Meziparlamentní spolupráce

S lisabonskou novelou zakládacích smluv EU se přímo ve smluvním textu poprvé objevila ustanovení definující roli národních parlamentů na evropské úrovni, včetně bodu týkajícího se meziparlamentní spolupráce:

Čl. 12 Smlouvy o EU

Vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie těmito způsoby:

  1. jsou informovány orgány Unie a jsou jim postupovány návrhy legislativních aktů Unie v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
  2. zajišťují, že zásada subsidiarity je dodržována, a to v souladu s postupy stanovenými v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
  3. v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva se podílejí na mechanismech hodnocení provádění politik Unie v této oblasti podle článku 70 Smlouvy o fungování Evropské unie a jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků 88 a 85 uvedené smlouvy;
  4. podílejí se na postupech pro přijímání změn Smluv podle článku 48 této smlouvy;
  5. jsou jim oznamovány žádosti o přistoupení k Unii podle článku 49 této smlouvy;
  6. podílejí se na meziparlamentní spolupráci mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.

Spolupráce národních parlamentů a Evropského parlamentu samozřejmě nezačala až 1. prosince 2009, tedy vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, ale rozvíjela se již dříve, souběžně s rostoucím zapojením národních parlamentů do projednávání evropských záležitostí. V současnosti jsou cíle a formy meziparlamentní spolupráce definovány ve směrnicích (guidelines) pro meziparlamentní spolupráci schválených Konferencí předsedů parlamentů EU v červnu 2008 v Lisabonu. Podle nich je „cílem meziparlamentní spolupráce výměna informací a sdílení tzv. osvědčených postupů za účelem posílení parlamentní kontroly a vlivu na všech úrovních, tj. národní i evropské, zajištění efektivního vykonávání kompetencí svěřených parlamentům, zejména kontrola dodržování principů subsidiarity a proporcionality, a podpora spolupráce s parlamenty třetích zemí“.

Formy meziparlamentní spolupráce

Spolupráce mezi parlamenty probíhá na několika úrovních. Na nejvyšší úrovni se jedná o Konferenci předsedů parlamentů EU, která sdružuje předsedy parlamentů členských států EU a Evropského parlamentu. Konference se schází jednou ročně. K přípravě jednání a agendy Konference předsedů parlamentů EU se setkávají několik týdnů před setkáním předsedů kancléři či generální tajemníci parlamentů.

Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti, tzv. COSAC (z francouzského Conférence des organes spécialisés dans les affaires communautaires), je platformou výborů pro evropské záležitosti národních parlamentů a zástupců Evropského parlamentu. Konference evropských výborů byla poprvé svolána v květnu 1989 na návrh předsedy francouzského Národního shromáždění L. Fabiuse, který tím reagoval na obavy národních parlamentů, že od přímých voleb do Evropského parlamentu (zavedených roku 1979) ztrácí parlamentní reprezentace členských států kontakt s politikami Společenství. Formálně byl COSAC uznán Amsterodamskou smlouvou uzavřenou v červnu 1997 (s platností od roku 1999). Setkání COSAC se konají dvakrát ročně, vždy pod taktovkou parlamentu členského státu, který předsedá Radě EU. Několik měsíců před pravidelným zasedáním probíhá přípravné jednání, kterého se účastní předsedové výborů pro evropské záležitosti a zástupce Evropského parlamentu. Dle Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v EU připojeného k zakládacím smlouvám ve znění Lisabonské smlouvy COSAC nyní „(...) podporuje výměnu informací a osvědčených postupů mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, což platí i pro jejich specializované výbory. Může rovněž pořádat meziparlamentní přednášky na různá témata (…)“.

Senát se pravidelně účastní zasedání COSAC od vstupu ČR do EU, přičemž od roku 1998 do doby vstupu do EU byl jednání COSAC přítomen jako pozorovatel. O průběhu těchto zasedání se vyhotovují zápisy.

Vedle pravidelných schůzí těchto dvou konferencí se konají společná zasedání specializovaných parlamentních výborů k tématům spadajícím do pole jejich působnosti. Může se jednat o meziparlamentní jednání specializovaných parlamentních výborů organizovaná parlamentem země předsedající Radě EU nebo z iniciativy Evropského parlamentu.

Širším tématům společného zájmu se věnují společná parlamentní nebo společná výborová setkání. Společná parlamentní setkání (tzv. Joint Parliamentary Meeting, JPM) se konají od roku 2005, kdy byla iniciována rakouským předsednictvím s cílem přenést diskuzi o budoucnosti EU také na parlamentní úroveň. V současnosti jsou JPM svolávána na jaře a na podzim za účelem debaty o aktuálních otázkách evropské integrace.

Společná výborová setkání organizuje Evropský parlament ve spolupráci s parlamentem předsedajícího státu, aby společně jednaly o vývoji evropské integrace v konkrétní oblasti.

Podobně jako v případě COSAC se i ze všech specializovaných meziparlamentních jednání a společných parlamentních a výborových setkání vyhotovují zápisy.

Kontakty mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem jsou udržovány rovněž na individuální bázi v podobě ad hoc návštěv poslanců Evropského parlamentu do národních parlamentů členských zemí EU či delegací členů národních parlamentů do Evropského parlamentu.

Administrativní a technické zázemí

Na administrativní úrovni je meziparlamentní spolupráce zajišťována zástupci národních parlamentů se zázemím v budově Evropského parlamentu v Bruselu a tzv. liaison officers, což jsou kontaktní osoby přímo v členských státech.

Jaké jsou úkoly zástupců národních parlamentů v Bruselu? V prvé řadě je nutné říci, že každý parlament a každá jednotlivá komora pracuje svým vlastním způsobem, a proto jsou úkoly jednotlivých zástupců odlišné. Obecně lze ale shrnout, že většinou zástupci fungují jako zprostředkovatelé informací z/do Bruselu, zejména informují o názorech svých komor či parlamentů u evropských institucí, udržují kontakty s úředníky evropských institucí, národními stálými zastoupeními při EU a příslušnými europoslanci. Rovněž se podílí na přípravě a asistují při návštěvách domácích politiků a úředníků v Bruselu.

Meziparlamentní spolupráce zahrnuje nejen osobní kontakty mezi politiky a úředníky, ale i sdílení informací, nejčastěji v elektronické podobě. Meziparlamentní databáze pro výměnu informací - IPEX (Interparliamentary EU Information Exchange) vznikla jako projekt meziparlamentní výměny informací na základě doporučení Konference předsedů parlamentů EU, která se konala roku 2000 v Římě. IPEX obsahuje mimo jiné všechna vyjádření národních parlamentů k návrhům legislativních aktů či komunikačním dokumentům Evropské komise, které byly projednány v rámci předběžné kontroly legislativního procesu EU. Konkrétně IPEX usiluje o:

  • usnadnění meziparlamentní výměny všech informací týkajících se EU;
  • poskytnutí prostoru pro výměnu názorů ohledně parlamentní kontroly evropského legislativního procesu včetně různých aspektů principu subsidiarity;
  • správu harmonogramu meziparlamentních akcí.

Podrobný manuál k vyhledávání v databázi IPEX