Kolovratský palác

Kolovratský palác

V místech, kde nyní stojí Kolovratský palác, stávaly dva domy, které byly v roce 1603 stavebně propojeny. Počátkem 17. století nechal dům rozšířit jeho tehdejší vlastník Vilém st. Popel z Lobkovic. Další majitelka Maxmiliána z Götzu stavbu přebudovala na jednopatrovou.

V 18. století palác zakoupila hraběnka Marie Barbora Černínová z Chudenic, manželka majetného Heřmana Jakuba Černína. Noví majitelé se rozhodli dům za pomoci architekta Ignáce Palliardiho přestavět. Přikoupili také Malý Fürstenberský palác, který nechali s Kolovratským palácem propojit, a zřídili terasovitou zahradu. Koncem 18. století vlastnil palác synovec hraběnky Černínové hrabě Jan Arnošt Schaffgotsch, který dal oba objekty opět oddělit.

V 19. století se v držení paláce vystřídalo několik šlechtických rodů. Od roku 1886 se stal vlastníkem hrabě Zdeněk Kolovrat Krakovský, který palác přestavěl, interiéry upravil v novobarokním slohu do dnešní podoby a umístil v nich svou velkou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí. Po jeho smrti bydlel v paláci jeho syn Hanuš Kolovrat Krakovský, jenž dal v severozápadní části paláce přistavět konírnu.

Po skončení 1. světové války, v prosinci 1918, uzavřeli představitelé nového československého státu nájemní smlouvu s majitelkou paláce a v 2. patře umístili kanceláře ministerstva sociální péče. V prosinci 1920 byl celý palác státem zakoupen a po přestavbě v roce 1923 jej využívalo jako své sídlo prezidium ministerské rady. V Kolovratském paláci se následně odehrály důležité události související s Mnichovskou dohodou a vyhlášením protektorátu Čechy a Morava.

V současnosti slouží prostory Kolovratského paláce především jako zázemí pro některé výbory, komise a kluby Senátu. V saloncích paláce se konají schůze Ústavně-právního výboru nebo Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, semináře, besedy i přijetí zahraničních delegací.

Zelený salonek

Zelený salonek byl zřízen v rámci rekonstrukce Kolovratského paláce na počátku 20. let 20. století jako zasedací místnost pro potřeby ministerského předsedy a schůze ministerské rady. Nazván byl podle barvy interiéru.

Právě v Zeleném salonku se 30. září 1938 sešla vláda v čele s armádním generálem Janem Syrovým na svém mimořádném zasedání. Jediným předmětem jednání byla zpráva o Mnichovské dohodě. Československá vláda tehdy spolu s prezidentem Edvardem Benešem stála před klíčovým rozhodnutím, zda se dohodě velmocí bránit, či nikoli. Po zvážení všech okolností bylo nakonec rozhodnuto Mnichovský diktát přijmout.

Přijetí Mnichovské dohody vedlo k zásadním změnám. 30. listopadu 1938 byl prezidentem zvolen Emil Hácha a 1. prosince byla jmenována nová vláda v čele s Rudolfem Beranem.

15. března 1939 zhruba ve tři hodiny ráno zahájil kabinet Rudolfa Berana v Zeleném salonku své noční jednání, během něhož předseda vlády přítomné ministry informoval o cestě prezidenta do Berlína, kde Hácha po Hitlerově nátlaku podepsal dokument, v němž „svěřuje Čechy a Moravu pod ochranu Říše…“ Zasedání vlády skončilo ráno před pátou hodinou, kdy již německé okupační jednotky postupovaly do vnitrozemí Čech a Moravy. 16. března 1939 byl oficiálně vyhlášen protektorát Čechy a Morava.

Berana vystřídal ve funkci dosavadní ministr dopravy generál Alois Eliáš, který byl pro obyvatele protektorátu symbolem českého vlastenectví. Jako ministerského předsedu si ho pro jeho schopnosti a věrnost vybral protektorátní prezident Hácha. Eliáš tuto funkci po jistém váhání nakonec přijal s cílem mírnit následky okupace.

V den příjezdu nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy – 27. září 1941 – byl Eliáš zatčen a v roce 1942 za svoji odbojovou činnost nacisty jako jediný premiér okupované země popraven. Po zatčení generála Eliáše zpustošilo Kolovratský palác gestapo a schůze vlády se tak musely přesunout do Strakovy akademie, kde vláda zasedá i v současnosti.

V roce 2010 byla generálu Aloisi Eliášovi slavnostně odhalena pamětní deska, kterou si mohou zájemci prohlédnout na fasádě Kolovratského paláce směrem do Valdštejnské ulice.

Růžový salonek

Po přesunu vlády do Strakovy akademie a stavebních úpravách se v Kolovratském paláci usídlilo ministerstvo školství a lidové osvěty v čele s Emanuelem Moravcem, jedním z nejznámějších českých kolaborantů s nacisty.

Růžový salonek využíval Emanuel Moravec jako salonek přijímací. Místnosti přilehlé k Růžovému salonku sloužily ministrovi a jeho úředníkům jako administrativní zázemí.

Kolovratský palác - ilustrační obrázek
Kolovratský palác - ilustrační obrázek
Kolovratský palác - ilustrační obrázek

Foto © Tomáš Rasl