Původní dokument

(2. den schůze – 07.06.2017)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 7. schůze Senátu Parlamentu České republiky a prosím vás, abyste ukončili rozhovory a věnovali se pořadu této schůze.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Peter Koliba, Zuzana Baudyšová, Petr Orel, František Bublan, Václav Hampl, Tomáš Jirsa, Lubomír Franc, Jaroslav Doubrava, Vladimír Plaček, Libor Michálek, Miroslav Antl, Radek Sušil, Jiří Dušek, Ladislav Václavec, Jaroslav Kubera, Tomáš Grulich, Jiří Burian, František Čuba a Daniela Filipiová.

Nyní vás prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

K pořadu. Senátor Libor Michálek se tento týden z jednání omlouvá a proto požádal o vyřazení své senátní iniciativy, senátní tisk č. 130 z pořadu této schůze. Rovněž ministryně školství, mládeže a tělovýchovy požádala o vyřazení svého bodu Balíček sdělení ke zlepšení příležitostí mladých lidí, senátní tisk č. K 018/11, K 019/11 a K 020/11. Zároveň navrhuji body ministryně práce a sociálních věcí, tj. senátní tisky č. 115, 116, 117 a 75 projednat jako třetí až šestý bod ve čtvrtek po dvou pevně zařazených bodech ministra zdravotnictví.

Takto upravený návrh pořadu vám byl rozdán na vaše lavice. A prosím vás, abyste si u tohoto pořadu opravili ve čtvrtek 8. června dopoledne. Je tam chyba, čtvrtek není 7. června, ale 8. června, takže sedmičku změňte na osmičku.

Ptám se, zda jsou nějaké návrhy na změnu či doplnění pořadu této schůze. Není tomu tak. Pokud nejsou další návrhy na změnu, zahajuji hlasování. Ale nejdříve přizvu k účasti na hlasování.

Aktuálně je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27. Budeme hlasovat o změně pořadu tak, jak jsem před chvilkou přednesl.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 26 registrováno 53, kvorum 27, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl schválen

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 126

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 126. A já mezi námi vítám pana ministra financí Ivana Pilného, kterému blahopřeji do této náročné práce a funkce a přeji mu mnoho úspěchů a zároveň ho mezi námi vítám.

Pane ministře, prosím vás o úvodní slovo k předloženému návrhu zákona.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji zas slovo. Pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Je to moje první vystoupení v Senátu, takže mi dovolte nejdřív, než se vrátím k materii, abych vyjádřil své potěšení, že tady mohu vystoupit. Já určitě nepatřím mezi ty, kteří považuji Senát za zbytečný. Vím, co se občas z Poslanecké sněmovny na vás valí jako legislativní špagety a snažíte se to nějak opravit. Bohužel systém projednávání nás nutí k binárnímu rozhodnutí, takže pokud za sebe projevíte nějakou kreativitu, tak stojíme před velmi obtížnou situací, které řešení si vlastně máme vybrat.

Vítám také nedávnou senátorskou iniciativu. Chtěl bych poděkovat vašim kolegům, kteří otevřeli služební zákon, protože to je opravdu obrovský paskvil. Bohužel Poslanecká sněmovna nedokázala využít toho, aby se tento zákon razantně opravil a udělala jenom kosmetické změny, takže i iniciativy, které přicházejí z vaší strany jsou, aspoň u mě, vítány a jsem rád, že můžeme spolu nějakým způsobem spolupracovat.

A teď k vlastní materii. Dovolil bych si přednést úvodní slovo k zákonu o kapitálovém trhu.

Takže dovolte mi, abych vám představil novelu zákona o podnikání na kapitálovém trhu a dalších souvisejících zákonů. Návrh zákona implementuje několik evropských právních předpisů v oblasti kapitálového trhu, zejména revidovanou směrnici o trzích finančních nástrojů MiFID II. Dalšími dotčenými předpisy Evropské unie jsou nařízení o trzích finančních nástrojů, nařízení o nezneužití trhu, směrnice o nezneužití trhu a trestných sankcí za něj, nařízení o sdělení klíčových informací o strukturovaných produktech, nařízení o benchmarcích, nařízení o Transparency report obchodu a směrnice o whistleblowingu ve vztahu k zneužití trhu.

Směrnice MiFID II upravuje poskytování investičních služeb bankami, obchodníky s cennými papíry a investičními zprostředkovateli a provozování obchodních platforem s investičními nástroji. Oproti směrnici MiFID z roku 2004, kterou nahrazuje, přináší řadu změn, zejména zařazení emisních povolenek mezi investiční nástroje, úpravu nové obchodní platformy, organizovaného obchodního systému a regulaci algoritmického obchodování a harmonizace právních sankcí. Tato novela dále pokračuje v sjednocování regulace distribuce produktů na finančním trhu, přičemž navrhovaná úprava je podobná jako v nedávno přijatém zákoně o spotřebitelském úvěru.

Považujeme za důležité, aby obdobné otázky byly v jednotlivých sektorech finančního trhu upraveny pokud možno stejně. Jedná se zejména o otázky, týkající se kvalifikačních, ekonomických a jiných požadavků pro poskytování investičních služeb. Tento návrh zákona se týká zejména zákona o podnikání na kapitálovém trhu, novelizuje však i některé související předpisy, např. zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu, zákon o správních poplatcích, zákon o bankách, trestní zákoník a trestní řád.

Návrh zákona Ministerstvo financí průběžně konzultovalo s odbornou veřejností ze soukromé i akademické sféry a se zástupci České národní banky.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás požádat o podporu navrženého zákona, ve znění schváleného Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů po vaší pravici. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Hlavatý, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Zpravodajská zpráva vlastně obsahuje, jak tady mluvil pan ministr, potřebu implementace nových evropských předpisů na úseku kapitálového trhu do českého právního řádu.

Já bych se tady jenom zmínil o tom, že současně tato implementace obsahuje i právní předpisy, které vlastně směřují, které vytvářejí směrnici o trzích finančních nástrojů. A hlavně směrnici o trestných sankcích za zneužívání trhu, nařízení o trzích a finančních nástrojích a samozřejmě i nařízení, které omezuje nebo jasně jde proti zneužívání těchto trhů. Jak tady bylo řečeno, návrh obsahuje deset zákonů.

Názvy jsou obsahem mé zpravodajské zprávy, a tak snad ještě z pohledu projednávání v Poslanecké sněmovně, 3. čtení proběhlo 26. dubna letošního roku na 56. schůzi. Byl vysloven souhlas, ve znění schválených pozměňovacích návrhů a ze 149 přítomných poslanců se vyslovilo 143 poslanců pro, nikdo nebyl proti.

Garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh projednal na svém zasedání 23. 5. Přijali jsme usnesení, ve kterém doporučujeme Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane zpravodaji, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem vystoupit v obecné rozpravě, takže ji uzavírám. Předpokládám, že pan ministr se nebude vyjadřovat. Není k čemu. Pan garanční zpravodaj to samé, takže my můžeme přistoupit k hlasování o návrhu, který je v usnesení garančního výboru a tak, jak přednesl pan zpravodaj.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 55, kvorum 28, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. V okamžiku hlasování č. 27 registrováno 55, kvorum 28, pro návrh 53, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji panu garančnímu zpravodaji. A pan ministr bude pokračovat. Dalším bodem je

 

Konvergenční program České republiky - Duben 2017

Tisk č. 96

Konvergenční program jsme obdrželi jako senátní tisk č. 96 a uvede jej ministr financí Ivan Pilný. Pane ministře, prosím o úvodní slovo.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych vám stručně představil letošní konvergenční program České republiky, který schválila vláda na svém zasedání dne 24. dubna 2017 a byl následně 28. dubna předán k posouzení Radě EU a Evropské komisi.

Konvergenční program stojí na makroekonomickém rámci dubnové predikce Ministerstva financí, označený panelem nezávislých institucí za realistický scénář budoucího ekonomického vývoje. V oblasti fiskální politiky byl v roce 2016 dosažen rekordní přebytek sektoru vládních institucí ve výši téměř 28 mld. Kč, tedy 0,6 % HDP. Přebytek byl v prvé řadě dán nárůstem výnosů daní a příspěvků na sociální zabezpečení o více než 90 mld. Kč. Tyto příjmy byly ovlivněny nejen makroekonomickým vývojem, ale také zavedením kontrolního hlášení k dani z přidané hodnoty, zahájení elektronické evidence tržeb.

Vliv na přebytek měl rovněž nízký růst či dokonce pokles některých položek na výdajové straně, a to např. snížení úrokových výdajů o 4,4 miliardy. V roce 2016 nebyl dosažen pouze celkový přebytek hospodaření vládních institucí, ale i strukturální přebytek ve výši 0,5 % HDP, čímž Česká republika výrazně předčila svůj střednědobý rozpočtový cíl. Orientace na střednědobý rozpočtový cíl zajišťuje hospodaření na dostatečně obezřetné úrovni. Současně je střednědobý rozpočtový cíl předpokladem pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, stejně jako proticyklickým indikátorem nastavení fiskální politiky. Situaci v minulém roce také dokresluje absolutní pokles druhu sektoru vládních institucí o 81,4 miliardy na úroveň 1,755 mld. Kč, tedy na 37,2 % HDP.

Pro rok 2017 očekává Ministerstvo financí opět přebytkové hospodaření, a to ve výši 0,4 % HDP, a rovněž další snížení dluhu sektoru vládních institucí v poměru HDP na 36 %. Přebytkové hospodaření sektoru vládních institucí by mělo být dosahováno i v následujících letech. Na konci výhledu očekáváme přebytek ve výši 0,5 HDP. Pozitivní vývoj odhadujeme rovněž u strukturálního salda, které by se mělo pohybovat v mírně kladných hodnotách. V letech výhledu tak Česká republika bude i nadále splňovat svůj střednědobý rozpočtový cíl. Očekávané hospodaření sektoru vládních institucí by se mělo promítat i do snižování zadlužení.

Relativní výše dluhu sektoru vládních institucí by proto měla klesnout k necelým 33 % HDP v roce 2020. K letošnímu konvergenčnímu programu vydala Evropská komise 22. května návrhy na doporučení Rady EU. Představenou fiskální strategii hodnotí příznivě, neboť zabezpečuje prostor vůči střednědobému rozpočtovému cíli a rizika dosažení uvedených sald vyrovnaně.

Evropská komise také vyzdvihuje přijetí zákonů o rozpočtové odpovědnosti, které dle jejího názoru řeší hlavní nedostatky českého fiskálního rámce. V centru zájmu jsou však letos dlouhodobé výdaje, a to jak na zdravotní péči z důvodu správy či efektivity výdajů ve zdravotnictví, tak i na důchodové zabezpečení, v souvislosti s nedávno přijatými či projednávanými opatřeními. Proto Evropská komise navrhla vydat ČR doporučení, aby zajistila dlouhodobou udržitelnost svých veřejných financí, s ohledem na stárnutí populace, aby zvýšila efektivitu veřejných výdajů zejména bojem proti korupci a efektivním zadáváním veřejných zakázek.

Dámy a pánové, závěrem mi dovolte sdělit, že pevně věřím v nastavený směr fiskální politiky, který umožní realizaci adekvátní hospodářské politiky. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře. Program projednal VEU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Plaček, který je omluven z této schůze. Zastoupí ho paní senátorka Eva Syková. Garančním výborem je VHZD. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 96/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr přednesl konvergenční program, tak jak ho schválila vláda, s tím, že řekl dva důležité faktory, že tento byl odeslán Evropské komisi a ČR již obdržela i stanovisko k němu z Bruselu. Proto mi dovolte, abych řekl jenom doplňující věci.

Konvergenční program obsahuje prognózy hlavních položek příjmů a výdajů sektoru vládních institucí, při nezměněných hospodářských politikách, popis dopadu plánovaných střednědobých politik na sektor vládních institucí a hodnocení dopadu plánovaných hospodářských politik na udržitelnost veřejných financí. Jelikož je konvergenční program předkládán zvlášť Evropské komisi a Radě EU k posouzení a doporučení, je k rozpočtové strategii přiložen jako samostatný sešit. Struktura konvergenčního programu ČR plně odpovídá aktualizovanému stanovisku stability konvergenčních programů, paktu stability a růstu.

Vzhledem k příznivému vývoji v ČR za této vlády můžeme konstatovat, že plníme všechna požadovaná kritéria, adekvátně se vyvíjí i dluh sektoru vládních institucí, který mezi rokem 2015 a 2016 poklesl o 81,4 miliardy korun, tj. na 37,2 %. Pokud se týká dlouhodobých cílů, má v roce 2020 poklesnout dokonce na 33 % ve vztahu k HDP. V rámci tohoto, v současném období se řadíme na čtvrté místo, jsme nejméně zadluženou zemí EU a jsme zemí, která plní maastrichtská kritéria.

Na základě těchto okolností VHZD doporučuje dnešnímu zasedání Senátu PČR vzít na vědomí Konvergenční program ČR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaje. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Nyní uděluji slovo zpravodajce VEU, paní kolegyni Evě Sykové. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. VEU přijal usnesení ke konvergenčnímu programu, senátnímu tisku 96, na své schůzi 16. května. Závěr jeho je, že doporučuje Senátu Parlamentu vzít na vědomí Konvergenční program ČR, pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji a otevírám rozpravu, do které se hlásím. Prosím tady paní kolegyni, aby mě zastoupila.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  S přednostním právem vystoupí pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já nemám žádné návrhy k tomuto programu, stejně by bylo pozdě, on už byl odeslán. To bylo taky takové nedorozumění, že nám ten program byl doručen pozdě, takže jsme s ním nemohli pracovat. Ale to jsme si s předchozím panem ministrem objasnili, aby příště už k takové nepříjemnosti nedošlo.

Co se týká vývoje, myslím si, objektivní pozorovatel a hodnotitel situace hospodářské a ekonomické v ČR musí konstatovat, že ten vývoj je v porovnání k ostatním zemím poměrně dobrý. I když tempa hospodářského růstu nejsou nejvyšší. Ale zase jsou z drobet větší základny než ty ekonomiky, které mají růst větší. Máme samozřejmě velmi dobré výsledky v ukazatelích, které jsou sociálně citlivé, jako je nezaměstnanost, máme snad nejmenší nezaměstnanost v Evropě, rostou po čase i konečně reálné mzdy a platy. Ale já bych chtěl upozornit na některé momenty.

Zaprvé, v poslední době se objevuje volání po přísunu pracovní síly ze zahraničí. Ano, chápu to, byl jsem na sněmu Hospodářské komory, kde jsem také na to téma vystupoval. Chtěl bych upozornit na rizika. Rizika tady jsou v regionech, kde začal větší nárůst těchto pracovních sil. Částečně Ukrajinci, ale především pracovníci, kteří přicházejí například z Rumunska, dochází tam už k takovým menším i větším konfliktům s většinovým obyvatelstvem i mezi sebou vzájemně. A také dochází k různým činnostem, týkajícím se ubytování, které ne vždycky jsou v souladu se zákonem. I v takovém regionu, který poměrně je klidný, jako je můj obvod číslo 15, Pelhřimovsko, jsem byl zastupiteli města, které je tvořeno velmi barevnou koalicí, informován, že narůstá napětí, že tam podnikatelé a agentury z okolních měst soustřeďují právě ty agenturní zaměstnance ze zahraničí nebo tedy zaměstnance, kteří přichází na dočasný pobyt a vznikají tam konflikty.

Druhá věc, která s tím souvisí, je, ano, v ČR stále mají investoři zájem rozšiřovat výrobu, což je na jednu stranu dobře, ale jsou to výroby, které většinou nám zajišťují malý, dovolím si říci, takový celospolečenský přínos. Jsou to výroby málo sofistikované a vyžadují velký podíl lidské práce. Zůstává tady z toho malé bohatství. A také se projevuje jedna věc, kterou jste možná včera zaznamenali, bylo ukončeno šetření o vývoji nebo o stavu přeprav dopravy na našich dálnicích a silnicích. Bylo konstatováno, že jsme se dostali na kritickou horní mez kapacity dopravních cest, zejména tedy silničních, ať už se to týká dálnic, silnic prvních tříd i některých silnic nižších tříd. Hrozí nebezpečí, že budou narůstat kolony, bude docházet k velmi nepříznivému vývoji. A největší nárůst je v nákladní automobilové dopravě. Je to pochopitelné, protože ten zpracovatelský průmysl produkuje velké množství subdodávek. Ty se přesouvají jak uvnitř naší země, tak i do zahraničí, a opravdu, myslím si, že je potřeba začít přemýšlet, jaké jsou náklady tohoto stavu.

A náklady si myslím, že jsou vysoké. Za prvé právě ty náklady na potřebu kapacit, na přepravu včetně nových dálnic, silnic a jejich údržby a rekonstrukce, ale i, vážení přátelé, na kapacitu životního prostředí. To je naprosto zřejmé a my to životní prostředí neumíme samozřejmě spočítat, ale cítíme to, že přes všechny investice a opatření, které děláme třeba v oblasti občanského sektoru, kdy se přístup občanů podle mého k ochraně přírody zvýšil. Lidé si to uvědomují, že to je velké a velké riziko našeho budoucího vývoje, pokud nebudeme se chovat zodpovědně, tak tady nám de facto se děje něco, co neumíme kvantifikovat, ale cítíme, že to je možná rizikové a že celkově, když to sečteme, a ono to nejde vyjádřit materiálně, ale lze to vyjádřit asi i v takových hodnotách, jako je zdraví, takže to dobré není. A tady si dovolím upozornit a obracím se na pana ministra, protože vím, že je nový ministr, a to je taková věc. Požádal jsem a mám k dispozici studii. Ta studie je na Úřadu vlády a studie ukazuje za deset let zpátky, jak se vyvíjí bilance na jedné straně přísunu strukturálních fondů ze západní části Evropy, zejména EU, vůbec ze světa k nám, a jak se vyvíjí odliv kapitálu z ČR, zejména dividend do bohatších států. A jestli mluvíme o vyrovnávání zejména v rámci EU, tak stav je opravdu velmi alarmující.

Zítra máme tady setkání vedení Senátu, vedení Poslanecké sněmovny s předsedou Evropské komise Junckerem. Materiál mu dám k dispozici, už jsem ho dal předsedovi Evropského parlamentu Tajanimu, požádal o ten materiál např. maďarský prezident, který si to právě z jedné mé tiskové konference v Bruselu dozvěděl. V materiálu se dají na jednu stranu náklady nebo resp. finance a zdroje, které přichází formou dotací do ČR a proti tomu se postaví odliv zejména dividend do zahraničí, tak schodek je enormně alarmující. Je to až osm miliard euro ročně. Osm miliard euro ročně odteče víc do zahraničí než k nám přijde, a vývoj je za posledních 11 let pořád takto nepříznivý.

Nechal jsem si srovnat i ostatní země V4 a v některých ukazatelích je tam i Slovinsko. Jsme na tom suverénně nejhůř. Nejlepší bilanci skoro vyrovnanou, nepatrně ztrátovou mají Slováci. A myslím si, že je to také na slovenské ekonomice znát. Proto ta tempa Slovenska jsou dobrá a v některých ukazatelích nás dokonce Slováci nejenom dohnali, ale i dokonce předehnali.

Tak bych moc prosil, pane ministře, protože předpokládám, že v politice a veřejné činnosti budete pokračovat, abychom o těchto věcech přemýšleli. Vím, že není jednoduché řešení. Dividendy jsou vlastníků, mají právo si je odvézt. Samozřejmě tady zainvestovali, ale myslím si, že trend je dlouhodobý a je velmi, velmi výrazný a dále, že se i časem veřejnost bude ptát, proč Poláci, Maďaři, Slováci mají trendy a čísla daleko daleko nižší, než máme my. A měli bychom hledat nástroje, jak peníze zejména formou reinvestic udržet. Možná i formou jinou.

Ale ještě jednou varuji před tím, abychom začali uvažovat opravdu... Ale nejenom uvažovat. Ono se už o tom hovoří – ale i konali, že abychom ne každou investici, která k nám přichází v Česku, vítali, abychom skutečně podporovali už jenom investice ze zahraničí, které budou sofistikované, kde bude pracná výroba, kde bude velký podíl přidané hodnoty a měli na mysli, že kapacity ČR, jak jsem o nich hovořil a jistě se najdou i další oblasti – jsou vytížené, a nahrnout sem levnou pracovní sílu ze zahraničí, aby se tady s odpuštěním, promiňte mi to – někdy vyráběly cetky, a nic jsme z toho v této zemi neměli, si myslím, že je velmi a velmi nezodpovědné. Měli bychom o tom silně přemýšlet, jak naše kvalifikované zaměstnance využít lépe nebo vůbec občany využít lépe, a ne tímto způsobem.

K těm cizincům chci říci, že teď musíme přemýšlet i o tom, že přijde pokles cyklu, že tady práce za nějakou dobu být v takovém rozsahu nemusí. Poptávka po pracovní síle klesne, ale bohužel patřím mezi lidi, kteří jsou silně přesvědčení, že zaměstnance z Rumunska, ale i z Ukrajiny zpátky do jejich zemí nedostaneme, protože tam se žije velmi špatně, a že se budou snažit všemi formami, ať legálními nebo nelegálními, tady v naší zemi zůstat. Takže to je jen mé sdělení.

Nežádám, pane ministře, od vás žádnou odpověď. Možná na to máte nějaký názor, ale chtěl bych, aby se o tom přemýšlelo. Hovořil jsem o tom i na koaliční radě. Vím, že někteří politici se tím začínají zabývat, ale myslím si, že jsme se na tom ještě neshodli, jak tuto problematiku nějak řešit k lepšímu výsledku pro naši zemi. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo a do rozpravy se hlásí dále senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Pan ministr by chtěl ale reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Jen abych nezapomněl všechny ty náměty, pokusím se o velmi stručnou odpověď.

Na pracovním trhu v současné době chybí asi 120 000 míst v různých profesí. Je to bohužel dáno i tím, že investiční pobídky se stále opírají o nová pracovní místa, která jsou neobsaditelná a která dokonce konkurují českým firmám. Když se podíváme třeba jen na kraj, kde jsem byl zvolen, a na ten problém Kvasin, kde je nulová nezaměstnanost, Škodovce chybí tisíce pracovních míst, takže to není jenom o tom, že by se tam vyráběly cetky, tam se vyrábějí automobily. Ale problém je masivní a musíme opravdu adresovat věc úplně jinak než teď, protože není možné dělat investiční příležitosti tak, že je uděláte, a pak ji jako upustíte. Pak vznikají všechny problémy kriminality, dopravní problémy, které tady zmínil pan předseda Štěch. Je potřeba se postavit k investicím zásadně jinak.

Poslední poznámka jenom o odlivu dividend. Musíme tedy odlišovat podniky, které tady něco produkují a které mají výrazný efekt třeba v zaměstnanosti apod., třeba od bank. Základním problémem toho, proč probíhá daňová optimalizace, nemůžeme se jí divit. Protože podniky samozřejmě tíhnou tam, kde zdanění je nižší. Máme dvojí zavedení dividend, takže to je jeden ze základních problémů a není lehké ho řešit, ale určitě v této oblasti to musíme adresovat.

Jinak určitě bychom se měli orientovat na investice s přidanou hodnotou, které sem přinášejí expertízu, něco co můžeme sdílet a co můžeme v této zemi využít. Protože ekonomika založená na zdrojích nás už minula, protože poslední zdroje, které tady máme, je lithium, a musíme se orientovat na ekonomiku, která je orientovaná na talenty, na to, co máme v hlavě, a to je potom byznys s přidanou hodnotou. A je třeba investiční pobídky také v tom smyslu výrazně změnit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegyně, kolegové. Nejdříve, byť jsem to neměl v úmyslu, naváži na vystoupení pana předsedy Štěcha v tom smyslu, že tady já musím k tomu poznamenat, že je potřeba si uvědomit, kdo inicioval podporu zejména velkých nadnárodních firem z hlediska poskytování státních dotací na základě investování do průmyslových zón a další infrastruktury, kterou tyto podniky nadnárodní požadovaly, a vytvářely potom pracovní místa. Drobný a malý podnikatel se této podpory od českého státu nikdy nedočkal, nebo jen ve velmi omezené míře a ten, kdo to inicioval, byly zejména socialistické vlády. Tady jsou plody, které nyní všichni sklízíme, tzn. tyto nadnárodní společnosti neustále další dotace požadují. V mém senátním obvodu nedávno zase jedna nadnárodní firma takovou dotaci dostala, a zároveň naši drobní a střední podnikatelé na tyto dotace nedosáhnou. Čili tady je možná jedna z cest, jak se s těmi věcmi pomalu začít vyrovnávat, a nemám pocit, že by s tím v tomto smyslu tato vláda během více než 3 let svého vládnutí cokoliv udělala, a je to škoda.

Čili to je poznámka k debatě, která tady zatím zazněla.

A nyní k tomu, proč jsem se vlastně původně přihlásil. Je určitě dobře, že naše hodnocení od Evropské komise z hlediska dodržování Paktu stability a růstu je příznivé a je vidět, že přes všechny problémy čeští podnikatelé a vlastně i čeští občané jsou velmi schopní a dokáží se v konkurenci nejen evropské, ale i světové prosazovat a hospodářský růst, jak tady už také zaznělo, je velmi slušný a rovněž tak životní úroveň v České republice. Za to, pokud k tomu kdokoliv měl možnost přispět, a jsem přesvědčen o tom, že to zejména byli zaměstnavatelé, patří poděkování a pochvala.

Co se týká mých dotazů na pana ministra, vzhledem ke Konvergenčnímu programu, jsou následující: Kromě toho, že jsme příznivě hodnoceni, existují také různé typy rizik, které před námi stojí. První je riziko fiskální udržitelnosti. A můj dotaz zní, jak pan ministr vidí možnost fiskální udržitelnosti řekněme našeho hospodaření, naší existence v České republice z hlediska zabezpečení plného financování, jak jsme zvyklí, jednak zdravotní péče a potom také v souvislosti se stárnutím obyvatelstva nebo populace. To jsou dvě věci, které jako rizika označuje i OECD v případě České republiky a my je budeme muset řešit. A víme všichni, že jak výdaje na zdravotní péči a z veřejného zdravotního pojištění, tak výdaje související se stárnutím populace rostou, protože lidí, kteří jsou v důchodovém věku, přibývá a bude přibývat. A můj dotaz zní, jestli pan ministr nějak vidí možnosti, kterými bychom těmto rizikům čelili a případně, jakým způsobem, když za uplynulé tři, tři a půl roku se například z hlediska důchodové reformy neudělalo vůbec nic.

Druhá věc, kterou tady mám, je otázka investic do „zdrojů“, o kterých také pan ministr mluvil ve svém druhém vystoupení. A to je dle mého názoru slabá podpora výzkumu a vývoje a pokles základních dovedností našich, řekněme, absolventů středních škol, učňovských zařízení atd. To je opět věc, kde si myslím, že dlouhodobě tento trend, který funguje, že se příliš o investice do vědy a výzkumu nezajímáme,

je špatný a mohl by přinášet další rizika, která by pak snižovala konkurenceschopnost České republiky.

A poslední věc, o které musím říct, že dle mého názoru tato vláda naprosto „vyniká“, je nárůst mandatorních výdajů zejména s nárůstem administrativních překážek a různých typů regulací. Byl tady zmiňován například zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Ten kromě toho, že je v některých částech dle mého názoru protiústavní, ještě – a uvádím to jako příklad – osmnácti tisícům veřejných institucí přikazuje, aby zveřejňovaly své rozpočtové výhledy, načež jim už nepřikazuje, aby, když rozpočtový výhled změní, toto také zveřejnily. Představte si tedy, co se v této zemi děje – osmnáct tisíc byrokratických úkonů zcela zbytečných nařizuje například zákon o rozpočtové odpovědnosti. A takových příkladů bych mohl uvádět mnohem více.

To znamená, že můj třetí dotaz na pana ministra je, jestli vidí nějaké možnosti, jak bychom zastavili nárůst regulativních a regulačních překážek a nárůst administrativy a s tím souvisejících mandatorních výdajů, protože to je věc, která dle mého názoru významně další rozvoj České republiky svazuje. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Vystupuji v reakci na slova pana senátora Štěcha, kdy řekl některé problémy, které vnímám a které jsou zcela jistě hodné k řešení a jsou pravdivé. Jenom bych nás rád všechny uvedl do situace nebo do odpovědnosti, kterou máme, a to nejenom k materiálu, který zde máme, ale k nebodům, které tady zmínil.

Z určitého důvodu jsem si musel přečíst před týdnem nebo před čtrnácti dny zprávu o rodině, kterou vypracovává pro ministerstvo práce a sociálních věcí výzkumný ústav ministerstva práce a sociálních věcí. Myslím si, že to by mělo být základní odborné čtení pro všechny členy vlády při vymýšlení jakýchkoliv programů, protože tam se dočteme, jak jsme na tom nejenom se stavem rodin, řekněme se stavem, který i tento ústav považuje za velmi nepříznivý pro náš stát. Ale podívejme se na to, že my skutečně vymíráme. Nás sice neubývá, ale to jenom proto, že od roku 1990 do dnešního dne za 27 let se zvýšil průměrný věk, což je pochopitelně sice bohulibé, asi o 18 let nebo o 17 let, takže všichni si pamatujeme, že v těch dobách, kdy končil rok 1989, byl průměrný věk mužů někde kolem asi 62 let a ženy na tom byly o pět let lépe. A dnes je to tak, že průměrný věk mužů je 76 let a žen 81 let a něco.

Znamená to, že přibývá velký počet lidí, kteří jsou – a to samozřejmě nikdo z nás nepopírá – v zaslouženém důchodu, který získávají. Ale nejde o tyto peníze, ale jde o to, kde budeme brát pracovní síly. To znamená, že to, co tady řekl pan ministr, kolik lidí chybí ve firmách, nevím, jak vy, ale já sám kamkoliv přijedu, první a zásadní fatální problém všech podniků je pracovní síla. Podnikatelé dnes nemají lidi, v nemocnicích ve Zlínském kraji chybí zhruba 180 pracovníků. A jedeme-li kdekoliv do škol, tak školám samozřejmě ubývají žáci a studenti a z toho vznikající problémy.

U škol bychom nad tím mohli pokrčit rameny, protože to se vyřešit dá, ale co potom ve chvíli, kdy sice můžeme – a je to jistě dobře – přejít na další stupeň průmyslu, to je bájné číslování, jak průmysl jde dopředu, to znamená zavedení automatických výrob, snížení potřeby lidské práce. Ale stejně u našich lidí, o které jej potřeba se starat v domovech důchodců anebo v nějakých jiných alternativních způsobech, v domácí péči apod., tam potřebujeme pracovníky, a ty nemáme. To znamená, že my dnes aktuálně, naposledy včera jsme seděli se svými spolupracovníky. Máme agenturu, která získává z nám asi nejbližší země, ze které lidi získat můžeme, z Ukrajiny, lékaře, zdravotní sestry, pomocný personál, a pochopitelně všechny ostatní pracovníky, které potřebujeme v našem úseku.

Jak bylo řečeno, oni se nevrátí, oni tady zůstanou. To je pro nás požehnání. Když si vezmete a podíváte se na zprávu o rodině a podíváte se na to, jak klesá počet mladých a nově narozených dětí, výkyv, kdy nás noviny zaplaví štěstím, že se něco zvýšilo oproti minulému roku, to znamená, že to není 115 tisíc dětí, ale 117 tisíc dětí za rok, nově narozených, tak to je úžasná zpráva, že to je o dva tisíce více, ale my bychom potřebovali, aby se rodilo dětí o 50 tisíc víc. To znamená, že tam je jádro problému.

Jestli chceme, aby opravdu v České republice jsme udrželi dlouhodobě náš stát, složený z Čechů, Moravanů atd., ze všech ostatních národností, tak v tom poměru, který tady je, se musí něco udělat s porodností u nás. A to je věc také skutečně státní politiky. To už se neobejde nějakými humornými odpověďmi ze strany odpovědných lidí, že se má zhasnout a já nevím co. Zkrátka to tak je. Tohle je vážná věc, která potom zapřičiní problémy ve všech oblastech, které máme, a my je v zásadě jinak než dovozem sil neumíme řešit.

To, že to Německo udělalo nevhodným způsobem, protože oni tam turecké občany mají dlouhodobě, a samozřejmě Francie atd., a domnívali se, že se Sýrií si nějak pomůžou a celé se to zvrtlo, o tom nechci mluvit, všichni tu situaci známe, tak to už je jinak. Ale my bychom měli myslet na to, že naopak podporou, když neumíme – a to skutečně neumíme, protože ta situace už je predikovaná mnoho let dopředu teď – protože lidé, než nastoupí, tak je to minimálně osmnáct, v dnešní době spíše téměř třicet let od narození dítěte, než se zapojí do pracovního poměru a bude tím, kdo do důchodového systému přispívá, zkrátka pracuje. Pak musíme tuto díru v nedostatku pracovních sil vykrýt. A já jsem přesvědčen, že z kulturně a především nábožensky nám blízkých zemí je potřeba pracovníky získávat. Na Ministerstvu zahraniční velmi dobře vznikl program, který bychom měli podpořit, a to je program pro rychlejší získávání, nebo umožňování práce lidem, kteří jsou právě z Ukrajiny a z těchto nám příbuzných zemí.

Protože když to neuděláme my rychle, tak to udělají jiní, a my pak nebudeme moci kde brát. Takže tam si myslím – prostřednictvím pana předsedajícího - panu senátorovi Štěchovi bych vzkázal, že si myslím, že tam je úplně ten základní problém, ze kterého se odvíjejí všechny ostatní. Ano, pravdou je, já přemýšlím, jestli ještě dneska – a to je otázka především na pana ministra, protože on je nový a má taky svého kolegu, který je sice o tři dny starší, v uvozovkách tedy, služebně, to je pan ministr průmyslu. Tak si myslím, že vláda by měla opravdu přemýšlet nad tím, které programy dneska má ještě podporovat. Jestli daňové úlevy, daňové prázdniny, jakým firmám dát.

To by mě celkem zajímalo na závěr svého vystoupení směrem k panu ministrovi, jestli o této záležitosti uvažuje. Jestli skutečně on spolu s Ministerstvem průmyslu a s vládou tedy chtějí nějakým způsobem ještě za působnosti této vlády přemýšlet o tom, jestli se změní ten pobídkový program. Protože jsem přesvědčen, že u nás je hodně podnikatelů, kteří kdybychom prostředky, které převádíme na cizí firmy, které u nás vznikají, které kdybychom dali domácím firmám s vysokou přidanou hodnotou jejích výrobků, to znamená sofistikovaných výrobků, kdybychom je podpořili, tak možná bychom dosáhli víc. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Do rozpravy už se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám, a samozřejmě pan ministr má možnost závěrečného slova. Nebo chcete v rámci rozpravy, pane ministře? Závěrečné slovo. Takže, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Já jsem nechtěl tu vaši rozpravu nějak omezovat, mluvíme především o konvergenčním programu, ale všechny náměty, které tady byly předneseny, s tím souvisí. Já bych jenom chtěl upozornit, že ještě nedávno jsem byl předseda hospodářského výboru. A hospodářský výbor k řadě těch záležitostí, např. změně investičních pobídek, vyzýval exekutivu. A navrhoval i další opatření k efektivnosti. Já tady nebudu mluvit teď o důchodové reformě nebo o tom, co se má udělat, o zdravotnictví, protože to bychom opravdu měli dlouhou diskuzi. Pokud se týká dotačních programů z Evropské unie, tak bohužel jejich čerpání je poměrně mizerné, některé programy se vůbec nedaří naplnit, protože buď chybí absorpční schopnost, nebo jsou svázány takovými administrativními bolestmi, že se do nich nikdo nepřihlásí. Takže s tím je opravdu kontinuálně velký problém, byť to saldo evropských peněz je příznivé a ovlivnilo také i výsledek státního rozpočtu minulého roku.

Jednu okrajovou poznámku možná na vědu, výzkum, inovace. Já musím bohužel konstatovat, že ty peníze, které se tam dávají, nejsou vnímány jako investice. Je to dáno metrikou. 90 % patentů, které se podávají, jsou podávány jen v České republice, takže víte, kam to asi povede. Je tady několik desítek center Excelence, která jsou neudržitelná, která jsou jenom pasti na peníze. Institucionální podpora, která se dělá těmi čárkami v různých časopisech, nefunguje. Ten základní pohled na tu metriku by měl být takový, že to je investice. Nemluvím teď třeba o humanitních vědách nebo o nějakých službách, které stát dělá pro občany, tam je metrika úplně jiná. Ale pokud stát dává někam veřejné peníze, tak to musí vnímat jako návrat investice. Ale ta tam bohužel nefunguje, v žádném případě. Takže to jenom na okraj.

Pokud se týká vzdělávání, poslední poznámka, víte, otočit vzdělávací systém, to je jako když točíte tankerem. Ty výsledky se dostaví za pět až za šest let. A my musíme dělat něco okamžitě, protože ekonomika opravdu nedostatkem pracovních míst strádá. A je potřeba obnovit – a velké podniky se o to snaží – duální vzdělávání, protože chybí technické profese. A souhlasím s tím, že pokud sem přivedeme nějaké pracovníky ze zemí, které jsou nám kulturně příbuzné, jako je třeba Ukrajina, že bychom v tom měli pokračovat, ale nemůžeme sem vysadit single, tak, aby potom vznikaly problémy s ubytováním, kriminalitou apod., jak se děje v některých lokalitách. Je potřeba zabezpečit rodiny, protože my je opravdu budeme potřebovat. Ten demokratický vývoj je neúprosný. Přibývá, a je to dobře, ale tím také přibývá samozřejmě stárnoucí populace a ta produktivní populace ubývá. Je to kontinuální problém a jeho důsledky se objevují už teď, třeba ve zdravotnictví samozřejmě v důchodové reformě.

To je na závěr, ale vítám všechny vaše poznámky a podněty, které se týkají ekonomických problémů. A jako předseda hospodářského výboru jsem se je vždycky snažil nějak řešit a v tom směru také postupovat, takže beru je velice vážně. Děkuji vám za vaši pozornost a za slovo, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a garanční zpravodaj se nám vyjádří k proběhlé rozpravě a řekne nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Proběhla rozprava, podle mě byla nesmírně užitečná a já bych k tomu měl pouze jednu poznámku. Nechci prodlužovat tu rozpravu.

Při současném vývoji, pokud se týká demografického zemědělství, myslím, že minulý týden to bylo v programu Náš venkov, bude v krátké době chybět pro zemědělství sto tisíc pracovníků. Při vylidňování vesnice my už se na to na jižní Moravě připravujeme, většina z nás buduje ubytovny, poněvadž bez zahraničních pracovníků se v této fázi neobejdeme. Tolik asi k tomu. Jinak v rámci rozpravy vystoupili tři senátoři, pan ministr zodpověděl všechny vaše připomínky, proto doporučuji hlasovat o návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu vzít na vědomí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, budeme hlasovat.

Přítomno 60, kvorum 31, hlasujeme o usnesení vzít konvergenční program na vědomí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování 28, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 57, proti nikdo.

Děkuji panu ministrovi a děkuji také zpravodajům, tento bod je projednán.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 121

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 121. Návrh uvede pan poslanec... Ne ne ne, pan ministr dneska už, Jan Chvojka. A já ho mezi námi vítám a samozřejmě mu uděluji slovo. Tak je tady prý jako poslanec... Prý to je poslanecká iniciativa... Omlouvám se. Ale stejně je to ministr, tak, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Můžete mi říkat, jak chcete, děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, rád bych vám představil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Jediným a základním a zásadním cílem návrhu je pověřit ochránce sledováním naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Povinnost smluvních stran pověřit nějaký orgán nezávislým sledováním jejich naplňováním a realizace práv osob se zdravotním postižením plyne přímo ze samotné Úmluvy. Na základě situace v České republice bylo vyhodnoceno, že nejlepším způsobem splnění tohoto závazku je pověřit touto činností veřejného ochránce práv, který je nezávislým orgánem a je schopen tuto činnost vykonávat v dostatečně kvalitě.

Toto řešení je přitom rovněž nejvýhodnější z hlediska finančního, neboť jiný podobný orgán v České republice neexistuje a musel by být zřizován nově. Obsahem návrhu je tedy doplnění nové zákonné pravomoci ochránce. Ochránce bude podporovat naplňování práv osob se zdravotním postižením a navrhovat opatření, která směřují k jejich ochraně. Dále bude zkoumat situaci osob se zdravotním postižením v ČR, zveřejňovat zprávy a vydávat doporučení k naplňování práv osob se zdravotním postižením a vyměňovat si též informace se zahraničními a mezinárodními subjekty. Se všemi tomuto činnostmi má již dnes ochránce bohaté zkušenosti z jiných oblastí a stejně kvalitně bude proto i monitorovat naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Specifickým doplňkem činnosti ochránce pak bude poradní sbor osob se zdravotním postižením a osob, které se věnují jejich právům. Tyto osoby budou zajišťovat participaci samotných osob se zdravotním postižením na sledování a naplňování jejich práv na základě Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Návrh je tedy dle našeho názoru nejvhodnějším řešením, jak by Česká republika naplnila svou povinnost dle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Je potřeba zmínit, že tato Úmluva byla již ratifikována v roce 2009 a čekáme na její naplnění do českého právního řádu 8 let. Toto řešení bylo schváleno v Poslanecké sněmovně již v 1. čtení. A já si dovolím požádat vás o jeho podporu i tady v Senátu. Děkuji vám velmi za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 121/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení je v tisku 121/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Homolka:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážený pane ministře, poslanče, kolegyně, kolegové.

Touto novelou zákona o veřejném ochránci práv má být český ombudsman pověřen monitorováním provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Pro Českou republikou vstoupila Úmluva v platnost 28. října 2009. Návrh zákona ve svém obsahu doznal v podstatě dvou změn. Do § 1 zákona o veřejném ochránci práv má být vložen nový odstavec 7, podle kterého veřejný ochránce práv sleduje naplňování mezinárodní smlouvy upravující práva osob se zdravotním postižením. Tato nová kompetence dle důvodové zprávy nezakládá možnost individuálního prošetřování jednotlivých případů a stížností osob se zdravotním postižením, nýbrž povolává veřejného ochránce práv monitorování českého prostředí v daném v segmentu úpravy, jehož výstupem má být především komplexní vyhodnocování, dodržování a naplňování jednotlivých práv.

V rámci nově získané kompetence bude i nadále veřejný ochránce práv moci navrhovat a provádět to, co tady pan ministr před chvílí vyjmenoval. Navíc se mu však výslovně zakotví práva vstupovat do prostor úřadů, nahlížet do spisů, klást otázky. A úřadům se ukládá povinnost poskytovat informace a vysvětlení, provádět jím navržené důkazy a poskytovat další zákonem vypsanou součinnost a vyžádanou pomoc. Neposkytnutí součinnosti či pomoci může být důvodem pro informování veřejnosti o takovém jednání úřadu. Včetně jména a příjmení osob oprávněných jednat jménem povinného orgánu.

K plnění nových úkolů veřejný ochránce práv zřídí poradní orgán a organizaci a úkoly tohoto poradního orgánu upraví statutem. Zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2018. Jenom krátce k legislativnímu procesu. Návrh zákona předložil poslanec Jan Chvojka 31. ledna tohoto roku, kdy navrhl Poslanecké sněmovně projednání návrhu tak, aby s ním mohla vyslovit souhlas již v 1. čtení. Vláda se k návrhu zákona vyjádřila kladně, a to bez jakýchkoli připomínek.

26. dubna 2017 Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem zákona, když z 91 poslanců a poslankyň jich 87 bylo pro a nikdo nebyl proti. Náš výbor přijal jednomyslně usnesení, se kterým vás na závěr seznámím. Je to ze 7. schůze z 24. května, kdy výbor – 1. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 121 na schůzi Senátu senátora Václava Homolku. 3. pověřuje místopředsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Takže prozatím děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru Jiří Dienstbier? Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové.

Já naopak začnu usnesením ustavně-právního výboru. Ten zcela jednoznačně doporučil Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil mne zpravodajem a pověřil předsedu Antla informací o závěrech jednání.

Už tady zaznělo, že tento návrh naplňuje závazek České republiky, vyplývající z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Je to už dlouholetý závazek. Je dobře, že v případě schválení tohoto zákona bude tento závazek naplněn. Bylo tady řečeno, že nezakládá oprávnění i individuálním stížnostem. Ty nakonec už i občané, kteří mají nějaké zdravotní postižení, mohou využít podle stávající právní úpravy. Nicméně tato úprava zavádí systémový monitoring. Nepůjdu tady do podrobností, protože zazněla dostatečná informace. Věcně, politicky jde o zcela bezproblémový návrh, který měl širokou podporu v Poslanecké sněmovně po celou dobu projednávání a nezaznamenal jsem ani žádné zásadní výhrady zde při jednání ve výborech, ani v zásadě kdekoli jinde. Takže nepochybně zcela jasně prospěšná záležitost.

Já snad jenom určitý povzdech nad tím, že tento návrh byl původně součástí širší novely zákona o veřejném ochránci, která v souladu s vládním prohlášením měla zavést taky například ochranu proti diskriminaci. Bohužel, vláda na toto rezignovala, byť to je ve vládním prohlášení. Alespoň tedy tento systémový monitoring práv osob se zdravotním pojištěním, který je doopravdy potřebný.

Tolik vše z mé strany, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, a proto otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, takže rozpravu uzavírám. Pane navrhovateli, předpokládám, že nechcete vystoupit? Ne. Zpravodajové? Garanční zpravodaj? Nemá k čemu vystoupit. Takže budeme hlasovat o návrhu, tak jak je v usnesení výboru. A to je návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 60, kvórum pro přijetí 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 29, registrováno 60, kvórum 31, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane poslanče a ministře, děkuji vám, a děkuji i zpravodajům. Tento bod jsme uzavřeli.

A dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění zákona č. 104/2017 Sb., a některé další zákony

Tisk č. 114

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 114. Návrh uvede v zastoupení předsedy vlády Bohuslava Sobotky ministr Jan Chvojka, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Ještě bych chtěl poděkovat za podporu toho předchozího návrhu. Věřím, že i tento bude podobně úspěšný. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tento návrh zákona zpracovaný Národním bezpečnostním úřadem, transponuje směrnici o opatření k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnostních sítí a informačních systémů v rámci EU. Vláda tento návrh schválila na svém jednání dne 23. listopadu 2016. A vzhledem k tomu, že je zákon zpracován nezávislým úřadem, tak jej parlamentu předložil předseda vlády, kterého mám tu čest tady dnes zastupovat.

Návrh zákona zejména rozšiřuje působnost zákona o kybernetické bezpečnosti na provozovatele základních služeb, správce informačních systémů základních služeb a provozovatele informačních systémů základních služeb a dále na klíčové poskytovatele digitálních služeb.

Pro tyto subjekty by tedy nově platily povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti, to je zejména přijmout opatření v zájmu řízení bezpečnostních rizik a oznamování případů kybernetických bezpečnostních incidentů Národnímu bezpečnostnímu úřadu, vládnímu koordinačnímu místu pro okamžitou reakci na počítačové incidenty nebo národnímu CERT.

Součástí tohoto návrhu zákona je i novela zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze kterého se vypouští výjimka z poskytování informací v oblasti kybernetické bezpečnosti, která bude nově stanovena přímo v zákoně o kybernetické bezpečnosti. Během projednávání tohoto návrhu zákona schválila vláda materiál, jímž došlo ke změně ve funkci ředitele Národního bezpečnostního úřadu, jehož součástí byl také návrh na rozdělení Národního bezpečnostního úřadu, a to odštěpením zejména problematiky kybernetické bezpečnosti se současným vznikem nového ústředního správního orgánu, a to je orgán, který se jmenuje Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Tento orgán sídlí v Brně a měl by odpovídat za bezpečnost informačních systémů a kryptografickou ochranu při nakládání s utajovanými informacemi.

Zajištění odborných činností nového úřadu bude řešeno přechodem příslušných pracovníků NBÚ do nového úřadu, což bude spojeno i s delimitací odpovídajících finančních prostředků na mzdy a související výdaje a materiálového a majetkového zabezpečení.

Národní úřad pro informační a kybernetickou bezpečnost bude koncipován stejně jako Národní bezpečnostní úřad, což znamená, že jeho ředitel bude jmenován vládou a bude přímo odpovědný předsedovi vlády. Úřad bude mít samozřejmě vlastní rozpočet. Bude odpovědný za přípravu návrhů zákonů a návrhů na sjednání mezinárodních smluv a bude stát vzhledem ke specifickým nárokům na odbornost pracovníků a dynamiku rozvoje kybernetické bezpečnosti a informačních technologií mimo působnost zákona o státní službě.

Proto také došlo k některým úpravám zákonných kompetencí obou bezpečnostních úřadů při projednávání v Poslanecké sněmovně. Návrh zákona, tak jak je vám dnes předkládán, našel na půdě sněmovny širokou podporu. A já si proto dovoluji požádat i vás o jeho schválení. Děkuji velmi za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře. Návrh zákona projednal VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 114/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Renata Chmelová. Dále návrh zákona projednal ÚPV, který přijal také usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 114/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB. Usnesení pod č. 114/1 nám bylo rozdáno. Zpravodajem výboru je senátor František Bublan, ten ovšem je omluven, zastoupí ho pan senátor Hassan Mezian, kterého nyní prosím,a by nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr předložil všechno, co je nutné k tomuto zákonu. VZVOB doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nemůžu více dodat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane zastupující zpravodaji, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úlohu garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VUZP, paní senátorka Renata Chmelová? Ano, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne, já bych vás ráda seznámila s projednáváním této novely na našem výboru. Náš výbor 17. května svým 48. usnesením doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajkou. Já bych trošku okomentovala ten průběh projednávání u nás na výboru.

V podstatě, tak jak tady bylo řečeno, jde o transpozici novely EU, s tím, že bych ráda ještě okomentovala průběh v té Poslanecké sněmovně, že tam skutečně je velká změna, že v uvozovkách pouhým pozměňujícím návrhem vzniká nový úřad. Nicméně, bylo to většinou Poslanecké sněmovny, myslím, že ze 168 přítomných hlasovalo 161, jak tady již pan ministr řekl, je pro to skutečně široká vládní podpora.

Náš legislativní odbor měl dvě nějaké připomínky k tomu zákonu. Jedna byla duplicita sankčních ustanovení, které tam nebyly dobře provázány, v té novele. Nicméně jsme si vyříkali to, že vlastně ty sankce jsou až jedním z úplně posledních několika nástrojů, které by byly používány. Takže nějakým způsobem jsme si říkali, že by to nemělo vadit přijetí této novely.

Pokud jste četli ty připomínky legislativy, tak můžu říct, že u nás na výboru byly probrány a shledány, že nejsou tak významné.

Možná bych se chtěla zastavit právě u toho vzniku nového úřadu. Mě to velmi zajímalo. Já jsem se s těmi lidmi na NBÚ sešla. Možná vám přijde to, že vzniká takhle nový úřad, trošku jako podivné. Zase máme nový úřad. Ale já jsem tady chtěla říct, že jsem přesvědčená, že ho skutečně potřebujeme, protože asi se nemusíme o tom bavit, jak kybernetická bezpečnost je pro nás důležitá. V podstatě my jsme na kyberprostoru závislí, je na tom závislá naše vláda, armáda, finanční instituce, energetika atd.

A vlastně přicházejí i nové technologie, které s sebou nesou nějaké nové možnosti nějakých rizik.

Řeknu příklad, třeba smart cities nebo elektronizace zdravotnictví. Viděli jste nebo určitě jste zaznamenali poslední velký kyberútok na zdravotnictví v Anglii. Já jsem tady jenom chtěla vystoupit na podporu, že ten Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost potřebujeme. Chtěla jsem vás ještě informovat o tom, že ten tým, který teď je v rámci NBÚ, který má být vlastně základem personálním pro vznik nového úřadu, tak je to opravdu špičkový tým na evropské úrovni. V rámci celoevropského cvičení se tento tým účastnil připravenosti na kybernetické útoky. A zvítězili v celé Evropě. Dokonce nad takovým fenoménem elektronizace, jako je Estonsko. Takže já jsem přesvědčena, že tento úřad potřebujeme. A možná ještě je důležité říct, že ty subjekty, které teď budou zařazeny pod jejich... Třeba bankovnictví, zdravotnictví, to znamená některé nestátní organizace, tak jsem i přesvědčena, že by jim v důsledku tento úřad mohl přinést úsporu jejich nákladů, protože oni nejen že budou řídit přípravu nebo budou metodicky připraveni na různé kyberútoky, budou různě sledovat, ale budou i těmto subjektům poskytovat různé služby, návrhy o tom, jak se můžou tyto subjekty bránit, různé audity, konzultace atd. Takže určitě je ten úřad potřebný.

Doporučuji tedy také se řídit usnesením našeho výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Byla tady taková menší polemika, jestli toto patří do zpravodajské zprávy. Já jsem přesvědčen, že ano, pokud zpravodaj objasní, co výbor projednával, k čemu on jako zpravodaj dospěl, je to v souladu s jednacím řádem.

Táži se pana kolegy Větrovského, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj ÚPV? Ano, přeje, prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já na rozdíl od své předřečnice budu velice stručný. ÚPV projednal předložený tisk na své 9. schůzi 17. května a přijal usnesení č. 144, kterým doporučil Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A to jsou zprávy zpravodajů. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. A proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Zdeněk Nytra má slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Vedle připomínek legislativního odboru, a tady bych si dovolil nesouhlasit, že tam jde o duplicitu sankčních ustanovení, ale jde tam přímo o jejich rozpor, protože v podstatě za jedno a totéž porušení jsou tam dvě různé hranice sankcí. Takže se v podstatě sankcionovat nebude. Je zvláštní, že to prošlo i ÚPV, tato novela zákona. Ale potvrzuji to, že jsme se nakonec dohodli na výboru, že lepší takový zákon než žádný zákon. Přesto si tady dovolím nastolit ještě pár otázek, protože pan ředitel NBÚ se při prezentaci této novely na výboru v podstatě oprávněně pochválil, že to byl tento úřad, který se kybernetickou bezpečností začal zabývat z vlastní iniciativy několik let zpátky, když se touto problematikou nikdo nezabýval v této republice. Zabýval se jí zodpovědně a úspěšně. A teď ten paradox, a proto se navrhuje zřízení nového úřadu.

Takže to jenom poznámka, ale spíše teď ty otázky.

Vedle kybernetické bezpečnosti tady existuje ještě určitá velká skupina, která se zabývá taky otázkou bezpečnosti a je součástí krizové legislativy a v podstatě je tam definovaná kritická infrastruktura. Bohužel, jak jsme konstatovali minulý týden, při kariérním řádu, opět není k dispozici prováděcí vyhláška. Takže v této chvíli vůbec nemůžeme posoudit, proč vzniká v tuto chvíli nový samostatný systém základní služby a poskytovatelů základní služby, vedle kritické infrastruktury. Není naprosto zřejmá provázanost mezi těmito dvěma systémy. A bohužel to všechno je způsobeno tím, že jsou pouze teze této prováděcí vyhlášky. A co hůř, v podstatě definice kritické infrastruktury a základní služby je de facto totožná. Vycházím-li z této teze nebo z toho ani ne návrhu v tuto chvíli, prováděcí vyhlášky.

Takže jestliže předkladatel dospěl k závěru, že je nutný samostatný systém, vedle kritické infrastruktury, tak by bylo velice potřebné a nutné, aby byly přesně vymezeny vztahy mezi poskytovateli základní služby, poskytovateli významných informaočních systémů a subjekty kritické infrastruktury. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Zeman.

Senátor Jaroslav Zeman:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové. Projednávaný zákon o kybernetické bezpečnosti není možná zcela dokonalý, ale v dnešní bezpečnostní situaci ve světě je to velice potřebný zákon. Doufám, že ho podpoříme a že Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost v Brně bude mít dostatek finančních prostředků na to, aby zaplatil odborníky, které tam teď horko těžko shání, a vlastně konkuruje soukromému sektoru. Takže doufám, že ho schválíme. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Pan senátor Miloš Vystrčil nyní vystoupí.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Navážu tady na svého kolegu pana senátora Nytru v tom smyslu, že bych chtěl velmi požádat představitele vlády, v tomto případě zaštítěné přímo panem premiérem, aby toho, že některý zákon je evidentně potřeba a je velmi důležité ho přijmout, nebylo zneužíváno v tom smyslu, že potom není potřeba tolik dohlížet na jeho kvalitu. A to je přesně to, o čem tady mluvil pan kolega Nytra.

V zákoně jsou ve dvou různých ustanoveních stanoveny dvě různé sankce pro stejný správní delikt. Jednou je horní hranice 200 000 Kč a jednou je horní hranice 1 000 000 Kč, a v podstatě to nikomu nevadí, protože my přece ten zákon potřebujeme... To je stejné, jako kdybychom řekli, že je potřeba, aby naše dítě šlo do školy a že má jednu botu červenou a druhou botu zelenou, to přece nevadí. A to si myslím, že není dobře, že to není správně a když zákon schválíme v mém případě se skřípěním zubů, tak je to věc, kdy zase říkáme předkladateli zákonů, že on si může dovolit, když je zákon potřeba, klidně dělat chyby, a on to nikdo opravovat nebude a přehlédne to. Takže tolik moje jedna poznámka k tomuto.

A ta druhá poznámka je hlubší. Souvisí s tím, že jsme si docela hodně lámali hlavu, proč vzniká speciální úřad, když jsme v té ochraně před různými hackery docela úspěšní, a to v rámci fungování současně existujícího Národního bezpečnostního úřadu. Ono to možná souvisí s tím, že skutečně opět zákonodárce možná proto, že neměl čas, možná proto, že toho nebyl schopen, měl přemýšlet, dle mého názoru, zda stejně jako máme tři základní složky integrovaného záchranného systému - hasiči, policisté a zdravotní záchranná služba, tak v nějakém okamžiku by neměla být přidána čtvrtá. To je tým, který bude vyjíždět, když dojde k útoku hackerů. Teď to nemyslím z legrace, protože věci se množí a zatím my vždycky vyjíždíme k požáru, všichni to považujeme za normální, vyjíždíme k havárii, všichni to považujeme za normální, ale že se možná bude vyjíždět do nemocnice, protože tam najednou někdo krade data, a nebo zásadním způsobem zneprovozňuje celou nemocnici, protože přestaly fungovat základní přístroje, které se používají k léčení, se může stát.

A potom tady chybí to, co tady bylo řečeno, ta provázanost IZS, provázanost s kritickou infrastrukturou, a jasná vize toho, jak to bude do budoucna fungovat a zda takový nějaký tým jako složka IZS by jednou neměl fungovat. A to z toho zákona není jasné, na tyto otázky bychom odpověď nedostali. Nevím, jestli tímto způsobem vůbec někdo, kdo se zabývá krizovým řízením, uvažuje, a myslím si, že by to tak mělo být, protože bychom neměli dělat jen zákony, protože někdo řekl, že se má udělat nějaká transpozice, ale také proto, aby se ta naše bezpečnost skutečně zvyšovala a aby to bylo v souladu s těmi bezpečnostními prvky, které dneska u nás velmi dobře fungují. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane navrhovateli, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Ano, prosím, máte slovo.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Pokusím se některé otázky nebo povzdechy, které tady byly, odpovědět, samozřejmě.

Tak zaprvé. Ano, je pravda, jak jsem to říkal, vzniká úplně nový úřad Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Bude mít sídlo v Brně. Myslím si, že v dnešní době, kdy vidíme v Evropě, ale i v jiných částech našeho světa, jaká jsou bezpečnostní rizika, že je dobře, že tady vzniká úplně ne nový, ale specializovaný úřad, který převezme to dobré, co bylo v NBÚ a ještě, byť pan senátor Vystrčil říkal, že jsme úspěšní v rámci NBÚ, tak ještě budeme úspěšnější, věřím, v rámci toho samostatného úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Svět je postaven na tom, že se věci specializují a já věřím, že v tomto případě to smysl má, když se podíváme na to, co se děje. Protože ono, koneckonců, dneska ještě většími riziky jsou různé teroristické útoky, tak jsou ještě častější a více běžné útoky hackerů; o tom, co jsme mluvili – různé systémy krizové počítačů a další, což by v tomto případě už mělo být menším rizikem pro naši zem.

Pokud jde o tu legislativně technickou chybu, ano, je potřeba říci, že jde opravdu o pochybení. Jak mám zprávu, tak NBÚ je si tohoto pochybení vědoma, ale jsme toho názoru, že to pro praxi nemusí mít a nebude mít fatální důsledek. Koneckonců z toho vyplývá, že tady není žádný pozměňovací návrh, který by to nějakým způsobem řešil. Pochybení vzniklo v souvislosti s neúplným zapracováním novely zákona č. 365 Sb., o informačních systémech veřejné správy, která rovněž novelizovala zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti v oblasti správního trestání. Došlo tak k jisté duplicitě v oblasti skutkových podstat a související výše pokut, jak připomínka správně hodnotí. Dle našeho názoru již však tento nesoulad není pro budoucí správní orgán, který bude autoritativně na úseku správního trestání konat. Zásadním problémem lze říci, že činnost v oblasti správního trestání bude narušena minimálně a uvedenému pak přisvědčuje i to, že pro orgány a osoby nově zasažené touto regulací je stanovené přechodné období v délce 6 měsíců pro plnění povinností podle zákona o kybernetické bezpečnosti. Teprve následně lze u těchto orgánů a osob uvažovat o možnosti výkonu kontroly ze strany Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a během této doby, tzn. půl roku po přechodné období bude dostatečný prostor v souvislosti s přezkumem účinnosti regulace k identifikování možných dalších podnětů pro vylepšení nové právní úpravy. Pokud jde o ten systém určování, tak vyplývá z požadavků směrnice EU, na jehož základě budou definovány povinné osoby. Kritéria jsou určena ve směrnici a podrobně budou-li v té zmiňované prováděcí vyhlášce v zákonu, která se zpracovává, to je potřeba říci, přesně dle transpoziční lhůty. A pokud jde o provázanost s krizovým zákonem, tak kritická infrastruktura by měla mít nebo bude mít přísnější kritéria než nově regulovaná skupina provozovatelů základních služeb. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se zpravodajů ústavně-právního výboru, pana senátora Jaroslava Větrovského, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Tak. Paní zpravodajka Renata Chmelová chce reagovat, takže v proběhlé rozpravě vystoupí.

Senátorka Renata Chmelová:  Chtěla bych jenom říct na kolegu Vystrčila prostřednictvím pana předsedajícího, že nový úřad bude sídlit na společném místě s armádou, která bude řešit naši obranu. A tento úřad bude řešit bezpečnost, budou v Brně spolu dohromady. Bude tam velká koordinace mezi nimi. Takže to by byla jedna věc.

A druhá věc. Tam je potřeba říct, že teď tým je skutečně opravdu malý. Jejich práce třeba spočívá v tom, že oni měsíčně analyzují desítky milionů dat nebo položek a z nich nějakým způsobem předvídají možnosti kyberútoku a to sdílí potom s dalšími subjekty. Ale to podstatné, co jsem chtěla říct, že tam bude koordinace s obranou, s armádou. Věřím, že toto přispěje daleko víc k naší kyberbezpečnosti.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, paní zpravodajko. A nyní se ptám garančního zpravodaje, pana Meziana, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím.

Senátor Hassan Mezian:  Vážení, já jenom krátce. Chtěl bych pouze připomenout fakt, že suverenita každé země není jenom ve vzduchu, na zemi, na moři, eventuálně ve vesmíru, ale v současné době je čím dál víc naléhavé, aby suverenita byla i v kyberprostoru. Zlo nesmí mít větší náskok. Zlo má větší náskok, protože je nevybíravé v metodách, a my musíme preventivně být připraveni, abychom toto řešili.

Dovolím si vás, paní kolegyně, páni kolegové, požádat o podporu schválení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 30, registrováno 59, kvorum 30, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji jak předkladateli, tak i zpravodajům.

Projednáme další bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 29. dubna 2017

Tisk č. 98

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 98. S informací nás seznámí pan ministr Jan Chvojka, který zastoupí předsedu vlády Bohuslava Sobotku. Pane ministře, prosím vás o vaše úvodní slovo.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Stejně jako u předchozího bodu bych chtěl poděkovat za podporu předcházejícího tisku, za celou vládu děkujeme.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám stručně představil výsledky mimořádné Evropské rady, která se konala dne 29. dubna, jakož i navazující vývoj v tématu vystoupení Spojeného království z Evropské unie.

Na konci dubna se uskutečnilo mimořádné zasedání Evropské rady ve formátu 27 členských států, to znamená bez Spojeného království. A tato mimořádná Evropská rada se týkala brexitu. Šlo tedy o první jednání v tomto režimu podle článku 50 Lisabonské smlouvy. Zasedání jednomyslně přijalo tzv. Pokyny Evropské rady, které představují základní politický mandát pro hlavního vyjednavače za Evropskou unii pana Michela Barniera. Zasedání proběhlo hladce, předjednaný text Pokynů byl přijat bez dalších změn.

Evropská rada pak jednoznačně potvrdila jednotu sedmadvacítky, kterou vláda považuje za klíčovou podmínku k úspěchu EU 27 v jednání se Spojeným královstvím. Česká republika přijetí Pokynů na Evropské radě plně podpořila, jelikož jsou zcela v souladu s dlouhodobou pozicí naší vlády.

Pokyny potvrzují základní principy Unie pro nadcházející jednání, a to je jednota členských států, nedělitelnost čtyř svobod, princip, že není dojednáno nic, dokud není dojednáno vše, jasné fázové jednání, to znamená, že o budoucích vztazích začneme jednat až ve chvíli, kdy dosáhneme dostatečného pokroku v zásadních otázkách dohody o vystoupení. Pokyny rovněž plně reflektují hlavní priority české vlády pro dohodu o vystoupení a těmito prioritami jsou ochrana práv českých občanů, kteří v Británii legálně žijí a pracují, a dále finanční vypořádání, to znamená, že Velká Británie musí dostát všem svým závazkům, které vyplývají z členství v Evropské unii, zejména z Víceletého finančního rámce.

Pokyny dále obsahují priority zajištění hranic – to se týká především Irska – a vyřešení právních a institucionálních aspektů, to znamená, když se jedná např. o práva a povinnosti Evropské unie a Spojeného království v rámci všech stávajících mezinárodních dohod, roli Soudního dvora Evropské unie nebo potřebu vytvoření mechanismu pro vymáhání a řešení sporů při provádění dohody o vystoupení.

Po dosažení dostatečného pokroku v základních otázkách vystoupení rozhodne Evropská rada o zahájení druhé fáze vyjednávání. V té budeme usilovat o dosažení shody nad rámec vzájemných osobních vztahů, stejně jako o pokračování spolupráce s Velkou Británií v oblasti bezpečnostní politiky, zahraniční politiky, vědy a výzkumu či kultury.

Cílem Michela Barniera je zahájit druhou fázi před koncem tohoto roku. Bude však zcela na rozhodnutí členských států, kdy k tomuto kroku dojde.

Na tuto Evropskou radu navázalo mimořádné zasedání Rady pro obecné záležitosti, která se konala 22. května 2017, a přijala rozhodnutí, kterým zmocnila Evropskou komisi zahájit vyjednávání se Spojeným královstvím. Součástí tohoto rozhodnutí je i tzv. vyjednávací směrnice, která mandát definovaný Pokyny Evropské radě rozpracovává ve větším detailu.

Snahou při projednávání textu směrnice byla maximalizace výchozí pozice EU 27. Její hlavní kapitoly se soustředí na práva občanů, finanční vypořádání a zajištění právní kontinuity a jistoty. I text směrnice tak jde k duchu naší české pozice.

Tímto byla formální příprava na straně Evropské unie završena. Jednání se bohužel kvůli britské straně nemohou rozeběhnout, protože Británie má tento týden 8. června volby a čekáme na jejich výsledek a na ustavení nové vlády. Ta teprve stanoví priority a vytvoří koordinační strukturu vyjednavačů a teprve poté budou moci začít další samotná vyjednávání. Je samozřejmě škoda, že tím ztrácíme drahocenný čas.

Na straně Evropské unie se předpokládá vedení jednání ve čtyřtýdenních cyklech, aby byl vždy dostatek času na přípravu samotného jednání a následné informování členských států o jejich průběhu. Dílčí mandáty a instrukce pro unijního vyjednavače budou schvalovány členskými státy v Radě kontinuálně standardními mechanismy. Jich se však logicky nebudou účastnit zástupci Spojeného království.

Časový rámec pro dosažení dohody přitom není nekonečný. Dohoda o vystoupení musí projít ratifikací na unijní úrovni a vstoupit v platnost do 29. března 2019.

Vláda ČR bude samozřejmě připravena Senát průběžně informovat o postupu jednání a pozicích, které bude vláda, resp. EU prosazovat.

Na okraj Evropské rady předseda vlády oficiálně informoval předsedy Evropské rady a Evropské komise o kandidatuře České republiky na umístění unijní bankovní agentury EBA do Prahy. Zájemců o některou či obě agentury je téměř tolik, kolik má Unie členských států a rozhodnutí proto bude výsledkem složitých diplomatických jednání.

Červnová Evropská rada pak schválí oficiální kritéria, jimiž se rozhodování o umístění agentur bude řídit, do konce července pak všechny nabídky budou muset být formalizovány a znovu oficiálně odeslány.

Vláda nyní pracuje na přípravě kompetitivní nabídky. Rozhodnutí o přemístění agentur by tedy mělo padnout v říjnu letošního roku. Děkuji velmi za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které jsme obdrželi jako senátní tisk č. 98. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který jej omluven a zastoupí ho pan senátor Luděk Jeništa. Pane senátore, prosím vás, abyste se ujal slova.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr vás zde obšírně seznámil s výsledky jednání Evropské rady. Dovolil bych si pouze zdůraznit hlavní teze, kterými byla Evropská rada pověřena k jednání. Velký důraz byl kladen na jednotu a na to, aby sedmadvacítka postupovala opravdu jako jeden celek.

Samozřejmě také, aby bylo vyjádření přání, aby Spojené království bylo i nadále velmi blízkým partnerem EU, aby byla dohoda založena na rovnováze práv a povinností, na rovných podmínkách pro obě strany, bylo tam zdůrazněno, že integrita jednotného trhu musí být zachována. Samozřejmě, byly zdůrazněny čtyři unijní svobody, jako neoddělitelně spojené svobody bez jakéhokoli účelového výběru. Také se uvádí, že země, které nejsou členem unie, nemohou mít stejná práva a výhody jako členové unie.

Dále, podrobněji to rozebírat nebudu, zvláště proto, že jsme ve fázi příprav, pokud bych to dal do sportovní terminologii, je to jakási taktická příprava na ten opravdový match, který teprve nastane.

VEU se těmi dalšími kroky samozřejmě bude zabývat. Bude plénum Senátu informovat o výsledcích dalších jednání Evropské komise se Spojeným královstvím.

Závěrem bych si dovolil požádat o podporu usnesení VEU. Výbor projednal informaci vlády a navrhuje plénu vzít tuto informaci na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr si nepřeje vystoupit? Pan zpravodaj nám v závěrečné části vystoupení sdělil, jaký je návrh výboru, to znamená vzít zprávu na vědomí. Takže, pane zpravodaji, nechcete nic doplnit? Nechcete. Budeme tedy hlasovat.

Vzhledem k tomu, že stav přítomných neodpovídá číslu, které je uvedeno na displeji, dovolím si vás odhlásit. Prosím, pomozte některým kolegům s přihlášením. Tak, přihlaste se. (Někteří senátoři si stěžují na nemožnost se přihlásit.) Pardon... Já jsem opomněl. Už se můžeme přihlásit, přihlaste se, tak.

Já vás mám 49, teď 48, 47 přihlášených. Jak to? Už to máte v pořádku, nebo ne? Pardon, ještě jednou. (Já jsem zmáčkl špatně...) Už to snad bude v pořádku. To byla moje chyba. Ještě ne?

Návrh usnesení je vzít na vědomí. Aktuálně přítomno 47, kvórum 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 32, registrováno 50, kvórum 26, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Já děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

Dalším bodem, posledním před zlatým hřebem, kterým bude návrh zákona, ve zkratce stavební zákon, je bod

 

Národní program reforem České republiky 2017

Tisk č. 127

Národní program reforem jste obdrželi jako senátní tisk č. 127. Opět předsedu vlády zastoupí pan ministr Jan Chvojka, kterého žádám o jeho úvodní vystoupení.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo a děkuji za podporu toho předchozího bodu. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám stručně představil národní program reforem.

Národní program reforem je každoročně předkládaným dokumentem, který je obsahově úzce spjat s mechanismy Evropského semestru, jako jsou doporučení Rady pro ČR či tzv. zpráva o ČR.

Národní program reforem vychází z aktuálních reformních potřeb a obsahuje soubor opatření s cílem zajistit dlouhodobý hospodářský růst a stabilní zaměstnanost. V oblasti rozpočtové politiky doplňuje konvergenční program.

Do přípravy letošního materiálu byly stejně jako v předchozích letech zapojeni zástupci hospodářských a sociálních partnerů, Parlament ČR a další relevantní aktéři z řad odborné veřejnosti. Národní program reforem 2017 byl 24. dubna schválen VEU, na vládní úrovni, společně s konvergenčním programem postoupen Evropské komisi ke zhodnocení.

Pokud jde o obsah, dokument navazuje na opatření z loňského roku. V roce 2017 bude vláda ČR usilovat o posílení konkurenceschopnosti v evropském i globálním měřítku. Obdobně je pro vládu zavazující i rekordně nízký počet evidovaných nezaměstnaných osob a pozitivní vývoj české ekonomiky. Veškerá opatření plánovaná pro nadcházející období je třeba vnímat v širším kontextu, naplňování dlouhodobých priorit, především s ohledem na očekávané celospolečenské změny v souvislosti s tzv. čtvrtou průmyslovou revolucí, to znamená s digitalizací společnosti.

Stěžejní část materiálu je přehled strukturálních opatření v různých fázích přípravy či realizace, také návrhů, které budou na národní úrovni v nadcházejícím období dále rozpracovány.

Pokud jde o politiku zaměstnanosti, budou pokračovat aktivity směřující k dalšímu zlepšení situace na trhu práce, zejména pokud jde o ohrožené skupiny. Jedná se například o pokračování úsilí o zavedení pilotního projektu tzv. mikrojeslí či zavedení dlouhodobého ošetřovného. Pozitivní vliv těchto opatření přispěje také ke zlepšení situace žen na trhu práce.

Obdobně bude ČR i letos pokračovat v přijímání opatření vedoucích k digitalizaci veřejné správy. Jmenovat lze například plánované zavedení elektronických občanských průkazů, elektronické fakturace a elektronické identifikace.

V národním programu reforem je také zhodnocen pokrok při naplňování národních cílů, které si ČR stanovila v rámci provádění cílů unijní hospodářské strategie Evropa 2020. Na základě aktuálních hodnot lze říci, že ČR dosáhla vynikajícího pokroku u 11 z 13 národních cílů strategie Evropa 2020, v 7 případech dokonce dosáhla lepších hodnot, než které se zavázala dosáhnout do roku 2020. Jedná se zejména o cíle v oblasti zaměstnanosti a boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení. U čtyř cílů došlo k významnému přiblížení ke staronovým hodnotám a ČR je na dobré cestě k realizaci cílů.

Zde bych jmenoval cíl snížení míry nezaměstnanosti osob, s nízkou kvalifikací, dosažení stanoveného počtu osob s terciárním vzděláním, zvyšování výdajů na vědu a výzkum a snížení emisí skleníkových plynů.

Na závěr je potřeba říci, že Národní program reforem ČR byl společně s Konvergenčním programem ČR zhodnocen Evropskou komisí, která ČR navrhla nová doporučení na následujících 12 měsíců. Evropská komise přihlédla ke skutečnosti, že ČR patří mezi státy, které se nepotýkají s většími hospodářskými problémy. I proto byla letos ČR adresována pouhá dvě doporučení směřující k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, ke zvyšování účelnosti veřejných výdajů a ke strukturálním bariérám dalšího růstu. Zejména v oblastech stavebního povolování, snižování administrativní zátěže, digitalizace veřejné správy a podpory zaměstnanosti skupin, které jsou nedostatečně zastoupeny na trhu práce.

Tato doporučení jsou v souladu s prioritami vládního programového prohlášení a jako taková jsou tedy i předmětem opatření letošního národního programu reforem. Sledování řádného plnění jednotlivých reformních kroků se vláda bude věnovat průběžně během celého roku. Na podzim tohoto roku bude proveden odečet naplňování opatření obsažených v národním programu reforem, který bude posléze postoupen Evropské komisi ke zhodnocení.

Děkuji velmi za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VEU. Usnesení jsme obdrželi jako senátní tisk č. 127/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, ten je omluven. Opět ho zastoupí paní kolegyně, senátorka Eva Syková, kterou žádám o její vystoupení.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. VEU opět 16. května projednal národní program reforem. Byl informován Lucií Šestákovou, ředitelkou odboru koordinace hospodářských politik EU, Úřadu vlády, byla rozsáhlá zpravodajská zpráva Vladimíra Plačka, tady pan ministr shrnul hlavní priority.

Výbor proto po rozpravě shledal, že řada opatření je v souladu se zájmy ČR, a proto doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Národní program reforem ČR 2017.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, paní senátorko, děkuji vám. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Dalším výborem, který se tiskem zabýval, je VHZD. Zpravodajem je pan senátor Jan Hajda. Přeje si vystoupit? Usnesení výboru máme pod číslem 127/2. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Hospodářský výbor projednal na svém zasedání národní program reforem, doporučuje vzít dnešnímu plénu na vědomí. Hospodářský výbor pozitivně hodnotí, že do Národního programu reforem jsou zapojeni jak zástupci hospodářských a sociálních partnerů, tak i odborná veřejnost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám. A táži se, kdo se hlásí do rozpravy, kterou tímto otevírám? Není zájem, rozpravu uzavírám. Pan navrhovatel, pan ministr? Nechce. Zpravodajové chtějí něco doplnit? Nechtějí. Budeme hlasovat.

Přítomno 51, kvórum 26. Budeme hlasovat o usnesení, tak jak navrhla zpravodajka garančního výboru, vzít Národní program reforem na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 33, registrováno 53, kvórum 27, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Já děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům. Tento bod jsme uzavřeli a my se vystřídáme v řízení schůze.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré ráno i ode mě, myslím, že zlatých hřebů bude dnes i zítra víc. Takže tímto je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 108

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 108. Já nyní prosím paní ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou, aby nás seznámila s návrhem zákona, a v Senátu ji vítám. Paní ministryně, dobrý den. Čekáme na vás. Odložte si klidně...

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Těším se na společně budoucí strávených několik hodin během dnešního dne. Jsem zde, abych zastupovala prioritu vlády ČR, stávající vlády ČR, a to novelu stavebního zákona. Připomínám, že předkladatelem je ministerstvo životního prostředí. Samozřejmě vzhledem k tomu, že existuje spoustu speciálních stavebních úřadů, tak zapojena do přípravy tohoto zákona v podstatě byla celá vláda ČR.

Pokud budete mít zájem, velmi ráda, velmi otevřeně sdělím, jak tato novela vznikala, za jaké spolupráce, mezi resorty, mezi kraji, mezi obcemi, mezi všemi. Nicméně, to, co vám leží zde na stole, je kompromis, který se nám podařil dosáhnout, a to se všemi aktéry, v oblasti stavebního práva, a nejen stavebního práva, samozřejmě i územního plánování. Nicméně, jsou zde některé části, některé body, za které já osobně jsem byla velmi napadána a stále jsem, i některými z vás, napadána, ač my jsme to nevymysleli, a to například některé pozměňovací návrhy, které schválil Parlament ČR, a to komora Poslanecké sněmovny.

Já jsem i na výboru, kterého jsem se osobně účastnila, mohu říci, na rozdíl od svých kolegů, sdělila, že možná by to stálo trochu za změnu ústavy, protože pokud projde pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně, samozřejmě následně ho obhajuje ministr, který ho tam ani nedal, se svým týmem, nechává si dělat právní rozbory, následně další komora PČR si nechává dělat další právní rozbory, ty rozbory se evidentně nepotkají, tak pak je škoda, že například tyto návrhy nebyly dány v rámci meziresortního připomínkového řízení.

Možná v úvodu bych vás informovala o tom, že novela stavebního zákona v rámci meziresortu měla přes 2500 připomínek. Tyto připomínky byly od všech možných stran, nejvíce od resortů, nejvíce ke změnovým zákonům tohoto zákona, to znamená novely zákona o územním plánování a stavebním řádu ČR.

Zde bych ráda zmínila, resp. prioritizovala nebo zdůraznila, že tento zákon není jenom stavební zákon, tomu se tak jenom říká, ale ten zákon má dvě části. Zákon, tu část o územním plánování, a zákon, to znamená tu část ke stavebnímu řádu.

Co se týká územního plánování, tady musím říci, že kromě obcí a krajů se o tuto část téměř nikdo nezajímá, ani z resortů. To mě celkem překvapilo při zpracování této novely. Nicméně, vzhledem k tomu, že některé i resorty...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, já se omlouvám, já vás poprosím, kolegové, o klid. Jestli chcete něco řešit, běžte ven. Opravdu to není zdvořilé, prosím pány kolegy napravo, aby se utišili. Děkuji. Máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji vám. Co se týká stavebního řádu, tam už jsme samozřejmě obdrželi mnoho připomínek, mnoho názorů, mnoho komentářů. A tady bych chtěla říct, já jsem zde před vámi stála před rokem a půl s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek. V podstatě nikdo nevěřil, že ten zákon se zvládne, dá se dohromady, připomínám, tam jsme měli 3500 připomínek, takže pro mě 2500 je úplně v podstatě v pohodě. Nebylo to pro nás zase tak hrozné.

Nicméně, co mě opravdu překvapilo u tohoto zákona, jsou ty různorodé zájmy. Různorodé zájmy v oblasti stavebnictví, v oblasti územního plánování a v oblasti stavebního řádu. Lobbisté. Stavební firmy. Resorty. Lobbisté resortů. Lobbisté obcí. Lobbisté krajů. A spolky a další.

Musím říct, že zpracovat takto těžký zákon, ani sama jsem původně nevěděla, do čeho jdeme. Kdybych mohla vrátit čas, tak budu stát za tím, že mi vláda schválí ty původní ambice, které jsem předložila na vládu v prosinci 2014, několik týdnů po mém nástupu, kdy jsem vládě navrhovala, bylo to součástí meziresortu, ale vzhledem k tomu, že téměř všechny resorty, takové ty relevantní resorty, které mají prý co mluvit do stavebnictví, k tomu měly negativní stanovisko, tak to nechtěly. Samozřejmě, nikdo nechce přijít o svou moc, o ten svůj píseček. Ono mít asi speciální stavební úřad samozřejmě je velmi výhodné, je velmi dobré. Ale těch úřadů v ČR máme 720. My jsme navrhovali v prosinci 2014, abychom si udělali analýzu potřebnosti všech stavebních úřadů, jejich efektivity, analýzu, a také samozřejmě co se týká přenesené působnosti na obce, podle stavebního zákona, také na kraje a samozřejmě také efektivitu stavebních úřadů. Resp. v podstatě jestli takové množství, jestli jich je málo, jak jsou kvalifikovaní apod.

Další věc, kterou jsme navrhovali, a vzhledem k tomu, že podle kompetenčního zákona to má ministerstvo pro místní rozvoj v gesci, byla koordinace investic v území. Předpokládám, že vy jako ta poslední úroveň zákonodárství v ČR to zajisté víte, že v ČR v podstatě investice v území nikdo nekoordinuje. Je to škoda.

Je to škoda, protože například my jsme navrhovali, aby na území ORP nebo několik obcí, ta koordinace byla v gesci obecního stavebního úřadu s dohledem kraje a s dohledem ministerstva pro místní rozvoj. To neprošlo. Neprošlo to, protože to nechtěly ostatní resorty. Já tomu rozumím. Ale samozřejmě teď ministerstvo pro místní rozvoj, a tady vám sdělím, říkám to hned ve svém úvodním slově, které bude mimochodem dlouhé, protože se jedná o náročný zákon, těžký zákon, je tam mnoho změnových zákonů, takže zde budu chviličku... Tady jsem chtěla doplnit, že co se týká zapojení i těch obcí i krajů, tak samozřejmě i to jsme chtěli nechat analyzovat, protože ministerstvo pro místní rozvoj je přezkumným orgánem. Nejenom ministerstvo pro místní rozvoj, to vůbec s tím nemá co dělat. Je to jenom statutární orgán, je to jenom ministr pro místní rozvoj. Já se tedy ptám, je to v pořádku? Je v pořádku, že gestor novely stavebního zákona, ten, ze kterého je přenesená působnost na obce, je i tím přezkumným orgánem? Protože já nemůžu zasílat své úředníky na kontroly stavebních úřadů na úroveň obcí. To mohou pouze krajské stavební úřady. To nemohu já jako ministr pro místní rozvoj, protože já osobně jsem přezkumným orgánem.

Pokud se dostaneme k této debatě, tak samozřejmě velmi ráda sdělím, jaké například podněty k nám chodí na stůl, jak se zneužívá systémová podjatost v různých krajích, v různých městech. Mohu je zde i jmenovat, protože když jsem se dívala, odkud jste někteří z vás, tak i z některých měst a obcí, které zde zastupujete, tam ze stavebních úřadů k nám se dostává na stůl právě i systémová podjatost. Ono je to velice složité. V tuto chvíli stavební zákon dovoluje, aby, pokud například je nějaká podjatost v nějakém městě, kraj to nechce řešit, může to dát na jiný kraj. Ten, pokud se tím také nechce zabývat, tak to hodí na stát, to znamená ministerstvo pro místní rozvoj. To znamená, ministra pro místní rozvoj.

Toto je věc, kterou částečně také řešíme v naší novele. Nicméně, jak jsem již informovala veřejně, i na výborech, ministerstvo pro místní rozvoj již teď, a já vím, že to zde určitě uslyším v debatě, vůbec mi to nevadí, protože to je můj návrh toho, jak se musí systémově změnit stavební řád v ČR, my již v tuto chvíli píšeme nový stavební zákon, zcela nový stavební zákon, který musí být podmíněn kompetenčním zákonem, jeho změnou, změnou spousty dalších zákonů a hlavně domluvou toho, co je v odpovědnosti státu, co ten stát vůbec má dělat v oblasti stavebního práva, co mají dělat kraje a co mají dělat obce.

Ta novela, kterou tady máte, a už samozřejmě vidím, že se mi to vrátí, že už píšeme nový zákon... No, píšeme. Protože vláda nechtěla mít ambicióznější návrh k této novele.

Takže já vám předkládám to, co bylo předloženo mou předchůdkyní vládě jako teze, dostali jsme se částečně úplně někam jinam. Nicméně, i přes to všechno ta novela má smysl, i přes to všechno ta novela přináší a má své přínosy, má přínosy pro stát, kraje, obce, ale také samozřejmě především stavebníky, a to jak malé, tak samozřejmě velké.

Tu nevolu, a tady bych chtěla hned v úvodu sdělit, protože jsem se také o sobě dočetla z úst zákonodárců, že jsem zlobbovaná. No, nejsem, protože já se s nikým příliš nescházím, co se týká podnikatelské sféry. A věřte mi, že dostat kompromis této novely v takovém kompromisu, který tady máte, tak to se můžete možná zeptat i mých kolegů, jak jsem prosazovala tuto novelu stavebního zákona i na vládě ČR, kde to bylo enormně náročné. Každý resort má své zájmy. Každý resort má své zájmy, nikdo nechce přijít o ty kompetence, které má součástí kompetenčního zákona, nikdo nechce přijít o moc rozhodování, nikdo. A já, MMR, to slabé MMR navrhovalo změnu v tomto právu, aby mnoho věcí právě přešlo na obecní stavební úřady, abychom ulehčili občanům, protože ty jsou uživatelé výstupu tohoto zákona.

OK, podá se žádost na stavební povolení, udělá to nějaká firma, ale pro koho se staví? Budou to využívat naši občané. Takže proto jsme chtěli, aby tento zákon byl více ambicióznější, snažili jsme se do toho zákona dát věci, předpokládám, že je zde také uslyšíme, které ulehčí život malým stavebníkům, např. v oblasti ohlášení. Nicméně vím, nebo alespoň na výboru byl pozměňovací návrh paní zpravodajky tohoto zákona, kde vlastně to dává do původního stavu, tady předesílám, k tomu budu mít samozřejmě negativní stanovisko, protože ohlášení je pro nás opravdu výhodou.

Nicméně, já vás zde seznámím s několika věcmi, které se staly v rámci legislativního procesu, od chvíle, kdy tento zákon opustil MMR, šel na vládu, následně z vlády do sněmovny, ale především se zastavím u procesu od sněmovny do Senátu, protože jsem byla konfrontována na garančním výboru, že o tom senátoři příliš neví.

Tady jenom sděluji, říkám to celému plénu Senátu, já jsem navrhovala Senátu, stejně jako jsem to navrhla Poslanecké sněmovně, abychom uspořádali seminář pro senátory, abychom vám vysvětlili, jaké změny schválila Poslanecká sněmovna, protože některé byly přes můj nesouhlas, některé byly s naším souhlasem. Senát to odmítl. Tak to jenom, abyste věděli.

V tuto chvíli musím říct, že i tento zákon byl na Legislativní radě vládě projednáván třikrát. Tam byl ještě přítomen zdejší pan senátor, tehdejší ministr, pan Dienstbier. Musím říct, že samozřejmě to bylo velice složité i v Poslanecké sněmovně. Tady musím říci, že ve třetím čtení Poslanecké sněmovny se v podstatě hlasování o tomto zákonu trochu soustředilo pouze, já doufám, že tomu se zde společnými silami a společnou přítomností nebudeme věnovat, pouze, soustředilo se to na účast spolků v procesech vedených podle stavebního zákona. Podle stavebního zákona! Opravdu zmiňuji ten stavební zákon.

Velký rozruch mezi odbornou a laickou veřejností byl pozměňovací návrh, který novelizoval § 70 odst. 3 zákona č. 114 z roku 92, o ochraně přírody a krajiny. Upozorňuji, že tento zákon je v gesci ministerstva životního prostředí. Pro nás je to pouze změnový zákon, jako jeden z těch 44 změnových zákonů, jeden ze 44. MMR zde dávalo dohromady všechny změny, všech těch změnových zákonů. Tady bych ráda sdělila, že těch změn bylo opravdu velké množství. Není úplně pravda, že tam byly pouze dvě věty u některých zákonů. Tady bych chtěla opětovně zdůraznit, že ta úprava, která se přijala, připomínám, Poslaneckou sněmovnou, ne na návrh MMR, ale Poslaneckou sněmovnou, na základě pozměňovacího návrhu dvou poslanců, pana Foldyny a pana Adámka, tak nesměřuje do stavebního zákona, to znamená zákona o územním plánování a zákona o stavebním řádu, toho, co vám teď leží na stole. Ale do zákona o ochraně přírody a krajiny.

Já jsem to vysvětlovala již mnohokrát, moji kolegové seděli s mnohými z vás, strávili jsme společně několik hodin. Moji kolegové separátně trávili spoustu hodin s některými z vás, takže opravdu jsme udělali maximum, abychom vše vysvětlili. Nicméně, rozhodování pak bude na vás, to vysvětlení z naší strany nebude jiné. Kromě toho, že i já mám právní posudek, resp. oponentní posudek posudků čtyř fakult, resp. ne fakult, ale 22 právníků, takže možná o tom vás zde budu informovat.

Chci zmínit, že přijetí pozměňovacího návrhu ve sněmovně neznamená, že by nebyla zajištěna jednak ochrana přírody a že by byly vyloučeny spolky z pohledu stavebního práva. Já jsem tady za novelu stavebního zákona.

Ochranu tohoto veřejného zájmu vždy musí hájit příslušný dotčený orgán, tzn. orgán přírody a krajiny. Jak je nastaven tento zákon, podle kterého vznikají spolky v jednotlivých obcích, což je v pořádku, je to správné. Pokud obec není schopna hájit zájmy, jak jsem se dozvěděla na půdě výboru Senátu Parlamentu ČR, kde jsem byla jaksi konfrontována s tím, že když jsem sdělila, že obec má hájit zájmy občanů, tak jsem byla konfrontována s tím, že toto je můj bonmot. Nicméně, stále si to myslím. Od toho jsou přece obce, aby chránily naše zájmy. Když to obec nezvládá, tak ať se změní zastupitelstvo, ať občané vyvolají tuto věc.

Nic se nemění na vstupu tzv. dotčené veřejnosti do řízení podle stavebního zákona, kdy podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí může být v případě, že jde o záměr, který vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí; stavební úřad vede tzv. navazující řízení, není to ono první řízení, je to navazující řízení po předešlém orgánu – procesy jsou opravdu složité. Účastníkem řízení dotčená veřejnost, což je spolek existující minimálně tři roky anebo spolek, který podporuje svými podpisy nejméně 200 osob. Smyslem a cílem spolků by měla být ochrana přírody a krajiny, nebo ochrana životního prostředí, a ne snaha zabránit určité stavbě v určitém území. Bohužel v mnoha případech jsou spolky také účelově zakládány pod hlavičkou ochrany přírody a krajiny či ochrany životního prostředí a záměrně s různými cíli vstupují do správních řízení. Zkušenosti má samozřejmě mnoho starostů a mnoho oblastí, ve kterých je snaha stavět.

Nelze souhlasit s argumentem, že veřejnost bude zcela vyloučena z rozhodování o menších stavbách, který také zazněl na výborem Senátu. Jde pouze o to, že navržená úprava odstraňuje opakované zapojení veřejnosti, tzn. spolků do řízení, což v důsledcích vede k prodlužování procesu výstavby.

Hlasováním na plénu Poslanecké sněmovny byl odsouhlasen také pozměňovací návrh, který posouvá platnost starých územních plánů do roku 2022. K tomuto pozměňovacímu návrhu mělo ministerstvo negativní postoj, z mnoha důvodů, nicméně výsledek lze považovat za rozumný kompromis. Především s ohledem na jiný pozměňovací návrh, který požadoval prodloužení územních plánů až do roku 2024. S tím už opravdu nemůžeme souhlasit. Úplně první pozměňovací návrh se týkal prodloužení této lhůty až do roku 2031.

Každé město musí mít podle stavebního zákona svůj územní plán. Všichni zde víme, že bez územního plánu se opravdu nic nepostaví.

Pokud jde o další pozměňovací návrh, uvedu zde např. vložení nového § 23a, který definuje, kdo je oprávněný investor. O tom jsem také debatovali na výboru Senátu Parlamentu ČR – na garančním výboru –+ a jaká má práva a povinnosti tento oprávněný investor, včetně práva podat na místně příslušném krajském úřadu žádost o informování o projednávání návrhů zásad územního rozvoje, územních plánů a regulačních plánů, která bude platná 5 let a bude možné ji podat opakovaně.

Byla bych velmi nerada, aby tyto úpravy a diskuse kolem nich zcela zastínily přínosy a pozitiva předkládané novely stavebního zákona, který umožní nejenom stavebnímu sektoru dlouho očekávaný potřebný vývoj. A zde uvedu pouze ty nejvýznamnější změny a přínosy. Uváděla jsem to na výborech, kde se projednával tento zákon. Nicméně vzhledem k tomu, že ne všichni senátoři byli přítomni, tak mi dovolte klíčové změny a přínosy zde opravdu zmínit.

Nyní již velmi krátce. Novela zcela zásadně zkracuje pořizování aktualizací zásad územního rozvoje krajů a změn územních plánů a také regulačních plánů, pokud nebude potřeba změnu řešit v několika variantách. Tím dojde k úspoře cca tři čtvrtě až jeden rok, přitom nikdo nebude krácen na svých právech. Tady musím říct, že toto bylo velmi kvitováno zástupci obcí.

U liniových staveb, u kterých se prokáže, že je objektivně nelze umístit do koridoru vymezeného v územním plánu např. na podkladě geologického průzkumu, tak bude možné v nezastavěném území vybočení z koridoru podle novely tohoto zákona. Tím tedy odpadne nutnost změny územního plánu dané obce nebo daného města. Zde počítáme, že se proces zrychlí o dva, možná i více let. Protože není reálné, aby každá obec měla vedle územního plánu i regulační plán, tak v tuto chvíli do novely vkládáme i to, že zastupitelstvo bude smět spojit prvky regulačního plánu s územním plánu své obce.

Podmínkou nabytí účinnosti aktualizace nebo změny územně plánovací dokumentace bude také zveřejnění jejího úplného změní po aktualizaci nebo změně z důvodu odstranění pochybností při rozhodování, co platí, což v této chvíli není možné. Je to vcelku administrativní problém pro starosty a zastupitelstva.

Budou také zkráceny lhůty pro podání podnětu k přezkumu, nebo návrhu na zrušení opatření obecné povahy, kterým se vydávají zásady územního rozvoje nebo územní plány, a to z 3 let na 1 rok. O tom bylo velmi intenzívně diskutováno za účasti všech aktérů v oblasti stavebního práva. Tím myslím samozřejmě i se zástupci obcí a krajů. Bylo to velmi vítáno. Tzn., že z 3 let na 1 rok ode dne nabytí účinnosti, a to shodně pro všechna opatření obecné povahy.

Návrh zákona byl připravován se snahou, a to byl vlastně cíl, je to součástí koaliční smlouvy, je to součástí programového prohlášení této vlády, jde vlastně o spojení posudků EIA s územním plánováním, s územním řízením a se stavebním povolením. Toto je věc, kdy umožňujeme investorovi posouzení umístění i povolení stavby v jednom řízení. Získání jednoho povolení na stavbu, nebo také souboru staveb v těch případech, pokud se tak rozhodne.

Novela stavebního zákona – teď budu hovořit o druhé části, tzn. stavebního práva, což je polovina novely stavebního zákona – tam bych si dovolila zmínit velmi stručně přínosy, protože předpokládám, že právě k této části bude asi velká debata.

Jednak tam mnoho menších staveb dovolujeme pouze na tzv. ohlášení namísto celého stavebního povolení, především rodinných domů anebo staveb pro rodinnou rekreaci, bez ohledu na velikost jejich zastavěné plochy. Dochází také k výrazným změnám u kolaudace staveb, kde novela tady akcentuje ochranu veřejných zájmů a také odpovědnost zúčastněných aktérů na celkové výstavbě. Stavební úřady se také oprošťují od složitého zkoumání soukromoprávních vztahů.

Chtěla bych také zdůraznit, že novela stavebního zákona žádným způsobem nezasahuje do počtu existujících stavebních úřadů, ač to původně před dvěma půl lety bylo mojí ambicí. Není to součástí této novely.

Je samozřejmě pochopitelné, že všeobecná kritika zdlouhavé přípravy staveb se soustřeďuje pouze na stavební zákon. Pokud se podíváme na všechny změnové zákony, je tam také otázka, proč opravdu stavební povolení trvají tak dlouho. Víte, vzhledem k tomu, že MMR je i správním orgánem v oblasti stavebních povolení, tak mohu sdělit, že jsou dokonce i tací, kteří žádají o stavební povolení a zcela účelově dodávají chybné dokumenty ke stavebnímu povolení. Tady samozřejmě z našeho pohledu je to k posouzení zcela jinému orgánu, že MMR. Tady bych možná zmínila jednu zásadní věc. Ono se často říká, že stavební povolení trvají dlouho. Ale řekněme si, proč.

Stavební úřad musí posuzovat všechny kroky před podáním celé žádosti o stavební povolení. Zda celá žádost splňuje stávající legislativní podmínky, což se může často jevit jako velice jednoduchá věc. Ale vzhledem k tomu, že tady máme 40 změnových zákonů, mnoho z nich předchází, než to jde na stavební úřad, některé z nich, ne všechny, zde se opravuji, tak je nutné, aby to stavební úřad prozkoumal. A zde mluvím za všechny stavební úřady; mluvím nejenom za MMR, mluvím za dopravní, mluvím za životní prostředí, mluvím za ministerstvo zemědělství... Mluvím za všechny, nejenom za obecní, kde se na ně často valí kritika, nicméně např. dopravní stavby patří do gesce ministerstva dopravy, tzn. dopravních stavebních úřadů, stejně jako např. vodní díla patří do gesce ministerstva zemědělství. Ono se řekne stavební úřad – a myslí se tím MMR, v reálu je to trošičku jinak. Ale to vy jistě samozřejmě všichni víte, protože většina z vás pochází z komunální politiky, a tím se určitě zabýváte, protože problémů v tomto je velké množství.

Zmínila bych z 40 zákonů takové nejdůležitější, nejvýraznější, což je samozřejmě zákon o ochraně přírody a krajiny. Je to zákon o EIA. Původní plán MMR byl, aby transpozice EIA, která je dokonce i dnes jako 3. čtení v PS, byla samozřejmě součástí novely stavebního zákona. MŽP to nestihlo, a my už jsme nemohli otálet s novelou stavebního zákona. V tuto chvíli tady máte novelu stavebního zákona, která mu v sobě prvky transpoziční EIA, která je v tuto chvíli řešena v Poslanecké sněmovně.

Dalším zákonem klíčovým je zákon 416 o urychlení dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Časem tento zákon z mého pohledu samozřejmě by měl být také obohacen o vysokorychlostní sítě jako je např. internet a na vládě jsme toto již rozhodli. Zákon; samozřejmě správní řád a také soudní řád správní.

Závěrem bych ráda sdělila, že i přesto, že ta novela má mnoho změn, tak přinese stavebníkům, ale i úřadům určité výhody. Některé jsem zde jmenovala, k některým samozřejmě jsem připravena reagovat během obecné rozpravy, případně i další debaty. A samozřejmě cílem této novely, což jsem neřekla v úvodu a ráda bych takto uzavřela své úvodní slovo, je zrychlit, urychlit výstavbu a tím pádem zkrátit získávání stavebních povolení. Možná tady ještě zdůrazním, že je to zákon o stavebním právu v ČR, který řeší až do té úrovně stavebního povolení. Potom se samozřejmě realizace staveb už realizuje podle jiných zákonů. Takže my tady řešíme zkrácení lhůt k získávání stavebního povolení, a to jak pro malé, tak pro velké stavebníky. Tímto bych ukončila své úvodní slovo a těším se na debatu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní ministryně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 108/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Dále návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 108/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Návrh zákona také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 108/4. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Božena Sekaninová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 108/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Milá paní ministryně, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Budeme teď jednat o novele stavebního zákona a novele dalších 44 zákonů, kterou jsme dostali jako velký balík zhruba před 30 dny – ještě to není 30 dnů, a která tedy, tak, jak nám byla poslána, obsahovala 131 pozměňovacích zákonů z PS a k tomu ještě 12 legislativně technických úprav. Takže jsme měli na to zhruba 30 dnů, abychom se tím nějakým způsobem prokousali. A jak řekla paní ministryně, je to zákon těžký. Šíře závěrů a složitost tohoto problému dokazuje, že zákon byl – třikrát jeho návrh – projednáván v Legislativní radě vlády a sama vláda řešila tento zákon dvakrát. Jak paní ministryně řekla, je tady za ministerstvo pro místní rozvoj, které je gestorem, ale my fakticky měníme zákony, které nutně nejsou vyvolány změnou stavebního zákona, které se týkají ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva spravedlnosti, ministerstva dopravy a ministerstva vnitra. To je tedy velké sousto. Ono by bylo opravdu dobré, kdyby ministři tady byli, protože zásahy jsou někde naprosto zásadní. Dobrá.

Paní ministryně říká, že jsme dostali návrh, který byl kompromisním návrhem, a já s tím do určité míry mohu opravdu také souhlasit. Jenže právě těch 131 pozměňovacích návrhů, které byly předloženy v PS, nám v tom udělalo – já to řeknu slušně – trošku nepořádek a nebyly vždycky ve prospěch návrhu tak, jak před námi leží. A také řeknu to základní, co jsme řešili na výboru, se týkalo právě pozměňovacích návrhů přijatých v PS. Výbor se sešel dvakrát, sešel se zhruba ani ne týden po tom, co jsme dostali vlastní tisk. To jistě uznáte, že nebylo možné vyřešit všechny věci, které vyplývaly ze všech pozměňováků, a dokonce z celého toho rozsáhlého tisku. Pak se sešel ještě jednou.

Jednání trvalo zhruba 5 hodin. Jaké byly řešené připomínky? Řeknu to jen velmi obecně a stručně. Za prvé. Byly to samozřejmě připomínky k návrhu omezení nebo vypuštění možnosti dotčené veřejnosti účastnit se některých jednání nebo procesů. Za druhé. To byla náprava chyb omezujících ochranu zákonnosti. Za třetí. Omezení možnosti účinné ochrany práv vlastníků nemovitostí. Nejasnosti a doplnění výčtu staveb v jednotlivých kategoriích pro územní rozhodnutí, stavební povolení, souhlasu a ohlášení. To jsou výčty, které jsou v § 79, 96, 103, 104, snad to říkám dobře. Dále doplnění možnosti zkrácených projednání územních plánů a termíny, dokdy lze provádět změny tzv. starých územních plánů. Potom to byly připomínky k oslabení ochrany před tzv. volnými stavbami z hlediska urbanistického a architektonického a zejména v památkových rezervacích a zónách. Dále to byla nereálnost návrhů společných regulačních plánů pro malé obce a městské části a vypuštění plánovacích smluv. Dále to byla otázka možnosti pobytu pro lesní školky v budovách mimo zastavěná území obcí. A dále to byla ještě celá řada formulačních nejasností, které z toho, jak je to teď napsané, opravdu vyplývají a které mohou v budoucnu činit právě výkladové problémy. Samozřejmě se teď omezuji jenom na svou zpravodajskou zprávu. Tyto otázky byly projednávány v rámci našeho výboru. Musím říct, že k některým z nich byly předloženy pozměňovací návrhy, a některé zůstaly otevřené.

Máte na stolech řadu dalších pozměňovacích návrhů, a protože výbor svým hlasováním nepřijal žádné usnesení, tak fakticky je teď máte předložené senátory, tak jak jsou na vašich lavicích. Musím říct, že to projednání nebylo opravdu snadné a ještě ke své zpravodajské zprávě řeknu skutečně jeden, ale bohužel zásadní postřeh. Takže přestože s některými návrhy paní ministryně v PS nesouhlasila, tak tady říká, že nesouhlasí s tím, aby byly vypuštěny. Trvalo tři hodiny, než jsme vysvětlili – snad slovo vysvětlili je to správné slovo – že tam je chyba a třikrát nebo dvakrát jsem dostala materiál, že je nesouhlasné stanovisko proti našemu návrhu, který opravoval zjevnou právní chybu. Víte, to je těžké jednání. A já rozumím paní ministryni, že se blíží volby. A že chce mít tedy zákon odsouhlasený. Nicméně opravdu takovýto postup je velmi těžký pro jednání, která probíhají, a musím říct, že i to, co teď zaznělo, paní ministryně v některých bodech, ztotožňuji se s ní v té první věci. To znamená působnost a činnosti stavebního řadu. Ale některé teze, které potom říkala, tam musím říct, že opravdu i na výboru to bylo projednávané, že to tak úplně, jak paní ministryně řekla, není.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí mě pověřil, abych vás seznámila s tím, že na přerušené schůzi konané dne 30. května 2017 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, po úvodním slově paní ministryně Karly Šlechtové, po zpravodajské zprávě senátorky Jitky Seitlové a po rozpravě nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu předložený návrh zákona schválit z 11 senátorů hlasovalo 5 pro, 2 proti a 4 se zdrželi.

Návrh nebyl schválen.

V podrobné rozpravě bylo podáno 16 pozměňovacích návrhů a z toho bylo hlasováním přijato 5 pozměňovacích návrhů. Při hlasování o usnesení na vrácení návrhu zákona do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy z 10 senátorů hlasovalo 5 pro, nikdo proti, 5 se zdrželo.

Návrh nebyl schválen.

Děkuji za vyslechnutí zpravodajské zprávy.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte další rozpravu a zaznamenávejte stanoviska.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jaromír Strnad. Ano, je tomu tak. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Také u nás na výboru byla debata ohledně tohoto zákona poměrně rozsáhlá. Nakonec musím říct, že poměrně jednohlasně doporučil výbor návrh tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, když z 12 přítomných senátorů pro přijetí tohoto zákona hlasovalo 10.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 81. usnesením z 8. schůze konané dne 23. května 2017 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony:

Po úvodním slově předkladatelky Karly Šlechtové, ministryně pro místní rozvoj České republiky, po mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Větrovský? Ano. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji. Ústavně-právní výbor projednal zákon na své 9. schůzi dne 17. května 2017 a doporučil Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona zamítnout. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. A zpravodajka Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova paní senátorka Božena Sekaninová si nepřeje vystoupit.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Písemně přihlášen je v tuto chvíli pan senátor Jiří Čunek. Jiné přednostní právo nevidím. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Budu mluvit krátce, byť stavební zákon si skutečně zaslouží, aby byl kompletně změněn a kompletně přepracován. Ovšem to není díky této novele, ale je to díky tomu, jak nabubřel, nabobtnal, takže dneska je to skutečně tak, že kterékoliv právní kanceláři, která má erudované právníky v oborech stavebního práva, životního prostředí, dopravy, zemědělství, vod, se velmi dobře může podařit sestřelit téměř každé stavební rozhodnutí, a to především proto, že stavební úřady nemohou mít takové právní kanceláře, které budou pracovat na každém stavebním rozhodnutí. To znamená, že komplement je tak široký, že nároky na úředníky, kteří stavební řízení dělají a mají ho zajišťovat, jsou nesmírně velké a oni nemohou býti skutečně odbornými partnery ve většině případů takto velkým, kancelářím, když tyto na něčem mají zájem. Zastupují samozřejmě většinou zájem někoho jiného než svůj.

Já jsem si, stejně jako jistě i vy, dobře přečetl výzvu, kterou jsme dostali, abychom nehlasovali pro tento senátní tisk. A je to výzva, kterou nám hnutí Duha, Brontosaurus, Zelený kruh, Frank Bold atd., adresují. Jsem přesvědčen, když jsem si přečetl pozměňovací návrhy, které respektují tuto výzvu, pak všechny ostatní, které tady jsou, že bychom před končícím obdobím Poslanecké sněmovny můžeme zapříčinit to, že neprojde nic.

Z tohoto důvodu si skutečně myslím, že by bylo dobře, abychom tuto novelu projednali a abychom ji schválili tak, jak je. To za prvé. A důvod je jednoduchý. V tuto chvíli všechny tyto organizace se mohou přihlašovat v zásadě do všech stavebních řízení, která máme. Někdo si chce postavit domek nebo se staví nějaká jiná stavba, která neprochází řízením EIA a nedělá se tam ani zjišťovací řízení, a není důležité, že všichni sousedi, většinou jich bývají desítky kolem této stavby, nemají námitek, protože je pro ně třeba prospěšná, pro město je prospěšná, ale přihlásí se někdo z druhé strany republiky, nezisková organizace, a ona je pak účastníkem ve všech následujících řízeních a může toto řízení velmi účinně a velmi dobře bojkotovat.

Nad to jsme tady nezmínili jednu věc, a to, že nejde jenom o stavební zákon a všechny související zákony, ale pak tady máme úřední postup, který musí být dodržen. Ten je dán zase jiným zákonem, takže když někdo namítne ještě navíc systémovou podjatost, což nemůže, když není účastníkem řízení, ale když tyto organizace nemají žádný důvod namítnout cokoliv, co se týká ochrany životního prostředí, tak jako účastníci namítnou systémovou podjatost a pak podle správního řádu je to tak, že většinou namítnou systémovou podjatost jak obce, tak kraje, pak to jde na ministerstvo pro místní rozvoj, to rozhodne, třebaže tam žádná podjatost není, toto rozhodnutí přijde na krajský úřad, ale pozor! To není rozhodnutí o krajském úřadu, to je rozhodnutí o nepodjatém krajském řediteli. A pak máte deset dní na fikci doručení, to znamená, oni čekají, většinou plných deset dní si nevyzvednou či neotevřou schránku, ani si nevyzvednou obálku. Jak nastane fikce doručení, to znamená, že to je jedenáctý, dvanáctý den, ředitel vydá rozhodnutí, že není podjatý ani vedoucí stavebního úřadu. A pak zase je fikce doručení deset dní, a vedoucí stavebního úřadu to nedělá sám, takže určí, že není podjatý úředník a zase je deset dní fikce doručení.

Tím chci říci, že to nejsou jenom komplikace, řekněme, námitek o nějakých živočišnějších či jiných věcech.

Tím, že se stali účastníky, tak mohou fungovat tímto směrem. Já mám konkrétní příklady, které tady nebudu jmenovat, kdy se to opravdu stalo. To znamená, nemohli využít jedné cesty, tak využili druhé.

Zákon 100, to je zákon o EIA, ten všichni známe, tam jsou účastníky řízení a jsou tím pádem s ohledem na dikci tohoto zákona účastníky ve všech navazujících řízeních, to znamená územní rozhodnutí, stavební povolení. Takže tam se nic neděje.

Když se vede zjišťovací řízení, zda o EIA půjde, nebo ne, tam jsou účastníky taky, námitky mohou podat a mohou se odvolat proti tomu. Když zjišťovací řízení řekne, má nějaký výrok, to znamená, že tam EIA nebude a tak dále, tak oni se ještě proti tomuto mohou odvolat. Jediný rozdíl je, že nebudou v těch ostatních řízeních, ale pozor, tam když si najdou ten zájem u účastníků, to znamená sousedních pozemků, sousedních majitelů a tak dále, kde jich většinou bývá hodně, tak tam se mohou prosadit, protože když ten zájem tam je, tak si ho tam najdou. Tady se mluví o tom, že pomalu když si přečtu všechny ty emaily, tak tady padá demokracie a začíná nějaká diktatura, tady jenom začíná normální prostředí, které je ve všech zemích kolem, tedy těch normálních.

Kdo ví, jak probíhá řízení v Rakousku a v Německu, tak se na to podívejte. Takže já jsem přesvědčen, že tento zákon určitě, a to nevím, jestli jsem přečetl všechny pozměňovací návrhy, téměř každý máte trochu pravdu. Ale já jsem přesvědčen, že v současné situaci je důležité se vyrovnat s těmi problémy, které ČR má, tím, že nestaví, tím, že účastníci řízení se do těch řízení přihlašují ze všech stran a provází ho celým tím procesem. Proto si myslím, že je důležité tento zákon schválit. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové. Tak jak už tady bylo několikrát řečeno, máme před sebou docela těžkou materii, navíc věc, která ovlivňuje životy lidí poměrně značně, ovlivňuje také vývoj celého státu.

Ten průběh tady popsala paní zpravodajka, průběh na garančním výboru. Já nabídnu trošku jiný pohled na celou záležitost. Dle mého pohledu se celá ta diskuse v zásadě smrskla na něco, co vlastně s tím zákonem ve své podstatě nemá ani nic společného. Já samozřejmě chápu, že diskutovat o stavebním řádu je velmi komplikované. Upřímně řečeno si troufám tvrdit, že to tady vlastně nikdo nedokáže. Stavební řád je natolik odborná a natolik specifická záležitost, na kterou musíte mít nejenom vědomosti, ale taky praktické zkušenosti, že v tom okamžiku samozřejmě se těžko diskutuje o jednotlivých paragrafech této části zákona. Také to bylo na tom výboru plně zřejmé, protože k této části zákona se tam prakticky k ničemu nediskutovalo. Pozoruhodné na celé té diskusi je, že my bychom tady měli debatovat o tom, jestli ten nový stavební řád je lepší než ten starý stavební řád, nebo ten, co byl ještě před ním, jak se to posouvá, ale o tom nikdo nediskutuje.

Druhá věc, kterou se zabýváme, je územní plánování. Územní plánování je také těžká materie. Ale nicméně té už rozumí více lidí, zejména ti, kteří mají praktickou zkušenost s nějakými formami samosprávy, tak samozřejmě se s touto materií seznámit museli, mají kromě vědomostí s tím také určité praktické zkušenosti. A to ať už pozitivní, negativní. Mají zkušenosti jak s tím systémem, jak funguje, ale mají zkušenosti také s tím, jakým způsobem ho občané, instituce či různé organizace využívají, používají nebo také zneužívají.

O tom samozřejmě už na tom výboru debata byla, protože tam se krystalizují v zásadě dva názory, ten jeden, který zdůrazňuje to, že tento proces by měl mít nějaký začátek a konec, v rozumné době, v rozumném rozsahu. A pak je tady druhá skupina, která hájí to, že v zásadě v jakémkoliv okamžiku celého tohoto procesu se v zásadě můžeme vracet do kterýchkoli předcházejících částí. A když řeknu, velmi to zestručním a trošku zjednoduším, tak nakonec ta debata na tom výboru se smrskla v to, kdo je tedy pro ty námitky těch ekologických organizací a kdo je takzvaně proti nim, což se projevovalo nejenom tam, ale projevuje se to taky v nejrůznějších emailech, které dostáváme, a tak dále.

Například já jsem byl označen za toho, který určuje, jak bude hlasovat sociální demokracie, sociálně-demokratický klub, i když náš klub nemá nikdy závazná stanoviska, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, a každý si o nás může hlasovat, jak chce.

Ten problém, který tady byl líčen, já bych byl velmi rád, aby paní ministryně tady avizovala, jednak na tom výboru, myslím si, protože to je důležitá věc, určitě, zejména proto, když se tady vyhrožuje, tak jak tady můj předřečník, kolega Čunek, říkal, že to znamená ztrátu demokracie v této zemi, tak je to určitě důležitá věc, se tím zabývat. Pro mne bylo velmi důležité, aby ministerstvo nám vysvětlilo, jestli dochází nějakým způsobem k omezení práv občanů, nebo nedochází, zda se občan domůže spravedlnosti, zejména tam, kde se ho to bezprostředně týká, nebo jestli se nedomůže spravedlnosti. Já bych při této příležitosti chtěl říct, že jsem byl až překvapen, jak pregnantně jasně a docela pochopitelně pro ty, kdo to slyšet chtěli, ministerstvo vysvětlilo podrobně ten proces, vysvětlilo, že k žádnému nebo vážnému, určitému omezení dochází, ale nikoliv takovému, že by veřejnost byla z celé záležitosti vyloučena a došlo k nějakému porušení občanských, lidských nebo dalších práv.

Já bych chtěl poprosit paní ministryni, protože ona tady avizovala, že notabene má ještě posudek, protože hlavním argumentem a tím úderným kladivem jsou stanoviska 20 právníků. Musím říct sám za sebe, že já mám velkou úctu k institucím, zejména univerzitám, nicméně když si přečtu to, co ti právníci vytvořili, tak zaprvé to není názor těch univerzit, zadruhé bych očekával pregnantní právní názor, jeho pregnantní právní vysvětlení. A když se podíváte na to, jakým způsobem ti právníci nebo představitelé jednotlivých kateder zdůvodňovali to, co říkají, tak je mi z toho poněkud smutno. Protože odvolávat se na programová prohlášení a další, když chtějí právně zdůvodnit, proč mají pravdu, tak mně nepřipadá u právníků, notabene představitelů právnických fakult tří největších univerzit příliš odborné, abych to řekl takto.

Nicméně, je určitě třeba se tady těmi jejich názory zabývat. A právě proto bych chtěl, aby paní ministryně kromě toho, že pravděpodobně nám potom ještě znovu osvětlí tu věc, proč ti občané nejsou postiženi, tak jak je to líčeno, tak by mě zajímal ten oponentní právní posudek, který prostě tu věc uvádí na jinou míru.

Já jsem také mimo jiné označován, že jsem tedy naprosto tvrdým zastáncem tohoto zákona, že mě vlastně nezajímá to, co tam je, a že jenom chci, aby ten zákon hned prošel. Já musím říct, že nejsem vůbec nadšen tím zákonem, stejně jak jím určitě není paní ministryně a nemůže být nikým z nás, protože ten zákon prošel tak složitým jednáním, každý z nás, který navštívil Poslaneckou sněmovnou, a viděl, co se v Poslanecké sněmovně dělo, tak musím říct, že přes veškeré zkušenosti, které mám, tak jsem se v jistém okamžiku domníval, že ten zákon snad ani není projednatelný. Protože ty rozpory tam byly tak zoufalé, nepochopení tak velké, že se v jistou dobu zdálo, že ten zákon ani nemůže přijít na pořad jednání, natož aby se o něm hlasovalo. Nicméně se to nakonec stalo. Ale bohužel výsledkem celé této záležitosti je, že ten zákon je jedním velkým kompromisem. A určitě je kompromisem takovým, který ne vždycky je ideální, dokonce bych si troufal tvrdit, že v některých věcech vůbec není ideální, nebo není správný, jako například když v jistém paragrafu jsou jednotlivé odrážky, které využívají plná písmena naší abecedy, což tedy jako je opravdu, myslím si, že momentálně unikát, který už nebude mít překonání, a je do zapsání do Guinessovy knihy rekordů. Nicméně to není dílo ministerstva pro místní rozvoj, ale je to dílo právě některých dalších lidí.

Myslím si, že důležité je se také podívat kromě té jedné strany na reakce druhé strany. Druhá strana, dneska jste dostali další stanovisko, od těch, kteří se zabývají výstavbou, podnikáním, rozvojem v naší zemi, tak ti ten zákon podporují. A tvrdí, že dochází tedy k určitému zlepšení toho stávajícího stavu. Musím říct, že jsem si ověřoval tu situaci na stavebních úřadech, protože kde jinde, tam jedině vám na to můžou říct stanovisko, a oni v zásadě, i když mají výhrady, tak na druhé straně tuto tezi potvrzují.

Je potom samozřejmě otázka, v situaci, ve které se nacházíme, jakým způsobem se k té materii zachovat, protože my budeme nějakým způsobem s tím zacházet, některé z těch našich výsledků naší práce mohou být takové, že vrátíme v nějakém stavu ten zákon na projednání do Poslanecké sněmovny, přičemž všichni vidíte, jaká situace v Poslanecké sněmovně je, kolik důležitých zákonů tam mají. Kdo z vás nemohl spát a přemýšlel o různých hloupostech jako já, tak jsem mimo jiné neočekávaně si pustil taky program, abych přišel na jiné myšlenky, kde bylo právě to, jak schvalovali program jednání předposlední schůze. A nabyl jsem dojmu, že už nemůžou schválit skoro nic, protože tam byly vkládány různé body, které s těmi důležitými zákony neměly co dělat, takže vlastně se nic neděje. Tak jak to probíhalo čtyři roky, to bude pravděpodobně probíhat i u těch dvou posledních schůzí. A na to důležité se nedostane.

Pro nás je tady samozřejmě potom otázka, jestli když ten zákon vrátíme zpátky, tak jestli to, že zůstane ten stávající stav, je lepší než ten nový, kompromisní návrh, který máme. Z mého pohledu, přes veškeré připomínky k tomu návrhu zákona, které mám, tak si myslím, že lepší je ten stávající, nový zákon, který tady máme, a tedy ten kompromis, který tady máme, než stávající stav.

Já už tady vůbec ani nebudu rozebírat, tak jak nakonec kolega Čunek tady říkal, vaším prostřednictvím, paní předsedající, že bychom mohli všichni jmenovat jednotlivé konkrétní příklady, jakým způsobem se zachází s územním plánováním, stavebním zákonem atd.

Nicméně, myslím si, že z celé té plejády všech těch věcí, které jsou trochu protikladné, kdy jedni chtějí ještě do toho zákona dostat víc věcí, které by urychlily výstavbu například liniových staveb komunikací, vůbec se té snaze nedivím, protože ČR přišla o miliardy eur, na rozdíl od okolních zemí, protože nevyužila ruku páně, která byla otevřena, kdy ČR mohla čerpat miliardy eur, ale nečerpala a nebude z nich čerpat už vůbec nic, protože i to, že schválila ten opravdu na hraně zákoně systém, kterým obešla tak trošku ty námitky EU pro platnost EIA, tak to vůbec nepomůže, protože ty námitky budou padat dál a ty stavby stejně nebudou probíhat.

Já když se podívám k našim sousedům, když se podívám například do východního Německa, když ale se podíváte také třeba do Španělska, Portugalska, některých jižních zemí, kde máme mnohdy takový jakýsi o nich opovržlivý názor, že oni vlastně, ani moc se jim nechce dělat atd., a když se podíváte, nebo se podívejte k Polákům nebo k Slovákům. Když se podíváte, kolik peněz tito využili, tak my jsme nevyužili nic, a jak jsem říkal, ani nevyužijeme.

Pan předseda Senátu tady dopoledne hned při prvním bodu říkal a vznesl otázku, jak se bude rozvíjet ČR, jestli vlastně to, že tady vzniká čím dál víc firem, není špatně? A dokazoval to na studii, kterou já jsem neviděl, ale pevně doufám, že mi ji ukáže, kde říká, že vlastně dopravní komunikace jsou na konci svých sil a další nárůst komunikací na nich není možný. Já jsem ji sice neviděl, ale myslím, že každý z nás, kdo tady sedí, tak je mu zřejmé, že to tak ve skutečnosti je, protože městy, které nemají obchvaty, se nedá projet, na silnicích, které máme, těch pár dálnic, které máme, tak se nedá taky projet, protože buď se opravují, nebo není alternativa, to znamená, všichni musí jezdit po jedné silnici, protože například D1 je v takovém stavu mimo jiné proto, že za celých 20 let se nepodařilo postavit ubohých 80 kilometrů R35, abychom měli druhé spojení mezi východem a západem. A tak jako člověk, který kdysi, když se stal v roce 2004 starostou, si myslel, že do 4 let tuto silnici budeme mít, tak dnes vám garantuji, nebo já si to myslím, i přesto, že se teď už začalo projektovat, protože vím, co všechno nás tam čeká, tak si troufám tvrdit, že se pravděpodobně vybudování celé této silnice ani nedožiji. A to bych takhle mohl mluvit o dalších věcech.

Abych vás nezdržoval déle, chtěl bych říct, že z mého pohledu je v tom zákoně skutečně jedna chyba, která by se pravděpodobně měla odstranit. A tu chybu jsem si vám dovolil, to jsem se na tom domlouval už s ministerstvem pro místní rozvoj, chtěl bych jim poděkovat, že to udělali, i když je otázkou, jestli s tím nakonec budou souhlasit, na druhé straně chápu, že by chtěli, aby ten zákon tady prošel, ale nicméně myslím si, a také z těch připomínek, které přišly, je tam jedna objektivní věc, která je skutečně objektivní, jak jsem si ověřil, a pravdivá, a tudíž že by mohlo teoreticky, ale i teorii musíme vyloučit, dojít k tomu, že v tom průběhu úředního postupu by jistá část toho úředního postupu mohla být nezákonná, a díky lhůtám, které tam poslanci dodali, by se ta nezákonnost mohla stát neopravitelnou. Proto bych upřímně řečeno byl rád, abychom toto opravili a tuto věc odstranili, protože jako představa, že bychom měli nějaké rozhodnutí, které by, byť v jedné části bylo založeno na nezákonnosti, na úplné nezákonnosti, tak se mi nezdá, že je tolerovatelné.

Takže tuto věc si vám určitě dovolím navrhnout v hlasování, máte ji před sebou v mém senátorském návrhu. Nicméně, chtěl bych vás velmi poprosit, abychom zvažovali při projednávání tohoto zákona ten zákon jako celek. Pokud možno se nenechali vmanévrovat do situace, kdy budeme mít jenom úzký obzor pohledu na tento zákon, a tímto úzkým obzorem pohledu k tomuto zákonu budeme přistupovat.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Do obecné rozpravy je nyní přihlášen pan senátor Zdeněk Papoušek, prosím, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Muž pronikavého ducha, sociolog Max Weber na přelomu 19. a 20. století upozornil na to, že byrokratická zpráva má vždy tendenci být zprávou s vyloučením veřejnosti. Člověk podobného ducha, filozof a státoprávce John Locke dvě století před ním vyslovil požadavek, že stát má být nočním hlídačem lidských práv a svobod a nesmí docházet ke zneužívání moci. Myslím, že oba mají pravdu, jimi vyslovené principy platí nejen v jejich dobách, ale i dnes. Snaha byrokratického aparátu nekomplikovat si život názorem veřejnosti je stálá a nebezpečí oklešťování lidských práv a svobod je trvalé, mnohdy skryté, nenápadné i plíživé.

Myslím si, že nočním hlídačem, který má toto nebezpečí vyštrachat a eliminovat, je Senát. Senátoři mají být pozornými, ostražitými a důslednými ohledávači, kteří si posvítí a vytáhnou na světlo záludnosti právních předpisů, které se snaží hlas veřejnosti zeslabit či umlčet.

Stavební zákon bude testem, jak se v Senátu s úlohou nočního hlídače vypořádáme.

Já osobně nepodpořím předložené znění stavebního zákona a podpořím všechno, co přispěje k tomu, aby bylo zachováno právo lidí vyjadřovat se k rozhodování o stavbách. Vedou mě k tomu nejen principiální důvody, zachování lidských práv a svobod, ale také to, že intervence mnoha lidí při realizaci staveb je hodna velkého uznání. Lidé prostřednictvím občanských sdružení či spolků často zabránili špatnostem, bezohlednostem a dokonce i nezákonnému chování různých firem a organizací. Svou aktivitou a iniciativou dosáhli třeba toho, že příslušná stavba musela být upravena tak, aby nezohavovala panorama města, výrobní hala, která porušovala hygienické normy, musela být odhlučněna, nebo zkrátka která kontaminovala půdu, se zrušila.

Je zřejmé, že základní právo člověka prohovořovat do věcí, které se ho bezprostředně týkají, má zde své konkrétní, rozumné a užitečné vyústění. Osoby, které takto změnily chod věcí dobrým směrem, nemohou být označovány za ideologii s nepřiznanými bočními úmysly či ekoteroristy. Jsou to lidé, kterým není jedno, co se kolem nich děje, chtějí napravit nepravosti. Jsou to lidé nelhostejní, nerezignovaní, kteří se nenechají zmást a věří, že lze dosáhnout změny k lepšímu. Tito lidé mají mít prostor k vyjádření, mají být povzbuzováni a oceňováni. Vědí, že smysl života nespočívá v zápecnictví a nadávání na poměry, nýbrž v tom, že o něco usilují, bijí se za správnou věc a odhalují zlotřilosti, i když se u toho mohou cítit nekonformně. Uskutečňují to, co filozof John Stuart Mill vyjádřil slovy: Je třeba dát přednost nešťastnému Sokratovi před šťastným prasetem.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Jiří Vosecký.. Paní ministryně? Ano, pojďte reagovat. Mikrofon je váš.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já se možná velmi omlouvám dopředu za mou neznalost, nicméně vzhledem k tomu, že předřečníci senátoři hovořili o materiálech, které jsou vám k dispozici, tak se s dovolením ptám, jestli i mně jako exekutivě a předkladateli toho zákona mohou být též předloženy. Děkuji. Včetně pozměňovacích návrhů všech, protože si nejsem jistá, jestli jsme tam vzadu obdrželi všechny.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, já poprosím organizační odbor, abychom to zařídili. Děkuji za tu poznámku. A nyní už tedy má slovo pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, paní ministryně, dobrý den, dámy a pánové. To, co tady bylo řečeno kolegou Martínkem, prostřednictvím paní předsedající, bych řekl, je pravda, já bych některé informace ještě doplnil. Protože Liberecký kraj má problém s R35, ta prostě, co jsem v komunální politice od roku 90, tak se říká, že se staví, bude stavět a nestaví se. Pak tam máme problém s I/9, I/13, to je to samé. Kolegové z Ústecka měli donedávna problémy s dálnicí do Drážďan, protože se to objíždělo, životní prostředí, že lidé trpěli, to nikoho nezajímalo. Pravdou je, že to tam řešily ne místní iniciativy ekologické, ale jiné pražské, bůhví kým dosazené. Takže nějaká úprava je určitě nutná.

Se stavebním zákonem a se zákonem o územním plánování se potýkám od roku 90. Takže o tom něco maličko vím. Nemůžu si pomoct, když se bavím s odborníky, tak ti mi říkají: Zlatá padesátka! Od té padesátky, to je, paní ministryně, pro vás, od té padesátky, všechno, co se udělalo, bylo jenom k horšímu. A teď tady slyším jednu věc, která mě přímo zhrozila. My tady schvalujeme materii, která má, nevím, kolik stránek, ale je to strašné, a vy tady přímo řeknete takovou jednu jednoduchou věc: My už tam připravujeme nový zákon! Vždyť to je absolutní nesmysl, nezlobte se na mě! Mě vždycky doma učili, lepší méně a dobře, než více a špatně. Protože toto, když se tady odhlasuje, možná, že se to odhlasuje, já nevím, tak to bude špatně. Protože vy nám tady vysvětlujete, které odbory, s kým, co a jak jste musela projednat, prodiskutovat, že to je kompromis. Ale vy jste v podstatě zapomněla na lidi. Na lidi na těch stavebních úřadech, na lidi jako občany, kterých se toto všechno dotkne. Nebylo by opravdu lepší počkat s tím, že připravíte kvalitní zákon na úrovni této padesátky, a pak ho začneme projednávat? Než to necháme být, tak jak to je? Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, pane senátore, děkuji. Paní ministryně si přeje reagovat.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Na ostatní předřečníky budu reagovat následně komplexně, nicméně na pana senátora, nezapomněli...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vosecký... (Z úst Jiřího Voseckého zní rovněž: Vosecký!)

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Já vím, jak se jmenujete, prostřednictvím paní předsedající, já říkám na pana senátora, doplňuji tedy Voseckého, já opravdu znám vaše jméno, víte, nezapomněli. My jsme nezapomněli ani na stavební úřady, my jsme nezapomněli ani na lidi.

Víte, možná jste zvyklí, že sem chodí ministři, kteří uvažují jenom v rámci čtyř let svého mandátu... Sorry, já taková nejsem! Já nemluvím, sorry jako, prosím vás, to mi nedávejte do úst. Pokud vím, že tahle vláda mně osobně nedovolila, aby ten zákon byl ambicióznější, tak já být senátorem, tak jsem ráda, že takového ministra mám, který takovýmto způsobem uvažuje. Nebo to mám vzdát a vykašlat se na to, protože vy mi to tady vyčítáte? Tohle chcete po ministryni? Po mně teď, v tuto chvíli? Mám svému týmu říct: Přestaňte dělat na novém zákoně, protože Senát mi to vyčítá?! (Ministryně pronáší svou reakci se zvýšeným hlasem a určitou dávkou emočního zabarvení.)

Ještě, vzhledem k tomu, já nevím, jak to tady chodí, v Poslanecké sněmovně je zakázáno i okřikovat řečníky, tak jenom bych si dovolila reagovat, to nejsou řeči... Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za reakci, paní ministryně. Máte právo vystoupit vždy. Nyní pokračuje obecná rozprava. Slovo má senátor Patrik Kunčar. Prosím, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobrý den, vážená paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já to trošinku se pokusím zkonkretizovat. Je všeobecně známo, že podle studií má Česko jeden z nejdelších procesů povolování staveb na světě. V roce 2016 jsme se umístili na 130. místě ze 189 porovnávaných zemí. V Evropě je tento proces delší už jen na Kypru, v Moldavsku a na Slovensku. Získat povolení k menší stavbě, jako je rodinný dům, trvá v Česku průměrně 247 dní, u větších staveb se úkony protahují až k 5 letům. Proto vítám snahu ministerstva pro místní rozvoj, tento proces zjednodušit.

Nicméně, z toho, co jsem viděl v návrhu této rozsáhlé novely, tak až zase tak přesvědčený nejsem, že se to opravdu podaří, protože těch slibů už v minulosti bylo strašně moc. Zatím ten proces je čím dál komplikovanější.

V minulosti se z toho stavebního řízení totiž spousta povinností přesunula do územního řízení, takže dneska ten proces samotného vydání stavebního povolení, pokud tedy jím procházíte, tak může být poměrně jednoduchý. Pokud ovšem projdete bezproblémově tím územním řízením.

A v územním řízení se většina povinností přesouvá na investora, stavebníka a samozřejmě ve většině případů projektanta, kterého si na toto najímáte. V poslední době tak, jak projekty jako město děláme i soukromě, tak neznám sebekvalitnějšího projektanta, který by napoprvé bezchybně splnil úplně všechny požadavky a povinnosti spojené s územním řízením. Takže tento proces je strašně dlouhý. To, že se mluví o tom, že se zjednoduší povolování staveb - ano, ve fázi stavebního povolení je možné to realizovat během týdne až dvou týdnů, pokud ovšem projdete bezchybně územním řízením. Jak jsem řekl. Nevěřím, že i vzhledem k obsáhlosti přiloženého materiálu je tento materiál bezchybný a že novela zákona přispěje ke zjednodušení a zrychlení výstavby. Protože jsem také starosta, tak jsem tuto věc konzultoval s našimi pracovníky ze stavebního úřadu a z odboru územního plánování, a mám tedy konkrétní připomínky. § 96 závazné stanovisko orgánů územního plánování. Toto stanovisko dosud zajišťoval stavební úřad. Takže novela nyní, pokud ji takto schválíme, způsobí značný nárůst práce na úřadech územního plánování. Se současným obsazením půjde jen s velkými obtížemi, pokud vůbec zvládat. Mělo by se to řešit zvýšením příspěvku obcí na výkon přenesené působnosti a s tím spojené personální posílení úřadů územního plánování na obce s rozšířenou působností, protože samozřejmě jako obec s rozšířenou působností budete tato stanoviska vydávat i pro obce, které spadají do vašeho správního obvodu. Po zkušenostech, které mám, pochybuji, že se takového navýšení příspěvku obce dočkají. A i když peníze na to najdete, jako že je samozřejmě najdeme i za cenu toho, že zase omezíme investice nebo jiné věci, tak mám obavu, že při současné situaci na trhu práce najdeme odpovídající a kvalifikované lidi, kteří by tuto práci mohli vykonávat. A nemluvím do větru, protože už půl roku hledáme na odboru územního plánování pracovníka, kterého sehnat nejsme schopni. V § 94 se mluví o společném území a stavebním řízení.

Obávám se, že institut společného územního a stavebního řízení s posouzením vlivu na životní prostředí bude velmi málo využíván, protože k žádosti o vydání společného povolení musí stavebník připojit mimo jiné dokumentaci pro vydání společného povolení a zároveň dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí, které teprve bude předmětem usuzování. Nedovedu si představit, že dokumentace vlivů záměru na životní prostředí bude zpracována tak dokonale, aby nebylo nutné opravovat nebo doplňovat dokumentaci pro vydání společného povolení. Novelizaci § 31 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona 133/85 o požární ochraně výkon státního požárního dozoru. Státní požární dozor se vykonává posuzováním projektu a dokumentace stavby, u které stačí ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, jedná-li se o stavbu rodinného domu a stavbu pro rodinnou rekreaci s celkovou zastavěnou plochou nad 200 m2. Podle § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona jde o stavby pro bydlení, tedy jak rodinné, tak bytové domy. A pro rodinnou rekreaci s jedním nadzemním podlažím do hloubky 3 metry a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovími.

Pokud bude přijato výše uvedené znění, pak by to znamenalo, že rodinný dům s celkovou zastavěnou plochou nad 200 m2 odpovídající kritériím § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, který může mít maximálně tři byty, státnímu požárnímu dozoru podléhá, zatímco bytový dům s celkovou zastavěnou plochou nad 200 m2 odpovídající uvedeným kritériím, který může mít libovolný počet bytů, státnímu požárnímu dozoru nepodléhá. To je podle mě velký paradox. Tento problém by vyřešilo použít v § 31 odst. 1 písm. b) odst. 4 zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně, stejné formulace jako v § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, tedy nahradit v bodě 4 slova rodinného domu slovy pro bydlení. Všeobecně si myslím, že tato novela sice může zrychlit vyřizování žádosti na stavebním úřadě, ale pouze za předpokladu precizně připravených a dotčenými orgány předem řádně projednaných jednotlivých záměrů, zejména jejich dokumentací. To znamená, že pro žadatele je podle mě zátěž spojená s přípravou, a projednáním jejich záměrů před podáním žádosti na stavební úřad se tato náročnost nijak výrazně nesníží. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám pane senátore, paní ministryně, pojďme reagovat. Máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Dovolila bych si reagovat na pana senátora Kunčara, aby možná nedošlo k nějaké mýlce a abychom o tom nejednali další hodiny. Není pravda, že budeme bojovat o nějaký příspěvek na úkor něčeho. Ministerstvo pro místní rozvoj jasně napsalo v zákoně a jasně to prošlo usnesením vlády ČR a v tuto chvíli je to už součástí rozpočtů ministerstva vnitra na příští rok, kde počítáme, že bude účinnost tohoto zákona. A ta výše je 97 mil. Kč. Je to i v podkladech, které obdržel Senát ČR.

Takže není pravda, že tam nejsou žádné příspěvky, se kterými by ministerstvo nepočítalo, nebo dokonce by je opomnělo. Jsme si vědomi přenesené působnosti na kraje i na obce.

Ráda bych také zmínila, že jsem překvapena, že pokud pan senátor, prostřednictvím paní předsedající, zmínil, že to, co zde říkal, je od stavebního úřadu, protože pokud by to tak bylo, kvalifikace těchto lidí úplně není vysoká, protože by měli vědět, že u závazného stanoviska už v tuto chvíli není pravda, že zajišťuje stavební úřad. V RIA, která je také součástí materiálu, který šel do Senátu ČR, je jasně napsáno, jakým způsobem celá tato akce probíhá. Takže tady by možná bylo také dobré, aby stavební úředníci, kteří vám to psali, se na to podívali.

Další věc. Zde jste hovořil o tom, že stavební úřad může za to – nebo že kolegové vám napsali, že novela nepřinese žádné přínosy pro už tu projektovou činnost v rámci územně plánovací dokumentace. To je jedna věc. Za celou projektovou žádost v rámci projektové dokumentace je odpovědná projektová nějaká společnost nebo projektant. Ono se nám často stává – a zde hovořím ze zkušenosti v rámci i přezkumů nebo všech podnětů a stížností, které se k nám dostávají i ze stavebních úřadů – a to je to, že se často projektanti ani nepodívají do územních plánů, aktuálních a územních plánů a samozřejmě pak jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací. Takže tady ta věc patří do rukou projektantů. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní ministryně za reakci a o slovo nyní požádal pan senátor Ladislav Kos. Prosím.

Senátor Ladislav Kos:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jak jsme tady slyšeli, tak víceméně jedním z hlavních důvodů novely stavebního zákona je to, aby se zrychlily postupy výstavby, hlavně postupy výstavby u velkých staveb, infrastruktury apod. A jedním ze zásadních směrů, jak toho dosáhnout, je vyloučit spolky z řízení územních a stavebních. Je to podle mého názoru paradoxní, protože tak, jak novela nakonec doputovala z PS, tak právě u staveb, u kterých je největší zájem výstavbu – realizaci zrychlit, tzn. u infrastrukturních a nějakých velkých průmyslových, tam žádná změna nenastává. Tam, kde stavby víceméně ve 100 % procházejí procesem EIA, tak z těchto záměrů spolky vyloučeny nejsou. To znamená, že jsou spolky vyloučeny ze záměrů menších, které neprocházejí posuzováním vlivů na životní prostředí. To znamená z mého pohledu a z mého volebního obvodu jsou to stavby různých bytových komplexů, administrativních komplexů, možná i parkovacích domů apod.

A právě k těmto záměrům se občané chtějí vyjadřovat, myslím si, mnohem víc, než k nějakým velkým a infrastrukturním stavbám. A jelikož občané na to nemají jak odbornost, tak samozřejmě ani čas, a v mnoha případech je stále provází strach proti „veřejné moci“ vystupovat, nějakým způsobem se sdružují a vyhledávají lidi, kteří za ně jejich připomínky budou předkládat do řízení a vznikají v daných lokalitách spolky, takže občané se nebrání proti stavbám sami, ale právě prostřednictvím spolků.

Zazněl zde názor jak od paní ministryně, tak i od někoho z předřečníků, že občany v takovýchto případech mají hájit obce. Ze svých zkušeností mám právě opačné zkušenosti, že obce, resp. městská část, na které bydlím, zájmy občanů už dlouhá léta nehájí. A více méně moji politickou dráhu stvořila právě obec, která nehájila zájmy občanů. V mém sousedství měla vzniknout nějaká zásadní stavba ohromného bytového komplexu, dali jsme dohromady občanské sdružení, následně politickou stranu a následně jsem doputoval až sem do Senátu. Toto všechno občané dělají na úkor svého volného času, že se sdruží do spolků a že dávají připomínky jenom proto, že je obec nehájí.

A velice krátce bych zde shrnul jeden konkrétní lze říci odstrašující případ, který se odehrál právě na mojí městské části, to znamená na Praze 11. V roce 2008 prodala radnice developerovi pozemek 43 000 m2, pominu cenu 2450 korun. Na tomto pozemku byl lesík, vzrostlé stromy, lípy, borovice a část tohoto prostoru byla určena jako izolační zeleň. Následně proběhla úprava územního plánu, kde developerovi po koupi pozemku radnice umožnila navýšit vlastně koeficienty výstavby a tím pádem tam mohl vybudovat mnohem větší bytový komplex, než původně zamýšlel. Občané založili občanské sdružení, stali se účastníkem všech řízení, územního, stavebního, EIA apod. Námitky, které podávali na stavební úřad, nebyly akceptovány a developer dotáhl záměr k územnímu rozhodnutí a ke stavebnímu povolení. Nepomohla ani odvolání spolku na magistrát, takže věc doputovala k soudu a soud vydal předběžné opatření na zahájení stavby, která mezitím začala probíhat.

Soud uznal zejména salámování záměru. To je známá metoda, kdy velký developerský záměr se rozdělí na několik dílů, aby nepodléhal procesu EIA. A tady právě to zase jedna taková možnost, jak obejít i v případné novele zákona účast spolků, že se záměr rozsalámuje. A co bylo nejdůležitější – nebyly dostatečně posouzeny důsledky stavby na okolní zástavbu, zejména hluk a emise, protože stavba byla umístěna do nadlimitně zatíženého území. A soud uznal, že do nadlimitně zatíženého území nelze umisťovat další stavbu.

A jenom pro zajímavost vám přečtu jednu větu, která byla ve výroku soudu: Limity životního prostředí nejsou stanoveny pro zajímavost, musejí být dodržovány. Rezidenti nesmějí být pokusnými subjekty, na nichž se bude bez ohledu na zákon testovat, kolik developerského zisku stojí zničené zdraví a předčasná úmrtí.

Tady vidíte, jak by dopadla tato výstavba, pokud by spolek nemohl vstoupit do řízení. V dané lokalitě by stálo 22 vysokých bytových domů s další navazující zátěží a dopravou v místě již dnes nadlimitně zatíženém hlukem a emisemi.

Proto si myslím, že by občanům, resp. spolkům nemělo být odebíráno právo, tak jak to přináší tato novela. Proto budu na dnešní schůzi Senátu hájit zájmy občanů proti zájmům developerů,

A jenom na závěr snad takový paradox. Developer, díky němuž jsem vlastně šel do politiky a který před deseti lety chtěl postavit stavbu, o níž jsem mluvil, od stejného developera jsem před několika dny dostal e-mail, kterým horuje pro přijetí této novely a pro vypuštění, nebo resp. zamezení přístupu spolků do stavebních a územních řízení.

Je tedy zcela zřejmé, komu tento zákon vyhovuje a pro koho je dělán.

Zrovna tak se mi nelíbí, že jsou všechna občanská sdružení, resp. spolky házeny do jednoho pytle. Zaznívá tady mnohokrát, jak spolek z druhé strany republiky se účastní záměru na druhém konci republiky. Já sám jsem se za deset let s touto praxí nikdy nesetkal a je mi proti srsti takové to pravidlo, resp. pořekadlo, které tady nedávno používal byvší ministr financí – všetci kradnú. Myslím, že princip kolektivní viny není ten správný a že spolky, tak jak jsem ukázal na tomto případě, jsou součástí naší společnosti a dokáží skutečně v mnoha případech nějakým způsobem zabrzdit takovéto vytěžování pozemků a veřejného prostoru za každou cenu.

Proto tuto novelu nepodpořím, a v případě, že neprojde její zamítnutí, načtu pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za váš příspěvek, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Cieńciała. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Když jsem byl před 20 lety – prosím, zapamatujte si toto číslo – před 20 lety jmenován předsedou představenstva a generálním ředitelem Třineckých železáren, jedné z největších hutních firem v naší zemi, Třineckých železáren, které jsou dnes největším výrobcem oceli v České republice a dlouhodobě největším zaměstnavatelem ve východní části naší republiky, Slezsku, byl jsem mimo jiné postaven před úkol rychle zlepšit dopravní dostupnost firmy. Téměř skokově stoupaly nároky na rozšíření kamionové dopravy na úkor železniční. Vezmeme-li v úvahu, že je ročně potřeba přepravit v tomto průmyslovém komplexu více než 10 milionů tun materiálu a vyexpedovat téměř tři miliony tun hotového zboží, přičemž stále stoupá objem dopravy po silničních komunikacích, nezbývá než zvýšit kapacitu silniční infrastruktury. Navíc hustota silničního provozu na hlavních mezinárodních dopravních tepnách do Polska a na Slovensko, které procházejí Moravskoslezským krajem a jsou vedeny po úzkých a nevyhovujících komunikacích, dávno překročila svou únosnost, o bezpečnosti nemluvě. Konkrétně přes moji rodnou vísku, která je přímo u Třince, projíždí denně po cestě 8 metrů široké bez chodníků 33 tisíc automobilů, z toho dvě třetiny nákladních. To je číslo, které mluví samo za sebe.

Bylo proto životně nutné začít se aktivně angažovat jak za firmu, tak za region a usilovat o radikální změnu. Jako firma jsme vstoupili do sdružení či spolku nějakého většího zasazujícího se o výstavbu tzv. Slezského kříže, což představovalo rychlostní komunikaci R48 směrem severojižní směr Frýdek – Český Těšín – Katovice a 1/11 východozápadní směr z Mostů u Jablunkova přes Třinec, Ostravu, Opavu a dále na Krnov a Bartultovice do Polska. Přednost však dostala nejdříve výstavba dnes nechvalně známé D47 do Ostravy a dále do Bohumína a Polska. Díky neústupnosti našich regionálních starostí i regionálních firem podporujících výstavbu R48 se přece jen podařilo prosadit a nakonec i postavit severojižní část Slezského dopravního kříže. To je zářný příklad, jak se mohly spolky a dobrovolné instituce zasadit.

Bohužel martyrium výstavby východozápadním směrem, tj. silnice 1/11, pokračuje. Ovšem dodnes ať již ve směru z Ostravy na Opavu a dále na Krnov, tak z Ostravy na Třinec a dále na Slovensko. To je těch 33 tisíc automobilů denně.

Stále jsou posouvány jak termíny dokončení některých již rozestavěných staveb, nebo připravovaných úseků těchto strategických silničních staveb. Tam je jeden bod, tady je to např. na D1, to je most přes řeku Olši, který, kdyby spadl, je odříznuta celá východní část České republiky. Stále jsou posouvány jak termíny, atd. Nepomohlo ani vybudování nošovické průmyslové zóny a vládní sliby na zlepšení dopravního propojení mezi nošovickou automobilkou Hyundai a žilinskou automobilkou KIA. Osobně vím, kolik úsilí a práce bylo potřeba k zahájení stavby obchvatu Třince nebo kolik finančních prostředků vložily Třinecké železárny do studií potřebných k argumentaci kolem ekonomiky celé silniční stavby směrem na Slovensko, co všechno bylo potřeba radnicí města Třinec zorganizovat a připravit navíc, aby byly především vykoupeny pozemky potřebné pro stavbu, s kolika potížisty se bylo nutné trpělivě, ale slušně vypořádat. Po dvaceti letech se přece jen letos dočkáme otevření aspoň části nové čtyřproudové komunikace, i když ke spokojenosti stále schází její napojení na R48 v Čálovicích. Tuto stavbu se totiž nepodařilo zahájit v letošním roce kvůli nedořešeným majetkoprávním vztahům, za nimiž se skrývají opět spekulanti v tomto měsíci. Čili to ne spolky v mnoha případech, ale ti, kteří tyto spolky zneužívají. A schizofrenní a paradoxem je, že někteří tito spekulanti se rekrutují přímo z řízení a z vedení jednotlivých obcí, ale jsou to naštěstí vzácné výjimky, a ty jsme si vyřešili z očí do očí.

Proč o tem všem mluvím? Kdybychom měli už v předstihu stavební zákon ve znění, které dnes projednáváme, ušetřili bychom u liniových dopravních staveb, po jejichž zrychlené výstavbě všichni voláme, spoustu času, práce a především peněz. Určitě by to netrvalo dvacet let!

Když jsem konzultoval novelu stavebního zákona s kompetentními lidmi z praxe, tzn. z městských úřadů a z krajského úřadu, dostalo se mi ujištění, že předkládaný návrh má některá pozitiva, ale i řadu nedostatků. Převládá však pozitivní názor na jeho znění. Četl jsem také pozměňovací návrhy, které někteří z vás připravili. S řadou z nich byl souhlasil. Hodně se mi líbí např. pozměňovací návrh kolegy senátora Nenutila, zejména pak návrh institutu uvedení předběžné držby v zájmu urychlení výstavby, i přesto, že s ním ministerstvo pro místní rozvoj prozatím nesouhlasí, a patrně by byl v případě schválení shledán jako protiústavní.

Na druhé straně jsem nebyl potěšen usnesením ústavně-právního výboru Senátu. Nicméně jsem toho názoru, že bychom měli schválit novelu stavebního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, abychom alespoň částečně zjednodušili celý proces územního plánování a stavebního řádu. Vrácení takto složitého zákona zpět do Poslanecké sněmovny je určitě tím horším řešením, které bychom měli dnes učinit a krokem zpět, a to i přesto, že jeho novela má určité nedostatky. Ty se však mohou postupně odstranit při konfrontaci s praxí v dalších krocích.

Tady bych navázal na slova některých předřečníků, kteří vzpomínali minulost a význam dopravní komunikace a dopravní infrastruktury a existence různých spolků. Byl jsem u toho v roce 1989, v dubnu, kdy začala průmyslová hospodářská revoluce. Byl veliký seminář k poučení z anglické strany v řešení hutnictví a těžkého strojírenství. A tam hlavní úvodní slovo měl, svaté paměti, docent Komárek. A ten tehdy nastínil vizi, jak by se měla dopravní infrastruktura vyvíjet, a upozorňoval na to, že jestli to nestihneme dříve, než to udělají naši sousedé, vyhnou se nám miliardy, které se po cestách a silnicích tečou. Mějme to na paměti a uvědomme si, že nejsme již natolik bohatí, abychom tyto potenciální finanční prostředky, které jsou na našich cestách a na našich železnicích, nevyužívali. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem vystoupí místopředseda Senátu Ivo Bárek. Pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, vystoupím jen krátce, protože máte před sebou i jeden z pozměňovacích návrhů od mé osoby. Chci říct jen pár poznámek.

Je to určitě ten typ zákona, který by si zasloužil šedesátidenní lhůtu na projednávání, kterou nemáme, a určitě by stálo za to, abychom za tuto lhůtu bojovali, protože právě toto je druh zákona, kde by tato lhůta byla velmi vhodná.

K pozměňovacímu návrhu. Obrátili se na mě zástupci krajského úřadu v Brně, odbor územního plánování a stavebního řádu s problematikou, kterou máte popsanou v pozměňovacím návrhu. Mluvili za své kolegy z krajských úřadů, řekl bych, že napříč Českou republikou. Nechal jsem si pozměňovací návrh, řekl bych, nějakým způsobem zkontrolovat i od pracovníků OEP, kteří vesměs s tímto pozměňovacím návrhem souhlasili. A de facto se jedná o tři pozměňovací návrhy. První z nich je, myslím si, naprosto nekontroverzní a je o tom, že stavební zákon upravuje postup pořizování znění územního plánu na základě zprávy o jeho uplatňování, a přitom umožňuje, aby zastupitelstvo ve zprávě schválilo rovněž pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu. Pozměňovací návrh umožňuje racionalizovat a urychlit postup i v případě pořizování zcela nového územního plánu na základě zprávy o jeho uplatňování. A k tomuto pozměňovacímu návrhu ministerstvo pro místní rozvoj dalo souhlasné stanovisko.

Pak tam máte dva pozměňovací návrhy, které spolu samozřejmě souvisejí. Rovněž i k těmto pozměňovacím návrhům dalo ministerstvo pro místní rozvoj souhlasné stanovisko s tím, že tyto pozměňovací návrhy představují přechodné ustanovení vázané na pozměňovací návrh č. 2. Pozměňovací návrhy reagují na Poslaneckou sněmovnou přijatý pozměňovací návrh, který prodlužuje platnost starých územních plánů do roku 2022. Předložené pozměňovací návrhy limitují pořizování změn starých územních plánů do konce roku 2020, zároveň však umožňují vydat ty změny těchto územních plánů, u kterých bylo do konce roku 2020 zahájeno projednávání návrhu, rovněž umožnilo vydat povinné znění těchto územních plánů. A dle názoru ministerstva by pozměňovací návrhy vhodně motivovaly obce k tomu, aby úpravu stávajících územních plánů či pořízení nových územních plánů zbytečně neodkládaly.

Dal jsem tyto pozměňovací návrhy k dispozici odbornému výboru, to znamená garančnímu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten pozměňovací návrhy nějakým způsobem projednal. Řekl bych, že tam bylo vcelku i souhlasné stanovisko. Uvidím, jak bude postupovat hlasování v rámci schválení tohoto zákona. Pokud by zákon prošel do podrobné rozpravy, pozměňovací návrhy pak načtu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A paní ministryně si žádá reakci, prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři. Vážený pane senátore Bárku, prostřednictvím paní předsedající, ministerstvo pro místní rozvoj na garančním výboru, protože jsem tam seděla osobně, nedalo u žádného pozměňovacího návrhu souhlasné stanovisko. Jenom avizuji, že souhlasná stanoviska jsme nedali. A uvidíme následně, pokud se o těchto pozměňovacích návrzích bude jednat, následně i Senát uvidí mé stanovisko. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. A nyní s přednostním právem pan senátor Ivo Bárek, místopředseda Senátu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  V žádném případě nechci být v rozepři s paní ministryní, to bych si hluboce nedovolil. Ale obdržel jsem materiál, kde se ministerstvo pro místní rozvoj vyjadřuje k jednotlivým pozměňovacím návrhům, a u těchto tří pozměňovacích návrhů mám písemné stanovisko MMR, a to je souhlasné. Ale jak to probíhalo na výboru pro územní rozvoj, to nevím.

To jenom na upřesnění, abychom si rozuměli.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně si žádá reakci, prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, reaguji, protože je však na záznamu, takže chci, aby tam byla také reakce ministerstva pro místní rozvoj. Naše reakci byly neutrální na výboru. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. A nyní již pokračuje obecná rozprava. Slovo má paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, paní předsedající, paní ministryně, milé kolegyně, kolegové. Já své vystoupení rozdělím do několika bloků, protože asi i zároveň budu reagovat na to, nebo budu vycházet z toho, co už tady zaznělo. Jedna věc, na které se tady, myslím, všichni shodneme, je, že stavební právo je základním pilířem našeho práva, protože se dotýká každého občana ČR. Potud si myslím, že se asi shodneme. Ale podle mě se dotýká každého, kdo vlastní nějaký pozemek, vlastní nějakou stavbu. Ale dotýká se i každého, kdo bydlí v nějakém nájemním bytě. Ti všichni musí mít právo vyjadřovat se ke stavbám v okolí, které se jich dotýkají.

Já patřím mezi ty senátory, které ta novela stavebního zákona nepřesvědčila v tom, že by nějak výrazně zjednodušovala či dokonce urychlovala rozhodování o stavbách tak, jak si původně vláda jako cíl vytkla. A jsem přesvědčena, že právě spíše omezuje účast veřejnosti na rozhodování o stavbách, které se jí týkají, a to zejména díky pozměňujícím návrhům poslanců.

Hodně se tady mluvilo, že zájmem je, aby se investovalo. Ale já se domnívám, že zájmem státu není jen pomáhat investicím, ale zájem států je také zájem občanů, zejména těch, kteří by mohli být právě těmi stavbami dotčeni. Je třeba, abychom ty peníze nejen investovali, ale abychom je také investovali správně, ve prospěch občanů.

Mám dvě zásadní připomínky k té novele. První je vlastně vyřazení veřejnosti z možnosti připomínkovat stavební projekty, které nepotřebují zkoumání jejich vlivu na životní prostředí, nebo ty projekty, o kterých nerozhoduje správní orgán ochrany přírody. Druhou zásadní připomínku mám právě v omezení přezkumu závazného stanoviska, třeba kácení, z hlediska toho, jestli je to se zákonem v souladu, nebo zda je to veřejným zájmem.

Myslím, že tady nezaznělo, že právě tato zásadní změna, která mně vadí, byla dokonce naším ÚPV vyhodnocena, že je v rozporu s ústavním pořádkem, a to byl ten důvod, proč ÚPV rozhodl tento zákon zamítnout. Proto tady budu podporovat pozměňující návrhy paní senátorky Seitlové, které tyto dvě zásadní připomínky, které já k té novele mám, napravují. Takže to je první blok.

Druhá věc, ke které bych se chtěla vyjádřit, je, že tady zaznělo, že se tady v ČR staví pomalu proto, že to spolky blokují, když to zjednoduším. Silný argument, který různě zazníval jak na výborech, tak i tady na plénu. Já jsem se osobně při výboru ptala MMR, zda má nějakou analýzu, ze které by doložili, že účast spolků řízení zpomaluje. Nic jsem neobdržela. Podle mě házení všech ekologických a místních spolků do jednoho pytle je velmi krátkozraké. Konstruktivní zapojování aktivních lidí do veřejného života by naopak mělo být naším zájmem.

Já bych tady řekla jeden příklad, žádnou analýzu jsem od MMR nedostala, ale našla jsem výzkum studentů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kteří oslovili 10 procent stavebních úřadů v ČR, což je asi 70, máme jich 700, a získali tak data o 4200 územních řízeních. V 10 procentech stavebních úřadů bylo 4200 řízení. A teď dávejte pozor, kolik se jich účastnily spolky. Máme 4500 řízení, spolky se účastnily 251, což je necelých 6 procent. V pouhých 17 případech podaly odvolání, a dokonce jenom ve dvou případech sepsaly žaloby. Další ten výzkum se zaměřil na soudy. 4 soudy z 8 poskytly informace, že měly k dispozici 50 žalob v roce 2013, ohledně územních řízení, a z těch 50 žalob spolky podaly pouze tři. Takže to jsme na nějakých 0,047 procenta. To je výzkum, který jsem našla já. Takže bych ráda toto předložila proti argumentům, že stavíme pomalu proto, že spolky něco blokují.

Pak jedna menší drobnost, tady bych prostřednictvím paní předsedající, teď tedy nevím, kdo to tady uváděl jako argument, ale bavili jsme se tady, bylo tady řečeno, že odvolání proti rozhodnutí o podjatosti nebo nepodjatosti také zdržuje ta řízení. Ale tady chci říct, že toto rozhodnutí nemá odkladný účinek, to znamená, úřad může vést řízení a rozhodovat, i když není rozhodnuto, zda bylo či nebylo podjato. Takže to jenom poznámka vedle.

Další blok, já jsem se zaměřila na tu první část zákona. To je část, která se týká územního plánování. Máte na svých stolech mé čtyři nebo pozměňujících návrhů, chtěla bych krátce okomentovat, o co mi jde.

První pozměňující návrh je oblast, kdy je v novele nový § 23, oprávněný investor, paní ministryně to již tady zmiňuje, nebo zmiňovala to ve své úvodní řeči, v podstatě jenom dávejte pozor, starostové, tímto novým paragrafem se zavádí povinnost jednotlivě investory písemně upozorňovat na to, že vy jako pořizovatel územního plánu tam děláte nějakou změnu. To, co mi vadí, je, že se bude výhradně upozorňovat dopředu jenom ten investor. Ale již nikdo jiný. To znamená, občané a všichni ostatní musí dále sledovat vývěsky, jestli dochází nebo nedochází k nějakým změnám v územně plánovací dokumentaci. Podle mě to zavádí nerovnost v postavení jednotlivých vlastníků ve vztahu k územně plánovací činnosti.

Druhý můj pozměňující návrh se týká právě také paní ministryní zmiňované změny, že je možno vlastně pořídit pouze část územního plánu v podrobnosti regulačního plánu. Řeknu to konkrétně. V jedné obci bude možnost mít část územního plánu podrobnosti regulačního a část územního. To podle mého názoru stírá rozdíl mezi územním plánem a regulačním plánem a popírá v podstatě logiku zákonem nastaveného systému územního plánování. Argument MMR zde byl, že pro obce je drahé pořizování regulačních plánů. Já s tím souhlasím, ale takto připravená změna je nesystémová. Určitě by bylo lepší se zamyslet, udělat to lépe, aby nevznikaly zmatky, nebo dokonce si umím i představit účelové využívání tohoto ustanovení v tom, že se prostě zastupitelstvo rozhodne, že někomu na nějakém pozemku to prostě zreguluje tak, jak oni budou chtít, a část obce nechají v úrovni toho územního plánu. Takže to si myslím, že by zasloužilo větší přepracování, třeba právě do toho nového zákona.

Třetí pozměňující návrh se týká již také zmiňovaného zkráceného postupu pořizování změny územního plánu. Já se domnívám, že to zkrácení toho postupu je tam navrženo tak, že ten žadatel o změnu územního plánu v tuto chvíli si musí dopředu, než požádá o tu změnu územního plánu, požádat o dvě stanoviska dotčených orgánů, aniž by věděl, jestli ta změna územního plánu bude pořizována. Prostě dopředu. Myslím si, že to zbytečně zatěžuje jak toho žadatele, tak i ty dotčené orgány. Zároveň aby došlo k navrženému zkrácenému postupu zadávání změny územního plánu, tak je tam vypuštěna možnost podávání připomínek veřejnosti i dotčených orgánů k zadání té změny územního plánu. Takže podle mě se může stát, že se zadá změna, která pak následně nebude projednatelná. To znamená, je riziko, že se ten proces naopak prodlouží.

Já navrhuji tady pozměňující návrh, kdy bych vrátila zpět zavedenou praxi, tak jak se projednávají změny územního plánu, aby došlo k naplnění zkrácení té lhůty, tak tam ponechávám to, co novela v sobě měla, když se rušilo společné jednání, a pak už dále následně probíhalo veřejné projednání po tom zadání územního plánu. Takže to je třetí pozměňující návrh.

A čtvrtý pozměňující návrh je 4., 5. Dohromady hlasovatelné. Ty vrací povinnost uzavírat plánovací smlouvy. Plánovací smlouva umožňuje obcím smluvní zajištění způsobu financování realizace veřejné a dopravní infrastruktury, která vzniká, když nějaký soukromý investor ve vaší obci něco staví. Myslím si, že ta povinnost té plánovací smlouvy, vůbec jsem nepochopila, proč je vyškrtnuta ta povinnost, protože to je jedna z mála zákonných možností, kdy obec může v součinnosti se soukromým investorem účinně koordinovat svůj rozvoj. Samozřejmě, že oni můžou tu plánovací smlouvu chtít. Ale ta povinnost, že byla, tak ta se ruší a nerozumím tomu proč. Takže tohle je blok mých pozměňujících návrhů.

Pak mi nedá a ještě bych se chtěla tady krátce vyjádřit k tomu tvrzení, že obec má tady zastupovat veřejný zájem. Já také pocházím z obce, která dlouhodobě veřejný zájem nezastupovala. Obec dala souhlas, jsem z Prahy 10, obec dala souhlas ke změně územního plánu největší zelené plochy v Praze 10, plochy, na které se nachází přírodní park, a ta plocha měla být vlastně změnou územního plánu zastavena 50tisícovým městem. Ta plocha se v Praze nazývá Trojmezí. Kdo jste z Prahy, víte, o co jde.

V rámci změn územního plánu a postupného ukrajování jednotlivých částí té plochy jsem se já prostřednictvím právě spolku mohla účastnit územních řízení, kde se nám podařily redukovat stavby, které probíhaly třeba už i na území toho přírodního parku. To je také ten důvod, kdy vlastně mě to potom nakoplo a stojím tady teď před vámi jako senátorka, protože prostě obec můj zájem jako občana nezastupovala.

Závěrem chci říct, že tady podporuji ty pozměňující návrhy, které vrátí zpátky možnost účastnit se v současném rozsahu veřejnosti na řízeních o stavbách. Považuji skutečně za přínosné, abychom se k těm pozměňujícím návrhům dostali, abychom o nich mohli hlasovat.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. O reakci požádala paní ministryně, prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já bych se ráda prostřednictvím paní předsedající vyjádřila teď jenom k několika věcem od paní senátorky Chmelové, a to jedna věc... Padlo tady v té první části, o které paní senátorka hovořila, část opětovně poslaneckého pozměňujícího návrhu pana Foldyny. Zaprvé, týká se to zákona o ochraně krajiny a přírody. S odkazem na to, že je to v gesci ministerstva životního prostředí. Není to stavební zákon. Jenom upravuji ta slova, protože tady nepadl ten název. Padl tady jenom stavební zákon. Není to pravda. Je to ochrana, zákon o ochraně krajiny a přírody.

Druhá věc, tady bych ráda chtěla zmínit, protože to nějak padá na naši hlavu, ministerstvo pro místní rozvoj, žádný zástupce ministerstva pro místní rozvoj, nikdo z mých lidí, kdo s vámi komunikoval na výborech, ani v tuto chvíli, ani z mých úst nepadlo, že spolky jsou problém. Padalo to mezi vámi, na jednotlivých výborech, kde jste se jako senátoři hádali mezi sebou. Takže, prosím, vyjměte z toho zástupce ministerstva pro místní rozvoj. Já zde stojím a bráním zde novelu stavebního zákona. To, že tam pan Foldyna, pan poslanec Foldyna a pan poslanec Adámek dali tento tak strašně dlouho diskutovaný pozměňovací návrh, je prostě věc Parlamentu. Já tady stojím a říkám vám nějaké argumenty. Je na vás, jak budete hlasovat. Ale, prosím, vyjměte z toho mé lidi a ministerstvo pro místní rozvoj. Samozřejmě, ten zákon tady budu hájit donekonečna, ale jenom aby bylo jasné, kde to vzniklo. A samozřejmě mě to vede jenom k otázce, jestli třeba nenavrhneme změnu ústavy, aby před vámi stáli ti, co to navrhli. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. Kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, je čas na oběd. Já přerušuji naši schůzi. Je 13.05. K novému projednávání, pokračování, se sejdeme ve 14.00 hodin. Dobrou chuť k obědu.

(Jednání přerušeno v 13.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Skončila nám polední přestávka, máme 14.00. Budeme pokračovat v odpoledním jednání. A jsme v obecné rozpravě, v rámci tisku 108/11 stavebního zákona. Máme přihlášené do obecné rozpravy a s právem přednosti je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Jan Horník. Má slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Dneska už tady zazněla kritika, že v podstatě různé spolky v rámci ČR se nebudou moci zúčastňovat různých stavebních řízení.

Já tady mám jednu takovou zajímavou věc, kterou jsem už citoval na výboru, nicméně mám dojem, že je zapotřebí, aby byla i tady na stenu.

Co to je vrchnostenská moc? Vrchnostenská moc je právě to, když třeba na těch radnicích jsou lidé, kteří zamezují někomu v přístupu k informacím, přitom jsou ti lidé placeni z veřejných prostředků. A občanům neumožňují třeba vstoupit do nějakých řízení. V jednom z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k obdobné problematice svobodného přístupu k informacím, a to v souvislosti s vrchnostenskou mocí, se praví: Každá moc, i demokratická, korumpuje. A čím méně je kontrolována, tím větší je nebezpečí jejího zneužití. Kontrola prostřednictvím takových institutů, jako je zákon o svobodném přístupu k informacím, má řadu výhod, které ve svém souhrnu významně brání zneužívání veřejné moci a posilují demokratickou legitimitu politického systému. V první řadě se na kontrole může podílet každý, a to přesně v té míře, v jaké se rozhodne bude aktivní. Nikdo není vyloučen, každý má možnost se ptát a dozvědět se. To již samo o sobě posiluje vztah veřejné moci a občana a brání rozdělení na my a oni a posiluje vědomí veřejnosti, že veřejná moc není účelem o sobě či prostředkem mocných k udržení jejich výsad, odcizených od občanské společnosti, nýbrž nástrojem občanů, tvořících politickou obec, k prosazování obecných, společně sdílených zájmů a cílů. Toť citace.

Mám dojem, že je to přesně o tom, o čem jsme se tady bavili. Je to o tom pozměňovacím návrhu, který do zákona nebo ne do tohoto stavebního zákona, ale do zákona 114, o ochraně přírody a krajiny, vpravil pan poslanec Foldyna. Já doopravdy bych byl asi dalek toho, že bych nechtěl umožnit spolkům, aby mohly vstupovat do stavebních řízení. Bohužel, s tímto rozhodnutím nebo usnesením Nejvyššího správního soudu souhlasím, ale ono to má i ta místa, která se zneužívají.

Jednoduchý případ. Tři osoby založí spolek někde na druhé straně republiky, než probíhá stavební řízení, a úmyslně se snaží něčemu zabránit. Mnohdy k tomu může docházet i na základě získání jakéhosi finančního benefitu. Stavba, která stojí půl miliardy, přece není problém, aby tam do toho hodil někdo vidle, a v podstatě investor si hodně rychle rozmyslí, jestli má ten, kdo ty vidle hodil, s ním bojovat, a čekat možná dva tři roky, nebo mu zaplatí jakousi úlitbu, třeba 100 tisíc korun, což u půlmiliardové investice není nic, a ten dosáhne svého, že získá 100 tisíc, a ten investor, který těch 100 tisíc dá, tak mu vlastně už nebude stát takováto tříčlenná skupina lidí v cestě.

Domnívám se, že tak jak je připraven pozměňovací návrh, který připravila kolegyně Jitka Seitlová, tak by měl vystihovat to, čemu my jako starostové se bráníme, když tyto spolky zneužívají své možnosti vstoupit do stavebních řízení. Je hrozně důležité, aby do těch řízení vstupovali lidé, kteří v tom prostoru s tím stavebním řízením mají něco společného. Není přece možné, aby to byli lidé skutečně na Karlovarsku, z Brna. To podle mého nemá co dočinění s konkrétním stavebním řízením.

Já jsem při této problematice narazil na zajímavou věc. Hodně kolegů, například paní kolegyně Chmelová, ale i další v podstatě hrozně moc brání přírodu, a dokonce ji brání proti zájmům občanů, kteří v té přírodě skutečně bydlí. Nechci říct, že kolegové jsou přímo sídlištními dětmi, ale ono to tak de facto je, oni žijí v místech, kde je minimum zeleně, ale je tam samý panel, samý kámen, samé zadláždění. A potom potřebují do té přírody vjet a chtějí ji chránit a bránit. Ale co my lidé, kteří v té přírodě žijeme? My to vidíme úplně jinak. My přírodu chráníme a využíváme jiným způsobem. Dovedu si představit, že se k tomu chováme o hodně šetrněji, bez toho aniž bychom potřebovali nějaké zákony a podobně než různé takováto, možná účelové, spolky.

A ještě prostřednictvím vás, pane místopředsedo, k paní Chmelové, senátorce.

Mluvila o regulaci v rámci jednoho územního plánu. Ale ona to zase bere z toho sídlištního pohledu té husté zástavby 100 nebo 110 tisíc obyvatel ve svém volebním obvodě. Ono už to dneska funguje. My máme jeden územní plán, ale máme pět osad. Každá tato osada má ten regulační plán úplně jiný. Je to logické, protože je to na obrovském území. Ty podmínky jsou na těch místech naprosto různé. Teď ještě když si vezmete, že máte celé území, mimo asi 2 procent, v Natura 2000, pak máte část území, nebo dokonce celé v našem případě, jako památkovou zónu, tak si člověk musí představit, že tam bude asi jiná ochrana a jiné regulativy, i po té stránce stavební, že se mají používat místní kameny na obklady a podobně.

Čili je třeba se na ty regulativy podívat ze strany nejenom toho sídlištního města, velkého, nahromaděného, já si doopravdy dovedu představit, že jedna ulice bude nějaká, protože byla postavena před 300 lety, a pak ta, která byla ve 20. století, a budou paneláky, tak bude mít jiné regulativy, už jenom s ohledem třeba památkové péče. Čili já na tom nevidím úplně tak nic špatného. A samozřejmě občané vědí, jestli žijí v 300 let starých barácích, které jsou možná památkově chráněné, a naopak ti, kteří bydlí v panelácích z minulého století, tak vědí, že tam moc zvláštní ochrana třeba v některých věcech jenom musí být, a bude to mít jiné regulativy.

Čili myslím si, že tak jak je to napsáno a předloženo ve stavebním zákoně, co se týče územního plánování, tak že to je v pořádku.

Mám ale ještě jednu prosbu. Připravil jsem dva pozměňovací návrhy, které jsem měl na výboru. Nakonec oba dva návrhy - nechal jsem se přesvědčit pracovníky ministerstva pro místní rozvoj, že mé obavy jsou liché a že není zapotřebí dalších pozměňovacích návrhů nebo dalších bodů v jednotlivých paragrafech do toho zařazovat.

Jedna věc, a u toho bych se chtěl pozastavit, se týká celé republiky. Chci mluvit o turistickém, řekněme tomu, mobiliáři, který se umisťuje do přírody. Většinou do přírody. Samozřejmě i do intravilánu, nejenom do extravilánu obcí. Jsou to různé rozcestníky, jsou to směrníky, jsou to lavičky, jsou to stoly, jsou to malé sochy, a podobný mobiliář, který, když umístíte do toho prostoru, tak nepotřebujete mít žádné stavební povolení. Ale vzhledem k tomu, že potřebujete zajistit např. nebezpečí před pádem nějaké dřevěné sochy, aby to nespadlo na malé dítě, potřebujete to zabezpečit proti zcizení, protože lidé přijedou vozíky, naloží na auto a dovezou - náš případ. O několik takových věcí jsme přišli. Je tam zhoršená zcizitelnost, když to má nějakou patku v zemi. Pak to zamezí svévolnému přemísťování věcí. A dále i samozřejmě je to i odolnější proti nepříznivým klimatickým jevům. Zrovna v našem případě průměrná rychlost větru celoroční je 8,2 m za sekundu, tak si dovedete představit, jak to u nás fouká. A když ten orkán přijde třikrát, čtyřikrát do roka, tak je to u nás úplně běžné. Čili tam doopravdy musíte zakotvit směrník nebo rozcestník.

A připravil jsem k tomu pozměňovací návrh, kde jsem přidával jeden z bodů do § 79 části I., tzn. do stavebního zákona, kde jsem chtěl ošetřit tyto věci, aby k tomu nebylo zapotřebí stavební povolení a aby to nemuselo být ani na ohlášení. Bylo mi vysvětleno pracovníky ministerstva, že stavební zákon je založen na tom, že se umísťují stavby a zařízení a mění se způsob využití území, a to na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Tyto záměry, o kterých jsem mluvil, o mobiliáři, nejsou ve smyslu stavebního zákona stavbou, tzn. nejde o stavební dílo, které by vzniklo stavební montážní technologií. Z tohoto důvodu takovýto mobiliář nemůže být stavebním zákonem ani řešen. No jo, on není řešen, ale všichni poskytovatelé různých dotací, kde gestorem dotací v rámci republiky je ministerstvo pro místní rozvoj, tak ve svých pravidlech uvádějí správně, že co u staveb musí být. Ale pracovníci, tzn. jak poskytovatelé dotací, a zejména ti, kteří pracují na stavebních úřadech, nejsou tak dalece si vědomi toho, co je vlastně stavba, a proto to vyžadují. Pro jistotu. Aby, když přijde kontrolní orgán, neřekl – ale to byla stavba, vy jste na to měl mít stavební povolení nebo jste měli mít od stavebního úřadu nějaký papír o tom, že není zapotřebí k tomu mít stavební povolení nebo že to nemusí být ani ohlášení. Bylo mi slíbeno na výboru pracovníky ministerstva pro místní rozvoj, že udělá jakýsi výklad pro krajské úřady, kteří by tento výklad měli poskytnout dál stavebním úřadům, aby pracovníci, jejichž úroveň není vždycky úplně ta nejvyšší – je to možná dáno i tím, že tam odborníci, kteří by měli vysokoškolské vzdělání apod., se úplně nehrnou, stačí středoškolské vzdělání, a to dokonce v různých oborech, a pouze potom musí být nějaký ten beneshow nebo co k tomu je... Jenom chci říct, že úroveň je otřesná na těch 700 stavebních úřadech. Proto se to právo vysvětluje, jak koho napadne. A já mám dojem, v tom je zásadní problém. Definice stavby je hrozně obtížná záležitost. Například v odborné literatuře autorů, kteří jsou v dané problematice jedni z těch nejkompetentnějších, pánové Tunka a Sklenář, kteří byli dlouholetými řediteli odborů územního plánů na MMR uvádí: V případech pochybnosti, zda se určitá konstrukce, výrobek, zařízení, resp. konkrétní věc považuje za stavbu, je třeba vycházet ze stanoviska příslušného stavebního úřadu. To znamená, na stavebním úřadě jsou lidé, kteří nemají vzdělání v oboru, natož aby měli vysokoškolské, a na druhé straně jsou investoři nebo i jiné osoby, které jsou v nějakém stavebním řízení, které toto vzdělání mají. Ale ti, kteří mají to horší vzdělání a mají jen takové to úřednické, tak rozhodují o tom, jak se vlastně má chápat stavební zákon. Tady je podle mě zakopán pes. Takže byrokracie nám jenom vzkvétá. Minimálně potřebujete u dotačního projektu jeden papír navíc. Byrokracie narůstá. A my jsme přece chtěli a vždycky nám bylo slibováno, že ve stavebním zákoně by stavební zákon měl být co nejjednodušší.

Vždycky si vzpomenu na projekt naší radnice. Je to papír, který je velikosti nějaké A1, který je namalován rukou, že jsou pohledy namalované rukou, řezy rukou a detaily rukou. Radnice je kulturní památka a byl to jakýsi pan stavitel z Jáchymova a pan stavitel si to takto navrhl a pan stavitel to také postavil. Nic jiného k tomu neexistuje. Takovýto jeden papír. Dneska, když bychom stavěli takovouto radnici, tak budeme mít takový štos papíru projektu ke stavebnímu povolení. Takže moc prosím ministerstvo pro místní rozvoj a doufám – a nemám důvod, proč bych nedoufal v to, že poučí přes krajské úřady stavební úřady co to je a co se považuje za stavbu – že lavička ukotvená, aby ji nikdo neukradl, není stavba. Paní ministryně, moc vás o to prosím, protože to má dopad na celou republiku. A pokud se této byrokracie zbavíme, tak možná v rámci projednávání tohoto zákona ať to dopadne, jak to dopadne, uděláme minimálně aspoň jeden dobrý skutek. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský a má slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jenom krátce k předloženému návrhu stavebního zákona. Mám tu čest se s ním potkávat jakožto starosta malého města a navíc mám k němu osobní vztah, neboť moje máma pracovala celý život na stavebním úřadě. Takže velice vítám to, co se týká zkrácení lhůt v oblasti územně plánovací dokumentace. Seděl jsem čtyři roky ve výboru pro rozvoj Jihočeského kraje, který byl gesčním výborem pro tvorbu zásad územního rozvoje. Myslím si, že právě zkrácení lhůt v tvorbách územních plánů obcí, ale i krajů, je krokem správným.

Druhá věc. Tady si dovolím navázat na svého předřečníka Honzu Horníka, prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím si, že tady bylo úplně přesně řečeno, že stavební zákon musí platit jak pro malá města, tak pro města velká. A myslím si, že tady v tom projednávání skutečně se velice – nechci říkat polarizuje, nechci používat silná slova – ale dochází zde k rozporu mezi názory zejména starostů menších sídel, a na druhé straně jsou zástupci třeba z hlavního města. Myslím si, že právě stavební zákon tak, jak je předložen, je dobrým kompromisem, velmi dobrým kompromisem, který může sloužit jak malým městům, obcím, tak velkým aglomeracím.

Dočetl jsem se tu v materiálu, který se jmenuje Národní program reforem, že v roce 2016 se u nás málo investovalo. Myslím si, že i stanovisko Hospodářské komory k tomu, aby došlo k urychlení přípravy staveb, povede k tomu, že investovat se bude v naší republice více. A mám tady poznámku, že zákon je skutečně kompromisem, mohl by být ambicioznější, nicméně v rámci možného je myslím kompromisem velice, velice dobrým.

Poslední poznámka. Jako starosta města, kde funguje dvojkový úřad se stavebním úřadem, velice vítám, že je zachován v zákoně – tady se mnou asi paní ministryně nebude úplně souhlasit – princip subsidiarity, a tudíž, že stavební úřady na menších městech jsou zachovány. A mám asi to štěstí, že v Jihočeském kraji a vůbec v mém volebním obvodu stavební úřady na menších sídlech fungují skutečně výborně a profesionálně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Šárka Jelínková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dle předkladatele této novely je hlavním účelem zjednodušení a zrychlení stavebních a územních rozhodování. Obávám se však, že nástroje použité v novele k jejímu zkrácení a už vůbec ne zjednodušení nevedou. Je zjevné, že stavební a další státní úřady nedokáží v mnoha případech svěřenou agendu rozhodování o stavbách zvládat řádně a včas. Překračují se zákonem stanovené lhůty i o mnoho let, vydávají se chybná rozhodnutí, která následně opravují úřady jim nadřízené. Některá nezákonná rozhodnutí řeší soudy. Hlavní příčinou průtahů správních řízení je komplikovaná a proměnlivá legislativa, příliš složitá struktura úřadů a jejich nedostatečné odborné a personální vybavení, jak o tom mluvil můj předřečník. Zbytečné běhání po úřadech a chybná rozhodnutí vadí investorům i občanům. Co však novele chybí, je například spojené řízení či snížení počtu resortů i počtu úřadů, které vedou stavební řízení. Zato do ní byly poslaneckými návrhy dodatečně doplněny návrhy, které odebírají občanům právo vyjádřit se k dopadům umístění či provedení stavby na přírodu a krajinu v jejich okolí.

Vždy samozřejmě platí, že pokud se zapojí i spolky, obec, sousedé, připomínky lze poslat pouze v zákonné, zpravidla patnáctidenní lhůtě. Jednou již řešenou připomínku nesmí úřad posuzovat opakovaně. Je tedy zřejmé, že vyloučení občanských spolků z územních a stavebních řízení, kde se o dopadech staveb rozhoduje, nemůže práci úřadů zkvalitnit či urychlit. Příslušná pasáž doplněná sněmovnou se o to dokonce ani nepokouší. Lhůty pro rozhodování úřadů nijak nemění, a také ostatní účastníci řízení, obec a vlastníci nemovitostí v sousedství mohou nadále činit všechny právní úkony. Přitom mnohé stavby mohou mít významné dopady na své okolí, kde úřady neuložily proces EIA.

Jedním z příkladů je vznik průmyslové zóny v Holešově z mého volebního obvodu, která je umístěna nad zdrojem pitné vody, resp. v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně, který je určen pro cca 28 tisíc obyvatel a kapacitně by však mohl zásobovat až 200 tisíc občanů, což je třetina obyvatel Zlínského kraje. Hydrogeologický posudek vodních zdrojů před vznikem průmyslové zóny v roce 2004 její vznik nedoporučil. Důvodem umístění v této nevhodné lokalitě byl lobbing zhodnocení pozemků původního majitele letiště. Umístění průmyslové zóny nikdo řádně neposoudil z hlediska existence jímacího území vodního zdroje pitné vody.

V Zásadách územního rozvoje Zlínského kraje je plocha vymezena takto: "Plocha je vymezena pro výrobu bez dalšího omezení". Hodnota unikátního zdroje pitné vody je nevyčíslitelná. Například na záchranu srovnatelného zdroje pitné vody v Moravské Nové Vsi vynaložila Česká republika 5 miliard korun.

Ale vraťme se nyní k průmyslové zóně v Holešově. Z dosavadních správních řízení, tedy od března 2011 dosud, bylo v zóně v rámci tzv. velké EIA posuzován z 18 záměrů pouze jeden, a to na žádost spolků. U tohoto záměru však po nařízení velké EIA nevyvíjí investor už dva roky žádnou aktivitu.

V době, kdy čeští vědci varují před nedostatkem vody na celém území České republiky, v době, kdy si dle vědců a odborníků musejí Češi zvyknout na to, že voda nebude dostupná jako dřív a při uvědomění si, že pokud chybí voda celkově, tak ta stávající zhoršuje svoje vlastnosti, není možné, aby se státní úřady chovaly tak nezodpovědně, aby na základě lobbingu vlastníka půdy, který potřebuje výhodně zhodnotit své pozemky, stavěl bez jakéhokoliv omezení průmyslové zóny u zdrojů pitné vody. To, že doposud nebyla voda závažněji ohrožena, vděčíme právě občanské společnosti. Bez přispění občanských iniciativ by zdroje pitné vody pro 28 tisíc obyvatel z Holešovska byly ohroženy. Z tohoto důvodu nemohu podpořit novelu stavebního zákona ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Budu hlasovat pro její zamítnutí, popřípadě pro pozměňovací návrhy zpravodajky senátorky Seitlové či jiných, které tyto věci budou napravovat. Děkuji zas pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A jako další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Láska. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Chci nejdřív potvrdit to – jsem právník, advokát – že stavební právo je jedno z nejsložitějších práv, které vůbec v České republice máme, možná po insolvenčním právu bych mu přisoudil druhou příčku. Právníci, kteří chtějí dělat stavební právo, se v podstatě specializují už jenom na to a na nic jiného. Já přesto, že advokacii dělám deset, jedenáct let, při větších projektech bych klienta s pomocí správních mocí ve stavebním právu odkázal na odborníka, sám bych si na to netroufl. Tato složitost prostě přináší řadu prostorů pro obstrukce a nefér věci, nepředvídatelnost práva na všech stranách řízení. A pokud tady bylo anoncováno, že se připravuje nový stavební zákon, kdybych měl apelovat na jednu základní věc, je to jednoduchost. Skoro přemýšlím o takové formě, jestli by autoři tohoto zákona nedali limit paragrafům, které tam budou mít a prostě se do něj nezkusili vejít.

To, k čemu bych se ještě vyjádřit a co tu bylo diskutováno mnohokrát, je otázka veřejnosti a přístupu veřejnosti do nejrůznějších typů řízení. Předně my mezi sebou, ministerstvo z toho tedy vynechám, vedeme diskusi, kdo jsou to ty spolky a kdo je to ta veřejnost. Moje osobní praxe senátora je, že veřejnost jsou skutečně lidé, kteří žijí v bezprostředním okolí, v bezprostředním sousedství staveb, ke kterým se chtějí vyjadřovat, počínaje maminkami s kočárky, které tam jezdí, které tam posílají své děti do školy, lidé, kteří tam žijí, kteří budou muset řešit nejenom stavbu samotnou, ale když je to velmi často stavba obytná, budou muset řešit nárůst obyvatel v tomto prostředí, jestli budou mít doktory, jestli budou mít školy, školky. To je v mém pohledu veřejnost, která se do těchto řízení zapojuje a která v něm vystupuje, která se sdružuje do spolků, aby byla schopna dávat kvalifikované připomínky a která tímto návrhem zákona je omezována.

Toto omezování veřejnosti je dneska tak trošku terén poměrně širší. Když zůstanu, byť jen v problematice stavebního práva, je to poměrně často trend i samotného praktického přístupu stavebních úřadů.

Uvedu jeden velmi krátký příklad, kdy stavební úřad povolil určitou dílčí stavbu, aniž by o tom informoval veřejnost, aniž by o tom informoval sousedy v okolí stavby, vůbec je nepřipustil do řízení, když se odvolali, odbyl je s tím, že nejsou účastníky řízení. Stavba byla vybudována, lidé se nedali, stěžovali si na magistrátu, který jim dal za pravdu a řekl, máte pravdu, měli jste být účastníky řízení, takže se to vrátilo zpátky na stavební úřad, který musel vydat znova rozhodnutí už s veřejností.

A vydal rozhodnutí, ve kterém řekl: No jo, ona ta stavba už stojí, takže stejně nemůžete nic ovlivnit, nic se neděje, je to všechno legální a povolené. To je prostě praktický přístup stavebních úřadů. Já bych v tom primárně možná ani nehledal zlý úmysl. Pro mě je to prostě snaha ulehčit si práci. Jak je ten zákon složitý, jak toho ti úředníci mají moc, jak možná nejsou patřičně vyškoleni, tak prostě než by podněty veřejnosti, která, když jí o to jde, když se to týká jejího sousedství, tak prostě nemá problém se sdružit, zaplatit si právníka a dát velmi kvalifikované připomínky. A ten úředník holt na tom stavebním úřadu, než by se s nimi popral, tak radši si najde cestu, jak je vůbec nepřipustit, jak tam tu veřejnost vůbec nepustit. Ale to je prostě špatná cesta, kterou jít nemáme. Já vím, že komunikovat s veřejností je někdy složité, že někdy řešíte určitou stavbu a máte tam dvě skupiny obyvatel, každá chce trošku něco jiného, takže vždycky bude někdo nespokojený. Že existují dílčí kverulanti, kteří žijí tím, že kverulují do všeho, co čeho můžou. Ale to je prostě fakt, to je skutečnost, která ale nemůže opodstatnit a obhájit to, že budeme upírat veřejnosti jako celku přístup do takových typů řízení. To prostě nejde. Musíme se to naučit zvládat, musíme se to naučit řešit, ne šmahem veřejnost odstřihnout.

Ještě jednu věc chci zmínit, hodně diskutujeme, řekněme, jednu stranu těchto příběhů, což je veřejnost, ale pak tu máme druhou stranu těch příběhů, a to jsou developeři. O těch taky stojí za to ztratit pár slov. V současnosti se hodně razí a podporuje trend, kterému se říká nějaká participace veřejnosti na výstavbě a na plánování. Jsou developeři, kteří ji ctí. Aniž by jim to nařizoval nějaký zákon, aniž by jim to nařizovaly nějaké předpisy, pokud mají plán uprostřed nějaké zástavby, tak ví, že ta veřejnost se k tomu bude vyjadřovat, že ji to bude ovlivňovat, oni jdou a dopředu, ještě před zahájením jakéhokoli řízení, s tou veřejností, s těmi sousedy jednají. A fakt s tím mají pozitivní zkušenosti, protože jsou schopni... Tu veřejnost na to připraví, že se tam něco bude stavět, odbourají takové to negativum, že je to zase nějaká lumpárna, protože oni od začátku je informují, vyslyší nějaké základní připomínky a potom ten průběh toho řízení velmi často v takovém případě vůbec nebývá stižen těmi protesty veřejnosti. To znamená, ta participace developerů je něco, co můžou dělat oni sami o své dobré vůli. Kdyby to dělali všichni, tak možná ani nebudeme potřebovat tak složité zákony. Někteří to dělají, někteří to nedělají, někteří se chovají přímo naopak. Kolega Kos tady jmenoval, nejmenoval, on zmínil developera, který lobboval za tento zákon, neřekl jeho jméno, já to klidně řeknu, byl to Central Group, já ten email dostal taky, a to je z mého pohledu přesně případ developera, který to prostředí strašně vulgarizuje, který prostě popuzuje proti sobě veřejnost, developera, který nemá problém obstrukcí, nemá problém obcházet předpisy, nejenom veřejnost, on obchází třeba i stavební úřady. Zase jenom velmi krátký případ.

Tento developer začal stavět, dostal povolení, začal stavět a ukázalo se v důsledku odvolání, že ta povolení byla nezákonná. Takže stavební úřad řekl: Musíme to napravit. Přikazuji vám zastavit stavbu. Co udělal ten developer? Všechna práva z těchto sporných a zpochybněných povolení převedl na nějakou kyperskou společnost a ta přestala komunikovat, že česky nerozumí, doručování problém. A odbourala jak stavební úřad, tak správní soudy od toho, aby se tam sjednala náprava. Nebylo to nic vysloveně nezákonného, ale byla to prostě obstrukce, obcházení pravidel, zdržování a budování negativní kultury v developingu jako takovém.

Takže když už zmiňujeme občas případy těch kverulantů na straně veřejnosti, které jsou, já to nepopírám, tak taky zmiňme to, že i na developerech samotných závisí, jaká kultura okolo tohoto oboru bude. Když tu budeme mít společnosti typu Central Group, které ještě mají z mého pohledu vyloženě odvahu nebo možná drzost lobbovat za tento zákon, tak se ta situace nikdy nezlepší.

Já jenom závěrem anoncuji, že také nemůžu podpořit ten zákon ve znění, ve kterém přišel, je tu anoncováno několik pozměňovacích návrhů kolegů a kolegyň, které tu situaci z mého pohledu velmi dobře řeší. A bude-li ta příležitost, tak podpořím právě je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Už toho tady bylo řečeno hodně, ale já zde musím také vystoupit. Nelze popřít, je nutné opravdu ocenit, že cílem předkladatele, tedy paní ministryně a vlády, byla snaha o zrychlení a zjednodušení povolovacího procesu stavebního řízení, že tento návrh vychází z programového prohlášení vlády. Vítám například to, že aby každá obec měla vedle územního plánu i regulační plán pro část svého území. A protože malé obce nemohou mít stavební odbor, bude smět přímo zastupitelstvo obce rozhodnout o pořízení územního plánu s prvky regulačního plánu, tak jak to nový stavební zákon umožňuje.

Důležité je i to, že územní studii bude smět nechat zpracovat i investor, což zcela jistě urychlí přípravy území pro realizaci záměru. Zajímavá je i snaha předkladatele, tedy vlády, o zprůhlednění stavebního řízení rozhodnutím o tom, že dokumenty územního plánování budou povinně zveřejňovány na internetu. Za všechny tyto kroky je třeba vládu pochválit. Přesto ale nemohu podpořit stavební zákon ve znění, které nám poslala Poslanecká sněmovna, protože pro mě je nejdůležitější v demokratické společnosti ctít názor občana. Jsem připravena hlasovat pro všechny pozměňovací návrhy nebo pro většinu z nich, které vrátí právo spolkům, aktivistům i každému člověku, vyjádřit se k tomu, jak bude vypadat v budoucnosti místo, které má rád, ve kterém žije, které chce i nadále nazývat svým domovem.

Stavební zákon sníží ochranu práv jednotlivců. Domnívám se, že bychom měli být pojistkou proti ztrátám demokratických principů v našich zákonech. To, že občan má mít právo vyjádřit se k dění ve svém bezprostředním okolí, že má právo říci, zda je pro jeho život důležitější park, škola nebo nový developerský projekt kanceláří či spalovna nebo skládka, k takovým demokratickým principům bezesporu patří. Neměli bychom proto dopustit, aby na základě novely tohoto zákona byla veřejnost v podstatě vyloučena z možnosti vyjádřit se, i když to není úplně vyloučeno samozřejmě. Přednost před stanoviskem například okrašlovacího spolku, aby dostal názor velkého developera, či betonové lobby. Úmyslně jsem použila takovýto druh spolku, abych poukázala na to, že již za první republiky měli občané přes takové spolky právo se k dění v obci vyjadřovat, a právě proto byly takové spolky po listopadu 1989 znovu obnoveny.

My jsme dostali, a paní ministryně to zmínila, ale já si toho vážím, ona to, myslím, částečně rozporovala, tady vyjádření čtyř právnických fakult, Univerzity Karlovy, Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Právnické fakulty Západočeské univerzity, všichni upozorňují na tuto skutečnost, že spolky, které jsou zpravidla sdružené z místních občanů, které nedisponují penězi ani politickou mocí, ale jen dobrou znalostí místních poměrů, nikdy neměli v souvislosti se správními řízeními v zásadě nic víc než měkké prostředky obrany. To je právo vyjádřit se k věci, právo podat k nadřízenému orgánu odvolání, právo podat žalobu ke krajskému soudu.

Další skutečností je, že argumenty těchto spolků jsou často důvodné a vedou u odvolacích správních orgánů či soudů ke zrušení napadených rozhodnutí. Není to tedy projevem obstrukce ze strany spolků. Nejsou to jenom ekologické spolky, ale důsledkem jsou odkryté nezákonnosti nebo nesprávnosti vydaných rozhodnutí. Takovým příkladem, na který se na mě obrátila jedna rodina z Krkonoš, v tomto týdnu, je, že jejich chalupa, ve které chtějí žít trvale, z Prahy se chtějí odstěhovat, tak jsou dvě chalupy, vedle se teď buduje bez jejich svolení, bez jejich možnosti vyjádření, bez vyvlastnění části jejich pozemku, se buduje obrovská hala, čistička, která bude několik metrů nad zemí, pod zem, a bude vydávat neuvěřitelný zápach. Osm let budovaná záležitost, kterou si tam vybudovali, bez jakékoli možnosti někoho oslovit nebo něco dělat, už dneska se prostě staví, bez jakéhokoli možnosti jejich vyjádření, i vyvlastněním části jejich pozemku. Takovéto věci podle mě jsou věci, které bych možná... Ten zákon jaksi přímo neumožňuje, ale do jisté míry by takovéto věci... Nebyl tady nikdo, kdo by se těchto lidí zastal. Nemyslím si, že jsou to spolky panelákových dětí, jak tady někdo z našich kolegů řekl. A že jsou proti občanům žijícím na vesnicích. To jsou občané, kteří budou žít na vesnicích, kterým ty čističky vadí, kterým ten zápach vadí. To nejsou ti lidé, kteří tam přijedou na víkend, z těch paneláků. Já bych to takhle neviděla, že ty ekologické spolky především nějakým způsobem brání pouze ty aktivisty a přírodu, ale že brání v podstatě obyvatele, kteří v tom regionu žijí.

Důsledkem toho, že ty spolky byly mimořádně úspěšné, je v minulosti mnoho řízení, v minulých 25 letech, které proběhly, a pozoruhodné množství judikatury správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu, kdy byly uplatněny připomínky u těchto spolků.

Čili schválením navržené změny by byl porušen závazek stanovený v čl. 4.6. koaliční smlouvy ČSSD, ANO a KDU-ČSL na volební období 13 až 17, že zachováme současnou legislativně zaručenou úroveň občanských práv, týkajících se životního prostředí, včetně zajištění účasti veřejnosti ve správních řízeních. Tudíž tedy citace. Proto budu hlasovat buď pro zamítnutí zákona nebo alespoň přijetí pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Paní ministryně, pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně. Mnoho z toho, o čem jsem chtěla hovořit, již bylo řečeno. Střípky toho názoru na materiál, který před vámi leží, se skládají a do sebe zapadají. Přemýšlela jsem, čím začít. Začnu tím, že stavební právo má v ČR dlouhou historii. Bylo velmi kvalitním právním nástrojem, díky němuž máme i krásnou Prahu, která nebyla zničena některými stavbami, které hrozily, díky nimž máme upravená města urbanisticky a architektonicky, řekla bych, na docela vysoké úrovni.

To je třeba mít na paměti i z hlediska toho, co se před nás předkládá, protože snaha právní úpravy, která je před námi, není jenom zkrátit, ale také uvolnit. Můžeme si říct, že regulace někdy je skutečně problémem, ale debata, která by měla být, je otázka, jestli opravdu tedy je vypouštěna tam, kde je to nezbytné.

Šest let jsem jako zástupkyně veřejného ochránce práv měla v gesci stavební právo. Musím říct, že z hlediska veřejného práva bylo za sociální oblastí tím, s čím se na nás lidé nejvíce obraceli, kde bylo velmi mnoho situací, které byly naprosto neřešitelné, o některých tady hovořila paní senátorka Jelínková nebo někteří moji předřečníci... Je proto hrozně důležité, pokud do systému vstoupíme, aby systém nepřinášel další nejistoty, nejasnosti nebo nespravedlnosti.

Z tohoto pohledu jsem si kladla otázku, pokud jsem před vás měla předstoupit jako garanční zpravodaj, co s tímto návrhem zákona učinit, zda ho schválit, zamítnout, nebo dát pozměňovací návrhy.

Vrátím se k vystoupení pana senátora Martínka. Řekl, že na našem výboru, přestože jsem měla zpravodajskou zprávu, ve které jsem vám uváděla, čeho všeho jsme se dotkli, že jsme se zabývali jenom těmi nevládkami. Tvrdím, že to tak nebylo, a prostřednictvím pana předsedajícího to vzkazuji panu senátorovi Martínkovi, protože možná na to zapomněl a utkvělo mu jenom tohle. Ale i moje zpravodajská zpráva začíná úvahou o tom, tu měli bezesporu všichni senátoři, zda tato novela přináší prospěch.

Novela rozšířila zákon o 38 nových paragrafů a 135 nových usnesení. Usnesení, to je vždycky v podstatě malý paragraf. Paní ministryně tak hezky hovořila o tom, jak je to složité zajistit, aby právo bylo uplatňováno tak, jak je očekáváno, to znamená jednotně, aby kvalita toho práva byla velmi dobrá. To je základ, princip, který potřebujeme pro to, aby lidé měli důvěru v náš právní stát.

Dnes k tomu, co už platí, potřebujeme řadu rozhodnutí soudů a výkladů, řadu věcí nedokážeme vůbec ani dohlédnout a neumíme vyřešit, a do toho přinášíme 38 nových paragrafů a čtyři druhy nových řízení. Domnívá se snad někdo, že je logické, že těch 720 stavebních úřadů se s tím vypořádá lépe? Že to přispěje ke kvalitě rozhodování? Je strašně hezké si říct: Zkrátíme... Ale my jsme to tím navíc zase ještě zkomplikovali a zákon rozšířili.

To je jenom taková první poznámka k tomu, co před námi leží. Rozumím a velmi si vážím ambice paní ministryně, že chce dosáhnout něčeho, co by bylo lepší, aby zákony sloužily více tomu, aby se urychlila výstavba. Na druhé straně si nemyslím, že je správné do tohoto prostředí tolika stovek stavebních úřadů, ať už máme zkušenost dobrou jako pan senátor Větrovský, nebo zkušenost jinou, o které hovořili jiní kolegové, pustit do tohoto prostředí něco jen tak na pár měsíců, nebo na dva roky, a říct: Stejně uděláme novelu! Nebo velký nový zákon. Rozkolísáme celý ten systém, protože to nejsou jenom čtyři správní řízení.

Chtěla bych říct, že to není o ambici paní ministryně, je to o tom, o čem teď rozhodujeme, jak nám to v té praxi bude fungovat. To, co tady schvalujeme. Jestli to opravdu přispěje k tomu, k čemu to přispět má.

A teď tedy konkrétně ještě k některým věcem, které jsou obsahem této novely. Omlouvám se, ale ta novela je opravdu široká, neumím to říci jednodušeji. Bude to trošičku delší. Nakonec i paní ministryně musela takto postupovat a řada kolegů.

První věc, která tady je, první věc je § 4, který byl vložen pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně. Do tohoto paragrafu se zcela nově zavádí, že je možné závazné stanovisko napadnout až v odvolacím řízení, a to do roku, kdy toto závazné stanovisko bylo vydáno. Ale v praxi to bohužel vypadá tak, že velmi často, a zejména u těch vážných řízení, ten rok nestačí k tomu, aby takové rozhodnutí bylo vydáno. V tom případě ta možnost přezkumu prostě padá. Navíc se říká, že není možné, i když se zjistí, že to závazné stanovisko bylo chybné a podaří se rozhodnout, není možné obnovou řízení, pokud už nabylo právní moci stavební rozhodnutí nebo jiný takový dokument, který stavbu opravňuje, tak není možné tuto obnovu řízení zahájit. A co zbývá? Máme situaci, kdy máme nezákonné závazné stanovisko, tudíž nezákonné rozhodnutí, ale stavba jako taková bude stát. Ano, je možné jít k soudu. A pak je možné se soudit. To je první věc, která byla napadena, nebo napadena, to není to správné slovo, která byla okomentována, a velice dobře, skupinou 22 právníků z právnických fakult. Opravdu to nejsou univerzity, které by řekly: To je naše stanovisko. Ale je to 22 našich nejlepších správních právníků, které na univerzitách máme. Možná má paní ministryně nějaké oponentní stanovisko, jenom chci říct, že právě ministerstvo pro místní rozvoj nakonec po té dlouhé debatě připustilo, že tak jak to tam bylo vloženo, tento pozměňovací návrh, že to je chybné, že to je skutečně něco, co není v pořádku, a připravilo pozměňovací návrh, který vypouští § 9, 10, 11 a upravuje ve správním řádu proces, který řeší přezkumné řízení v jiných lhůtách. Paní ministryně, já to mám (ministryně Šlechtová se ptá na podrobnosti.) To jsou dva pozměňováky, týkající se pořád jedné věci. Opravdu bych nerada, abychom uváděli lidi v omyl. Týká se... Jak to teď řešit. Paní ministryně řekne, tak to není. Ale já říkám, že před vámi leží pozměňovací návrh, který mám, kde tento pozměňovací návrh v bodě 1 vychází přímo doslova z toho, co navrhují kolegové, zaměstnanci ministerstva, a vypouští body 9, 10, 11 § 4. Já to jinak neumím říct.

Teď je další věc, o které bych se chtěla ráda zmínit. Už to tady trošičku padlo. Je pravdou, že se podařilo v některých případech svěřit kompetence obecných stavebních úřadů do společných řízení, kde tuto kompetenci mají speciální úřady ministerstva vnitra, ministerstva dopravy, ministerstva obrany nebo ministerstva průmyslu a obchodu. To je pravda. Tady je jenom otazník. Vím, že pro občana to bude složitější, protože se v tom určitě bude těžko hledat, bude v tom těžko hledat místo, kam se obracet, kde ta rozhodnutí padají.

Z výčtu účastníků řízení, stavebních řízení, byly vypuštěny osoby, o kterých tak stanoví zvláštní předpis, a to je skutečně pozměňován pana poslance Foldyny. O tom se tady velmi mnoho hovořilo. Moji kolegové o něm hovořili. Hovořilo se o případech, kdy, a nejenom tedy tady na fóru, ale kdy skutečně může nebo došlo ke zneužití toho, že někde se nějaká nevládní organizace, která vznikla, občanské sdružení dostalo do situace, že skutečně z nějakého jiného důvodu bojkotovalo nějakou stavbu. Na druhé straně je tady daleko větší váha velmi pozitivního přístupu těch, kteří v řízeních, která tady byla jmenována, dosáhli zkvalitnění výkonu státní správy, a tím i posílili důvěru v to, že jsme právním státem.

Nerada bych, abychom kvůli tomu, že máme skutečně, a to máme v každé oblasti, v podnikání, v úřadech, všude, nějaká negativa, tak abychom vylili dítě i s vaničkou. Stavím se plně za to, že občanská společnost, tak jak ji dneska máme, a občanské spolky, které vznikají, mohou velmi významně kultivovat výkon státní správy, a to právě ve vztahu k tomu, co řekla paní ministryně. Je velmi dobře, že lidé, kterých se stavby a záměry dotýkají, mohou tímto způsobem ovlivnit to, co se v jejich území děje, a vystupovat v rámci ochrany práv a právního státu této země.

Byl tu výklad. Ten výklad... Nakonec ministerstvo říká: Ten pozměňovák je úplně zbytečný, protože stejně platí speciální zákon, to znamená v řízeních EIA, kde je stanoveno, že tam mohou být i občanské spolky, kde je stanoveno, že tam mohou být s 200 podpisy ta sdružení, tak tam to bude samozřejmě platit. Tady musím říct, že nesouhlasím s tím, co paní ministryně řekla na úvod, že se to týká i jiných řízení, těch menších řízení, která nepodléhají EIA. Bohužel se to týká jenom, dneska už víme, menšího výčtu staveb, které podléhají řízení EIA, ve kterých skutečně v navazujícím řízení se mohou tyto dvě skupiny, to znamená nevládky staré tři roky s celorepublikovou působností, nebo nevládky, které mají těch 200 podpisů, řízení účastnit. Ale to, co leží ve sněmovně, to, co tam teď leží, já jsem si to procházela, proti tomu současnému stavu je stav velmi redukován. Většina staveb zůstane mimo, a tím pádem je tu jediná možnost, a to je možnost podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tam se vypouští § 70, kde občanské spolky mohou vznikat, já říkám spolky, ono je tam sdružení, mohou vznikat kdekoliv, mohou se přihlásit do těchto řízení. Myslím si, že pokud se týkají ochrany přírody a krajiny, § 70, ještě to upřesním, zněl takto: Tyto organizace, které vznikly, mají právo se účastnit všech řízení podle správního řádu. A teď se tam říká: Jenom podle zákona o ochraně přírody a krajiny. To by byla jenom některá řízení, jenom některá kácení, na to upozorňuji, jenom některé výjimky z těch podmínek ochrany přírody a krajiny a ještě některá další řízení, která se týkají skutečně ochrany přírody a krajiny. Ale pozor, nám tady vzniká velká nerovnost, protože my máme závazná stanoviska, v těchto závazných stanoviscích se rozhoduje o kácení, ale tam už tuto možnost nebudou mít. Velmi silně na to upozorňuji, protože tato nerovnost byla právníky dokumentována, a upozorňuje se na to, že to může být předmětem i ústavní stížnosti.

Další věc, kterou bych ráda otevřela. Hovořilo se teď o nevládních organizacích, pokusila jsem se, protože rozumím těm námitkám kolegů senátorů a řady mnohých, že, dobrá, proč by měli o problémech, které máme v naší obci, rozhodovat, ne rozhodovat, ale vyjadřovat se k nim lidé z druhého konce republiky, kteří tomu nerozumí? Musím říct, že ve spolupráci s nevládními organizacemi jsem vám proto rozdala pozměňovací návrhy, kde jeden z nich právě tuto námitku vylučuje a říká: Ano, budou to organizace, které jsou místní, nebo ty, které mají celostátní působnost a jsou odborně nějakým způsobem fundované.

To je můj pozměňovací návrh, který je před vámi a který tuto situaci řeší, na který odkazovali i moji kolegové, že snad by mohli podpořit.

Teď tedy otevírám jednu věc, o které se tady vůbec nehovořilo, ale hovořilo se o ní určitě na výboru, myslím, že o ní nehovořila ani paní ministryně, bohužel ani v těch hlavních zprávách, message, které byly pro veřejnost, dostatečně jasně nezazněla.

Nyní a již desítky let od změny totalitního systému platilo, že konečnému rozhodnutí a povolení stavby, teď myslím všechna různá povolení stavby, musí vždy předcházet vyřešení vlastnictví k pozemku. Návrh nyní stanovuje, že pokud je pro stavbu stanoven účel vyvlastnění zákonem, lze vydat povolení před vyřešením vlastnictví. To je ale zcela zásadní změna proti současné právní úpravě. Teprve pak, říká se v důvodové zprávě, si může investor dořešit před zahájením stavby vlastnická práva k nemovitosti. Tudíž teprve pak běží vyvlastňovací řízení.

Na jedné straně si řeknete: Vždyť to je zbytečné, to nezkrátí to řízení, vždyť je to úplně stejné, takže proč jsme to dělali? Stejně ten dotyčný nemůže kopnout do té doby, než si vyřeší vyvlastňovacím řízením, že má právo vstupu na pozemek a může tam něco dělat. V tomto případě se ovšem nepřímo oslabuje pozice vyvlastňovacího úřadu.

Proč? Vždyť úřad už tady má rozhodnutí státu, resp. úřadu, který zastupuje stát, že se stavbou se dává souhlas, povolení. Je to v pořádku. Ale teprve vyvlastňovací úřad má zkoumat, a to se říká v zákonu o vyvlastnění, zda skutečně je to veřejný zájem, který opravňuje vyvlastnění, a jaký je nezbytný rozsah vyvlastnění. Myslím, že tam je jakási míra snahy o to, aby tedy – tak už to rychle vyvlastňovací úřade vyřeš, a moc se s tím nebav, protože už jsme to trošku stejně rozhodli.

Upozorňuji na to, že je to velmi silná změna, která tam je, ale zejména nejenom, že je tam úřad vyvlastňovací v takové nepříznivé situaci, jak já říkám. Ale co ten vlastník? Tady už je platné rozhodnutí – staví se. No, tak podívej. Tak tady to máš a už se s tebou bavit nebudeme. Takže podívej se. Buď to rychle prodáš, možná za tu vyšší cenu nebo to stejně bude vyvlastněno, protože ten stát už stejně rozhodl. Mně to přijde, že je to velmi silné oslabení pozice toho vlastníka. A někdo říká: No, tak tam je možná dohoda. Ale jakápak dohoda. Dohoda má být na úrovni nějakého vztahu, ne jednoho oslabeného proti tomu, že tu už stojí stavební povolení, které vydal stát. Já toto neumím spravit, a já vůbec neříkám, že ten princip jako takový je úplně špatný. On možná je dobrý. Jenom upozorňuji na to, že to není domyšleno úplně dobře a že je právo toho vlastníka velmi oslabeno.

A teď řeknu ještě jednu věc. Víte, my jsme dali do staveb, které jsou velmi privilegované, samozřejmě dopravní stavby – to jsou silnice I. třídy, tam jsme dali dálnice, tam jsme dali ale nově také energetickou distribuční soustavu a plynárenskou distribuční soustavu. A teď přicházím k tomu dalšímu, co se tam objevuje. Dobrá. Fajn. Potřebujeme to, potřebujeme to rychle, souhlasím s tím. Ale jak je na tom teď vlastník? Tyto dvě distribuční soustavy budou řešeny na územní souhlas. Územní souhlas není řízení. Není řízení. To prostě není správní řízení. A teď tedy je to v situaci, kdy já mám pozemek někde, mám tam chatičku, mám tam louku, mám tam les. Nevím... Postavil jsem si tam něco. A v zásadách územního rozvoje se rozhodlo, že mi tam pojede nějaká distribuční soustava. Nebo se to rozhodlo v územním plánu. Neznám nikoho, kdo by chodil na veřejné desky nebo kontroloval weby, zda náhodou nejde – a teď už nejenom běžná změna územního plánu, ale teď už zkrácená změna územního plánu. Takže ono to půjde ještě rychleji. Pokud nejste ve střehu a jste malý vlastník, tak se to ani nedovíte.

Proběhne územní souhlas a teď tam máme ten záludný paragraf 184a. On je tam až úplně vzadu a když běžně řešíte územní souhlas nebo ohlášení, tak doteď to bylo tak, že jste musel předložit všechny doklady o účastnících řízení a jejich souhlasy apod. Musel jste mít vyřešeny vlastnické vztahy. Teď už nemusíte. Dokonce se říká, že předložíte souhlasy ke stavbě sousedních vlastníků, ale pozor – toho, kdo může být vyvlastněn za účelem zákona – tak, jak je stanoveno v různých zákonech – tam nemusíte předkládat nic. Takže vy se s vlastníkem vůbec nemusíte bavit. A teď řeknu ještě další perličku. Ona je to fakt perlička – a to bylo určitě nechtěné – že pokud mám ohlášení, tak platí to stejné, tam budou jiné stavby, tam jsou různé haly a takové, také mohou být samozřejmě za účelem vyvlastnění budovány, a tam se zapomnělo, že tento souhlas s ohlášením se pošle vlastníkovi toho pozemku nebo stavby, které se to týká. Takže on se to vůbec nedoví. Až za ním přijde investor, u ohlášení vůbec nemusí přijít do jednoho roka, kdy on má možnost podat přezkum, ale on může přijít ještě později, a další rok, kdy mu platí to jeho ohlášení, může začít stavět. Víte, to jsou věci, které nejsou dopracovány, nejsou domyšleny. A jenom říkám, že tady vstupujeme do základního ústavního práva a že bychom alespoň tyto chyby, které v zákoně jsou, měli opravit. Dokonce si myslím, že bychom měli opravit ty chyby, o kterých opravdu víme, a netvrdit, že tam chyba není, protože chci honem, aby se to schválilo. Protože naše odpovědnost Senátu je taková, že na nás lidé v tomto právě spoléhají. Takže to je otázka vlastnického práva.

Musím říct, že přemýšlím, co ještě – protože toho je strašně moc v tom zákoně, zase to řeknu jednoduše. Oslabuje se právo ochrany dotčených vlastníků i u dalších staveb, jako jsou právě rodinné domy, dost se tady o tom hovořilo, protože se dostávají do volného režimu. Oslabuje se právo ochrany památek v ochranných zónách a v rezervacích památkových, protože dnes muselo být i ohlášení. Teď už tam to ohlášení nebude. Jsou tam věci, které podle mého názoru nahrávají velmi velmi silně investorům, developerům a musím říci to, že těm bohatším, protože mají právníky, kteří to ohlídají. Ale běžný občan, který si šetřil na domeček, na zahrádku, to je ta střední vrstva, ten se v tom opravdu ztratí.

Dámy a pánové, dostala jsem ještě jeden podnět. Musím ho říct. Dostala jsem podnět z města Brna jako garanční zpravodajka, že toto město reálně po zvážení všech možností není schopno naplnit termín, který je nyní stanoven – rok 2022 pro aktualizaci územního nebo pro změnu územního plánu, kterou chce provést celou, protože má problém s D43. Jenom poprosím, aby paní ministryně se potom k tomu vyjádřila, protože jsem to konzultovala s jejími kolegy, a opravdu tam snad došlo k nějakému řešení.

A pak mám ještě jednu věc, kterou bych ráda zmínila. Vím, že je toho hodně, ale věřte, že spoustu věcí vypouštím.

Naše legislativa upozorňovala na to, že tím, že je přijat pozměňovací návrh PS, který říká, že pokud se týká dopravních liniových staveb, tak pokud se někdo bude chtít obracet na soud, tak se bude muset obracet jenom na Krajský soud v Ostravě. A naše legislativa říká: Je narušen koncept obecného určování příslušnosti soudů ke konkrétní agendě, např. té záležitosti podle bydliště nebo té místní lokality. Vím, že paní ministryně na to asi nemá odpověď. On by tady měl být ministr spravedlnosti. Ale opravdu jsme nezjistili, proč by to zrovna měl být Krajský soud v Ostravě. Nedělám to, ale teď to řeknu, co mě napadlo: No, tak jediné, co mě napadá, že tam snad mají kamarády pro dopravní stavby. Omlouvám se za to, ale nijak jinak si to nedokáži vysvětlit, proč zrovna tedy Krajský soud v Ostravě bude řešit liniové stavby. Proč zrovna jen liniové stavby a proč zrovna jen v Ostravě? To je pozměňovací návrh, který přišel ze sněmovny. Upozorňuje na to naše legislativa, ztotožňuji se s tím. Pokud tady byla také řekněme námitka, resp. pozměňovací návrh paní senátorky Chmelové, jen se k tomu ještě ráda vyjádřím v tom smyslu, že nejenom že paní senátorka Chmelová upozorňuje na nerovné postavení oprávněného investora, ale i naše legislativa. Tak to je také další připomínka, kterou jsme tam měli.

Dámy a pánové, tedy potom, co jsem vám všechno řekla, tak vím, že tato právní norma je obrovskou změnou, která není ve svých dílčích věcech - podle mého názoru - dotažena do konce. Znovu říkám. Vážím si ambice paní ministryně, ale ono opravdu nejde na ten trabant namontovat audinu. Ono by to dopadlo opravdu špatně, a ještě když nemám ani dobrý součástky. Takže to je výsledek. Strašně jsem přemýšlela, co s tím.

Myslím si, že ze zkrácených řízení mohou být naopak řízení prodloužená, rozkolísá to celý systém. Nevím, jestli má smysl, paní ministryně, na rok nebo dva to takto otevřít, poslat, čekat na výklady soudů, dělat výklady. Tam je ještě celá řada věcí, které jsme namítali na výboru. Ony možná k tomu budou výklady, které budou takto rozkolísávat systém. A těm, kteří říkají, že schválit, jenom říkám, vážení, ano, rozumím zájmu, který máte, aby se urychlilo. Ale já za sebe říkám, když vím, že tam chyba je a ta chyba je zjevná a může působit problémy v praxi, prosím, soustřeďme se aspoň na ty pozměňovací návrhy, které tyto chyby napravují. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a s právem přednosti je přihlášen pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, budu stručný.

Nejprve, abych využil práva přednosti, tak po dohodě s kolegy, předsedy ostatních klubů, žádám o desetiminutovou přestávku před hlasováním na poradu klubu k tomu složitému procesu.

A teď k té věci samotné. Je nás tady – i když teď momentálně ne – 81 a z různých odborností. A máme hlasovat vždycky o těch zákonech z té široké škály spektra, a ne všichni vždycky všemu rozumějí. Máme tady pár právníků, z nichž jeden vystoupil, že i pro něj je stavební právo složité. Nemáme tady žádného vedoucího stavebního odboru, a, při vší úctě, my ostatní jsme laici v této věci. A to hovořím i o nás starostech. Sám starostuji 23 let, a nejsem na to odborníkem. Máme na to lidi.

A tak jsem se ptal těch odborníků, vedoucích stavebních úřadů v tom mém volebním obvodu a ti mi řekli, že nejraději vzpomínají na ten úplně první stavební zákon. A pak samozřejmě každý další byl horší a horší. Každý další sliboval zjednodušení a přinesl větší složitost. A neočekávají nic jiného ani od tohoto zákona. Ale většinově se přikláněli k tomu, že by jej raději schválili. Paradoxně jedním z důvodů a přednost, kterou tam spatřovali, bylo to, co tady většina z kolegů, kteří tady vystupovali, napadali, a to je účast té veřejnosti.

Musím říct, že lituji spolky, které to myslí dobře, protože bohužel existují spolky, které to dobře nemyslí a které jim tu pověst kazí. A uvedu jeden konkrétní příklad tam od nás. Máme tam takovou lokalitu se dvěma vodními plochami s náletovými dřevinami. A i na tlak veřejnosti, která bydlí v okolí, tak jsme připravili projekt odvodnění té lokality, osázení té lokality, součástí je i kácení několika stávajících náletových dřevin. A připravovali jsme ten projekt ve spolupráci s Agenturou na ochranu přírody pro dotační titul.

A v poslední fázi toho řízení, protože existuje u nás v okrese nějaký spolek, který takto, musím to použít, se vyjadřuje ke všemu ve všech ostatních obcích, byť když se tam chtěli přijít podívat, tak nevěděli vůbec ani, kde ta lokalita je. Tak ti, protože řekli, že chtějí být účastníky řízení i při kácení byť jen jednoho jediného stromu, tak tam přišli, dali odvolání. A teď už je jedno, jak to odvolání dopadne, protože my jsme tím pádem nemohli podat žádost o dotaci. A občanská veřejnost z naší obce nás málem vynesla v zubech, protože nám řekli, jak je to možné, když jsme to spolu dlouho připravovali, že vy to teď nepodáváte tu žádost? Že to nebudete realizovat? A nebyli schopni pochopit, že přišel jeden člověk z jiné obce, zastřešen občanským sdružením, a zhatil ten projekt.

Takže, milé kolegyně a vážení kolegové, jsou i takovéto spolky a takováto občanská sdružení, kteří to kazí. Je tady návrh, jeden z těch mnoha pozměňovacích návrhů kolegyně Seitlové o účasti dotčené veřejnosti. Když jsem ho dostal, poslal jsem ho hned k nám na stavební odbor a už vznikly dva tři dotazy z hlediska nejasností té dané formulace. To je tady ten § 174a) - účast dotčené veřejnosti. Abych to zjednodušil, která vznikla alespoň 3 roky před dnem zahájení řízení nebo postupu podle tohoto zákona. Nebo kterou podporuje svými podpisy nejméně 30 osob formou podporující podpisové listiny. To „nebo“ znamená, že ten spolek, který už nějakou dobu funguje, tam bude tak jako tak. A to ty spolky založené za těmi ne příliš dobrými účely asi splňují. Pak se tam definuje podpisy obyvatel obce. A hned mi napsali „co je to obyvatel obce? Je to ten, kdo má trvalé bydliště, nebo kdo tam podniká, kdo tam bydlí?“ Atd.

Takže jestliže už v této fázi, ještě to není ani schváleno, ani hlasováno, tak už jsou nejasnosti o výkladu, tak to není úplně dobré. Víte, já když jsem nastupoval na radnici, nás bylo 43, neměli jsme jediný počítač. Ony ještě nebyly tehdy. Jeden xerox tam byl, krátce předtím ještě na kopie bylo potřeba povolení. A dneska nás je 130, všichni mají počítač, a když vypne proud, tak končíme. A všechny ty změny vždycky byly zdůvodňované tím, že to vede ke zjednodušení.

Takže, přátelé, bojím se, že tyhle naše spory neodborníků o odborné záležitosti, kdy i paní ministryně a její Ministerstvo pro místní rozvoj nám k těm pozměňovacím návrhům vydaly nějaká stanoviska, my je tady zpochybňujeme, že všechny ty spory vyřeší, bohužel musím to říct a říkám to dlouho, kolega Kubera taky to dlouho říká, až válka. Historici říkají, že když ta společnost vede k přebyrokratizování, tak to dobře dopadnout nemůže. Bohužel se bojím, že události posledních dnů nám ukazují, že už tady klepe na dveře. Přiznám se, že za těchto okolností, při tom množství pozměňovacích návrhů, při těch sporech nás laiků, já nebudu zítra vystupovat k nelékařským zdravotnickým zařízením, ani bych tady nic nepřečetl ke kmenovým buňkám, protože tomu nerozumím, ale spoustu lidí tady říká odborně o stavebním zákoně, aniž se s ním kdykoli setkala. Tak já tedy dám na stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj a budu v prvé fázi hlasovat pro schválení toho zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já tedy rozhodně nebudu dlouhá a nebudu to probírat tak důkladně, jak to např. udělala paní kolegyně Seitlová. Ale ta byla zpravodajkou, je člověk, který rozumí té problematice. Já tedy také nejsem žádný právník, který by se zabýval stavebním právem. A tak dál. Ale dovolte mi takový pohled trochu z výšky.

Paní ministryně tady možná neprozřetelně, protože už to dostala několikrát zpátky, řekla, že tedy vlastně chce ten zákon nový. A všichni říkají, ano, ano, bylo by to dobré. No, jestli opravdu je tedy tato komplikovaná novela činěna na rok 2023, ale i 4, tak to skutečně za to nestojí. Deset, to už je trochu dlouho na to, jak je kvalitní. Ale dobře. Tak za to by to nestálo, protože právo má být předvídatelné a nelze ho měnit rok co rok, respektive co dva roky, co tři roky, protože pak už se ti jednotlivci ve společnosti skutečně nevyznají a nevědí, co to právo je. Čemu se tedy vlastně mají přizpůsobit.

No, nicméně dobře, z toho, co tady znělo tak průřezově, tak bych řekla, že to byly dva prvky, které tak nějak rezonovaly napříč. A sice jednak tedy omezení účasti spolků, já nebudu říkat vyloučení, ale omezení účasti spolků na těch řízeních.

A druhá věc potom, omezení, to mě tedy opravdu velmi bere, vlastně toho vlastnického práva v souvislosti s vydáním stavebního povolení, jak o tom hovořila paní senátorka Seitlová. A to už nemluvě o tom, co bylo, nebo co se pokusili v Poslanecké sněmovně do zákona propašovat, a to sice ten takzvaný institut předběžné držby. Který ovšem dnes máme na stole díky pozměňovacímu návrhu od milého jinak kolegy, senátora Nenutila. Tak to jsou věci, které skutečně nejdou. Ty opravdu nejdou. To tedy narážíme ale naprosto jednoznačně na ústavní limity.

Dovolte mně teď, abych připomněla jeden nález Ústavního soudu, který je už z roku 2002. On je takový docela nenápadný, ale má obrovský dopad. A od té doby má obrovský dopad. Ten nález Pl. ÚS 36/01 a vychází z čl. 9 odst. 2 ústavy. A v tom článku 9, odst. 2 ústavy se říká, že „podstatné náležitosti demokratického právního státu nesmí býti zrušeny, nesmí býti odstraňovány“. Tak a teď ten nález vycházející z tohoto článku říká, že s maximy, uvedené tedy v čl. 9, odst. 2 ústavy lze vyvodit to, že žádnou novelu ústavy nelze interpretovat tak, že by jejím důsledkem bylo omezení dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv. Žádnou novelou ústavy.

To narážím zase na to, jak tady paní ministryně říkala, že tam se ministr nemohl dohodnout o tom, jestli má být novela ústavy, nebo nemá, jistě to bylo v souvislosti s touhle držbou. Tak i kdyby ta novela ústavy byla, tak já říkám, vzhledem k tomuto nálezu – a ten je závazný dneska, a bude závazný pořád, tak by to nebylo možné, protože procedurální úroveň základního práva vlastnického, to znamená tedy to, jakým procesním způsobem má být chráněn atd., nesmí být snižována.

A teď si kladu otázku. Dobře, tam Ústavní soud hovořil o změnách ústavy, které nesmí být interpretovány takto. A smí to činit zákony, aby omezovaly onu procedurální úroveň ochrany základních práv? A vůbec se nebudeme zdržovat s nějakou novelizací ústavy, jdeme na to rovnou zákony. No, já si myslím, že tím spíš, když to nesmí udělat ani ústava, tak tím spíš není možné, aby to činily prosté zákony. Jinými slovy, je-li tady vlastnické právo chráněno lépe před tím, než jak se dnes navrhuje v tomto zákoně, tedy to stavební povolení versus vyvlastnění. Zaprvé, je-li tady právo občanské společnosti, tedy těch jejích skupin, těch spolků, které jsou brány jako právnické osoby zastupující občanskou společnost, a které jsou nadány určitými základními právy, a určitě tedy procesními základními právy, procesními, tak mají-li tyto entity dnes zaručenou procesní ochranu těchto práv, tak podle mého soudu nelze postupovat tak, že jim ji tedy tak výrazně umenším, jak to činí tento návrh zákona.

My jsme na ÚPV přijali usnesení, jímž jsme navrhli zamítnutí tohoto návrhu. Já se ho budu držet. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier. A má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já své vystoupení zkrátím, protože část téhož tady řekla, co jsem měl v úmyslu i já, paní kolegyně Wagnerová, jenom tedy velmi stručně. Takovým motivem nebo hlavním cílem, který se tady dnes debatuje, proč je ten návrh předkládán, aby se zrychlilo a zjednodušilo řízení. Myslím si, že to, že tady je předložena rozsáhlá novela stavebního zákona a je tady deklarován záměr na přijetí zase úplně nové právní úpravy, tak to k jistotě, co vlastně je tím právem, vůbec nepřispívá v důsledku ani v rychlosti. Protože ta chybovost samozřejmě bude větší, než se to všichni naučí. A sotva se to naučí, je tady záměr nutit je, aby se učili něco úplně jiného.

Další věc je účast veřejnosti, která je omezována. Pan kolega Martínek se tady pozastavoval, proč se k takové věci vyjadřují akademici z našich čtyř právnických fakult, experti na správní právo a právo životního prostředí. To samozřejmě není expertní záležitost, ale na druhou stranu, pokud se vláda ve svém vládním prohlášení a v koaliční smlouvě přihlásila k tomu, že nebude omezovat právo veřejnosti na účast v podobných řízeních, tak je asi docela legitimní očekávat, že podle toho tedy bude jednat a že nám tady nebudou předkládány zákony, jakkoli v té podobě neodešly z vlády. Tak bych očekával, že ty principy vláda a jednotliví členové vláda budou hájit v prohlášení a v koaliční smlouvě. A že tedy nebude požadováno omezení účasti veřejnosti např. ve věcech týkajících se ochrany životního prostředí.

Protože já si myslím, že to omezení je poměrně zásadní. Protože často jsou i dlouhé prodlevy mezi jednotlivými typy řízení, které na sebe navazují. A tady paní kolegyně Wagnerová mluvila před malou chvilkou i o ústavních souvislostech takovéto změny. A to si myslím, že je další věc, která se projeví přesně opačným způsobem, než jak je očekáváno. To, že bude účast omezena, může v důsledku opět vést spíše ke komplikaci a k prodloužení některých klíčových rozhodnutí ve věci plánovaných staveb. Protože lze očekávat, že se k tomu budou vyjadřovat různé soudní instance ve správním soudnictví až po správní, Nejvyšší správní soud, a velmi pravděpodobně se tato věc ocitne i u Ústavního soudu. S možností odložení vykonatelnosti jednotlivých rozhodnutí, která mezitím budou vydána.

To znamená, tato snaha za každou cenu zkrátit řízení tím, že se omezí účast veřejnosti, může mít také přesně opačný dopad. Na toto jsem tady také chtěl upozornit. A nebudu se vyjadřovat k těm dalším věcem, protože doopravdy všechno tady zaznělo, zbytečně bych to opakoval. Jenom zakončím tím, že já rovněž budu hlasovat pro zamítnutí zákona, tak, jak jsme se většinově shodli na ústavně-právním výboru. Protože si myslím, že by se zas tak moc nestalo. Zejména bude-li tady během několika let nový stavební zákon. A v případě, že nebude zamítnut, tak samozřejmě podpořím především ty pozměňovací návrhy, které vrací zpět ochranu životního prostředí včetně účasti veřejnosti, tak, jak byla v té stávající právní úpravě. Nebo v tom stávajícím právním návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Anna Hubáčková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové.

Já jsem si nachystala jenom pár poznámek. A ještě je víc zkrátím, protože jsem členkou ústavně-právního výboru, hlasovala jsem pro zamítnutí tohoto zákona. A moji předřečníci to okomentovali více, já jenom zdůrazním, proč ne z mé strany. Já jsem s tím zákonem hodně pracovala, hodně let, a jedno, co tomu hodně vytýkám, je právě nemožnost, nebo malá možnost přezkoumat závazná stanoviska, omezení práv vlastníka, neimplementovaná EIA a další a další. A dnes se to celé tak trošku točí nejvíc na spolcích a kvalitě, či vlastně malé kvalitě stavebních úřadů. A proč tomu tak je, to je i trošku zodpovězeno, nebo bylo zodpovězeno panem senátorem Víchou.

Prostě každá novela, kterou tu přijímáme, já si toho všímám, protože s právem jsem pracovala hodně dlouho, zavádí další a další rozhodnutí, stanoviska, prostě vše... Akty, které jsou mnohdy nadbytečné, vyvolávají rozšíření úřednické armády, vyvolávají množství pochybností, prodlužují celý proces a skutečně já si myslím, že i ve stavebním řízení a ve správním řízení lze ty akty omezit. Někdy až o třetinu. Zkvalitnila by se práce úředníků. A myslím si, že to skutečně není o spolcích, že ty tam tu významnou roli pro veřejnost a za veřejnost mají. Ale že je to o nadbytečné regulaci všech činností, které máme nadbytečnými správními akty. Zkusme se nejenom v tomto zákoně, ale i v jiných, zamýšlet, jak tu regulaci nedělat tak moc širokou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji. S právem přednosti vystoupí v obecné rozpravě paní místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, paní kolegyně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vzácné kolegyně, kolegové.

Už paní garanční zpravodajka avizovala můj pozměňující návrh zákona, který z pozice materie je sice marginálie, ale šedá je teorie, a zelený strom života. Takže si dovolím vám představit pozměňující návrh, který má pomoci lesním mateřským školkám.

Lesní školky jsou velmi nenápadnou součástí velkého celku a přesto, nebo právě proto je považuji za důležité jim pomoci z problémů, které jim způsobuje současná podoba stavebního zákona. Lesní mateřské školky jsou od minulého roku definovány školským zákonem a ušly už docela velký kus cesty českou legislativou. Nyní však potřebují změnu právě ve stavebním zákoně. Jde o to, že zázemí lesní mateřské školky musí být logicky v blízkosti lesa. V současné době však narážejí na územní plán a neexistující právní úpravu, která by tuto logiku podpořila. Lesní mateřské školy potřebují, aby mohly umísťovat svá zázemí podle stejného pravidla, jako jsou umísťovány např. myslivny nebo ekocentra či jiné stavby. U nich je také logické, že stojí v blízkosti lesa.

Předkládám vám proto tento pozměňující návrh, který nejasnou situaci lesních mateřských škol řeší. Určuje, kde je možné zázemí lesních mateřských škol umístit a obsahuje samozřejmě kontrolní mechanismy, které zajistí, že možnost umístit zázemí v blízkosti lesa bude platit pouze a pouze jenom pro ně. Původně jsem předložila v garančním výboru verzi, která tuto možnost nabídla i dalším volnočasovým aktivitám, jejichž práva a zájmy jsou pro mě, předpokládám, že i pro vás důležité. Nicméně na základě vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj jsem se rozhodla vyslyšet obavy z přílišné šíře a neuchopitelnosti těchto volnočasových aktivit a předkládám vám pozměňovací návrh týkající se pouze lesních mateřských škol.

Z hlediska stavebního zákona se skutečně jedná o drobnost. Já však lesní mateřské školy dlouhodobě sleduji a znám je z osobních návštěv. Vím, že každá legislativní nejasnost je obtížnou překážkou jejich fungování. Nyní během projednávání stavebního zákona jsem se seznámila s případy, kdy stavební úřady vydávaly velmi různorodá stanoviska k umístění zázemí lesních školek u lesa. A to právě proto, že neměly jasnou oporu v zákoně.

Tato nejasná stanoviska jsou zatěžující pro obě strany. Lesní mateřská škola chce a potřebuje fungovat v blízkosti lesa, a stavební úřad neví, jak se vyjádřit. Tyto problémy vyplývají z toho, že původní podoba stavebního zákona s něčím, jako je lesní mateřská škola, nemohla počítat. Jejich definice ve školském zákoně je stará teprve jeden rok. Nyní tímto pozměňovacím návrhem máme šanci dotáhnout jejich začlenění do české legislativy. Pomohli bychom tím existujícím, ale i nově vznikajícím lesním školkám. Nyní jich existuje podle údajů Asociace lesních mateřských škol 120, vzdělává se v nich kolem 3000 dětí. Není to z pohledu naší celorepublikové perspektivy velké číslo, ale pro mne a věřím, milé kolegyně, milí kolegové, že i pro vás je to důležitý subjekt, který se stará o to, aby děti vyrůstaly v prostředí, které pomáhá jejich zdravému a smysluplnému rozvoji. Zvažte, velmi prosím, proto podporu mého pozměňovacího návrhu a s ním pomoci lesním mateřským školám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní kolegyně, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta. A má slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové.

Já se budu trošku odlišovat od svých kolegů, některých předřečníků. Já ve svém vystoupení nechci rozebírat předloženou novelu stavebního zákona ve světle mnoha jejích nedostatků, které podle mého soudu měly být vyřešeny v průběhu legislativního procesu. Ani zdaleka nepovažuji ten zákon úplně za dokonalý, ale na druhou stranu se musím přiznat, že v sobě skrývá hodně pozitivních prvků, díky kterým může přispět k zjednodušení stavebního řízení v naší zemi. Za hodně důležité pak považuji to, že novela stavebního zákona vykročila správným směrem a snaží se o ukončení vyděračské praxe mnoha spolků, které se jako pijavice přisály ke stavebnímu řízení a snaží se paralyzovat často strategicky důležité stavby a investice po celé České republice.

Opravdu si myslíte, že je správné, aby např. občanské sdružení z Brna blokovalo výstavbu obchvatu nějaké obce na severu Čech? Jsem přesvědčen, že spousta z vás, vážené kolegyně, kolegové, byste zde mohli dlouze vyprávět o příkladech ze svého regionu, kde vám nevládní organizace o třech lidech léta blokují výstavbu důležité infrastruktury, která je důležitá pro občany dané lokality. Doslova ukázkovým případem je ten, který máme my ve Zlínském kraji. Ten máme již 8 let. Bohužel úspěšně nám blokuje výstavbu páteřní dálnice D49, která má konečně spojit českou dálnici D1 u Hulína se slovenskou dálnicí i Púchova. Tříčlenný spolek Egeria, který nám to už 8 let blokuje, jak jsem již řekl.

Tito lidé dokázali všemi možnými i nemožnými právními kličkami paralyzovat státní orgány natolik, že se především v posledních dnech zdá, že jejich ekologická demagogie může být dokonce formálně úspěšná. Zatímco lidé z našeho regionu trpí u přetížených a nedostačujících silnic, spolek Egeria píše odvolání, podává žaloby a provádí nekonečné obstrukce jen proto, aby dokázala, že zájmy křečka či čmeláka jsou důležitější než zájmy tisíců rodin dýchajících zplodiny z tranzitní dopravy. Bohužel se toto týká i holešovské zóny, kde blokují obsazenost této zóny.

Přitom je třeba zdůraznit, že dálnice D49 je zařazena do hlavní evropské sítě TEN-T, což znamená, že tato nově plánovaná dálnice má na základě nařízení Evropské unie zajistit dálniční propojení České a Slovenské republiky a zároveň plynulou návaznost na celoevropskou dálniční síť. Výstavba D49 tedy vychází z nařízení Evropské komise EU usnesením české vlády již z roku 1996, ale také z desítek dalších postupných schválení a rozhodnutí. Celkem bylo zpracováno 12 studií řešení s celkovým počtem 28 variant. D49 je zanesena v územně plánovací dokumentaci a sektorových strategií a má prokázaný význam, pozitivní ekonomický efekt pro celý Zlínský kraj, který se odhaduje až na 27 mld. přírůstek HDP.

Přesto se dálnice nestaví, přestože tříčlenný spolek v Otrokovicích dokáže díky nepochopitelně proekologické legislativně bojovat za tuto strategicky významnou dopravní stavbu. Navíc místopředsedu tohoto spolku pana Zdeňka Vacka vynesl tento odpor k výstavbě dálnice nejen do krajského zastupitelstva, ale také do čela krajského výboru pro životní prostředí. A vůbec si nepřipouští, do jak obřího střetu zájmů se dostal, neboť jako krajský zastupitel se zároveň podílí na paralyzování naprosto klíčové stavby našeho území.

Právě proto je podle mého soudu nezbytné, abychom zastavili tuto aktivitu některých těchto aktivistů, a proto je důležité změnit stavební zákon a spoutat nenasytné spolky, které vznikly jen proto, aby pod pláštěm ochrany životního prostředí omezovaly rozvoj regionu a samy pro sebe získávaly ekonomický nebo politický prospěch.

Rád bych vás v této souvislosti upozornil na to, že projednávaný návrh zákona žádným způsobem nezakazuje veřejnosti, tedy i spolkům, vyjadřovat se ke stavbám, které mohou mít vliv na životní či kulturní prostředí. Taková práva mají neziskové organizace i nadále, a to podle speciálních zákonů, ať už se jedná například o zákonu o památkové péči, o zákonu na ochranu životního prostředí nebo v rámci standardního procesu EIA. Neříkejte, prosím, občanům, že tímto krátíme někoho o taková práva. Není to pravda!

V České republice existují desítky tisíc neziskových organizací. Zatímco v roce 1990 existovalo asi 3800 občanských sdružení, o tři roky později to bylo již šestkrát tolik. A dnes? V roce 2015 bylo registrováno 125.401 subjektů. Mezi těmito desítkami tisíc nevládních organizací existují jistě tisíce velmi prospěšných neziskových organizací, které působí ve prospěch jejich členů a mají veřejně prospěšné cíle, které jsou důležité pro rozvoj občanské společnosti, pečující o nemocné, handicapované nebo seniory, sdružují hasiče, sportovce, folkloristy, ochotníky, myslivce nebo zahrádkáře. Ale pak tady máme další tisíce subjektů, které bohužel působí převážně v ekologické oblasti a které nemají s veřejnou prospěšností a starostí o blaho většiny nic společného. Hájí pouze ryze své vlastní, často také politické zájmy svých představitelů. Není výjimkou, že tyto spolky jsou v rámci své vyděračské politiky, v mnoha případech dokonce ochotny od blokace staveb ustoupit pod příslibem určitého obnosu finančních prostředků.

Ať to tedy shrnu: Novelu stavebního zákona bychom měli schválit nejen kvůli opatření ministerstva pro místní rozvoj, která se snaží proces stavebního řízení zjednodušit a která tady paní ministryně velmi podrobně popsala, ale také kvůli tomu, že do budoucna může šikanóznímu chování spolků, o kterých jsme zde mluvili, zabránit.

Závěrem tedy navrhuji novelu schválit ve znění postoupeném ze sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Není mou ambicí prodlužovat zde průběh projednávání tohoto návrhu zákona, ale v případě, že bude otevřena podrobná rozprava, avizuji čtyři drobné, nicméně dle mého soudu významné pozměňovací návrhy.

Hned na začátku se musím zastat paní ministryně v tom, když tu bylo řečeno něco o jejích ambicích v tomto směru. Nemyslím si, že pracovala na tomto návrhu zákona s tím, aby se za čas řeklo, tak to prošlo právě za Šlechtové. Měli jsme tu kdysi ambicióznějšího ministra při přípravě jiného zákoníku. Naopak bych poděkoval paní ministryni a celému resortu za úsilí, jež věnovali přípravě, ale hlavně za vstřícnost, byť tedy ne vždy vstřícnost jejích spolupracovnic a spolupracovníků při projednávání jednotlivých pozměňovacích návrhů, aspoň těch mých, byť ne vždy se vším souhlasili, tak byli trpěliví při jejich vysvětlování.

A na druhou stranu nemohu vyjádřit spokojenost s přístupem ostatních resortních ministerstvech právě při přípravě tohoto zákona. A mrzí mě, že když už je zákon na světě, pak jakoby se někteří jejich představitelé probudili a snažili se na poslední chvíli do návrhu včlenit to, na co z různých důvodů zapomněli.

Jsem si vědom, že to, co teď tady budu říkat nebo navrhovat věci nestandardní, sám jsem proti tomu kolikrát vystupoval, a přiznám se, že jsem se nechal přesvědčit právě těmi – nyní nevím, jak to hezky česky nazvat – co opomněli včas se připomenout při přípravě tohoto zákona.

Říkal jsem, že nebudu dlouho zdržovat, tak tedy konkrétně. V případě, že bude otevřena podrobná rozprava, mám tady čtyři takové bodíky. Jeden se týká kolaudace sítě elektronických komunikací. Když to řeknu jednoduše, dost těžko si dokáži představit, jak referent stavebního úřadu bude kolaudovat už zakopaný nebo zasypaný kabel. Ale zcela seriozně – tento pozměňovací návrh dává do souladu se stávající osvědčenou praxí a s tím, že informovanost o umístění těchto elektronických komunikací se řeší v jiném zákoně, a navíc prostřednictvím jednotného informačního místa, kterým je Český telekomunikační úřad. Ostatně stavební zákon už ve svém znění uvádí další povinnost vlastníků infrastruktury.

Teď to další. První se týká možností vstupu, vjezdu na pozemek v době přípravy a provádění průzkumných prací při stavbě dopravní nebo stavbě energetické infrastruktury atd. Podobná varianta, musím přiznat, zazněla – zapomněl jsem jméno příslušného poslance – a byla navržena v Poslanecké sněmovně. A bylo to tam zamítnuto údajně pro neústavnost a nejasnost. Omlouvám se v této souvislosti vám všem, že jste dostali pozměňovací návrhy ve finální podobě až nyní, přesto, že jsem je avizoval už někdy, nejméně minulý týden, ale právě proto a pro trpělivost spolupracovnic a spolupracovníků paní ministryně se do poslední chvíle pracovalo nad tím, aby to znělo alespoň logicky.

Umožňuje se tedy provádění měření a průzkumných prací v rámci přípravy těchto projektů. O druhém se tu už zmínila paní senátorka Wagnerová. To je – stručně řečeno - právě institut předběžné držby. Tam k tomu největší výhrady byly ty, že tam nemá vyvlastňovaný možnost nějakého odvolání, opravných prostředků. Po zapracování podle názoru jiných právníků tato možnost tam dopracována byla, takže kdyby tady paní senátorka Wagnerová byla, mohl bych jí do očí říct, že už tam není nic protiústavního.

Navíc, byť bylo tomuto návrhu vytýkáno, že to je nově zaváděný institut v našem právním řádu, který nemá oporu, není to tak úplně pravda. Zase pracovala na tom řada lidí i odborníků. V občanském zákoníku už od dubna opora je. A navíc institut předběžné držby povolován tak často, jako třeba rozhodnutí o placení alimentů nebo něco poměrně frekventovaného.

Musí být vedeno vyvlastňovací řízení. Vyvlastňovací řízení zase není institut, který by se používal každý druhý den. V případě jeho vedení je možnost ten institut předběžné držby stanovit.

Poslední část se týká přeložek, kdy se dává povinnost provozovateli nebo správci infrastruktury, provést přeložku do 12 měsíců ode dne, kdy byl vyzván, v případě, kdy nejsou známa věcná práva, tak do 18. Dle mého soudu všechno toto sleduje ten hlavní cíl, jež si paní ministryně v úvodu stanovila, tedy zlepšit a zrychlit v tomto případě stavby dopravní infrastruktury a energetických systémů.

Byl jsem delší, než jsem předpokládal. Omlouvám se. Kdybyste potřebovali vysvětlit něco podrobněji, tak se na mě třeba obraťte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego. Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Paní senátorko, máte slovo. Tak, paní senátorka Jitka Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, omlouvám se, debata se bohužel přenesla i do lavic. Přihlásila jsem se proto, že před vámi vystoupil pan senátor Nenutil s návrhem pozměňovacího návrhu, který předběžně avizoval a dneska nám ho poslal v upravené formě. Protože to je naprosto zásadní pozměňovací návrh, který by mohl vstoupit do práv vlastníků a také třeba do práv obcí, protože to jsou ty, kterým patří silnice, které mají být překládány podle bodu 3. Přiznám se, že jsem původní návrh konzultovala s právníky, mám pro vás o tom informaci. Je pravda, že je to až na poslední chvíli, a to, k čemu mám stanovisko, říká, že takhle, jak je to připravené, že by tam byla řada věcných nedostatků. Vůbec si netroufnu hodnotit, jestli je to ústavně konformní nebo nekonformní. To opravdu nevím.

Ale můžu říct, že to, co pan senátor představil, je obdobné, jako bylo zrušeno nálezem slovenského ústavního soudu. To znamená, je tam nerovnost vlastníků nemovitých věcí určených pro výstavbu dopravních staveb. Je tam přílišný tlak na vlastníky a vyvlastňovací úřady či absence úpravy pro případ, že nemovitá věc přes původní očekávání vyvlastněna nebude. Proto zrušil Ústavní soud velmi obdobný návrh. Prvky, které jsou v návrhu pana senátora, jsou tam opět.

Navíc podle právního rozboru, poněvadž pozměňovací návrh obsahuje řadu závažných věcných nedostatků, došlo by jeho přijetím k výraznému oslabení ochrany vlastnického práva a zároveň by nedošlo k žádoucímu zamýšlení zrychlení majetkoprávní přípravy staveb, dopravních.

Konkrétně jde o tyto nedostatky. Zkrátím to. Jde o stavebníky, tedy ten, kdo staví, návrh má zneužitelný institut, protože by jim postačilo předložit návrh i nevýhodné dohody, komunikovat po 90 dní s vlastníky a poté prokázat potřebnost neprodleného zahájení prací. De lege ferenda by nemuseli být dokonce vlastníky žádné nemovitosti, nemuseli mít tedy žádný pozemek odkoupený a začali by se stavbou těch stavebních prací. Při projednání, které jsem měla se zástupci ministerstva, tak jsme i s panem senátorem Nenutilem přišli do fáze, že stavba je postavena, je postavena na základě předběžné držby a nic se neděje. Stavebník vlastně nemusí vykupovat. Takže oni sami investoři by mohli prodlužovat to řízení. Vůbec nejsou vedení k tomu, aby se vlastnické vztahy vyrovnaly. Padlo na jednání, že stavba může být zkolaudována a vůbec nemusí být ještě dořešena vlastnická práva.

Není upraven postup pro případ, že by byl pozemek pronajat, propachtován. Obecná úprava zákona neumožňuje tyto vztahy ukončit jinak, než dohodou, či uplynutím sjednané výpovědní doby, běžně pětileté. To znamená, že stavebník sice bude uveden v předběžnou držbu, ale současně bude existovat rovnocenné právo jiné osoby k této věci, takže stejně nebudou moci být stavební práce zahájeny.

Vlastníkovi není přiznán nárok na úplatu za užívání nemovité věci po dobu předběžné držby. To vůbec ten návrh neřeší. V případě dlouhodobého řízení o vyvlastnění, včetně soudního přezkumu, byl zbaven vlastnického práva bez náhrady, což by bylo zase v rozporu.

Není upraven postup pro případ, že návrh na vyvlastnění bude zamítnut, a v důsledku provedení stavebních prací nebude možné uvést pozemek do původního stavu, resp. do stavu, tak jak se tam píše, aby vlastník mohl pozemek užívat. Je třeba říct, že ani bod, o kterém jsem hovořila předtím, to znamená, to pachtovné nebo nájemné, ani tato náhrada škody není řešena v zákoně o vyvlastnění, tedy není dovoditelný ani z § 27 tohoto zákona, kde se náhrady uvádí.

Možnost uvedení v předběžnou držbu ihned po formálním jednání s vlastníkem výrazně oslabí pozici vyvlastňovaného, který je již dnes slabší stranou. Protože bude nucen na své náklady hájit svá práva ve vyvlastňovacím řízení a případném následném soudním řízení proti subjektu, v jehož zájmu férová a rychlá dohoda vůbec nemusí být.

Musím říct, že to jsou argumenty, které jsou právně, myslím si, že jasné. Do budoucna, znovu říkám, je možné, že dojdeme k takovému závěru, ale pak je třeba všechny tyto věci dát do pořádku. V tuto chvíli jsme v situaci, kdy jsme v obecné rozpravě, nicméně při podrobné rozpravě se již k pozměňovacím návrhům nevede debata. Dovolím si vrátit se ještě k jednomu mému předposlednímu pozměňovacímu návrhu, tak jak ho máte na lavici, abych řekla tu obecnou rozpravu. Do zákona stavebního, resp. do zákona, který je částí, myslím si, 36., se dostal pozměňovací návrh, který tam přišel z Poslanecké sněmovny. Tento pozměňovací návrh říká, že v zastavěném území může být vedení přenosové soustavy, to je na 400 kilovoltů, pouze vedeno nad zemí. V Poslanecké sněmovně najednou to tam takhle šoupli. Ale to vůbec nesouvisí se zákonem. Tam jsme nic takového neměnili. Myslím si, že to je tvrdý přílepek. Jak říkal pan senátor Vícha, že on neví, tak já taky opravdu nevím.

V tuto chvíli existuje podzákonný předpis, který říká, že má být především zařízení distribuční a přenosové soustavy vedeno pod zemí, a pokud to není možné, musí se udělit výjimka.

V zastavěném území by se podle mého názoru, pokud možno, vůbec neměly přenosové soustavy takového napětí vést. Proč? Vytáhla jsem si tady informace vědeckého časopisu s velmi vysokým impaktem, tady se říká, že je to Scientific Reports, je pátý nejvýznamnější odborný časopis v kategorii multidisciplínárních věd a jedním z mladších sourozenců slavného vydavatelství Nature. A tady se říká, že bylo prokázáno, že pokud jste v blízkosti takto vysokého napětí, bohužel to může způsobit poruchy spánku.

Pak tady mám další významné sdělení, které je z univerzity v Essenu, v Praze a v Bruselu, které říká, že takové vedení dokonce může být... Může se zvyšovat pravděpodobně leukémie, tak to řeknu. Tvrdím, že bychom se měli vyvarovat nejenom z těchto důvodů předběžného rizika takovýchto věcí, ale obecně toho, abychom vůbec narušovali životní pohodu lidí velmi vysokým napětím v zastavěném území. To je první věc.

A druhá věc, kterou chci říct. Vím, že to někdy je nezbytně nutné, ano, někdy to jinak nejde, ale právě proto tam máme v tom podzákonném předpise tu výjimku. Znovu říkám, to, co mě na tom nejvíc trápí. Taková věc, která je zásadně strategická, nemůže být rozhodnuta nějakým pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně. Proto říkám, vypusťme to, vyřešte to, ať je kolem toho veřejná diskuse, ať je kolem toho veřejná debata. Výsledek bude nějaký a pak možná to bude skutečně tak, jak teď se navrhuje, nebo to bude jinak. Ale tímto způsobem to dělat... A když jsem se zeptala, říkám: Proč to tam je, v tom zákoně? Měla jsem včera jednání s ČEPS, kteří říkali: My máme teď tu výjimku ve vyhlášce. Tak změňte vyhlášku! Proč ministerstvo nezmění vyhlášku? Proč dáváte toto do zákona? MMR nechce měnit vyhlášku. Tak já tomu už ale vůbec nerozumím, proč se přistupuje k takovýmto nástrojům.

Vysvětluji pozměňovací návrh, který mám, abychom tento přílepek, který není dostatečně projednaný s veřejností, ani odborně, abychom ho vypustili, ať to tedy řeší, tak jak má, podzákonný předpis, pokud to má být opravdu změněno.

To jsem ještě chtěla dodat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jaromíra Vítková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, senátorky, senátoři. Chtěla bych říct, že dnešní projednávání stavebního zákona je pro mě zatím nejsložitější, které jsem zde od listopadu zažila. Musím říct, proč. Zazněly zde připomínky z různých regionů o tom, že se nebudují rychlostní komunikace, stejně tak i u nás je brzděn rozvoj a příprava a stavba D43.

Na druhé straně bych chtěla říct, že více jak 20 let se pohybuji v oblasti veřejné správy a životního prostředí, tam jsem měla i velmi dobrou spolupráci a zkušenost s různými občanskými sdruženími. Proto bych se v tuto chvíli asi nejvíce přikláněla k pozměňovacím návrhům kolegyně, senátorky Seitlové, protože jinak sama pro sebe těžko budu hledat východisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. A už to není pravda... Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Stihl jsem to jen těsně, protože jinak by mě zase ti přednostní předběhli... Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já se nenechám vlákat do pasti, že budu tady polemizovat s různými lidmi, kteří tady hovořili. V zásadě to nejdůležitější, co jsem chtěl říct, jsem řekl hned na začátek. K jedné věci se prostě musím vyjádřit.

Jeden z našich kolegů tady řekl, ten, který zastává část, že byli poškozeni občané, já respektuji to právo, že to může říct, že si to právo, že si to myslí, hájí, bude dělat všechno proti tomu, aby to tak nebylo, když si myslí, že je to správné.

Nicméně on řekl, já budu hájit zájem veřejnosti proti developerům a betonové lobby. Když si vezmeme potom ta další vyjádření, tak ono to tak vlastně vyplývá, že to tak je, že ti, kteří nemají tento názor, to jsou zastánci betonové lobby a developerů. Ale ono to tak vůbec není. Já bych tady chtěl vznést otázku, jako občané a zájem občanů není, nebo co jsou to tedy ti lidé, kteří dennodenně trpí tím, že jim pod okny jezdí tisíce aut, a potřebné komunikace se nebudují? Jsou to občané, ti, kteří chtějí prosadit něco ve městě, v obci, ve vesnici, kde většina je pro postavení nebo vybudování nějakého zařízení, a menšina, nebo dokonce jednotlivec, je blokuje třeba celé roky a nedovolí jim udělat to, co většina toho kolektivu té veřejnosti vlastně chce? Ta většina, to nejsou občané? Ty nemá cenu bránit? Kdo jsou ti, kteří trpí tím, že řízení se neustále protahují? Trpíme tím v zásadě všichni, protože se zbůhdarma utrácejí peníze, a to v miliardách. Ty miliardy bychom mohli použít úplně na něco jiného, na důchody, na celou řadu dalších věcí, nebo na jiné potřebné, na rozvoj společnosti. Kde je hájen zájem občanů, kde se opraví dvojkové a trojkové silnice, které jsou za dva roky v naprosto dezolátním stavu, a ty miliardy a miliony se vydávají znovu a znovu dokolečka? Přičemž ti, kteří to platí, tak by mohli ty peníze vydávat úplně na něco jiného. To nejsou občané?

Ti, kteří je hájí, hájí jejich zájmy v nejlepším přesvědčení, stejně jako možná ti druzí, nebo určitě ti druzí, ti mají přece stejná práva. Není možné je potom dehonestovat všude možně.

Já mám jeden úžasný zážitek ze svého vlastního města. Těsně před revolucí v Moravské Třebové, která je na I/35, se měl stavět obchvat města. Ten obchvat byl zahájen, ale bezprostředně po revoluci byl zpochybněn, s tím, že je neekologický, že škodí městu, že je veden špatně atd. Celá debata se vedla zhruba asi rok. Už to vypadalo, že město o peníze, které byly přiděleny, že přijde, že ten obchvat se nevybuduje. Tehdejší revoluční starosta města, kolega Metyš, který notabene byl souzen v tom známém studentském soudu se studenty v Litomyšli, udělal jednu geniální věc, která si myslím, že by se měla opakovat poměrně často, ale která bohužel, díky tomu, jak jsme se daleko s tou byrokracií už mezitím dostali, snad ani skoro nejde. On se rozhodl a svolal všechny občany na náměstí, svolal tam také příslušníky ministerstev, která podléhala tlaku lidí, kteří ty občany nechtěli, svolal nás všechny na náměstí, vystoupil z balkonu na náměstí a řekl: Ti, co chtějí obchvat, běžte doprava. Ti, co nechtějí obchvat, běžte doleva. Vlevo se krčilo šest lidí, s transparenty. Vpravo bylo celé město. V tu ránu se obchvat stavěl. I úředníci, kteří nejdříve dávali větší právo těm šesti, tak museli sklapnout. Díky tomu je dnes město Moravská Třebová takové, jaké je. Z Popelky, z města naprosto zanedbaného, se stalo krásné historické město.

Než všechny tyto dlouhé řeči, které tady vedeme, o tom, co je správné, není správné, možná že by bylo lépe dát veřejnosti přesně takovou možnost. Pak by se skutečně vidělo, čí zájem kdo hájí a kde je ten skutečný zájem veřejnosti.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já se musím pozastavit ještě nad jednou věcí, o které tady mluvila kolegyně Seitlová, a to je v té části 39., změna zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury elektronických komunikací.

Navrhuje tuto záležitost vypustit. Já bych to chtěl zdůraznit, proč je to důležité.

My tady máme zákon 114, o ochraně přírody a krajiny. Tam se mluví o krajinném rázu. Zajímavé je, že u nás vzniká petice na obci, protože chceme postavit rozhlednu. Kdo si myslíte, že je tím největším guru, kdo o tom rozhodne, o tom krajinném rázu? Rozhodují o tom v Praze, osmičlenná komise, která je poradkyně, ta komise, vlády. Vůbec se nedbá na to, jestli místní občané takovou rozhlednu chtějí, nebo ne, jestli se jim tam bude líbit, nebo ne. Je otázka, komu se líbí Ještěd, a komu se nelíbí.

Dnes je to kulturní památka. Máme názor jiný, než mají Pražáci. Zajímavé je, že i ochránci přírody nemají s tímto typem ochrany rozhledny na Špičáku žádný problém. Jsou na naší straně. Ale v Praze, a to jsou lidé ze sídlišť, kteří tady bydlí, tak chtějí chránit přírodu jinde. Domnívám se, že do zákona se vůbec neměl tento zákon vtělovat. Ale ptám se v souvislosti s možností potom vedení 400 kW nad a v intravilánu před a za obcí. Dovedete si představit, že máte v zemi takovýto kabel dneska, a protože z nějakých důvodů je ho třeba vyměnit, protože dožívá, tak co se udělá. Tam, kde jde před obcí do země, a vychází zase za obcí ze země na stožáry, tak se převedou stožáry přes obec. A ať tam bude kulturní památka, nebude tam kulturní památka, ať tam lidé budou žít, nebo ne. Energetici si to představují hrozně jednoduše. Doposud jsme měli nějaký režim, a teď se podívejte na ty své obce a skoro se tady za to nebere. Což mě zaráží.

Nemohu souhlasit s kolegou Petrem Víchou, kde se většinou nějakým způsobem sjednotíme a shodneme se na jeho názorech, ale nemohu podpořit zákon, který má tolik částí a kdy ta jedna je skutečně přílepek, a vůbec tam nepatří. A myslím si, že tady budu za jedno možná i s paní ministryní. Všechny ty přílepky, které se tam objevily, protože někdo si to prolobbuje. Hrozné na tom je, že to řešení dnes je vyhláškou a nebudeme měnit vyhlášku. Proč bychom ji měnili? Rovnou změníme zákon. Chápete, jak jsou tady už teď pošlapovaná práva v zájmu, a teď nevím koho a čeho. Nějaké obrovské lobby.

To znamená, budu samozřejmě hlasovat pro to, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, aby skutečně byl tento bod vyřazen, vypuštěn z toho návrhu zákona, a jestli někdo bude hlasovat pro zákon, tak je třeba, aby si uvědomil, že hlasuje i pro takovouto záležitost a jednou možná bude jezdit přes samosprávy, které budou zadrátovány obrovským 400kilowattovým vedením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Přiznám se, že můj postoj k tomu zákonu je takový ambivalentní, protože na jednu stranu musím dát zapravdu těm, co říkají, abychom zákon schválili. Na druhou stranu a z různých jiných důvodů musím dávat zapravdu těm, co říkají, abychom zákon neschválili, protože argumenty obou dvou stran jsou docela silné, a potom je velmi těžké se nějak rozhodnout.

Dovolím se trošku vrátit do minulosti a říci, v jaké situaci se dneska nacházíme. Česká republika je podle zprávy Světové banky na zhruba 130. místě z hlediska délky trvání stavebních řízení s tím, že průměrná doba řízení je 250 dní. A teď se dostáváme k první věci, kterou chci říci. U velkých infrastrukturálních staveb to potom je zhruba 5 let – okolo 1800 dní. Já to tady říkám proto, že první věc, která vás napadne, je, že to, co bychom asi měli nejvíce zkracovat, jsou právě ty velké infrastrukturní stavby a tam paradoxně např. účast spolků, které se dříve mohly zúčastnit, nevylučujeme, a jejich účast zůstává neomezena, čili to mně úplně logiku nedává.

V programovém prohlášení vlády je skutečně napsáno, že její ambicí je zjednodušit a zrychlit povolovací řízení a k tomu měla sloužit i novela toho zákona s tím, že vůbec není jisté, že se tak stane a argumenty, proč to není jisté, tady už zazněly, a já to nebudu opakovat.

To, co je zvláštní a to, co já považuji u toho zákona za základní, je, že dle mého názoru při jeho přípravě a schvalování naprosto selhala koalice a vláda. Protože pokud dojde k tomu, že v rámci zákona, který předkládá ministerstvo pro místní rozvoj na základě toho, že se tak usnese vláda, která rozhoduje ve sboru, dojde k tomu, že je přijato 131 pozměňovacích návrhů, z nichž nadpoloviční většina je ze strany koaličních poslanců, tak to nemá logiku a selhala tady vláda jednoznačně a naplno. Protože pokud vláda, kde sedí ministři z koaličních stran, není schopna zajistit, aby následně nebyl zákon zaplevelen dalšími nápady a návrhy, které jsou poloústavní, neústavní, nesmyslné, zmatečné atd., tak potom ona je tím viníkem a ona je tou odpovědnou řekněme právnickou osobou, s tím, že pokud to potom musíme personifikovat, tak tou osobou neprávnicky odpovědnou, ať chce nebo nechce, je paní ministryně pro místní rozvoj, která tady právě teď nesedí, což jí nevyčítám, protože vím, že už to nemohla vydržet. Ale zkrátka teď to tady říct musím, protože my to zrovna takto mysl na jazyk přinesla. Co je pro tu chvíli potom zvláště potom zajímavé, je jedna věc. A velmi mě mrzí, že paní ministryně tady není. A to je: Mě do toho netahejte. Mě do toho, co se týká spolků, nic není. To není můj návrh, s tím nemám nic společného.

Takže prosím nyní stenozáznam z Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Foldyna dává pozměňovací návrh F, který má tři části. Pan poslanec Foldyna – děkuji za zamávání, paní ministryně - dává pozměňovací návrh F, který má tři části. Část první neprochází, část druhá neprochází, část třetí, ve které se slova správního řízení nahrazují slovy řízení podle tohoto zákona, jinými slovy spolky se vyřazují, se správní řízení prochází. Předtím, než se o pozměňovacím návrhu hlasuje ve sněmovně, tak to probíhá stejně jako u nás, tzn. dotazován je zpravodaj za garanční výbor, což je pan poslanec Uhlík, za výbor pro životní prostředí, tuším, a stanovisko výboru je doporučující. Následně se pan předsedající místopředseda Poslanecké sněmovny Filip dotazuje paní ministryně, odpověď je souhlas. Paní ministryně souhlasila s vyřazením spolků ze zákona a jestli nám tady dnes říká, že tomu tak není, abychom ji do toho netahali nebo aby se někteří do toho netahali, tak já asi špatně stenozáznam nebo já tomu nerozumím. Souhlas je prostě souhlas. S tím se nedá nic dělat a není správné si myslím říkat, že do toho nemám být tahán. Ještě zajímavější je, jak se zachovala politická strana, resp. hnutí, které by paní ministryně aspoň měla ovládat a to by aspoň mělo držet lajnu. Když ostatní lajnu nedrží včetně opozičních stran. Zajímavé je, že hnutí ANO hlasuje tak, že 34 je pro. 34 je pro, ano, vyhoďme spolky. Zdrželi se čtyři, omluveno sedm, proti nikdo. Takhle funguje hnutí ANO, takhle funguje ministryně za hnutí ANO a takto nám to tady vykládá a ODS samozřejmě – ale pozor, neříkám, že jsme odpovědnou osobou, opozice je opozice, ale tady někdo křičel: Mě do toho netahejte! Mě do toho netahejte, s tím nemám nic společného, akorát s tím souhlasím, když návrh někdo podává... Takže to je k té věci, která souvisí s programovým prohlášením vlády a s plněním programového prohlášení vlády a s tím, jak nám někdo říká kdo je a kdo není pro to, aby se někdo mohl nebo nemohl zúčastnit řízení.

Je to bramboračka, na které se odpovědná osoba a odpovědné ministerstvo podílelo jednoznačně dokonce tím, že dokonce v některých případech u věcí, které nebyly ve vládním návrhu zákona, souhlasilo. Tak to je.

Další poznámka. Lobbisté. S těmi lobbisty to je strašné. To se fakt s nimi nedá vydržet atd. Ale s lobbisty tady měl přece někdo zatočit! Měl na to tři a půl roku, ti měli být vymýceni, všechno mělo být transparentní, ničeho jsme se neměli tady obávat, protože všechno bude fungovat, a pošlape to, pojede to jako ve firmě, třeba...

Takže se dozvídáme, že to tak není, že lobbisté nás tady dotlačili k hrozným věcem. Bylo přijato 131 pozměňovacích návrhů, pro které, aby mohly být přijaty, musela hlasovat i koalice. A dneska to tady máme, jak já říkám bramboračka, nic se s tím nedá dělat jiného. Odmítnutý seminář. Ano, děkujeme paní ministryni, skutečně nám byl nabídnut seminář k 131 pozměňovacím návrhům, které prošly v Poslanecké sněmovně. My jsme se na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dohodli tak, že budeme nadvakrát zákon projednávat, protože zákon je poměrně komplikovaný.

Já nikoho z ničeho neobviňuji, jen to tady musím pro tu fakticitu a pro to, abychom všichni věděli, jak to probíhá, říci. Na prvním jednání samozřejmě paní ministryně nebyla, protože měla jinou práci. Jako my máme někdy jinou práci, než jenom se bavit o stavebním zákoně. Na druhé jednání, zaplaťpánbůh, přišla, kde jsme si také většinu věcí vyříkali. V této souvislosti musím pochválit MMR, že skutečně velmi promptně reagovalo na naše všechny dotazy a dostávali jsme všechna jejich stanoviska včetně odůvodnění. A dostali jsme i věci, které normálně od senátní kanceláře nedostáváme, a to je text s vyznačením změn toho, jak vypadal ten zákon, když přicházel do Poslanecké sněmovny a k jakým změnám došlo v Poslanecké sněmovně. Za to chci MMR, v jehož čele stojí paní ministryně, jak jsme tady několikrát slyšeli, poděkovat.

A teď k těm předloženým pozměňovacím návrhům a k tomu, co vede k té mé ambivalenci. Zákon obsahuje dle mého názoru minimálně dvě velmi prospěšné věci. Tou první je zkrácení schvalování územních plánů. A potom také možnost spojeného řízení a také možnost toho, aby EIA probíhala zároveň s tím spojeným řízením. To vidím jako velmi podstatné, důležité, a skutečně by to v některých případech podle mého názoru mohlo vést ke zkrácenému procesu povolování stavby.

Věci záporné tady byly zmiňovány. Sám za sebe říkám, že největší problém mám se třemi z nich. Tím prvním je, že skutečně v případě závazného stanoviska dotčeného orgánu není možné okamžitě bezprostředně se proti tomu závaznému stanovisku ozvat, ohradit a vypořádat to, aby se vyjasnilo, jak to s tím závazným stanoviskem je. Před tím, než bude stavba povolena nebo realizována. Tím druhým je, že dle mého názoru také v některých případech dochází k nepřiměřenému omezení vlastnických práv. To je nad rámec věcí. Jednak je tady zmiňovala paní senátorka Wagnerová, jednak paní senátorka Seitlová. Třetí věc, které rovněž nerozumím, neboť jsem vystudovaný fyzik, je ta věc, proč do toho zákona byla včleněna povinnost 400kilovoltové a vyšší vedení vésti v zastavěných územích pouze vzduchem. Nerozumím tomu, proč by to nemohlo být i v zemi, zvláště v případech, kdy se to vyloženě nabízí. Já osobně to považuji, byť je to dražší, také za rozumnější řešení.

Tolik ode mě jenom krátce k tomu zákonu. Díky tomu, že jsem počkal až na konec, tak jsem spoustu věcí mohl vynechat. Za nejpodstatnější sdělení, byť se to možná většině nebude líbit, protože my jsme v pozici menšiny, považuji to sdělení, že pokud ten zákon dneska takhle vypadá, že dokonce i koaliční, nebo senátoři, kteří patří ke koalici říkají, že pro něj nemůžou hlasovat, je způsobeno tím, že tady někdo svoji práci nezvládl. A nezvládl ji zejména v okamžiku, kdy docházelo ke schvalování toho zákona v Poslanecké sněmovně, kde, jak všichni víme, zatím pořád má koalice ještě většinu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Hlásila se paní ministryně, samozřejmě má slovo. Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já jsem překvapená vystoupením pana senátora Vystrčila, a to z několika důvodů. Dovolte mi je zde sdělit.

Moji lidé byli upozorňováni právě panem senátorem, abych se zklidnila, jinak mi to vrátíte... Tak si asi pan senátor počkal na svůj téměř závěr celého jednání, kde za chvíli dám závěrečné slovo k obecné rozpravě. Je mi to velmi líto, ale ani s tímto chováním jsem se já dosud nesetkala, ač jsem překvapena z mnoha věcí.

Já musím říci – a vrátím se k tomu pozměňovacímu návrhu pana Foldyny a Adámka. Za sociální demokracii hlasovalo pro tento návrh 16 poslanců, za hnutí ANO 34, za komunisty 28, za TOP 09 15, za ODS 15, to znamená, kromě jednoho všichni, za KDU-ČSL 2, zbytek omluveno, Úsvit 5, Nezařazení 4. Toto jde skrz politické spektrum, celý Foldyna jde skrz politické spektrum, za které tady sedíte i vy, vážení, prostřednictvím pana předsedajícího, senátorky a senátoři. Já tady stojím, kde jsou ti ministři na té galerce? Kde je ten Ťok, Brabec, Jurečka, Havlíček, nevím, kdo ještě, všichni? Kde jsou? Máte tady jenom mě. A támhle jsem osočena, že připravuji nový zákon. No já tomu věřím a já pro ten stát fakt dělám, já to neberu na ty čtyři roky. A vy moc dobře víte, že já už jsem měla být odvolaná před rokem, před dvěma, před třemi. Mně to je jedno, protože já zatím stále táhnu nějaké věci na MMR, zachraňuji tam nějaké miliardy.

A další věc je, víte, já si často myslím, že v Parlamentu ČR, tak, jak je psán v naší ústavě, kterou já naprosto respektuji a já jsem dala slib, prezidentovi republiky, že ji budu dodržovat, tak respektuji i parlament. Ale respektuje parlament i exekutivu, nebo nás považuje jen za nějaký póvl, který opravdu je administrativní silou Parlamentu ČR. Protože já tam řídím několik tisíc lidí, spoustu agend. A tenhle zákon, co tady před vámi leží, ať už pro něj budete hlasovat jakkoli, nás stál dost sil. A možná vám to je jedno, protože tady sedíte několik hodin, máte na to třicet dní. My jsme ho dávali dohromady dva a půl roku. Dva a půl roku. Možná tady slyším, že je to špatně odvedená práce. A čí? Toho, že nespolupracuje koaliční vláda? Tak ho zamítněte. Tak ho prostě zamítněte, jestli to chcete udělat, je to čistě jenom vaše věc. V mé ruce a v mé moci tady je obhajovat zákon, a to já tady provádím. A ještě provedu ve svém závěrečném slovu k obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, další do rozpravy s právem přednosti se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající.

My jsme s manželkou vychovali dvě dcery, teď jsou už dospělé, tak jsem si myslel, že už mě nemůže nic překvapit. Mýlil jsem se...

Teď k těm dalším věcem, které jsem tady chtěl ještě říci. Ten problém, který tady je, není o tom, jak kdo hlasoval. Zejména si myslím, že není o tom, jak hlasovala opozice. Ten problém je o tom, že – můžeme se podívat do stenozáznamu, ale já jsem poměrně pečlivě poslouchal paní ministryni a její reakce. A jedna z reakcí, která zazněla bylo: „Prosím vás, vy tady pořád mluvíte o těch spolcích.“ A já na ty spolky nemám jednoznačný názor, abychom si rozuměli. Já si myslím, že dneska ta šíře jejich zapojení je příliš velká, že by to mělo být lokalizováno na to místo, kde se ta věc děje atd. A já nevím, jak to udělat. A protože nevím, jak to udělat, tak do toho nezasahuji a nic nenavrhuji.

Ale ten problém je jinde. Ten problém je v tom, že není možné v okamžiku, kdy souhlasím s přijetím pozměňovacího návrhu, říkat, abych do toho nebyl z hlediska toho, že se něco stane špatně, zatahován. Tím, že s něčím souhlasím, tak se k tomu hlásím. Pak bych to měl, mám tendenci říct jako chlap, ale tady sedí žena, obhajovat. A pak neříkat věci, že to není moje věc. To tak přece není. Mělo to být tak, že to je moje věc, protože jsem člen vlády a mám zájem na tom, aby zákon byl schválen. A my jsme tady od toho, abychom říkali své výhrady nebo pochvaly. A abychom následně potom rozhodovali. Můžeme se přít o tom, kdo to má těžší a kdo to má lehčí, ale je to takhle dáno a takhle jsou ty pozice rozděleny.

Čili tohle je fakt. A na závěr si dovolím říci za sebe, i za své kolegy a kolegyně, že nám to také, paní ministryně, není jedno. A že také si myslím, že naprostá většina senátorek a senátorů, kteří tady vystupovali, tady vystupovali proto, že jim to není jedno. A že chtějí, abychom do budoucna legislativní proces dělali lépe a aby takových bramboraček, ze kterého se stal např. tento zákon, ubývalo.

To je celé, co k tomu v tuto chvíli jako reakci na vaše vystoupení mohu říci.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Ano, děkuji, já se ještě vyjádřím. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se ještě vyjádřím, prostřednictvím pana předsedajícího, vůči panu senátorovi Vystrčilovi.

Já nevím, jestli jste správně poslouchal, nebo spíš pochopil, co jsem zde říkala v reakci na paní senátorku Chmelovou. Kdy jsem říkala, že na výborech se hádali senátoři mezi sebou. A ať mě tady netaháte do toho, jak vy jste se bavili na výborech. Já tady stojím za tím zákonem a za vším, co se sem přitáhlo a přineslo ze sněmovny. A já nikdy neutíkám od odpovědnosti, takže tady šlo jenom pravděpodobně o nepochopení z vaší strany, protože já jsem to jinak nemyslela. A jinak bych tady evidentně nestála, evidentně galerka je prázdná, jsem tady sama...

A ještě bych se chtěla zeptat, nebo respektive reagovat na vaši průpovídku, že jste vychoval dvě dcery... Nerada bych, abyste urážel moji matku. Já jsem ráda, že mám svůj vlastní názor a nebojím se ho říct ani před senátory České republiky!

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  S právem přednosti pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem v kanceláři u sebe, dělám poštu, vyřizuji dopisy, dost dopisů od občanů, ještě se tam objevují stanoviska, názory i k tomuto tisku. Společnost je nad tím rozdělena. Dost stanovisek chodí od těch, kteří nám posílali stanoviska, jak to máme rozhodnout kolem Šumavy, jak to máme rozhodnout kolem D8. Ti jsou hodně pilní. Většina občanů ovšem si toho nevšímá, ale co vám musím říct, je mi z té diskuze hodně smutno. Je mi smutno a je to teď moment, kdy jsem se drobet zastyděl, kam jsme se posunuli. Mám pocit, nezlobte se, že někteří možná i pod vlivem, že je 90milionový limit na kampaň do Poslanecké sněmovny, se domnívají, že tu kampaň odbudou přes jednání Senátu... Prosím, ne, nedělejte to, Senát je tady 21 let. Dalo práci jeho důvěru pozvednout, společně jsme se o to zasloužili, i když to není to, co bychom si přáli, ale, věřte mi, s odstupem – a já nejsem v tomto zákoně nijak zainteresován, ani jsem nikomu nic neslíbil, jako obvykle neslibuji, tak si myslím, že by bylo dobré dát sportovně míč na zem.

Názory, jestli je to protiobčanské v tom, že to omezuje přístup občanů k jednání, rozhodování, a nebo jestli je to více pro to, aby se mohlo rychleji stavět, to je samozřejmě na uvážení každého z nás. Že ten zákon není dokonalý, jako všechno ostatní, to je zřejmé. Jsou tady subjekty, které to nechtějí a pojmenovávají, proč to nechtějí. Zejména proto, že se domnívají, že to omezuje právo veřejnosti zapojovat se do řízení s tím spojených. Jsou tady subjekty, zejména z podnikatelské sféry, které říkají, pusťte to, aby se konečně mohlo stavět, protože stavebnictví se dostává neustále do horších a horších problémů. Na jedné straně kapacity, zejména v průmyslu, máme maximálně vytížené a ve stavebnictví je efektivně nevyužíváme. Já bych prosil, abyste společenské zájmy nadřadili – promiňte, že to tak řeknu, ale říct to musím, je to možná z toho odstupu v televizi v té začínající volební kampani, a přestali jsme možná dělat repliky sami na sebe a rozhodli to prostě hlasováním. Demokratickým mechanismem. Věřte mi, není to nic šťastného, jak se diskuse posouvá.

Jestli nejsme schopní – a je tady řada zkušených politiků – překonat; dělat repliku na každé druhé vystoupení, myslím si, že to je nešťastné a že to k ničemu dobrému nevede. Já vás nechci moralizovat, nakonec na to nemám žádné právo. Ale zase mám právo říci svůj názor.

Já v tuto chvíli – i na základě některých urputných vystoupení tady – nakonec budu pro ten návrh hlasovat. Protože si myslím, že i přesto, že tam je řada chyb, je to prospěšné. A paní ministryni bych taky, jaksi s odstupem několika let tady působících, možná doporučil, že zdrženlivost taky přináší ovoce... Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já také děkuji, pane předsedo, děkuji za ta slova. A další do rozpravy je přihlášen s právem přednosti pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem přesvědčen, že se tady stoprocentně promítá to, že je před blížícími se parlamentními podzimními říjnovými volbami. Jsem přesvědčen o tom, že zkrátka a dobře někteří kolegové toho velmi dobře využívají. A chci tady požádat o jednu věc a chci tady vyjádřit jeden názor.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegovi Vystrčilovi. Nechť mně promine, ale já si myslím, že bychom měli být v určitém slova smyslu džentlmeni. A řvát tady na ministryni této vlády, já jiný termín neumím použít, takové věci jdou říct i hlasem normálním. A skákat jak čertík, omlouvám se tady za to, tak já si myslím, že v Senátu by to být nemuselo. Chci říct, že tato ministryně, já ji vůbec neznám, mimo to, že jsme se několikrát potkali na různých akcích, ale opravdu se nijak neznáme, nejsme v kontaktu ani v mailovém, v žádném, tak byla jediná ministryně, jestli se nemýlím, která byla účastna za vládu k 20. výročí založení Senátu. Nebyla tady jinak ani noha. A jestli si myslíme, že tímto Senát zvedne svoji pozici u voličů, která podle mého názoru je neoprávněně nízká, neoprávněně nízká, tak přesně tímto způsobem to pohřbíme úplně. Já vám to nevnucuji, je to můj názor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášena paní Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Těžko se mi teď v té nadstavbě po tom, co tady bylo řečeno, hovoří, ale budu hovořit jenom věcně o problému zákona. Správně bylo definováno, že ten zákon opravdu dělí společnost. A on ji dělí proto, protože se stále – a tady to zaznělo, prostřednictvím právě pana senátora Martínka, že za to, že máme v havarijním stavu, a opravdu v žalostném stavu, silniční síť, snad můžou nevládky. Tak já chci říct, že tohle je velmi špatná argumentace. To je velmi špatný mýtus. Protože opravdu je to spíš o tom, my nemáme údaje statistické, ale teď jsem četla statistiku, kterou si udělal jeden podnikatel a říkal: „Tady v Praze, když chci stavět, tak to trvá 7 let.“ Říká: „3,8 let z toho je nečinnost úřadů. Nebo nekvalitní práce úřadů.“

Já nevím, jestli je správné řešit situaci, která je, z hlediska toho, že u nás nemáme dobrou, kvalitní silniční síť, nebo trvá dlouho stavební řízení, právě tím, když to tak řeknu, tak za to můžou nevládky a taky občané, kteří se nechtějí smířit s tím, že dostanou za ty výkupy tolik, co dostanou. A někdy je to opravdu málo. Já myslím, že to je nefér. Já neříkám, že tam může být i tento aspekt, ale nemyslím si, že to je ten hlavní aspekt. Protože i Ministerstvo životního prostředí řeklo, bylo tisíc – teď to nemám – tisíc tři sta řízení EIA o budování dálnic a všech možných silnic. A z toho bylo jenom jedno procento, ve kterém se odvolávali, a už pak ani nepodávali žádnou žalobu.

Tak, prosím vás, buďme korektní a řekněme si, ano, je to regulérní debata, ale nepoužívejme tyto termíny, které říkají, že za všechno můžou nevládky a taky ještě ti vlastníci pozemků. Tak to prostě není. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, paní ministryně, dobrý den, dámy a pánové. Uvedl bych jenom technická data k zákonu č. 416/2009 Sb. V § 2b čtyřku. Z tohoto důvodu podpořím pozměňovací návrh paní Jitky Seitlové, protože ona chce, aby tento bod byl vypuštěn z jednoho jediného důvodu. Tady je to sice napsáno trochu šalamounsky a přivedlo mě k tomu vystoupení pana senátora Horníka, který řekl, že když je někde nějaký špatný kabel 400 kilovoltů, že se vymění a dá se vzduchem.

Co se týká přenosové soustavy, něco maličko vím, protože jsem dělal ve sklárně, kde je elektrické tavení skla a tam se s velkými proudy pracuje.

Ale je tady jeden zajímavý velmi nebezpečný problém. 400 kilovoltů je mezinárodní přenosová síť, to není stodesítka, to není pětatřicítka. To je první problém, který je, abychom tady neotevřeli Pandořinu skříňku, to si uvědomte. Německo má velký energetický problém. Zakázalo jaderné elektrárny, ty skončí. Mají problém, že mají dost uhlí, ale budou chtít omezit uhelné elektrárny. A mají na Baltu přebytek elektriky, ale nemají vedení a nejsou schopni ho tam postavit. Ideální cesta je přes Českou republiku. A jestliže to schválíme tak, jak je tady napsáno, to znamená postavit 400 kilovoltů i zastavěné území, tak to nám lidé pěkně poděkují.

Chtěl bych se zeptat, proč je to tady, paní ministryně, vůbec zapsáno, když u nás v České republice, pokud je mi známo, kabel 400 kilovoltů neexistuje, nikde není, je pouze stodesítka, nyní se uvažuje, že by se mělo dělat 6,1 kilometrů přes Lužické hory proto, aby se nepoškodil krajinný ráz. Jediné, co mám informaci, je, že 400 kilovoltů postavili Japonci, nyní nevím, v které městě, do kabelů, ale dali ho asi kilometr, protože ho přivedli na okraj města, 400 kilovoltů, dali ho do země a následně ho přivedli do rozvodny. A do země ho dávali z toho důvodu, aby to nemělo negativní vlivy na obyvatelstvo, v jehož okolí je zastavěná část, kde jsou rodinné domky a kde se lidé pohybují, protože 400 kilovoltů má úplně jiné vlivy a ochranná pásma, než má stodesítka nebo pětatřicítka. To je nutno si uvědomit. V tomto paragrafu, který Jitka Seitlová správně dala do pozměňovacího návrhu, je velké nebezpečí, že když se tam nechá, může z toho být velký problém. A pak je jednoduché, ano, za distribuci elektrické energie se platí, a nejkratší cesta ze Saska do Bavorska je přes Českou republiku. Postavit tady vedení, pak, když to bude takhle postaveno, bude jednoduché, to znamená budeme zadrátovaní a Bavoři budou mít pěknou krajinu a my tady budeme mít vedení a nikdo s ním nic neudělá, protože jakmile se to jednou postaví, už to nikdo nezruší.

To je jedna věc. A pak jsou ještě nějaké různé finty, změna stavby před dokončením apod., ale k tomu bych se nyní nechtěl vyjadřovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Zatím jako poslední je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Při této dlouhé debatě jsem si vzpomněl na jednu průpovídku, možná je to spíše lidová moudrost, kterou říkával můj otec. A to bylo kdo platí, poroučí. Tak jsem se podíval na to, když tady říkali někteří kolegové o tom, jak průmyslová zóna Holešov, která stála miliardu a kraj stála 600 milionů, jak stojí a na dálnici, která se připravuje, je asi týden předběžné opatření. Pátral jsem po tom, kdo to podal, je to spolek Egeria, který má tři lidi, kteří zřejmě nejsou schopni napsat takovýto rozklad a takovéto odvolání. A tomuto spolku významně pomáhá – je to od mých kolegů, já jsem žádné tiskoviny neviděl – ekologická společnost Frank Bold. Dostali jsme dopis, který nám napsalo hnutí Duha, Frank Bold, Brontosaurus, Zelený kruh. A tak jsem se nyní díval na internet do jejich výročních zpráv a zjistil jsem, že hnutí Duha má roční rozpočet 14.600.000 Kč, myslím, že je to za rok 2014, bral jsem vždycky poslední zprávu, kterou tam měli. A z toho 6.900.000 Kč nějakým způsobem dostane od státu, a pak jsou dary a přátelé, 5,9 mil. Kč, ale to jsem nerozklíčoval, co to jsou za dary. U Franka Bolda je to 16,8 mil Kč, členské příspěvky jsou 26 tisíc Kč. A pak už je tam Evropská komise DG Home 1,1 mil. Kč, DJ Justice 1,5 mil. Kč, ministerstvo vnitra 600 tis. Kč. Švýcarské fondy 1,2 mil. Kč.

Je celkem zajímavé se zamýšlet nad tím, a měli bychom se tomu někdy věnovat pokud jde o ty, kteří pomáhají ekologii a v některých případech pomáhají zastavit investice v České republice. Měli bychom se zamyslet nad tím, co vlastně vede stát a zahraniční společnosti, které de facto platíme z našich příspěvků do Evropské unie, k tomu, že tyto spolky vydržují. Ono to totiž vypadá tak, že on se někdo, jen tak nějací občané – my tady pořád mluvíme o nějakých občanech – tak samozřejmě, máme-li nějaký zájem a chceme-li něco hájit, tak se spolčíme, dáme se dohromady a potom prosazujeme svou myšlenku, platíme si to, tak jako mnoho občanů.

Ale tady je celkem zajímavé, jakým způsobem do toho zasahují vlastně jiné státy, a také Evropská unie. A to si myslím, že tak úplně bezelstné vždycky býti nemusí.

To je jenom příklad toho, že právní trust, který umí napsat výborná stanoviska k tomu, aby jednotlivé soudy se jimi musely vážně zabývat, tak ten si platíme sami, případně nám je tady z větší části platí Evropská unie.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že se do obecné rozpravy již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. A závěrečné slovo a vyjádření k obecné rozpravě má samozřejmě paní ministryně Karla Šlechtová. Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji ještě za možnost závěrečného slova. Vyjádřím se zde k několika věcem - ne ke všem – které zde zazněly během obecné rozpravy. Možná tak trochu v úvodu jsem se dozvěděla, že jsme připravili špatný zákon, který vlastně nic nezjednoduší, ač my říkáme, že zjednoduší, že vlastně nic nezrychlí, když my říkáme, že zrychlí, a že vlastně všechno zesložití, ač my říkáme, že bude přívětivější. Ale dovolím si říct, že to nevíte ani vy a neví to nikdo. My máme predikce, my máme odhady, komunikaci se stavebními úřady, my máme statistiky, takže mnoho věcí, které zde zazněly, vnímám velice závažně. A byla bych bývala ráda, kdyby na mé skupině, kterou jsem založila, která se skládala z poslanců a senátorů, a i mnozí z vás, kteří byli členem, jste případně i toto sdělovali včas a možná i s některými detaily.

Tady bych také chtěla říci možná v úvodu, že i senátoři byli zapojeni do přípravy novely stavebního zákona, do té doby, než tento zákon opustil ministerstvo pro místní rozvoj.

Nový stavební zákon. Vzhledem k tomu, že předešlý stavební zákon trval přesně osm a půl roku, nedomnívám se, že tato novela bude pouze na rok nebo na dva roky.

Myslím si, že těch let uplyne asi dost. Také jsem zmínila, že musí nový stavební zákon být podmíněn, a to změnou kompetenčního zákona. Já jsem to možná nedořekla, protože už to opakuji tolikrát, že jsem to zde zapomněla sdělit, za to se vám omlouvám. Musí dojít k redukci ministerstev, musí dojít i k přenesení odpovědnosti a agend stavebního práva v ČR na z mého pohledu jeden, maximálně dva úřady, a to státní organizace, protože jinak si těchto sedm resortů, které jsou odpovědné za stavební právo v ČR, nikdo nebude schopno nic domluvit a vždy si polezeme vzájemně do zelí a uděláme z toho akorát ještě větší nepořádek pro občany ČR, protože si je posíláme z každého speciálního stavebního úřadu na další, pak nám chodí na obecní stavební úřady a podobně.

Čili já si stojím za tím svým návrhem, udělat nový stavební zákon. Samozřejmě je to na další vládě, jestli přijme náš návrh, který samozřejmě bude pokračovat mými lidmi, při přípravě věcného záměru nového stavebního zákona, protože ten samozřejmě nedáme dohromady za čtyři měsíce, nicméně za mě půjde na vládu ještě informace o přípravě tohoto nového zákona, o tezích tohoto nového zákona. A možná, proč jsem s tím nevylezla dřív...

Protože kdybych s tím vylezla třeba před čtvrt rokem nebo půl rokem, tak se tady vůbec nebavíme o novele stavebního zákona, ale bavíme se o tom, co jsem vykopla ven, na veřejnost apod. Takže to byl i můj záměr, počkat na to, jak dopadne novela stavebního zákona. Následně vše zveřejníme.

Ráda bych tady zmínila pár věcí ke spolkům.

Já se následně dostanu opravdu k reakci i právě pozměňovacího návrhu pana Foldyny, upozorňuji, není to jenom pan Foldyna, ten pozměňovací návrh podal i pan Adámek, oba dva z ČSSD. Tady jde například o těch 9 projektů, které vláda schválila jako výjimku v rámci zákona o EIA. Tyto zákony budou vyloučeny, nebudou muset mít EIA a rovnou půjdou do stavebního povolení, resp. územního řízení a stavebního povolení. Já jsem jediný člen vlády, který pro tuto výjimku nehlasoval. Takže... A možná vám sdělím proč. Protože já jsem nechtěla eliminovat tu veřejnost. Jsem jediný člen vlády, který toto neodsouhlasil. Mluvit o mně, že já jsem proti spolkům, to úplně není korektní. Ale budiž.

Teď se můžeme také ptát, v jakém stavu je těch 9 projektů... To je také samozřejmě na místě. Uvidíme, kdy dostanou stavební povolení, protože všechny ty spolky, já se jim vůbec nedivím, protože bych udělala to samé, si nechaly své komentáře o žádosti na stavební povolení. Takže tu odpovědnost, kterou případně měl orgán o EIA, si nechaly na ty stavební úřady, protože vláda a sněmovna rozhodly o tom, že bude výjimka na 9 projektů, těch klíčových.

Co bych chtěla ještě zmínit, je přezkum závazných stanovisek. Tady i paní senátorka Seitlová sdělovala, že jsme se podíleli na té změně, ano, ale ta změna z našeho podílu, tady bych to chtěla upřesnit, nebyla úplně dobrovolná, pomáhali jsme, abychom pomohli gestorovi, to znamená ministerstvu životního prostředí, kteří vůbec neuváděli rizika, která hrozí z toho, že se vůbec tato změna přijala, takže on se každý resort probudí, občas brzy, občas pozdě, občas to úplně nechá být. Takže tady jenom doplňuji za ministerstvo pro místní rozvoj, že jsme se snažili pomoci tak, aby vůbec to vypadalo takovým způsobem, aby to bylo funkční.

Já možná vám ještě sdělím strašně moc změn, i v rámci meziresortu, vlády, sněmovny, se dostalo do změnových zákonů. Role MMR je především v tom, aby ty zákony dávaly smysl k tomu střechovému zákonu, a to je ten stavební zákon. Tady jde i o to, co já jsem dostala v 11,30 na stůl, ty pozměňovací návrhy, kde tedy předesílám, že ty pozměňovací návrhy nejsou shodné, které jsme debatovali na výborech. Mnohé z nich. Takže je vidíme poprvé. Což samozřejmě, pokud je mi to dovoleno, tak já samozřejmě budu žádat vedení Senátu o přestávku pro poradu se svými zaměstnanci, pokud samozřejmě mi to nebude umožněno, požádám paní zpravodajku, protože předpokládám, že k tomu bych měla mít možnost i právo.

Chtěla bych tady zmínit, že i tady po té obecné debatě si můžeme říci, že jsou tady zcela nesourodé názory na části stavebního zákona. Někteří z vás se zabýváte především spolky, někteří z vás se zabýváte už detaily, máme tady přenosovou síť, máme tady dopravní stavby, máme tady další věci. Samozřejmě, ten stavební zákon s sebou nese tolik věcí, kdy jsme spoustu věcí ještě vůbec nedebatovali, já jsem možná i ráda, protože bychom tady strávili ještě dalších hodin...

Developeři a spolky. Možná na úvod, než budu reagovat na některé návrhy, které zde padaly, tak bych chtěla říct, že já osobně jsem si proti sobě poštvala spoustu developerů, spoustu lobbistů, spoustu firem i spoustu, po pozměňovacím návrhu pana Foldyny, spolků. Protože my nejsme zlobbovaní, já nejsem zlobbovaná. Tady bych chtěla říct, že ten zákon, který tady je, který šel do sněmovny, zlobbovaný nebyl. To, co z něj udělala Poslanecká sněmovna, někde jsme měli souhlasné stanovisko, někde jsme měli nesouhlasné stanovisko, např. pokud se podíváte na mé stanovisko k předběžné držbě, kde na jednu stranu máme výtky tomu, že novela přináší v podstatě výhodu v tom, že může běžet vlastnické řízení a mezitím být přiděleno stavební povolení, ale nesmí se kopnout do země. Na druhé straně zde máme návrh, který by umožňoval už to kopnutí do země. Tam samozřejmě předpokládám, že mnozí z nás jsou seznámeni i s tím bojem, který probíhal mezi našimi resorty. Já k tomu samozřejmě následně budu mít stanovisko.

Nicméně, také předesílám, že zde využiji jednacího řádu Senátu, resp. zákonu o Senátu a jednacím řádu Senátu, vzhledem k tomu, že předkladatel je vyzván a má právo se vyjádřit k pozměňovacím návrhům, neznamená to povinnost. Znamená to pouze, že předkladatel má právo. Čili ne ke všem pozměňovacím návrhům se vyjádřím, protože jsou to vaše návrhy jako zákonodárců. Já jsem je obhajovala se svými lidmi na výborech, objevily se zde opakovaně, znovu. V tuto chvíli se domnívám, že jste to vy, kdo o tom musí rozhodnout. My jsme naše stanovisko dali, možná to bude precedentní, nicméně zákon o Senátu mi toto právo umožňuje, já se vyjádřím pouze k těm klíčovým, které považujeme za nutné, případně vyslat signál, jaké stanovisko má ministerstvo pro místní rozvoj.

Padly zde klíčové věci, které se týkají zásadních záležitostí ohledně stavebního zákona jako takového. Teď opravdu zákona o územním plánování a stavebním řádu ČR. Zde bych se chtěla vyjádřit k několika z nich. Prostřednictvím pana předsedajícího si dovolím reagovat na vystoupení pana senátora Horníka. Zde platí, že slíbenou metodiku dáme dohromady, slíbili jsme to na výboru, takže pokud je nutné, abych to sdělila i na záznam, slíbila jsem to osobně, nejen moji pracovníci. Takže to samozřejmě připravíme, zveřejníme na našem webu a také přidáme k využití všem stavebním úřadům, i přes ty krajské, na ty jednotlivé dílčí.

Na paní senátorku Jelínkovou, ohledně průmyslové zóny, zásady územního rozvoje jsou v podstatě pouze v měřítku 1:100 000, což ta podrobnost je opravdu velice malá. Upřesňuje se to v územním plánu města Holešov, kde se stanoví podrobné podmínky, vč. ochrany vod. Tady je důležité samozřejmě také, jak je to napsáno v tom územním plánu.

Na paní senátorku Sykovou bych chtěla reagovat, že my se stále domníváme, že stavební zákon aktivisté a spolky neomezují, neboť všichni občané, včetně těch spolků, se musí v podstatě, nebo měli by se zajímat o každé konkrétní území, ale už ve chvíli, nejenom když se něco staví, když už je to ve fázi stavebního povolení, ale ve chvíli, kdy se vůbec tvoří ta koncepce, to znamená územní plán toho města. To není tak, že zastupitelstvo obce si to schválí. Vždyť se podívejme na územní plány mnoha měst, teď je zde zase návrh, aby například město Brno, bylo mu prodlouženo zpracování aktualizace územního plánu popáté, do roku 2024. Já jsem byla přehlasována v Poslanecké sněmovně, kde jsem tedy bojovala proti tomu, aby to bylo vůbec do roku 2022. Sněmovna mě přehlasovala, nicméně tady jenom avizuji, že jsou tři města, která to nestíhají. Je to Praha, metropolitní plán hlavního města Prahy, k tomu můžeme dát separátní seminář, protože samozřejmě na Prahu, na paní primátorku už jsem posílala několik dopisů, že to považujeme za velice tristní situaci, jak vypadá stávající územní plán hlavního města Prahy a jeho zpracování, a druhá věc je Brno a možná Mladá Boleslav.

Dnes jsem si nechala zpracovat predikce zpracování aktualizací územních plánů a pro město Brno nám to vychází, že by to měli stihnout do roku 2020. Čili tady rovnou říkám, že k tomuto budu mít negativní stanovisko, k jakémukoli prodloužení pro město Brno, resp. pro aktualizaci územních plánů, delší dobu, než do roku 2022, jak schválil Senát.

Už v územním plánu se rozhoduje o tom, co se týká skládek, které zde padly, kde bude betonárna apod., to znamená, že při pořizování toho územního plánu se rozhoduje o tom, která plocha bude určena pro výrobu bydlení, občanskou vybavenost, rekreaci apod. Tady znovu vracím to, že všichni máme možnost a právo se vyjadřovat už při přípravě koncepce, to znamená především toho územního plánu, který je v podstatě začátkem toho, načež se všechno nabalí, ať už ta výstavba a další věci.

Dále bych si dovolila reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na paní senátorku Seitlovou. U některých bodů velmi krátce, protože některé věci jsem již sdělila v úvodním slově, následně případně doplním.

U řízení, na které se dělá EIA, je účast dotčené veřejnosti zajištěna, u ostatních staveb je nadbytečné vracet se do stavebního zákona, protože účastníkem řízení jsou i osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. Protože postavení toho účastníka řízení vyplývá z těchto právních předpisů, nikoli ze zákona stavebního.

Co se týká problematiky kácení, tak to povolení kácení bude součástí společného povolování, takže budou účastníky tohoto řízení. Ohledně majetkoprávních vztahů a dokládání majetkoprávních dokladů, tady bych ráda upozornila na to, že povolení stavebního úřadu je v souladu s veřejným právem, to znamená, zajištění soukromoprávního titulu je čistě na tom investorovi. S vlastníkem se při vyvlastnění jednat musí a jednat se musí opravdu vždy. Vzhledem k tomu, že ministerstvo pro místní rozvoj je i gestorem zákona o vyvlastňování, já jsem o tom informovala oba dva výbory, kterých jsem se účastnila, mimochodem zde dodávám takovou poznámku pana senátora Vystrčila, prostřednictvím pana předsedajícího, že jsem se nemohla zúčastnit prvního jednání, protože jsem byla v zahraničí. Těžko bych se dostala do ČR, nešlo to samozřejmě zrušit. Jenom pro informaci říkám, že zítra ráno letím na Maltu bojovat za evropské fondy po roce 2020 a samozřejmě otázkou je, jestli je využijeme, pokud budeme mít takový stavební zákon, podle kterého se dá stavět, nebo budeme bojovat jenom o měkké peníze.

K územnímu plánu města Brna jsem se vyjádřila.

Co se týká například změny příslušnosti k přezkumu správních rozhodnutí, v případě dopravní infrastruktury na Krajský soud v Ostravě, tak toto je změna zákona o urychlení výstavby, to znamená zákona č. 416 z roku 2009. Jedná se o pozměňovací návrh z Poslanecké sněmovny, se kterou ministr spravedlnosti vyjádřil souhlas i proti vůli ministerstva pro místní rozvoj. My jsme to rozporovali, rozporovali jsme to na všech výborech Poslanecké sněmovny, nicméně toto je jeden z pozměňováků, který se dostal sem. Na otázku, proč Ostrava, nevím, jestli je to zlobbované, nevím, my jsme byli opravdu proti. Takže to jenom stručně naše vyjádření.

Domnívám se, že jsem pojala zhruba většinu toho, co zde bylo pojmenováno. Některé debaty byly čistě mezi senátory.

Ještě možná bych se ráda vrátila k té předběžné držbě, která zde pravděpodobně bude podána v podrobné rozpravě. Já jsem v Poslanecké sněmovně k ní měla negativní stanovisko, protože jsme měli stanoviska ústavnosti, neústavnosti. Tady byl vypreparován určitý návrh, nejdřív ze strany ministerstva dopravy, následně dalších skupin, když jsme ho dostali my do rukou, tak opravdu za nás to nešlo schválit. Takže jsme sdělili akorát, jakým způsobem případně by to šlo fungovat, nicméně zde uvidíme i u mého stanoviska v této věci.

Určitě bych také chtěla reagovat na to, že já určitě nesedím 8 hodin v práci, na ministerstvu pro místní rozvoj, nebouchám do stolu a neříkám si, za mě ten zákon musí projít. My jsme udělali maximum, ministerstvo pro místní rozvoj jako gestor stavebního zákona má naprosto čisté svědomí. Stejně jako moji pracovníci. Zde se omlouvám všem senátorkám a senátorům a vedení Senátu, ale prostřednictvím tohoto mikrofonu bych všem svým zaměstnancům chtěla poděkovat, protože na tom opravdu strávili spoustu času, mnohdy velice složitého času v rámci vyjednávání.

Já bych tímto skončila svoji závěrečnou řeč v rámci obecné rozpravy. Již jsem vás informovala, že zde pravděpodobně využiji i ten statut pouze využití práva, možnosti se vyjádřit jako předkladatel tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, pan senátor Strnad? Nechce. A ptám se také, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Větrovský? Nechce. Takže poprosím paní zpravodajku garančního výboru, aby se nám vyjádřila k právě proběhlé obecné rozpravě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dospěli jsme do určitého bodu a trvalo nám to v tuto chvíli, já se dívám, myslím, že pět hodin to dalo. A pět minut, někdo mě tady ještě opravuje...

Děkuji samozřejmě všem za tu debatu, myslím si, že bylo na místě si všechny věci tady probrat. Podle mých záznamů vystoupilo 18 senátorů, někteří dvakrát. Teď tady mám, kdo byl pro, kdo byl proti, nebo kdo měl výhrady. Kvórum je asi, já bych řekla, 7 pro, 11 proti, 10 až 11, 1 byl tak jako...

Takto, určitě teď tedy paní ministryně, pokud vím, žádala o přestávku, takže některý z předsedů... Takže bude přestávka pro paní ministryni, 10 minut. To je v pořádku. Já si dovolím jenom jedinou věc, protože paní ministryně říkala, že s těmi resorty... S prvním pozměňovacím návrhem nesouhlasilo ministerstvo vnitra, resp. nesouhlasilo s tím zněním § 4 odst. 9, 10, 11, jako gestor této problematiky nesouhlasilo. Čili ministerstvo vnitra, § 4, poslalo nám to ministerstvo pro místní rozvoj. Stanovisko ministerstva vnitra, které bylo proti tomu znění, které bylo přijato Poslaneckou sněmovnou. To je ten pozměňovací návrh číslo 1, který já považuji za skutečně z hlediska legálnosti zákona nejvážnější.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Byl tady požadavek před hlasováním, že tady máme návrhy na - schválit a zamítnout, byl požadavek, abychom měli přestávku, takže vyhlašuji 10minutovou přestávku. Setkáme se v 17.17 hodin.

A my se mezitím vystřídáme.

(Jednání přerušeno v 17.08 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.17 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je 17.17 hodin, prosím o zklidnění v sále. Zaujměte svá místa. Prosím, aby se ztišili a přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Opakuji. Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném PS.

Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum je 32. Prosím, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 34 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 21, proti bylo 19. Návrh nebyl přijat.

Jako další návrh byl návrh zamítnout. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 35 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 23, proti bylo 22. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že se Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane kolego.

Prosím.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové.

Aby nedošlo k omylu zase, kdo jak a kdo co dělal, tak jenom bych chtěl konstatovat, že je to návrh, který podávám já, kde jsem požádal Ministerstvo pro místní rozvoj, aby bylo tak laskavo a aby mně s tím návrhem pomohlo. Stejně tak s tím návrhem souhlasilo i Ministerstvo životní prostředí a na základě toho byl tento návrh připraven. Návrh se zabývá otázkou, kterou považuji v tom zákoně za nejvážnější. A je to sice otázka přezkumu nezákonného postupu v moci úřední a možnosti mít dostatek prostoru a času na to tohle rozhodnutí změnit. A tento návrh, tak, jak je předložen – a máte ho tam na stole i podrobně zdůvodněn – tak by měl této záležitosti zabránit.

Takže já už bych nečetl hlavičku, ale četl bych jednotlivé body tohoto návrhu. Takže bod č. 1, v čl. 1, bod 12 vypustit „následující body“, přečíslovat. 2. v čl. 13, ne, ježišmarjá. Za bod 1 vložit nové body 2 a 3, které znějí: „v § 149, odst. 5“, za větu druhou se vkládá slova, vkládá věta, pardon, omlouvám se, teď jsem se tady začetl a nějak jsem se spletl. Takže ještě jednou. 2. v § 149, odst. 5 se za větu druhou vkládá věta: „Správní orgán potvrdí nebo změní závažné stanovisko nejdéle do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno odvolání podle věty druhé.“ A 3. v § 149, odst. 6, ve větě první se za slovo „změnit“ vkládá slovo „ode dne jeho vydání do 12 měsíců od právní moci rozhodnutí, podmíněného přezkoumávaným závazným stanoviskem“. A poslední dosavadní bod 2 se označuje jako bod 4. Omlouvám se za to přeřeknutí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. A jako další se do podrobné rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, omlouvám se, ale musím to celé načíst. Protože to máte v písemné podobě, tak máte teď aspoň deset minut času. Tedy pozměňovací návrhy Miroslava Nenutila k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

1. v čl. XLVII za bod 9 doložit nový bod 10, který zní: „za § 2d) se vkládá nový § 2e), který včetně poznámky pod čarou č. 14 zní“, tedy § 2e): „Každý je povinen umožnit provádění měření a průzkumných prací a v rámci přípravy stavby dopravní infrastruktury nebo stavby energetické infrastruktury prováděné oprávněným investorem. A to i před zahájením řízení, kterým se stavba umísťuje nebo povoluje, nebo řízení, kterým se stavba umísťuje a povoluje. Za tímto účelem má oprávněný investor a jím zmocněné osoby právo vstupovat a vjíždět na cizí nemovité věci. Zahájení činnosti podle předchozí věty opravňuje investora nebo jím zmocněné osoby, oznámí vlastníkům nemovité věci na adrese zapsané v katastru nemovitostí nejméně 20 dní předem. Oprávněný investor, nebo jím zmocněné osoby, jsou povinni co nejvíce šetřit práva vlastníků dotčených nemovitých věcí a vstup na jejich nemovité věci jim předem oznámit na adrese zapsané v katastru nemovitostí. Po skončení prací jsou oprávněný investor, nebo jím zmocněné osoby, povinni uvést nemovité věci do předchozího stavu. A není-li to možné, s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti na nemovité věci a bezprostředně oznámit tuto skutečnost vlastníkům nemovité věci na adrese zapsané v katastru nemovitostí.

Pokud byl vlastník nebo uživatel nemovité věci v důsledku výkonu práv oprávněného investora, nebo jím zmocněné osoby, podle tohoto odstavce omezen obvyklým užíváním nemovité věci, nebo mu vznikla újma na majetku, má právo na přiměřenou jednorázovou odměnu.“

2. v článku XLVII za bod 10 vložit nový bod 11, který zní: „Za § 2e) se vkládá nový § 2f), který včetně poznámky pod čarou č. 15 zní: § 2f) 1. odstavec: Je-li vedeno vyvlastňovací řízení pro účely provedení stavby dopravní infrastruktury dle § 1, odst. 2, písm. A nebo B, pro kterou bylo vydáno pravomocné stavební povolení nebo pravomocné společné povolení, kterým se stavba umísťuje a povoluje, může vyvlastňovací úřad svým rozhodnutím uvést vyvlastnitele na jeho žádost a za podmínek stanovených v tomto zákoně v držbu vyvlastňovaného práva před ukončením vyvlastňovacího řízení. Dále jen předběžné uvedení v držbu.

Předběžné uvedení v držbu je přípustné jen, jestliže veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného a je-li potřebné neprodleně zahájit práce na dotčené nemovité věci. Předběžné uvedení v držbu je přípustné, není-li možno vyvlastňovaná práva potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou.“

Odst. 2: „Žádost pro zahájení vyvlastňovacího řízení obsahuje také údaj o tom, zda vyvlastnitel požaduje předběžné uvedení v držbu. V případě, že je předběžná držba požadována, pak žádost obsahuje také vymezení prací, které je potřeba na dotčené nemovité věci neprodleně zahájit. Vyvlastnitel může o předběžné uvedení v držbu požádat i dodatečně po zahájení vyvlastňovacího řízení. Odpovídá-li žádost o předběžnou držbu stavu věci, o níž nemá vyvlastňovací úřad pochybnosti, nařídí bezodkladně ústní jednání k projednání žádosti o předběžné uvedení v držbu.“

Odst. 3: „Odvolání proti rozhodnutí o předběžném uvedení v držbu není přípustné.“

Odst. 4: „Rozhodnutí o předběžném uvedení v držbu vydá vyvlastňovací úřad nejpozději do 15 dnů po ústním jednání. Vyvlastňovaný pozbývá právo držby vyvlastňovaného práva ve prospěch vyvlastnělé 30. dnem po doručení rozhodnutí.“

Odst. 5: „Vyvlastnitel, který byl předběžně uveden v držbu, je oprávněn nakládat s právem, ohledně něhož byl v předběžnou držbu uveden.“

Odst. 6: „Nezačne-li vyvlastnitel nakládat s právem, ohledně něhož byl uveden v předběžnou držbu v souladu s účelem, pro který je vedeno vyvlastňovací řízení do 60 dnů ode dne nabytí předběžné držby nebo do 60 dnů od zamítnutí žaloby v případě přiznání odškodného účinku žaloby, popřípadě bylo-li zrušeno, nebo pozbylo-li platnosti stavební povolení, nebo společné povolení určující využití nemovité věci pro daný účel, rozhodne vyvlastňovací úřad na žádost vyvlastňovaného, že uvedení v předběžnou držbu zrušuje.“

Odst. 7: „Nestanoví-li tento zákon jinak, považuje se na předběžné uvedení v držbu obdobné ustanovení právního předpisu o vyvlastnění a vyvlastňovacím řízení.“

Odst. 8: "Lhůta pro podání žaloby k přezkoumání rozhodnutí, kterým byl vlastnitel předběžně uveden v držbu, se zkracuje na 15 dnů. O žalobě rozhodne soud ve lhůtě 30 dnů. Ustanovení předchozí věty obdobně platí i pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudu o žalobě.“

Následující body se přečíslují. A 3. v článku XLVII za bod 11 vložit nový bod 12, který zní: „Za § 2f) se vkládá nový § 2 g), který zní: § 2g), odstavec 1: Pokud mezi stavebníka stavby dopravní infrastruktury nebo energetické infrastruktury a vlastníkem, provozovatelem nebo správcem dopravní nebo technické infrastruktury není dohodnuto jinak, je povinen vlastník, provozovatel nebo správce dopravní nebo technické infrastruktury provést její přeložku nebo překládku do 12 měsíců ode dne, kdy jej k tomu vyzve stavebník stavby dopravní infrastruktury nebo energetické infrastruktury, pokud jsou v okamžiku provedení zajištěna věcná práva k pozemku nebo stavbě nezbytné k provedení přeložky nebo překládky, pokud v okamžiku provedení vyzve a věcná práva zajištěna nejsou, prodlužuje se lhůta na 18 měsíců.

Do 15 dnů ode dne obdržení výzvy vlastník, provozovatel nebo správce dopravní nebo technické infrastruktury oprávněn požadovat, aby věcná práva zajistil stavebník stavby dopravní nebo energetické infrastruktury. V takovém případě vlastník, provozovatel nebo správce dopravní nebo technické infrastruktury je povinen provést přeložku nebo překládku do 12 měsíců ode dne, kdy stavebník stavby dopravní nebo energetické infrastruktury prokázal, že jsou věcná práva zajištěna.“

Odst. 2: „Výzvu podle odst. 1 lze učinit po nabytí právní moci rozhodnutí, na základě které je možné stavbu přeložky nebo překládky dopravní nebo technické infrastruktury zahájit.“

Odst. 3: „Lhůty podle odst. 1 se staví po dobu trvání okolností, které brání provedení přeložky nebo překládky dopravní nebo technické infrastruktury, pokud jejich vznik a trvání vlastník, provozovatel nebo správce dopravní nebo technické infrastruktury nezavinil.“

Odst. 4: „Vlastník, provozovatel nebo správce dopravní nebo technické infrastruktury je povinen seznámit stavebníka stavby dopravní nebo energetické infrastruktury se způsobem provedení přeložky nebo překládky a se způsobem určení nákladů jeho provedení.“

Odst. 5: „Stavebník stavby dopravní nebo energetické infrastruktury je povinen nahradit vlastníku, provozovateli nebo správci dopravní nebo technické infrastruktury, který provedl přeložku nebo překládku technické nebo dopravní infrastruktury, pouze prokazatelně nezbytně nutně vynaložené náklady na provedení této přeložky nebo překládky.“

Následující body přečíslovat.

A poslední. V čl. I, v bodě 255, v § 119, odst. 1 slova, cituji: „V § 103, odst. 1, písm. e), v bodech 4 – 8“, konec citace, nahradit slovy, cituji: „v § 103, odst. 1, písm. e), v bodech 5 – 8“.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Garančního zpravodaje žádám, aby se o těchto bodech hlasovalo jednotlivě, tedy to první se týkalo vstupu na pozemek, druhé se týkalo předběžné držby, třetí se týkalo přeložek a čtvrté se týkalo pracovně-optických kabelů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže tyto návrhy, aby se hlasovaly odděleně. Ano, rozumím. Jako další do podrobné rozpravy se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu paní Miluše Horská, prosím.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já jenom avizuji, aby nám pan senátor nezdržoval paní ministryni, protože k ní chci mluvit. Děkuji. Tak.

Já jenom chci říct, že ten můj krátký pozměňovací návrh byl původně širší, byl zaměřen i na lesní kluby. A lesní mateřské školky po konzultaci s ministerstvem jsme stáhli. Jenom ty mateřské školky, máte to před sebou, vezmu to rychle. Je to krátké.

1. v článku I, bod 36 upravit takto: v § 18, odst. 5, větě 1. se za slovo „krajiny“ vkládají slova „pro environmentální výuku dětí.“ A za slovo „infrastrukturu vlády“ se vkládají slova „přípojky a účelová komunikace“, na konci věty první se doplňují slova „doplňková funkce bydlení či pobytové reakce není u uvedených staveb přístupná“. A ve větě druhé se za slovo „dokumentace“ vkládají slova „z důvodů veřejného zájmu.“

2. v článku I se za bod 36 vkládá nový bod 37, který zní: 37, v § 18 se doplňuje nový odstavec 7, který zní: „V zastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pro environmentální výuku dětí, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje.“ Následující body odpovídajícím způsobem přečíslovat.

3. v článku I, dosavadní bod 133 upravit takto: v § 79 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmenem „t“ za „a“ „u“, které znějí: „t) prodejní stánky, konstrukce a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov jejichž umístění nepřesáhne 30 po sobě jdoucích dnů.“ Za „u) stavba do 50 metrů čtverečních zastavěné plochy a do tří metrů výšky s jedním nadzemním podlažím, nepodsklepená, která slouží výhradně pro environmentální výuku dětí, jejichž umístění územně plánovací dokumentace z důvodů veřejného zájmu výslovně nevylučuje, je umísťována v odstupové vzdálenosti od hranic pozemků nejméně 2 metry, plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody. Po jejím umístění bude nejméně 50 procent z celkové plochy pozemku, na němž je umístěna stavba pro enviromentální výuku dětí.“

To je celé, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji,paní kolegyně, a s právem přednosti se přihlásil místopředseda Senátu pan kolega Ivo Bárek. Prosím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já mám tady avizované tři pozměňovací návrhy.

První, bod č. 1 v části 1. článku I se za novelizační bod 95 vkládá nový novelizační bod 96, který zní: v § 55, odst. 1, větě 3. se slova „změny územního plánu“ nahrazují slovy „územního plánu nebo jeho změny“. A slova „v rozsahu této změny“ se zrušují, ostatní novelizační body se přečíslují. Věcné odůvodnění pozměňovacího návrhu máte v písemné formě na lavicích.

Bod č. 2: v části 1. článku I se za novelizační bod 323 vkládá nový novelizační bod 324, který zní: v § 188 se na konci odstavce 1 doplňuje věta – „po 31. prosinci 2020 nelze vydat změnu územně plánovací dokumentace podle věty 1., s výjimkou změny přímo vyvolané vydáním právního předpisu, schválení politiky územního rozvoje či její aktualizace, nabytím účinnosti územně plánovací dokumentace, vydané zastupitelstvem kraje, její aktualizace či změny a nebo změny spočívající v doplnění zrušené části územně plánovací dokumentace podle věty první.“ Ostatní novelizační body se přečíslují.

A bod č. 3: v článku 1, článku II se za bod 4 vkládá nový bod 5, který zní: „Pro změnu územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územního plánu obce nebo regulačního plánu schváleno před 1. lednem 2007, u kterého bylo do 31. prosince 2020 zahájeno projednání návrhu, neplatí § 188, odst. 1, věta 2., zákona č. 183 z r. 2006 sbírky, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Ostatní body se přečíslují. Opět věcné odůvodnění těch posledních dvou pozměňovacích návrhů máte v písemné formě na lavicích. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Jako další do podrobné rozpravy se přihlásil pan senátor Ladislav Kos. Prosím, pane kolego.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, senátorky, senátoři.

Já mám pozměňovací návrh skupiny senátorů Kosa, Lásky, Orla, Michálka, které změny, pozměňovací návrhy vrací do stavebního zákona účast spolků ve všech typech řízení. Jedná se celkem o 6 bodů.

V čl. I, bod 140 vypustit, následující body odpovídajícím způsobem přečíslovat. V čl. I, dosavadní bod 157 upravit takto: v § 89, odst. 4, větě 2. se slovo „je“ nahrazuje slovy „může být“. V čl. 1, dosavadním bodě 165, v § 94k) na konci písmene e) tečku nahradit čárkou a doplnit písmeno f), které zní: „f) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis.“

Dalším pozměňovacím návrhem v čl. I, dosavadní bod 226 vypustit, následující body odpovídajícím způsobem přečíslovat. Další pozměňovací návrh, v čl. 1 dosavadní bod 235 vypustit, následující body odpovídajícím způsobem přečíslovat.

A poslední záležitost, v čl. VII, bod 17 vypustit. Jak už jsem řekl, důsledkem těchto pozměňovacích návrhů je vrácení účasti spolků do všech typů řízení. A já bych prosil zpravodaje, aby se o tomto pozměňovacím návrhu hlasovalo jako o celku. Já se se zpravodajem dohodnu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Paní zpravodajko, jenom byl návrh, aby se hlasovalo o celku. Tak, jako další se do podrobné rozpravy přihlásila paní kolegyně Renata Chmelová. Prosím.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji. Avizovala jsem pět pozměňujících návrhů. První je jednoduchý, aby se vyškrtl nový § 23 o oprávněném investorovi, aby se výjimečně jednom investoři informovali o tom, že se mění územně plánovací dokumentace a nikdo jiný by se takto neinformoval.To je první pozměňující návrh, v článku I. bod 45 vypustit, následující body přečíslovat. Odůvodnění máte písemně před sebou, myslím si, že je jasné a nemusím ho číst.

Druhý pozměňující návrh se týká možnosti, kdy je možno pořídit část územního plánu v podrobnosti regulačního plánu. Chtěla bych tady prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na pana senátora Horníka, že to, o čem on mluvil, vždy bude teď stále možnost regulační plány pořizovat. To se vůbec nemění. To není žádná zkušenosti velké Prahy. To, co nyní v novele je, že by v rámci územního plánu část územního plánu pořídíte v podrobnosti regulačního plánu. To znamená, bude to mít dvě různé podrobnosti, a to, jak to, co já si myslím, že není dobře ...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Omlouvám se, ale obecná rozprava už skončila.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji. Toto je druhý pozměňující návrh, v článku I. dosavadní bod 82 vypustit, následující body přečíslovat.

Třetí pozměňující návrh se týká zkráceného postupu pořizování změny územního plánu. Jak jsem říkala v rozpravě, jde o to, že zbytečně zatěžuje žadatele, který před změnou územního plánu si musí zajišťovat stanoviska sám, a dokonce vypouští možnost podávání připomínek veřejnosti právě k tomuto zadání, takže se může stát, že některé změny budou neprojednatelné. Já nedělám nic jiného, než to vracím do současného stavu, jak to platí teď, a bude to trošku delší.

V článku I. dosavadní bod 103 upravit takto:

103. Za § 55 se vkládají nové paragrafy 55a až 55c, které včetně nadpisu znějí:

"Zkrácený postup pořizování změny územního plánu"

§ 55a

(1) Zkrácený postup pořizování změny územního plánu se použije při pořizování změny nevyžadující zpracování variant řešení. Zkrácený postup navazuje na zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období nebo na zadání změn územního plánu.

(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje o pořízení změny územního plánu z vlastního podnětu nebo na návrh. Návrh na pořízení změny územního plánu mohou podat orgány a osoby uvedené v § 44 písm. b) až e). Návrh obsahuje

a) údaje umožňující identifikaci navrhovatele, včetně uvedení skutečnosti prokazující, že je oprávněn podat návrh na pořízení změny územního plánu,

b) údaje o navrhované změně využití ploch na územní obce,

c) údaje o současném využití ploch a o využití ploch podle platného územního plánu, o jehož změnu se žádá,

d) důvody pro pořízení změny územního plánu,

e) návrh úhrady nákladů na zpracování změny územního plánu, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud zpracovává, vyhotovení úplného znění územního plánu po jeho změně, náklady na zpracování změn regulačních plánů touto změnou vyvolaných a vyhotovení úplného znění regulačních plánů po jejich změně, popřípadě náklady podle § 71 odst. 7.

(3) Návrh na pořízení změny územního plánu se podává u obce, pro jejíž území se změna územního plánu pořizuje. Při posouzení návrhu se postupuje obdobně podle § 46 odst. 2 a 3.

(4) Zastupitelstvo obce může podmínit pořízení změny územního plánu úhradou nákladů uvedených v odstavci 2 písm. e) navrhovatelem.

§ 55b

(1) Na základě rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení změny územního plánu, nebo na základě zprávy o uplatňování územního plánu v uplynulém období, ve kterých zastupitelstvo výslovně uvede, že změna bude pořizována zkráceným způsobem, pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem zpracuje návrh zadání změny územního plánu, pro jeho zpracování a projednání se použije obdobně § 47 odst. 1 až 6. Na základě schváleného zadání změny územního plánu nebo na základě zprávy o uplatňování územního plánu pořizovatel zajistí zpracování návrhu změny územního plánu a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává. Návrh změny územního plánu a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, pořizovatel doručí krajskému úřadu a obci, pro kterou je změna pořizována, nejméně 30 dnů přede dnem veřejného projednání.

(2) Pro veřejné projednání návrhu změny územního plánu s použije obdobně § 52 odst. 1 a 2. Nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle § 52 odst. 2 námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou. O této skutečnosti musí být dotčené osoby poučeny. Povinnost doložit údaje podle katastru nemovitostí se nevztahuje na zástupce veřejnosti. Dotčené orgány uplatní do 7 dnů ode dne veřejného projednání svá stanoviska k návrhu změny a vyjádření k vyhodnocení vlivů. K později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží, dotčené osoby oprávněné k uplatnění námitek musí být na tuto skutečnost upozorněny. Pro uplatňování stanovisek, námitek a připomínek se použije obdobně § 52 odst. 4.

(3) Pokud je ve vyhodnocení vlivů návrhu změny územního plánu na životní prostředí zjištěn významný negativní vliv na území sousedního státu, postupuje se podle § 50 odst. 4.

(4) Krajský úřad jako nařízený orgán zašle pořizovateli stanovisko k návrhu změny územního plánu z hledisek zajištění koordinace využívání území s ohledem na širší územní vztahy, souladu s politikou územního rozvoje a souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem. Pokud neuplatní stanovisko do 30 dnů od obdržení návrhu změny územního plánu, stanovisek, připomínek a výsledků konzultací, je možné změnu územního plánu vydat i bez jeho stanoviska. V případě, že krajský úřad upozorní ve stanovisku pořizovatele na nedostatky z uvedených hledisek, lze v řízení o změně územního plánu pokračovat až na základě potvrzení krajského úřadu o odstranění nedostatků.

(5) Pokud z projednání návrhu zadání změny územního plánu nebo projednání zprávy o uplatňování územního plánu vyplynula potřeba zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí, pořizovatel zašle krajskému úřadu jako příslušnému úřadu stanoviska, námitky, připomínky a výsledky konzultací uplatněné k návrhu změny územního plánu a vyjádření k vyhodnocení vlivů jako podklad pro vydání stanoviska k návrhu koncepce podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, které není stanoviskem podle § 4 odst. 2. Krajský úřad uplatní stanovisko do 30 dnů od obdržení uvedených podkladů. Pokud krajský úřad neuplatní stanovisko v uvedené lhůtě, je možné změnu územního plánu vydat i bez jeho stanoviska; v tomto případě pořizovatel zohlední také stanoviska dotčených orgánů, připomínky a případná vyjádření sousedních států k vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

(6) Pokud z posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast vyplyne, že návrh změny územního plánu má významný negativní vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, postupuje se obdobně podle § 50 odst. 6.

(7) Při pořizování a vydání změny územního plánu se dále postupuje obdobně podle § 53, § 54 a § 55 odst. 4 a 5.

§ 55c

Nabytí účinnosti změny územního plánu.

Změnu územního plánu a úplné znění územního plánu po této změně obec doručí veřejnou vyhláškou; dnem doručení změny územního plánu a úplného znění nabývá změna účinnosti.".

Poslední pozměňující návrhy se týkají vrácení povinnosti uzavírat plánovací smlouvy tak, aby obce stále měly součinnost se soukromým investorem účinně koordinovat svůj rozvoj, povinnost plánovacích smluv.

Tady bych prosila hlasovat pozměňující návrh 4 a 5 dohromady, protože spolu souvisejí, v článku I. dosavadní bod 44 vypustit, následující body přečíslovat.

V článku I. dosavadní bod 155 vypustit a následující body přečíslovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. A jako poslední se do podrobné rozpravy přihlásila paní garanční zpravodajka, paní Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže ještě jednou. Mám výhodu vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně, že některé z mých pozměňovacích návrhů byly načteny. Jen řeknu pozměňovací návrh, ke kterému se připojuji.

Bod č. 1, co máte na lavicích, to je stejné jako má pan senátor Martínek. Takže já se k tomu také připojuji, také ho jako předkládám.

Pak je bod č. 2, to je úplně stejné, to je zase stejné, jako má pan senátor Martínek. To je to, co dopracovalo ministerstvo pro místní rozvoj, aby to bylo tedy v pořádku. Takže zase se připojuji, bod č. 2.

Bod č. 3. A v bodě č. 3 mého pozměňovacího návrhu je to stejné jako předložil pan senátor Kos. Opět se k tomu připojuji.

Bod č. 4 je stejné jako předložil pan senátor Kos, opět se k tomu připojuji.

Ale bod č. 5 už musím načíst. Bod č. 5 v článku I za dosavadní bod 171 vložit nový bod, který zní: "10. V § 96 odst. 2 písm. a) slova v § 103 nahradit slovy v § 103 odst. 1 písm. e)". Jedná se o opravu chyby současného znění a na projednání se mnou tedy kolegové paní ministryně souhlasili, že to fakt se má opravit, že je tam ten renonc. Tak.

Bod č. 6. V dosavadním bodu 215 v § 106 odst. 2 za slova "souhlas se doporučuje stavebníkovi, vlastníkovi stavby vložit slova nebo pozemku". Opravdu tam chybělo slovíčko, že se oznámení o ohlášení doručuje vlastníkovi pozemku. On by se to jinak vůbec nedověděl. Takže je to chyba a také musím říct, že se zaměstnanci ministerstva, kteří tady byli, došlo ke shodě, že to tam je dobré dopracovat.

Bod č. 7. V dosavadním bodu 322 v § 184a odst. 3 doplnit za větu první větu: V takovém případě je žadatel povinen zajistit, aby informace o stavebním záměru nebo opatření byla před podáním žádosti nebo ohlášením vyvěšena na místě dotčeného pozemku nebo stavby. V tomto pozměňovacím návrhu se jedná o to, že pokud lze pozemek vyvlastnit, tak v tom případě se v řízeních vůbec nemusí jednat s tím vlastníkem pozemku nebo stavby, kterou lze vyvlastnit před zahájením řízení, někdy dokonce ani tedy v rámci toho řízení souhlas s ohlášením. Proto mně, jediným řešením, které je možné, možnost mít podat vlastníkovi tu informaci tímto způsobem. Nakonec my to máme už i v jiných právních úpravách, čili to takto obstojí, že to tam takto je.

V článku XIII. V článku I. teď čtu znění dosavadního bodu 174 v § 96 odst. 3 písm. a) upravit takto:

a) doklad o splnění informační povinnosti a souhlas k umístění stavebního záměru podle § 184a. Tady se jenom dopracovával doklad o splnění informační povinnosti. To znamená, že u dvou postupů stavebního úřadu, které nejsou řízeními, a kdyby se to ten vlastník nedověděl, jenom tam dávám, že jenom má doložit, že tu informaci skutečně realizoval.

Bod č. 9 nečtu. Je to stejné jako předložil pan senátor Kos, takže se jenom připojuji.

A teď je tu bod č. 10. Přečtu ho a pak krátce jenom připomenu odůvodnění.

10. V článku I. za dosavadní bod 306 vložit nový bod, který zní: 10. Za § 174 se vkládá nový § 174a, který včetně nadpisu zní:

§ 174a účast dotčené veřejnosti. Dotčenou veřejností se rozumí právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí, památek nebo veřejného zdraví, a její hlavní činností není podnikání ani výdělečná činnost.

Dále tam mám

a) která vznikla alespoň 3 roky před dnem zahájení řízení nebo postupu podle tohoto zákona nebo

b) kterou podporuje svými podpisy nejméně 30 osob formou podporující podpisové listiny.

2. V záhlaví podporující podpisové listiny a na každém jejím očíslovaném podpisovém archu se uvede alespoň označení záměru, který má být projednán v řízení, nebo postupem podle tohoto zákona, a skutečnost, že listina je určená na podporu dotčené veřejnosti, účasti na projednávání záměru. Každá osoba podporující účast dotčené veřejnosti uvede na podpisový arch své jméno, příjmení, datum narození a adresu místa pobytu. Čili to je ten obyvatel. A připojí vlastnoruční podpis. Podporující podpisovou listinu lze použít pro veškerá řízení nebo postupy, ve kterých je projednáván daný záměr. K podpisu podporující podpisové listiny jsou oprávněni pouze obyvatelé obce, ve které má být záměr uskutečněn nebo obce s touto obcí sousedící.

Za čtvrté. Právnická osoba podle odst. 1 je oprávněna požadovat po správních orgánech (orgánech územního plánování a stavebních úřadech), aby byla informována o zahájených řízeních, a postupech podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání. Lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována. To je to, co naplňuje tu obavu cizích ve vládě.

Za páté. Dotčená veřejnost má postavení účastníka příslušného správního řízení nebo dotčené osoby v postupu podle tohoto zákona v případě, že oznámí svou účast v řízení nebo postupu do 8 dní od doručení informace o jeho zahájení. Podporující podpisovou listinu doložit dotčená veřejnost nejpozději do 30 dnů od oznámení zahájení řízení nebo postupu. V případě, že projednání stavebního záměru nebylo dotčené veřejnosti oznámeno, počítají se lhůty podle tohoto odstavce ode dne, kdy se dotčená veřejnost dověděla o řízení nebo postupu podle tohoto zákona. Před uplynutím lhůty k doložení podporující podpisové listiny se právnická osoba považuje za dotčenou veřejnost a je oprávněna činit veškeré úkony účastníka řízení. V případě, že dotčená veřejnost nedoloží podporující podpisovou listinu v uvedené lhůtě, hledí se na právní jednání, které učinila před uplynutím této lhůty jako by je neučinila.

Následující body přečíslovat.

Myslím, že to máte v odůvodnění napsané, že to nemusím. Čili je to snaha vyhovět tomu, aby se cizí osoby neslučovaly ve sdružení, která pak napadají v té dané obci něco, čemu nerozumí.

Další můj bod je bod 11, který mám stejný jako pan senátor Kos a opět se jenom připojím k jeho návrhu.

Pak tu mám návrh pod bodem č. 11. K části 39. změna zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury elektronických komunikací.

12. V článku 39 bodu 9 v § 2b vypustit odstavec 4. Ten odstavec 4 se týká toho vedení přenosové soustavy, nikoliv podzemím, ale nadzemím - přímo ze zákona stanoveno.

A teď tu mám poslední věcný návrh, a to je bod č. 13. Já ho načtu. V článku, zase je to 37? Ne, 37? Ne, 37. Říkám to dobře?

Senátorka Jitka Seitlová:  47, omlouvám se. V čl. 47, bodu 11, znění odst. 6, v § 3b) upravit takto: Odstavec 6 – „u energetické infrastruktury, získávají-li se potřebná práva podle § 3a) koupí, je v kupní smlouvě kupní cena stanovena minimálně ve výši § 3b), odst. 1 – 4.“

Já jsem o tom nehovořila, protože už toho bylo fakt hodně. Teď to řeknu už jenom velmi krátce, ale máte to napsané v odůvodnění. Je v tuhle chvíli platné, že pokud postupuji podle § 3a) u dopravních liniových staveb, pak ten, komu se vykupuje, respektive může se vyvlastnit pozemek a vykupuje se a dohodne se, má nárok na osminásobek té odhadní ceny. Do tohoto bodu pro liniové stavby dopravní infrastruktury se teď nově dostává i energetická infrastruktura, kterou se rozumí distribuční soustavy, plynofikace a energetiky.

Ten návrh, jak máte v zákoně před vámi, říká, že tohoto vyvlastnění, byť je vedeno v bodu 3a), se netýká ten osminásobek. Já jsem tu věc velmi podrobně konzultovala a bylo mi řečeno, že to je proto, že tyto organizace, které provádějí tyto výkupy a pak následně jsou žadatelem o vyvlastnění tím vyvlastnitelem, takže nejsou povinovány držet se přesně těch podmínek, které jsou stanoveny pro organizace státní, byť to jsou všechno státní instituce. A protože oni si můžou zaplatit, kolik chtějí.

Dobrá, to je pravda, ale tady já dávám pojistku, že tedy minimálně by měl být ten osminásobek, jak je v tomto paragrafu uvedeno. Já to tady vysvětluji, že my vlastně dáváme těmto – já to řeknu i nadnárodním společnostem, musím to říct, omlouvám se za to, ale u té plynofikace je to tak. My jim vlastně dáváme tu gesci a tu výkonnou jakousi možnost, aby v rámci veřejného zájmu vlastně realizovali tyto věci. A oni se dostávají do velmi silné pozice, proto já jsem tam tuto pojistku, která není proti ničemu, ale říká minimálně ten osminásobek, tak jako u těch ostatních, tak proto jsem ji tam dala.

A teď se tedy omlouvám, ale musím načíst i legislativně-technické pozměňovací návrhy, které mám v tomto textu, protože to je připraveno naší legislativou. Pokud to budeme vracet, tak je dobré i ty, které tam jsou, opravit. Takže to přečtu, už to není tak dlouhé.

Takže já to mám označené jako legislativně technické pozměňovací návrhy 1. V čl. 1, bodu 165, v § 94 g), odst. 1 slova „ústního jednání, veřejného ústního jednání“ nahradit slovy „veřejného ústního jednání“. Tam není „ústního jednání“.

2. v čl. 2, bodu 12 nahradit slova „v § 9 b) – 9 s)“ slovy: „v § 9b) a 9 e) a v bodu 13“ slova „v § 9a), odst. 3 – 5 a)“. A slova „až 9 d)“ vypustit.

3. v čl. 3, bodu v § 31, písm. e) nahradit slovo „schvalováním“ slovem „schválením“ a slova „činností s vysokým požárním nebezpečím“ slovy „a schválením dokumentace zdolávání požárů“.

4. v čl. 7, bod 3 vypustit, nebo článek 7, bod 3 vypustit, následující body odpovídajícím způsobem přečíslovat. Nebo tady je ještě varianta...

Pane doktore, jak to bude? Vy jste mi tady dal dvě varianty, já tam nechám tu první asi, ne? Dobře. Tak je to legislativně-technické, já to neumím. Možná paní ministryně se pak vyjádří. Takže nevím. Já myslím, že pozměňovací návrhy, ty legislativně-technické byly součástí informace, která byla i na výboru. Na tom prvním výboru.

5. v čl. 8 bodu 2 text k) nahradit textem f).

6. v čl. 15 bodu 20 text, písmeno k) nahradit textem j).

7. v čl. 27 bodu 1 slova „až 9 a)“ vypustit.

8. v čl. – a to je 43...

Senátorka Jitka Seitlová:  53. V čl. 53 – to jsem si nadrobila, co? V článku 53, bodu 1, v § 47, odst. 1 slova „48 odst. 3“ nahradit slovy „§ 49, odst. 3“.

Tak a je to všechno. Děkuji vám za trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní kolegyně, a jako poslední se do podrobné rozpravy přihlásila paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Mám dva návrhy, nikoli pozměňovací, ale procedurální.

První – před hlasováním o pozměňovacích návrzích si dovoluji požádat o desetiminutovou přestávku.

A druhý procedurální návrh – jednat a hlasovat dnes ještě po 19. hodině, tak, abychom stihli projednat původně plánovaný program dnešního dne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Bez rozpravy budeme hlasovat. Chcete oba dva hlasovat současně? Ano. Takže dávám znělku a svolávám k hlasování.

Takže je tady dán návrh na pokračování hlasování, projednávání a hlasování po 19. hodině. Co se týče pauzy na projednávání klubů, tak samozřejmě to je akceptované automaticky. Takže aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, tak zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 36 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Nyní, když byly načteny všechny návrhy, tak se obracím na paní ministryni, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem k těmto návrhům?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem avizovala, že budu chtít, že vás pokorně požádám o přestávku. Protože dát dohromady tolik pozměňovacích návrhů, které jsme dostali dnes na stůl v půl jedné, které byly jenom přečteny, já se potřebuji poradit se svými lidmi. A děkuji paní senátorce, že o tu přestávku požádala.

Takže já v tuto chvíli nemám žádné závěrečné slovo, já jen potřebuji deset minut se svými lidmi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, o to bylo požádáno, bude vyhověno. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jaromír Strnad? Ne, nepřeje si. Děkuji vám. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Jaroslav Větrovský? Nepřeje si vystoupit. Takže, paní zpravodajko garančního výboru, jestli se vyjádříte k podrobné rozpravě? Ne, děkuji vám. A nyní, než přistoupíme k hlasování, tak vyhlašuji desetiminutovou přestávku pro jednání klubů. Bude pokračováno v 18.19 hodin.

(Jednání přerušeno v 18.09 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.19 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, prosím, ukončete debatu, zaujměte místa. A poprosil bych paní senátorku, garanční zpravodajku, paní Seitlovou, aby nás provedla hlasováním.

Senátorka Jitka Seitlová:  Je to takhle správně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím, uklidněte se...

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže, vážení a milí...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím o klid! Prosím o klid! Protože musíme se teď soustředit, bude nás čekat docela složité hlasování.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já vidím, že jste skoro všichni připraveni. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, začneme tedy podle mě tak, jak byly pozměňovací návrhy načteny.

Čili podával pozměňovací návrh pan senátor Radko Martínek. A opravuje opravdu chybu, kterou připomínkovalo i Ministerstvo vnitra. Řeklo, že to tak to tam být nesmí. A bod č. 1 a bod č. 2 navrhuji hlasovat společně. Jsou to pozměňovací návrhy pana senátora Martínka a moje. A tu verzi připravilo MMR.

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod č. 1 a bod č. 2 pozměňovacího návrhu pana senátora Martínka jsou shodné s mým číslem bodu 1 a 2, společné tedy.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano. Paní navrhovatelko, vaše stanovisko?

Senátorka Jitka Seitlová:  Samozřejmě ano.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ne, paní ministryně teď. Paní ministryně je paní navrhovatelka.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já myslela, že jsem to já, když navrhuji ten pozměňovák.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vás se doptám hned. Takže paní ministryně, abych to upřesnil.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Já se budu následně vyjadřovat jenom jedním slovem, nicméně zde jenom doplním – a musím, protože to nebylo evidentně evidentní z mé řeči. Pokud tomu budeme říkat chyba, tak je to chyba Ministerstva životní prostředí, ne chyba Ministerstva pro místní rozvoj. A Ministerstvo pro místní rozvoj se snažilo upravit tento pozměňovací návrh. Naše stanovisko, mé stanovisko je neutrální.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Neutrální stanovisko. Paní garanční zpravodajka?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Doporučujete. Takže přistoupím k hlasování. A nejdřív, než začneme hlasovat, tak bych si vás dovolil odhlásit. Takže dávám znělku.

Hlasujeme o pozměňovacím návrhu senátora Radko Martínka, přičemž 1. a 2. bod nyní hlasujeme společně. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 37 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 60, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu bodu 3, ano? Takže zahajuji hlasování.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tam není žádný bod 3. Teď budeme podle mě hlasovat o dalším pozměňovacím návrhu někoho jiného. Já myslím, že to byla prvně paní místopředsedkyně Horská.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pardon, pan Radko Martínek navrhl tři...

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, ale jenom pod dvěma body.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Aha, jo, tak se omlouvám, byla to moje chyba. Ano.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, rozumím tomu, že při tom nahlédnutí mohlo dojít k tomu, že pan místopředseda viděl tři, ale bod dva a tři je součástí hlasovacího bodu dva.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobře. Tak a teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích pana senátora Bárka. Já se ho zeptám, jestli může být hlasováno dohromady? Souhlasíte? Nebo chcete někdo zvlášť hlasování? Takže... Ano, pardon, tak já zase nevím. Takže bude společné hlasování. A jedná se o to, že se umožňuje, aby ve zkráceném řízení bylo také možné, vlastně na základě... Ne, to jsem řekla špatně – aby bylo na základě zprávy o plnění územního plánu možno také zahájit územní plán jako takový, celý pro jednání. A pak v bodu 2 a 3 se stanovuje, že se nemůže měnit, nebo respektive termín, do kdy se už nemůže měnit starý územní plán, dávají se tam limity.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Táži se paní ministryně na vaše stanovisko?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Neutrální. Vy, paní garanční zpravodajko?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Doporučuje. Takže budeme hlasovat o tomto návrhu jako o celku, ano? Jestli tomu rozumím. Dobře. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 38 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Senátorka Jitka Seitlová:  A nyní zde je pozměňovací návrh paní místopředsedkyně Miluše Horské. Já se domnívám, že by bylo také vhodné hlasovat všechny tři body navržené zaráz.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Technická, pan kolega Horník.

Senátor Jan Horník:  Já se domnívám, protože jsme hlasovali, tam jsou tři body, ne? Byly k hlasování u pana kolegy Bárka. My jsme hlasovali všechny najednou?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano. A byl dotaz, jestli chcete někdo oddělené hlasování. Nebylo odpovězeno. Tak pokračujeme.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano. Takže uniklo asi, já jsem se opravdu i ptala.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pokračujeme, návrh paní Miluše Horské.

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže pozměňovací návrh paní senátorky, místopředsedkyně, se týká těch lesních školek. Ano, velice pěkně to vysvětlila.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Zde se omlouvám, hlasujeme dohromady všechny tři?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  My u toho prostředního máme zásadní nesouhlas, takže nesouhlas za všechny tři.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já nevím, jestli je možné mít jenom bod 1 a 3 samostatně? To už nejde. Tak dobrá, takže hlasujeme tedy dohromady.

Senátorka Jitka Seitlová:  Moje je samozřejmě schválit, to je dobrý nápad.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, takže zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 39 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 27, proti byli 4. Návrh nebyl přijat.

Můžeme pokračovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano a teď tedy mám pozměňovací návrhy pana senátora Kosa a dalších senátorů, které já navrhuji, abychom hlasovali společně body 1, 2, 3, 4 a 5. A samostatně bod 6. Já sama jsem se ztotožnila s body 1, 3 a 4. Ale faktem je, že kdyby se hlasovalo samostatně, tak by pak byl problém s tím, že by se asi některé nedaly hlasovat. Takže budeme hlasovat společně, to je výhoda, i s panem senátorem Kosem.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji. Stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Nesouhlas u 2. bodu a 5. bodu zásadní nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže nesouhlas u bodu č. 5. 2 a 5?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Nesouhlas celkově, jenom zdůrazňuji, že pokud jste se rozhodli hlasovat dohromady, tak já zdůrazňuji, že zásadní nesouhlas máme u 2. a 5. bodu pro vaši větší možná přehlednost.

Senátor Jan Horník:  Já navrhuji, abychom hlasovali jednotlivě po těch bodech.

Senátorka Jitka Seitlová:  Jde to, no tak pojďme to zkusit. Takže...

Senátorka Jitka Seitlová:  Je tu návrh, aby se hlasovalo jednotlivě, a to se musí respektovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, paní garanční zpravodajka nám řekne, jak budeme hlasovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Čili budeme hlasovat o bodu 1, 3 a 4. A potom samostatně o bodu 2 a 5. Je to tak? Ale ano. Jde to.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Paní garanční zpravodajka navrhuje, jak budeme hlasovat. Když tak se můžete poradit s legislativou, jestli je tam nějaký...

Senátorka Jitka Seitlová:  Jestliže tedy mám stanovisko ministerstva odlišné od těch dvou bodů, které jsou, to je bod 2 a bod 5, od těch zbylých tří bodů, tak si myslím, že je rozumné hlasovat odděleně, opravdu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, takže paní garanční zpravodajka navrhuje hlasovat společně o bodu 1, 3 a 4. Ano?

Senátor Miloš Vystrčil:  Je to faktická. Je to jen návrh pana senátora Horníka, abychom body 1, 2, 3, 4, 5 hlasovali odděleně. Pokud mu chceme nevyhovět, tak musíme rozhodnout hlasováním, že mu nevyhovíme. A nebo naopak. To není jinak možné. Nemůže zpravodaj určit, jak se bude hlasovat. Musíme se na tom buď shodnout, že nemá námitky proti návrhu zpravodaje, a nebo hlasovat odděleně, s tím, že druhou věcí je, jestli to tak lze, nebo nelze. Ale v podstatě tak lze, jen nebude ten zákon v logickém celku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Horníka, že budeme hlasovat každý bod odděleně. Prosím, soustřeďme se. Zahajuji hlasování. (Z pléna výkřik: „Tady je technická od předkladatele!“) Už jsem spustil hlasování.

Takže kdo je pro, abychom hlasovali odděleně, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, abychom hlasovali odděleně, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 40 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 22, proti bylo 25. Návrh nebyl přijat.

Takže, paní garanční zpravodajko, jak budeme hlasovat?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, budeme hlasovat společně o bodech 1, 3 a 4.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Takže ještě se jednou zeptám paní ministryně na vaše stanovisko?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Já se teď jenom zeptám – a to stanovisko tedy bude platit? Protože já jsem se vyjádřila k těm pěti původním, což bylo tedy už navrženo, že se tak bude hlasovat. Takže já jsem teď vyzvána opravdu k platnému hlasování Senátu? Je to tak? Na ty tři body. Jo a předtím jsem byla vyzvána k neplatnému hlasování.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Já vím, ale to bylo navrženo paní zpravodajkou. Bez stanoviska.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vy, paní garanční zpravodajko?

Senátorka Jitka Seitlová:  Doporučuji, vlastně tím nic neměníme. Já to řeknu, jenom děláme zákon srozumitelnější. Vlastně věcně to...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, takže budeme hlasovat o bodu 1, 3, 4. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 41 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 28, proti byli 4. Návrh nebyl přijat. Dále?

Senátorka Jitka Seitlová:  Nyní budeme hlasovat pozměňovací návrhy pana senátora Kosa a dalších pod bodem 2 a 5.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Zásadní nesouhlas. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Jitka Seitlová:  Já souhlasím.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 42 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 17, proti bylo 9. Návrh nebyl přijat.

Senátorka Jitka Seitlová:  A nyní budeme hlasovat bod č. 6. To je otázka § 70 v zákoně o ochraně přírody a krajiny.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní garanční zpravodajky?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Podporuje, takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 43 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 27, proti byli 4. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, nyní bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Nenutila. On žádal o samostatné hlasování o jednotlivých bodech, které jsou čtyři. Takže 1. bod je o tom, že mohu vstoupit na pozemky ještě při vlastně průběhu řízení stavby souhlasu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 44 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 18, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat.

Můžeme pokračovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Je to bod č. 2, který umožňuje předběžnou držbu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 45 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 12, proti bylo 25. Návrh nebyl přijat.

Senátorka Jitka Seitlová:  A máme zde 3. bod pana senátora Nenutila, který se týká povinnosti zajistit ve stanovené lhůtě 12, nebo třeba 15 a 18 měsíců tím, komu patří technologická infrastruktura včetně silnic přeložky, pokud se tam staví liniová stavba. Týká se to hodně obcí. Měly by povinnost do 1 roku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko vaše, paní garanční zpravodajko?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Nedoporučujete. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 46 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 3, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat.

Dále můžeme.

Senátorka Jitka Seitlová:  A teď budeme hlasovat o 4. pozměňovacím návrhu pana senátora Nenutila, který máte na zvláštním papíře. A ten se týká toho, že nemusí být, on navrhuje, aby nebyla kolaudovaná elektro..., optické kabely. Já to řeknu takhle jednoduše. Říkám to správně? Tak.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Nesouhlas. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 47 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovili 2, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Je to tak vše, byly čtyři, a teď tedy budeme hlasovat pozměňovací návrhy paní senátorky Chmelové. V bodě č. 1 se navrhuje vypustit „oprávněného investora“.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Budeme hlasovat všechny body, nebo jednotlivě?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ne, budeme hlasovat samostatně, akorát potom body 4 a 5 dohromady.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Senátorka Jitka Seitlová:  Neutrální. Jestli můžu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, takže hlasujeme bod č. 1. Tak zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 48 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 16, proti byli 3. Návrh nebyl přijat. Další?

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod č. 2, který se zabývá otázkou regulačního plánu, doporučuji. Nemůžu ještě před paní ministryní.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže bod č. 2, stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Já jenom upřesním, tady se jedná o možnost vypustit „pořídit územní plán s prvky regulačního plánu“, což opravdu bude velmi náročné pro ty obce. Zásadní nesouhlas.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já to doporučuji, já myslím, že to tak úplně není, ale máte to v odůvodnění.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 49 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 15, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Dále?

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod č. 3. Tento bod č. 3 nově upravuje zkrácený postup pořizování změny územního plánu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Pokud toto bude schváleno, tak dojde naopak k prodloužení. Zásadní nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Senátorka Jitka Seitlová:  Já doporučuji. Já jsem to pochopila tak, že to může naopak pomoci.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku... pardon, ještě ne. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 50 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 17, proti bylo 8. Návrh nebyl přijat. Dále?

Senátorka Jitka Seitlová:  A nyní budeme hlasovat společně body č. 4 a 5. A tyto body se týkají toho, že návrh novely vypouští možnost plánovací smlouvy ve stavebních řízeních.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 51 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 16, proti byli 4. Návrh nebyl přijat.

A máme tady poslední pozměňovací návrhy.

Senátorka Jitka Seitlová:  A to jsou moje pozměňovací návrhy. Takže bod č. 1, bod č. 2 a bod č. 3 již byly hlasovány. Stejně tak bod č. 4. Mám bod č. 5, ve kterém navrhuji opravu chyby, která je v zákoně.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní navrhovatelky?

Senátorka Jitka Seitlová:  No, doporučující.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 52 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 43, proti byl 1. Návrh byl přijat. Dále?

Senátorka Jitka Seitlová:  Nyní budeme hlasovat bod č. 6. Týká se toho, že se zapomnělo ohlašování, že se musí zaslat oznámení o hlášení vlastníkovi pozemku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Senátorka Jitka Seitlová:  Hodně doporučující.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 53 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 48, proti byl 1. Návrh byl přijat. Další?

Senátorka Jitka Seitlová:  Dále je bod 7, kde navrhuji, aby byla doplněna pro žadatele o stavební povolení, nebo ohlášení, stanovena informační povinnost, protože vlastníci nemovitostí, pozemků a staveb, které mohou být vyvlastňováni, tuto informaci nedostanou.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Toto je nový pozměňovací návrh a už nemám šanci úplně sdělit náš názor, ale tady zcela zásadní nesouhlas.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já to předkládala, myslím si, že to je dobře, ale je na vás.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 54 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 36, proti byli 3. Návrh byl přijat. Dále?

Senátorka Jitka Seitlová:  Dále je tu pozměňovací návrh pod číslem 8, kde navrhuji tam, kde není řízení, kde je jenom souhlas nebo ohlášení, aby také vyvlastňovatel, nebo ten, kdo žádá, doložil doklad, že tu informační povinnost splnil. Protože jinak se to nedá ověřit.

Senátorka Jitka Seitlová:  Jenom u těchto dvou případů.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní ministryně?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Stanovisko paní zpravodajky?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 55 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 34, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Senátorka Jitka Seitlová:  A teď je tady před námi bod 10, kde leží návrh toho, jak se může dotčená veřejnost účastnit stavebních řízení, i když nejsou EIA. A je to dotčená veřejnost, která by měla být podpořena místními.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Tak tento pozměňovací návrh je ještě horší než pozměňovací návrh Foldyny, popřípadě jeho vrácení. Já se omlouvám, já bych se nerada opravdu vyjádřila, protože pokud tento pozměňovací návrh projde, tak to v podstatě může zastavit veškeré procesy podle stavebního zákona. Protože tady se dotčená veřejnost ještě rozšiřuje oproti tomu, co tam přesto bylo předtím, než byl přijat sněmovnou ten záměr pana Foldyny. Takže já zde velice s pokorou a upřímně doporučuji zásadní nesouhlas a toto nepřijímat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím stanovisko paní zpravodajky.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 56 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 25, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. A nyní máme bod č. 11, který byl už odhlasován, takže o něm nehlasujeme. A máme bod č. 12, kde navrhuji vypustit přílepek 400 kilovoltů pod zem.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím stanoviska. (Ministryně bez stanoviska, zpravodajka doporučuje. Podle ní se to má řešit řádně.)

Ano, doporučujete.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 57 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  A nyní je poslední věcný návrh. To je otázka ceny za vyvlastňované pozemky, resp. když je tam dohoda, s tím, že by měla být minimálně osminásobek i pro energetickou infrastrukturu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím stanoviska. (Ministryně bez stanoviska, zpravodajka doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 58 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 40, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátorka Jitka Seitlová:  A nyní máme legislativně technické návrhy. Navrhuji, abychom je hlasovali všechny dohromady – 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, tak jak byly načteny.

Je někdo pro samostatné hlasování? (Technická připomínka z pléna: Je tam "nebo".)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Slovo "nebo" se škrtlo, ano?

Senátorka Jitka Seitlová:  To jsem totiž nenačetla.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím stanoviska. (Ministryně bez stanoviska – zpravodajka má doporučující stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 59 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

A nyní, když jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda tento návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. (Velký hluk v sále.) Prosím klid.

V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 41, proti byli tři. Návrh byl přijat.

A nyní budeme hlasovat o souhlasu s pověřením. Je zde návrh pověřit paní senátorku Jitku Seitlovou a pana senátora Jaromíra Strnada, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. (Senátorka Jitka Seitlová souhlasí, senátor Jaromír Strnad nesouhlasí.) Koho pověříme místo pana senátora Strnada? (Z pléna navržen senátor Radko Martínek, ale s návrhem nesouhlasil.)

Měl by to být někdo z podporovatelů návrhu, kdo zde předkládal návrhy. Ptám se třeba pana senátora Ladislava Kose nebo paní senátorky Renaty Chmelové. (Senátorka Renata Chmelová souhlasila s návrhem.)

Budeme tedy hlasovat o návrhu, že budou pověřeny paní senátorky Jitka Seitlová a Renata Chmelová, aby odůvodnily usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 61 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Předám ještě slovo paní ministryni, která vám chce ještě říci několik posledních slov. Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Vzhledem k tomu, že do skončení mandátu této vlády se asi již neuvidíme z pozice mé jako ministryně a vás jako Senátu, myslím, že už sem nepůjdu, chtěla bych vám poděkovat i za to, že jsme mohli spolu zde strávit sedm, osm a půl, možná devět hodin. Pro mě to byla opravdu velká zkušenost i s tím, jaký já mám názor na Parlament České republiky, na Ústavu České republiky. A možná to uzavřu pouze ještě tímto: Já jsem před dvěma týdny dovršila 40 let, takže doufám, že třeba se tady uvidíme i z vašich lavic. A opravdu nebudu tak mírná jako vy a budu si vážit práce exekutivy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji paní ministryni, děkuji paní garanční zpravodajce.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2016

Tisk č. 87

Prosím, abyste se uklidnili. Tento návrh jste dostali jako senátní tisk č. 87.

Navrhuji nejprve, aby podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu byl vysloven souhlas s účastí paní generální ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Kateřiny Arajmu na našem jednání. O tomto návrhu budeme nyní po znělce hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 52 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 62 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal paní Kateřinu Arajmu.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 87, a prosím paní generální ředitelku, dobrý den, aby nás s výroční zprávou seznámila. Prosím, paní ředitelko.

Kateřina Arajmu:  Krásné pozdní odpoledne, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vás velmi stručně seznámila s výroční zprávou Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za uplynulý rok.

S plnou vážností si troufnu říci, že pro nás byl naprosto přelomový a mimořádně úspěšný. Důvodem je, že od 1. března loňského roku nabyla účinnost zcela zásadní novela zákona o nakládání se státním majetkem, která pro naši činnost znamenala celou řadu značných dopadů. Zmíním pouze tři.

První. Pokud složka státu prohlásí svůj hmotný nepotřebný nemovitý majetek za nepotřebný, pak jej může převádět do portfolia našeho úřadu a současně pokud administrativní budova je prohlášena za potřebnou, nicméně složka státu využije nového ustanovení, tak jej i v tomto případě může převést do naší správy a my zabezpečujeme výkon její činnosti v této administrativní budově. Současně je umožněno, abychom konečně dražili náš majetek vlastními zaměstnanci. A i přesto, že jsme poměrně značný kus práce věnovali implementaci těmto novým institutům, tak se nám podařilo v oblasti příjmu dosáhnout 155 % závazného ukazatele za loňský rok a současně v rámci 14leté historie jsme dosáhli nejnižších výdajů na naši činnost. Oproti období mých předchůdců se mi podařilo snížit výdaje o více než 200 mil. Kč. V oblasti právního zastupování loňský rok byl taktéž rekordní, protože uhájili jsme v roce 2016 státu více než 354 mld. Kč. Máme ve svém portfoliu v současné době přes 10 tisíc právních jednání. Její hodnota je přes 200 mld. Dlouhodobou úspěšnost si držíme přes 95 %. V oblasti hospodaření se státním majetkem naše portfolio čítalo na konci roku přes 265 tisíc položek, z toho více než polovina tvoří věci nemovité a z nich převážná část jsou pozemky. Podařilo se nám realizovat úplatně zhruba 3 500 položek, bezplatně přes 17 000, nicméně převážná většina jsou zákonné převody zejména zemědělské půdy na státní pozemkový úřad. V rámci movitého majetku jsme realizovali cca 30 000 položek, to znamená za jeden rok se naše portfolio snížilo zhruba o 50 000 majetkových položek. V té třetí naší zásadní agendě, kterou je oblast bez lokací, jsme zaznamenali také celou řadu úspěchů, a připravili jsme přes 200 dislokačních projektů, z nich se více než polovina podařila i realizovat a tímto snižujeme výdaje ze státního rozpočtu, zejména na provoz a údržbu a nájemné v řádu stovek milionů korun.

Za zcela zásadní považuji posílení transparentnosti a omezení korupce a za tím účelem jsem v loňském roce přijala celou řadu zásadních opatření a jsem velmi ráda, že poprvé v historii náš úřad obdržel cenu Otevřeno od neziskové organizace. Tolik na úvod z mé strany a děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ředitelko a posaďte se, prosím ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Kos, kterého nyní žádám o jeho zpravodajskou zprávu. Máte slovo.

Senátor Ladislav Kos:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní generální ředitelko, senátorky, senátoři. Mám velice těžkou úlohu, paní ředitelka už – no, chtělo by se mi říct se pochválila sama, ale ona opravdu se má čím chválit, protože v té zprávě a tedy i v činnosti úřadu je skutečně spousta věcí, které se v loňském roce odehrály asi nejlépe za celou dobu hospodaření toho úřadu. Zmínila tady víceméně veškeré tři složky, to znamená právní agendu hospodaření s majetkem úřadu i dislokační agendu a nějaká základní čísla. Možná bych poukázal na jednu věc, která mě zaujala, a sice, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových při prodeji majetku dokonce dělá takovou věc, že zveřejňuje majetek, jehož prodej je teprve plánován, takže je to něco víc než já jsem třeba zvyklý z komunální sféry, kde se vyvěšuje záměr prodeje, a tady se tedy zveřejňuje jakoby zákon prodeje jako plán záměru prodeje, takže to se mi líbí, protože každý kupující pak má mnohem víc času se na ten případný prodej připravit a zvážit, jestli do té koupě půjde nebo nepůjde. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal zprávu na svém zasedání 23. 5. Doporučil Senátu Parlamentu vzít na vědomí výroční zprávu a ustanovil zpravodajem mě. Tolik asi k tomuto. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

A teď otevírám rozpravu, do které se hlásí jako první pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ředitelko, dámy a pánové. Už tady několikátý rok slyším zprávu a pochvalné vyjádření k tomu, jak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových plní své příjmy. Ono to samozřejmě vypadá dobře, ale chtěl bych jenom z tohoto místa říct, že obce nejsou nepřítelem státu, nebo by neměly být, a některé případy, kdy Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových žádá po obci poplatky za různé věci, se potom objevují sice pozitivně, v tom výsledku úřadu ale negativně bilance obce. Takže jestli Úřad pro zastupování chce po městě 6 mil. Kč za pozemek někde na severní Moravě a my mu ho musíme zaplatit anebo můžeme platit 600 000 Kč ročně nájemné, tak se to jistě objeví pozitivně na straně úřadu, ale my si těch 6 mil. na investice někde budeme muset půjčit. Myslím si, že zásadní chybou je, a už jsem to tady říkal mockrát, nahlížet na města a obce někde u polských hranic pražským pohledem a pražskými cenami, takže vás ujišťuji, paní ředitelko, že cesta metru čtverečního pod domem kultury ve městě Šumperku není 1 500 Kč, protože za to se neprodává ani stavební pozemek. Ale jestliže si to nalinkujete a my vám to musíme zaplatit, tak ty vaše příjmy budou vypadat vždycky dobře. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ředitelko. Mám úplně stejný dojem a přidávám se k tomu, co tady řekl můj předřečník. Protože od té doby, co jste to uchopili a vykazujete tyto pozitivní a velké výsledky pro český stát, tak tím trpí české obce. Tam to naopak ubývá. A víme, že stát je nejhorším hospodářem. Obce jsou lepším hospodářem než je stát. Samozřejmě vy pracujete v rámci státu, odvádíte to do státní pokladny, a tady to potom mizí v různých korupčních kauzách apod. Čili ono to má rub a líc. To, jak to děláte dobře, tak myslím si, že směrem k obcím musím já potvrdit ze své pozice, protože mám obdobné zkušenosti ze svého okolí, že vaše konání směrem k obcím není moc pozitivní a že dokonce na ně nahlížíte naprosto jako kdyby to byly obrovské podnikatelské subjekty a měli nevím kolik peněz, aby mohli to, co de facto potřebují pro svou činnost a mnohdy pro veřejný zájem získat od státu, tak postupujete naprosto tvrdě. Tak jako postupuje český stát v rámci Lesů ČR, když budete směňovat, tak nebudete směňovat jedna ku jedné stejné pozemky, ale stát bude chtít minimálně o třetinu víc. Takže mám dojem, že toto není komfortní postavení státu a samospráv. Takže vím, že vy s tím nic neuděláte, budete se asi jako úřad dál pyšnit dobrými výsledky.

Těším se na okamžik, když už nebude co privatizovat a už nic nebudete mít, a ten úřad bude zrušen.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho. Rozpravu končím. Prosím, paní ředitelko.

Kateřina Arajmu:  Chtěla bych poděkovat za ty dva podněty, byť byly hodně kritické. Nicméně, chci vás ujistit, že na kritiku slyším, a hlavně konám.

Měli jsme před zhruba rokem první setkání se Svazem měst a obcí, Sdružením místních samospráv a s Asociací krajů. Vyslechla jsem si tyto podněty. Okamžitě jsme se dotazovali na náš gesční útvar na MF. Přišlo závazné stanovisko, že z pohledu zákona územně samosprávné celky i ostatní nestátní subjekty jsou zařazeny do naprosto stejné kategorie. Tímto stanoviskem jsme povinni se řídit.

Osobně se domnívám, že by tomu tak být nemělo. Za tím účelem jsme připravili nařízení vlády, o kterém bychom měli diskutovat příští týden se Svazem měst a obcí za účasti Asociace krajů. V tomto nařízení vlády náš úřad navrhuje, aby bylo normativně stanoveno, co se myslí veřejným zájmem. Protože v zákonu máme pouze větu, že ve veřejném zájmu můžeme bezúplatně převádět. Ale pokud bezplatně převedeme, tak v řadě případů se následně setkáváme s různými spekulanty, kteří na náš úřad podávají trestní oznámení. Policie koná tak, že šetří, proč jsme nepřeváděli úplatně. A úplatně za cenu stanovenou minimálně znaleckým posudkem. Takže za účelem ochrany svých zaměstnanců jsme přistoupili k tomu, že připravujeme toto nařízení. Kromě definice bezúplatného převodu ve veřejném zájmu chceme i definovat důvody pro přímý prodej a důvody pro bezúplatný převod z důvodu hospodárnosti.

Velmi vítám, že Asociace krajů a Svazu měst a obcí se chopila této naší iniciativy, velmi ji podporuje. Pevně věřím, že se podaří v rámci tohoto nařízení vlády vytvořit takové podmínky pro územně samosprávné celky, abych tady za rok neslyšela, že náš úřad je na zrušení, a neumí řádně hospodařit...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní generální ředitelko. Teď prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Ladislav Kos:  V rozpravě vystoupili dva senátoři s podněty, na které paní generální ředitelka reagovala. Myslím, že nám nic nebrání v tom, abychom hlasovali o vzetí zprávy na vědomí.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme hlasovat. Dovolím si vás svolat. Vytáhněte si své hlasovací karty, znovu vás odhlásím a přihlásím...

Aktuálně je přítomno 37 senátorů. Kvorum pro přijetí je 19.

Budeme hlasovat o usnesení Senátu, jak ho navrhl senátor Ladislav Kos. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Je schváleno. Bylo přítomno 38 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 20.

Děkuji paní navrhovatelce i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 118

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 118. Návrh uvede zástupce skupiny navrhovatelů poslanec Robin Böhnisch, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, vítejte v Senátu, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Robin Böhnisch:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Stavební zákon vás zdržel nějakých 8 hodin... Doufám, že společně s panem zpravodajem vás nezdržíme ani 8 minut. Jde skutečně o velmi jednoduchou změnu zákona o státních svátcích. Rád bych vám ji ve stručnosti představil.

Jde o návrh 101 poslanců, který byl v Poslanecké sněmovně schválen v 1. čtení v režimu § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Jde nám o to, že bychom rádi – ke stávajícím 11 významným dnům – přidali další dva do českých kalendářů.

V prvním případě by to byl 9. březen na připomínku 9. března 1944, kdy došlo v Osvětimi, v koncentračním táboře Auschwitz – Birkenau k vyvraždění 3792 mužů, žen a dětí z tzv. českého nebo terezínského rodinného tábora. Byla to do současnosti největší masová vražda československých občanů.

Druhý den je 18. červen na připomínku 18. června 1942, kdy českoslovenští parašutisté, z nichž nejznámnější jsou jména Gabčík a Kubiš, bojovali v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze proti stonásobné přesile gestapa a zbraní SS.

Oba dva významné dny, jak vidíte, spolu určitým způsobem souvisejí. Vnímáme je v PS tak, že je zatím naším dluhem, že se takové dny v českých kalendářích dosud neobjevily.

Musím říct, že se v PS objevilo několik málo, opravdu málo hlasů, které varovaly před určitou inflací významných dnů či státních svátků v českých kalendářích. Na druhou stranu se proti nim také ozvaly hlasy, že i kdyby každý den měl být v českém kalendáři nějaký významný den nebo svátek, který by připomínal naši historii, tak to vůbec nebude ke škodě.

Je třeba říct, že o obou dvou dnech jsme velmi pečlivě debatovali s odborníky, ať s historiky z muzea v Terezíně, z terezínské iniciativy, nebo z Centra studií genocid v Terezíně.

Závěrem tedy ještě jednou. Rádi bychom přidali ke stávajícím 11 významným dnům v českých kalendářích další dva. Dodávám, že nejde o dny pracovního volna, ale pouze o významné dny.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV. Usnesení máte jako senátní tisk č. 118/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 118/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Chaloupek, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři - 47. usnesení VVVK ze 7. schůze konané 24. 5. 2017 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

Výbor po úvodním slově místopředsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona zástupcem skupiny navrhovatelů, poslancem Robinem Böhnischem, po zpravodajské zprávě senátora Václava Chaloupka a po rozpravě:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 118 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Chaloupka.

III. Pověřuje místopředsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. (Přeje.) Pan senátor Miroslav Nenutil má nyní slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové.

Ústavně-právní výbor přijal usnesení, přijmout ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, to říkám ten začátek. Ale dovolte mi okomentovat tu situaci. My jsme jednali podstatně dříve než výbor garančním. A už na tom jednání jsme měli ani ne tak připomínku jako dotaz, proč v tom původním návrhu je používáno německého pojmenování Auschwitz-Birkenau. Pro pochopení, je to pro český kalendář, jsme dávali do návrhu, nebo k uvážení, zdali by ten název Osvětim-Březinka. Mimochodem, pan poslanec, když to poprvé představoval, tak použil také toho českého názvu. Že to bude pro české občany, jimž má připomínat ten den část naší historie. A v tom jsem s vámi, pane poslanče, zajedno, kdyby každý den byl nějak uveden jako významný pro historii našeho národa, tak nejde mluvit o nějaké inflaci.

Předpokládám, že nám všem je jasné, že významný den není státní svátek, takže je to normální den, bez nároku na nějaké volno. Přestože jsme přijali toto usnesení, proklamovali jsme, že bude-li navržen pozměňovací návrh, jež bude ten název uvádět do češtiny, lze ho podpořit.

V pozměňovacím návrhu, o kterém tady mluvil garanční zpravodaj, je ještě jeden návrh navíc. Sjednocuje se tam pojmenování všech významných dnů, tak, aby se v každém pojmenování objevilo právě to slůvko „den“, případně „vyhlazení Lidic“. To tam nebylo. Ale to je spíš taková legislativně-technická.

Je na zvážení samozřejmě každého z vás. Dáte-li přednost... Tady dlužím ještě výklad, patrně pan poslanec by na to reagoval. Polské zákony zakazují používat pojmenování polské, vzhledem k těm hrůzám, co se tam děly. A vás potom, pane poslanče, poprosím, abyste ještě okomentoval, aby to zpravodajství bylo objektivní, i Rezoluci OSN. A pak už je na vás, jak se rozhodnete.

Děkuji, byl jsem delší než obvykle, ale potřeboval jsem vysvětlit, aby se někde nevykládalo, že Senát vrací tak významnou, nebo vážnou materii s nějakými připomínkami. Není to vůbec nic vůči těm, jež máme vzpomenout, ale spíš k pochopení pro ostatní lidi. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji za vaši zpravodajskou zprávu. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, já to nechci zdržovat, ale chtěl bych poděkovat našemu výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice za to, s jakou pozorností ten návrh zákona prostudoval. Myslím si, že všechny návrhy, které jsou v jeho pozměňovacím návrhu, bychom měli hlasovat. Což pro nás znamená, že bychom se v hlasování o návrhu, který přijal ústavně-právní výbor, se měli zdržet. Proto to tady také říkám, protože jak změna těch názvů dnů, takže přicházíme k českému pojmenování Osvětim-Březinky, namísto Auschwitz-Birkenau. A rovněž to, že měníme původní název, prosím vás, původní název toho významného dne, který je 10. červen, je „Vyhlazení obce Lidice“, jak to zní. My teď slavíme, nebo my si připomínáme vyhlazení obce Lidice. To znamená, já si myslím, že to, co navrhuje náš výbor, aby to byl „Den památky obětí vyhlazení obce Lidice“ je naprosto logický a velmi prosím, abychom to udělali. A znovu říkám, že děkuji našemu výboru, že se tím takhle podrobně zabýval.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Pane poslanče.

Poslanec Robin Böhnisch:  Děkuji, paní místopředsedkyně, jenom cítím potřebu reagovat na vystoupení pana senátora Nenutila a skutečně některé věci vysvětlit. To původní znění, jména svátků, respektive jména významného dne, které se týká právě masové vraždy československých občanů v Osvětimi, původně ve sněmovní verzi počítá s německým jménem Auschwitz-Birkenau. Jak pan senátor zmínil, je to jednak kvůli obecným polským požadavkům – Polsko ve svém trestním zákoníku počítá s trestáním při označování koncentračního tábora slovanským jménem. Je to i věc, která se dnes dostává do historické literatury právě pod německým jménem. A také Německo dnes používá pro jméno koncentračního tábora německý termín.

Nicméně avizuji dopředu a skutečně nás to v Poslanecké sněmovně nijak neraní, že za předkladatele souhlasím s veškerými změnami, které navrhne výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Do určité míry jsme s tím v Poslanecké sněmovně počítali, jako již několikrát v minulosti.

Tak tolik tedy na dovysvětlení těch terminologických úprav, se kterými se všemi, jak jsem říkal, souhlasíme. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane poslanče. Ještě se ptám, někdo se hlásí do rozpravy? Není tomu tak, uzavírám ji.

Vy máte teď právo se vyjádřit k proběhlé rozpravě, jestli ještě chcete využít? Ne? Děkuji. Takže se zeptám pana zpravodaje? Nechce se vyjádřit. Takže, pane garanční zpravodaji, pojďte se vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Chaloupek:  V obecné rozpravě vystoupil navrhovatel zákona, pan senátor. Oba dva podpořili navrhované změny, takže bych doporučil schválit pozměňovací návrh, tak, jak jste ho dostali.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, takže nejprve zaznělo z ÚPV schválit jako celek, takže o tom budeme hlasovat. A když to neprojde, tak budeme hlasovat dál. Tak já vás svolám.

Tak já vám dám prostor. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 23. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím, zdvihněte ruku a tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 64 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovili 4, proti byl 1. Návrh nebyl přijat.

A protože Senát neschválil návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Já ještě nevidím, takže... Tak, nikdo se nehlásí do podrobné rozpravy, já ji tedy uzavírám.

A budeme hlasovat o pozměňujícím návrhu, tak, jak přednesl zpravodaj. Takže jste tady všichni, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO, ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 65 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A my teď ještě musíme pověřit pana senátora... A my musíme hlasovat o zákonu jako o celku. Takže toto byl pozměňující návrh. Zahajuji hlasování. Schvalujeme návrh zákona jako celek.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, ruku nahoru, tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku nahoru a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 66 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní ještě v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 18. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní v Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby to byli senátoři Václav Chaloupek a Miroslav Nenutil. A ptám se, jestli souhlasí? Souhlasí oba. A o tom můžeme hlasovat. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, ruku nahoru, tlačítko ANO. A kdo je proti, ruku nahoru a tlačítko NE.

A bylo schváleno, pořadové číslo 67, 46 přítomných senátorek a senátorů, kvorum 24, pro 46, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. Loučíme se, pane poslanče, na shledanou.

Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 123

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 123. Já nyní prosím paní poslankyni Věru Kolářovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Paní poslankyně, máte slovo. (Předsedající špatně uvedla jméno poslankyně...)

Poslankyně Věra Kovářová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vás seznámila s novelou zákona č. 361/2000 Sb.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní poslankyně, malý moment, já poprosím o klid, prosím. Děkuji, máte slovo.

Poslankyně Věra Kovářová:  Na začátku celé této, v uvozovkách, akce byl e-mail jednoho občana, který si dovolím ocitovat.

„Trvalé bydliště mám na Znojemsku, avšak z důvodů práce na svém doktorátu dlouhodobě pobývám v Praze. V letošním roce mi vyprší platnost řidičského průkazu, vystaveného na Městském úřadu Znojmo. Jeho obnovení však není možné provést prostřednictvím jiného městského úřadu bez změny trvalého bydliště. Stejně tak není možné si hotový řidičský průkaz nechat zaslat na jiný městský úřad, na rozdíl od občanského průkazu. Z důvodů výměny řidičského průkazu si tedy musím vzít 2 dny dovolené a dvakrát cestovat 200 km tam a zpět, s náklady cca 900 Kč jen za jízdné, což odpovídá u studenta jako já např. týdennímu rozpočtu na jídlo.“

A nebyl to e-mail ojedinělý. Proto jsme se s kolegy rozhodli, že se pokusíme zjednodušit občanům život při takovýchto záležitostech, které se týkají žádosti o nový řidičský průkaz, popřípadě o jeho výměnu. Podstatou této novely je následující – v dnešní době si musíte vzít fotografii, přinést na obec s rozšířenou působností v místě svého trvalého bydliště, kde vyplní žádost, nalepí fotografii, vsunou do koše a automobilem přesunou do Státní tiskárny cenin. Toto my měníme. Pokud žadatel přijde na obec s rozšířenou působností – a v tomto případě na jakoukoli obec s rozšířenou působností, bude moci úředník nahlédnout do různých registrů Ministerstva vnitra, zda tam již fotografie není k dispozici. Popřípadě se podívat do Centrálního registru řidičů, zda fotografie odpovídá vzhledu žadatele a tuto fotografii bude možné použít.

Znamená to tedy, že celá žádost bude nyní chodit elektronicky. A tím se také ušetří velmi samozřejmě nejen za poštovné, ale i čas. Tato úprava se netýká jenom řidičských oprávnění, ale samozřejmě se týká i paměťové karty řidiče a průkazu obecní způsobilosti. Zkrátka a dobře, usnadníme život občanům. A samozřejmě že to bude znamenat určité náklady, které – jak jsme tedy zaznamenali – by Ministerstvo dopravy mohlo pokrýt pro obce s rozšířenou působností. Ale myslíme si, že přijetím projednávaného návrhu se můžeme přiblížit tomu, jak by měla vypadat veřejná správa v 21. století. A já vás tedy proto prosím, abyste dnes společně tento krok udělali a navrhovanou novelu schválili. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, paní poslankyně, děkuji a vidím tady změnu, že se jmenujete paní Kovářová, tak se omlouvám za tu „Kolářovou“. Bylo to tady špatně napsáno. A prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 123/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Carbol. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 123/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Cieńciała, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Hodina už je skoro večerní, pozdní, ale bohužel povinnosti jsou povinnosti.

Zpravodajská zpráva, která je tady nadepsaná, nebudu se zdržovat jejím čtením, byla zpracovaná skupinou poslanců s cílem jednoznačným – zjednodušit pro žadatele o udělení řidičského oprávnění, řidičského průkazu, mezinárodního řidičského průkazu, zjednodušit administrativní postup.

Paní předkládající poslankyně velmi elegantně, s kulturou uvedla a předvedla, jak by to mělo kamarádsky, přátelsky vypadat. Rozvolnění místní příslušnosti a využívání digitálních fotografií a podpisů se navrhuje i u dalších dokladů, upravených zákonem č. 247/2000 sb. o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti řízení motorových vozidel, jako je paměťová karta řidiče nebo průkaz profesní způsobilosti řidiče.

Na druhou stranu je třeba dodržet, aby při snižování administrativní náročnosti pro žadatele byla plně respektována práva a povinnosti občana a aby se předešlo kompetenčním sporům mezi úřady o nevyrovnaném vytížení státní správy. Z těchto důvodů proto budou nadále pouze obecní úřady obcí s rozšířenou působností určené podle místa obvyklého fyzické osoby provádět všechny agendy, které se netýkají udělení nebo změny řidičského průkazu. S přihlédnutím k tomu, že si navrhované rozvolnění příslušnosti správních úřadů a digitalizace uvedené dopravní agendy vyžádá potřebný čas pro personální, technické, finanční a organizační zajištění, navrhuje se odpovídající legisvakanční lhůta k účinnosti zákona k 1. červenci 2018.

Proběhl legislativní proces, který byl zahájen 16. května 2016. A vláda zaujala k návrhu zákona neutrální stanovisko s tím, že s cílem tohoto návrhu lze sice souhlasit, nicméně v předložené podobě jej nelze plně podpořit, neboť obsahuje řadu nedostatků. Probíhalo další legislativní řízení a dostalo se k 3. čtení, konaném na 56. schůzi Poslanecké sněmovny dne 28. dubna letošního roku, čili 2017. Byl poslanecký návrh zákona schválen, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu garančního výboru, modifikovaného jedním pozměňovacím návrhem upravujícím nabytí účinnosti a první legislativně-technickou úpravou, a to hlasováním č. 546, ve kterém se z přítomných 135 poslanců vyslovilo 131 pro a 1 byl proti. Tedy významný úspěch.

Jaké tyto změny tento zákon přináší? Při konečném hlasování doznala poslanecká zákonná předloha následující změny: dochází k plnému rozvolnění místní příslušnosti obecních úřadů s rozšířenou působností u následujících agend: vzdání se řidičského oprávnění, změna řidičského průkazu, nebo mezinárodního řidičského průkazu, vydání řidičského průkazu, vydání, převzetí a vrácení paměťové karty řidiče, vydání mezinárodního řidičského průkazu, hlášení ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, výměna řidičského průkazu členského státu a řidičského průkazu vydaného cizím státem mimo Evropské unii.

Za další – místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa obvyklého bydliště zůstává k následujícím řízením a úkonům: podmínění a omezení řidičského oprávnění, např. zdravotní a odborná způsobilosti, odnětí a pozastavení řidičského oprávnění, přezkoumání zdravotní způsobilosti, přezkoušení z odborné způsobilosti, zrušení podmínění nebo omezení řidičského oprávnění a vrácení řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu.

Za další – pořizování digitalizovaných fotografií a podpisů, potřebných pro vedená řízení, budou zajišťovat správní úřady.

Za další – vypouští se dosavadní úprava vydávání potvrzení a udělení řidičského oprávnění před vydáním řidičského průkazu.

Za další – zvyšuje se správní poplatek za vydání řidičského průkazu ze stávajících 50 na 200 Kč. A zavádí se nový poplatek za vydání průkazu v kratší lhůtě ve výši 700 Kč.

A další – dochází k dílčím úpravám rozsahu řidičských oprávnění skupiny C, C1 a D1, v důsledku zajištění přesné transpozice unijní předpisové základny.

A v neposlední řadě doplňuje se přímá novela zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, která provádí rozvolnění místní příslušnosti a využívání digitálních fotografií a podpisů i u paměťové karty řidiče nebo průkazu profesní způsobilosti řidiče.

Toť by bylo všechno, až na dvě nejasnosti, aspoň pro mě. A obracím se na paní poslankyni, jestli by byla tak laskavá a možná to vysvětlila, a už se o tom částečně zmínila. Totiž není věrohodně dosažená a dořešená otázka zajištění potřebných finančních prostředků pro obce s rozšířenou působnosti na pokrytí činnosti, které pro ně tento zákon přináší. Především není kvantifikováno, zda navýšení správního poplatku za vydání řidičského průkazu a o trojnásobek dosavadní hodnoty tyto zvýšené náklady pokryje. Popřípadě, z jaké části, či z jakých zdrojů bude případný vzniklý rozdíl dorovnán?

A zadruhé, není rovněž zcela zřejmé, zda budou obce s rozšířenou působnosti, určené podle místa trvalého bydliště fyzické osoby, vést nadále spis řidiče v papírové podobě, jak je to dosud, nebo to bude obdobně jako v případě změny zákona o technických podmínkách provozu na pozemních komunikací. Jak praví novela č. 63/2017 sbírky. Kdy se jednotlivé úkony provedené u vozidla, naskenované ukládají v databázi registru vozidel a nevede se již spis v papírové podobě.

Toť vše.

Dovolím si přečíst návrh na usnesení tady k tomuto materiálu: „Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal dnes 23. 5. 2017 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,“ zákon o silničním provozu – pro vysvětlenou, „ve znění pozdějších předpisů zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. A zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. A doporučuje jeho schválení Senátem Parlamentu ČR, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.“

Děkuji. Toť vše.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, taky děkuji, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Jiří Carbol si přeje vystoupit, takže prosím, máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Carbol:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vás seznámit s usnesením, které bylo přijato na 7. schůzi, konané dne 17. května k tomuto návrhu zákona. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Takže poprosím vás asi i o reakci na tu zpravodajskou zprávu.

Poslankyně Věra Kovářová:  Děkuji za slovo. Začnu tedy od té druhé otázky, zda bude veden spis řidiče v papírové podobě? Bude veden. A bude veden v místě, kde žadatel požádá o ten úkon. V případě, že bude potřeba zaslat podklady ve fyzické podobě, ORP si je může v nějaké jiné podobě vyžádat a samozřejmě, že je dostane. Takže papírový spis veden určitě bude.

Jinak veškeré údaje budou v Centrálním registru řidičů, to znamená, že pokud je potřeba získat informace, bude možné nahlédnout do Centrálního registru řidičů. Co se týče finančních prostředků, tak bych chtěla uvést na pravou míru to, aby ti, kteří řídí ORP, tak nebude potřeba vystavět nějaké kóje, tak, jak tomu je u občanských průkazů.

Na řidičské průkazy jednak si budete moct sáhnout do různých registrů Ministerstva vnitra pro fotografii, a pokud ne, budete mít k dispozici fotoaparát. Jak avizovalo Ministerstvo vnitra, nemusí to být fotoaparát, může to být nějaký iPad. Myslím, že už se to využívá u případů, kdy potřebujete vyfotit člověka např. v domově důchodců, tak tyto technologie již používáte. A jak avizovalo Ministerstvo vnitra, ještě přesně tedy neví, jakým způsobem bude financovat aparáty a případně jiná zařízení. Buď to bude tak, že je nakoupí a popřípadě by byly nějaké dotace – a to si myslím, že už je potom úkolem Ministerstva dopravy, jak se s tím vypořádá. Fotografie na řidičský průkaz nemusí být tak kvalitní jako na občanský průkaz, stačí skutečně bílé pozadí.

My jsme se setkali s dotazem: „A co v místnostech, kde jsou třeba staré malby a není možné pořídit bílé pozadí?“ Samozřejmě můžete pořídit nějaké plátno. A jak avizovalo Ministerstvo dopravy, tak i toto by snad mělo být financováno. 200 korun jako správní poplatek je částka, která byla zvýšena z 50 korun, a ta by částečně taky měla potom pokrýt náklady. Tak doufám, že tato odpověď takto postačuje, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní poslankyně. Rozprava nebyla, pan zpravodaj se nemá k čemu vyjadřovat, zaznělo tady od obou zpravodajů schválit, takže tak budeme hlasovat. Já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh byl přijat při přítomnosti 46 senátorek, senátorů, kvorum 24, pro 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji oběma zpravodajům a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Posledním bodem dnešního dne je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 124

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 124. Prosím poslance Josefa Kotta, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, vítejte v Senátu, mikrofon je váš.

Poslanec Josef Kott:  Dobrý večer, děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Děkuji za možnost vystoupení na půdě Senátu Parlamentu ČR a dovolte mi, abych vám ve stručnosti představil poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů.

Předpokládaný návrh novely zákona se týká kompenzace škod na rybách způsobených kormoránem velkým. Jeho cílem je řešit situaci, kdy tento živočich je stále uveden ve výčtu vybraných živočichů pod zákona o náhradách škod, současně byl ale vypuštěn ze seznamu zvláště chráněných druhů živočichů v příslušné vyhlášce. V důsledku toho již rybáři nedostávají od státu kompenzace, ačkoli ke škodám na jejich majetku dochází i nadále. Zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými chráněnými živočichy nastavuje pro jednoznačně definované živočišné druhy možnost vyplácet náhrady škod těmito živočichy způsobené. Ve svém § 3 vyjmenovává 7 vybraných druhů živočichů, za jejichž předem vymezené způsobené škody se stát zavázal poskytovat žadatelům náhradu. Vedle vydry, losa a dalších je zde uveden i právě kormorán velký.

Proplacení škody je však vázáno na uvedení daného živočicha mezi zvláště chráněnými druhy v prováděcí vyhlášce zákonů č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Kormorán velký se díky intenzitě ochrany na českém území a v dalších zemích dočkal značné populační expanze, což sebou přináší obrovské predační tlaky rybí společenstva a s tím i prohloubení konfliktu mezi tímto dravcem a lidskou činností.

Novelou příslušné vyhlášky proto došlo od 1. 4. 2013 vynětí kormorána velkého ze zvláště chráněných druhů. A náhrada škody, který tento živočich způsobuje na rybách, přestala být proplácena, přestože s tím zákon o náhradách škod, kde kormorán velký zůstal mezi vybranými zvláště chráněnými živočichy uveden, dále počítá. Došlo tak k situaci, kdy podzákonným předpisem, to znamená vyhláškou, byl fakticky změněn zákon. Předložený návrh zákona uvádí v souladu zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými chráněnými živočichy. A vyhlášku č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a současně vytváří prostor pro stabilizaci podmínek rybníkářů a uživatelů rybářských revírů.

Navrhované řešení spočívá v tom, že ze seznamu vybraných zvláště chráněných druhů, uvedených v § 3 zákona č. 115/2000 Sb. bude vyškrtnut kormorán velký a zároveň bude zavedeno pro tento druh přechodné období. 3 roky po nabytí účinnosti předpokládané novely zákona, ve kterém budou škody způsobené tímto živočichem znovu hrazeny. Pro toto tříleté období je navržen procedurální klíč takto: v 1. a 2. roce je navrženo 100 % plnění škod, ve 3. tento podíl klesne na 80 %. Náhrady budou vypláceny v rozsahu a způsobem, které jsou stanoveny zákonem č. 115/2000 Sb. Předložený návrh je v souladu s dohodou uzavřenou mezi představiteli Ministerstva životní prostředí a Ministerstva zemědělství ohledně řešení aktuální situace škod na rybách způsobených kormoránem velkých. Přechodné tříleté období umožní nastartovat procesy, které povedou k postupnému snižování predačního tlaku kormorána velkého na obsádky rybníků a rybí společenstva v rybářských revírech.

Poslanecká sněmovna návrh schválila podle § 90, odst. 2 jednacího řádu již 1. čtením. K předložení a urychlenému přijetí nás vedlo i vědomí toho, že rybníkářství není jen běžnou podnikatelskou činností, ale plní též významné mimoprodukční funkce, jako jsou akumulace vody v krajině, retenční účinky při povodních, ochrana přirozené flory a fauny a retenční funkce a další. Z uvedených důvodů si vás dovoluji požádat o tuto podporu návrhu zákona beze změn, tak, jak jej schválila Poslanecká sněmovna.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 124/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Kratochvíle, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Před chvílí vám tady pan poslanec Kott představil tento zákon, který se vlastně týká kormorána velkého, který dělá velké škody hlavně na chovných rybnících v českých rybářstvích. Je to asi tak, že nepůvodní druh tady začal být chráněn. Zjistil, že tady má velmi dobré uplatnění co se týče potravy, tak se tady poměrně hodně rozmnožil, zjistil, že potrava je velmi dobře dostupná. Pak se zjistilo, že je ho tady poměrně hodně, že se chránit nebude. A v současné době tady působí takové škody, že nás musejí rybáři žádat, abychom jim tyto škody nějak kompenzovali.

Doufám, že tento zákon, ač je pouze tříletý, najde uplatnění a vaši podporu.

Dovolte mi nyní, abych vás seznámil se závěry z projednávání této novely ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Předloženou novelu zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů, projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 8. schůzi konané 23. května 2017 a přijal k ní své usnesení č. 79, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 124/1.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po úvodním slově zástupce skupiny poslanců Josefa Kotta, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě se usnesl, že

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

3. pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil usnesení č. 79 předsedovi Senátu.

Ještě bych rád podotkl, že Poslanecká sněmovna na své 56 schůzi dne 12. dubna 2017 schválila tento zákon, když ze 106 přítomných hlasovalo pro 101 poslanců, jeden poslanec byl proti.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se hlásí a s přednostním právem pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče. Předně musím říci, že už tady na mě bylo voláno, že oznamuji, že jsem sportovní rybář. Ale není střet zájmů, protože nevlastním žádné rybníky, nemám z toho žádný možný ekonomický prospěch. Ale jsem především senátor za východní část jižních Čech a za Vysočinu, kde je mnoho rybníků. A opravdu vám mohu říci, že v naší zemi to s tou přírodou nebude tak špatné, alespoň u nás v jižních Čechách, ale řeknu i v Praze, protože tento nepůvodní živočich, chci říci zlý živočich, pro naše podmínky a pro naši oblast se tu uchytil a daří se mu tu velmi dobře. My, co v jižních Čechách žijeme a kteří k vodě občas chodíme, ať už rybařit nebo se uklidnit, víme, že tento živočich je tam vidět více než kdykoliv v minulosti. Mohu vám říci, že zejména v zimě například v Praze na Vltavě, kde je proudící voda, se tito dravci ve velké míře vyskytují.

Chtěl bych poděkovat a ocenit, že Poslanecká sněmovna tak rychle zareagovala, protože skutečně je to neseriozní, když stát něco společně chrání a kompenzace nejsou. Ale je potřeba také říci, že by mohli někteří občané začít brát, jak se říká, „spravedlnost do svých rukou“ a mohli by se snažit všemi druhy a možnými způsoby stav tohoto ptáka omezovat, což by jistě nebylo dobré, protože to má být činěno na základě pravidel a jenom těmi, kteří jsou k tomu určeni, resp. povoláni.

Chci jenom říci, že tento návrh zákona samozřejmě podpořím. Znovu říkám, že nevlastním žádné rybníky ani nemám nikde žádný podíl, ale vím, jaké škody tento pták, tento, s odpuštěním, podle mne také dravec, i když není v seznamu dravců, činí.

Jenom pro zajímavost. To nejsou jenom ryby, které kormorán velký zkonzumuje, ale největší množství škod je, že ryby při teplejší vodě jsou na povrchu hladiny a tento pták s velkou oblibou zasáhne i rybu, kterou nemůže zkonzumovat, poškodí ji, rybě se do rány dostane nějaká nemoc, plíseň a mnoho ryb uhyne. A když se tak nestane, tak často tyto ryby mají na celou svoji dobu znatelné poškození a stávající se rybami druhé kategorie, hůře prodejné a snižuje se samozřejmě jejich kvalita. Takovou rybu například do zahraničí vůbec nevyvezete, většinou se asi rozhoduje, že je buď úplně vyřazena, nebo je jenom pro vnitřní tuzemské zpracování, což také cenu snižuje.

Děkuji za to, že tento návrh zákona byl předložen, a prosím o jeho podporu, protože si myslím, že to nastoluje podmínky, které by měly být fair play, když něco chceme a když to způsobuje škodu, dopady, měli bychom to aspoň částečně kompenzovat. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Dále se do rozpravy hlásí senátor Tomáš Czernin. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Nechci mluvit o tom, jak zdravou potravinou je česká ryba, a to nejen o Vánocích. Rybníky byly u nás zakládány v 16. století a naši českou krajinu si bez nich neumíme představit. Rybáři jsou zvláštní sorta lidí, která se často po generace živí těžkou prací. V naší přírodě se přirozeně vyskytuje několik druhů predátorů, kteří se živí rybami, a my, kdo hospodaříme na rybnících se s nimi s jistou tolerancí i rádi podělíme, jejich nároky jsou únosné. Co únosné není, je kormorán velký. Do 80. let minulého století se v naší přírodě prakticky nevyskytoval, byl tedy vcelku logicky na seznamu obzvlášť chráněných živočichů.

S tím souvisela i náhrada vyplácená za škody, které evidentně působily. Situace se změnila. V současné době v České republice trvale hnízdí několik set párů kormoránů. A kromě toho k nám v zimních měsících nalétají tisíce jedinců ze Skandinávie a z kormorána se stala skutečná pohroma pro rybáře. Kormoráni opravdu dokáží zdecimovat celé osádky rybníků a na volných tocích jsou už ohroženy některé druhy ryb.

V roce 2013 byl pozdě, ale logicky kormorán vyřazen ze seznamu obzvlášť chráněných živočichů. Tím ale rybáři přišli o náhrady jim vyplácené. Přitom ale stále nemají žádnou možnost rybí osádky před tímto predátorem chránit.

Musím na tomto místě za všechny rybníkáře poděkovat za znovuzavedení této náhrady, i když se jedná jen o přechodné opatření na tři roky. Následně by tato situace měla být řešena novým zákonem o myslivosti, dost ale pochybuji, že tato situace je vůbec řešitelná. O tom asi někdy příště.

Ještě bych dodal, že sice vlastníkem rybníků jsem, jednou už jsem tady konflikt zájmů hlásil, ale v tomto případě se v konfliktu zájmů necítím, protože se nejedná o skutečný profit, nýbrž o náhradu za způsobenou škodu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A zatím jako poslední se do rozpravy hlásí paní senátorka Anna Hubáčková. (Podařilo se nám zdolat technické problémy...) Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A dobrý už skoro večer vám všem, milé kolegyně, milí kolegové. Souhlasím s tím, že kormorán je živočichem, který působí velké škody. Jsou jimi i jiní jako například bobr. Určitě je správně, že když se přemnožil a neměl požívat statut ochrany zvláště chráněného živočicha, že byl tedy vyřazen. Je pravdou, že jeho snížení stavu je velmi náročné, protože tento pták, dravec, je poměrně bystrý, dokonce bych řekla že inteligentní, a byť je někdy povolen jeho odstřel, jak jsme to řešili v Jihomoravském kraji, jeho snížení stavu se nepodařilo docílit. Bohužel se ale domnívám, že ani touto novelou zákona nelze dosáhnout na náhrady škod.

Pták není chráněn od roku 2013 a od roku 2013 není na základě čeho vyplácet náhrady škod, a ani tento zákon, upozorňuji na to, to neumožní, protože základní podmínkou je, aby tento živočich byl v kategorii zvláště chráněný. Vznikne jakýsi nicotný zákon s nicotnou platností, na základě kterého to možná bude hezky vypadat, ale nepůjde peníze proplatit.

Doporučovala bych spíš vymyslet dotační program, protože uznávám a vím, že škody, které kormorán působí, jsou velké. Děkuji vám za pozornost. Nemohu pro toto zvednout ruku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, pana poslance, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj, máte slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Jenom bych shrnul rozpravu. Vystoupili zde tři diskutující. Dva byli pro, jeden proti. Jenom takovou poznámku, že k tomuto návrhu zákona se vyjadřovala obě dvě ministerstva, jak zemědělství, tak životního prostředí a s jejich podporou tento zákon se dostal až k nám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme hlasovat o tom schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO.

A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 69 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 33, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji i navrhovateli a končím dnešní den.

Zítra ráno se sejdeme v pokračování schůze v 9.00 hodin. Dobrou noc.

(Jednání přerušeno v 20.14 hodin.)