Projednávání evropské agendy v Senátu

KANCELÁŘ SENÁTU PARLAMENTU ČR

Oddělení pro Evropskou unii

S mezi hvězdami EU

PROJEDNÁVÁNÍ EVROPSKÉ AGENDY V SENÁTU

 

Odbor zahraniční
Oddělení pro Evropskou unii
Valdštejnský palác, budova A, kancelář č. C318

Jiří Kautský, vedoucí OEU

Tel.: 257 07 2580


PARLAMENTNÍ KONTROLA LEGISLATIVNÍHO PROCESU EU

V 90. letech 20. století vystoupila v EU do popředí debata o tzv. demokratickém deficitu. Jako zásadní příspěvek k tomu, aby se Unie, její instituce a procedury více přiblížily občanům, vyvstal požadavek širšího zapojení vnitrostátních parlamentů do evropských záležitostí. Jednání nakonec vyústila v přijetí Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, který byl připojen k Amsterodamské smlouvě. Tato úprava rozsahu a charakteru parlamentní kontroly a meziparlamentní spolupráce je dále rozvedena ve stejnojmenném protokolu Lisabonské smlouvy:

Článek 1
Podklady pro konzultace vydané Komisí (zelené a bílé knihy a sdělení) předává Komise při jejich zveřejnění přímo vnitrostátním parlamentům. Komise rovněž předává vnitrostátním parlamentům, a to současně jako Evropskému parlamentu a Radě, roční legislativní program a veškeré další nástroje legislativního plánování nebo politické strategie.

Článek 2
Návrhy legislativních aktů zasílané Evropskému parlamentu a Radě se postupují vnitrostátním parlamentům.
Pro účely tohoto protokolu se „návrhem legislativního aktu“ rozumějí návrhy Komise, podněty skupiny členských států, podněty Evropského parlamentu, žádosti Soudního dvora, doporučení Evropské centrální banky nebo žádosti Evropské investiční banky za účelem přijetí legislativního aktu. Návrhy legislativních aktů pocházející od Komise postoupí Komise přímo vnitrostátním parlamentům, a to současně jako Evropskému parlamentu a Radě.

(...)

Článek 4
Mezi okamžikem, kdy je návrh legislativního aktu zpřístupněn vnitrostátním parlamentům v úředních jazycích Unie, a okamžikem, kdy je zařazen na předběžný pořad jednání Rady ke svému přijetí nebo k přijetí postoje v rámci legislativního postupu, musí uplynout lhůta osmi týdnů. Výjimky jsou možné v případě naléhavosti, přičemž se důvody pro ně uvedou v aktu nebo postoji Rady.

(...)

Lisabonská smlouva tedy nově zmiňuje závazek Komise zasílat návrhy legislativních aktů a komunikačních dokumentů přímo vnitrostátním parlamentům. Komise však praxi přímé komunikace s vnitrostátními parlamenty začala rozvíjet ještě před přijetím Lisabonské smlouvy, a to na základě tzv. Barrosovy iniciativy, od 1. září 2006. Vnitrostátním parlamentům se tak rozšiřují možnosti vyjádřit své připomínky k legislativním návrhům ještě před jejich definitivním schválením v Radě EU.

K dalším významným přínosům Lisabonské smlouvy pro vnitrostátní parlamenty náleží explicitní přisouzení role při dohlížení nad dodržováním principu subsidiarity (Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality), zanesení principu odpovědnosti vlád vůči svým parlamentům (nebo občanům) do Smluv (čl. 10 odst. 2 Smlouvy o EU), možnost jejich zapojení do revize Smluv skrze konventní metodu (čl. 48 odst. 3 Smlouvy o EU) či udělení práva veta u některých přechodových klauzulí (čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU a čl. 83 odst. 3 Smlouvy o fungování EU).

Nové pravomoci vnitrostátních parlamentů vnesené Lisabonskou smlouvou byly implementovány a dále rozvedeny v novelách jednacích řádů obou komor PČR (zák. č. 162/2009 Sb.). Nad rámec stanovený primárním právem EU tyto novely zejména zakotvují povinnost vlády vyčkat souhlasu obou komor před vyslovením souhlasu za Českou republiku v Evropské Radě/Radě s rozhodnutími, která umožňují rozšířit působnost EU či změnit pravidla výkonu pravomoci Rady z jednomyslnosti na většinové rozhodování, aniž by došlo k výslovné změně smluv v režimu čl. 10a Ústavy.

ROLE SENÁTU V KONTROLE LEGISLATIVNÍHO PROCESU EU

Konkrétní provedení protokolu a vytvoření mechanizmu spolupráce vlády a parlamentu je záležitostí každého členského státu. V ČR tuto spolupráci vymezuje Ústava ČR a jednací řády obou komor.

Postup vlády ČR při zasílání dokumentů oběma komorám je upraven ve směrnici vlády o postupu při zasílání návrhů legislativních aktů ES/EU a materiálů Evropské komise Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky.

V souladu se směrnicí má vláda povinnost uplatnit při jednáních v orgánech EU takzvanou parlamentní výhradu v okamžiku, kdy se Senát (nebo Poslanecká sněmovna) rozhodne některou evropskou předlohou zabývat.

TVORBA LEGISLATIVNÍCH NÁVRHŮ V EU A ZAPOJENÍ VLÁDY A PARLAMENTU ČR

Schema tvorby legislativních návrhů v EU a zapojení vlády a Parlamentu ČR

Tato výhrada je překážkou účasti člena vlády na konečném hlasování o daném návrhu. Stanovisko, které Senát k věci zaujme, má podle směrnice vláda zohlednit ve všech následujících podkladech.

Existence dvoukomorového parlamentu přináší v souvislosti s projednáváním evropské legislativy otázky týkající se koordinace komor a jejich orgánů při vystupování jak dovnitř ČR, tedy vůči vládě, tak navenek, tedy zejména vůči Evropské komisi. Ústava České republiky sice umožňuje v čl. 10b, odst. 3, aby vznikl za účelem výkonu působnosti obou komor v evropské agendě společný orgán, nicméně skutečností je, že takový „společný“ nebo „velký“ výbor doposud ustaven nebyl. Obě komory Parlamentu ČR tak vykonávají kontrolu odděleně a na sobě nezávisle.

Zájem na tom, aby se v obou komorách Parlamentu ČR neprojednávaly jedny a tytéž evropské předlohy, vede Senát k vytvoření vlastní specifické role jakožto horní komory Parlamentu ČR.

Senát, který je permanentní komorou skládající se ze zástupců volených na šest let, jehož výbory jsou méně početné, a který má méně silné postavení vůči vládě, má z povahy věci snahu soustředit se především na dokumenty strategické a dlouhodobější povahy. Toto koresponduje s jeho rolí méně politického tělesa s dlouhodobější vizí, která se neváže na funkční období Sněmovny, a tedy ani vlády. Často projednávanými dokumenty na půdě Senátu jsou tak vedle legislativních návrhů dokumenty analyzující potřebu legislativní akce v určité oblasti (zelené knihy) nebo vymezující strategii činnosti evropských institucí k dosažení jednoho z cílů vytyčených v zakládajících smlouvách.

ODDĚLENÍ PRO EVROPSKOU UNII

Oddělení pro Evropskou unii (OEU), působící na půdě Senátu jako součást odboru zahraničního, sleduje veškerou evropskou agendu. Jeho konkrétní každodenní činnost spočívá v následujících úkolech:

  • třídění dokumentů EU a vedení elektronické evidence evropských předloh projednávaných v Senátu s popisem výsledků jejich projednávání
  • tvorba anotovaných týdenních přehledů návrhů legislativních aktů a komunikačních dokumentů EU
  • spolupráce s vládou ve věcech souvisejících s parlamentní kontrolou evropského legislativního procesu
  • zpracovávání tzv. informací OEU (analýzy projednávaných evropských předloh a stanovisek vlády)
  • příprava podkladů na některé konference, veřejná slyšení a na jednání Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC)
  • informace o dění v evropských institucích se specifickým významem pro Senát
  • poskytování informací partnerským institucím Senátu o výsledcích předběžné kontroly evropského legislativního procesu Senátem PČR
  • odborný doprovod pro senátory účastnící se jednání souvisejících s evropskou agendou v Senátu

POVĚŘENÝ ZÁSTUPCE KANCELÁŘE SENÁTU V BRUSELU

Tato funkce vznikla v rámci OEU k 1. listopadu 2004. Účelem působení pověřeného zástupce KS v Bruselu je dostatečně a včas zprostředkovávat senátorům relevantní informace nezbytné pro provádění efektivní předběžné kontroly rozhodovacího procesu v rámci Evropské unie. Tato činnost zahrnuje zejména:

  • poskytování informací k evropským dokumentům projednávaným v Senátu a pravidelné informování o dění v institucích EU
  • upozorňování na politicky významná témata související s rolí Senátu v evropské agendě či týkající se zájmů České republiky
  • udržování kontaktů s vnějšími aktéry důležitými pro působení Senátu v evropské agendě (Stálé zastoupení ČR v Bruselu, čeští europoslanci, Evropský parlament, Evropská komise, zástupci ostatních národních parlamentů) a jejich informování o aktivitách Senátu v této oblasti
  • informování o meziparlamentních zasedáních a setkáních pořádaných Evropským parlamentem či parlamenty členských zemí EU

Tyto informace jsou senátorům, kolegům z OEU a dalším zaměstnancům Kanceláře Senátu zasílány prostřednictvím zpráv pověřeného zástupce.

PRÁVNÍ ZÁKLADY PARLAMENTNÍ KONTROLY LEGISLATIVNÍHO PROCESU EU

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky,
ve znění pozdějších předpisů

Článek 10b

(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.

(...)

Zákon č. 107/1999 Sb.,
o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů

Část dvanáctá
Projednávání záležitostí Evropské unie

§ 119a

(1) Senát jedná o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, o nichž jej podle čl. 10b odst. 1 Ústavy pravidelně a předem informuje vláda. Jedná zejména o

a) zprávě o vývoji Evropské unie v uplynulém období a jejím dalším rozvoji, kterou vláda předkládá nejméně jednou ročně,

b) zprávě o přejímání závazků vyplývajících z členství v Evropské unii do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici, kterou vláda předkládá nejméně jednou ročně,

c) předběžné informaci vlády o pořadu jednání Evropské rady a následné informaci o jeho výsledcích,

d) informaci vlády o zahájení a průběhu jednání o změně smluv, na nichž je založena Evropská unie,

e) návrzích legislativních aktů Evropské unie, které vláda předkládá bez zbytečného odkladu po té, co jsou jí postoupeny Evropskou komisí či jiným orgánem Evropské unie,

f) předběžných stanoviscích, které mu vláda předkládá k návrhům legislativních aktů Evropské unie.

(2) Senát dále jedná o návrzích závazných opatření orgánu Evropské unie, aktuálních informacích a stanoviscích vlády k legislativním aktům či jiným dokumentům Evropské unie, včetně informací o stavu jejich projednávání, které mu předkládá vláda ze své iniciativy nebo na žádost Senátu či jeho výboru pověřeného projednáváním návrhu legislativních aktů a závazných opatření orgánů Evropské unie (dále jen „pověřený výbor“).

(3) Senát jedná též o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie341) a o dalších věcech týkajících se Evropské unie, pokud tak stanoví tento zákon.

341) Čl. 1 a 2 Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.

(...)

§ 119g
Jednání Senátu

(1) Senát jedná o návrhu legislativního aktu nebo o návrhu rozhodnutí tehdy, navrhne-li to pověřený výbor anebo navrhne-li to písemně předsedovi Senátu před přijetím závěrečného usnesení pověřeného výboru nejméně 17 senátorů; o takovém návrhu předseda Senátu neprodleně informuje předsedu pověřeného výboru. Pro zahájení schůze svolané z podnětu nejméně 17 senátorů platí § 119f odst. 3 věta třetí obdobně.

(2) Senát může rozhodnout, že návrh legislativního aktu nebo návrh rozhodnutí bere na vědomí, nebo se k němu může vyjádřit. Předseda Senátu informuje o výsledku jednání Senátu bezodkladně vládu.

(...)

§ 119k

Bez předchozího souhlasu Senátu nelze za Českou republiku vyslovit při hlasování souhlas

a) v Evropské radě při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

b) v Evropské radě při rozhodování o změně ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii,

c) v Radě, popřípadě Evropské radě, při rozhodování o dalších případech použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

d) v Radě při rozhodování o vhodných opatřeních k dosažení cílů stanovených smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, podle čl. 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, nejde-li o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu.

(...)

§ 119m

Bez předchozího souhlasu Senátu nelze rovněž za Českou republiku vyslovit při hlasování souhlas

a) v Evropské radě při rozhodování o použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii,

b) v Radě při rozhodování o určení aspektů rodinného práva s mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem, podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Jednací řád v elektronické podobě naleznete zde:
http://www.senat.cz/informace/zakon106/zakony/zak107.php