Valdštejnský palác

Valdštejnský palác - ilustrační obrázek

Valdštejnský palác nechal vybudovat mocný český šlechtic, generalissimus císařských vojsk Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583-1634) jako svou pražskou rezidenci. Projektantem paláce byl italský architekt Andrea Spezza.

Stavební práce na paláci byly zahájeny v roce 1623 a kromě Spezzy se na nich podíleli další italští mistři, jako například Nicolo Sebregondi nebo Giovanni Pieroni.

Albrecht z Valdštejna se ze svého sídla netěšil dlouho. Od roku 1630, kdy byla dokončována výzdoba paláce, do své násilné smrti v roce 1634 v něm strávil nanejvýš 12 měsíců. Některé prameny dokonce uvádějí, že v paláci pobyl celkem pouhých 80 dnů.

Vzhledem k tomu, že byl Valdštejn na sklonku života prohlášen za zrádce, mohl jeho majetky císař zabavit, a palác se tak po vévodově smrti dostal do vlastnictví Habsburků. Krátce poté ho za symbolickou cenu od císaře odkoupil vévodův vzdálený příbuzný Maxmilián z Valdštejna a Valdštejnové pak palác obývali více než tři sta let. Od roku 1945 je palác majetkem státu.

Areál Valdštejnského paláce

Rozměry areálu Valdštejnského paláce dosahují úctyhodné délky 340 metrů a šířky až 172 metrů.

Hlavní průčelí raně barokního paláce směřuje do Valdštejnského náměstí. Je dvoupatrové s hustou sítí oken a množstvím střešních vikýřů. Nad slepým středním portálem je umístěn obraz Panny Marie Klatovské.

Obytná část paláce je rozložena kolem čtyř nádvoří. První nádvoří se dříve nazývalo Vévodský dvůr, protože sloužilo vévodovi a jeho rodině. V jeho levém rohu se nachází kaple sv. Václava. Kaple je vysoká 16 metrů. Zdobí ji výjevy ze svatováclavské legendy. Oltář je dílem truhláře a řezbáře Arnošta Jana Heidelbergera a je nejstarší barokní památkou tohoto druhu v Praze.

Druhé nádvoří lemuje z jedné strany Valdštejnská ulice a z druhé strany trakt bývalé konírny, dnes přebudované na Jednací sál Senátu. Jeho dominantou je socha Albrechta z Valdštejna, který v pravé ruce drží jako symbol své vojenské hodnosti maršálskou hůl. Jde o bronzový odlitek restaurátora Petra Dvořáka vytvořený podle sádrové sochy Ludvíka Šimka, pravděpodobně z roku 1873.

V průchodu mezi prvním a druhým nádvořím je vstup do Výstavní síně, kde se pod záštitou senátorů pořádají pro veřejnost tematicky různorodé výstavy.

Třetí nádvoří, dostupné branou z Valdštejnské ulice, obklopuje čtyřkřídlá jednopatrová budova určená původně pro pážata a jejich preceptora. Budova pokračuje podél Valdštejnské ulice ke Klárovu jako jednokřídlá a palác spojuje s Jízdárnou.

Na čtvrté nádvoří se vstupuje průchodem kolem Informačního centra. Původně bylo určeno pro hospodářský provoz paláce, ale poté jej začal pro vlastní potřeby využívat Maxmilián z Valdštejna a jeho rodina. Vžil se pro něj název Hraběcí dvůr.

Hlavní sál

Hlavní sál je vysoký 10,5 metru a prostupuje obě patra paláce. Svými rozměry 24 × 12 metrů byl v 17. Století po Španělském sále Pražského hradu největším sálem v Praze. Původně sloužil jako nástupní prostor k reprezentačním místnostem: stávala v něm osobní stráž vévody a návštěvníci z něj byli uváděni do přijímacích salonků k audienci.

Výzdoba sálu je především oslavou válečnického umění Albrechta z Valdštejna. Nástropní freska zpodobňuje boha války Marta na válečném voze. Podle některých historiků je zde jako bůh války zpodobněn právě Valdštejn a hvězda nad jeho hlavou představuje planetu Mars. Skicu kompozice načrtl Baccio del Bianco (1623), fresku pak vymaloval Domenico Pugliani (1628). Obě menší postranní pole ve tvaru kartuší znázorňují válečné trofeje.

Bohatá štuková výzdoba – postavy okřídlených geniů, palmy, zbraně, válečné trofeje, hudební nástroje a vítězné koruny jsou pravděpodobně dílem milánských štukatérů, například Santina Galliho, pod vedením Domenica Canevalleho.

V polovině 19. století byly v Hlavním sále provedeny výrazné změny. Z Černínského paláce, který byl v té době přestavován na kasárna, sem byly přeneseny portály s dveřmi a stěny byly ozdobeny umělým mramorem.

18. prosince 1996 se v Hlavním sále konala Ustavující schůze Senátu Parlamentu ČR. Senátoři v tomto sále zasedali dva roky do doby, než byla dokončena rekonstrukce současného Jednacího sálu v bývalé Valdštejnově konírně.

Hlavní sál je dnes využíván pro odborné přednášky, konference a semináře nebo pro kulturní, společenské a protokolární akce.

Jednací sál

Hala, dlouhá 60 metrů a široká 8,6 metrů, sloužila původně jako konírna, kde bylo v době Albrechta z Valdštejna ustájeno 37 koní. Vévoda prý miloval koně více než lidi. Každý kůň, ustájený v konírně, měl nad sebou údajně vlastní portrét s patřičnými informacemi jako jméno, stáří a chov, ze kterého pocházel. Některé výklenky s úvazy pro koně se v předsálí zachovaly dodnes.

Výstavba konírny byla zahájena v roce 1624. V polovině 18. století přestala sloužit původnímu účelu a celý prostor byl přestavěn. Umístěny zde byly sklady, spíže, kuchyně a pokoje služebnictva. V roce 1944 byla kvůli závažným statickým poruchám provedena rekonstrukce, v rámci níž byly odstraněny barokní vestavby a obnovena původní dispozice. Od roku 1956 zde sídlilo Pedagogické muzeum Jana Ámose Komenského.

V současnosti slouží prostor jako Jednací sál Senátu, kde se konají schůze pléna, případně také veřejná slyšení, konference a semináře. Rekonstrukce sálu do stávající podoby byla završena v roce 1998.

Na jižní straně Jednacího sálu jsou umístěna sedadla pro senátory. Na protilehlé straně zasedá předsednictvo Senátu. Po stranách se proti sobě nacházejí galerie pro veřejnost a galerie pro vládu.

Na stěně za galerií pro veřejnost je zavěšena zvětšenina pozoruhodné historické mapy Evropy z roku 1592. Evropa je zde vyobrazena jako ženská postava v dobovém renesančním oděvu. Na hrudi má na řetízku zavěšený zlatý groš s nápisem Bohemia – Čechy, s městem Praga.

Valdštejnský palác - ilustrační obrázek
Valdštejnský palác - ilustrační obrázek
Valdštejnský palác - ilustrační obrázek

Foto © Tomáš Rasl