Práce ve výborech a jednání pléna

Pověřené výbory a dožádané orgány

Jednací řád Senátu hovoří v souvislosti s projednáváním evropské agendy o tzv. pověřených výborech. Jedná se o Výbor pro záležitosti EU a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tyto dva výbory se v Senátu dělí o odpovědnost za řízení předběžné kontroly evropského legislativního procesu. Vybírají dokumenty k projednání, rozhodují o zapojení specializovaných výborů a o případném projednání evropských dokumentů na plenární schůzi.

Do působnosti Výboru pro záležitosti EU spadají veškeré politiky zakotvené ve Smlouvě o fungování EU, tedy politiky bývalého prvního a třetího pilíře. Při svém jednání výbor věnuje náležitou pozornost dopadům rozhodovací činnosti orgánů EU na domácí právní řád a konkrétním důsledkům vyplývajícím z unijní normotvorby pro fyzické a právnické osoby v ČR. Dokumenty Evropské unie zkoumá výbor zvláště s přihlédnutím k potřebě zajistit důsledné uplatnění principu subsidiarity. Při tomto svém posuzování udržuje výbor dialog s reprezentací územní a zájmové samosprávy, zainteresovanými skupinami a sdruženími občanů.

Do kompetence Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost náleží především předlohy z oblasti mezivládní spolupráce v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Výbor sleduje vytváření a provádění zahraniční a bezpečnostní politiky EU a projednává vybrané návrhy závazných opatření a jiných dokumentů orgánů EU. Zatímco v případě Výboru pro záležitosti EU tvoří evropská agenda zásadní část objemu projednávaných dokumentů, u Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doplňuje projednávání veškerých mezinárodních smluv postoupených Senátu, informací poskytovaných Parlamentu ČR obrannými složkami a samozřejmě návrhů zákonů.

Oba pověřené výbory pravidelně vybírají z týdenního přehledu anotovaných návrhů legislativních aktů, závazných opatření a komunikačních dokumentů EU dokumenty, kterými se budou zabývat.

Skutečnost, že si pověřený výbor vybral návrh legislativního aktu EU k projednání, znemožňuje členovi vlády ČR účast na hlasování orgánu EU o tomto návrhu. Z evropského práva a jednacích řádů vyplývá osmitýdenní ochranná lhůtu k parlamentnímu projednání, která začíná běžet od předložení daného návrhu ve všech jazykových mutacích. Vláda poskytuje pověřenému výboru tzv. stanovisko pro Parlament ČR, které obsahuje její pozici k vybranému dokumentu EU. Vládní pozici obsaženou ve stanovisku pro Parlament prezentuje zástupce gestora při projednávání dokumentu na výboru.

Po projednání návrhu legislativního aktu či jiného dokumentu může pověřený výbor rozhodnout o vzetí na vědomí. Pověřený výbor může také přijmout usnesení, v jehož příloze vyjádří postoj k projednávanému návrhu, který doporučí k přijetí plénu Senátu.

Do předběžné kontroly evropského legislativního procesu se vedle pověřených výborů mohou zapojit i další orgány Senátu (ostatní výbory, případně komise). Pověřený výbor totiž může požádat orgán Senátu, který by byl věcně příslušný, jednalo-li by se o návrh zákona, o stanovisko. Dožádaný orgán přijme usnesení, v němž pověřenému výboru doporučí buď vzít dokument na vědomí, anebo přijmout usnesení podle jeho vyjádření.

Plénum Senátu

Projednávání evropských záležitostí se již stalo obvyklou součástí programu pléna Senátu. Pravidelně bývá na program jednání zařazen bod, v němž vláda ČR informuje Senát o pozicích, které hodlá zastávat na nadcházejícím zasedání Evropské rady, a následně i o výsledcích tohoto jednání.

Plénum Senátu se zabývá i doporučeními přijatými pověřenými výbory k návrhům legislativních aktů a jiným dokumentům EU. Z jednacího řádu navíc vyplývá povinnost předsedy Senátu zařadit tato doporučení na pořad nejbližší schůze Senátu. V případě projednávání návrhů legislativních aktů musí předseda Senátu tuto schůzi svolat tak, aby byl proces projednávání ukončen ještě před uplynutím osmitýdenní lhůty vyplývající z Lisabonské smlouvy. Výstup jednání pléna o evropských dokumentech je zasílán vládě. Vláda je povinna postoj Senátu zohlednit ve všech svých podkladech a zejména při dalším vyjednávání v Radě EU. Míra, v jaké byla usnesení Senátu vládou reflektována, je Oddělením pro EU každoročně analyzována v tzv. Studii dopadů usnesení Senátu na postoje vlády.

Prostřednictvím usnesení pléna Senát pravidelně komunikuje i s Evropskou komisí. Praxe přímé komunikace začala již v roce 2006 a pokračuje i po přijetí Lisabonské smlouvy. Dlouhodobě se Senát PČR řadí spolu s francouzským Senátem, německou Spolkovou radou, Sněmovnu lordů a švédským Riksdagem v tomto ohledu mezi nejaktivnější komory. Reakce Komise na podněty Senátu a jiných národních parlamentů zasílané v rámci přímé komunikace jsou od října 2008 zveřejňovány v databázi IPEX a na stránkách Komise.

Vedle pravidelně vykonávaných pravomocí v oblasti předběžné kontroly evropského legislativního procesu disponuje Senát také významnými pravomocemi nově nabytými na základě novely jednacího řádu vyvolané přijetím Lisabonské smlouvy. Vláda ČR nemůže podle této novely bez souhlasu Senátu vyslovit souhlas v Evropské radě/Radě s rozhodnutími, která umožňují rozšířit působnost EU (doložka o flexibilitě) či změnit výkon pravomocí Rady z jednomyslnosti na většinové rozhodování (tzv. přechodové klauzule, passerelle). Senát je také nově oprávněn iniciovat podání žaloby na neplatnost unijního legislativního aktu u Soudního dvora EU z důvodu porušení principu subsidiarity. Obdobná ustanovení obsahuje i novela jednacího řádu Poslanecké sněmovny.