Původní dokument

(1. den schůze – 31.05.2017)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, přeji vám všem hezký dobrý den. Prosím o klid v Jednacím sále.

Vítám vás na 7. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 10. května 2017.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: František Čuba, Leopold Sulovský, Jiří Vosecký a Emilie Třísková.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 7. schůze Senátu byli senátoři Michael Canov a Jiří Dušek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 7. schůze Senátu byli senátoři Michael Canov a Jiří Dušek. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V okamžiku hlasování pořadové č. 1 se z přítomných 65 pro návrh vyslovilo 55, proti nikdo. Návrh byl schválen a kolegové Michael Canov a Jiří Dušek byli určeni za ověřovatele této schůze.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 7. schůze Senátu.

Volební komise ani napodruhé neobdržela žádný návrh na člena Národní rozpočtové rady. Navrhuji tedy tuto volbu vyřadit z pořadu schůze.

Dnešní jednání zahájíme bodem ministryně školství, poté body ministra financí. Následně projednáme body ministryně práce a sociálních věcí. Předsedu vlády zastoupí ministr Jan Chvojka. Ten požádal o projednání těchto bodů až příští týden 7. června spolu se svými návrhy zákona. Ministr vnitra požádal o projednání svých bodů dnes po polední pauze. Ministr průmyslu a obchodu požádal o projednání svých bodů po bodech ministra vnitra, tedy jako 6. a 7. bod dnes odpoledne. Poté, nejdříve ale v 17.00 hodin, požádala o projednání novely zákona o pohřebnictví ministryně pro místní rozvoj. Novela stavebního zákona by se projednávala po bodech ministra Chvojky, to znamená příští týden ve středu 7. června. A dnes v podvečerních hodinách projednáme případně ještě dva body ministra zdravotnictví, který se příští středu nebude moci schůze zúčastnit.

Ministři obrany, dopravy a životního prostředí a také zahraničních věcí požádali o vyřazení svých tisků, tedy celkem 7 mezinárodních smluv, z pořadu schůze.

Na konec pořadu schůze zařadíme senátní iniciativu, kterou máte rozdanou jako senátní tisk č. 130.

Organizační výbor navrhuje pokračování 7. schůze po dnešním jednání ve středu 7. června.

Takto upravený a doplněný návrh pořadu 7. schůze Senátu vám byl rozdán na vaše lavice.

Těsně před zahájením schůze jsme ještě obdrželi žádost ministryně školství, mládeže a tělovýchovy o přeřazení Balíčku sdělení ke zlepšení příležitostí mladých lidí na příští týden 7. června - za pevně zařazené body.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu této schůze? Pan kolega Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám trochu starosti se 7. červnem, protože na tento týden je dlouhou dobu naplánována společná cesta dvou našich výborů, evropského a zahraničního, do oblasti západního Balkánu, čili je to činnost, která přímo souvisí s výkonem senátní funkce a znamená to poměrně velkou část senátorů, kteří by tímto způsobem byli vyřazeni z možnosti diskutovat a hlasovat o poměrně závažných záležitostech. Proto bych dával návrh, aby to, co nemůže být projednáno dnes, obvyklým způsobem pokračovalo zítra.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Znamená to, že kolega Hampl dává návrh, aby schůze pokračovala zítra. Hlásí se kolegyně Jitka Seitlová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, děkuji za slovo, vážené kolegyně, kolegové. Rozumím tomu, co tady namítá pan senátor Hampl, nicméně problémem je nejenom to, že někteří ministři nemohou, ale také to, že máme 30 dnů na projednání zákona. Těch 30 dnů bychom v tomto případě a v těch složitých zákonech, ten jeden má dalších 46 novel zákonů (jednání o něm probíhá) fakticky neumožnili. Proto si myslím, že to přesunutí, byť je mi to velmi líto, že dochází k takovémuto střetu, si myslím, že bychom měli využít čas, těch 30 dnů, a skutečně tam ještě potom zbývají 2 dny. Není to ani těch celých 30 dnů, ale opravdu si zkracujeme možnost pro jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Já si dovolím... Pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jenom na podporu toho, co říkala paní senátorka Seitlová, nic se neděje, chybí 13 senátorů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  To jsme si všimli, přesně tak, bohužel je to tak, musím potvrdit. A chci jenom udělat malou poznámku, doufám, že mi ji prominete, že ji dělám z tohoto místa, nezapomeňme, že včera se projednával velmi důležitý zákon, stavební zákon. Je tam avizováno mnoho pozměňovacích návrhů. Myslím si, že by měli mít senátorky a senátoři právo, aby si mohli věci prostudovat, mohli je zkonzultovat a rozhodovali s určitým rozmyslem, zdali činí nebo nečiní správné rozhodnutí. Takže to jenom na podporu tohoto.

Ale ten návrh zazněl. Já se ptám, jestli ještě někdo chce vystoupit k pořadu této schůze. Není tomu tak. Já vám děkuji. My přistoupíme k hlasování. Prakticky budeme hlasovat o jediném návrhu, jako o změně, a to je návrh pana senátora Hampla, aby schůze pokračovala zítra. Víme všichni, o čem budeme hlasovat? Já pro jistotu ještě přizvu znělkou.

Budeme hlasovat o návrhu kolegy Hampla, který jste vyslechli. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 70, kvórum 36, pro návrh 17, proti 25.

Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že nezazněly další návrhy, písemný návrh, který odpovídá usnesení včerejšího Organizačního výboru, máte k dispozici. Není tam žádná zásadní změna, pouze to, že paní ministryně školství navrhuje ten svůj balíček, aby se přesunul na 7. června.

Takže já se domnívám, že můžeme hlasovat o pořadu schůze jako celku v následujícím hlasování. Jsou k tomu nějaké námitky? Nejsou.

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem této schůze, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 70, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. A my se budeme tímto pořadem řídit.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 113

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 113. Prosím nyní paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy, Kateřinu Valachovou, kterou mezi námi vítám, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte, abych vám představila novelu zákona o pedagogických pracovnících neboli kariérní řád učitelů. Jedná se o návrh, o kterém se diskutuje bezmála 20 let. Tak jak tomu ostatně je při všech změnách, které náš vzdělávací systém čekají, nebo který je dlouho očekáván.

Návrh, který vám předkládám, žádám zdvořile o vaši podporu, znamená v budoucnu profesní podporu učitelů. Naši učitelé při své náročné práci, a že je to práce náročná, na tom se asi shodneme, v tuto chvíli žádnou systémovou profesní podporu nemají. Také nemají jistotu, že se jí mohou domoci, dovolat v každé škole. Ať je to malá škola ve vesnici, nebo škola třeba v hlavním městě Praze.

Stejně tak nemají jistotu, že jejich profesní podpora v rámci jejich učitelství, v rámci jejich kariéry bude také zafinancována, to znamená, nebude jenom na papíře nebo v interním předpisu školy, ale také že si na ni skutečně sáhnou a budou ji moci využít.

Dlouhé roky, po tu dobu více jak 20 let, někteří, aniž by ukázali učitelům text, tvrdili, že kariérní řád učitelů je spasí, učitelstvo zbohatne a bude to tedy znamenat konečně důstojné platy pro naše učitele. Takto kariérní řád nikdy ve všech předchozích variantách nevypadal.

Platový systém, tarify, osobní příplatky, odměny, zůstává beze zbytku zachován. A pokud chceme změnu směrem k postavení učitelů, musíme nejenom zvednout platy, požadavek na příští rok je navýšení o dalších 15 procent tarifu, ale musíme pokračovat dál, nejméně po dobu tří let, tak jak uložila vládě Poslanecká sněmovna. Vláda se na jaře tohoto roku k mému návrhu k tomuto zavázala.

1. ledna 2020 by tak platy učitelů měly průměrně znamenat 43 tisíc měsíčně. Aby se tyto peníze, když jsou vybojovány, skutečně dostaly směrem k učitelům, schválil Senát v minulých měsících také férové financování škol, takže nejpozději od dalšího školního roku budou konečně mít ředitelé jistotu, že podporu svých pedagogických týmů budou moci zafinancovat, budou si ji moci naplánovat, budou si ji moci spočítat a budou vědět, kolik finančních prostředků garantovaně ze strany státu, MŠMT získají. K tomu, aby nám to šlapalo na 1000 procent, potřebujeme i profesní podporu učitelů. A tento kariérní řád. Ne proto, že bychom snad neměli školy, kde v tuto chvíli všechno funguje na jedničku s hvězdičkou, kde existují uvádějící učitelé, kde existují metodici předmětu, oboroví didaktici. To nikoli. Ale my chceme, aby každé dítě a každý rodič měli jistotu, že taková podpora je na každé škole a je garantována, nejenom směrem k učitelům, ale také potom směrem k našim dětem. Protože jde o kvalitní vzdělávání našich dětí. Nejde o třídění učitelů do kategorií, nejde o přezkušování, nejde o upřednostňování té či oné generace. Toto všechno odmítám. Toto všechno byly diskuse a teze, které zaznívaly z politických řad v minulých letech a jenom vnesly do učitelských řad pochyby. A velmi často také samozřejmě nesouhlas s tím, aby s ohledem na to, jaké mají podmínky, jaké mají ohodnocení, tak ještě aby byli tříděni, kategorizováni a peskováni za to, jak dobře svou práci dělají. O tom není kariérní řád učitelů.

Kariérní řád učitelů zaručuje každému učiteli svobodnou cestu, vybrat si z hlediska svých zkušeností, které získá v rámci učitelství, v rámci své profese, to, co pokládá za nejcennější, na co je nejvíc hrdý, toto dát do tzv. portfolia, to nejsou žádná školení, to nejsou žádná razítka, o tom zákon není, tam to není napsáno. Portfolio je portfolio, které má učitel v hlavě a v srdci. A tak jak portfolio dokáže přenést učitelka, pardon, učitelka z mateřské školy v případě dítěte, ano, dítě si z mateřské školy, vážené kolegyně, vážení kolegové, nese své portfolio. Ale nejsou to jeho razítka, je to jeho práce, je to to, co dokázalo, je to portfolio. To není o tom, že by děti v mateřských školách chodily na semináře, školení a sbíraly razítka.

Dovolte mi toto přirovnání. Učitelé mají své portfolio v hlavě, mají jej v srdci, mají jej ve své zkušenosti. Každý takový učitel díky tomuto kariérnímu řádu si svobodně své portfolio postaví a bude jej moci, podotýkám, v případě třetího kariérního stupně zcela dobrovolně, pokud takovou cestu bude chtít zvolit, využít, ukázat, získat a potom mít možnost sdílet tuto svou zkušenost ve škole nebo s ostatními kolegy.

Ne že nám uteče ze školství a už nikdy učit nebude. Protože to byla původní varianta kariérního řádu. Ti nejlepší učitelé, nechť jsou vrchními mentory a jsou mimo školy. Nevím, co měli dělat. Asi mudrcovat. Stávající verze kariérního řádu nic takového nečiní. Ti nejlepší učitelé v našich školách, pro naše děti, s nejlepší profesní podporou.

Tak jak vám je kariérní řád předkládán, znamená promítnutí stávající dobré praxe, tak jak ji popisovatelé učitelé sami ve školách, v regionech, v rámci veřejných debat, konferencí, všech těchto setkání, která proběhla, a musím říct, že i řada tzv. otázek nebo kritik, které zaznívají v posledních dvou týdnech, jsou dávno vypořádány v návrhu zákona. Dávno jsme se s nimi vypořádali, právě díky tomu, že jsme učitele slyšeli. Nemám proto strach, že dojde k nějakým katastrofickým scénářům, jak někdo líčí. Naopak, mám strach, že nebudeme mít odvahu vzít tuto příležitost a umožnit učitelům jejich profesní podporu, jejich profesní rozvoj, dát jim nové profesní cesty, specializační cesty, finančně je zajistit a také je organizovat ve školách.

Naposledy k otázce administrativy.

Kromě platu existují jenom dvě věci, které postrádají učitelé ještě více, nebo je chtějí změnit. Je to právě ona profesní podpora, možnost sdílení praxe, mít jistotu, že učitelství je vnímáno jako náročné povolání a po celou dobu kariéry učitele ve škole je také takto o něho pečováno. On má možnost si sáhnout na profesní podporu. Já tvrdím, že dnes tomu tak není. A je to špatně.

A druhá věc, rozhodně je žerou papíry. Ano, učitele zahrnujeme papíry, to je pravda. Jenom se ohrazuji proti tomu, že to snad je hlavně ministerstvo školství. Je to řada ministerstev, které zahrnují školy a učitele papíry. A nebudu tady vypočítávat. Ministerstvo má jasný plán a rozhodně papíry směrem k učitelům sníží. Jsem o tom přesvědčena. Předložím to buď já, nebo můj nástupce. Ministerstvo v tomto případě pracuje a bude schopno tento slib směrem k učitelům splnit.

Také je potřeba říci, že učitele zavalujeme velkým množstvím práce neučitelské. Teď to nemyslím nějak nedůstojně k neučitelům. Nebo nepedagogické. Učitelé si mně velmi často ve školách stěžují na to, že by chtěli mít třeba čas na přípravu, zlepšování metod své výuky v rámci hodiny směrem k dětem nebo třeba poradu se svými kolegy v daném oboru, ale mají dozor na chodbě, mají dozor v jídelně, spravují knihovničky. Tohle je problém, který máme.

My potřebujeme učitele, kteří se mají možnost soustředit na svou práci, mají takto organizovaný rozvrh, mají dost prostoru a profesně sdílí svou praxi. Ve škole nebo mezi školami, v rámci škol. Bez kariérního řádu učitelů to nezajistíme. Ne proto, že bych byla nějak centralistka. Ale proto, že máme tisíce škol, každá škola je jiná, žádné férové pravidlo bez zákona do našeho školství nevneseme.

Dámy a pánové, těším se na nadcházející rozpravu, na vaše otázky, náměty, včetně kritických. Věřím, že nakonec uznáte, že kariérní řád učitelů, tak jak je předkládán, je rozumnou středovou společnou cestou, kterou musíme mít odvahu začít jít, a dát školám možnost na profesní kvalitě a podpoře učitelů v jejich režii a v jejich svobodě pracovat.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní ministryně. Prosím, abyste využila místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV. Usnesení máte jako senátní tisk č. 113/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 113/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Růžička, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Růžička:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegové a kolegyně. Přeji dobré ráno. Jak už pan předseda říkal, garančním výborem byl VVVK. Já bych si dovolil přednést zprávu, která se toho projednávání týkala.

Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně v listopadu 2016, zástupcem navrhovatele je ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Návrh zákona byl v prvním čtení přikázán k projednání Výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, druhé čtení návrhu proběhlo v Poslanecké sněmovně v únoru 2017, třetí čtení návrhu se konalo 7. dubna 2017. Pro návrh zákona se vyslovilo 89 poslanců ze 130 přihlášených ve sněmovně. Poslanecká sněmovna tak postoupila návrh zákonu Senátu 9. května, lhůta pro projednání Senátu končí dnem 8. června 2017.

V Poslanecké sněmovně nebyl podán návrh na zamítnutí návrhu zákona, k návrhu bylo předloženo několik desítek pozměňovacích návrhů. Myslím, že je správné podotknout, že některé byly přijaty, některé nebyly přijaty. Mnohé z těch, které přijaty byly, byly, myslím, ku prospěchu věci. Například to, že výčet pedagogických pracovníků, kteří budou vytvářet plán osobního rozvoje, byl zúžen pouze na učitele, prodloužila se doba aktualizace plánu osobního rozvoje, bude se to dělat jednou za dva roky, zavedla se flexibilita příplatku pro uvádějící učitele v kombinaci s výší úvazku a tak dále. Těch věcí bylo víc. Jistě jsme se s nimi seznámili.

Některé návrhy sněmovna neodsouhlasila, např. zavedení sabatiklu po 15 letech učení. Jeden z těch návrhů tam byl také takový, s tím sněmovna nesouhlasila.

Myslím si, že bychom měli, při tom, když budeme o návrhu diskutovat, také jsme tak o tom mluvili na výboru, si ujasnit, proč vlastně ten zákon, ta novela vzniká, v čem je celý problém.

Paní ministryně připomněla, že o kariérním řádu se jedná 19 nebo 20 let. Všechno dobře pamatuji jako ředitel školy. Myslím, že trošku té skepse k té délce ve mně prostě zůstává. Nicméně, paní ministryně má zcela jistě pravdu, že potřebujeme dobře profesně připravené, podporované i v rozvoji učitele, potřebujeme je také dobře zaplatit. Školství se potýká v poslední době čím dál tím víc s nedostatkem učitelů, s malou atraktivitou tohoto povolání. Navrhovaná novela by měla být jednou z cest ke zvýšení atraktivity toho povolání. Kdybych měl konkrétně připomenout to, s čím se školy potýkají, tak je to především stárnutí učitelských sborů, a prognóza je ještě horší do budoucna, nedostatek učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů, ale zároveň i nedostatek učitelů odborných předmětů na odborných školách, nevyváženost zastoupení mužů a žen ve sborech a také s tím, že je třeba změnit jistý způsob přístupu ke vzdělávání v 21. století, na prahu revoluce 4.0. Průmyslové revoluce, ty už máme za sebou, ale to, kam směřujeme, mám na mysli to, co jsem si dovolil nazvat tím, že by se nemělo už spoléhat na české zlaté ručičky, ale mělo by se spoléhat na zlaté české hlavičky, k tomu budeme muset systém vzdělávání nepochybně změnit.

To jsou všechno věci, ke kterým bychom měli směřovat. Prognóza, tak jak má rozpracovaný plán i ministerstvo školství, nebo představa, jak budou tyto věci vypadat v následujících letech, včetně toho, jak to vidí i Česká školní inspekce, příliš příznivá není.

Z toho tedy, znovu opakuji, vyplývá i návrh toho kariérního řádu. Paní ministryně připomněla hlavní zásady, já je tady nebudu opakovat. Jenom připomenu, jaké jsou připomínky, můžu říct, odborné veřejnosti, když říkám odborné veřejnosti, tak tím mám na mysli různé asociace, ne všechny asociace podporují ten kariérní řád, velké výhrady má i Česká školní inspekce, prosím, Česká školní inspekce, pak různé vzdělávací aktivity, které mají jiný pohled na celou problematiku.

Jaké jsou ty hlavní připomínky?

Jedna z nich je ta, že z legislativního pohledu je novela neúplná, chybí prováděcí předpisy. Těch prováděcích předpisů bude muset být osm, jestli se nemýlím. Ty prováděcí předpisy neexistují. Takže vlastně je navrhován zákon a nevíme, jak se bude provádět. Další výhradou, připomínkou je to, že jsou stanoveny nějaké profesní kompetence standardů učitele, ty standardy učitele jsou velmi obecné, velmi složité. Budou velice těžko hodnotitelné a nějakým způsobem velice těžko ohodnotitelné. Další výhrada počítala s tím, že ministerstvo školství má jistou, paní ministryně to nemá ráda, ale centralistickou, centrální roli v tom rozvoji profesních kompetencí učitele, bude stanovovat některé věci, ale to jejich plnění dopadne na ředitele škol, na školy jako takové. Další připomínky se týkaly právě toho, že přibývá jisté administrativní náročnosti na těch školách, budou se zřizovat atestační komise, kterých v budoucnu, tak jak bude ten kariérní řád nabíhat, bude víc a víc. Vzhledem k tomu, že máme ve školství skoro 140 tisíc učitelů, tak si umíme představit, i když většina z nich přejde automaticky do druhého atestačního stupně, tak si dovedeme představit, jak to bude z hlediska časového a administrativního náročné.

To byly asi tak nejdůležitější připomínky odborné veřejnosti k tomuto navrhovanému zákonu.

Když jsme to projednali na VVVK, tak jsme hlasovali jednak o tom návrh zamítnout, ten návrh neprošel, hlasovali jsme i o tom, vrátit novelu do sněmovny s pozměňovacími návrhy. Myslím si osobně, že by bylo správné pozměňovací návrhy pustit do diskuse, diskutovat o nich, mluvit o nich, protože je to ve prospěch celé zcela jistě správné myšlenky.

Výsledky hlasování ve výboru byly takové, o tom vrátit s pozměňovacími návrhy, že pro hlasovalo 5 členů výboru, proti byli 3.

To je moje zpráva za VVVK. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a žádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodaje a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Michael Canov? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. ÚPV se zabýval novelou tohoto zákona, s tím, že padly postupně dva návrhy, na zamítnutí a na schválení, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu se hlasovalo nejdříve. ÚPV přijal nebo doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Takto hlasovalo 6 z 9 přítomných senátorů, 2 byli proti, jedna paní senátorka se zdržela. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Teď tady koukám, jestli je to k tomuto, ano, pan senátor Miloš Vystrčil se přihlásil jako první. K tomuto tisku, je to tak? Ono to tady není uvedeno. Takže samozřejmě má právo vystoupit i jako písemně přihlášený. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se přihlásil proto, že jsem pečlivě prostudoval návrh zákona o pedagogických pracovnících, a bohužel po jeho přečtení mám jiný pocit, než který tady prezentovala paní ministryně. Pokusím se to tady zdůvodnit.

Tomu zákonu v podstatě vyčítám čtyři věci. Ta první je, že dle mého názoru dochází k tomu, že zákon způsobí další nárůst byrokracie pro školy obecně, pro ředitele, pro učitele i pro ministerstvo školství. A stane se tak na úkor té přímé vzdělávací a výchovné činnosti. Pokud se shodujeme na tom, že učitel je ve škole hlavně proto, aby učil, tak to není dobře.

Druhá věc, která je také v rozporu s tím, co říkala paní ministryně, že dle mého názoru dochází naopak k omezení svobody učitele jako jedince, který má své vlastnosti. Každý, kdo chodil do školy, ví, že každý učitel učí trošku jinak, má jiné zaměření a jiný způsob výuky, jiným způsobem se prezentuje v tom společenském prostoru. Já když se podívám třeba do historie města, ze kterého pocházím, Telče, tak tam máme Maškovu ulici, kdy ředitel reálky se zabýval historií Telče a udělal mnoho pro to, aby se o Telči z hlediska historie více vědělo.

Pan profesor Navara se zabýval např. tím, jak navádět torpéda na lodě pomocí šroubů nebo zvuku šroubů, a komunikoval za tímto účelem i s Albertem Einsteinem. A zrovna tak moji dřívější kolegové, pokud byli tělocvikáři, tak se věnovali tomu, že se zabývali výchovou ke sportu v Telči. Podobně dějepisáři zase dělali věci, které se týkaly oblasti historie.

Já to teď říkám proto, že obecně se mi zdá, že ten zákon je postaven tak, jako kdybychom měli předpokládat, že učitel nemá, zdůrazňuji – nemá zájem učit co možná nejlépe. A to je přesně naopak. Učitel dle mého názoru téměř ve všech případech má zájem učit co možná nejlépe a naučit co možná nejvíce. Každý k tomu ale hledá tu svoji cestu. A ta souvisí s tím, jak byl vychován, s tím, jaké pro to má fyzické a jiné předpoklady.

Takže to je k té svobodě, protože my dneska, díky tomu, co je v tom zákoně napsáno, se budeme snažit vzdělávání učitelů a možnosti učitelů se svobodně realizovat ve vzdělávání omezovat. Vysvětlím potom, proč si to myslím.

Třetí věc, kterou považuji za vůbec nejdůležitější, je, že pokud nám něco dneska chybí ve škole – a říkal to už pan kolega senátor Růžička, tak jsou to mladí učitelé. Případně čerství absolventi, případně lidé, kteří by byli dneska odhodláni nastoupit na pedagogickou fakultu a jít učit. A k těmto se tento zákon chová velmi macešsky. Velmi macešsky. Oni mají před sebou tu perspektivu, že pokud po účinnosti toho zákona nastoupí do školy, tak se těmi takzvaně vynikajícími učiteli mohou stát nejdříve za 9 let. Nejdříve za 9 let může být z čerstvého absolventa vynikající učitel. Nejdříve za 9 let se dočká těch 3000 Kč, které by měl dostávat měsíčně k tomu jeho tarifu a případně k nějakým dalším příplatkům. Takže to je ta pomoc těm čerstvým absolventům, ta perspektiva, že za 9 let možná dostanou přidáno. S tím, že dokonce je tomu i tak, že pokud dneska někteří vyučující, někteří učitelé, kteří učí třeba rok, rok a půl, šest měsíců, jsou již samostatnými učiteli a jsou zařazeni do 12. respektive 9. platové třídy. Tak poté, co vstoupí tento zákon v účinnost, oni poklesnou do 11. respektive 8. platové třídy. Jinými slovy, těm nejmladším učitelům se sníží tarifní mzda.

To je výsledek toho zákona, pokud my ho přijmeme v té podobě, která je tady dneska předkládána. A to si myslím, že je naprosto špatně, totálně špatně. Nemůžeme s tím přece takto souhlasit, protože právě v čerstvých absolventech, v těch, kdo potenciálně chce vychovávat naše děti, je naše budoucnost. A my jim tímto kariérním řádem a tímto zákonem říkáme – dobře, pojďte učit a za 9 let vám možná zvýšíme plat o 3000 měsíčně. Když vezmu průměrnou inflaci, tak to je ještě reálně mnohem méně.

Nyní k té byrokracii a k tomu, co učitele čeká. Ono to jednotlivě nepůsobí tak hrozivě, ale když to vezmete celostně, tak potom skutečně nárůst dalších administrativních povinností je značný. Jak už tady zase bylo řečeno, každá škola si nyní povinně podle tohoto zákona musí dělat plán pedagogického rozvoje školy, který bude na 6 let, bude projednán s odborovou organizací. Není napsáno v zákoně, zda bude nějak kontrolováno jeho plnění. Já za sebe říkám, že si nedovedu představit, že by si ředitel, respektive škola sama dneska už nedělala své plány pedagogického rozvoje a nepřemýšlela o tom, jakým způsobem se dál bude rozvíjet, kde bude získávat žáky, jakým způsobem bude pracovat se svými obory.

Dělají to samozřejmě, protože to patří k náplni práce každého ředitele. Je to jeho normální práce, jako když se tady po vás dívám, tak pokud jste lékaři, podnikatelé atd., tak taky přemýšlíte o tom, co s vámi bude, co bude s vaší organizací a jakým způsobem si do budoucna rozvíjet, aby fungovala. To je standardní věc. Nevím, proč to tady musí být v zákoně. Další věc, která tady je potom, že každý učitel společně s ředitelem bude vypracovávat osobní plán profesního rozvoje učitele, který bude mít část povinnou a část řekněme dobrovolnou. A tu část povinnou bude nařizovat tomu učiteli ten ředitel. Jsou školy, které mají 20 zaměstnanců, jsou školy, které mají 100 zaměstnanců, osobní plán rozvoje je na 2 roky, po 3 měsících potom má dojít k jeho kontrole. To znamená, během 2,5 let, pokud ředitel má 100 nebo 200 zaměstnanců, řekněme 100, takové školy existují, tak se musí 400krát sejít s těmi učiteli, co má, a 400krát s nimi probrat minimálně to, jakým způsobem plní svůj plán osobního rozvoje. Pokud to má mít nějaký smysl, tak by to měl dělat dvakrát do roka a jsme na 1600 setkání ředitele s učitelem při diskuzi nad jeho osobním plánem rozvoje. 1600 dní, takhle to je.

Takže ředitel, pokud bude chtít dělat svoji práci, tak se z toho zblázní a nebude doma ani v sobotu, ani v neděli. Samozřejmě to skončí jako obvykle, že to celé bude naprosto formální. A dneska už to neformálně na všech dobrých školách funguje. Ti lidé samozřejmě mají své plány osobního rozvoje, hovoří s těmi řediteli, co by chtěli a co by nechtěli dělat. A do jaké míry je to nutné formalizovat a po 2 letech a 3 měsících nejpozději kontrolovat, je otázkou, na kterou já odpovídám, že si myslím, že to v té podobě, jak je to napsáno v tom zákoně potřeba není.

Co je také zajímavé, je, že každý učitel bude mít nárok na 12 dní studijního volna. Tady jsou dvě možnosti. Buď se tak bude dít v rámci nějakých prázdnin, jak my říkáme neformálně. To znamená, pak se pro ty učitele nic nemění. A já vám sděluji, byť tomu možná někteří nevěříte, že stejně učitelé v dobách svých takzvaných letních prázdnin, zimních prázdnin atd., stejně studují, stejně se sebevzdělávají, stejně dělají věci tak, aby něco do té školy připravili. A pokud to nedělají, tak to stejně dělat nebudou. Pokud to nedělají, tak to stejně dělat nebudou a tím, že musí vypracovávat zprávu o tom, jak studovali a jak se sebevzdělávali, kterou musí ten ředitel číst, se nic nezmění.

Já když budu učitelem a budu mít samostudium, ve kterém budu např. pracovat na fasádě své chalupy, tak budu od sedmi od rána do sedmi do večera pracovat na fasádě své chalupy, pak si sednu k počítači a formou CTRL; CTRL+C – CTRL+V napíšu zprávu panu řediteli, jak jsem celý den samostudoval. Tak to bude.

Takhle to nefunguje. Ten ředitel nemá šanci čtením písemných zpráv zjistit, zda ten člověk samostuduje nebo ne. To se dělá úplně jinými způsoby, jinými metodami a nelze to dělat tím, že někdo bude vypracovávat své zprávy. Druhá možnost je, protože 7 dní samostudia určuje ředitel a termín, kdy se tak stane, 5 dní si určuje učitel, kdy se tak stane a co bude samostudovat. Druhá věc je, kdybychom se přenesli s tím samostudiem do doby, kdy se vyučuje. Představte si obyčejnou školu, která má 20 učitelů. 20 učitelů krát 12 dní je 240 dní. Jinými slovy, pokud bychom se přenesli do doby, kdy se vyučuje, tak díky této organizaci samostudia dojde k tomu, že každý den chybí v té škole jeden učitel. Každý den chybí jeden učitel. Tak to je ve škole, která by měla 100 učitelů, tak každý den bude chybět 5 učitelů. Pokud ta představa je taková, a to já nevím, že by to samostudium probíhalo v době, kdy se učí. Pokud probíhá v době, kdy se neučí, tak se tak stejně děje. A zase se to děje tím způsobem, platí to, co jsem říkal.

Takže to je samostudium. A jak už jsem tady zmiňoval, naprosto úžasná je potom písemná zpráva o průběhu samostudia a o tom, co jsem studoval, co jsem nestudoval. Předpokládám, že ředitel by to potom měl číst, tak si to zase vynásobte, a zjistíte, co by tam ředitel dál četl a dál vyhodnocoval, místo toho, aby se dál věnoval řízení školy.

Úžasná je potom situace učitelů, kteří nastoupili do školy, nebo učí kratší dobu než dva roky. Oni se nacházejí v tzv. adaptačním období. V tom adaptačním období mají tzv. zaváděcího učitele, to je určitě dobře, a potom se připravují na atestační zkoušku, nebo atestační řízení. Není pravda, že ho nemusí absolvovat. Atestační řízení musí absolvovat a nejpozději do dvou let toho adaptačního období a termín toho atestačního řízení jim stanovuje ředitel. To znamená, není pravda, že mají svobodu, že nemusí, že můžou zůstat jenom těmi začínajícími učiteli. Musí v nějakém okamžiku podstoupit atestační řízení, aby se stali těmi takzvaně samostatnými učiteli.

Jinými slovy, prosím vás, abyste tomu rozuměli, všichni učitelé, kteří učí menší dobu než dva roky, jsou nesamostatnými učiteli. Samostatný učitel je teprve učitel, který učí alespoň dva roky a všichni učitelé, kteří učí méně než dva roky, také neučí komplexně. Učí nekomplexně, protože tak je to v těch vyhláškách popsáno. A teď protože toho učitele, který učí méně než dva roky, čeká to atestační řízení a v jedné z těch vyhlášek je napsáno, z nichž dvě z těch osmi, které bychom měli mít k dispozici, že učitel dokládá, jak splnil své kompetenční schopnosti za tu dobu dvou let, aby se ze začínajícího učitele mohl stát samostatným učitelem. A těch kompetencí v té vyhlášce, kterou máme k dispozici, je třicet čtyři! Třicet čtyři oblastí, v oblasti profesního rozvoje, v oblasti přímé pedagogické činnosti, v oblasti spolupráce se školou on bude obhajovat a v třiceti čtyřech oblastech by měl prokázat, že se dostal na úroveň samostatného učitele. A on by to měl dokladovat.

Jinými slovy, učitelé, kteří se nacházejí v adaptačním období, nečeká nic jiného, než aby si každý týden sedl a teď si napsal, jak v těch třiceti čtyřech oblastech zřejmě pokročil. Nebo co bude dělat? Já nevím, jak to bude dokládat? On to má v tom atestačním řízení doložit. On má atestační komisi dát podklady, ze kterých plyne, že se z něho stal samostatný učitel. A těch položek v té vyhlášce je třicet čtyři. Třicet čtyři, a týkají se tří oblastí – profesního rozvoje, přímo vyučovací povinnosti a podílu na rozvoji školy. Takhle to je. Já nevím, jestli to tak někdo bude dělat? Samozřejmě paní ministryně řekne, že nikoli, že si to příliš maluji, ale je to možné, že takto to skutečně potom někdo může dělat.

Ten učitel už nemůže učit, ten bude jenom psát, jak se zlepšuje. Tím pádem přestane učit a bude psát, jak se zlepšuje. A bude to jako ve spoustě jiných oborů, kde dneska píšeme, jak se zlepšujeme, co děláme, a už nepracujeme, protože na to prostě nemáme čas. A k tomu my spějeme tímto návrhem zákona o pedagogických pracovnících.

Takže adaptační období je ta podpora začínajících učitelů. Prostě papíry, papíry, papíry. A když budete mít čas, tak můžete i učit nebo dokonce vzdělávat. Takže takhle to je. Co se týká atestačních komisí a všech těch dalších věcí, to je taky velmi pikantní, neboť se zdá, že přestože my jsme ten zákon ještě neschválili, tak už v rámci operačního programu Výchova, vzdělávání, VVVOP..., já to neříkám přesně, došlo k tomu, že Národní institut pro další vzdělávání vysoutěžil zakázku za 500 mil. Kč, která bude sloužit k tomu, aby mohlo dojít ke vzdělávání těch učitelů, k průběhu atestačních řízení a k další organizaci vzdělávání těch učitelů.

Jinými slovy, možná 500 mil. Kč, možná, protože jsou na to v tom operačním programu dokonce 2 mld., v té prioritní ose, dojde k tomu, že 2 mld. Kč se spotřebují pro úředníky a pro administrativní práci, která by měla posloužit k tomu, aby učitelé konečně dělali to, co mají dělat. Neboť my předpokládáme dneska v tom zákoně, že oni přece nemají zájem dělat to, co mají dělat. Že oni přece nechtějí učit, a proto je potřeba k tomu přinutit tím, že je budeme neustále kontrolovat nebo neustále něco vyplňovat a něco odevzdávat.

Je to šílená věc. A pokud já si představím, že jako začínající učitel, což je tedy hodně dávno, bych tímto způsobem měl začít fungovat, tak bych z toho byl velmi špatný. Samozřejmě nevím, jestli bych vůbec u toho povolání 13 let, které jsem úspěšně – nebo myslím si, že úspěšně učil - vydržel.

Co se týká dalších věcí, které tady mám, tak to jsou, řekněme, věci, které se týkají právě pověřené organizace a toho, jakým způsobem pověřená organizace Ministerstva školství bude organizovat atestační řízení, bude placena a tak dále, atd. V tuto chvíli bych snad skončil.

Byl bych velmi rád, kdyby paní ministryně na některé mé připomínky, možná to ani nebyly dotazy, reagovala. S tím, že jsem si na závěr tady poznamenal pár věcí, na které si dovolím jenom zeptat. A týkají se zákona jako celku.

První je, že bych se chtěl zeptat, kdo bude zasedat v těch různých atestačních komisích, zejména pro ty učitele, kteří se budou snažit dosáhnout 3. kariérního stupně, a bude hodnotit, zda jsou toho schopni, nebo ne. Protože to nemůžou být učitelé nebo vysokoškoláci se třemi roky praxe. Protože tady jde o to, že to by měla být špička v tom oboru, to by měli být ti, kteří budou prověřeni někým, kdo je ještě nad nimi. A já, pokud jsem pochopil, nebo jsem nenašel, kdo bude atestační řízení zařizovat a kdo budou ty osoby, které tam budou sedět. Jediné, co jsem zjistil, je, že jedním ze zástupců budou učitelé s 15letou praxí, kteří jsou v tomto případě považováni za učitele, kteří mají 3. kariérní stupeň. Samozřejmě že by jim někdo zároveň přidal 3000 na měsíc, to se neděje.

Dále jsem se chtěl zeptat, co se bude dít s učitelem, který nedosáhne 2. kariérního stupně, to znamená, on neuspěje u atestačního řízení. Co se bude dít? Jestli potom to může sám opakovat, nebo jakým způsobem to bude probíhat, to jsem tam taky nikde nenašel. A pak mám takové dotazy, jestli má dneska Ministerstvo školství zmapováno, kdyby ten zákon vstoupil v účinnost, kolik učitelů zůstane v 1. kariérním stupni? Kolik jich bude? To znamená těch, kteří učí méně než 2 roky, kolik je to učitelů, jestli to víme atd. Taky by mě to zajímalo.

A to si myslím, že v tuhle chvíli je všechno. Já dopředu avizuji, že možná ještě na to, co bude říkat paní ministryně, budu reagovat. A pokud bych to měl nějak shrnout, tak ten zákon dle mého názoru dosahuje toho, že namísto navýšení důrazu na přímou pedagogickou a výchovnou činnost, dochází k navýšení administrativy, dochází k omezení svobody učitelů a učitelského povolání. A dochází k demotivaci čerstvých absolventů a případně těch, kteří by se někdy rozhodli studovat vysokou školu proto, aby mohli učit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji za vystoupení. Nejdříve sdělím omluvu. Omlouvá se paní kolegyně Anna Hubáčková z jednání na plénu Senátu. Paní ministryně se hlásila hned teď do rozpravy, takže má právo vystoupit. Prosím, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři.

Já si myslím pravý opak, tak, jak to popsal na závěr své řeči kolega Vystrčil. Naopak, profesní podpora takto zaváděná umožňuje svobodu volby profesní cesty, působí motivačně a stanoví férová pravidla pro všechny učitele. Naopak sdílím do určité míry jeho rozhořčení, tak, jak popsal, co všechno by mohl znamenat kariérní řád učitelů z hlediska byrokracie, papírů, atestací, razítek. Přesně tak, jak tady, dovolte mi ten expresivní výraz, zuřil on, tak takhle jsem zuřila, když jsem uviděla verzi kariérního řádu, který mi zanechaly na ministerstvu předchozí vlády pod vedením Občanské demokratické strany i některých jejích ministrů.

Vy víte, že často nepoužívám tyto politické argumenty, ale stojím si za tím. Návrh z dílny ODS byl čtyřstupňový systém, byl o těch vrchních mentorech, kteří se nám pohybují tady po republice, ale rozhodně ne ve školách, a mentorují. Byl o správním řízení, o přezkumu správním soudem, o atestačních komisích, obsazených teoretiky, o portfóliích a razítcích, o seminářích, o objednávkách všemožným společnostem, které mohou vzdělávat naše učitele, pokud možno všechny. Takto vypadá kariérní řád učitelů. Bez jediné koruny zajištění ve střednědobém výhledu v rozpočtu, takto to vypadalo. Ten návrh, tak, jak je napsán, a já neříkám, že je dokonalý, ale snažil se – právě na základě přímé debaty s učiteli. Řada těch věcí, které jsou oceňovány učiteli, dokonce i těmi, kteří teď řekněme kriticky hodnotí kariérní řád učitelů, tak ti, co si to pochvalují, to jsou přesně ty části, co si objednali sami učitelé. Takoví ti zvláštní, ti, co zůstali před tabulemi a učí naše děti. Tady ti hrdinové, nebo spíše hrdinky, pokud jsme tady mluvili o feminizace našeho školství.

Možná mají ženy větší odvahu vydržet za mrzký plat. Také bych si přála více podílu mužů. A souhlasím se všemi politickými stranami, že základní klíč je radikálně zvýšit platy. Na tom se shodneme. Profesní podpora učitelům a otázky, které pan senátor Vystrčil, vaším prostřednictvím, pane předsedo, klade. Zejména – proto jsem se přihlásila v reakci na jeho vystoupení, musím zcela důrazně odmítnout jeho popis toho, co přináší kariérní řád učitelů učitelům začínajícím. Tak to tedy ne, to, co tady padlo. Ani náhodou. Ani náhodou.

Chtěla bych připomenout, že jsem to byla já, kdo prosadil pro začínající učitele postup v platovém stupni ne po dlouhých šesti letech, kde nám mezitím všichni zdrhnou za ty mrzké platy, ale už po dvou letech. To jsem prosadila minulý rok a také rozpočtově zajistila, takže díky mé politice začínající učitelé zvyšují svůj tarif už po dvou letech. Co se týká zařazení učitelů do platové třídy, jsou to úplně jiné předpisy. Je to zákoník práce. O tom není kariérní řád učitelů. Ani nemá být. Podle té práce, kterou vykonává učitel, je zařazen do platové třídy, když nastoupí.

A má pravdu pan senátor, že byť dneska takovíto začínající učitelé dělají úplně všechno, co dělají ti ostatní – desetiletí, patnáctiletí, dvacetiletí učitelé ve škole, ano, je to tak, porušuje se zákoník práce a jsou zařazováni do nižších platových tříd. A co říká kariérní řád, právě proto, že jako nadstavbu sleduje profesnost učitelství? Ten říká jednu jedinou věc. Pokud začínající učitel po účinnosti tohoto zákona zvládne atestační řízení, tak nesmí – nesmí, tak, jak se to dneska děje – být zařazen do té nižší platové třídy. Ale samozřejmě do té vyšší klidně může být zařazen už od okamžiku nástupu do práce.

A tady jde o to, kolegové, že se potkává veřejné právo a soukromé právo. Zákoník práce je smluvní právo mezi dvěma takzvaně rovnými stranami, nicméně profesní podpora učitelů, tam už vstupuje právo veřejné. A proto říká ten zákaz, pokud přejedu přes atestaci, tak i kdyby se ředitel postavil na hlavu, musím být v té vyšší platové třídě. Z hlediska mateřských škol to znamená tedy tu devátou, nebo v případě potom všeobecných vzdělávacích procesů dvanáctou platovou třídu. To znamená, je to navíc, nad rámec zákoníku práce. A zákoník právě nikdo nemění a podle toho, jakou činnost učitel dělá, tak má dostat třídu. A nefunguje to. Není to pravda ve všech školách. Mluvím s učiteli, slyším to od nich každý druhý den.

3000 Kč příplatek pro kolegu v kariérním stupni tři. Podotýkám, budou to první kolegové po čtyřech, dále pěti letech. To taky není pravda. Měli jsme spory s některými diskutujícími na školském výboru, ať si přečtu zákon. Já zákon znám. Ano, je tam napsáno 3000 Kč osobní příplatek, ale to, že říkáme veřejně 5000 příplatek, to není žádný podraz ani filuta, ale jde o to, že zákon říká 3000 příplatek plus skok ve stávající platové stupnici. A ten součet je právě těch 5000 Kč. A to je v tom zákoně napsáno. V Nařízení vlády připraveno, finančně pokryto v rozpočtu letošního i příštího roku. To znamená skok je 5000 Kč. A proč je tam toto rozložení? Proto, že si to řekli učitelé. A víte proč? Protože je napadlo, že někdo se stane, nebo může stát kolegou ve 3. stupni, didaktikem a oborovým didaktikem po 7 letech nejdříve, někdo po 10, někdo po 12, a aby se také zohlednil postup v tom věkovém automatu. Proto je tam kombinace 3000 Kč plus skok v tarifu. Ale dohromady je to 5000 Kč.

A co se týká absolventů. Naši absolventi nejsou nesvéprávní. Ale já s nimi mluvím. Mluvím se studenty na pedagogických fakultách, mluvím s kolegy, začínajícími učiteli. Postrádají podporu ve všech školách, aby pan ředitel vůbec měl možnost organizační a finanční říct služebně staršímu kolegovi – ty, prosím, ne že za mnou budeš chodit jak ocásek, ale když bude začínající kolega potřebovat, půjde s ním hodnotit třeba svůj způsob hodnocení. Jestli si vede dobře, jestli hodnotí dobře žáky, jestli individualizuje. Budou o tom psát protokol, prostřednictvím pana předsedajícího Miloši Vystrčilovi. No proboha, doufám, že ne! Na tom se snad shodneme! A proč by to dělali? Kdo by jim to přikazoval? Ale potom, když budou mířit k atestační komisi, tak to, na co bude ten kolega nejvíc řekněme pyšný, tam, kde bude cítit tu cenu a tu hloubku svého portfólia, a to, co, podotýkám, má dávno zpracováno v přípravě na hodinu, v přípravě na komunikaci s rodiči, v přípravě na svou metodu hodnocení, to už má dávno zpracováno. Tak na co je nejpyšnější, to si vybere a to bude před kolegy hájit. Co je na tom nenormálního? A proč bychom měli dělat nějaké papíry? Nikde to tam není napsáno.

Teď ke komisím, jak vypadají komise. Komise vypadají zásadně jinak, než jsem je nalezla v původním textu. A zase – byl to požadavek učitel: Bojíme se, že nás budou hodnotit teoretici. Ti, co nikdy neučili, takzvaní didaktici. Paní ministryně, určitě přijdou z pedagogických fakult, budou filutovat, budou nás tady šikanovat. Proto ty atestační komise takto nevypadají. První atestační komise mezi 1. a 2. stupněm dokonce převážila. A já jsem to respektovala nakonec, ty argumenty, které zaznívaly. Ředitel jako předseda, další dva kolegové, jeden služebně starší z dané školy, jeden externista. Co je na tom špatného? Jak jednodušeji by měla ta komise vypadat?

A ta druhá komise, prvně tedy zcela v režii školy a pana ředitele, protože on má personální kompetenci, on se má starat a pečovat o pedagogický a pracovní rozvoj svých kolegů. Druhá komise, to je pravda, ale na tom já trvám z pohledu právního, už je řekněme složitější. Má 5 členů, opět tam převažují praktici, je tam 1 zástupce stran řekněme akademické půdy pedagogické veřejnosti. Ale mimo kolegu tady z ČŠI, zase připomínka kolegů z terénu, učitelů – nechtěli, aby tam byli pouze z hlediska hospitací kolegové z ČŠI, bylo to učiteli napadáno. Je tam možnost a alternativa, že to může být právě ten kolega 3. kariérního stupně, ten praktik, který už na té škole ve školách je jako tedy alternativa. A že také může být hospitace nahrazena právě kolegou ze školy a nebo panem ředitelem.

To je zase konkrétní věc, která vzešla z toho, co si řekli učitelé. Pokud tedy na něco narážím – a narazila jsem na to ve výborech – 90 % z toho, co zaznívá, je reziduum starých textů kariérních řádů, které ministerstvo pod mým vedením smetlo ze stolu. Tento kariérní řád jde co nejblíže učitelům. Nebudu ho prohlašovat za dokonalý, ale rozhodně školám prospěje. A odmítám, že by škodil začínajícím učitelům. Opak je pravdou – tak to chtěli a nemá to žádný vliv, dokonce negativní, na jejich platové ohodnocení. To důrazně odmítám.

A co se týká toho, kolik jich je méně než dva roky, byla tady jasná otázka. Dohromady předpokládáme z hlediska učitelů, co vstupují do škol, a ti, co tam jsou a mají méně než dva roky, jedná se dohromady zhruba o 3 tisíce kolegů. A na jaře příštího roku by měly probíhat první atestace, a těchto kolegů by mělo být zhruba tisíc, prosím vás, na všech školách. Tady se systém opravdu nezhroutí. A to, že potřebujeme podporu začínajících učitelů a příplatky a snížení přímé pedagogické činnosti v minulých letech – ano, všichni máte pravdu. Čeká nás významná generační obměna – víc a víc mladých učitelů bude muset zamířit do škol. To znamená, že potřebujeme systém pro začínající učitele, potřebujeme systém pro ty, co budou uvádět, potřebujeme to organizovat a potřebujeme je zaplatit.

A protože opakovaně zaznívá jakési poselství, že operační program VVV znamená nějaké zbohatnutí NIDV bůhví na co, tak bych chtěla jenom říci, že právě za mého působení došlo k revizi tohoto zděděného projektu, který navazoval na projekt předchozí, financovaný předchozími vládami a za ministrů tady zcela jiných, než jsem já, nikdo se ani nezajímal, byly to „zajímavě“ využité prostředky, z mého pohledu právního. A v tuto chvíli je tzv projekt INKA revidován a bude z poloviny sloužit právě pro podporu začínajících učitelů. Když očekáváme všichni generační výměnu, tak to asi podpoříme, a z druhé poloviny na obnovení sítě, a to je další přání učitelů z terénu, metodických a oborových kabinetů v území. A to nejsou žádné úřady, ani se nebudou třást ani ti, co jsou tzv. soukromě vzdělávací společnosti. Nedejbože si představte, že by chudáci učitelé se znovu dočkali toho, že ve školách v rámci krajů nebo v rámci velkých škol, tam, kde jsou ti nejlepší didaktici předmětoví a oboroví, si vzájemně udělali praxi. Takoví oni jsou „rozežraní“, to by chtěli... Takže na to se využijí evropské peníze, na žádné Soft Skill školení, semináře, tak, jak bylo jasné a zcela opakované v minulých letech, nikoliv.

Doufám, že jsem alespoň částečně, prostřednictvím pana předsedajícího, Miloše Vystrčila uklidnila, že tento text kariérního řádu tyto vady nemá.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A s přednostním právem se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, omlouvám se, použil bych faktickou připomínku, ale my to tady moc neděláme, jinak vystoupím řádně, až na mne přijde řada.

Jenom v reakci na paní ministryni. Z osmi vyhlášek, které máme mít k dispozici, když projednáváme nějaký zákon, mám dvě, víc jich není. A budu citovat z obou dvou.

A je to reakce na paní ministryni. První vyhláška je vyhláška o atestačním řízení v kariérním systému učitelů. Poslouchejte: Učitel předkládá řediteli školy, v níž absolvuje atestační řízení pro postup do druhého kariérního stupně, nejpozději dva týdny před konáním atestačního řízení v písemné formě doklady prokazující dosažené profesní kompetence učitele.

A profesní kompetence učitele obsahuje vyhláška o standardu učitele. A to vypadá takhle (ukazuje), jsou tam tři sloupce. První je začínající učitel, druhý je samostatný učitel a třetí je vynikající učitel. A těch věcí je tam 34, a to je 34 oblastí. Jinými slovy, kdyby někdo měl zpracovat písemný podklad, měl by vzít všech 34 oblastí a říci, jak se dostal z pozice začínajícího učitele, resp. napsat, ne říci, na pozici samostatného učitele. A tento písemný podklad si představuji, že zřejmě učitel bude muset předložit v atestačním řízení. Jinými slovy to znamená, že si musí celé dva roky atestačního období psát, jak postupuje například z pozice, že je vybaven znalostmi kontextů vzdělání, znalostmi fungování školského systému na různých úrovních atd., do pozice, že s využitím své znalosti prostředí, v němž jeho škola pracuje, přispívá k profesionálnímu zvládání nároků, jež jsou na školu kladeny. Jinými slovy, neměřitelné věci, neuvěřitelné věci, nikde žádné indikátory toho, podle čeho se která kompetence, resp. oblast posuzuje, neexistují, a přesto on by to měl dělat. A to pro lidi, kteří sami učí a mají učit tak, aby se člověk ve světě neztratil a aby věcem rozuměl a aby byly měřitelné, tudíž aby potom byli schopni nějakého řízení, musí být prostě stresující. A je to celé nesmysl a tímhle způsobem to nejde dělat.

Paní ministryně to zřejmě vnímá jinak. A souhlasím s tím, že většina ředitelů to bude dělat jinak, zaplaťpánbu za to, bude to dělat jinak. Ale kdyby to někdo chtěl dodržovat, pak takhle to bude vypadat, protože takhle je k tomu podklad, který připravilo ministerstvo školství v podobě vyhlášek.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní ministryně, chcete vystupovat hned teď, prosím. Paní ministryně se hlásila.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Neodpověděla jsem na tuto otázku, pan senátor mi to připomněl. Tak, jak to popsal, to je pravda, akorát pořád nevím, proč líčí, že budou vznikat nějaké další papíry. Každý kolega, který je ve škole, si postupně sám dělá různé přípravy, hodnocení. On vezme toto, on nebude vyrábět nic speciálního.

A co se týká indikátorů, tak nevím, která je toto právě verze, protože v Poslanecké sněmovně jsme z hlediska standardu diskutovali i o indikátorech. A rozhodně v tuto chvíli indikátory právě z hlediska srozumitelnosti, tak jak to pan senátor namítá, existují a jsou přesně popsány.

A z hlediska "hrůzy" u 34 kompetencí nebo oblastí nejde o to, že by všech 34 musel učitel nějak vypořádat, ale on si z nich vybere svobodně podle své cesty, kterou vede, to, co chce doložit. To znamená, že to je celek, ze kterého se vybírá, a ne to všechno, co se má vypořádat. A indikátory jsou zpracovány.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předkládám návrh na zamítnutí návrhu zákona, který přišel z Poslanecké sněmovny.

Víte, dneska se má asi splnit sen, dlouholetý sen všech těch, aby se učitelé, kantoři tak nějak vyrovnali lékařům. Vždyť přece lékaři mají atestace. Jenže atestace u lékařů jsou atestace k získání určité specializace, umožnění toho, aby prováděli operace atd. U učitelů tomu tak není. Když pominu nějakou představu o tom, že by na prvním stupni byli kantoři ze základní školy, kdo by něco splnil, postoupil by na střední školu, kdo by splnil druhý stupeň, šel na třetí, šel na vysokou školu, to je asi prakticky nesmysl, že? Ale co jinak? Vždyť učitel, ať bude v prvním stupni, v druhém stupni nebo v třetím stupni, pokud učí ve 3A, bude nadále učit ve 3A, pokud učí na druhém stupni základní školy, bude učit na druhém stupni základní školy, pokud učí na střední škole, bude dále učit na té samé střední škole. A přesto se teď už 20 let snaží nám namontovat do školství tzv. kariérní řád. Je to umělý konstrukt, který nemá smysl, který je principiálně od základu přebytečný, zbytečný a neužitelný. Jenže jak odůvodnit to, kolik už se vyhodilo peněz, stamiliony, možná miliardy a další se vyhazovat budou. Přiznat si – jsem zde za školství – že král je nahý, nedokážu.

A tak tedy se předložil kariérní systém, kariérní řád v podobě, který dle mého názoru je paskvilem. Z prvního do druhého stupně... Jak to asi bude probíhat? Dva ze tří členů komise jsou pracovníci školy, v čele s ředitelem školy. Umíte si představit ředitele školy, který by vyhodil svého učitele, který to s dětmi umí? Jiného nemá... Zcela určitě ne. A přesto, jak už zde bylo vylíčeno, to už bude vyžadovat řadu administrativy, nejen pro ředitele, nejen pro toho začínajícího učitele, ale samozřejmě i pro organizace, které budou školit školitele a podobně.

A pak tedy po nějaké době pro ty vyvolené má přijít přestup z druhého do třetího stupně. Nevím, kdo se o to bude snažit, kdo se bude snažit této mety dosáhnout, každopádně to bude perfektní živobytí pro organizace navázané na toto.

Když zde už zmíněné NIDV a půl miliardy, kterou už inkasovalo, předtím než zákon byl vůbec schválen, to zavání až pohrdání Senátem. Tak, ti budou asi spokojeni. A další organizace. Ale v té škole ne.

Víte, na školách to probíhá tak, kdybych se měl vrátit ke slavnému seriálu, že všude se ví, kdo je Cvach, kdo je Blažej, doktor, a kdo primář Sova. A já se obávám, že tímto systémem nejvýš půjdou právě ti Cvachové. Proto říkám jednoznačně: Pryč s kariérním řádem. Zamítnout!

Ale zmíním se o dalších dvou detailech, které v zákoně jsou.

Pan kolega už se o tom zmínil, to je těch 12 dní samostudia. Jak to asi vzniklo? Vždycky byl obrovský problém, co s učiteli o jarních a dalších prázdninách. Ten problém prostě byl. Nechávali se doma, když neměli být doma, a podobně. Jsou to vlastně pracovní dny, ale nejsou to dny školního vyučování. Co tedy s těmi kantory? Někde je nechávali doma, museli něco vyplňovat, někde někam docházeli na pracoviště, nedělali. Proto zákon, už ten, co platí, obsahuje 12 dní samostudia. Máme zde jarní prázdniny, máme zde 5 dnů ředitelského volna, máme zde období mezi vánočními a novoročními svátky, velikonoční čtvrtek, pololetí prázdniny.

Teď přibude tato věc, že těch 12 dnů se bude muset zdůvodňovat písemně, jak probíhalo samostudium... Jinými slovy, masově budeme nutit učitele, aby lhali. Prostě, jako jestli tomu někdo věří, že v období mezi vánočními a novoročními svátky probíhá samostudium o sto šest, já tomu prostě nevěřím, vím, že tomu tak nikdy nebylo. Ten, kdo by studoval, studoval i tak, a jindy.

Ale pak zde přibyla jedna věc. 5 dnů bude bez vůle ředitele, bude si každý učitel moci zvolit sám. Sice by tomu mohl zabránit ředitel, kdyby to chtěli vybrat všichni najednou, ale tak to nebude, zajisté. Učitelé se rozdělí po týdnu. Takže v době školního vyučování učitelé nebudou ve svých třídách, bude za ně třeba kvalifikovaná náhrada, ale jenom náhrada, tzv. suplování. Každý ví, že suplování prostě nemůže nahradit tu originální výuku, podobně jako žádná kopie nemůže nahradit svůj originál. Ale, a divil bych se učitelům, kdyby to nevyužívali, samozřejmě to využívat budou, neboť k samostudiu je Chorvatsko v květnu, nebo Alpy mimo hlavní sezónu, zajisté levnější, když si to budou moci dovolit, proč by to nedělali.

Ale děti přijdou o jeden týden kvalifikované výuky učitelem, který je učí. To zákon přímo navádí k tomu, aby se zhoršil standard výuky. Ono těch týdnů už moc není, přibyla řada prázdnin a podobně. A přesto dáváme týden, kdy cíleně ze zákona kantoři, vlastně děti nebudou mít svého kantora.

A pak se zmíním o jedné věci, také už ji kolega Vystrčil zmiňoval, to je to hodnocení, samohodnocení a hodnocení těch kantorů. Ono všude nějaké hodnocení probíhá. Ta forma je podobná. Ředitel chce mít všechno zorganizováno, samozřejmě. Zde se zavádí formalismus. Mělo to být každý rok, bude to jednou za dva roky, zásluhou sněmovny. Ale i tak se tam bude dokolečka, budou tam vznikat formální záležitost a podobně.

Víte, přátelé, taková větička, která má nalákat na to, milá, aby to chtěli kantoři a podobně, kariérní řád, to je nějaký nástup s penězi. Už to zde bylo rozebíráno, jestlipak v tom roce 2020 dostanou tři tisíce a poskočí si platově, když už třeba v té stupnici nahoře jsou věkově... Nevím. Ale podle mě to není to podstatné. Za první republiky, pokud vím, tak kantoři byli tak vážená profese, že to bylo i finančně. Všichni víte, jak po únoru Zdeněk, víte o kom mluvím, Zdeněk Nejedlý, školství zreformoval, i platově. Kantoři jsou na tom opravdu špatně. Samotná ministryně školství uvádí za příklad Lidl, aby se měli kantoři aspoň tak jako Lidl. Ministerstvo se chlubí, že budeme chytří jako v Lidlu. Ale měli bychom být chytřejší než v Lidlu.

Myslím si, že místo schválení tohoto zákona by bylo mnohem efektivnější, kdyby Senát vystoupil téměř jako jeden muž a jedna žena, s nějakou rezolucí, aby už přestalo to neustálé slibování 130 procent průměru, aby došlo ke skokovému, ale opravdu ke skokové změně v platovém ohodnocení kantorů, aby kantorské povolání se i z té platové stránky stalo povoláním, po kterém budou lidi toužit. Jinak to žádné kariérní stupně nezachrání, možná tak jak se pohybují.

Takže závěrem znovu opakuji svůj návrh ze začátku, navrhuji zamítnutí návrhu zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Velice stručně. Pracoval jsem čtyři roky jako řadový učitel, šest let jako ředitel školy a dále mám tu čest vidět do školství z pozice zřizovatele. Kariérní řád nepodpořím. Podpořím návrh na zamítnutí kariérního systému, tak jak ho načetl Michael Canov. Myslím si, že všechno, co se týká ohledně byrokracie a dalších věcí, už tady bylo řečeno, takže se k tomu nebudu dál vracet.

Já osobně pokládám kariérní řád, vůbec jeho myšlenku a jeho implementaci do školství za nadbytečnou. Můj názor je ten, že nejlepším kariérním řádem je osvícený ředitel, který bude mít dostatek peněz, bude vybaven dostatečnými kompetencemi a bude, a to už dneska ti ředitelé jsou, i v souvislosti s šestiletým funkčním obdobím, pod poměrně tvrdou kontrolou. Takže dejme ředitelům kompetence, dejme jim prostředky a oni budou nejlépe vědět, jak své učitele mají ohodnotit. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, my jsme se vystřídali. Takže i ode mě dobré ráno. Promiňte taky malou vložku. Myslím si, že je 1. června, děti mají dneska svátek. Já si myslím... (Senátoři upozorňují na skutečnost, že schůze je zahájena dne 31. května.) Zítra, zítra, ale zítra nebude schůze, takže... Ale nevadí. Já myslím, že ten dárek k tomu Dni dětí jsme jim stejně dali, to, co chci říct, ráda jsem vás pobavila. Myslím si, že jeden zákon ke Dni dětí, který zamezuje veřejnému kouření, jsme si dovolili dát. Takže doufejme, že dáme třeba i ten dnešní, aby se našim dětem, chodilo se jim tam dobře, učitelé tam taky chodili rádi. Promiňte. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem se snažil prostudovat a prozkoumat tzv. kariérní řád z mnoha úhlů pohledu. Snažil jsem se, aby to byl pohled objektivní a nezaujatý. Ale musím dát za pravdu kritikům tohoto kariérního řádu, která zaznívá zde na tomto místě a která zaznívá z úst mých kolegů, protože jsem učitel. Ty argumenty jsou tak závažné, že budu hlasovat proti tomuto kariérnímu řádu, hlasovat pro zamítnutí tohoto kariérního řádu. Chtěl bych tam vypíchnout jednu věc, na což mě upozorňovali kolegové. To je ta věc, že ti nejlepší z nich by nikdy nešli do toho třetího kariérního stupně, protože říkali: Ta zátěž by byla tak obrovská, že ty peníze nám za to nestojí. Takže v podstatě ten třetí kariérní stupeň, na něj bude slyšet hlavně lidé, kteří budou, řekněme, toužit po nějakých jiných věcech než po učení jako takovém. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, teď má slovo paní senátorka Eva Syková. Odhlásila se? Zmizela mi... Není tady. Abych někomu neuzmula slovo... Takže pan senátor Petr Holeček, prosím.

Senátor Petr Holeček:  Dobré dopoledne, vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem stejně jako kolega Větrovský v pozici člověka, který mnoho let učil. Nyní jsem v pozici člověka, který je zřizovatelem několika základních škol, to znamená, jsem starostou poměrně ve velkém městě. Máme tam mateřské školy, základní školy i střední školy. Já když jsem obdržel návrh zákona, aniž jsem ho ještě četl, tak jsem ten návrh poslal všem ředitelům škol, školek, nejenom ve městě, ale i ve správním obvodě našeho města. Dostal jsem 17 odpovědí, z toho asi 6 bylo takových jakoby nicneříkajících, ale abych to zkrátil, drtivá většina těch ředitelů, já jsem jim položil otázky: V čem vám návrh tohoto zákona, v čem vám návrh kariérního řádu pomůže a zjednoduší hodnocení vašich učitelů? V čem si myslíte, že pomůže ke zlepšení vzdělání, nejenom dětí, ale i pedagogů? Drtivá většina ředitelů mi napsala nebo mi zavolala, že v ničem, drtivá většina učitelů mi dokonce napsala, že to ztíží provoz školy, už z důvodů, které tady byly řečeny.

Kolegyně a kolegové, všichni jsme si prošli nějakými školami. Když se čistě podíváte do své minulosti, určitě víte, že spousta pedagogů vás ovlivnila a ovlivňuje dodnes, protože se na vás v uvozovkách podepsali. To znamená, byli to lidé, kteří ovlivňovali vaše vzdělání a ovlivňovali vaši výchovu. U některých lidí je to dokonce ještě důležitější než výchova doma.

Já si matně vzpomínám na jednoho svého profesora, vynikajícího češtináře, na kterého vzpomínám dodnes, který chodil do třídy a měl malinký papírek, kde měl napsáno, co v té třídě bude učit, jenom body. A my jsme pak byli zticha, jako pěny, a poslouchali jsme ho, protože to byl pan učitel, to byl pan profesor. Tento pan profesor by podle mě možná došel do druhého kariérního stupně, protože u něj byla výchova dětí a vzdělávání dětí na prvním místě. Administrativa až na tom posledním.

Já si myslím, a budu také hlasovat pro zamítnutí této novely zákona, že nepřináší to, co by přinášet měla, to znamená, vypíchnutí odměňování a nějakým způsobem pomoci učitelům dobrým. Myslím si, že to tak není. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a teď tedy paní senátorka Eva Syková. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Tady bylo už hodně kritiky. Já bych chtěla říct, že návrh zákona o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a související zákony, tedy tzv. kariérní řád, vychází z programového prohlášení vlády ČR, v němž se vláda mimo jiné zavázala zavést efektivní kariérní řád pro učitele s jasnou motivační vazbou na jejich ohodnocení.

Jsem tedy ráda, že vláda prostřednictvím paní ministryně školství Valachové plní další svůj slib. Vláda si uvědomuje, že kvalitní vzdělávání našich dětí a mládeže by mělo být jednou z největších priorit každé společnosti, protože tam leží budoucnost celého národa. Ale je samozřejmé, že kvalitní vzdělání může dětem poskytnout jen učitel, který se na své povolání celoživotně připravuje, začleňuje do výuky nové prvky, informace, je schopen používat nových výukových prostředků a technologií. A samozřejmě je k tomu patřičně podle svého výkonu finančně ohodnocen.

Nový kariérní řád má ambici vrátit do pedagogických sborů především na základní školy učitele-muže, a zastavit tak obrovskou feminizaci školství. Nechci zde nějak kritizovat ženy-učitelky, protože na našich školách odvádějí neuvěřitelné množství skvělé práce, ale všichni víme, že dítě má mít vzory jak ženské, tak mužské. Ten druhý element bohužel na našich školách často chybí.

Je také velmi dobré, že snahou zákona je oddělit kvalitní učitele, kteří se své práci plně věnují a každodenně se na ni připravují, od učitelů nekvalitních, rutinérů či těch, co studovali příslušnou vysokou školu, ale nejsou schopni své požadavky dětem smysluplně předat.

Jako základní přednost zákona vidím snahu vrátit se k dlouhodobějšímu plánování práce a vytváření plánů rozvoje školy, protože ředitel školy bude vytvářet po dohodě s odborovou organizací působící ve škole plán pedagogického rozvoje školy pro naplnění cílů školy, při uskutečňování výuky a vzdělávání na období nejméně 6 let. Plán má vycházet z hodnocení výsledku výchovy a vzdělávání ve škole, hodnocení stavu profesních kompetencí pedagogických pracovníků školy a ekonomických možností školy. Ředitel bude schopen pracovat se svým pedagogickým sborem ve větším časovém horizontu. Nechci tím říct, že ředitel doposud nic takového nedělal. Ale tady se otevírají ty nové, větší časové možnosti.

Také nové ustanovení o volnu k samostudiu v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce je krok správným směrem, dle mého názoru.

Co však musím zmínit, už to tady bylo řečeno mnohokrát, jsou oprávněné osoby, především učitelů základních a středních škol, z toho, že zákon byl ušit horkou jehlou a vysokoškolskými pracovníky, kteří přímou výuku na školách neznají. Jejich petici jste jistě všichni četli. Mně nezbývá, než se s některými z těch výtek ztotožnit.

Co považuji za největší problém, který s petenty sdílím, je to, že novela zákona je z legislativního pohledu neúplná. Protože odkazuje na osm různých prováděcích právních předpisů, které nejsou k zákonu přiloženy. Proto vlastně do této chvíle neznáme konkrétní podmínky, ani to, jak bude kariérní řád fungovat. Tuto část zákona bohužel nemá ministerstvo školství dokonale promyšlenou a pečlivě zpracovanou.

Schválením novely bychom tak podepsali bianco šek úředníkům ministerstva k vytváření nových vyhlášek a ustanovení, na které bychom neměli jako zákonodárci prakticky žádný vliv, což jistě ani sám zákonodárce nechtěl. Vždyť přece kde jinde mají být přesná a zákonem upravená pravidla, než v oblasti, která vlastně vychovává naše děti, a tím připravuje naši budoucnost, protože jen vzdělaný národ má jistotu ve své budoucnosti.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní dávám slovo panu senátoru Václavu Homolkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem vystupoval samozřejmě na výboru, tam jsem měl trošku delší ten výstup, tady už toho bylo hodně řečeno, takže já jenom krátce.

Pro mě prostě ten návrh přichází pozdě, i když na dobré věci není nikdy pozdě. Možná ne pozdě, ale v nepravou chvíli. Pro mě garantem změn té profesní podpory je paní ministryně. Ale ona končí. Ta zodpovědnost se prostě podle mě potom rozplyne. Je to zase jenom v oblasti nějakých takových vizí a slibů. Na to už učitelé prostě neslyší.

Velice dlouho se s nimi hraje tahle hra, a nezaslouží si to ti učitelé, nezaslouží. Jenom si vezměte, před dvěma třemi měsíci, když se něco obdobného stalo řidičům autobusů, naslibovalo se jim, že se jim zvýší plat, tak on se jim zvýšil ten základ, ale to oni neberou. Plat se jim nezvýšil, tak stávkovali. Učitelům se to stalo nejmíň dvakrát třikrát, a nikdy nestávkovali, takže si zaslouží naši pozornost a podporu. A za to bychom jim měli poděkovat.

Ale měli bychom jim poděkovat tím, že jim slíbíme zase do budoucna někdy jakoby něco, i když to beru, kdyby to přišlo před deseti patnácti lety, tak určitě by to byl velký přínos. A dneska bychom se bavili úplně o něčem jiném. Ale to je to kdyby, to tady neplatí. Takže v současné době kariérní řád nepřináší okamžité výhody. A o ty okamžité výhody jde. Paní ministryně uspořádala setkání poslanců a senátorů na Štiříně, za to bych jí chtěl poděkovat, takže z její strany ta snaha tady opravdu byla. A garance v její osobě jsem viděl, bohužel se tím jejím odchodem trošku vytrácí.

Pro ty učitele, kteří jsou tam už dlouho, pro ty nejstarší to už nemá nějaký smysl. Ti se těší do důchodu, už tu hru hrát nechtějí. A ti mladší vidí překážky v tom, že po ukončení pětiletého studia zase něco budou muset apod. I když třeba tady úloha toho uvádějícího učitele by mohla sehrát velmi pozitivní roli. Ale zase to je praxe, a tu teď tady my přímo neřešíme. Nejsou prováděcí předpisy, o tom tady byla řeč už předtím, to nebudu rozebírat, ale musím říct, že se rýsuje zase jako byrokratické, kdy ředitelé a učitelé škol budou psát a dokládat všecko možné a možná i nemožné. Ale konkrétně samozřejmě to zatím tady není. Ale nemám k tomu zase důvěru. Paní ministryně už tam nebude. A jak říkala, ona osobně musela za to bojovat a vybojovala to. Proč to nevybojovalo to ministerstvo už dávno předtím?

Takže já tady vidím její úlohu velmi dobře, možná že je škoda, že ministři odcházeli po roce a půl, do dvou let je ten průměr. Paní ministryně tím, že je tam víc než ty dva roky, tak je vidět, že to je dobře, že ta kontinuita sehrává svoji roli. Ale bohužel taky končí. Já jsem se tedy vsadil, že určitě nedokončí to období, tak nemám z toho radost, ale zase vyhraju tu sázku, takže něco z toho budu mít.

Já jsem názoru, že je potřeba přidat na platu hned. A určitě se s paní ministryní na tom asi shodnu, ale kde a jak to udělat? Takže já to vidím v tom – a to jste dostali na stůl ten můj pozměňovací návrh, který už počítá v tomhle návrhu pro třídního učitele v rozsahu 1500 Kč. To znamená, je to přidání, musím to pochválit, ale přepočtem to vychází na 50 – 75 Kč/h toho třídního učitele. Tak to tam máte taky napsané, nebudu to nijak víc rozšiřovat. Ten můj návrh znamená přidání tak, aby se ta hodina třídnických prací rovnala 150 Kč. Taky to není moc, ale myslím si, že je to určité minimum, které by si ti učitelé zasloužili. A bylo by to pro ně i přijatelné, ocenili by to. A v tom celém balíku toho zákona, včetně kariérního řádu, by se to mohlo nějakým způsobem srovnat a ta budoucnost by byla pro ně jakoby blíž a očekávanější.

Určitě nejsem pro to, abychom zamítli ten zákon tak, jak je navrhovaný. Nelíbí se mi, ale to můžu říct jenom proto, že se to kritizuje ze všech možných stran a kolikrát jsou tam i různé výmysly. Samozřejmě paní ministryně pak na to musí nějak reagovat. A ta reakce není vždycky taková, je to jenom v oblasti slibů. Když se podíváme na to, tak já kladu důraz na to, aby se přidalo učitelům ne tak, jako se přidává 5 nebo 7 % a licituje se vždycky o tom, že zase těm učitelům přidávají, ale přidat za práci. Takže tady to je jednoduché řešení. Přidat za práci, za kterou v minulosti... A není to navýšení rozpočtu, naopak, je to za to, že v minulosti učitelé byli nechci říct okrádáni, ale nedostali, na co měli nárok. A tím dneska teprve bychom jenom tu minulost trošku napravovali a do budoucna bych si představoval samozřejmě ještě daleko víc. A ta cílová částka, o které mluvila paní ministryně, to samozřejmě vítám, učitelé by tleskali. Ale zase to je jenom v oblasti slibů. Těch už bylo moc. A těch 5, 6, 7, 8 ministrů před paní ministryní nedokázali ani to, co ona dokázala, ale má smůlu, taky končí. Taky končí a není to úplně ve fázi, kdy by to bylo dodělané, kdy by učitelé věřili, že to bude pokračovat.

Ta částka 3000 se mi zdá dobrým řešením, určitě i v Poslanecké sněmovně, pokud bychom to přijali, by to šlo hned schválit. Nikdo by nebyl... A teď před volbami asi by si nikdo učitelům nedovolil říct, že jim to za práci nepřísluší, nebo že jim to nepřejí. Takže tam by to mohlo pokračovat rychle a byl by to takový menší kompromis a taková malá domů těm učitelům, aby aspoň něco se jim dalo hned. A za to já bojuji, přimlouvám se. V té chvíli, kdy by ale měly být schváleny všechny ty pozměňovací návrhy, pokud se to dostane do podrobné rozpravy, tak bych apeloval na ostatní, aby ne, že ten můj je nejlepší, ale je takový rozumný a dá se rychle schválit. Kdežto kdyby se nad tím zase nějaká dlouhá debata vyvinula v Poslanecké sněmovně, tak zase neschválit by znamenalo zůstat na tom stavu jako teď a ti třídní učitelé by zase měli takovou almužnu. Já jsem na tom výboru těch 300 Kč měsíčně přirovnal tomu, že za celý měsíc, když se stará učitel o třídu třeba 25, 30 dětí, tak dostane na konci měsíce 300 Kč, 500 Kč možná. To je na jednu večeři. Takže on za jednu večeři pro naše děti dělá celý měsíc. A to si myslím, že bychom měli napravit. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, do obecné rozpravy se dále hlásí pan senátor Pavel Štohl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já začnu asi tím, s čím myslím nebude žádná polemika, s čím všichni souhlasíme. Určitě souhlasíme, že je potřeba dostat více peněz do školství. Asi myslím, že většina bude souhlasit s tím, že je potřeba diferencovat kvalitní a méně kvalitní vyučující. Tam jsme asi všichni ve shodě. Tady přede mnou se zmínil kolega Holeček, já také působím dlouho ve školství, mám spoustu kamarádů ředitelů. A když jsme se bavili, tak byly výtky k připravovanému kariérnímu řádu. Tak jsem říkal, víte co, tak mi to dejte do mailu, ať se konkrétně můžeme bavit. Takže jsem dostal informace, a dá se říct, že výtky jsou víceméně ve třech takových hlavních oblastech.

Jedna oblast je – co už tady dneska zaznělo hodněkrát – je navýšení administrativní zátěže. Zrovna dneska ráno jsem dostal mail od ředitele jedné zemědělské střední školy, která má 90 vyučujících, říkal: „Představ si 90 plánů osobního rozvoje, 90 individuálních konzultací...“ To opravdu těžko budeme tvrdit, že nedojde ke zvýšení administrativní zátěže. Tak to byla jedna výtka.

Druhá výtka. V kariérním řádu, pokud tady mám dobré informace, došlo k navýšení různých specializačních funkcí. Ty nové specializační funkce znamenají snížení pedagogického úvazku. A kolegové ředitelé mně tvrdí, že některé nově zřízené specializační funkce dobře zastávají už třeba stávající výchovní poradci apod.

Takže jestli je opravdu nutné zavádět tolik nových specializačních funkcí, které opravdu budou znamenat, že daní učitelé budou mít menší pedagogický úvazek. A poslední třetí věc, která se tam objevovala, je, jestli opravdu je ideální varianta, aby hodnotili zejména atestační komise, nebo jak se to nazývá, jestli ten ředitel, který celý rok sleduje vyučujícího, jestli opravdu nezná lépe než během nějakého krátkého časového horizontu, že někdo tam bude posuzovat, jak ten dotyčný je dobrý, nebo není dobrý učitel.

Takže to jen poznatky z praxe. A možná poslední moje poznámka. Přede mnou tady mluvil kolega, že podá návrh na zvýšení příplatku za třídnictví. Sám za sebe bych s tím stoprocentně souhlasil, protože jsem byl taky třídní asi 5 roků, vím, kolik je s tím neskutečně práce, pokud to člověk chce dělat zodpovědně. To opravdu si myslím, že se nedá skoro zaplatit. Takže pokud by ten pozměňovací návrh tady byl, určitě budu pro něj. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní s přednostním právem paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážená paní ministryně, paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Využila jsem přednostního práva, protože chci jenom navázat dotazem na kolegu u specializovaných činností. Mám dotaz. Je to tedy oddíl 2 – Druhy specializovaných činností a podmínky jejich výkonu, kde se uvádí: h) koordinátora vlastního hodnocení školy, i) mentora profesního rozvoje. A v odstavci se píše: „Specializovanou činnost podle odst. 2 písm. h), což je koordinátor vlastního hodnocení, a i) což je mentor profesního rozvoje může vykonávat pouze mentor ve 3. kariérovém stupni.“ To znamená, že se může stát, že na základě tohoto předpisu některé základní školy, nebo některé školy dlouhodobě nebudou mít koordinátora vlastního hodnocení školy. Což mentora pominu, ale zdá se mi, že nebude moci být koordinátor, jak to bude řešeno? Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a nyní do obecné rozpravy je přihlášen pan kolega Libor Michálek. Prosím, pane kolego.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já navážu na to, co už tady začal kolega Štohl, a to s tím, že si udělal určitý průzkum mezi pedagogy známými. Učinil jsem totéž, oslovil jsem zhruba 12 000 osob. Z těch 12 000 osob statistika vypadá takto: Proti kariérnímu řádu je 88 % učitelů. Mám tady připraveno 22 stran, protože jsem vyzval učitele, aby mi i do mailů dali kromě tady tohoto svého názoru alespoň stručné odůvodnění. Těchto 22 stran představuje jenom velmi stručný výtah. Uklidním vás, nebudu to tady číst celé, ale dovolím si jako takový reprezentativní vzorek přečíst názor jedné paní ředitelky, která se právě rozhodla ukončit funkci ředitelky pod tíhou administrativní zátěže a tím, že je tolik nejasností nad zde projednávaným kariérním řádem. Takže píše, cituji: „Poprala jsem se s inkluzí a s obrovskou administrativou, která se k ní váže. Na začátku školního roku jsme v naší malé škole měli 7 dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, na konci roku jich evidujeme 30. Vyřešili jsme stravování podle pamlskové vyhlášky, vylepili jsme cedulky se zákazem kouření včetně dodatkové tabulky o elektronických cigaretách, vydali jsme odpovídající vnitřní předpis. Několikrát jsme ten proces s preventistou doplnili o minimální preventivní program, preventivní strategie, aby byly oba dokumenty stále aktuální. A že těch změn v oblasti prevence v jednom roce bylo.

Řešili jsme revize zařízení, aby odpovídaly vyhláškám, sháněli jsme nové přihlášky na střední školy, protože některé střední školy strašily naše žáky, že pokud nebudou mít přihlášky podle nové vyhlášky, nebudou moci přijít k přijímacím zkouškám. Vykazovali jsme, testovali jsme, implementovali jsme legislativní změny do provozu školy. Moji kolegové neustále něco podepisovali, vyplňovali, vykazovali. A k tomu všemu jen tak mimochodem také učili. A už jsem u toho, co mě přivedlo k rozhodnutí vrátit se zpět tam, kde mě moje práce těší. Tam, kde je mi dobře, z ředitelny do třídy mezi děti. Při představě, že od září dojde k další změně školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících, vyhlášce o základních školách a úpravě přímé a nepřímé pedagogické činnosti mi není zrovna dobře.

Paní ministryně v jednom z rozhovorů řekla, že sníží administrativní zátěž škol a za každý nový papír dva zruší. Jeden den toto řekla, druhý den jsem se dozvěděla o tom, že novela školského zákona obsahuje povinnou výuku plavání a s ní související i dotace na dopravu. Dotace je skvělá věc, nicméně 9 stran papírování, které svou povinností s tímto souvisejí, je přece jen trochu moc. Zejména tehdy, když člověk čeká, že podle slov paní ministryně bude někde 18 papírů ubráno. A takto můžeme pokračovat, až se dostaneme ke kariérnímu řádu. Jsem ráda, že už to nebudu já, kdo naší škole oznámí mým skvělým kolegům, že musí zpracovat a následně vyhodnotit plán pedagogického rozvoje, že nové učitelky, které jsou první rok v praxi a perfektně fungují ve 12. platové třídě propadnou do 11. Za rok budou muset svůj návrat mezi ´normální učitelky´ obhajovat před komisí, na kterou vezme škola peníze bůhví kde. Jsem ráda, že nebudu ta, která jim řekne, že všechno jejich dosavadní vzdělávání nad rámec svých povinností bylo zbytečné. Že pokud budou chtít, aby jim atestační řízení bylo uznáno, musí ho pečlivě zdokumentovat.

Že učitelé s mnohaletou praxí s obrovskými pedagogickými zkušenostmi budou muset pro to, aby dostali za několik let možnost získat 3000 k platu, absolvovat postupné roční atestační řízení, budou se muset obhajovat před komisí složenou z rychle proškolených členů. Zároveň budou muset zpracovat několikastránkové portfólio, ve kterém budou opět obhajovat, vysvětlovat, že chtějí svou práci dělat správně. Ať mi nikdo netvrdí, že tady nenaroste stoh papírů v ředitelně školy alespoň o půl metru. A to ani nezmiňuji fakt, že peníze, které by měli dostat právě zmiňovaní učitelé, bude stát utápět proškolováním nových školitelů a při podpoře vzniku nových vzdělávacích organizací.

Protože kariérní řád odkazuje na několik prováděcích předpisů, z nichž se mi nepodařilo dohledat ani jediný, bude asi velmi těžké kariérní řád implementovat do chodu školy bez častého a obtížného dohledávání informací. A co si budeme povídat, někdy to s dohledáváním informací k narychlo spíchnutým akcím není jednoduché.

Za svou pedagogickou kariéru jsem poznala mnoho učitelů a učitelek. Jsou to většinou lidé, kteří jsou ze své podstaty velmi pokorní, hodní, převážně nekonfliktní. Jinak by ostatně nepracovali ve školství, kde nemají zastání, kde mají minimum práv, ale maximum povinností. Tihle lidé se nevzbouří proti náloži, kterou na ně úředníci od stolu nakládají, tihle lidé zatnou zuby, budou dál vymýšlet hry a aktivity, aby vzdělávání jejich dětí v jejich hodinách bavilo. A po večerech s vypětím všech sil vykážou, vyplní, obhájí, okomentují, sepíšou to, co se po nich požaduje. Protože vím, co je to za lidi, nechci být součástí té zrůdnosti, omlouvám se za toto slovo, a nechci, abych před nimi musela obhajovat něco, čemu sama nevěřím, co nepodporuji, s čím absolutně nesouhlasím.“

Nebudu číst celý ten komentář, jenom jedna zásadní manažerská poučka. Pokud se má úspěšně implementovat změna tohoto typu, jaká se navrhuje v takovémto zákoně, tak je nezbytné získat podporu těch, kteří mají tou změnou být dotčeni. Vím, že 12 000 je zhruba 10 %, nebo necelých 10 % všech učitelů, ale ze zásad statistiky mi vyplývá, že je velmi nepravděpodobné, že by převážná část učitelů tuto změnu podporovala a vítala, když na takovémhle reprezentativním vzorku to 88 % odmítá. A ono vlastně není divu. Když ještě uvedu několik čísel, tak z toho bude zcela patrné, že motivace, o které se tady mluví, rozhodně nebude mít ten efekt, jak je tady prezentováno.

Průměrný plat učitele v uplynulém roce byl 28 416 Kč. Z toho ta tarifní složka činila 19 532 Kč. A další nárokové složky dělaly 6164 Kč. Nenárokové složky, míním tím osobní ohodnocení a mimořádné odměny, a to už je číslo, které stojí za pozornost, činily v průměru 2720 Kč. Tzn. dnes ti ředitelé mají rozpětí od nula třeba do 5600, aby bylo dosaženo tohoto průměru. Takže touto optikou ta částka 3000 Kč, která navíc má být až někdy v roce 2021 nebo 2022, skutečně není adekvátní motivací.

Proto podporují návrh pana senátora Canova na zamítnutí tohoto návrh zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo nyní dávám panu senátoru Zdeňku Berkovi.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych podpořil předložený návrh změny zákona o pedagogických pracovnících, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tedy bez toho pozměňovacího návrhu, který doporučuje schválit výbor pro vzdělávání. Já jsem toho názoru, že ten pozměňovací návrh by měl významně zlepšit účinnost zákona a tento požadavek, dle mého názoru, tento pozměňovací návrh nesplňuje. Naopak by vnášel do tohoto zákona nejednoznačnost. A já se pokusím krátce vysvětlit proč. My jsme měli několik společných zasedání s paní ministryní. To poslední, to už tu bylo zmíněno, to se konalo 7.- 8. února na Štiříně. A byli tam přítomni jak pracovníci Ministerstva školství, tak oba výbory. Tzn. výbor Poslanecké sněmovny pro vzdělávání a náš senátní výbor. A dále tam byly přítomny i nejrůznější instituce, které jsou zainteresované na školství. A tam se vlastně před tím druhým čtením zákona v PS diskutovaly všechny pozměňovací návrhy. Já musím jen podotknout, že z naší strany členů senátního výboru se nepamatuji, že by někdo vnášel do toho nějaký vlastní pozměňovací návrh. Myslím si, že tam byla ta nejlepší cesta k tomu, aby se to dostalo přes PS až k nám a nemuseli jsme se tady třeba zabývat nějakými návrhy a pracně to vracet zpátky do PS. Byl tam představen i ten pozměňovací návrh na doplnění odborníků, kterým se může uznat kvalifikace učitele odborných předmětů, učitel praktického vyučování a učitel odborného výcviku na střední škole. Týkalo se to pouze střední školy. A dále tzv. uznávaného odborníka. Tento pozměňovací návrh pak PS schválila a je součástí předloženého návrhu v § 9a. Tito zmínění zaměstnanci se tedy mohou stát učiteli a vztahuje se na ně i kariérní systém, aniž by splňovali odborné předpoklady, především předpoklady týkající se pedagogického vzdělávání. Doplnění potřebné kvalifikace je stanoveno do čtyř let ode dne vzniku pracovního poměru na střední škole. A výbor pro vzdělávání, senátní tedy, přijal pozměňovací návrh, který umožňuje to, aby se učitelem na všech typech škol na rozdíl od toho předchozího návrhu, který tam je, stala osoba, která získá vysokoškolské vzdělávání v magisterském studijním programu, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu bez povinnosti jakéhokoli formálního pedagogického vzdělávání. A to na dobu do roku 1924. Obdobný pozměňovací návrh byl předložen v PS poslancem Zlatuškou. Byl zamítnut, pro bylo pouze 15 ze 101 přítomných. Čili v podstatě pokud bychom to takto schválili, tak by tam byly návrhy dva. Ten původní, ten 9a, jak jsem citoval, a tento nový. A v podstatě se dá říci, že tyto dva návrhy nejsou plně kompatibilní. A existovaly by dva různé způsoby řešení stejné otázky. A navíc je na pováženou, a myslím si, že není ani vhodné, aby odborníci z praxe mohli vyučovat na mateřských a základních školách. Takže to je k tomu návrhu výboru pro vzdělávání. A pokud se týká mých předřečníků, jakýsi průzkum zmínil můj předřečník, nevím kolik tisíc učitelů. Samozřejmě ti učitelé, je to nová věc, ti jsou z toho rozpačití, tomu celkem rozumím, protože teď se jich bude někdo ptát, nechci říci, že je zkoušet, ale bude to formou pohovoru, takže první reakce nemůže být jiná než taková, že spíš asi ne. My jsme o tom včera diskutovali na klubu ČSSD, samozřejmě se k tomu vyjadřovali i lékaři, kteří na ty atestace jsou zvyklí, to prostě nějakým způsobem funguje, takže si myslím, že je to otázka času, jakým způsobem se ten systém usadí. Lze předpokládat, že se mohou vyskytnout nějaké problémy, ale to je věc dalšího vývoje, aby se případně opravily. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Mnoho už tady bylo řečeno. Jako jeden ze zásadních problémů opravdu vidím porušení legislativních pravidel vlády. Tzn. že neznáme ty prováděcí předpisy a chce se po nás, abychom schválili bianco šek paní ministryni, resp. Ministerstvu školství. Nemám takový reprezentativní průzkum jako pan kolega Michálek, ale možná o to průřezovější. A je to zvláštní. Paní ministryně nám v úvodním slově říkala, jak to průběžně probírala, konzultovala atd. To není jen těch zmiňovaných 80 % z průzkumu pana kolegy Michálka, to je dalších více než 7000, dneska už možná víc, podpisů jednotlivých pedagogů, které předkládá Pedagogická komora. To jsou různá profesní sdružení, počínaje řediteli gymnázií, která jsou proti. Ptal jsem se na obcích a na kraji, kteří jsou zřizovateli škol. A ti jsou také jednoznačně proti. Takže opravdu nerozumím, kde se bere podpora pro tento zákon. A velice mě zaráží jedna věc, že přestože tady o tomto návrhu zákona jednáme, je ve hře pozměňovací návrh, takže možná vrácení do PS, možná zamítnutí, tak MŠMT prostřednictvím Národního institutu dalšího vzdělávání vyzývá občany, aby se přihlásili, je vypsáno výběrové řízení na implementaci tohoto programu, což mi nepřipadá... Já vím, že kdo je připraven, není překvapen. Ale nepřipadá mi zrovna fér a košer vypisovat výběrové řízení na pozice, které možná vůbec nebudou. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Luděk Jeništa.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, začnu dvěma příklady z praxe. Na jedné škole u nás takřka slavili skutečnost, že získali na základní školu muže, fyzikáře. Bylo mi to trochu divné, ale posléze jsme zjistili, že jde asi o 45letého muže, svobodného, kterému maminka do školy nosila svačiny, o velké přestávce v termosce heřmánek, aby měl teplý nápoj. Pokud se změnilo počasí, tak i šálu a čepici, což by ani tak nevadilo, ale jeho hodiny samozřejmě byly velkou přestávkou pro děti, výuka nestála za nic.

A dokonce třeba přivedl do ředitelny k potrestání dítě, které mu o hodině lízalo lízátko. Tento učitel se již dnes těší, že přijde kariérní řád a že se za několik let stane vynikajícím učitelem. Maminka bude mít jistě radost. Druhý příklad už je vážnější. Týká se uvádějících učitelů. Já jsem měl na škole, předeslal jsem, jsem kantor, 10 let jsem učil, 10 let jsem dělal ředitele základní školy, která měla asi 700 žáků, měl jsem tam několik absolventů pedagogických fakult. A prvním třem jsem vždy přidělil uvádějícího učitele. A musím říci, že asi po půl roce vlastně ti uvádějící učitelé za mnou přišli a říkali mi: "Hele, my jsme absolvovali asi 20 školení během naší kariéry, ale ještě nic nám nedalo tolik jako náslechy v hodinách těchto začínajících učitelů. My ty peníze nechceme, dejte ty peníze těm uvádějícím učitelům, protože nám to do té naší učitelské praxe hrozně dalo." A já jsem se opravdu ve své setkal s tím, že délka praxe o kvalitě učitele prostě nerozhoduje. Učitel má v sobě buď pedagogično, jak to nazývám, nebo ho nemá, nebo ho má malé, nebo ho má větší a dokáže ho prostě ve své práci uplatnit. A z tohoto důvodu jsem velký zastánce toho, aby se zvýšily kompetence ředitele v oblasti odměňování učitelů, aby byla zavedena alespoň částečná možnost smluvních platů, aby ten ředitel mohl ohodnotit ty kvalitní učitele sám, protože on jediný opravdu nejlépe ví, jak ten učitel dokáže kvalitně učit, jak dokáže kvalitně komunikovat s rodičovskou veřejností, jak dokáže komunikovat s kolegy na škole, jak dokáže pracovat v metodických sdruženích, předmětových komisích atd. Nikdo jiný než ten ředitel to neví a nepozná. My máme tady před sebou zákon, já nevím, ten zákon mi přijde, že má snahu roztřídit učitele na špatné a dobré, to asi ne, na dobré a vynikající, to asi také ne. Spíše mi přijde, že je roztřídí na ty, kteří chtějí mít kariéru a kteří to nepotřebují, kteří se na 110 % budou věnovat kvalitě své výuky a zbytek času budou věnovat třeba své rodině. Já jsem se opravdu zatím také nesetkal s pozitivními ohlasy na tento zákon. My máme ve školství několik problémů. Jednak, jak už tu bylo řečeno, stárnutí sborů. My potřebujeme nutně přivést nové mladé kvalitní pedagogy do škol. Kariérní řád, nevím, ale nemyslím si, že to zabezpečí. Mluví se tady o nevyváženosti muži, ženy. Nevyváženost je velmi neadekvátní výraz, protože je to zdrcující převaha žen, zdrcující. A naší obrovskou potřebou je přivést do škol muže, ale kvalitní muže, kvalitní pedagogy, kteří budou adekvátně ohodnoceni a kteří zkrátka to naše školství trošičku dokážou změnit. Zase nemohu říci, že si myslím, že kariérní řád bude tím prostředkem, který to změní. Závěrem mi dovolte, ještě chci říci, že strašně dlouho už se mluví o tom, že postavení učitele není takové, jak by si společnost zasloužila. Dovolte mi, abych na závěr přečetl článek, je to trošku zabroušení do historie, který vyšel v jedněch novinách. I z toho jazyka poznáte, že opravdu jde o historii. Jmenuje se to Rodičům na výstrahu. "Všechny noviny rozepsaly se o tom, jak jistý rozhněvaný otec nad ponecháním svého hocha přes poledne ve škole přiběhl do školy a učitele urážkami zasypal, za což byl zažalován a odsouzen na pět dní do vězení. Odvolal se sice, avšak špatně pochodil, zvýšen mu trest na vězení třínedělní. Též ve Vysokém Mýtě se dvě maminky na učitele zle rozzlobily, že nechal jejich mazlíčky po škole. Přiběhly do školy a tam ostrými jazýčky řádně zazvonily. Učitel si stěžoval a maminkám poskytnuta příležitost přemýšleti po celých šest dní v temné komůrce okresního vězení o tom, že je více než nevděkem pohaniti učitele za to, že vede děti kázní k dobrému. Kéž jsou případy tyto rodičům výstrahou, by nedávali se přemrštěnou láskou k rozmazleným dětem sváděti k činům podobným." Je to článek z roku 1886. Přejme si, abychom vážnost učitelstva pozvedli ne sice až takovýmto směrem, ale aby opravdu v očích veřejnosti ten kantor znamenal něco, jako to mu bylo ještě před několika desetiletími. Otázka je, jestli kariérní řád toto může způsobit. Já osobně si myslím, že ne. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Paní ministryně se hlásila, já jsem možná opomněla. Jestli trvá zájem, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Já si dovolím krátce zareagovat na tu probíhající rozpravu. Velmi často ve veřejných diskusích minimálně za poslední dva roky, protože předtím jsem 20 let příliš o školství neslyšela jako občan, neslyšela jsem, že by někdo hájil učitele v tom, jak padají ve svém respektovaném...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, prosím, omlouvám se, kolegové, kolegyně, prosím, utište se, rušíte nás. Děkuji.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Ve své respektované pozici, tak jim ne dvakrát, jak tady zaznělo, ale minimálně desetkrát tzv. přidávali tak, že měli ty nejhorší tarify a vynulované osobní příplatky. V době, kdy jsem nastoupila, tak byl průměrný osobní příplatek ve školství ani ne 2000 Kč. Jsem potěšena, že se za dobu mého působení uvolnily finanční prostředky pro osobní příplatky a že se tento manévrovací prostor zvýšil. Stejně jsem tak potěšena, že několik měsíců před volbami se všichni předhánějí, kolik je potřeba učitelům přidat. Ale pravda o třídnických příplatcích je taková, že průměrně, my to víme ze statistických dat, dostanou 300 Kč. A ještě na základě nařízení vlády, které se jen tak mimochodem 10 nebo 12 let neměnilo, nevím proč. Nevím, kde byly všechny asociace, kde byly všechny komory, kde byly politické strany. Podotýkám, já jsem to neslyšela občansky. Jako občanka, matka, neslyšela jsem nic. Po nástupu na ministerstvo jsem se také nestačila divit. A většinu těch dvou let jsem strávila ve školách. A upřímně řečeno, bylo mi tam nejlépe. Trvám na tom, že to, co zaznívalo na školském výboru i to, co zaznívalo teď na plénu, z 90 % odráží to, jak kariérní řád vypadal právě z těch předchozích let. A trvám na tom, že za ty dva roky se významně změnil a změnil se tak, jak chtěli učitelé, ti, co učí. Přihlásila jsem se na základě toho, že jsem chtěla zareagovat na některé příspěvky, které podle mého soudu, vážení senátoři, vážené senátorky, úplně neodpovídají tomu, že vnímáme učitele a učitelství jako náročnou, společensky uznávanou profesi, kterou respektujeme, chceme respektovat a chceme ocenit. Některé z těch příspěvků mě nepotěšily. A nemyslím si, že odpovídají tomu, co tak rádi veřejně prohlašujeme, jak je ta profese náročná, jak si jí vážíme, jaké je to poslání. To bylo oblíbené slovo posledních 20 let.

Slovo "poslání" učitelé opravdu nesnášejí. Má to být profese, která je jako náročná uznávána, spravedlivě zaplacena a ve školách mají mít všichni učitelé právo profesního rozvoje. Trvám na tom, že to tak není, že si na to učitelé stěžují, že to není tak růžové, jak se tady líčí.

A prosím vás, abyste při přemýšlení o tom, co může nebo nemůže zavedení profesní podpory učitelům přinést, přemýšleli v duchu toho, že já věřím, že v našich školách jsou povětšinou ti nejlepší učitelé, jenom už toho mají dost, upřímně řečeno, řada z nich je v depresi. A byla bych docela ráda, kdyby si skrze těchto 2,5 mld. Kč, to není na žádné atestační komise, úřady, jak tady zaznělo, je to na reálné příplatky, které velmi často existují už dnes, je to na reálnou práci metodiků předmětů a oborů ve školách, ty, co jsou osvícené a nezrušily se a nemají za to ani korunu. Je to na uvádění učitelů, je to na to, aby ředitelé mohli dělat rozvrh a financovat takto sníženou přímou pedagogickou činnost.

To jsou reálná fakta. Jsou to peníze, které jsou zajištěny. Je to dvě a půl miliardy učitelů. Učitelům před tabulí. A také přemýšlejte, pokud k vám zaznívají některé hlasy, které nesouhlasí, jestli možná někdo se netěší na to, že těchto dvě a půl miliardy bude volných a nezamíří do škol.

Jsme ve startu boje o velmi ostrý státní rozpočet. A přemýšlejte o tom, že jestli nepodpoříme nebo nepodpoříte profesní podporu učitelů, jestli těchto dvě a půl miliardy, které teď v letošním i příštím roce natvrdo pro školy jsou, nezamíří jinam. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. Obecná rozprava pokračuje. Hlásí se pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové. Byť senátor, přece jenom se cítím nejvíc učitelem, i když 27 let jsem ředitelem školy. Vždycky na konci hodin jsem měl tendenci se vyptávat, zjišťovat, jestli studenti dobře poslouchají, o čem jde řeč. Nebudu se vás vyptávat, jestli jste dobře poslouchali tady nebo u televizí někde v předsálí, ale dovolím si upozornit na jednu věc, a nepochybuji o tom, že jste si toho všimli.

Zatím se do obecné rozpravy zapojilo asi 12 nebo 14 lidí, a skoro všichni jsou velice kritičtí. To, co mě na tom ovšem nejvíce zaujalo, je to, že naprostá většina těch, kteří vyjadřují své znepokojení s návrhem a s jeho administrativní náročností, s jeho byrokratičností atd., jsou lidé, kteří jsou ze škol. Jsou to lidé, kteří ještě někde v současné době učí, k senátorování ředitelují, nebo byli řediteli nebo byli učiteli.

Je na tom asi trošku něco k zamyšlení, stejně jako je k zamyšlení to, že iniciativa zatím neexistující pedagogické komory, což je třeba říci, byla velice úspěšná, vyjádřilo se k ní do dnešního dne 7.500 lidí. Velice mě překvapilo to, že pan senátor Michálek si dal tu práci a oslovil tak velký vzorek lidí. A zpětná vazba je také dost znepokojující pro nás, kteří máme rozhodnout, jak dál s kariérním řádem.

To jsou všechno věci, které bychom si samozřejmě měli dobře uvědomit, než budeme o něčem hlasovat.

Chápu, že paní ministryně se snaží do školství dostat peníze, opravdu ji za to obdivuji, za důslednost, kterou za tím šla. Jsem za to rád, ale obávám se, že způsob řešení, který tady před chviličkou i připomněla – pokud to neschválíme, tyto peníze tam nepůjdou. Obávám se, že způsob řešení kariérním řádem tam dostat peníze není správný.

A teď se dostávám asi k vůbec nejpodstatnější věci. My vymýšlíme nesmírně složité konstrukce, jak přidat učitelům pár korun, místo abychom řešili takové problémy, o kterých jsem tady mluvil už na začátku ve zpravodajské zprávě, tedy feminizace školství, stárnutí sborů atd., místo abychom skokově zvedli platy učitelů, místo abychom dali peníze i zodpovědnost ředitelům, protože oni jsou ti, kteří za to nesou zodpovědnost. Místo toho všeho vymýšlíme složité konstrukce, které pravděpodobně přinesou pár stokorun za cenu vysoké administrativní náročnosti, o tom jsem přesvědčen. Klademe na učitele nové a nové požadavky. Nevěřím tomu, že to nebude administrativně náročné i pro učitele.

Dostával jsem samozřejmě také mnoho a mnoho poznámek, připomínek atd. Napsala mi jedna ze stovek učitelek a učitelů, kteří se na mě obrátili: „Osvědčení a papírů už mám tolik, že si s nimi mohu vytapetovat byt. Škoda, že tento byt nemám, protože si na něj ve školství nevydělám.“

Trošku smutné toto dostat. A opravdu si někdo z nás myslí, že se do škol budou po za zavedení kariérního řádu hrnout mladí učitelé, kteří po pěti letech studia na pedagogických fakultách budou učiteli, kteří jsou teprve začínající na následující dva roky, jejich nástupní plat bude 21.400 Kč a za dva roky, když to dobře dopadne a atestační komise usoudí, že už jsou hotoví učitelé, jim přidáme dva tisíce? To si opravdu někdo z nás myslí?

Těžko podporovat novelu, která je, jak ještě jednou zdůrazňuji, podle mne pokusem administrativně řešit velký problém našeho školství, a o tom jsem už několikrát mluvil.

Často zde, a nejenom tady, ale i ve výboru a v různých diskusích zaznělo: No, není to dokonalé – a co je také dokonalé. Případně, že něco není dobré a nebude to fungovat, tak to napravíme. A to mě děsí ze všeho úplně nejvíc, že už teď mluvíme o tom, že tento zákon má

některé nedostatky a my je napravíme zase v nějakých novelách. Připomíná mi to opravování chodníků. Opravíme chodník a pak ho rozbouráme a budeme ho zase opravovat, protože jsme zjistili, že by tam měla vést ještě voda.

Tyto opravy mě samozřejmě nepřivádějí v úžas ani v nadšení. Zrovna tak mě neuklidní ani ujišťování – ono to přece pomůže, uvidíte, že se to zaběhne, a máme na to připravené peníze.

Je to přibližně asi dva měsíce, kdy jsme tady schválili změnu ve financování regionálního školství. Nepochybuji o tom, že je nutná, že je důležitá. To je to, o čem už jsem mluvil, že paní ministryně za některými těmito věcmi šla důsledně. Už tehdy jsme k tomu měli různé připomínky a výhrady. A pokud jste sledovali, jak je navržen státní rozpočet pro příští školní rok, už teď sama paní ministryně se musela ohradit proti tomu, že finance, které jsme předpokládali tam nejsou, ani nejsou pokryty náklady na to, že se nám zvyšují počty dětí na základních školách, natož aby tam byly nárůsty, které jsme si všichni malovali a slibovali a těšili se na ně.

O investicích do výstavby nových škol v prstencích kolem velkých měst. Ty peníze tam také nejsou – ani nemluvím. To je další velký problém. Prostě nejde jenom o peníze. Jde také o společenskou prestiž učitelů, o jejich postavení ve společnosti. O míru nároků, které na toto povolání zcela oprávněně klademe.

Klademe na ně i dál a dál nové a nové požadavky, myslím si, že to je správné, ale nemyslím si, že to je správné, když je to tímto způsobem, který je podle mého hlubokého přesvědčení velice administrativní. Abych se dostal k tomu, čím jsem začal... Měli bychom si všichni velice dobře uvědomit, že investice do školství, do učitelů, do jejich mezd nejsou investicemi do těch lidí. Jsou to investice do našich dětí, jsou to investice do naší budoucnosti.

Ten návrh novely, tak jak je nám dnes předložen, je z mého pohledu pro tyto účely velice diskutabilní. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že neusnadní přístup učitelům do školství, nezvýší atraktivitu tohoto povolání. Myslím si, že by bylo správné, pokud ten návrh nezamítnout, ho vrátit přinejmenším do sněmovny, s novými pozměňovacími návrhy.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo dávám opět panu senátoru Václavu Homolkovi.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já jsem předtím zapomněl oslovit paní ministryni, tak se omlouvám, já jsem zapomněl i jako senátor, který sedí úplně vlevo, alespoň jednou větou zareagovat na některé ty připomínky k tomu stavu školství z minulého režimu, kdy já si naopak myslím, že školství bylo na velmi vysoké úrovni, celý svět nás uznával, jak na západě, tak na východě, na východě – myslím třeba Japonsko. Takže některé ty věci jsme prostě až teď poznali, že se nám promítají do toho současného života. Já jsem v 90. letech učil na středním odborném učilišti, myslím si, že to odborné školství bylo na vysoké, velmi dobré úrovni. Učili se od nás všichni. Toto učiliště bylo zrušeno. Já bych tady nebyl jako senátor, nedal bych se na politiku, kdybych mohl učit dál na tom svém učilišti. Takže já můžu díky tomu zase říkat, že to nebylo tak špatné. Ale je to tak. Manželku jsem si vzal učitelku, první dítě za socialismu se dalo na dráhu učitele a druhý syn v tomto roce končí pedagogickou fakultu. Takže je to prostě nějaká kontinuita. Asi ty zájmy těch dětí, těch lidí jsou nějaké. Do toho školství se dá, protože ty zájmy má a protože k tomu má třeba vlohy. Jestliže někdy někdo půjde na nějakou jinou školu, nepedagogickou, ale má ty vlohy, je schopen přejít, učit, tak proč mu to pak neumožnit... Časem, až ti starší odejdou do důchodu, tak budeme rádi, že takové lidi budeme mít. Oni budou schopni, protože budou učit rádi.

Já kvůli tomu jsem nepřišel, protože se mi zdálo, že pan kolega Růžička už mluví jakoby závěrečnou řeč zpravodaje, tak možná že, ještě to tak není, ale aby neopomněl, myslím si, že by to paní ministryně zasloužila, za ten svůj pragmatický přístup, ať už to hlasování bude jakékoliv, tak já osobně a určitě i za mnoho vás dalších jí děkuji za tu práci a přeji jí v dalším kariérním postupu hodně úspěchů. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, milá paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. V řadě vystoupení tady bylo spoustu kritiky. Mě vždycky odmala učili, že můžu s něčím nesouhlasit, ale měl bych vždycky navrhnout něco, co by to podle mého názoru vylepšilo. Bohužel, těch konstruktivních návrhů, jež by měly nějakým způsobem kariérní řád vylepšit, podle představy vystupujících, byť s nimi nemusím vždy souhlasit, jsem tady moc neslyšel. Pozměňovací návrhy, které jsou nám avizovány, řeší pouze výši příplatku za třídnictví. Nemá to nic společného s tak kritizovaným systémem kariérního řádu. Víte, v posledních dvou týdnech jsme všichni zaplavováni maily a výzvami, ano, pan senátor Růžička tu jmenoval pedagogickou komoru. Bylo by zapotřebí ale vědět, že to je zatím nějaké dobrovolné, nezaregistrované sdružení, které dle mého soudu toto sousloví pedagogická komora využívá k jakési profesní komoře, ale podíváte-li se na jejich stránky, pak je to zaměřeno vyloženě účelově ke kritice kariérního řádu, předkládaného tady váženou paní ministryní.

Ptal se někdo... Tato zatím pracovně nazývaná, nebo neoficiálně nazývaná pedagogická komora tvrdí, že zastupuje tisíce učitelů, jež se k tomu vyjádřili. Oni mají svoji adresu na Facebooku, tam počítají pravděpodobně ty jednotlivé lajky, mají petici, jež s tím kariérním řádem nesouhlasí. Pokud jsem dobře slyšel, v současné době by to mělo být celých 7500 lidí. Já neříkám pedagogů. Lidí, jež se tam mohou přihlásit, ať mají se školstvím cokoli společného.

Já jsem si nechal poslat stanovisko sdružení, jež léta oficiálně zastupuje při všech významných jednání pedagogy i nepedagogy, a to Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Jejich tisková zpráva má jasný a stručný nadpis: Kariérní řád učitelů je rozumný kompromis. Odmítáme zpochybňování, že nebyl dostatečně prodiskutován. Tedy to, co je jeden z hlavních argumentů té tzv. pedagogické komory. Nebojte se, nebudu vám číst celou tu tiskovou zprávu. Podstata spočívá v tom, že od roku 2005, kdy vlastně vstoupil zákon o pedagogických pracovnících v účinnost, se ten kariérní řád, a právě ve spolupráci se školskými odbory, řešil. Bylo to... Teď si dovolím odcitovat: Vyjadřovali se k němu především naši členové, učitelé i vedoucí pracovníci. Výsledkem je kompromis. Kompromis, který je nám teď předkládán.

Návrh této novely, cituji, akceptuje požadavky Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, týkající se vymezení nadúvazkových hodin a určení povinnosti pedagogů, pokud jde o přítomnost na pracovišti. Návrh rovněž mění zákoník práce v částech upravujících platové poměry pedagogů, jde o krok zlepšující odměňování i některých činností.

Závěrem, školské odbory nesouhlasí s aktivitami, které podporují dohodnutý, rozumný kompromis a které dokonce vyzývají k zamítnutí kariérního řádu. Tolik jsem považoval za svou povinnost vás seznámit s tímto stanoviskem oficiálního sdružení zastupující pedagogické i nepedagogické pracovníky. A protože, aspoň jsem neslyšel z úst předřečníků návrh, byť tedy usnesení z ÚPV doporučuje schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, já to tedy opakuji a navrhuji to samé, tedy schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já nejprve zopakuji některé dotazy, které tady na paní ministryni, dokonce i opakovaně, zazněly. A zatím jsem nezaregistroval odpověď. Přiznávám, že jsem tady celou dobu nebyl. Tak pokud některý ten dotaz byl již odpovězen, tak se dopředu omlouvám.

První moje otázka, kterou mám, je, jestli je pravdou, že učitelé, kteří v současné době učí, řekněme, jeden rok, jeden a půl roku nebo půl roku, jsou dnes v nějaké platové třídě, řekněme, 12 nebo 9, tak poté, co by tento zákon vstoupil v účinnost, tak budou zařazeni do nižší platové třídy. Jestli to je, nebo není pravda? Jestli se tak stane? Bavím se o tom, zda budou zařazeni do nižší platové třídy. Jinou věcí je potom, zda budou mít nižší nebo vyšší celkové příjmy, protože samozřejmě každý ředitel, pokud je rozumný, tak se pak snaží ty věci nějak řešit. To je moje první otázka.

Druhá otázka je, proč, paní ministryně, nemáme všechny ty doprovodné předpisy, ty podzákonné právní normy, k dispozici? Z těch avizovaných osmi, pokud jich je osm, já se ptám, kolik jich tedy bude, máme zatím v nějakých návrzích dvě. A pokud vy dokonce jste řekla, že v jedné z nich zřejmě budou definovány i indikátory, to znamená nějaké měřitelné veličiny, tak mě by velmi zajímalo, o jaké jde indikátory, jak se budou měřit, protože už teď z toho mám trošku husí kůži. To znamená, my nic o těch indikátorech nevíme.

A vy tady dneska před nás předstupujete a říkáte: Dejte mi nebo nám na ministerstvu školství bianco šek a ničeho se nebojte, my ty podzákonné normy uděláme tak, aby to všechno dobře a správně fungovalo.

Pak mám ještě třetí dotaz, který se týká § 29 zákona, ve kterém je napsáno, že ministerstvo školství v tom odst. 1 zajišťuje profesní vzdělávání nebo profesní rozvoj učitelů jím zřizovanou organizací, tak se ptám, proč to je tímto způsobem uděláno a zda to náhodou není myšleno tak, že všechny jiné vzdělávací organizace, které mají akreditace, by postupně měly vejít v úbyť, a jediný, kdo by měl potom monopol na další vzdělávání učitelů, by byla organizace, kterou zřizuje ministerstvo školství. Ptám se na to proto, že jsem dotazy tohoto typu obdržel, já bych tady rád na mikrofon slyšel, jak to je ministerstvem zamýšleno, s tím, že dle mého názoru, ať to tato dnes přítomná paní ministryně myslí, jak chce, tak si myslím, že do budoucna pro jistotu, aby nevznikl monopol na další vzdělávání učitelů, bychom měli, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, přijmout pozměňovací návrh, který vám je právě rozdáván a má přesně tento smysl, který jsem tady nyní popsal.

Takže tolik moje tři konkrétní dotazy, na které, věřím, že obdržím odpovědi. Jinak si tedy velmi vážím toho, že paní ministryně s námi v průběhu té debaty diskutuje, není to tady zvykem, to velmi oceňuji.

Nyní tři takové moje poznámky, které si myslím, že by tady zaznít měly.

Ta první, já jsem nezaregistroval snad od nikoho, kromě teď od pana kolegy Homolky, že by v rámci svých kritických připomínek zmiňoval stranickou příslušnost nebo mluvil o levici, o pravici a tak dále. Vždy ta debata probíhala tak, že jsme se bavili věcně a říkali jsme: V zákoně je napsáno toto. My si myslíme, že to není dobře z těch a z těch důvodů. K mému překvapení minimálně částečně vy, paní ministryně, reagujete tak, že říkáte: No ale je to lepší, než to bylo například za ODS. Předpokládám, že je to lepší, než to bylo třeba i za některých ministrů, za ČSSD. Já jsem vlastně první, kdo se tím více začal zabývat, více jezdil do těch škol, cítil se tam dobře. A já si tedy myslím, že by to mělo být tak, jak já to navrhuji, protože to je lepší, já jsem o tom přesvědčena, než to bylo dříve. Buďte rádi, že to není tak hrozné, jak jsem to já zdědila. Mě tato argumentace na vás docela mrzí, nečekal bych ji. Zrovna tak jako bych nečekal, že nám bude naznačováno, vážené senátorky, vážení senátoři, já vás upozorňuji, že tento zákon, ať si o něm myslíte cokoli, je toho typu, že pokud jej neschválíte, tak nepřijde do školství 2,5 mld. Kč. Tak si to tedy pořádně rozmyslete, jestli budete proti tomu zákonu, nebo nebudete. A já se ptám: Jak je toto myšleno? To znamená, ty 2,5 mld. budou rozdány komu a jak? Jak je možné, že to s tímto souvisí? Protože samozřejmě vzdělávání učitelů dneska nějak funguje. Ta profese učitele se dneska nějak vzdělává. Je možné dát učitelům jinou podporu, nejlépe by to bylo, kdyby se to udělalo tak, jak to říkal pan kolega Růžička, a to je, že by se dala větší důvěra učitelům a vedením škol, a ty 2,5 mld. Kč se přidaly na platy těch učitelů. V průměru by to bylo 1500 Kč měsíčně na jednoho učitele. To by byla největší pomoc školství v historii, kdyby se tak stalo. Tím já vůbec nezastírám a nezpochybňuji vaše zásluhy na tom, že se učitelům přidávalo. Ale říkat, já jsem jediná, kdo se o to staral, vám všem ostatním, dokud jsem nepřišla, to bylo jedno. Aspoň tak to na mě působí, když to převedu, se mě dotýká. Nemyslím, že to je správné.

To znamená, pokud se někdo tady zeptal, jestli zazněly nějaké konstruktivní návrhy, tak konstruktivní návrh ve smyslu toho, abychom vylepšili kariérní systém nebo kariérní řád, nezazněl. Ale konstruktivní návrh, aby se dala větší důvěra učitelům, aby se dala větší důvěra vedením škol, aby se více věřilo tomu, že dneska máme ve školách schopné lidi, ty tady tedy zazněly. Ty tady zazněly, a nejednou.

A poslední věc, kterou mám, to znamená, pokud chcete vědět, co by bylo dobré udělat, aby se to vylepšilo, aby to bylo lepší, než je to dnes, tak to je učitelům přidat tím způsobem, že ty peníze dostanou jednotlivé školy a ředitelé, aby to pak na základě toho, jak oni vidí kvalitu těch učitelů, mohli přerozdělit. A tento návrh zamítnout. Čili připojuji se k návrhu pana kolegy Canova a navrhuji zamítnutí tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já vám děkuji. O slovo požádala paní ministryně, prosím, máte slovo.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Já začnu těmi dvěma, řekněme, emocionálními otázkami či výzvami pana senátora, které zazněly. Nejsem si jista, jestli působím jako člověk, který je snad nějak ješitný nebo pyšný. Já jsem reagovala na to, že, vaším prostřednictvím, paní předsedající, pan senátor tady velice kriticky líčil katastrofický scénář, zaplavení našich škol papíry, každý krok, který v tom zákoně je, vylíčil tím nejšílenějším způsobem, byrokracií, razítky, včetně té vize, jak ten kariérní řád administrativně zatíží školy. Já jsem v úvodní řeči právě zcela věcně a korektně, myslím si, jak je běžné v Senátu, se vypořádala s tímto a také jsem popisovala, v čem ten návrh, který máte na stole, a ne já, ale právě společně, jenom jsem se ohrazovala společně s učiteli, skutečně s učiteli v terénu, jak byl přepracován. Na slovo pana senátora jsem reagovala tak, že, ano, takto přesně jsem se já rozčilovala nad textem, který mi byl předložen, a opravdu byl z dílny, ta vize, včetně správního řádu, atestací, komisí, teoretiků, mentorů, čtyř stupňů, vrchních mentorů, z dílny tedy dřívějších kolegů za ODS. Ale řekla jsem to jenom proto, že přece není fér mě kritizovat, že za dva roky se nepodařilo možná některá rezidua toho původního návrhu změnit. To není žádná podpásovka! To jsou fakta.

Možná jsem tento návrh, když jsem ho nalezla, měla zmačkat a hodit do koše. A začít úplně znova. Jsem legislativec, tak jsem to měla napsat úplně znova. Na základě toho, co jsem slyšela od učitelů v praxi. Já jsem ale věděla, že když jsem nastoupila, tak jsme se opravdu nacházeli ve velmi kritickém bodě v českém školství, trvám na tom, že do té doby jsem tady žádné hlasy neslyšela, podotýkám, nemluvila jsem politicky, řekla jsem občansky. A jako matka jsem nic takového neslyšela. Já jsem to jenom řekla, že mi to bylo divné.

Teď jsem samozřejmě ráda, že jsme na jedné lodi a chceme situaci zlepšit. Já to nekritizuji, jsem ráda. A řekla jsem a trvám na tom a všechny odborné asociace, a nejenom jedna z nich, která tady byla zmíněna – školské odbory toto projednávaly, projednávaly to desítky a desítky asociací, které jsou dlouhodobě reprezentanty jak ředitelů, tak učitelů. Nebo jednotlivých typů vzdělávání po tu dobu dvou let. Každý měl různý názor, snažili jsme se najít nějaký kompromis, nějaký společný.

Ale ta vize před dvěma lety byla taková, že musíme mít silný školský rozpočet. Letos máme nejvyšší po roce 1989, máme podporující usnesení sněmovny o trojnásobném, nebo spíš úkol sněmovny vládě, nebo o třikráte zvyšování školského rozpočtu po sobě. Máme v rozpočtové strategii státu jak změny financování škol, tak kariérní řád. To je vazba na zákon rozpočtové odpovědnosti, to není cár papíru. Ano, kritizuji rozpočet, jak byl bývalým ministrem financí Babišem předložen, ale i tak tam už teď je skoro 8 mld. na platy učitelů v regionálním školství. Já tvrdím, že to je málu, ale nikdy předtím automaticky ministr financí 8 mld., to znamená 10 % pro učitele neposlal, abych byla spravedlivá. Na první návrh. A začíná boj o rozpočet. A rozhodně chceme víc.

To jsou taky fakta. A třetí věc, ano, měla jsem úsudek, že ke školskému rozpočtu potřebujeme férové financování. Tady navazuji na ty, co četli ty příběhy od paní ředitelek, jak jsou zavaleni papíry, nebo že oceňují bezplatné plavání, ale že zase to bude nějaký dotační program. To změní ty změny financování škol. Ty jsme právě schválili před dvěma měsíci. Tak vydržíme ještě jeden školský rok a bude to v pořádku. Spoustu papírů se zbavíme.

A třetí věc je kvalita. Kvalita vzdělávání dětí a profesní podpory učitelů. Proto potřebujeme kariérní řád učitelů. A já jsem nevyhrožovala, já jsem jenom konstatovala fakta. Řada z vás je služebně, politicky určitě starší než já, tak si uvědomujete, že návrh rozpočtu je v první fázi. Ministr obrany např. vznáší s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci významné své požadavky a těchto 2,5 mld. je zafixováno teď zcela natvrdo směrem ke školám. Já tvrdím, že to není na papíry a byrokracii na atestační komisi, je to na ohodnocení učitelů v třídnických příplatcích, specializačních příplatcích, ve snížení přímé pedagogické činnosti, v řadě věcí, které už na školách jsou, jenom nejsou zafinancovány. A jenom varuji, ať si uvědomíme, že když jim nedáme ten účel, tak zpátky propadnou do té masy peněz a budou předmětem tvrdého vyjednávání. To není vyhrožování, to je faktum. Jenom jsem se ohradila, že by to bylo na ty papíry. Je to směrem k učitelům. Je to moje přesvědčení, rozhodně nechci lhát.

A co se týká implementace, tak podotýkám, že implementace je přesný implementační plán na ministerstvu. Já ho rozešlu všem politickým stranám jak na změny financování škol, tak kariérní řád, tak, aby při výměně ministra mohly politické strany sledovat, že všecko pokračuje podle plánu. Protože mně záleží na tom, aby změny byly funkční.

A teď tedy, kolik jich je. Jak už jsem řekla, nevím, jestli to Miloš Vystrčil slyšel, vaším prostřednictvím, paní předsedající, jedná se o to, že skutečně to není tak, že by kolegové, kteří doposud nemají dva roky praxe, že by jejich platová třída byla snížena. V žádném případě. Ale je to tak, že ti kolegové – a takoví jsou také –, kteří mají nižší platovou třídu, protože k tomu dochází, to bezpochyby víte, v praxi, než mají mít, tak tu dvanáctou musí dostat v okamžiku atestace. Je to opačně. Oni se nesníží, ale když mají nižší, třeba mají jedenáctku, protože také na toto si mi učitelé často stěžují, tak nejpozději tou atestací musí – je to takové zdůraznění zákoníku práce – dostat tu dvanáctku. Je to opačně.

Indikátory se doplňovaly po společném jednání školských výborů, senátorů a poslanců. Jsou doplněny, podotýkám, není to právní předpis, proto to nemáte před sebou. Co se týká právních předpisů, tak nařízení vlády v tuto chvíli už je v meziresortním připomínkovém řízení, každý se s ním může seznámit. To jsou ty snížené přímé pedagogické činnosti. Takže je to veřejný dokument. A vyhláška, kterou očekáváte, ta by měla vstoupit do meziresortu ihned po schválení Senátem. Ale podotýkám, je to jednostránková věc, je to osm oblastí, kterými se mají atestace zabývat. To je vše, co potřebujeme k 1. září. Proto je to i v souladu s legislativními pravidly.

A co se týká NIDV, tak rozhodně nebude centrální. Ono má zajistit nové dvě činnosti, to je ten § 29, že vykonává činnost v atestačním řízení, v té trojce, a zřizuje metodické kabinety a zajišťuje jejich odbornou činnost. Proto to tam je uvedeno. A zase si to přáli učitelé, když jsem s nimi besedovala, protože říkali, že pokud to tam nebude, tak nemají garantováno, že budou mít metodické kabinety. A že mají garantováno, že metodické kabinety – myslím sdílení té dobré praxe vznikne a bude garantováno ministr neministr, že to chtějí mít v zákoně. Je to přímý odraz jejich požadavku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně, a nyní s přednostním právem pan místopředseda senátor Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já budu na rozdíl od jiných velmi stručný a začnu tím, když jsme tady schvalovali zákon o sportu, tak jste mě ujišťovala, že když tam bude, že obec musí mít plán rozvoje sportu, tak že to nebude žádná byrokracie, že to bude jenom takový, že tak se píše, co dělá. Tak výsledek je takový, že se za statisíce zadávají studie odborným agenturám, aby tento zákon vypracovaly. A tak je to vždycky.

Já si vzpomínám, když jsme tady probírali mateřské školky, tak v zákoně tehdy stálo, že o úplatě v mateřské škole rozhoduje ředitel školy. Ale ve vyhlášce, kterou evidentně paní ministryně porušovala zákon, protože si tehdejší, to nevím, který si přizpůsobila, respektive ministerstvo obrazu svému, tak do něj napsali – jednak osvobodili některé – a pak si do něj napsali, že to může být nanejvýš polovina neinvestičních nákladů za uplynulý rok. No to je... Proberte si to v hlavě, co je to za nesmysl. To vůbec spolu absolutně nesouvisí. A toto ustanovení platí dodnes.

Takže já první obavu mám, že těmi vyhláškami teprve, které už Parlament neschvaluje, tam bude ten zakopaný pes. A já to řeknu jednoduše, nechte už proboha ty učitele učit a ředitele ředitelovat. Oni nás zase tak moc k tomu nepotřebují. Já už si ani nepamatuji, kolik jsem přežil ministrů a ministryň školství. Přežil jsem i Katku, kterou mám jinak lidsky velmi rád. A byl jsem jediný, kdo se jí zastal v souvislosti s onou Peltovou (nebo jak se to nazývá) aférou, ale současně jsem řekl, že pokud by měla odstoupit, tak určitě ne v souvislosti s tímto, ale třeba v souvislosti s pamlskovou vyhláškou nebo s chozením dvouletých dětí do školy a povinném ročníku v páté od pěti let a podobné věci.

Ale oni na těch školách dělají především místní akční skupiny a místní akční plán. Přeložím do češtiny. Místní akční skupina nejprve utratí dotační peníze za přípravu. Pak už jich moc nezbyde a další dotace přijdou na místní akční plán. Ale potom ještě kraj zpracuje krajské akční skupině krajský akční plán. A poté v celostátní akční skupině ještě celostátní akční plán. A protože bohužel neexistuje jen Ministerstvo školství, ale také všechny ostatní, tak mezitím musí pracovat na hlukových mapách, protihlukových mapách a dalších desítkách věcí, kdy sice se všichni zaklínají tím, ale vždyť tohle je docela jednoduché, akorát že tisíc maličkostí umořilo vola. A to platí přesně tak i ve školství.

Já se ptám jednoduše. Co se stane fatálního, ale opravdu tedy strašného, když tento zákon nebude přijat? Já vám garantuji, že vůbec nic. Stejně jako mnoho tisků, které tady v tomto týdnu máme. Nestalo by se vůbec nic. A opakuji svoji větu, paní ministryně, že potřebný zákon neznamená nezbytný zákon. A my bychom měli přijímat zákony, které jsou nezbytné.

Potřebných, jé, těch by bylo. My reagujeme na každou událost a přijímáme a přijímáme. Legislativní zpracování – a to teď neříkám prosím o tomto zákoně, aby bylo jasno, to je obecně – to legislativní zpracování je katastrofální. Máme dva miliony předpisů a když vzpomenu, jak jsme si vysvětlovali některé paragrafy stavebního zákona na výborech a na klubu, tak vůbec nikdo nevěděl, co to tam čtou. A to nechci tady mluvit o dalších evropských tiscích, o příležitostech mladých a podobných nesmyslech, které tady výbor napíše. Že vítáme iniciativu, aby poté napsal deset si vzájemně odporujících, že v žádném případě nic takového nechceme. Místo aby napsal, běžte s takovou hloupostí do háje.

Takže moje otázka je jednoduchá. Stane se něco fatálního? Vzpomeňte, kolik zákonů teď sněmovna přijímá v devadesátce, které nemají s bezpečností ani s nutností vůbec nic společného a jsou v rozporu s tím, co je napsáno. Ale je to hrr a podle toho to taky vypadá. Práce kvapná málo platná. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a do obecné rozpravy je nyní přihlášen pan senátor Jiří Cieńciała Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážená paní senátorko řídící schůzi, paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já jsem nadšen tady touto diskuzí jako začínající senátor a je to obrovská škola. Tady k tomu zákonu mám otázku kardinální – to be, or not to be. Chceme změnu v systému školství a vzdělávání, nebo nechceme? Otázka je položena jasně a srozumitelně. Odpověď si nechme každý pro sebe, nebo se k tomu vrátíme při hlasování nebo před hlasováním. Já vám můžu za tu část praxe, to znamená za tu část uživatelů, absolventů výstupu toho systému školství a vzdělávání, to není jenom školství, to je celoživotní vzdělávání, to je duální vzdělání. A má to celou řadu prvků. A můžu vám říct, že kdybychom se v těch firmách nedovzdělávali, tak některé firmy by už dávno zkrachovaly. Já vám říkám, že úroveň absolventů na všech úrovních, ale zejména na té středoškolské a vysokoškolské nejde nahoru. Bohužel. A konkurence nespí. Čili myslím si, že tady je potřeba přijít s něčím, co nám úroveň absolventů těchto škol na všech úrovních, zejména na té středoškolské a vysokoškolské, zvýší. Co bude garantovat to zvýšení?

Celá řada argumentů, která tady padla pro i proti, pod každý se podepíšu. I ten, co je pro, i ten, co je proti. Protože na každém šprochu, na každém argumentu, na každé argumentaci je kus pravdy. A teď je to umění vybrat tu kritickou cestu pravdy. A teď si postavme otázku, čeho dosáhneme, když to zamítneme. A postavme si otázku, čeho dosáhneme a v jakém čase a za kolik, když tomu dáme šanci pokračovat, rozvíjet a podle systému japonského kaizen to zdokonalovat. A nebo vezměme si příklad ze života. Narodí se dítě dvěma milencům, nebo manželům, a to dítě není moc chtěné. A teď je otázka, jestli se to dítě má narodit, nebo nemá narodit, a jsou na to různé pohledy. A životní praxe ukazuje, že na každém dítěti, na každém organismu i systému socioekonomickém i technickém se dá pracovat a ten systém zdokonalovat.

Já jsem daleko od zkušeností a od tvrzení, dělejme jenom dokonalé věci a dělejme jenom dokonalé zákony. Sami nejsme dokonalí. Kdo z nás je dokonalý, ať zvedne ruku a podepíše se pod to. Čili jestli přistoupíme na varianty, jak tady padly ty varianty, že to shodíme ze stolu, tak zůstaneme tam, kde jsme byli. Jestli přistoupíme na variantu, pojďme, uznejme některé připomínky, pojďme do podrobné diskuze a vrátíme to Poslanecké sněmovně, tak ta Poslanecká sněmovna bude nějakým způsobem muset pokračovat a v nějakém dalším kole nám to předloží.

Čili tady si myslím, že jsou jenom dvě možnosti. Buď to schválit, nebo to poslat zpátky Poslanecké sněmovně. A když ani jedna, ani druhá varianta nebude, to znamená, že ten školský zákon nepotřebujeme, že jsme spokojeni s úrovní vysokých škol, středních škol a celého toho vzdělávacího systému. Čili na tu shakespearovskou otázku to be, or not to be, čili co potřebujeme, nebo nepotřebujeme, si musíme odpovědět. A když to potřebujeme, tak zvolme tu nejracionálnější cestu. Byla by to obrovská škoda, kdyby to kvantum práce, které bylo vykonáno celou řadou lidí, kteří se museli zdržovat, jak tady v uvozovkách hovoříme, od své učitelské činnosti, já se nepodepisuji pod to, aby oni se zdržovali. Oni se učili všichni ti lidé, kteří na tom pracovali a budou pracovat.

Víte, já jsem v 90. letech řídil firmu, která zaváděla nové normy řízení jakosti. Byly to IZO německé, byly to japonské, byly to americké standard. Každá firma si něco zvolila, ale drtivou většinou české firmy se přihlásily k IZO normě, k té organizaci německé. Protože k Němcům máme mentálně nejblíž, protože jsme po staletí společně vyrůstali a vychovávali se a ovlivňovali se. A to si nedovedete představit, jaký byl v době zavádění tohoto systému odpor na všech úrovních. Od dělníka počínaje, ředitelem konče. A trvalo to roky. Roky to trvalo, než jsme si uvědomili, co nám to přineslo v kvalitě, životaschopnosti, v konkurenceschopnosti. A tady je určitá analogie. Samozřejmě že to není jedno a totéž, ba naopak. Systém vzdělávání, tak jako systém léčení a atestace ve zdravotnictví, to je blízká analogie. Poněvadž tady rozhodujeme o naší budoucnosti. O budoucnosti našich dětí, vnuků a o naší společnosti. O to to je složitější a o to to je zodpovědnější rozhodnout správnou cestou.

Ale já bych byl všemi deseti pro, abychom ten proces, který byl nastartován už i předtím nějakou squadrou azzurrou, dneska to pokračuje dál. Já jsem dalek od nějakých stranických konvergencí a já jsem absolutně pro to, abychom dali šanci tomu, aby se na tom intenzivně pracovalo. Jak jsem řekl v úvodu, úroveň absolventů našeho školství není dobrá, není vyhovující a neodpovídá požadavkům 21. století z hlediska konkurenceschopnosti. Nechci to tady rozvádět a nechci uvádět detaily. Čili to je všechno, co jsem chtěl říct. Já vím, že jsem si jenom ublížil ve vašich očích, poněvadž já nejsem takový špičkový bohemistický řečník, já jsem od tvrdé reality, kde se taví ocel v teplotě 1600 stupňů a 180 tun musí být zpracováno během 45 minut. A to je obrovská šichta. I Akademie věd, jak tam zasedala u nás v Třinci, uznala, ano, omlouváme se všem ocelářům a energetikům, že i v ocelařině je hi-tech. A já si myslím, že nejvýznamnější hi-tech je právě ve školství. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Jiří Růžička.

Senátor Jiří Růžička:  Ještě jednou děkuji za slovo. Já jenom budu reagovat na to, co tady několikrát už bylo zmíněno. O podpoře některých asociací, některých institucí, naopak odmítání ze strany učitelů atd. Tak si dovolím jenom několik drobných poznámek.

První je ta, že ne všechny asociace zákon o pedagogických pracovnících, jeho novelu podporují. Není to pravda. To bychom měli vědět. Druhá věc, několikrát se kriticky mluvilo o tom, že ta vznikající pedagogická komora – to jsem také řekl v tom svém předchozím vstupu – nezastupuje vlastně nikoho. Nezastupuje nikoho, samozřejmě. Ona jenom dala možnost učitelům – a jsou to učitelé, protože oni tam zaškrtávají, z jakého typu školy jsou – se k tomu vyjádřit. Pokud žijeme ve státě, kde se lidé mohou k něčemu vyjádřit – já doufám, že žijeme a ještě dlouho žít budeme – tak je to asi zcela legální způsob.

Poslední moje poznámka se týká toho, co tady pan senátor Nenutil, vaším prostřednictvím, paní předsedající, zmínil. A to je jaksi vyzdvižená podpora odborů. Podpora odborů. Já jsem učinil dotaz ne jako Jiří Růžička, ale dotaz jako místopředseda výboru pro vzdělávání, kolik odbory ve školství zastupují učitelů. Učinil jsem dotaz, oficiální, písemný. Dostal jsem odpověď, že mně do toho nic není. Sice nenapsali, že mi do toho nic není, ale napsali, že nejsou povinni mi tuto informaci sdělovat a že mně ji nesdělí. Tak pro mě tato instituce nepředstavuje příliš důvěryhodný zdroj podpory tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. My jsme se vystřídali v řízení schůze. Dalším do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi krátce vystoupit k tomuto zákonu. Předesílám, že nejsem učitel, nikdy jsem neučil a nikdy ani učit nebudu, nemám k tomu vzdělání. Chtěl bych ale podpořit tento předložený zákon, protože chci podpořit odměňování učitelů. Jsem přesvědčen, že je potřeba odměňování učitelů zvýšit. Nejsem učitel, ale jsem v roli zřizovatele základní a mateřské školy. U nás v obci máme samostatnou základní, samostatnou mateřskou, každá má svou ředitelku. A ty školy jsou velice kvalitní. A právě proto, že vím, s čím konkrétně se potýkají, právě proto bych podpořil tuto změnu. Hovořilo se tady velmi podrobně o tom zákonu a chtěl bych říci, že žádný z dalších zákonů, který máme předložen, není dokonalý. Ani tento zákon není dokonalý, ale je to krok kupředu, je to krok nějakým směrem. A já bych navázal na svého předřečníka, pana senátora Cieńciału, který o tom hovořil. A já plně podporuji jeho názor. Ale chtěl bych přidat ještě něco navíc. Myslím si, že tady nejsou jenom dvě cesty, schválit nebo zamítnout. Je také cesta schválit s pozměňovacími návrhy. A já bych vás chtěl požádat, abyste podpořili předložené konkrétní pozměňovací návrhy, které přinášejí učitelům konkrétně navýšení jejich odměn. A takto schválený zákon s pozměňovacími návrhy pak můžeme poslat Poslanecké sněmovně, která může konkrétně svým hlasováním vyjádřit, jestli chce nebo nechce navýšit odměny učitelům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil, protože paní místopředsedkyně se zříká přednostního práva. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Děkuji i paní místopředsedkyni, ale moc nezdržím. Chci jen zareagovat na vystoupení pana senátora Růžičky. Asi žádný odborový svaz vám z pochopitelných důvodů neřekne, kolik má členů. Řekněme, že já jsem se v této organizaci dlouho pohyboval a mohu vás ubezpečit, že zatímco iniciátoři tzv. pedagogické komory mají řádově v tisících podpisy různých lidí, tak já vám garantuji, že školské odbory mají řádově desetitisíce skutečných pedagogických pracovníků. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane kolego.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, zaznělo tu, že nebyl předložen nějaký konstruktivní návrh, tak já jsem si dovolil jeden z takových pozměňovacích návrhů předložit právě pro případ, kdy by nedošlo k zamítnutí tohoto zákona. Nerespektuji tu tezi, že se věci mají dělat složitě, když je lze dělat jednoduše. A já, když celou tuto diskusi shrnu, tak my vlastně zavádíme velmi složitý kariérní řád a přitom finanční benefit pro 2. stupeň v tomto kariérním řádu je nula a ve 3. stupni někdy v roce 2021 nebo 2022 3000 Kč. Takže se přimlouvám k tomu, aby jak tady byla diskuse o té částce 2,5 mld. Kč, to nám dělá při rychlém přepočtu necelých 1500 Kč měsíčně na učitele, tak abychom zvážili ty možnosti, které už tady prezentoval buď pan senátor Homolka nebo které jsou součástí pozměňovacího návrhu pana senátora Papouška. Jestliže dnes ty nenárokové složky činí necelých 10 %, jak jsem říkal, jsou v tom absolutním vyjádření 2700 Kč měsíčně, míněno osobní příplatky a mimořádné odměny, tak nechme těm ředitelům, ať ten manévrovací prostor nemají 10 %, ale 15 % těch průměrných mezd. A můžeme vesele, pokud neprojde návrh na zamítnutí, odbourat všechna ustanovení, která v tomto návrhu zákona se nějak dotýkají systému kariérního řádu. Mám jen technickou prosbu, pokud by neprošel ten návrh na zamítnutí a mělo by se jednat o těch jednotlivých pozměňovacích návrzích, tak jen pro účely legislativní kontroly, protože to, co jste tady dostali, tak bylo operativně připraveno, tak bych požádal o odročení jednání buď jako první bod odpoledního jednání, případně tam máme prostor ještě na odročení i na pokračování schůze 7. června, protože ten deadline pro projednání je 8. červen. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A s právem přednosti je přihlášena paní senátorka Zdeňka Hamousová, protože paní místopředsedkyně nechce. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Já bych chtěla využít práva přednosti opět k reakci na předchozí vystoupení. Osobně jsem vystudovaný pedagog, ředitelka školy, takže bych mohla mít spoustu komentářů, ale zdržím se jich. Jenom bych chtěl uvést na pravou míru a doufám, že tomu dobře rozumím, my se bavíme o 3. kariérním stupni, jako kdyby se týkal všech učitelů, tzn. že všichni učitelé by měli mít o 3000 Kč navíc. My jsme včera debatovali s paní ministryní a ptala jsem se, kolika vyučujících se bude týkat ten 3. kariérní stupeň. Bylo mi řečeno, že zhruba tak 30 %. Takže to není 3000 Kč plus 2000 eventuálně navíc pro všechny vyučující. Zhruba pro 30 % vyučujících z celkového počtu. Mám ještě dotaz, bude se nějak regulovat počet zájemců o ten 3. kariérní stupeň? Protože teoreticky si přeci můžeme říci, že všichni budou chtít dosáhnout svého maxima v tom profesním oboru a budou chtít dosáhnout 3. kariérního stupně. Takže teď mi to nekoresponduje s tím předpokladem, že to bude asi 30 % vyučujících, takže jestli se bude nějakým způsobem regulovat ten počet zájemců? A ještě si neodpustím, když tady zazněly odbory, citaci ze zákona, kdy § 24a: "Plán pedagogického rozvoje školy a osobní plán profesního rozvoje." Mělo by tam podle mě být ještě "profesního rozvoje pedagogů", protože se můžeme bavit o profesním rozvoji i nepedagogických pracovníků ve smyslu ředitelka nebo vedoucí školní jídelny, stravovací trendy a další věci. Ale píše se tu: "Ředitel školy vytváří po předchozím projednání s odborovou organizací působící ve škole plán pedagogického rozvoje školy pro naplnění cílů..." Rozumím tomu, zákoník práce nám říká, že pokud je odborová organizace, tak opatření, které se týká většího počtu zaměstnanců, musí být projednáno s odborovou organizací. Toto se mi tam zdá nadbytečné. Je to jednotlivost, maličkost, ale také se může stát, stává se běžně, že školy nemají odborovou organizaci, dobře, nic se neděje. Ale odborová organizace je tvořena nepedagogickými pracovníky, tzn. zaměstnanci školní jídelny, školník, uklízečky. Takže ten plán kariérního, toho odborného kvalifikovaného rozvoje vyučujících tímto ustanovením je zapotřebí projednat s těmi, kteří kvalifikačně, kompetenčně v této záležitosti nejsou erudovaní. Ale to je jen poznámka k té váze odborové organizace, která je takto vážně vnímána. Ale měla jsem dotaz, poprosím později o odpověď. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám děkuji, paní senátorko. Paní ministryně se hlásila, prosím, má slovo.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Já odpovím na tu položenou otázku. A prosím ještě jednou. V případě posunu začínajícího učitele do pozice tzv. samostatného učitele, tak si tento kolega polepší nejméně o 1000 Kč a nejvíce o 2000 Kč. Právě v návaznosti na to, a to je svobodné rozhodnutí ředitele při smluvním vztahu mezi učitelem a ředitelem, když nastupuje do školy, jestli mu uzná a jakou z hlediska těch činností, co vykonává, ve školách to může být různé, činnost podle platové třídy číslo 12 nebo 11. Tak proto je tam 1000 nebo maximálně 2000. Jinak jsem panu senátorovi Vystrčilovi reagovala na to, že rozhodně nehrozí, že by se snižovaly. Naopak, je to přitvrzení "nejpozději tehdy 12. platová třída, pokud nebyla doposud". Co se týká těch 3000 příplatku, znovu připomínám, v případě 3. stupně se jedná o 5000 Kč, které se skládají ze dvou částek, ale nárokově. 3000 příplatek a plus 2000 z hlediska skoku ve stupni, takže 5000. A jen chci říci, že ten skok ve stupni má význam i tak, že motivuje ty "služebně mladší" kolegy, aby vstupovali do kariérního stupně, protože oni se zrychlí v tom věkovém automatu a potom pokračují dál už jakoby rychleji. To tady ještě nezaznělo. A co se týká toho, kolik předpokládáme, že bude kolegů ve 3. stupni, prvních 1600 kolegů vstoupí do systému v roce 2022, tak v náběhu dalších let předpokládám, že by to mohlo být 30 % učitelů. A teď pozor, ano, logická otázka, nebudeme vlastně chtít, aby všichni kolegové byli vynikající učitelé ve smyslu 3. stupně kariérního? Proč ne, že, otázka. Ale tady jde o to, že vynikající učitelé podle mého soudu jsou všichni, každý svým způsobem. Ale toto je 3. stupeň v rámci profesní dráhy, kterou si může ten učitel zvolit. Ale když si ji zvolí, tak musí být didaktikem nebo metodikem v předmětu nebo v oboru. A to je to stejné, jako kdybychom u kterékoli jiné profese se tvářili, že všichni jsme "z gruntu" takto nadáni. Takto to není. Tzn. já se domnívám, že z hlediska systému by opravdu ten počet měl být zcela přiměřený, aby nedošlo potom zase k devalvaci toho, jak tito kolegové dál metodiku a didaktiku šíří mezi ostatní kolegy, pomáhají se jim zdokonalovat v učitelské profesi, takže můj osobní názor, že 30 % je zcela dostatečných. Byly i dřívější návrhy, že tam mělo být pouze 15 % učitelů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní ministryně. S právem přednosti se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, nebudu tady dělat žádný rozbor, nejsem odborník. Myslím si, že školství potřebuje změnu, potřebuje změnu motivační, potřebuje vyslat signály a nejen vyslat, ale také je naplnit, že zejm. učitelská profese se bere vážně a že bude garantován její postup a vývoj a také finanční ocenění tak, že ti lidé budou spatřovat v učitelské profesi jistotu. Že tam budou spatřovat možnost kariéry a budou chtít mít učitelské povolání jako celoživotní práci. Já si myslím, že na tom se všichni shodneme. A my víme, jak to chodí. Vlády slibují, ale na druhou stranu podléhají určitým vlivům. Mj. samozřejmě i vlivům ekonomického cyklu. A přijdou-li problémy, tak vlády se holt snaží rozpočty někde seškrtat. Ale já bych tu chtěl upozornit na jednu věc, která tady nezazněla. Prakticky všichni z celého našeho politického spektra, které je v Senátu, ale i občanského zastoupeno, jsme se shodli na tom, že je potřeba pedagogy a školství daleko více ocenit. Prosím, nezapomínejme na to, že my dokážeme učitelům garantovat příjmově jen jednu věc, kterou vláda musí dát do rozpočtu. A to je to, že nároky učitelů budou obsaženy v zákonech. A zákony jsou automaticky povinností vlády formou mandatorních výdajů je promítnout do přípravy státního rozpočtu. Pokud chceme učitelům pomoci a chceme-li to garantovat, tak to musí být v zákonech. A v tomto zákoně ta garance je, i když není taková, jakou bychom si představovali, ale určitý pokrok tam je. Tzn. že zakládá mandatorní výdaje, které musí jakákoli vláda, která přijde nebo je, do té přípravy a návrhu státního rozpočtu promítnout, jinak je to hrubé porušení zákona a samozřejmě to může vést k dalším řízením. Takže z tohoto pohledu se domnívám, že to v každém případě, pokud myslíme vážně to, že chceme učitelům ty peníze dát, aby prostě byly, dodat, tak je to nejlepší krok, protože takové ty sliby, které před volbami politické strany a hnutí budou dávat, no, po volbách se řekne: "Ekonomický vývoj je horší a nejde to a máte smůlu." Takže já v každém případě, byť znovu říkám, nejsem odborník, já velmi respektuji stanovisko odborů, protože jak tady zaznívalo, jestli jsou dostatečně reprezentativní, není tady nikdo ve školství, pane senátore, prostřednictvím řídícího, reprezentativnější, než jsou školské odbory v oblasti školství. To vám naprosto garantuji a myslím si, že mají stabilní členskou základnu a že samozřejmě nemusí každý s jejich postoji souhlasit. Ale nakonec, co víme, tak tyto odbory vždy bojovaly za dobrou věc a vesměs byly politickými stranami napříč politického spektra respektovány a do značné míry i jejich názory brány v potaz. Takže tolik asi k tomu a prosím, jestli můžete uvažovat o tom mandatorním výdaji, že je to také velký přínos pro učitele. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, prvně bych začal tím, že se připojím k tomu, co tady řekl kolega Štěch, protože v zásadě jsem chtěl říci totéž. My tady můžeme dávat návrhy, jak budeme přidávat peníze, ale fakt je, že každý ministr financí je racionální člověk, a když mu tam ministr přinese nějaký návrh na zvýšené výdaje, tak chce vědět proč. A samozřejmě proč je především proto, že je zákon. A teprve když vyplní to, co mu dává zákon, tak pak může uvažovat o proč, o něčem jiném. Takže je zcela evidentní, že jestliže bude tento zákon, tak každý ministr financí bude muset s těmito penězi počítat. A ty peníze v každém případě kantorům doplynou. Samozřejmě že stejně jako kolegyně Hamousová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, bych jako bývalý kantor tady mohl mluvit mnoho, co se mi na tom kariérním řádu nelíbí. Ostatně mnohé jsem na klubu paní ministryni řekl. Ale na druhé straně je třeba říci, že tady je určitě nastartován jistý proces a přeci nikdo z nás nemá nic proti tomu, aby existoval kariérní řád pro učitele. Určitě můžeme mít celou řadu názorů, jak by měl ten kariérní řád vypadat, ostatně o tom se vede debata už, řekl bych, dokonce desítky let. A zatím se tedy k ničemu úplně rozumnému nedošlo, takže dejme tomu, že to je další pokus. Myslím si, že je také docela pochopitelné, a já jsem to paní ministryni říkal také, že není zrovna dvakrát nadšení z kariérního řádu mezi učiteli. Ale zase všichni, kteří jsme ve školství pracovali, pracujeme nebo víme, jak to tam chodí, tak víme, že kantoři jsou jedna z nejkonzervativnějších skupin obyvatelstva. Oni žehrají na stávající situaci, ale ještě více žehrají na jakoukoli změnu, která ve školství nastane. To, že mají nedůvěru k nejrůznějším snahám, jak reformovat školství, je také zcela pochopitelné. I já jako kantor jsem zažil tolik všelijakých reforem, které líčily šťastné zítřky českého školství, a zpravidla to dopadlo tak, že nakonec bylo hůř než předtím. Takže se není co divit, že když přijde někdo s něčím dalším, tak že zrovna není vítán s nějakým nadšením, protože je za tím letitá zkušenost, jak to doposud vždycky dopadlo.

To ovšem neznamená, že bychom měli tím pádem rezignovat na vše a nedělat nic.

Já osobně nemám vůbec žádný problém mezi prvním a druhým stupněm. Jsem velmi rád, že se zase vracejí vedoucí učitelé, a myslím si, že přechod mezi prvním a druhým stupněm by mohl být velmi jednoduchý, pokud vedoucí učitel s ředitelem se dohodnou, že začínající kantor je dobrý, tak bych si skoro tvrdil říci, že by to mělo stačit. Horší je samozřejmě přechod mezi druhým a třetím stupněm. Mně samotnému se nelíbí název "vynikající učitel", protože řekněme si zase pravdu, jaká je. Vynikající může být odborník ve školství, ale kantořina je úplně něco jiného. Vynikající odborník se může stát prostřednictvím atestací, ale vynikajícím učitelem se žádný člověk a žádný učitel nestane prostřednictvím atestace, protože kantořina není jenom o tom, co víte, co máte v hlavě, ale také schopnost, jakou jste předávat svým studentům a žákům. A vynikající učitel je vlastně ten, který to dokáže předat svým žákům. A tomu určitě nepomůže žádná atestace. Ale na druhé straně chápu, že je tady něco, co by mělo vést lidi k tomu, aby se sebevzdělávali. Také jsem to říkal na našem klubu, že každý člověk je ve své podstatě líný. Já jsem líný a když před sebou nemám nějakou zkoušku nebo něco, kde bych měl prověřit své vlastní schopnosti, tak člověk zpravidla uhýbá tím nejjednodušším způsobem, to znamená, že nedělá nic. To je vlastnost téměř každého člověka, a těch pár výjimek jenom potvrzuje pravidlo.

Chtěl bych také říci, že není úplně správné a nepovažuji za seriózní, když se tady paní ministryni vyčítá i to, že nejsou všechny prováděcí předpisy a že vlastně nevíme, jak to bude fungovat. Ale my to nemáme u žádného zákona, který tady je. Pravidlo, kdy se to vyžadovalo, už je vlastně dávno pryč. Pamatuji si samozřejmě doby, kdy jsem dělal předsedu výboru v Poslanecké sněmovně, kde jsou jiné možnosti, než zde, tady se to udělat nemůže. A velmi dobře si pamatuji, že jsem vrátil několik zákonů jako předseda výboru, samozřejmě po dohodě s výborem. Řekl jsem, že zákony výbor nebude projednávat, pokud nebudeme mít prováděcí předpisy. Tak to kdysi bylo. Ale tahle doba už je dávno pryč. V právní revoluci, kterou tady permanentně probíháme, dneska už vůbec nehledíme na kvalitu zákonů, ale hledíme na množství, jako kdybychom nebyli potomci husitů a nevěděli jsme, že na množství nehleďme, že ano?

Na závěr musím říci, že mám samozřejmě připomínky k návrhu, zcela určitě vím, že nebude přijat dvakrát s nadšením. Nicméně je to jakýsi pokus o to, abychom tento systém nastartovali. A nepochybuji o tom, že tento systém je realizovatelný a je také měnitelný tak, aby nakonec odpovídal více realitě a aby to nebylo o administraci, o úředním šimlovi, ale aby to bylo konečně o tom, že ve školství budou odměňováni ti lidé, kteří se dětem, studentům, žákům – podle toho, na jakém stupni působí – skutečně věnují a ne ti, kteří ve dvě hodiny položí tašku a odejdou pryč. To je myslím problém celého školství, že díky tomu, že balík peněz ve škole reálně není, že ředitel nemá mimotarifní složky téměř žádné, tím pádem také odměna mezi tím, který s dětmi chodí po výletech, nakonec riskuje i sebe sama, který s nimi dělá po odpoledních, má fakticky stejně jako ten, který ve dvě hodiny symbolicky položí tašku a má čistou hlavu.

A jestli kariérní řád dejme tomu určitým způsobem pomůže, bude to dobře. V tom znění, v jakém je teď, si tím nejsem úplně jist. Ale na druhé straně také zcela určitě jsem si jist, že když zde přijmeme pozměňovací návrhy, záležitost nevylepší.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A jako poslední zatím se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu. Prosím, paní kolegyně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych na závěr projednávání tohoto zákona poděkovala za vás za všechny především naší odborné pedagogické veřejnosti, ale i té nepedagogické, bez které by práce v našich školách nemohla fungovat. A tak, jak jsem vás poslouchala, věřím, že každý z vás to myslí nejlépe tak, jak je o tom přesvědčen a dává nám to patřičně znát.

Paní ministryně se zmínila o historických eskapádách ministerstva. A já si vzpomenu na jednu za všechny, kde jsem téměř na kolenou prosila vašeho předchůdce pana ministra Chládka ohledně vzdělávání. Mám ve své škole kolegyně, které po dvou vysokých školách musely vystudovat, bohužel, ještě tu třetí, a na různých adresách. Bylo to hodně náročné, zvládli jsme to. Možná, kdyby už tehdy kariérní řád byl nějak nastaven, už se tato eskapáda nestala. A proto deprese, která nás tady sžírá, nevím, jestli by se ji podařilo odstranit. A přála bych to hlavně mladým pedagogům, jestli by se ji podařilo nastartovat těmi čtyřiceti tisíci nástupního platu. A tak, jak bylo řečeno, že kantorem se člověk vlastně rodí, jestli by nám do školství zase nepřišli ti, co tam jdou kvůli penězům, protože nástupních čtyřicet tisíc není nikde. Ale to je filozofická otázka, kdo přichází do školství. Jsou to lidé, kteří mají rádi především lidi, a ti nebývají zas tak draví. A možná i proto se tolik o svá práva nedrali, a také je tam převaha žen, i těch máme málo v politice, kde je třeba se drát.

Víte, já jsem s kantořinou začínala hluboce v minulém století. A jako mladá začínající jsem na škole neměla nárok v podstatě na nic. My jsme tehdy i špatně zdravili. Jaký byl vztah ředitele vůči podřízeným. A kdybych na škole byla bývala zůstala do svých řekněme pětačtyřiceti a žádná jiná kantorka nebo kantor do té doby nepřišel, tak jsem pořád zůstala se svými kolegyněmi ta mladá ...

Proto, když mě život dostal do situace mladé začínající ředitelky, tak jsem myslela především na mladé začínající kantory, kterým jsem chtěla a mohla dát rozlet.

Jakýsi kariérní řád jsme si tedy v naší škole po léta budovali a dodnes ho máme. A to jsou pravidla, která se velmi, velmi podobají současnému kariérnímu řádu, kdy si vlastně s podřízenými sedneme. A podotýkám, mám 120 zaměstnanců, takže s každým několikrát do roka děláme tzv. hodnotící pohovory, které vyplývají z toho, že ten člověk si může k tomu co říct, má i svůj plán, ke kterému se po čase zase sám vrací. A my vedení – ředitel, zástupce, vedoucí paní učitelka, mám tam takové profese, kterým rozumím z kariérního řádu, protože ředitel není schopen při dnešním návalu povinností všechno dostát. Ale co ředitele ze všeho nejvíc baví, je si se svými lidmi povídat. A on na to nemá čas. A jsem vděčná za to, že mu to tak nařídíme.

Přátelé, tady nezazněla podle mne jedna zásadní informace. My jsme z ředitelů škol po roce 1989 udělali naprosto legitimní manažery firem. Bohužel, každý manažer má, jak se dnes říká, svého PR, to znamená personalistu, někoho, kdo s ním o lidi pečuje, zástupkyně.

To ekonomické, ta právní subjektivita, kterou jsme ředitelům vložili na bedra, ta nás odvádí od té práce s kantory, ta má tady tu byrokratizaci na svědomí, nebo tu valnou část. Možná jenom taková otázka řečnická do pléna... Nebyl by třeba čas, já vím, že asi bych tady teď zbourala tuto historickou budovu, ale nebylo by dobré, kdyby kantoři opět tak trochu patřili nedotknutelně pod stát? Jenom filozoficky, ředitelé se utkávají se svými zřizovateli, tu osvícenými, tu méně osvícenými. Neměli by potom čas víc na své pedagogy?

Víte, plán může být v mnohých školách nesrozumitelné, někdy trošku třeba opomíjené... Nechci říkat sprosté slovo. Když se podíváte do některých rozvojových plánů škol, tak zjistíte, že ten plán se opakuje systémem CTRL+V a někdy se tak trochu zapomene změnit datum dětského dne, vánočních prázdnin a tak. Nemají čas školy pod tou tíhou byrokracie na své rozvojové plány. Chci tím říct, když se svými kantory hovoříme o jejich hodnocení, máme prostor hovořit o tom, co si oni sami ve svém vzdělání přejí. Jak můžeme i tu svoji školu na základě výběru těch kantorů, samozřejmě je to dlouhodobý proces, profilovat. Nejenom udělat dobrý obor, kterých dneska při nedostatku dětí... Asi to není ta nejoptimálnější metoda, přetahovat se o děti, to nám asi taky výsledky ve školství nepřinese. Takže to jenom poznámka, že dobrý plán ve školství, strategický, víceletý, znamená, že se ti kantoři mají možnost sejít, že se třeba právě sejdou v těch dnech volna, právě o těch prázdninách, kdy není nic jiného na starosti, i na ty vánoce, že nemusí podvádět, protože ten čas na to totiž je. Strategický plán, ten se nevytvoří při běžné poradě, nevím, jak často ji pedagogové mají. Musí se hodnotit. Je to z těch dílčích plánů. A tam platí i rozvoj té kariéry. Já to říkám proto, že to není žádná teorie. Je to prostě pro mě praxe v té mé škole, protože i tak mám možnost se potkat se 120 lidmi a povídat si o věcech, které je zajímají, nejenom o úkolech, o nich samých. Oni jsou za to vděčni, že jsou někam, že někam patří. A to naši kantoři bohužel zatím nemají. A zaslouží si to.

Víte, díky tomu působení ve škole, ve školách jsem měla možnost, protože už hodně pamatuji, tak jsem měla možnost vzdělávat, vzdělávat věci nové, které mě baví. Například jsem byla u toho, když výchovní poradci se měli dozvídat o nových vzdělávacích, vyučovacích metodách speciální pedagogiky. Když jsem začala hovořit o tom, jak se můžou dneska děti vzdělávat i v normálních školách, směrem k inkluzi, tak nebyl problém. Když jsem otevřela například strukturované učení, docela už dneska známá věc, tak ti pedagogové, ti výchovní poradci, to nebyli učitelé, výchovní poradci, kteří mají o všem vědět, upozorňovat své kolegy, tak se hrozně bránili těm metodám. Došlo to tak daleko, že byli ochotni přijet 50 kilometrů, podívat se do školy, kde to podle těch metod funguje, jak do školy základní, kde probíhala inkluze, tak i do té speciální. A vlastně tím chci říct, že ty nové věci se pod kůži dostávají strašně těžko a strašně pomalu.

Šilháme ve školství. Kdo má sklon pečovat o handicapované děti, tak se dostává do systému sociálních služeb. Sociální služby prodělaly vývoj takový, mimo jiné, který podporuje pracovníky tím, že má také nastavený kariérní řád, vzdělávací řád, jsou tam povinné hodiny, ale má tam také supervize. To znamená, že ten člověk, který pracuje s jiným člověkem, je už profesně unaven, má to komu svěřit. Tohle ve škole nemáme. A když toto téma otevřete mezi pedagogy, tak budou plakat, jak jsou unavení, budou si na to stěžovat. Ale když jim nabídnete, zase je to možná nereálné, ale bavila jsem se o tom, co byste potřebovali... Svého supervizora! Zase ho nechtěli. Takže chci říct, že nové věci i užitečné věci nemívají na růžích ustláno. Myslím si, že to je dáno i tím, že v převážné většině jsou tam ženy, které to prostě unesou, které to vytrpí a jsou ochotné pečovat i v těch ztížených podmínkách.

Dovolte mi poslední poznámku, zařazení do stupňů a obava o ty tzv. výborné kantory, většinou staré praktiky, kteří už se nebudou chtít vzdělávat, už na to nemají, nejsou ochotni, nemají motivaci. Já si myslím, že tím, že ten kariérní řád je teď nastaven, tak vlastně zbudou peníze i na ty nenárokové složky. Takže tam přece... Nikdo se o tom nezmínil, že je taky možné, že přece jenom ten ředitel je svéprávný a má svůj rozpočet a je odpovědný, tak přece může i těm začínajícím, když budou tak dobří a jako začínající už budou vykazovat ty výsledky, tak je přece může motivovat tam, když ty peníze protečou.

Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, dovolte mi na závěr svého vystoupení poděkovat paní ministryni za tu její krátkou, ale velmi údernou misi. Já ji nepotřebuji obhajovat, ona se dostatečně obhájí sama. Pro mě za těch mých 30 let v pedagogice, kdy jsem, věřte, že dveře ministerstev oprašovala zleva, zprava, dostala jsem se maximálně k nějakému úředníkovi, a když vidím, s kolika představiteli asociací, ředitelů škol, ale i to, co udělala pro sport, tak si myslím, že si zaslouží naše poděkování. Když tento zákon přijmeme, tak to bude jistě výborná tečka za jejím krátkým působením. Když to bude s pozměňujícími návrhy, jistě se taky svět nezboří. Asi se nezboří v žádném případě.

Ale já jsem naprosto přesvědčena o tom, že to nejenom je schopna myslet s našimi pedagogy i dětmi dobře, ale že bude mít možnost na to ještě dále dohlédnout. Budu věřit tomu, že bude moci dotahovat ty věci, které jste jí tady třeba teď vyčítali. Omlouvám se za delší řeč, chtěla jsem být poslední, ale kolega z Hradce Králové mě zase vyšplouchl.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já děkuji, paní místopředsedkyně. Prozatím jako poslední se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem skutečně chtěl být poslední, a tím se omlouvám, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyni, protože jsem tady tři a tři čtvrtě hodiny sledoval diskusi, jak návrh, tak některé senátory opakovaně. Já se domnívám, že bych mohl v závěru velice stručně, ne tak barvitě, jak dokáží někteří moji kolegové, promluvit, velice stručně říci, co tady nezaznělo, k čemu možná ta diskuse nedospěla.

Bylo tady několikrát řečeno, já to zkrátím do určitého bonmotu, že každý pozná dobrého učitele. Já bych řekl, že každý si myslí, že pozná dobrého učitele, protože nejsou váhy. To tady znova bylo řečeno, že něco je, řekněme, osobnost toho učitele, něco jsou vědomosti. Ten zákon, který tady přichází, z mého pohledu jako lékaře s tím nemám naprosto žádný problém, protože 50 let funguje jakýmsi způsobem postgraduální školení nebo doškolování lékařů pomocí atestací. Já sám mám čtyři atestace. Nemám s tím žádný problém, protože to studium musí být skutečně celoživotní. Jestli pedagogika je vědní obor, já jsem plně přesvědčen, že je, proto se o tom tady bavíme, tak by to celoživotní vzdělávání mělo být zakomponováno do toho vědního oboru.

Čili ten zákon se snaží nalézt nějakou váhu. Tou váhou není, jestli ten učitel je kvalitní, nebo nekvalitní. Ale je to míra odbornosti. Lékař také při atestacích se nehodnotí, jestli je dobrý, nebo špatný. Hodnotí se míra jeho odbornosti, míra schopnosti reagovat na určité situace, na určité příklady.

Žádný učitel, ani já, ale žádný učitel nemá rád zkoušení. Učitel je ten nejvyšší, kdo rozhoduje o tom, kdo dostane jakou známku. Představte si, že ho teď bude někdo atestovaně zkoušet. To je velice nepříjemné a téměř neslušné, řekl bych.

Já uvedu příklad z medicíny. Před mnoha lety se zubaři dohodli, že vystudovaný zubař je hotový odborník, že v životě už nepotřebuje žádné doškolování. V životě! A byly pouze dvě atestace. Maxilofaciální chirurgie a protetika, zubařská protetika. Nic víc nebylo. Teď se k tomu zase zpátky vrací, protože to celoživotní vzdělávání a to prozkušování odbornosti... Kdo je tady lékař, tak ví, že něco umíme a něco je dáno tím, co je něco jako tanec kolem ohně. Něco je dáno tím, jak promluvíme s tím pacientem, jak k němu přistupujeme. To máme každý jiné. Já jsem velice pro to, abychom měli míru, měřítko odbornosti, kterým je kvalifikační řád učitelů, podobně jako v jiných oborech, jako v metalurgii, jak říkal pan senátor Cieńciała.

A že ten strach, ten angor animi, existuje pojem v medicíně, který se jmenuje angor animi, čili stísnění duše, který mají učitelé s atestací, třeba chápu jako lékař, ale nemusí se toho bát. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prozatím opět posledním v rozpravě je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající. V rámci té debaty se tady s paní ministryní přeme o jednu věc, já k tomu ještě mám povinnost něco dodat, a to je, jestli ten kariérní řád podporuje, nebo nepodporuje mladé učitele, čerstvé absolventy, budoucí studenty pedagogických fakult. Paní ministryně tady říká, že tomu tak je. Já tady říkám, že tomu tak není. Kde je pravda, se ukáže, až ten zákon začne platit, pokud začne platit, což já si tedy... Nebo vejde v účinnost, což já si nepřeji. Paní ministryně si to přeje. Já jenom k těm argumentům, které jsem říkal, přidám ještě jeden. Ten kariérní řád má učitele rozdělit do tří kategorií: začínající učitel, samostatný učitel a vynikající učitel. A ten samostatný učitel se může stát samostatným, když vykonává tu vzdělávací a výchovnou činnost komplexně. To je přímo ta definice v zákoně, to je samostatný učitel, ten, který vykonává komplexně výchovnou a vzdělávací činnost. Začínající učitel tím pádem nemůže vykonávat komplexně výchovnou a vzdělávací činnost, protože potom by nemohl být začínajícím učitelem, musel by být samostatným učitelem. A to, kdy se to změní, je to atestační řízení. A teď paní ministryně říká: To není pravda. Stejně, i když jste v té adaptační době, která trvá dva roky, tak po roce výuky, nebo po půl roce, můžete přejít z 11. platové třídy do 12., protože ten ředitel to může udělat a vlastně žádný zákon tomu nebrání. Jestli to tak je, tak já se potom ptám: A k čemu je to atestační řízení? K čemu je to zjišťování, jestli už je někdo samostatným učitelem, nebo není? Je to tady proto, aby někdo potom mohl konečně být kvalifikován jako samostatný učitel a následně zařazen do vyšší platové třídy? Nebo to ten ředitel může dělat bez ohledu na ten kariérní řád a bez ohledu na to, ve které kategorii a v kterém kariérním stupni se ten učitel nachází? Paní ministryně říká: Ano, může. Je to jeho věc a celý kariérní řád je v tomto smyslu zbytečný, protože ten ředitel stejně ty lidi může do těch stupňů... Dávat jim ty peníze podle toho, jak on si to myslí. Je vlastně jedno, jestli jsem samostatný učitel, začínající učitel nebo vynikající učitel. To je prostě logický rozpor, který mi z toho vychází, který je způsoben tím, jak je ten kariérní řád postaven, jak je to celé vymyšleno. To je problém, který s tím mám, kromě mnoha dalších problémů. Já jsem považoval za nutné, protože my ty mladé učitele především potřebujeme, toto také ještě sdělit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. A samozřejmě paní ministryně má právo se vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Dovolím si zareagovat na proběhlou rozpravu. Děkuji všem senátorkám a senátorům za ni, včetně těch připomínek, námětů, obav, které zazněly.

Kariérní řád učitelů nenahrazuje náš platový systém! Nenahrazuje ani zákoník práce. Je o profesnosti, odbornosti, možnosti hledání svobodně těch cest, které si jako učitel vytknu. Specializačních, nově profesních. Ta profesní cesta k tomu kariérnímu stupni tři je cesta, pokud kolega nebo kolegyně chce jít cestou metodiky a didaktiky. Ale nemusí! Nemusí, může jít jinými specializačními cestami. Může v podstatě využít ty možnosti, které mu kariérní řád dává. Je to systém. Jedním hlasem říkáme a víme, že nás čeká v následujících 10 letech mezigenerační obměna učitelů. Máme systém pro začínající učitele? Pro podporu jejich profese? Když tento systém chceme zavést, znamená to snad, že si myslíme, že jsou nekvalifikovaní nebo hloupí, když dokončí školu? Myslí si snad, prostřednictvím pana předsedajícího, kdokoli z vás, včetně mě, když vycházel z vysoké školy, že ví všechno? Že nepotřebuje radu, pomoc, podporu od kolegů v profesi, kam vstoupil? Já jsem si to tedy nemyslela. A učitelé, právě ti začínající, ti postrádají tuto profesní podporu. A ředitelé postrádají možnosti organizační a finanční proto, aby jim tuto podporu ve všech školách, ne jenom v těch, které si to mohou dovolit, ale ve všech školách, aby jim ji mohli dát. O ničem jiném to není. Nic to nepřikazuje.

Opravdu, u těch začínajících učitelů, velmi často dochází k tomu dnes, že jsou v rozporu se zákoníkem práce zařazeni do nižších platových tříd, byť plně vykonávají práci jako ostatní služebně starší kolegové, a kariérní řád, už na to tady odpovídám poněkolikáté, říká jenom to, že tak jak se potkává platový systém a profesnost a zákoník práce nejpozději po těch dvou letech praxe, že musí být v takové třídě, vlastně přebíjí ten zákoník práce. Kdyby ředitel chtěl udělat něco jiného, nic jiného tam není.

Co se týká toho vstupu, co se týká toho vstupu do té profese, tak je to vstup komunikovat se služebně starším kolegou, který za to bude zaplacen, systém hodnocení, umožnit mu hospitaci v hodině. To jsou věci, které dávno fungují. Tohle je jenom systém, je to garance pro každou školu a jsou to peníze.

Kariérní řád učitelů, a opravdu na tom trvám, tak jak je vám předložen, je popisem v zásadě stávající praxe, vytažením toho, co si učitelé přejí, co postrádají a je finančně zajištěno. A má přispět k tomu, aby se profesnost našich učitelů mohla rozvíjet tak, jak oni si přejí. Oni si svobodně určují tu cestu, oni si určují to portfolio, oni si určují, jakým způsobem chtějí dál jít. Tohle je jenom organizace, systém a garance peněz.

Na závěr si dovolím naši, řekněme, už velmi dlouhou a těžkou diskusi odlehčit, protože na učitelích se mi líbí, že si taky dokáží dělat legraci. Takže na jedné z besed se studenty jsem obdržela následující tričko (ukazuje). Je poměrně vtipné. Myslím si, že hodně zdůrazňuje.

„Správný učitel nikdy nepřestane být studentem“. Musím říct, že mě to pobavilo. Podotýkám, bylo mi to předáno s jistou nadsázkou, ale myslím si, že možná kdybychom listovali Janem Amosem Komenským v Orbis Pictus, tak bychom možná tuhle myšlenku tam taky našli. A potom, protože naši učitelé neztrácejí humor, ať se děje, co se děje, tak jsem obdržela od nich tento hrníček: „Kateřina, pracuji v režimu standard“, když jsme se bavili o těch kategoriích, pracuji v režimu standard. Psali mi tedy, že jsou rozhodně nejlepší, ale že si ty hrníčky dělali. Přijde jim to docela vtipný, protože bez kávy by umřeli, a posílají mi taky jeden, abych přežila.

Takže chci zakončit svoji řeč s takovouto řekněme humornou nadsázkou. Ne že bych chtěla naši diskuzi znevažovat, ale chtěla bych vás vyzvat při vašem hlasování, abychom se dívali na předkládané změny ve školství z té lepší strany. Abychom neměli v hlavách jen ty nejhorší scénáře. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní ministryně, a ptám se pana senátora Michaela Canova, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě jako zpravodaj ústavně-právního výboru? Nechce. Takže poprosím zpravodaje garančního výboru, aby s nám vyjádřil k proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Zpravodaj se vyjádří, ano. V té čtyřhodinové diskuzi téměř jsme slyšeli hodně názorů, protože v diskuzi vystoupilo celkem 21 senátorů, někteří dvakrát, třikrát, čtyřikrát. Paní ministryně myslím velice správně do toho vstupovala, komentovala ty věci, což bylo jistě ve prospěch celé diskuse.

Podstatné je to, že v té diskuzi padlo v obecné rozpravě několik návrhů. Pokud pominu návrhy přijměme zákon a pak ho opravme, to by bylo asi těžko hlasovatelné, taky padly návrhy na schválení, padly návrhy na zamítnutí a padly návrhy na vrácení do sněmovny v pozměňovacími návrhy. Všechny tyto možnosti, které přicházejí v úvahu, tady byly vysloveny a měli bychom tedy postupovat tak, jak nám určuje jednací řád, a postupně o nich po ukončení obecné rozpravy hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, pane zpravodaji, řekl jste to naprosto správně a budeme teď hlasovat dle našeho jednacího řádu dle návrhu schválit. Já vás všecky pozvu k hlasování. Odhlásit, je tady prosba o odhlášení, takže já vás všechny odhlašuji...

Jenom upozorňuji kolegy, kteří přicházejí, že jsem vás odhlásil, to znamená, poprosím, abyste si zkontrolovali, zda vám svítí světélko. Takže pokud ano, tak padl návrh na schválení tohoto návrhu zákona. Já bych poprosil ještě... Ano, takže padl návrh na schválení návrhu zákona. A já o tomto návrhu nechávám hlasovat. Aktuálně je přítomno v Senátu 70 senátorek a senátorů a aktuální kvorum je 36.

A zahajuji o návrhu schválit tento návrh zákona. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 4, registrováno 70, kvorum 36, pro 34, proti 20. Tento návrh byl zamítnut.

Pak tady máme návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Já vás nebudu svolávat, protože jsme tady všichni, takže hned budeme o tomto návrhu hlasovat.

Takže zahajuji hlasování o návrhu zamítnout. A ono se nám to nerozjelo, tak to zkusím tudy. A už nám to jede. Takže kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 5, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 26, proti 36. Tento návrh byl zamítnut. A otevírám tím pádem podrobnou rozpravu k tomuto návrhu zákona.

A do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Libor Michálek. Takže pan senátor Michálek má slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně.

Mám tady jenom prosbu, abych chvíli posečkal.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím o klid, aby pan senátor mohl vést řeč v podrobné rozpravě. Takže prosím, pane kolego, já myslím, že už je to lepší.

Senátor Libor Michálek:  Takže děkuji za slovo. Jak už jsem avizoval, ta možnost posílit odměňování učitelů a dát možnost ředitelům škol, aby průměrnou částku 1500 Kč promítali ať už do osobního ohodnocení, do mimořádných odměn a nebo právě do příplatků za třídnictví, je možné realizovat bez té složité administrativní zátěže, o které jsme tady debatovali. Proto ten můj pozměňovací návrh spočívá v tom, odstranit z tohoto návrhu zákona ty body, které se týkají kariérního řádu.

Já to tedy přečtu. 1. v článku I, v bodě 1 se slova „profesní rozvoj pedagogických pracovníků a jejich kariérní systém“ vypouští.

2. v článku I se body 23 – 53 vypouštějí.

3. článek II se vypouští.

4. v článku III se body 5 a 6 vypouštějí.

5. v článku IV se bod 1 vypouští, následující body se přečíslují.

6. v článku IV se v nově označeném bodě 1 vypouští odstavce 2 a 3.

7. v článku VI se číslovky 43, 44, 45 a 53 vypouštějí.

Jenom ve zkratce odůvodnění. Celý vlastní návrh vychází z toho, že druhý kariérní stupeň podle tohoto navrženého návrhu nepřináší žádné finanční benefity. A tak, jak tady zaznělo, ten třetí kariérní stupeň, tam to finanční ohodnocení, ten příplatek 3000 Kč de facto koreluje s dnešní výší nenárokových složek k platu. To znamená, je dosažitelný i jinou cestou než skrze ten složitý administrativní systém kariérního řádu. A jenom ještě drobné doplnění. Jak tady byla řeč o tom finanční pokrytí, tak pochopitelně finanční pokrytí může být pouze pro příští rok, ale právě ten třetí kariérní stupeň, jak už tady zaznělo, se má týkat až roku 2022.

A jsou s tím spojeny ještě další otázky, které tady nebyly diskutovány. A to, jestli školy budou dostávat přidělené prostředky na ten odhadovaný počet 30 učitelů, kteří by byli v tom režimu vynikajících. A pokud by se ředitelé rozhodovali, aniž by měli garanci tady tohoto finančního zabezpečení, tak by logicky mohli dávat přednost učitelům v tom druhém kariérním stupni. A to pomíjím ještě otázku, kdyby se rodiče těch dětí doptávali ředitele školy, jak je možné, že vlastně jeho syn nebo dceru učí daný předmět jenom, v uvozovkách, „průměrný učitel“ , nebo učitel v druhém kariérním stupni, a že vlastně by si přál, aby učitel s tím vyšším kvalifikačním stupněm jeho děti učil.

Takže zkusme se vyhnout těmto problémům a prosím o podporu načteným pozměňovacím návrhům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, dalším v pořadí do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane kolego. A poprosil bych kolegy, kdyby se trošičku ztišili při debatě.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já podávám pozměňovací návrh, který se týká zvýšení příplatku pedagogického pracovníka za výkon specializovaných činností, který je navrhován od 1000 do 2000 Kč a nahradil bych to číslovkou 2000 až 3000 Kč. Protože si myslím, že ta částka je nízká a je potřeba ji zvýšit.

A druhý můj návrh se týká toho, aby se zrušily některé specializované činnosti pedagogických pracovníků, které tam přibyly a které podle mě jsou zbytečné. A to jsou např. speciální pedagogové v oblasti školské logopedie, což se jedná o zcela náhodně vybranou jednu z mnoha poruch, které mohou žáci mít. Ostatní zmíněny nejsou. Např. různé dysfunkce apod. Pak specialisty v oblasti prostorové orientace zrakově postižených. Čili zase je to náhodný výběr z mnoha zdravotních postižení, které mohou být třeba např. sluchové. A pak je to třeba kariérový poradce, což si myslím, že je také zbytečná funkce, nebo zbytečná specializovaná činnost.

Takže načítám pozměňovací návrh, který se týká nahrazení té částky na 2000 až 3000 Kč. Takže v článku 4, bodu 2, v § 133, odst. 2 slova „1000 až 2000“ nahradit číslem „2000 až 3000“. To byl ten první pozměňovací návrh. A druhý pozměňovací návrh, ten je trošku delší. V článku 1, bodu 42, v § 28d), odst. 2, písm. e) – i) nahradit písmenem „e)“, které zní: „e) výchovný poradce“. V článku 1, bodu 42, v § 28d), odst. 3 vypustit a dosavadní odstavec 4 označit jako odstavec 3. V článku 1, bodu 42, v § 28d), odst. 3 slova „písmeno a) c) nebo g)“ vypustit. V článku 1, bodu 42 ustanovení, § 28i), 28j), 28l) a 28m) včetně nadpisů vypustit. Dosavadní § 28k) označit jako § 28i). V článku 1, body 43, 44, 45 a 53 vypustit. Dosavadní body 46 – 52 označit jako body 43 – 49. V článku 1 bodu 43 dosavadní bod 46, text § 28n) nahradit textem § 28i). V článku 1, bodu 49 dosavadní bod 52 slova „až 28m)“ nahradit textem „až 28i)“. V článku 6, slova 2, 15, 43, 44, 45 a 53 nahradit slovy „2 a 15“.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, můj pozměňovací návrh je velmi stručný. Týká se § 29, který se mění v bodu 47 návrhu zákona. S tím, že v § 29 se v odstavci 1 specifikuje, jakým způsobem probíhá vzdělávání učitelů a řekněme opečovávání kariérního systému ze strany Ministerstva školství. S tím, že v poslední větě § 29, odst. 1 toho § 29 je napsáno, že „Ministerstvo zajišťuje profesní rozvoj učitelů uskutečňovaný dalším vzděláváním prostřednictvím právnické osoby jím zřízené za účelem zajišťování profesního rozvoje pedagogických pracovníků“. Já navrhuji, aby část té věty byla vypuštěna. A to od slova „uskutečňovaný dalším vzděláváním prostřednictvím právnické osoby jím zřízené za účelem zajišťování profesního rozvoje pedagogických pracovníků“, a to ze dvou důvodů.

O tom prvním už jsem mluvil. A to je, že by mělo být jisté, že dalším vzděláváním učitelů se budou moci do budoucna zabývat jiné instituce, např. zřizované kraji apod. A tady se může stát, že v nějakém okamžiku z toho zákona potom bude interpretováno, že to můžou dělat jenom organizace zřizované Ministerstvem školství. A druhý důvod je ten, že já si myslím, že to další profesní vzdělávání učitelů mělo být zajišťováno i jakým způsobem než dalším vzděláváním. A tudíž že by tam úplně stačilo, kdyby Ministerstvo školství zajišťovalo profesní rozvoj učitelů bez dalšího. A potom je na něm, jak to bude dělat a jakým způsobem to bude určeno. S tím, že to může být např. řešeno v některé podzákonné normě.

A pak tady mám ještě druhou věc, což je návrh procedurální. Já jsem se jen velmi rychle, po poradě i se senátní legislativou, díval na ten pozměňovací návrh pana senátora Michálka, který obecně podporuji. Ale vzhledem k tomu – a on to také zmiňoval v obecné rozpravě, že ten pozměňovací návrh pana senátora Michálka neprošel legislativou. Tak je velké riziko, že tam dojde k věcem, které budou doprovázené a vzniknou při interpretaci toho zákona, pokud bychom schválili tento pozměňovací návrh, by mohly vzniknout veliké problémy. Já uvedu jeden, na který jsme přišli. V bodě 8 toho návrhu zákona se zrušuje paragraf, který říká, jaké jsou předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy. A pokud by byl přijat pozměňovací návrh pana senátora Michálka, tak je zrušen bod 42, ve kterém jsou dneska předpoklady pro výkon ředitele školy uveřejněny, nebo kde jsou napsány, a tím pádem by z toho zákona po přijetí pozměňovacího návrhu pana senátora Michálka úplně např. zmizely.

To znamená, není úplně jednoduché, nebo není podle mého názoru dost dobře možné v tuhle chvíli o pozměňovacím návrhu pana senátora Michálka bez dalšího hlasovat. Na druhé straně on vyjadřuje vůli minimálně nemalé části senátorek a senátorů ten kariérní řád vypustit, nebo významně snížit jeho dopady. A proto si dovolím dát procedurální návrh, aby podrobná rozprava k tomuto bodu byla přerušena a pokračovala až 7. června. A do té doby ten pozměňovací návrh dopracovat takovým způsobem, aby bylo možné o něm hlasovat bez pochyb o tom, že tam vzniknou nějaké jiné dopady a legislativní problémy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji panu senátorovi. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji. Já už jsem avizoval ve svém vystoupení pozměňovací návrh. Týká se zvýšení příplatku pedagogického pracovníka za výkon práce třídního učitele na 3000 Kč měsíčně, což představuje 150 Kč na jednu hodinu. Je to k dosavadnímu článku 4, dosavadnímu bodu 2. A konkrétně přečtu ten návrh. V dosavadním článku 4, dosavadním bodu 2 se v nově navrženém znění § 133, odst. 1 slova "1000-1500" nahrazují slovy "3000". Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Hlásí se ještě pan senátor Jiří Růžička, takže určitě, máme stále podrobnou rozpravu, prosím.

Senátor Jiří Růžička:  Já bych jen rád připomněl, že byl ještě výborový pozměňovací návrh, který bychom také měli brát do úvahy. A myslím si, že až budeme mluvit o tom, jak o tom budeme hlasovat, bychom o něm měli hlasovat jako o prvním, protože se trošku vylučuje s návrhem pana senátora Michálka. My navrhujeme něco přidat, něco zlepšit. On navrhuje všechny pasáže týkající se kariérního řádu víceméně vypustit. To jen jaksi na připomenutí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Určitě, správně, pane senátore. My jsme je tady nenačítali, ale jen připomínám, že tu máme ještě procedurální návrh. Hlásí se pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem právě ten procedurální návrh chtěl připomenout. O něm by se mělo hlasovat neprodleně. Já ho tedy zpřesňuji tak, že navrhuji, aby se po všech vystoupeních v rámci podrobné rozpravy, které jsou dnes připraveny, byla podrobná rozprava přerušena, nikoli ukončena tak, aby mohla pokračovat toho 7. června.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak jsem to, pane senátore, měl přesně na mysli. Ale vy jste rychlejší, takže já vás vždy nechám promluvit a pak k tomu řeknu zase svoje. Takže já jsem zase chtěl, aby všichni, kdo chtěli načíst pozměňovací návrh, protože předpokládám, že budete chtít diskutovat o všech pozměňovacích návrzích, aby byly načteny, proto jsem nechal ještě vystoupit pana senátora Homolku. A než ukončíme obecnou rozpravu, tak budeme hlasovat o tom, co tu navrhl pan senátor Vystrčil, tzn. přerušit podrobnou rozpravu do, a teď do kdy, pane senátore? Do 7. června. Takže je tu procedurální návrh, abychom přerušili podrobnou rozpravu do 7. června. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, já vás sezvu, ať jste tady všichni a máte prostor se k tomu vyjádřit. Nyní budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana senátora Vystrčila přerušit podrobnou rozpravu k tomuto bodu do 7. června. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování číslo 6 registrováno 67, kvorum 34, pro 25, proti 31, tento návrh byl zamítnut. A já tím pádem končím podrobnou rozpravu. A předpokládám, že se paní ministryně chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Prosím, paní ministryně.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Rozhodně si stejně jako vy, senátoři a senátorky, přeji co nejlepší ohodnocení učitelů, nicméně se nedomnívám, že by jednotlivé pozměňovací návrhy toto mohly způsobit. Naopak mám obavu, že by nebyly dostatečně rozpočtově kryty a nebo že by způsobily právě v pedagogických sborech tak, jak zaznívalo v některých vašich obavách právě při aplikaci systému kariérního řádu, ještě více rozbrojů z hlediska navyšování jednotlivých příplatků nebo naopak rušení jiných. Zkrátka ten návrh byl předložen jako systém, byl velmi dlouho a vášnivě diskutován se všemi možnými stranami, představoval kompromis. A z tohoto důvodu bohužel nemohu ani jeden z pozměňovacích návrhů podpořit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, s právem přednosti se nyní hlásí pan předseda klubu KDU, Petr Šilar. Prosím, plane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Já jsem chtěl požádat, pane předsedající, jestli bychom před hlasováním nemohli mít pětiminutovou přestávku na poradu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Určitě, pane předsedo, určitě takto učiním. Požádám pana garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k podrobné rozpravě.

Senátor Jiří Růžička:  V podrobné rozpravě byly navrženy čtyři pozměňovací návrhy plus jeden pozměňovací návrh, který už byl předtím schválen výborem. Pozměňovací návrh pana senátora Michálka vypustit víceméně, já to jen zjednoduším, části týkající se kariérního řádu. Pan senátor Papoušek navrhoval navýšení příplatku pro třídního učitele, plus vypuštění a zrušení některých specializovaných činností. Pan senátor Vystrčil přišel s pozměňovacím návrhem, který se týká úpravy paragrafu, který mluví o tom, jaká právnická osoba zajišťuje kariérní řád po stránce organizační. A pan senátor Homolka navrhoval zvýšení příplatku pro třídní učitele. Jak už jsem navrhoval, tak bychom měli pravděpodobně hlasovat o tom výborovém pozměňovacím návrhu. A pak navrhuji hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích víceméně v pořadí tak, jak přicházely.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. A teď já na žádost pana senátora Šilara vyhlašuji pětiminutovou přestávku na poradu klubu. Tzn. budeme pokračovat ve 13.33.

(Jednání přerušeno v 13.28 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.33 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže milé kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste se posadili do svých lavic, pětiminutová přestávka na poradu klubů uplynula. A dostaneme se k hlasování o pozměňovacích návrzích. Poprosím garančního zpravodaje. Vážení přátelé, to snad nemyslíte vážně! Přestávka je ukončena, byla vyhlášena do 13:33 a já bych poprosil pana garančního zpravodaje, aby se dostavil k pultíku a provedl nás hlasováním.

Senátor Jiří Růžička:  Já se pokusím nás provést hlasováním. Jak už jsem navrhoval, nejprve bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu, který předložil výbor pro vzdělávání. Všichni víme, známe jeho podstatu, nebudu už tady k tomu diskutovat. Jednou větou nebo dvěma větami to shrnu. Podstata toho návrhu je, aby mohli do kariérního systému být vpuštěni i lidé, kteří nemají pedagogické vzdělání, ale mají odborné vysokoškolské vzdělání. Je to to, co pravděpodobně chybí i odborným školám prostě nemají lidi z praxe. A oni by si tu pedagogickou způsobilost mohli vytvořit, získat tím, že je ten uvádějící učitel bude dva roky sledovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To bylo upřesnění merita pozměňovacího návrhu z výboru. Já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Návrh nebyl přijat. Ptám se, jestli vám vadilo u tohoto hlasování, že jsem se opomenul se zeptat paní ministryně na stanovisko? Prosím? Takže zpochybňuje někdo hlasování? Nikdo takový není. Takže jen konstatuji, že hlasování číslo 7, registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 33, proti 25, tento návrh byl zamítnut. Prosím o další. Jen paní ministryně řekla, že je proti všem návrhům, pokud jsem to pochopil takto. Takže prosím, pane kolego, další pozměňovací návrh.

Senátor Jiří Růžička:  (Navrhuji, abychom teď postupovali podle toho, jak byly pozměňovací návrhy předkládány.) Dalším byl pozměňovací návrh senátora Michálka. Ten návrh zase velmi zjednodušeně spočíval v tom, vypustit body, které se v zákonu o pedagogických pracovnících víceméně týkají kariérního řádu jako takového.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, technická, prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já bych se chtěl zeptat pracovníků legislativy, zda tento návrh je z hlediska legislativní čistoty hlasovatelný? Pokud by byl, tak já bych ho podpořil, ale zaznívaly tady v kuloárech hlasy, že není hlasovatelný.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže naše legislativa, dotaz, je hlasovatelný, nebo není? Tak se asi vyjádříme hlasováním k tomuto návrhu, bych předpokládal. Tzn. paní ministryně má negativní názor. Zeptám se pana garančního zpravodaje, jaký má názor k tomuto návrhu?

Senátor Jiří Růžička:  Stejný jako legislativní výbor, není to dostatečně projednáno.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Není to dostatečně projednáváno, já myslím, že to naznačuje nějakou cestu. Takže já o tomto návrhu nechávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 8, registrováno 72, kvorum 37, pro 10, proti 36, tento návrh byl zamítnut. Prosím, pane senátore, další pozměňovací návrh.

Senátor Jiří Růžička:  Ano, pobíhám tady, přicházím s dalším pozměňovacím návrhem, což byl návrh pana senátora Papouška vypustit některé specializované činnosti z toho kariérního řádu, které považoval za nadbytečné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, paní ministryně už avizovala negativní postoj. Zeptám se pana zpravodaje.

Senátor Jiří Růžička:  Protože jsem už hlásil, že ten kariérní řád je v některých místech administrativně složitý a náročný, tak s tím návrhem souhlasím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tady je pozitivní názor.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 9 registrováno 72, kvorum 37, pro 37, proti 25.

Tento návrh byl schválen.

Prosím o další pozměňovací návrh.

Senátor Jiří Růžička:  Poslední pozměňovací návrh byl návrh pana senátora Homolky a týkal se zvýšení příplatku pro třídní učitele. (Senátor Miloš Vystrčil oponoval, že také předložil pozměňovací návrh.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Paní ministryně nesouhlasí. Prosím pana garančního zpravodaje.

Senátor Jiří Růžička:  S tímto pozměňovacím návrhem samozřejmě souhlasím, protože výdaje, které jsou tady často skloňovány a které budeme muset brát do hry, připadnou v úvahu pro skutečné provedení až v roce 2022. Toto bychom si měli uvědomit, tak alespoň třídním přidejme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 10, registrováno 72, kvorum 37, pro 38, proti 9. Tento návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Senátor Jiří Růžička:  Ne, ještě jsme všechny pozměňovací návrhy nevyčerpali. Omlouvám se panu senátorovi Vystrčilovi, protože jsem vynechal jeho návrh. Jeho návrh se týkal § 29, upravoval znění a v podstatě říkal, že ministerstvo tam mělo stanoveno, že bude zřizovat právnickou osobu, která bude kariérní řád organizovat. Pan senátor Vystrčil navrhl, aby se toto zjednodušilo, aby nehrozilo, že to bude více méně monopol jedné instituce.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  O tomto návrhu zahajuji hlasování. Paní ministryně konstatovala, že má negativní stanovisko, garanční zpravodaj návrh doporučuje.

Kdo je pro tento pozměňovací návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, registrováno 72, kvorum 37, pro 37, proti 14. Tento návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny předložené pozměňovací návrhy. A nyní budeme hlasovat o tom, že návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 12 registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 42, proti 19. Tento návrh byl schválen.

A ještě musíme určit kolegy, kteří budou tento návrh obhajovat v Poslanecké sněmovně. Je zde návrh na pana senátora Jiřího Růžičku a na pana senátora Miloše Vystrčila. Máte někdo jiné návrhy? Nikdo takový není.

Hlasujeme o tom, že pověříme pány senátory Růžičku a Vystrčila, aby tento návrh obhajovali v Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 13, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 58, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji paní ministryni i všem zpravodajům a předávám slovo panu senátorovi Petru Šilarovi.

Senátor Petr Šilar:  Kolegyně a kolegové, ještě chvilku vydržte. Chtěl bych poděkovat paní ministryni za spolupráci za náš senátorský klub i za všechny členy Senátu, kteří si váží vaší práce. Přeji vám úspěšné jednání na Hradě. (Za potlesku přítomných předává paní ministryni kytici.)

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Děkuji všem za spolupráci i za projednání návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já se také připojuji k poděkování paní ministryni za její práci.

Vyhlašuji polední přestávku, která bude trvat hodinu, do 14.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.50 hodin.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  (Hovoří mimo mikrofon.) Dámy a pánové, hezké odpoledne. Ono je to vypnuté... Ale už to funguje, dám si to radši dál, abych na vás nekřičel. Vítám vás po polední přestávce. Budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 111

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 111. Návrh uvede ministr vnitra Milan Chovanec, vítám vás, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych uvedl v krátkosti návrh novely zákona o pobytu cizinců a další související zákony. Hlavním cílem návrhu je posílit bezpečnostní prvky migračních procesů a mechanismy zamezující zneužívání ustanovení migračních procesů. Tohoto cíle má být dosaženo například změnou často zneužívaných ustanovení, efektivnějším využíváním utajovaných informací a změnou procesních ustanovení, které neodpovídají specifikacím řízení o pobytu cizinců.

Návrhem jsou dále do českého právního řadu transponovány dvě směrnice EU, které upravují podmínky pobyty cizinců třetích zemí. Jde jednak o cizince, kteří mají na území ČR zaměstnání jako sezónní pracovníci, jednak o cizince, kteří mají být na území ČR převedeni k výkonu konkrétní kvalifikované pracovní pozice v rámci koncernového uspořádání. Na tyto aktivity EU navazuje vláda vlastními návrhy v oblasti ekonomické migrace. Cílem vlády je podporovat takové formy migrace, které budou přínosem pro ekonomiku.

ČR tímto zároveň posílí její mezinárodní konkurenceschopnost na trhu práce. Z tohoto důvodu návrh umožňuje vládě vytvářet konkrétní programy pro tuzemské zaměstnavatele a určité kategorie cizinců, kteří se stávají následně jejich budoucími zaměstnanci, i v rámci integračních snah o to, aby tito lidé zůstávají na území ČR trvale.

Těmto cizincům bude umožněn vstup a pobyt na území za výhodnějších podmínek. Vláda tak bude pružně reagovat na aktuální nedostatek pracovníků v určitém odvětví a bude schopna velmi rychle a efektivně zasáhnout v případě nedostatku pracovníků v dané oblasti.

Dále se navrhuje zavést povolení k dlouhodobému pobytu pro investory, kteří plánují v ČR uskutečnit významnou investici a v rámci ní vytvořit stanovený počet nových pracovních míst. Návrh také obsahuje další změny, které vyplynuly z aplikační praxe a které je nutné převést i vzhledem k současnému vývoji migrační situace.

Cílem vlády je na jedné straně podporovat migraci, která bude přínosem pro ČR, současně však také zohledňovat bezpečnostní rizika, která jsou s migrací spojena, a mít k tomu případné nástroje, abychom byli schopni tyto věci velmi efektivně řešit. Domnívám se, že navržené změny umožní ČR pružnou adekvátní reakci na aktuální vývoj v rámci migrace jako takové.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli. A prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 111/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB. Usnesení máte jako senátní tisk č. 111/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Láska, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Návrh novely, který máme před sebou, má poměrně složitou cestu, jak vznikal, a řadu úskalí, skrývajících se v legislativním procesu, kterým se dostal až sem k nám.

Když začnu úplně od začátku, tak ten návrh pro vládu připravil ministr vnitra. V meziresortním připomínkovacím řízení bylo vypořádáno na 179 připomínek. Leckdy velmi závažných, těžko se hledal kompromis. Jednou z připomínek, která byla třeba vypořádána, bylo zavedení dozoru státních zástupců nad detencí, tedy nad zadrženými cizinci.

Na Legislativní radě vlády byl ten návrh dokonce třikrát, než se podařilo skutečně vyjednat kompromis, který potom s příslušným usnesením vlády přišel do Poslanecké sněmovny. Potud asi proces složitý, ale standardní.

Ve sněmovně však došlo k tomu, že bylo předloženo a následně i přijato několik pozměňovacích návrhů, z nichž jeden, který se týká právě sporného bodu vypuštění dozoru státních zástupců nad detencí, předložil bezpečnostní výbor. A řadu dalších, o kterých budu mluvit podrobněji i potom v rámci obecné rozpravy, předložil pan poslanec Václav Klučka. Vznikla diskuse, i u nás na výboru, o tom, jestli předložení těchto pozměňovacích návrhů nebylo porušením standardního legislativního procesu. Proč? Protože jsou to jednak návrhy, které svým obsahem jdou proti usnesení vlády, se kterým byl celý ten návrh předkládán do Poslanecké sněmovny, a pak také vznikl velký rozpor o tom, kdo vlastně ty návrhy připravil, čí jsou iniciativou.

Pan poslanec sám říkal, že není v jeho možnostech tak rozsáhlý legislativní návrh připravit, že jej připravoval v souladu nebo ve spolupráci s ministerstvem vnitra. O tom potom jak na ÚPV, tak na našem výboru byla velká diskuse, jak velká role ministerstva vnitra a právníků ministerstva vnitra v přípravě tohoto návrhu byla. A proto než bych tam dělal nějakého soudce, dovolte mi odcitovat jenom kratičkou část rozhovoru, který pan poslanec poskytl Lidovým novinám.

Dotaz zněl: Měl jste k ruce nějakého právníka? Myšleno při přípravě těchto pozměňovacích návrhů.

Odpověď: Přiznám se bez mučení, všechno je z dílny právníků ministerstva vnitra. S nimi jsem to konzultoval, to není moje iniciativa, kterou bych si troufl sám předložit.

Druhý dotaz: Vnitro si vás jako člena bezpečnostního výboru vybralo, nebo jste se přihlásil sám?

Odpověď: Já jsem se jako člen výboru dotazoval a dohodli jsme se s ministrem vnitra Milanem Chovancem i Odborem azylové a migrační politiky na tom, že se pokusíme některé věci zpřísnit. Všechno jsem s nimi konzultoval a tohle je výsledek.

Proč toto říkám? Pokud můžeme mít za to, že ten pozměňovací návrh, který byl přijat a který výrazně změní tu novelu jako takovou, byl připraven ministerstvem vnitra, pak to z mého pohledu lze považovat za porušení standardního legislativního procesu, protože ten návrh, respektive postup ministerstva vnitra je obejitím toho, co si žádá legislativní proces, to znamená, aby všechny návrhy, zvláště takto zásadní, prošly připomínkovacím řízením, aby se k nim mohli všichni zúčastnění vyjádřit, aby šel do Poslanecké sněmovny nějaký rozumný kompromis. V některých částech ty přijaté pozměňovací návrhy, například ten, že se vyjme dozor státních zástupců nad detencí, je přímo v rozporu s usnesením vlády, kterým je tento návrh předkládán.

Ono potom taky tento postup má za výsledek třeba to, že proti těm pozměňovacím návrhům velmi hlasitě a věcně protestovalo ministerstvo spravedlnosti a označuje je za návrhy v rozporu s nejrůznějšími zákony, ať už našimi evropskými závazky, tak naší judikaturou.

Asi není úplně žádoucí, abychom schvalovali návrh jednoho ministerstva, proti kterému jiné ministerstvo má zásadní výhrady. K tomu slouží připomínkovací řízení, aby si to ministerstva mezi sebou vyjasnila, aby do legislativního procesu v parlamentu šel návrh, který je vládním konsensem. Ne že nám přijde návrh, který je vládním konsensem, a jedno ministerstvo, které s tím nesouhlasí, si prostřednictvím poslance nebo skupiny poslanců prosadí návrhy, které se mu nepodařilo obhájit v připomínkovacím řízení.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, pane senátore, ale to už jste nad rámec zpravodajské zprávy. To si nechte na vystoupení v obecné rozpravě.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, omlouvám se, já jsem očekával tuto vaši námitku, takže jsem se seznámil s jednacím řádem velmi podrobně. A zpravodaj má informovat o průběhu jednání výboru a má informovat o obsahu zákona. Myslím, že když jsem hovořil o legislativním procesu a o tom, co se diskutovalo na výboru a bylo důležité pro rozhodnutí výboru, tak že to do mé zpravodajské zprávy patří.

Já mám samozřejmě i věci, které budu mít v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já jsem to registroval, že vystoupíte...

Senátor Václav Láska:  Tady jsem to nepřekročil.

Senátor Václav Láska:  Děkuji. Takže dokončím ten legislativní proces... Ty pozměňovací návrhy byly hlasovány v Poslanecké sněmovně, některé prošly, některé neprošly, některé prošly jenom opravdu o pár hlasů. Nicméně potom v souhrnu ten zákon byl přijat poměrně výraznou většinou.

Tím bych ukončil legislativní proces. Dostávám se k obsahu zákona.

Ten zákon nám je předkládán jako zákon, který má zvyšovat bezpečnost ČR, bezpečnost v souvislosti s migrací. Domnívám se, že to tak úplně správně není. Ono pokud se podíváte na jednotlivé změny, které nám přináší, tak málokterou můžete označit za změnu, která přináší jakékoli zvýšení bezpečnosti ČR v souvislosti s migrací.

Příklad: Když máme ten diskutovaný dozor státního zástupce nad detencí, tak já se ptám, jak bezpečnost ČR ohrozí to, že státní zástupci nebudou moci dozorovat detenci? Je to nějaká nedůvěra vůči státním zástupcům? Nebo vynášejí informace?

Další obsahová změna, která je v té novele, tak jak k nám přišla z Poslanecké sněmovny, je povinnost zastavit řízení, zastavit soudní řízení o žaloby proti zajištění cizince v případě, že před rozhodnutím soudu bude cizinec propuštěn. To znamená, je tu snížen nějaký soudní přezkum. Zase se ptám: Jak zvýší bezpečnost ČR, že soudy ČR nebudou nějaké rozhodnutí ministerstva vnitra přezkoumávat?

Stejně tak hodně diskutovaný bod, který nebyl přijat v Poslanecké sněmovně, to znamená vůbec vynětí některých rozhodnutí ministerstva vnitra ze soudního přezkumu. Zase, stejná otázka. Jak takový návrh souvisí s tím, že chceme zvýšit bezpečnost ČR?

Naopak si myslím, že obsahem té novely, kterou máte před sebou, jsou velmi často ustanovení, která mají usnadnit práci a usnadnit život úředníkům ministerstva vnitra. Velmi často je tam reakce na situace, kdy ministerstvo vnitra prohraje nějaký spor ve správním řízení a následně si trošku upravuje zákon, tak, aby se to příště nestalo. A ten bonbonek úplně na konec byl, že bychom mohli odstranit přezkum soudů u některých věcí úplně.

Konkrétní výtky ke konkrétním bodům uvedu až v obecné rozpravě.

Má smysl ještě v rámci zpravodajské zprávy zmínit, že odpor proti zejména pozměňovacím návrhům, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně, byl poměrně široký. To, že se proti tomu ohradil Výbor pro práva cizinců, vás asi nepřekvapí. Možná ani to, že se ohradila Advokátní komora.

Ale třeba že se ohradila i Hospodářská komora nebo zejména že se ohradilo ministerstvo spravedlnosti, to si myslím, že za diskusi už stojí.

Takže po této rozpravě přistoupil náš výbor k hlasování. Poměrem hlasů osm pro, jeden se zdržel a jeden proti přijal usnesení, kterým jenom krátce doporučuje Senátu PČR, aby návrh zákona zamítl.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jiří Dienstbier? Ano, je tomu tak. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já začnu usnesením ÚPV. Ten přijal stejné usnesení jako VZVOB, a sice doporučuje Senátu zamítnout návrh zákona, určil mne zpravodajem a pověřil předsedu, aby informoval předsedu Senátu o výsledcích jednání.

Z hlediska důvodů, proč výbor dospěl k tomuto závěru, tak ta diskuse byla podobná diskusi na zahraničním výboru. Jedním z důvodů byl legislativní proces, protože doopravdy tento návrh na vládní úrovni prošel velmi složitým projednáváním, bylo téměř 200 připomínek v meziresortním připomínkovém řízení, které se zdlouhavě, složitě vypořádávaly, nakonec se to nějakým způsobem podařilo. Legislativní rada vlády projednávala návrh mnoho a mnoho hodin, natřikrát, než dospěla k závěru, že vůbec je možné uvažovat o doporučení vládě, aby tento návrh schválila. Posuzovala samozřejmě soulad s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a také soulad s právem EU, což je standardní procedura. A právě z těchto hledisek vůbec to jednání také jednoduché nebylo.

Mimo jiné také zaznělo, že ten návrh, respektive ten zákon je v podstatě dnes už zcela nepřehledný a nesrozumitelný i pro právní profesionály, natož pro laiky, kteří se zákonem mají řídit, a že vlastně ten způsob projednávání té novelizace není cestou, jak dosáhnout lepšího stavu, že v zásadě by bylo na místě schválit zcela nový zákon o pobytu cizinců.

Po takto složitém projednávání, kdy se tedy podařilo dospět k závěru, že snad by ten zákon měl být ze všech těch posuzovaných hledisek slučitelný, přimhouřením očí nad jeho těžkou srozumitelnou vláda ten návrh takto schválila a poslala do Poslanecké sněmovny. V rozporu s usnesením vlády, jak už tady také zaznělo, ministerstvo vnitra předložilo v podstatě komplexní pozměňovací návrhy z hlediska rozsahu, tedy vlastně obešlo celý ten legislativní proces, a to zjevně mimo jiné z důvodu, že při tom projednávání by nemělo šanci na dobré posouzení právě z hlediska souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami a kompatibilitou s právem EU.

Konkrétně pokud bych zmínil některé z těch věcí, které výslovně byly zmíněny ve stanovisku Legislativní rady vlády, tak to bylo právě zavedení dozoru státního zastupitelství nad výkonem zajištění cizinců, a to s odkazem na evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, kde na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nezbytné, aby byl dozor vykonáván nezávislým orgánem, nebo aspoň relativně nezávislým orgánem. Měla by tam být tedy především nezávislost na zřizovateli zařízení, kde probíhá omezení osobní svobody.

Toto právě bylo jedno z těch ustanovení, které bylo v Poslanecké sněmovně vypuštěno. Tím se návrh zákona vlastně dostává opět do rozporu s evropskou úmluvou, která upravuje základní lidská práva, a má to tedy ústavně právní dopady i z hlediska našeho ústavního pořádku.

Stejně tak celá řada těch změn, které ministerstvo vnitra připravilo, tady bych zdůraznil, že ta novela je projednávána jako transpoziční zákon, který má tedy převést do našeho právního řádu některé směrnice EU, kde už jsme tedy v prodlení, a tím postupem ministerstva vnitra došlo nakonec k ohrožení souladu té právní úpravy s evropským právem. Protože některá ta další ustanovení, k čemuž se tady dostaneme, tak jsou zcela zjevně v rozporu právě s celou řadou evropských směrnic.

To znamená, že tímto zásadním obejitím legislativního procesu v těch předchozích fázích došlo ke stavu, kdy v tuto chvíli nikdo není schopen garantovat v tomto sále, že ten návrh je v souladu s ústavním pořádkem, je v souladu s mezinárodními smlouvami, dokonce lidsko-právními mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a že je v souladu s evropským právem. Naopak, podle mého názoru i podle toho, co zaznělo na výboru, tak je zcela zřejmé, že není.

Nebudu se teď vyjadřovat detailněji k těm jednotlivým změnám. Myslím si, že jako zpravodajská zpráva z hlediska toho, co proběhlo na ÚPV, by to pro tuto chvíli stačilo. Když tak se vyjádřím také dále podrobněji v průběhu rozpravy.

A z těchto důvodů proto tedy výbor dospěl k tomu doporučení zamítnout návrh zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které není nikdo... Je, pan Václav Láska. Ale s právem přednosti paní místopředsedkyně... Ne, netrvá, máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Ještě jednou děkuji za slovo. Teď tedy bych rád se v rámci obecné rozpravy věnoval jednotlivým ustanovením té novely, abyste věděli opravdu, co si myslím, že tam je špatně, aby to nebylo jenom v rovině toho, že ten legislativní proces byl špatný a tak dále.

Předně jednu věc, kterou musím zdůraznit, kterou jsem při diskusi o této novele slyšel několikrát. Tato novela primárně se nedotýká a není řešením migrační krize. To není novela, která by upravovala problematiku uprchlíků válečných nebo ekonomické migrace, jak chcete. K úpravě této problematiky slouží především azylový zákon, ten už jsme tu měli, jeho novelu už jsme schválili. Cizinecký zákon, který máte před sebou, ten upravuje problematiku cizinců, kteří k nám přišli studovat, pracovat, kteří tady uzavřeli sňatky.

 

Není to problematika uprchlíků. Mějte to na mysli z tohoto pohledu. I ta argumentace, že ta novela je především o zvýšení bezpečnosti v souvislosti s migrační krizí, není férová, není z mého pohledu správná. Tahle problematika se týká, abych byl úplně názorný, týká se Japonců, Kanaďanů, Korejců, nesouvisí s migrační krizí.

Mám několik výtek k obsahu toho zákona. Já bych jich měl tedy daleko víc, ale omezil jsem to jen na polovinu těch, které jsem našel, protože si myslím, že ten výčet bude dostatečný, aniž bych musel uvádět všechny. Ta první základní výtka k tomu, že se pozměňovacím návrhem přijatým ve sněmovně vyňal dozor státních zástupců nad detenčními zařízeními – hovořil o ní kolega senátor Dienstbier a myslím si, že možná o ní ještě hovořit bude, takže ji nebudu znovu opakovat. Jenom jeden argument, který jsem slyšel, který zněl v tom smyslu, na co potřebujeme, aby státní zástupci dozorovali na detenci, když tam může dozorovat ombudsman. Ten není správný. Oprávnění ombudsmana a oprávnění státního zástupce jsou diametrálně odlišné. Státní zástupce mj. by měl mít právo v rámci dozoru nad zákonností cizinců ze zajištění propustit. To ombudsman nikdy mít nebude, ani mu to dávat nechceme.

Druhá zásadní, pro mě zásadní připomínka. A já už jsem ji tady řešil i v rámci právě azylového zákona, kdy jsem s tou argumentací neuspěl. A budu ji opakovat znovu v rámci cizineckého zákona. Pozměňovací návrh ve sněmovně přichází s tím, že v určitých případech nemusí při svém rozhodování Ministerstvo vnitra při neprodloužení nebo zrušení pobytu cizince, cizince ze třetích zemí, tedy mimo občana z Evropské unie, posuzovat přiměřenost svého zásahu do rodinných a osobních vztahů toho daného cizince. Je to zejména v případech, kdy uvede nepravdivé skutečnosti, žádosti, a nebo v případech, kdy spáchá úmyslný trestný čin.

Ono to možná na první poslech zní vcelku logicky. Cizinec u nás žije, spáchá trestný čin, úmyslný, tím pádem asi prokázal, že není hoden v České republice pobývat a nechť jde bez dalšího pryč. Přiznávám, že ve velké většině případů to skutečně tak bude. Ale nemůže to být tak automaticky. Budou specifické případy, kdy by takové rozhodnutí, takový zásah byl opravdu nepřiměřeným trestem do života cizince. Ono, upřímně, spáchání úmyslného trestného činu. Zamyslete se, co všechno v České republice je spáchání úmyslného trestného činu? Třeba nastříkání tykadel na billboard. Úmyslný trestný čin. Sundání prezidentské zástavy. Úmyslný trestný čin. Opření se o policistu. Když se padesátiletá dívčina opře o policistu, úmyslný trestný čin.

Před soudem byly i takové případy jako vystrčení holého zadku na projíždějící vojenský konvoj, posuzováno jako výtržnictví, nakonec zproštěn. A nebo případy nasprejování siluety člověka na chodník. Taky sprejování. A nebo máme odsouzeného člověka za to, že natáčel jiného, jak sprejuje cizí zeď, trestný čin. Ve všech těchhle případech, kdybychom přijali tuhle novelu, to bude znamenat automaticky, že ten cizinec má opustit naši zemi. Cizinec, který tady třeba má vystudovanou vysokou školu, má tu rodinné vztahy, má tu rodinné vazby, ale za tohle, byť řekněme malé provinění, bude následovat takto fatální trest. Co je důležité říct, pokud člověk spáchá trestný čin, a pokud ho spáchá cizinec, automaticky v soudním řízení při rozhodování o jeho vině a trestu přichází v úvahu i trest vyhoštění. Prosím, primárně nechme posuzování trestání za jakýkoli trestný čin na soudech. A nedělejme z něj paušální trest, který bude v rukách úředníků.

Další věc, kterou chci zmínit, je, že zase pozměňovacím návrhem ve sněmovně máme před sebou novelu, která říká, že v případě, kdy je cizinec zajištěn, on si podá žalobu proti tomu zajištění a ze zajištění je propuštěn dřív, než soud rozhodne, tak soudní řízení musí být zastaveno. Zastaveno bez rozhodnutí, bez rozsudku. Co to má za následek? Ten cizinec se nikdy nedomůže toho posouzení, jestli jeho zajištění bylo či nebylo souladné se zákonem. Protože řízení, bude-li propuštěn před rozhodnutím, bude zastaveno. Díky tomu se nemůže domoci žádné satisfakce, protože bez soudního rozhodnutí, že bylo porušeno jeho právo, nebo že to zajištění bylo protizákonné, nemůže zahájit ani řízení o poskytnutí satisfakce. A taková drobnost, vždycky bude platit náklady toho zajištění. Protože od nich bude osvobozen jenom v případě, že by to zajištění bylo nezákonné. A když nemá o tom kdo rozhodnout, tak je platit bude.

Pokud byste chtěli i konkrétní paragrafy, tak mám zato, že tohle ustanovení je konkrétně v rozporu s Úmluvou o lidských právech, článek 5, odstavec 5.

Další věc, kterou chci zmínit, je zásadní zpřísnění posuzování, byť jen formálních chyb, cizinců ze třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů České republiky. Tato novela přichází s tím, že skutečně byť jen formální opomenutí při vstupu na území České republiky, nebo při pobytu v České republice, bude automaticky znamenat neposkytnutí přechodného pobytu cizinci a povinnost vycestovat.

Já vám to radši řeknu na konkrétním příklade, z kterého to bude patrnější, který se mj. stal. Máme tu studenta ze Singapuru, studuje v České republice filmové vědy. Přicestoval sem někdy v roce 2015, studoval tady magisterská studia na Univerzitě Karlově, o rok později se seznámil s občankou Markétou. Žijí spolu ve společné domácnosti v partnerském vztahu a následně uzavřeli manželství. V té době ten student, ten člověk, ten singapurský občan, nečekaně ukončil studia, tudíž mu skončilo oprávnění pobývat na území České republiky pro studijní účely a dostal tedy výjezdní příkaz. A on chce požádat o možnost zůstat v České republice z důvodů sloučení rodiny, neboť tady má českou manželku. Podle staré úpravy před touto novelou by tento cizinec mohl podat žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka, občana České republiky zde v České republice. Ministerstvo vnitra by to po pohovorech posoudilo a rozhodlo by. Podle úpravy, kterou máte před sebou, už tak učinit nemůže. Musí vycestovat zpátky do Singapuru, tam musí navštívit českou ambasádu, požádat o vízum a zahájit celý ten proces znovu.

Je to nepřiměřeně tvrdé vůči tomu občanovi. Je to nepřiměřeně zbytečná zátěž pro naše zastupitelství a je to v rozporu hned s několika směrnicemi a evropskými úmluvami. Kdybyste je chtěli slyšet, já vám je přečtu. A ještě ten paradox tady toho celého ustanovení je, že tato povinnost pro toho singapurského občana bude pouze v případě, pokud bude mít za manželku Češku. Kdyby měl za manželku Němku usazenou v České republice, tak se to na něj nebude vztahovat, protože ona je pod ochranou evropských předpisů. Takže mj. to je diskriminace českých občanů, kteří mají za manžela, za manželku občana z třetích zemí.

Už jen krátce přidám, že bych měl i další výtky k té novele, jak ji máte před sebou. Je to zavedení institutu nespolehlivého zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel zase jen pro drobné formální pochybení, jako je třeba nezaplacení silniční daně, ztratí právo zaměstnávat cizince. Tuto problematiku už řeší jiné právní předpisy, nevím, proč je dublována v cizineckém zákoně. Nebo bych měl i námitku vůči tomu, že se prodlužuje lhůta pro možnost změnit účel pobytu za účelem podnikání ze dvou na pět let. Tyto dvě poslední věci jsou kritikou Hospodářské komory, protože ta má zato, že tato opatření nepřispějí k rozvoji podnikání a vůbec k zaměstnávání cizinců.

Mohl bych upřímně jmenovat i další výtky, které mám, ale snad jsem vás alespoň tímto výčtem přesvědčil o tom, že zákon, který k nám přišel, je špatný. Že je v rozporu s našimi mezinárodními závazky, že je v rozporu s naší ústavou, že je v rozporu s naší judikaturou. Přiznám se, že tu mám všechny ty paragrafy a směrnice vypsány. Nechci vás tím zdržovat, pokud mi bude někdo potom v diskuzi oponovat, že to tak není, nebo abych řekl které ty předpisy jsou porušeny, tak to rád udělám. Je to autorizovaný Ministerstvem spravedlnosti, není to jenom můj výklad coby právníky, ale ten názor má i Ministerstvo spravedlnosti.

To je asi v tuto chvíli všechno, co jsem vám chtěl říci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je místopředsedkyně Senátu senátorka Miluše Horská. Máte slovo, paní místopředsedkyně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Nemyslela jsem si, že budu vystupovat dvakrát po sobě, ale program je, jaký je. Já jsem chtěla poděkovat v tuto chvíli oběma zpravodajům, protože myslím si, že nám vnesli do toho složitého postupu a chtěla jsem si povzdechnout nad tím, když už se jednotlivá ministerstva dohodnou, což tady nebývá tak často ten meziresort a voláme po tom, tak pak nám ho přes pana poslance Klučku jedno ministerstvo takhle pěkně vykostí.

Tak já jsem to pojala takovou možná srozumitelnější řečí, protože mě to opravdu, přiznám se, hodně překvapilo, jak ten zákon dopadl. Navrhované změny spočívají především v odstranění soudního přezkumu v cizineckých věcech, rozšiřování důvodů pro rušení pobytů cizinců, omezování práv rodinných příslušníků či zvýšení administrativní zátěže pro zaměstnávání cizinců. A mě překvapuje, že při závěrečném hlasování v Poslanecké sněmovně byla velká většina těchto změn přijata.

Novela zavádí sankce vůči cizincům primárně právě proto, že jsou cizinci. Navíc tyto sankce mají postihnout zejména ty cizince, kteří mají úzké vazby na Českou republiku, kteří zde chtějí pracovat či podnikat a kteří zde mají partnery a nebo rodiny. Potrestají i zahraniční zaměstnance, kteří ztrácejí práci vinou svého zaměstnavatele, nikoli svojí vlastní. Negativní dopady má v tomto pojetí novela navíc nejen na cizince, ale – jak už bylo řečeno – na jejich české partnery a děti. Návrh odmítly naše výbory, což oceňuji, ale mj., jak už tady také zaznělo, svazy zaměstnavatelů. A já s nimi často hovořím z různých důvodů. A oni si často stěžují na nedostatek pracovních sil. A zaměstnávání cizinců je pro ně často jedinou možností, jak si zachovat konkurenceschopnost. Jsem tedy přesvědčena, že by návrh měl negativní dopad na naše firmy a potažmo i na celou ekonomiku.

Podle výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění uvádějí aktuálně více než tři čtvrtiny Čechů – 78 %, že cizinci by měli mít možnost pobývat v České republice jen za určitých podmínek. S tím souhlasím. A asi vy všichni, vždyť cizinec není našinec, jak se praví ve známé české pohádce, ovšem tato pravidla nesmí být takto restriktivní.

Ostatně zde cituji z dopisu Šimona Pánka z Člověka v tísni, možná že i vám psal, citát: „Nedávná historie naší země i zkušenost, kterou Člověk v tísni dělá při podpoře lidských práv v řadě zemí světa, svědčí o tom, že jakmile dopustíme omezování práv pro určité skupiny obyvatel, může to mít záhy nepříznivý dopad na celou společnost. Nepřál bych si, aby se česká legislativa vydala tímto směrem a věřím, že s vaší pomocí se podaří podobným tendencím zamezit.“ Konec citátu.

Říká se, že cizincem je člověk pouze v cizině. Jistě nikdo z nás by si nepřál, pokud by se, ať z jakýchkoli důvodů přestěhoval za prací, za partnerem či jinak, aby se na něho podobné normy musely vztahovat. Podle hesla – co nechceš, aby jiní dělali tobě, nečiň ty jim.

Takže za mě nesouhlas s touto novelou a prosím, zvažujme podporu kolegům, kteří budou mít pozměňující návrhy, zvažujme ten souhlas opatrně a odstraňme alespoň ty největší excesy, s vírou, že sněmovna uzná, že poslanecký návrh poslance Klučky, že tím jeho schválením přestřelila. A to notně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Já bych se chtěl také připojit k poděkování oběma zpravodajům a ostatně celým příslušným výborům za práci, kterou na tomto odvedli. Já jsem to měl před léty jako rektor Univerzity Karlovy denně na očích, jak strašně moc potřebujeme pokud možno rozumný, snadný a vstřícný přístup k cizincům, k těm, kteří mohou být a jsou přínosem pro Českou republiku. To je samozřejmě pohled na tu část spektra cizinců, kteří jsou řekněme zaměřeni na tu intelektuální práci. Ale je to celé spektrum, až po cizince, kteří nám pomáhají s manuálními pracemi apod.

A právě proto, že tady nejde o věci, které se týkají azylového řízení, masové migrace apod., tak se také přimlouvám k tomu, abychom hledali způsoby, jak cizincům usnadnit usazování u nás. Jak jim neznesnadňovat to, že když tady absolvovali např. studia a chtějí se tu usadit nadále a přispívat tady k našemu společnému fungování, takže bychom neměli vymýšlet takovéto podivné věci, které podle mého názoru – a nejsem právník, rozhodně nejsem ústavní právník, ale obávám se, že tady bychom velmi snadno narazili dokonce na meze ústavnosti takovéhoto zákona. A myslím, že by Senátu rozhodně neslušelo, kdyby schválil zákon, který by byl potom následně napaden nebo zrušen, nebo nějaká jeho část, kvůli nesouladu s ústavou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným s právem přednosti je místopředseda Senátu pan senátor Jiří Šesták. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři.

My jsme se dostali do značně bolestivé situace. A nad tímto zákonem, cizineckým zákonem, jak řekl kolega Láska a poukázal na ten rozdíl s azylovým zákonem, tak vlastně člověk si uvědomuje, že nerozumí tomu, proč takový zákon vůbec spatřil světlo světa. V té podobě, jak k nám přišel. My jako společnost jsme se dostali do situace, kdy vnímáme velmi nebezpečně potencionální přijetí syrské matky se dvěma dětmi, a naprosto bez výrazné reakce projde propuštění dvojnásobného nájemného vraha. Já tomu nerozumím. A myslím si, že to ale hovoří o té naší společnosti. A zapomínáme na svoji historickou zkušenost, kolik emigračních vln prošlo nebo odešlo z České republiky, z Čech, z Československa, a způsobilo de facto nezhojitelné rány, pro které se i naše česká společnost potýká s těmi problémy, se kterými se potýká. Ale když potkáme ty české emigranty, kam odešli, ať už v minulé generaci, nebo jsou třetí generace, tak většinou se člověk setkává s názorem, že jsou šťastně tam, kde jsou, protože tam našli svou druhou vlast.

A já si myslím, že bychom se měli podívat na tento cizinecký zákon i z tohohle pohledu. Už jinak se vyrovnáváme s tím, že nechceme, nemáme potřebu pomáhat.

Ale nepotřebujeme pomáhat? A jsme schopni vytvořit takové podmínky, aby ti, kteří sem přijdou a jsou schopni nést pozitivní přínos pro tuto společnost, tak jsme schopni jim vytvořit takové prostředí, aby zde našli svou druhou vlast? Já si myslím, že tento cizinecký zákon tomu vůbec nepomáhá, protože šikanuje, napomíná, zamezuje, ztěžuje. A proto souhlasím s tím, abychom tento zákon zamítli, popř. uvažovali o velmi výrazných pozměňovacích návrzích, které by se blížily tomu návrhu zákona, než který opustil PS. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Valenta. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem původně myslel, že příspěvek nedám, ale mí předřečníci tu projevili jakýsi nesouhlas s tím, co tu máme z PS poslané. Já jsem opačného názoru. Já si myslím, že současný evropský azylový systém je dávno překonaný a praxe ukazuje, že nastal čas pro změny. Aktivita Bruselu v této oblasti tomu ale neodpovídá a evropská migrační politika se zcela míjí účinkem, jinak by se stěží bezpečnostní situace v Evropě tak zhoršovala a bezpečnostní složky by pravidelně nevarovaly před tím, že evropským zemím hrozí další teroristické útoky z řad islamistů. Úsilí Evropy vyřešit migrační krizi se občanům nezdá marné bezdůvodně. Osobně neustále dostávám dopisy, ve kterých občané vyjadřují svou nespokojenost s tím, jak se Evropa staví migraci, ale hlavně vyjadřují obavy o budoucnost země a život svých dětí. ČR možná nyní nepociťuje konkrétní dopady těchto masových přesunů, a jsem tomu rád, ale to přece neznamená, že se nemůže za pár let změnit a že bychom na takový stav neměli být připraveni. Rád bych proto podpořil projednávanou novelu zákona o pobytu cizinců, která se snaží o systematické posílení bezpečnostních prvků migračního procesu. Změny podle mého názoru pomohou státu adekvátně reagovat na vývoj migrace. Souhlasím např. s omezením práva na slučování rodin, pokud bude cizinec, který pochází ze země mimo EU v Česku pobývat bez platného víza. Stejně tak schvaluji možnost, aby příslušné orgány zastavily řízení o povolení k pobytu v případě nespolupráce žadatele o azyl či porušování povinností v průběhu řízení. Za důležité považuji také změnu, podle které se rozšiřuje počet případů, kde nemají být při zrušení pobytu zohledňovány osobní a rodinné poměry cizince. Nevidím jediný důvod pro to, aby se přihlíželo k osobním a rodinným poměrům cizince, který padělá doklady, uvádí nepravdivé okolnosti nebo byl odsouzen za úmyslný trestný čin. Zklamalo mě proto, že třeba neprošel návrh na zrušení soudního přezkumu pro řízení podle cizineckého zákona. Copak je právo na pobyt ústavním právem? Občané platí ze svých peněz nákladná soudní řízení, která v 99 % končí zamítnutím, protože cizinci se neodvolávají žádného práva, ale prostě jen podávají šikanózní žaloby na ministerstvo, aby se vyhnuli co možná nejdřívějšímu legálnímu vyhoštění. Praxe ukazuje, že důvodem, který vedl kolegy v PS k předložení právě tohoto návrhu, byl veden právě snahou takovému umělému prodlužování pobyt zabránit. Nepřipravujeme přitom cizince přeci o právo se proti rozhodnutí ministerstva odvolat. Když dnes ministerstvo cizinci žádost o pobyt zamítne, odvolání je možné a teprve v případě nevyhovění jeho odvolání může cizinec podat žalobu k soudu. Pokud by soudní kontrola odpadla, pak by se mohl celý proces zjednodušit a zrychlit. Nechápu odpůrce zákona a nesouhlasím ani s názorem, že opakem soudního přezkumu je zvůle, jak se vyjadřují někteří zástupci neziskových organizací. Takovou rétoriku považuji za skutečně úsměvnou až hysterickou. Smyslem je vyvolat jen zbytečné obavy, paniku a chaos, že návrh se negativně dotkne cizinců žijících v ČR, což dle mého názoru není pravdou. Osobně jsem názoru, že bychom měli být realisté a v době, ve které islamistický stát dodává do uprchlických táborů falešné cestovní pasy, aby umožnil svým bojovníkům cestovat po Evropě s čistými dokumenty, usilovat o zpřísnění azylového procesu. Přijetí takových opatření, která minimalizují riziko úspěšné integrace co možná nejdříve, ne až v okamžiku, kdy se nějaký islamistický šílenec, který nesouhlasí a nesounáleží s českou společností, odpálí na stadionu mezi stovkami nevinných a nic netušících lidí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným s přednostním právem, pan senátor Jan Veleba. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, nechtěl jsem vystupovat, jenom kratičké vystoupení. Chci zaujmout stanovisko, a sice takové, že můj předřečník, vaším prostřednictvím, Ivo Valenta, chci toto vystoupení podpořit. A myslím si, že velmi stručně tady vystihl podstatu problému.

Ale to, proč jsem se skutečně přihlásil, chci tady reagovat na každého z předřečníků jednou, dvěma větami. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolega Láska, tak já musím trošku opravit to tvrzení "sundání prezidentské standarty". Tak to bylo ukradení prezidentské standarty. Já tomu neříkám sundání. A jestli se používají takovéto argumenty, tak ty další argumenty, aspoň pro mě je to diskvalifikující. Nebudu se vyjadřovat moc ke Kajínkovi, ale lézt do toho Kajínka se mi nezdá případné. Já nejsem s tím případem nijak seznámen, ani jsem to moc nečetl, četl jsem jen nějaké analýzy. A četl jsem v Lidových novinách analýzu, kde jeden analytik, který se tím případem dlouhodobě zabýval, tam mj. píše, že v případě Kajínka poprvé v historii Československa a pak České republiky nebyla při vyšetřování vraždy, v tomto případě dvojnásobné, použita rekonstrukce. Nebyla prostě připuštěna. I třeba předseda Ústavního soudu k tomu měl mnoho výhrad. Já to tady nechci plést, jen chci říci, že prostě bych to nějakým způsobem nesrovnával.

Plně souhlasím s vystoupením Ivo Valenty. A my osobně budeme tento návrh podporovat. Poprosil bych ještě vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegu, mně docela vadí, když máme někdo jiný názor než většina předchozích diskutujících a když stojíte tady u toho pultu a to vystoupení je provázeno různým kýváním hlavou, úsměvy atd. Tak já bych prosil, kdybychom mohli aspoň v Senátu nějakým způsobem zachovat nějaké společenské dekorum. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Jen konstatuji, že při nejlepší vůli neumím zabránit úsměškům, posměškům a pokyvování hlavou. Prosím proto všechny přítomné, aby to příště nedělali. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, začnu trochu jinak, než jsem měl v úmyslu. Nechci tady debatovat ani o problému trenýrek na Hradě, ani Kajínka. A to si myslím, že jde hodně od problematiky. Přece jen bych zareagoval na pana senátora Valentu, který dokázal, že vůbec neposlouchal předchozí vystoupení.

Konkrétně pana zpravodaje Lásky, který zdůrazňoval, že tento projednávaný zákon nemá nic společného s azylem, s uprchlíky. Přesto tady pan kolega zarecitoval předem připravený text, který začal kritikou azylové politiky EU, abychom doopravdy věděli, co to tady ve skutečnosti projednáváme. Nyní tedy už k tomu, kvůli čemu jsem se hlásil do rozpravy. Já, stejně jako kolega Láska, jsme tady zkonstatovali, jaký byl průběh a závěr jednání ústavněprávního a zahraničního výboru. V obou dvou případech s do poručením zamítnout návrh zákona, protože ty vady jsou doopravdy tak zásadní, že ten zákon by si nic jiného nezasluhoval. Ani tu transpozici nakonec, jak jsme tu argumentovali, neprovádí, protože ty změny ze sněmovny jsou v rozporu s minimálně šesti směrnicemi EU, která tady můžeme odrecitovat, ale zatím to doopravdy nemá cenu. Stáli jsme ovšem také před složitou situací na obou dvou výborech, jestli čistě zamítnout, protože jak jsem říkal, ten zákon si nic jiného nezaslouží v této podobě. A nebo se pokusit napravit pozměňovacími návrhy alespoň některé ty základní vady. A to i z taktických důvodů, aby přeci jen PS měla na výběr zvážit třeba nějakou mírnější senátní verzi, která by ty nejhorší vady odstranila, či nikoli. V obou dvou výborech na připravené pozměňovací návrhy nedošlo, protože bylo přijato usnesení o zamítnutí. Z toho důvodu máte na stole pozměňovací návrhy, které jsme s panem kolegou Láskou předložili právě na základě toho, co bylo připraveno i na jednání jednotlivých výborů, které právě ty nejkřiklavější věci se pokoušejí odstranit. Zdaleka ne všechny bohužel. Ani v případě jejich přijetí nejsem schopen garantovat soulad s evropským právem ve všech těch dalších případech, protože právě byl obejit standardní legislativní proces, kdy se kompatibilita s právem EU posuzuje. Já bych se k některým těm věcem přeci jen ještě vyjádřil. Konkrétně k tomu dozoru státního zastupitelství nad dodržováním právních předpisů při výkonu zajištění cizince. Jak jsem říkal, toto tam bylo doplněno, aby byl zákon uveden do souladu s našimi smluvními závazky v oblasti lidských práv. Tím, že sněmovna navrhla vypuštění, tak ten zákon by nadále byl v rozporu, nenaplňoval by tyto závazky, porušovali bychom naše závazky z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto by tam zcela nepochybně tento dozor měl být doplněn a skutečně ty stávající mechanismy, jak nám argumentoval pan náměstek Mlsna na výborech, že tam je komise Ministerstva vnitra, že tu je veřejný ochránce, který může vykonávat kontrolu v zařízeních, kde je omezena svoboda, to je pravda, ale nenaplňuje to ty požadavky z judikatury Evropského soudu pro lidská práva na ten nezávislý dozor. Komise je komise Ministerstva vnitra, které je zřizovatelem zařízení pro zajištění cizinců. Tady nemůže být o nějaké nezávislosti příliš řeč. A jak už tady pan kolega Láska říkal, z podstaty věci veřejný ochránce nikdy nedává žádná rozhodnutí, žádná opatření, která by vedla k nápravě. Jen zkonstatuje nějaký stav, může dát doporučení a nemůže je nijak vynucovat. V té úpravě, která byla ve sněmovně vypuštěna, tam mj. státní zástupce při výkonu dozoru mohl vydávat provozovateli a policii příkazy k zachování právních předpisů vztahujících se k výkonu zajištění a ubytování cizinců. A teď není to doopravdy něco nestandardního, co by se mělo v právním řádu objevit pouze ve vztahu k omezení osobní svobody cizinců v příslušných zařízeních, protože už dnes, jak máte i v tom písemném odůvodnění, státní zastupitelství vykonává obdobný dozor se stejnými oprávněními na všech místech, kde je omezována osobní svoboda. Ať už je to při výkonu vazby, trestu odnětí svobody, při jiných detencích, prostě je to naprosto standardní mechanismus, který vykonává státní zastupitelství. Tzn. není žádný důvod, aby to nebylo v tomto případě. Jak jsem říkal, jde o naplnění našich lidskoprávních závazků z mezinárodních smluv a nakonec vlastně i o otázku ústavnosti právě vzhledem k tomu, že jde o lidskoprávní záležitost. Už tady také kolega Láska mluvil o té proporcionalitě, o posuzování přiměřenosti dopadů při rozhodování o pobytu cizinců do osobního života. To, že Ministerstvo vnitra prostřednictvím poslaneckého návrhu navrhuje, aby ty případy padělání dokladů nebo neprůkaznosti údajů v dokladech nebo spáchání trestného činu vypadlo z té kategorie, kde se ta přiměřenost posuzuje, do kategorie, kde automaticky následuje odejmutí nebo rozhodnutí, které směřuje k ukončení povolení pobytu cizince na našem území, tak kromě toho, že tady opět jde o rozpor s celou řadou evropských směrnic, myslím si, že i s naším ústavním pořádkem, tak je potřeba si uvědomit, v jakých případech se to bude aplikovat. Tady pan kolega Láska mluvil o relativní bagatelitě některých úmyslných trestných činů, přečinů, na které se to může vztahovat. My tady máme také příklad, který jsem získal, který je také z praxe ukrajinského 19letého mladíka, který sem dva roky předtím přišel z Ukrajiny s matkou a sourozenci poté, co zemřel otec. Mají tady povolení k pobytu, on v ulici, kde bydlí, kamarádovi předvedl nové auto poté, co něco málo popili, a nabourali plot sousedovi. Byl odsouzen k podmíněnému trestu za takovýto trestný čin. A podle stávající právní úpravy to není tak, že by ministerstvo nemohlo ten pobyt ukončit. Ono může poté, co ten případ posoudí a dospěje k závěru, že to je tak zásadní zásah do veřejného pořádku, že je nezbytné na to reagovat odejmutím pobytového oprávnění. Ale posoudí to. I v tomto případě podle nové právní úpravy toho 19letého mladíka, tomu by muselo automaticky odejmout pobyt, přestože na Ukrajině nikoho nemá, přestože celou rodinu tady má v ČR, přestože za to, že ujel pár metrů po požití nějakého ne příliš velkého množství alkoholu v ulici, naboural sousedovi plot, zaplatil škodu, dál se chová naprosto normálně, tomuto 19letému hochovi by Ministerstvo vnitra automaticky muselo napřed ukončit pobyt a pak ho v podstatě vyhostit na Ukrajinu. Naprosto to nedává žádný smysl. A já to dokonce považuji za nemravné. A takto můžeme postupovat u dalších případů. To, co už tady bylo řečeno, že někdo je umístěn nezákonně do zařízení pro zajištění cizinců a je zahájeno soudní řízení, a podle toho návrhu tak, jak byl upraven ve sněmovně, v momentě, kdy ho Ministerstvo vnitra propustí, tak soudy musí zastavit to řízení, ať už ve správní žalobě nebo o kasační stížnosti. To má obrovské dopady do práv toho člověka. On byl nezákonně zadržen, ale on se nedomůže žádné nápravy. Například musí zaplatit náklady spojené s pobytem v tom zajišťovacím zařízení, přestože tam byl nelegálně. Protože tady není nikdo, kdo by vyslovil, že ten pobyt nelegální byl. Nemluvě o nějakém zadostiučinění a takovýchto věcech. Opět kromě toho, že já si myslím, že je to neústavní, tak to opět považuji za nemravné. A doopravdy by takto ten zákon šel rozebírat z celé řady dalších hledisek. I to, co tady bylo popisováno, prostě nutnost toho singapurského studenta odjet do Singapuru, aby žádal o povolení, aby tady mohl žít s přítelkyní, zatímco kdyby to byla ta Němka, Francouzka, Irka, Švédka, tak by nemusel nikam jezdit. To je dokonce i diskriminační a zase si myslím, že to je neústavní. Mj. práva nejsou ani naší listinou vyhrazena pouze občanům, ale třeba soudní přezkum a principy nediskriminace, to se vztahuje na všechny lidi, kteří tady pobíhají. Nejen na občany ČR. Takže doopravdy je to jen taková ukázka těch nejkřiklavějších věcí, které v tom zákoně jsou. Pročež by si doopravdy zasloužil zamítnutí, ale je otázka, jestli když ho jen zamítneme a nezkusíme pozměňovacími návrhy aspoň něco opravit, jestli to vlastně nedopadne hůř a ta sněmovna to neodhlasuje v této katastrofální podobě tak, jak to k nám tady doputovalo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor František Bublan. Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Já možná trošku navážu na to, co říkal pan kolega Dienstbier, a to se týká řekl bych nejcitlivější změny nebo právně nejcitlivější, a to je racionalizace posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zamítnutí nebo zrušení pobytu do soukromého nebo rodinného života žadatele. V zákoně jsou skutečně dva odstavce, jeden je takový ten tvrdý, kde je třeba úmyslný trestný čin, a pak druhý odstavec, kde jsou měkké důvody, a tam doposud bylo třeba padělání dokladů nebo falšování dokladů apod. A teď se tento důvod přesouvá do prvního tvrdého odstavce.

Uvedu vám příklad, který sice nesouvisí moc s cizineckým, spíše s azylovým zákonem, ale ono se to časem může posunout i do cizinecké podoby.

Byli jsme nedávno s výborem v Jordánsku a kromě jiného jsme navštívili také utečenecký tábor v Azraku, kde je asi 35 tisíc utečenců, především ze Sýrie. A získali jsme tam zajímavý poznatek v tom smyslu, že hodně osob, co jsou tam umístěny a co tam žijí už několik let, buďto nemá doklady, že je zničili, padělané doklady se tam snad nevyskytly, ale oni si změnili jméno. Změnili si jméno celé rodiny, svým dětem, zkrátka spálili za sebou mosty, nechtěli se nijak identifikovat s dřívějším jménem. A ptali jsme se, proč to dělají, jestli je to pouze výraz toho, že chtějí začít nový život někde jinde. Ale oni nám řekli, že je to obava z Asadových agentů. Tak jako u nás za totality, když lidé utíkali do Rakouska apod., tak Státní bezpečnost tam vysílala své agenty, aby zjišťovali jejich identitu, takže v každém utečeneckém táboře byl vždycky nějaký tajný policista nebo nějaký estébák, tak Asad to dělá podobně, protože většina lidí v táboře – to je také zajímavé – neutekla před Islámským státem, ale před Bašarem Asadem, protože on tam vlastně udělal velké čistky a zemřely tam statisíce lidí.

Oni z obavy, aby nebyli identifikováni, si své doklady skutečně zničili a dali si nové jméno.

V tomto pohledu, když se potom na to podívám a my to dáme do tvrdé nekompromisní podmínky, že ten člověk se sem třeba nějakým způsobem dostane a bude žádat o trvalý pobyt nebo aspoň o nějaký dočasný pobyt a doklady nebude mít a bude mít jiné jméno a my na to přijdeme, zdá se mi to skutečně příliš tvrdé.

To je jenom jeden okamžik z tohoto zákona, abychom se nad tím zamysleli. Já se samozřejmě také spíše přikláním k tomu, abychom se pokusili pozměňovacími návrhy to trošku zmírnit a neriskovali to, že to bude nakonec schváleno v původní podobě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Jirsa. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Navázal bych volně na kolegu Bublana, který vyprávěl o tom, proč si Syřané v Jordánsku ničili pasy. Já znám zase jiné příběhy, jak si v Německu jeden azylant žádá o podporu na čtyřech místech na čtyři různé identity, které si vytvořil, a pak zal ušetřené peníze léta do Sýrie na dovolenou. To jsou všechno popsané přílohy.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych kolegovi Dienstbierovi jenom vzkázal, že na tomto fóru s azylovou a migrační politikou nezačal nyní kolega Valenta, ale jeho předřečník pan místopředseda Šesták. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych panu kolegovi Šestákovi s dovolením položil dvě otázky. On – cituji – řekl: Odmítáme přijetí syrské matky se dvěma dětmi. Prosil bych ho, jestli by mi tento případ popsal, a ujišťuji ho, že budu žádat o důsledné přešetření, kdo odmítl přijetí syrské matky se dvěma dětmi, a zároveň končil pozitivním příkladem migrantů pro naši společnost. V současné době známe pouze arabské a muslimské migranty, a také bych ho prosil o příklady pozitivního přínosu arabských a muslimských migrantů pro naši společnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, vaše otázky jsem vyřídil. Další přihlášenou je paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Ráda bych jenom upozornila, jak vypadá praktická stránka praxe úřadu, o kterém je tisk, který probíráme, to znamená azylové politiky.

Spolupracovala jsem u dvou případů, kdy jsme jako nadace Naše dítě byli požádáni o pomoc. První byl chlapec, Vietnamec, který v České republice má maminku, rodiče jsou rozvedeni, otec je ve Vietnamu, chlapec chodí do školy, prospívá, matka o něj řádně pečuje. A odjel na dovolenou k tátovi, který ho vrátil se zpožděním a díky tomu ho chtěly úřady vyhostit z České republiky. Bylo to velice těžké, zapojil se do toho právník nebo vlastně nejvyšší úředník z Vietnamu, a přesto to trvalo několik měsíců. Je to však příběh s dobrým koncem, a myslím si, že nadace sehrála velmi zásadní roli, že došlo k obratu v celém případu.

Ve druhém případě jde o dvouletého chlapečka české maminky, která, protože chlapec byl sirotek, nevědělo se ani pořádně, ze které je země, protože ještě nemluvil, a cizinecká policie nespolupracovala, odkazovala matku na telefonní číslo, na kterém nikdo nezvedal sluchátko. Vypadalo to zkrátka naprosto beznadějně. A teď nechci chválit sebe nebo nadaci, ale podařilo se nám, že chlapci byly vystaveny české doklady a byl osvojen českou maminkou.

Na co chci jenom upozornit, že předpokládám, že úřad pro azylovou a cizineckou policii a ministerstvo vnitra bylo velice vstřícné, ale jinak to byl příběh, který se velmi obtížně řešil právě proto, že nikdo nespolupracoval, nikdo nebyl schopen dát termín na jednání, ale nakonec to dopadlo dobře.

Byla bych velice ráda, kdyby bylo v našich silách apelovat i na pružnější jednání a na trochu empatie u jednotlivých případů, zejména když se jedná o občany, kteří žijí v České republice.

To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pan ministr zaznamenal. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Cieńciała. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Trochu se omlouvám, že tady vystupuji, protože jsem to vůbec neměl v plánu. Ale přišla za mnou delegace Svazu průmyslu, to znamená delegace zaměstnavatelů a požádala mě, abych na některé věci upozornil, a zejména na ty věci, které byly vneseny do tohoto zákona v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně.

A generální prosba je, aby se to, jak jsem řekl, vrátilo do podoby, která vyšla z jednání vlády. A jde zejména o kolegy z Poslanecké sněmovny, konkrétně ty, kteří už tady byli jmenováni. Myslím, že poslanec Klučka nám způsobí trochu problémy s dokládáním žádostí o souhlas ministerstva vnitra, tak jak to dále pokračuje. Když se bude jednat o konkrétnější projednávání, tyto důvody zde mohu rozebrat. Ale teď jenom signálně.

Jedná se o zaměstnanecké karty a konkrétně o potvrzení a o trvání nebo o skončení pracovního poměru.

Tam bychom se přimlouvali, abychom to vrátili do původní podoby, která vyšla z vlády. Myslím si, že byla dostatečně projednávaná se všemi zainteresovanými složkami, včetně s organizacemi a zástupci zaměstnavatelů, a v části, zadruhé, se novelizační bod 69 zrušuje, to už je konkrétní návrh, a ostatní novelizační body se přečíslují. V třetí části, o dosavadní novelizaci 72, se zrušuje. A následující novelizační body se přečíslují. Ve čtvrté části těch zaměstnaneckých karet, zrušení automatického zániku platnosti zaměstnanecké karty. V části první se dosavadní novelizační bod 93 zrušuje. Čili to je k této kapitole zaměstnaneckých karet. A v té poslední, nebo předposlední, páté části se vracíme k tomu původnímu návrhu. Ve věci další, to znamená institutu nespolehlivého zaměstnavatele, zaměstnavatele, který je neseriózní, nekompetentní, zkrátka kriminální živel, doporučujeme, s ohledem na navrhované vypuštění institutu, je potřeba odkaz v bodě 210 nahradit odkazem na bezdlužného zaměstnavatele. Čili tady je to ten způsob z mírnění, poněvadž ty formulace předtím se nám zdají být neadekvátní a nepřiměřené.

Proč o tom hovoříme? V naší republice máme ještě necelých 500 tisíc nezaměstnaných. Někdo řekne, proč tady potřebujeme zahraniční dělníky, techniky, vědce nebo kohokoli... Víte, není to tak jednoduché a jednoznačné. Někteří chtějí dělat, někteří neumějí dělat, někteří nepotřebují dělat. A v podstatě, když se dostaneme k věci, tak nám chybí ti zaměstnanci. Já jsem osobně přesvědčen o tom, v mnoha případech kdybychom více zainteresovali ty naše zaměstnance, počínaje dělníkem, pomocným dělníkem, konče, dejme tomu, na špičkových vědcích a technicích, nejenom technicích, ale doktorech, tak bychom si možná poradili s vlastními zdroji. Ale je to problém složitý, poněvadž nevidíme v mnoha případech do duší těchto lidí. Celá řada těchto lidí si to neuvědomuje, že se v podstatě do budoucna sami okrádáme o možnosti dobrých výdělků.

Tolik signálně k těmto připomínkám ze strany zaměstnavatelů, Svazu průmyslu a Hospodářské komory. Když se dostaneme do podrobné rozpravy, tak to načtu v detailu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti se přihlásil pan senátor Jiří Šesták. Já musím opět poděkovat paní senátorce Hamouzové, která je takovou naší samaritánkou, nejen zasunuje, ale i brýle půjčuje. Úžasné, opravdu nevím, co bychom si tady bez ní počali. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Byl jsem vyzván kolegou Tomášem Jirsou. Já nechci rozvádět toto téma, protože já jsem myslel, že podobenství, jakýsi symbol z toho byl patrný. Mluvil jsem o konkrétní syrské matce. Ale když už je to takto zmíněno a byl jsem takhle vyzván, tak si dovolím replikovat podle Organizace pro pomoc uprchlíkům, jenom v Řecku je prověřených 13 tisíc uprchlíků, kteří jsou připraveni k tomu, aby je někdo převzal, v Itálii 3 tisíce uprchlíků. Požádám pana ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům, aby mi poskytl jednotlivé osudy. Určitě tam najdeme matku s dětmi, aby se mohl kolega Tomáš Jirsa jich ujmout a pomoci jim.

Ale mohl jsem třeba použít příměr 70 čínských křesťanů, kterým nejsme schopni poskytnout azyl. Ale já jsem nechtěl mluvit o imigrantech. Byl to příměr a víceméně povzdechnutí nad tím, kam se dostala naše společnost.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo, dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Nenutil. A jenom poznámka pro pana senátora Cieńciału, bude potřeba podat písemně to, o čem jste mluvil, pokud to máte. Ano, výborně, děkuji. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Jménem senátorského klubu ČSSD žádám o pětiminutovou přestávku před hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, respektujeme. Do diskuse se nikdo další nepřihlásil, takže diskusi končím. Padly pouze návrhy obou výborů, zamítnout. Žádný jiný návrh zatím nepadl. Takže budeme hlasovat po znělce o návrhu zamítnout tento návrh zákona.

Vy jste mě tady zblbli s tou přestávkou... Oni už jsou rozhodnutí... Pět minut jenom! Pět minut!

(Jednání přerušeno v 16.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.10 hodin.)

Takže, dámy a pánové, čas pro přestávku vypršel. Budeme pokračovat. A já poprosím pana navrhovatele, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Máte slovo, pane ministře. Klid, prosím!

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já bych chtěl poděkovat za debatu, která proběhla, byť s mnohým, co zde bylo řečeno, nesouhlasím. Ale to je úděl demokracie. Je dobře, že tu debatu můžeme tímto způsobem vést. Víte, já nevím, jestli úplně prioritní pro českou společnost a ČR jsou zájmy zaměstnavatelů. Já jsem procestoval například oblast Mladoboleslavska, Kvasinska a další, kde mělo přibýt 1500 pracovních míst. Dneska jich tam je 5000, v návazných provozech další tisíce a stát nebyl schopen na to reagovat. Není tam infrastruktura, nejsou tam ubytovací kapacity, nejsou tam silnice. To jsou prostě excesy, které potom budí v té veřejnosti neblahý ohlas pro zaměstnávání cizinců.

Je také pravda, že jak v této oblasti, tak v oblasti Plzeňska dochází k dramatickému nárůstu přestupků u cizinců, kteří jsou zaměstnáni v těchto oblastech. Stát tímto návrhem, se kterým dnes přicházíme, my nejsme autoři pozměňovacího návrhu pana kolegy Klučky, my jsme ho pouze tzv. profesně vyztužili našimi právníky ministerstva vnitra a děláme to pokaždé, kdy o to nějaký poslanec požádá. Stejný servis jsme poskytovali ostatním poslancům. Naposledy si pamatuji, že stejnou nabídku jsme dávali panu kolegovi Pilnému, dnes už nově ministrovi financí, v době, kdy jsme se v Poslanecké sněmovně přeli o zákony v oblasti eGovernmentu.

To znamená, tak jak je dneska schválena ta verze ze sněmovny, já bych vás chtěl upozornit na to, že pro ni hlasovalo 148 poslanců, prošlo to standardně výbory, prošlo to debatou ve výborech, prošlo to debatou na plénu. Tak tento návrh, v této podobě, tak jak sem doputoval, má výraznou podporu Poslanecké sněmovny. Je samozřejmě na vašem rozhodnutí, mě mrzí, že tady nepadl návrh na to, aby ten návrh byl schválen ve znění, který přišel ze sněmovny, to znamená, varianty jsou dvě, buď hlasovat o pozměňovacích návrzích, případně tedy zákon jako takový zamítnout. Je to na vašem moudrém zvážení. Poslanecká sněmovna se bude muset s tím, v jaké verzi to ze sněmovny odejde, vypořádat.

Já bych ještě řád řekl několik věcí, které v té diskusi zazněly.

Víte, my jsme v rámci projektu příchodu křesťanů z Iráku ten projekt otevřeli, přivezli jsme sem právě ty typy lidí, o kterých hovoříte, a to jsou rodiny s dětmi, aby více než polovina těchto lidí okamžitě odešla. Všichni věděli, kam přichází, jaké mají podmínky, za jakým účelem to je. Přes to všechno se nám nepodařilo tyto lidi, kteří přicházeli, jako akt milosrdenství ČR vůči lidem z oblastí postižených válkou, jsme nebyli schopni je saturovat.

Pan kolega tady hovořil o tom, že je 13 tisíc migrantů, kteří jsou prověřeni v Řecku. Já se ptám, kým jsou prověřeni? Český stát je neprověřoval. A jestli tam ty prověrky běží stejným způsobem jako doposud, že se řecké úřady zeptají toho migranta, jestli je terorista, on řekne, že ne, tak tím je prověřen, tak se na mě nezlobte, ale Ministerstvo vnitra ČR nikdy na tento typ prověrek nepřistoupí.

Ty prověrky například ve Spojených státech, kde odcházejí Syřané v určitém relokačním mechanismu, trvají ve Spojených státech rok. Rok! To znamená, naše prověrky tří, čtyř měsíců, které vůči těmto lidem děláme, jsou standardní, jsou na spodní hranici únosnosti. Bohužel, mnohdy se stává, že ti lidé nejsou ochotni tři, čtyři měsíce počkat na místě, v táboře, v Řecku, odcházejí a my je nejsme schopni nalézt.

Co se týká situace například s Itálií, kdy jsme naposledy žádali Itálii o relokaci 10 lidí, dostali jsme seznam 10 lidí, ty jsme prověřili, všechny jsme zamítli, zdůvodnili jsme Italům, proč je zamítáme. Požádali jsme o další seznam, dodnes ho nemáme. Problém je ten, že nás italské a řecké úřady nepouští do svých táborů, tak abychom byli schopni s těmi lidmi hovořit. A to jsou všechno překážky, které český stát... Přes ně nejsme schopni tu bezpečnostní prověrku a ten bezpečnostní scan takto udělat. Bylo-li by to o tom, že někde je syrská matka se šesti dětmi a potřebuje mezinárodní ochranu, tak jsem přesvědčen o tom, že ČR ji poskytne. Já bych byl pouze rád, abychom si říkali ty věci tak, jak přesně jsou, nepodléhali mnohdy některým mýtům, např. v Lidových novinách nebo Mladé frontě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jiří Dienstbier? Ano, přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Mě docela mrzí, že pan ministr vnitra tady nereagoval v podstatě na žádnou z těch vážných výtek, které tady v rozpravě i od nás jako zpravodajů zazněly, které se týkaly ústavnosti, souladu s lidsko-právními mezinárodními smlouvami a rozporu s evropským právem. Neslyšel jsem vůbec nic, kromě mantry, týkající se uprchlíků a jejich prověřování, která, jak už tady zaznělo, nesouvisí vůbec s projednávaným návrhem zákona. Takže škoda, že pan ministr neargumentuje, nevysvětluje, neobhajuje ty věci, kterých se týkaly naše výtky.

Já bohužel musím setrvat na závěru, že v této podobě je návrh neústavní, je v rozporu s mezinárodními lidsko-právními smlouvami a je v rozporu s evropským právem.

Vzhledem k absenci argumentace z hlediska ministra vnitra, já jsem tady uváděl, že jenom například to neposuzování proporcionality dopadů do rodinného života porušuje šest směrnic EU. Mohu je tady vyčítat. Já bych ale rád slyšel, škoda, že nic takového nezaznělo, jakým způsobem tedy pohlíží ministr vnitra na ty výtky neústavnosti, rozporu se smlouvami a rozporu se směrnicemi. Nezaznělo vůbec nic na obhajobu tohoto návrhu z tohoto hlediska.

Nezbývá než zkonstatovat, že je tady návrh výboru na zamítnutí, což ovšem, jak nám tady pan ministr naznačil, budeme převálcováni Poslaneckou sněmovnou, to znamená, je otázka, jestli... Nikoliv, spíše pozměňovací návrhy. Ale návrh výboru je zamítnout.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Přihlásil se pan ministr Chovanec. Má slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, toto už asi není závěrečné slovo, tudíž asi lze dovozovat, že je otevřena debata. Ale to nechám na jednacím řádu Senátu. Nevím. V každém případě bych rád odpověděl kolegu Dienstbierovi na to, na co se ptá. Já na to nereaguji proto, že já s tím nesouhlasím. My jsme dávali stanovisko k těm návrhům v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně, my tam kolizi s ústavou ani s evropským právem prostě nevidíme. To znamená, to je ten důvod, proč to tady nerozporuji. Já si myslím, že naši lidé, kteří byli na výborech, tak říkali to samé, co říkám já. Je to odlišný pohled na věc, je to odlišný pohled právníků ministerstva a například Jiřího Dienstbiera, což je legitimní. A rozhodne se bezesporu hlasováním. Tady se hodně jako mantra zmiňuje ten soudní přezkum. Víte, my jsme navrhovali zrušit soudní přezkum nebo zrušit přezkum ministerstva vnitra, kde jsou rozkladové komise. Ty rozkladové komise v sobě de facto shromažďují specialisty jak ministerstva vnitra, tak i zástupce neziskového sektoru, odborníků na danou oblast. My máme dneska de facto třístupňový systém. Rozhodnutí, přezkum v rámci ministerstva vnitra a následně soudní přezkum. Takže my jsme pouze navrhovali, abychom zrušili přezkum ministerstva vnitra a nechali soudní, nebo zrušili ten soudní. Kdybychom zrušili ten přezkum ministerstva vnitra, byla jasná signalizace právě ministerstva spravedlnosti, že bychom natolik zahltili soudy, že by nebyly schopny tu agendu zvládat. Takže to je ten důvod. To nebyla snaha těm lidem zamezit v přezkumu, v domožení se jejich práv. Ale bylo to o tom, že bychom jeden stupeň z toho odstranili, z toho třístupňového rozhodování. To není snaha těm lidem uškodit, to je prostě pouze a jenom snaha to zrychlit a zjednodušit. Ale samozřejmě chápu, že ten pohled může být i jiný.

Takže závěrem, my se neztotožňujeme s názory, že to je v rozporu s evropským právem, ani že to je protiústavní, a proto jsem tady nijak aktivně toto nerozporoval. Myslel jsem si, že je to zjevné.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným s právem přednosti je předseda senátorského klubu ČSSD, Petr Vícha. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že byla otevřena opět rozprava, tak abychom měli tu škálu hlasování jednodušší, tak dávám návrh schválit návrh zákona.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Já mám technickou, takže neodvolám se. Já jsem ve svém projevu řekl, že bych rád a že chci podpořit projednávanou novelu. Možná jsem nepoužil tu správnou dikci, takže myslel jsem tím samozřejmě schválení. Takže to je možná takové upřesnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, učinil to pan senátor Vícha. Do diskuze není už nikdo přihlášen a budeme tedy po znělce hlasovat o návrhu schválit. Ještě pan zpravodaj. Pardon, beru zpět, musíme ji nechat doznít, pane zpravodaji, vydržte. Jednou otevřou, pak zavřou.

Slovo má pan zpravodaj garančního výboru. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za tu pěknou fanfáru, bylo to hezké, přicházet sem za ní. Já jenom zrekapituluji tedy, což je mojí povinností, že v obecné rozpravě vystoupilo 10 senátorů a senátorek, z toho jeden dvakrát. Třikrát zazněl návrh, nebo podpora později podanému návrhu na schválení, zbylá vystoupení byla buď kritická, a nebo se přikláněla k zamítnutí návrhu zákona, nebo schválení pozměňovacích návrhů. Z čehož je patrné, že lavírování mezi těmito dvěma postupy není o tom, co bychom chtěli nebo nechtěli, ale o věštění z křišťálové koule, jak bude reagovat Poslanecká sněmovna. A jinak mám zato, prosím, opravte mě, pokud to tak není, že by se první měl hlasovat návrh z výboru. To znamená první návrh. Není to tak? Dobře. Takže první schválení a potom návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže jsme vyčerpali zpravodajské zprávy a teď už opravdu po znělce budeme hlasovat o návrhu schválit. Znělky nás baví, je krásná.

V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Vhlasování č. 14 registrováno 72, kvorum 37, pro 30, proti 20, návrh byl zamítnut.

A budeme pokračovat hlasováním o návrhu výborů, což je návrh zamítnout. Nebudu už dávat znělku, je to v průběhu hlasování, takže zahajuji hlasování.

V sále je přítomno 73, aktuální kvorum 37. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl schválen. Registrováno 73, kvorum 37, pro 42, proti 15. Konstatuji, že vhlasování č. 15 návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto tisku.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům. My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezké odpoledne, dámy a pánové. Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 112

Je to senátní tisk č. 112. Návrh uvede ministr vnitra pan Milan Chovanec. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o občanských průkazech a další související zákony. Cílem předkládaného návrhu zákona je plošné zavedení občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem. Občanské průkazy se strojově čitelnými údaji, ale bez kontaktního elektronického čipu, již nebudou po účinnosti této novely vydávány.

Občanský průkaz s kontaktním elektronickým čipem bude povinným osobním dokladem občana. Měl by tedy sloužit nejen pro prokázání totožnosti, ale i při prezentačním prokazování. Ale bude také prostředkem pro jednoznačnou elektronickou identifikaci i v rámci projektů, jako je e-Government a další. Držitel bude moci vložit občanský průkaz s kontaktním elektronickým čipem do čtečky. Čtečka by měla mít zhruba, odhadujeme, komerční hodnotu kolem 200 Kč a měl by se tímto způsobem velmi jednoduše připojit k počítači a vyřizovat se státem konkrétní agendu, stejně jako kdyby osobně došel na úřad. Počítá se také s tím, že k účinnosti zákona bude občanský průkaz s elektronickým čipem sloužit pro elektronickou komunikaci na portálech jednotlivých resortů. V počáteční fázi půjde o agendu sociálního zabezpečení, nemocenského pojištění, finanční a celní správy.

Také se uvažuje a počítá s tím, že v budoucnu by tento doklad mohl sloužit i ke komunikaci občana a dalších komerčních subjektů, jako jsou např. banky. V rámci projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byly přijaty pozměňovací návrhy, které primárně zavádějí vydávání občanských průkazů a cestovních pasů ve zkrácených lhůtách pěti pracovních dní a do 24 hodin, a to za zvýšený správní poplatek. Do budoucna by měl být občanský průkaz s elektronickým čipem vydáván občanům bezplatně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 112/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 112/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Nytra, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu a životní prostředí projednal senátní tisk na svém zasedání dne 17. května. V rámci diskuze se diskutovalo v podstatě o dvou záležitostech. Když si dovolím to shrnout, byl to typ toho občanského průkazu, kdy diskuze navazovala na diskuzi v Poslanecké sněmovně, konkrétně na vystoupení dneska už pana ministra financí Pilného a na možná závažnější problém, a to je, že je škoda, že souběžně s tímto zákonem nejde zákon o elektronické identifikaci, který nastiňuje, nebo bude navrhovat tři stupně prokazování důvěry. Na druhou stranu výbor potom došel k závěru, že je lépe takto tento zákon než vůbec žádný. Takže já si dovolím seznámit vás s usnesením.

Výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Určuje zpravodajem výboru Zdeňka Nytru a pověřuje předsedu výboru pana Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Přeje si vystoupit, prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já se omezím pouze na konstatování, že ústavně-právní výbor má shodné usnesení jako výbor garanční. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, jestli se chce vyjádřit? Pan zpravodaj? Nechce se vyjádřit. Takže máme zde předložený návrh z obou dvou výborů a tím je návrh schválit. Takže dávám znělku.

Takže aktuálně je přítomno 72 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 37. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 16 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 65, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Děkuji vám, pane ministře.

Takže my tady máme jeden rest, který nám tady zanechal pan kolega Kubera, který ale dokončíme po vašem vystoupení. Hned? Aha, dobře. Takže prosím, pane ministře, kdybyste byl tak laskavý a jenom nám dal chvilku, protože pan kolega Kubera ještě nedokončil ten předchozí bod, kdy musíme vyjádřit souhlas s pověřením, kdo odůvodní v Poslanecké sněmovně rozhodnutí zamítnout. Takže podávám návrh... Prosil bych klid. Aby senátoři Václav Láska a Jiří Dienstbier odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Ptám se, jestli souhlasíte? Souhlasí pan kolega Dienstbier? Souhlasí? Pan kolega Dienstbier souhlasí, takže dávám znělku.

Aktuálně je přítomno 72 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 37. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 17 se 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 60 a proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Já se ještě omlouvám, ale tady padlo několik návrhů k fyzickému napadení pana kolegy Kubery. Já bych prosil o jeho shovívavost, neboť dneska je první den, kdy se nekouří, a asi to těžce nese. Dokonce odešel a nechal tady i svoji identifikační kartu. (Smích.) I kuřáci mají své kritické dny. Prosím, pane ministře, kdybyste byl tak laskav.

Takže

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích

Tisk č. 125

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 125. Tento návrh uvede pan ministr vnitra Milan Chovanec, kterému tímto uděluji slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi uvést návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o některých zákonech a některých přestupcích. Návrh zákona provádí změnu u 251 různých zákonů, jejichž nezbytnost je vyvolána nabytím účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Oba tyto zákony nabudou účinnosti dne 1. července 2017. Předkládaný zákon nabude účinnosti shodným dnem.

V návrhu zákona je konkrétně obsaženo převedení převážné většiny skutkových podstat přestupků ze stávajícího zákona o přestupcích, který bude nabytím účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zrušen. A to do zákonu obsahujících právní úpravu povinnosti, jejíž porušení je znakem převáděných přestupků. V této souvislosti se navrhuje upravit příslušnost k vydání příkazu na místě v zákonech, kam budou přestupky převedeny. Dále se navrhuje odstranit nežádoucí odchylky a nadbytečné duplicity od nové právní úpravy. Nahradit dále pojem „správní delikt“ pojmem „přestupek“ a provést další terminologické úpravy vycházející z nově přijatého zákona.

Návrh zákona upravuje též nový způsob doručování ve správním řízení takzvanou hybridní poštou, jako službu, která může být poskytována v kontaktním místě veřejné správy. Navrhovaná úprava si klade za cíl vytvořit podmínky pro efektivnější proces odesílání písemností od orgánů veřejné moci. Tento návrh je v souladu s trendy modernizace a elektronizace veřejné správy a rozšiřování služeb v rámci projektu e-Government. Návrh zákona obsahuje rovněž změny správního řádu a soudního řádu související s nakládáním s utajovanými informacemi. Tato úprava je splněním vládního úkolu, jehož cílem bylo upravit nakládání s utajovanými informacemi, zejména s ohledem na obranu informačních zdrojů Policie ČR a zpravodajských služeb českého státu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 125/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Zdeňka Hamousová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 125/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou prosím, aby nás tímto seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové.

V úvodu budu konstatovat, že ústavně-právní výbor přijal usnesení, jímž doporučil Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, a to ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A ty další dva obligatorní body obsahuje ono usnesení. Možná že to bude znít podivně, když tedy ten druhý výbor naopak doporučuje pravý opak, než doporučil ústavně-právní výbor. Ústavně-právní výbor skutečně zvažoval, jak přistoupit k tomuto zákonu, protože si velmi dobře uvědomoval, že ten zákon má opravdu celou řadu nedostatků a nebo celou řadu věcí ne úplně vyjasněných, a které by asi potřebovaly větší diskuzi a možná úpravu alespoň. A tak dál. Nicméně vyšel nakonec z toho, že ty dva přestupkové zákony, které už byly přijaty, začínají být účinné od 1. července letošního roku.

A že by, pokud bychom my tady vraceli nebo dokonce nepřijali ten zákon, tak že by to mohlo narušit celou reformu přestupkového práva, a to jaksi udělat nechtěl. Bylo mu i zřejmé, a na to byl upozorněn legislativci, že jsou tam dokonce i špatné odkazy v tom zákoně. Ale legislativci zároveň také řekli nebo doporučili neopravovat, protože by došlo patrně k ještě větším nepřesnostem atd., protože některé ty zákony, kterých se to dotýká, jsou tady předloženy v procesu, budou schvalovány, tzn. že ještě vlastně není vůbec zřejmé, jak bude jejich finálním tvar. Takže toto nedoporučil. Tento zákon je opravdu, řekla bych, asi jeden z rekordmanů, protože jak už bylo řečeno, on obsahuje novely 251 zákona. 251 zákona. To je strašná porce. A já tvrdím, že bez toho automatizovaného právního systému, jako je ASPI nebo podobně, se nikdo nikdy nedozví, co je obsahem tohoto zákona, protože prostě to v té písemné sbírce zákonů se nedá dohledat, pokud je ta technika zvolena, jak je. Ale vzhledem k tomu, že víme, že elektronizace procesu i legislativního je na pochodu, tak musíme doufat, že se nakonec v nějakém dohledném čase lidé dozvědí, co tedy vlastně je přestupkem a co přestupkem není. Ten zákon zavádí dnes už tu jednotnou terminologii "přestupek", už žádné správní delikty. Jen přestupky. Co já tedy považuji na tom zákonu za největší problém, je sankce za přestupek. Přestupek klasický, promlčení těch přestupků, kde je sankce do 100 000, tam se promlčují přestupky do jednoho roku, resp. v takové té mezní situaci do tří let. Tento zákon ale v podstatě to rozčlenil bez toho, že by nám dal nějaké vodítko obecnější, tak tedy ty promlčecí doby skutečně tak diferencuje, že ta mezní, říkala jsem jeden rok, maximum do tří let, a ta mezní doba v jiném případě u přestupku činí ale 10, mezní 14 let. To je prostě rozptyl obrovský. A to by chtělo asi řádné vysvětlení a vůbec asi lepší zhodnocení, jestli je to vůbec na místě, aby takovýto rozptyl u přestupku jako právní kategorie i právního institutu promlčení byl dán. Ještě bych přesto dodala, a o tom byla také řeč na ústavněprávním výboru, on totiž ten zákon sám o sobě byl velmi objemný, ale když se do toho pak pustili poslanci, tak předložili přes 40 pozměňovacích návrhů, z toho téměř přes 40, asi 37, bylo nakonec přijato. A mezi těmi pozměňovacími návrhy byly ale návrhy na změny zákonů, které s přestupky nemají vůbec co dočinění. Např. zákon o obcích. Řeknu tam příklad, stanovování osob, které mají být zastoupeny za obec v orgánech právnických osob. A dosud o tom rozhodovalo zastupitelstvo. A teď tam někdo stanovil, že to bude rada. Vůbec to s přestupky nemá co dočinění. Tak to jsou věci, klasický přílepek, ten tam nemá co dělat. A mohla bych pokračovat. Jsou tam také další věci, kterým ne úplně rozumím, a také jsem to konzultovala se správními soudci a ani oni tomu příliš nerozumí, že totiž ty přestupky byly přezkoumávány ve správním soudnictví jedním soudcem, samosoudcem. Tak nyní se stanoví, že to bude senát, tři soudci. Jako kdyby soudci neměli co dělat, tak místo jednoho tam budou sedět tři, nevím. A údajně to s nimi nikdo nekonzultoval. To jsou takové obecné výtky, které jsem měla za to, že je potřeba vznést. Nicméně znovu opakuji, ten návrh garančního výboru je schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy. Ptám se také zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit? Ano, přeje. Prosím, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, hezké odpoledne. Omezím se na záznam z jednání 7. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze dne 17. května 2017, protože paní doktorka Wagnerová jako garanční zpravodaj poměrně vyčerpávajícím a kvalifikovaným způsobem popsala stručné shrnutí novely zákona. Cituji ze záznamu z jednání 7. schůze VUZP, která se konala 17. května 2017. "Po úvodním slově Jaroslava Strouhala, náměstka Ministerstva vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátorky Zdeňky Hamousové a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení, když při hlasování o schválení z 11 senátorů se hlasovalo takto – 3 senátoři byli pro, nikdo nebyl proti, 8 senátorů se zdrželo. Zadruhé výbor určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR moji osobu, senátorku Zdeňku Hamousovou. A zatřetí pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR." Tolik tedy záznam z jednání, nikoli z usnesení. A teď jen doplňující stručný komentář. Osobně, mluvím sama za sebe, nemohu mluvit za ostatní senátory, kteří se zdrželi, domnívám se, že jeden z důvodů, proč se někteří senátoři zdrželi při hlasování a usnesení nebylo přijato, bylo to, že v pondělí jsme dostali návrh, senátní tisk, který je velmi obsáhlý, má 1000 stran. A za dva dny jsme o tomto návrhu zákona kromě jiných návrhů zákona měli kvalifikovaně debatovat a hlasovat. Přikláním se k tomu a chápu strategii nebo uvažování garančního výboru VUZP, kdy vlastně toto je poslední ze tří návrhů zákonů v souvislosti s nabytím účinnosti přestupkového zákona od 1. července. Ta provazba do 251 zákonů je opravdu veliká a široká. Takže se domnívám osobně, že u některých kolegů motivem pro nehlasování pro přijetí byl velmi krátký čas na prostudování v souvislosti s obsahem nebo velkým rozsahem té novely návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí? Ano, přihlásila se paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, dobré odpoledne. Mně to tedy nedá, abych se s vámi nepodělila o svůj asi největší zážitek s jedním z nejokatějších legislativních přílepků, které v této novele jsou. Jinou jsem zatím za půl roku svého působení v Senátu tedy neobjevila. Už ji tady zmínila paní senátorka Wagnerová. Jde o to, že když z těch 250 stran té novely, co máte, se prokoušete na stranu 102, tak tam najednou překvapivě naleznete novelu zákona o obcích a zákona o krajích.

Podal ho pan poslanec Pleticha z ČSSD a vlastně tím upravuje vyhrazení působnosti zastupitelstva. A já se ptám, co to má společného s touto novelou? To není jediný přílepek. Takovýchto hrozných přílepků je tam prostě neuvěřitelně. A já vám jen řeknu důsledky toho, co to pro vás znamená. Teď bych prosila, aby zbystřili kolegové zastupitelé, co když tato novela projde, tak co to pro vás znamená. Jednoduše zastupitelstvo ztrácí pravomoc navrhovat zástupce obce do orgánů obchodních společností, v nichž má obec majetkovou účast a navrhovat jejich odvolání. Teď mohli. Řeknu vám, doteď to tedy zastupitelstvo mohlo navrhovat a odvolávat. Je tedy potřeba říci, že tam, kde není obec jediným vlastníkem, tak si sami řekněte, kolik máte těch společností, kde třeba je obec spoluvlastníkem. Tak tam již zastupitelstvo do toho nebude moci nějakým způsobem zasahovat právě jmenováním těch orgánů. A já vám řeknu konkrétní příklad z Prahy, co to znamená, protože v podstatě teď už začne platit to, že pouze rada může ve všech městských akciových společnostech tyto členy orgánů navrhovat. A v Praze se stalo to, že do představenstva Dopravních podniků hlavního města Prahy byl, a teď řeknu příklad ze své Prahy 10, jmenován členem představenstva Antonín Weinert z ČSSD, který byl u nás odpovědný za kauzu Key Investment, kdy jsme jako Praha 10 přišli o 216 mil. Kč. Celý problém je o tom, že rada jedná neveřejně. Rada hlavního města tohoto člověka najmenovala jako člena představenstva Dopravního podniku hlavního města Prahy, aniž by o tom informovala zastupitelstvo. Takže tohle je prostě jeden příklad z toho, kdy je to pro mě úplně neuvěřitelný přílepek, ta novela jich je plná. A já musím říci, že z tohoto důvodu se touto novelou nenechám nějak zviklat. Chápu, že je potřeba, ale takové přílepky tam prostě nemají co dělat a my musíme dát jasně najevo, že takto se to prostě nedělá, legislativní proces. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. A jako další do rozpravy se hlásí paní Zdeňka Hamousová, prosím, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Paní doktorka Wagnerová už komentovala navrhovanou změnu zákona 250 o obcích, kdy je změna, kdy v orgánech nebo společnostech se 100% majetkovou účastí obce přechází do kompetence rady jmenování orgánů této společnosti. Ovšem zastupitelstvo obce si podle zákona o obcích může vyhradit tuto pravomoc, takže zastupitelstvo ani touto novelou není z tohoto rozhodování nebo z této možnosti, je to tak, zastupitelstvo si může vyhradit tuto pravomoc vůči radě města, je to tak. Takže není zastupitelstvo jako nejvyšší orgán obce z tohoto vyloučeno.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo Senátu, ještě jsem dnes nevystupoval, bude to krátké. Jen chci říci, dejme si ruku na srdce, kdo z vás jste byl schopen ten materiál prostudovat? Já ne, proto pro něj nemůžu hlasovat. To není v lidských silách, aby za tu dobu, kterou jsme to dostali, tak by člověk nedělal nic jiného, nemohl ani spát, aby pro to mohl zvednout ruku. A vy víte moc dobře, jak v těch detailech je vždycky něco zakopaného, kde nějaký šikovný poslanec, dobře zlobbovaný jakoukoli politickou stranou nebo skupinou lidí je schopen v rámci takového materiálu cokoli do něj dostat. A mám dojem, že ani poslanci ve finále nevěděli, co vlastně hlasovali. Čili já řeknu sám za sebe, nemůžu pro tuto materii hlasovat, protože je tak složitá, že ji nebylo možno nastudovat. A už vůbec ne odborně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Dále se ještě hlásí někdo do obecné rozpravy? Nehlásí se, obecnou rozpravu končím. Táži se pana ministra, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Zřejmě ano. Prosím.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Pouze k tomu jednomu tzv. přílepku. Toto bylo sněmovnou načteno na základě dohody se Svazem měst a obcí a potvrzuji to, že pokud si zastupitelstvo vymíní tuto pravomoc, tak zastupitelstvo je fenomén, který tu radu schvaluje. Tzn. rada je zodpovědná zastupitelstvu, rada je volena ze zastupitelů, zastupitelstvem, takže tady je jasná posloupnost. Takže to, co tady říkala paní senátorka Hamousová, lze potvrdit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Ptám se také zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit? Pardon, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě paní garanční zpravodajka.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Tak ještě jednou, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, no, v rozpravě vystoupily dvě senátorky, jeden senátor. Já jistě dávám zapravdu senátoru Horníkovi, že ten materiál je objemný a bylo především třeba vycházet z toho velmi pečlivého stanoviska legislativců. A těm chci vyslovit veliký dík a poděkování a velikou úctu, že to v tak krátké době stačili zpracovat. A já jim plně důvěřuji. Proto jsem skutečně spoléhala i na ně, když jsem já sama s ÚPV hlasovala. Jinak tedy návrh je zde jako návrh jediný, ten, který vzešel z ÚPV.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Takže budeme hlasovat o návrhu ÚPV, který říká schválit. Pozvu vás všechny k hlasování. Je tady požadavek na odhlášení, takže vyndejte, prosím, své karty, a zasuňte tak, aby svítila modrá světla. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, teď 60. Aktuální kvorum je 31 senátorů. A zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 30, proti byli 3. Návrh nebyl přijat. Protože nebyl dán návrh na zamítnutí a Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, otevírám podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Takže návrh nebyl ani přijat a uplyne marná lhůta. Takže uzavírám podrobnou rozpravu. A tím pádem projednávání tohoto bodu končí. Takže děkuji, pane ministře.

Děkuji, pane ministře.

Dámy a pánové, než budeme pokračovat, chtěl bych tady veřejně upozornit, že při odchodu pana kolegy Kubery a jeho zanechání hlasovací karty, přišel jsem, viděl jsem, že tady je karta a svítí modré světélko. Upozorňuji na to, že jsem dvakrát hlasoval jeho kartou. Nicméně jsem to odhalil, ale hlasování bylo s velkým rozdílem hlasů pro a proti, takže to určitě neovlivnilo hlasování.

Nicméně pro pořádek se vás ptám: Přeje si někdo revokaci usnesení, u kterých jsem hlasoval s kartou pana Kubery? Jsou to první hlasování po zákonu o občanských průkazech. Nikdo si revokaci usnesení nepřeje. Děkuji a omlouvám se, i když jsem nekuřák, že i já jsem měl slabou chvilku.

Dalším bodem je

 

Balíček k reformě Schengenského informačního systému

Tisk EU č. N 024/11

Tisk EU č. N 025/11

Tisk EU č. N 026/11

Materiály máte jako senátní tisky č. N 024/11, N 025/11, N 026/11 a N 024/11/01, N 025/11/01 a N 026/11/01. Prosím pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály a vás bych jenom požádal, abyste se ztišili, ať pan ministr má klid na svůj přednes. Prosím.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil s obsahem tří senátních tisků. Hlavním cílem je zdokonalení a rozšíření stávajícího Schengenského informačního systému druhé generace formou novelizace jeho právního rámce. Tato novela je založena na přijetí tří návrhů nařízení, z nichž první se týká oblasti správy hranic, druhý je zaměřen na sféru policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a třetí upravuje problematiku navracení neoprávněně pobývajících příslušníků třetích zemí na území jiného státu.

Lze konstatovat, že Česká republika vyjadřuje obecnou podporu všem těmto třem nařízením, neboť směřují k zabezpečení vyšší účinnosti a širšího využití daného systému. Česká republika bude usilovat o konstruktivní projednání předmětných návrhů nařízení a jejich následné převedení do praxe. V souvislosti s přijetím návrhů nařízení bude třeba provést dílčí změny v zákoně, a to v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších navazujících zákonů.

V současné době nelze přenést a přesně predikovat finanční náklady spojené s přijetím těchto návrhů. Nová právní úprava si však vyžádá změny ve zdrojových a dotazovacích systémech a s nimi spojenou potřebu posílit komunikační infrastrukturu těchto daných systémů. Navrhované změny by měly vést k vyššímu zajištění koncových pracovišť, resp. k potřebě jejich personálního posílení.

Závěrem dodávám, že všechny tři navrhované návrhy nařízení byly dne 9. března 2017 projednány výborem pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který k nim přijal usnesení, jímž návrhy nařízení podpořil a zároveň vyjádřil souhlas s rámcovou pozicí vlády k těmto návrhům

Návrhy nařízení byly následně také projednány 16. května 2017 výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR, který je též podpořil a také vyslovil souhlas s rámcovou pozicí české vlády k těmto návrhům. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 024/11/02, č. N 025/11/02 a č. N 026/11/02. Zpravodajem výboru je senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby násl seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Dobrý den. Dámy a pánové, vážený pane ministře, myslím, že toto jednání bude poměrně jednoduché, protože výbor pro záležitosti Evropské unie navrhl doporučení, které máte před sebou a které není rozhodně v rozporu s názorem vlády na celou tuto situaci.

Vzpomněl bych jenom malinko historii. Když jsme vstupovali do Schengenského prostoru, hovořilo se o tom, že by měl tento systém existovat SIS II, ale v té době, za tehdejšího ministra Langera se SIS upravil na SIS for all a začal platit pro celý Schengenský systém. Od té doby se uvažuje o tom, že by tento systém měl zlepšit, byl v tzv. Stockholmském programu, a což už je několik let, Senát po celou tuto dobu podporoval tento systém a teď se jedná o jeho úpravu, kdy bych za nejdůležitější považoval vzájemnou výměnu kvalitnějších informací. Toť, prosím, vše. Doporučuji schválit doporučení, které vám bylo předloženo výborem pro záležitosti Evropské unii.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otvírám tímto rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že pan předkladatel se nechce vyjádřit, pan zpravodaj se již vyjádřil, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich a jak je uvedeno v tisku č. N 024/11/02. Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a děkuji i panu zpravodajovi.

Dalším bodem je

 

Balíček ke zlepšení návratové politiky

Tisk EU č. K 032/11

Tisk EU č. J 033/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 032/11 a J 033/11 a K 032/11/01 a J 033/11/01. Prosím pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil s obsahem dvou senátních tisků. Jedná se o revidovaný akční plán v oblasti navracení a o doporučení Komise ke zvýšení efektivity návratů při provádění návratové směrnice.

Míra realizovaných návratů nelegálně pobývajících příslušníků třetích zemí je totiž přes implementaci původního akčního plánu a návratové směrnice velmi nízká, dosahuje pouhých 36 %.

Komise v revidovaném akčním plánu navrhuje řadu opatření určených zejména členským státům, které by měly účinněji provádět návratové směrnice a zamezit zneužívání azylového řízení k maření výkonu rozhodnutí o návratu. Zároveň by měla být zlepšena výměna informací o dotčených osobách prostřednictvím stávajících databází či prozkoumáme možnost vytvořit archiv Evropské unie pro povolení k pobytu. K zefektivnění návratu by měly přispět též aktivity Evropské pohraniční stráže či technické rozšíření aplikace pro integrované řízení návratů.

V rámci vnější dimenze se pak Komise zaměřuje na problematiku readmisních dohod. Na podporu implementace akčního plánu uvolnila Komise potřebné finanční prostředky.

Česká republika iniciativu Komise v podobě revidovaného akčního plánu k návratům vítá, neboť větší efektivnost návratové politiky a readmisních politik patří mezi dlouhodobé priority České republiky.

Předložený plán je velmi ambiciózní a navržené kroky budou klást zvýšené nároky na kapacitu členských států. Opatření určená členským státům ani zvýšené finanční prostředky však nezajistí ochotu třetích zemí spolupracovat v oblasti readmise. Je tedy třeba, aby komise v rámci své působnosti činila veškeré kroky směrem k třetím státům, které tedy se brání readmisním dohodám a jejich naplňování.

Doporučení komise ke zvýšení efektivity návratu směřují do všech fázích řízení, vedených s nelegálně pobývajícími příslušníky třetích zemí, a to včetně předcházení zneužívání azylového systému a azylového řízení k oddálení návratu.

ČR doporučení komise obecně podporuje. Zároveň však upozorňujeme na řadu skutečností, které limitují realizaci některých navržených opatření. Doporučení především nereflektují judikaturu soudů, a to zejména v oblasti zajištění osob. Podle ČR také implementace navržených opatření nepovede k odstranění problematických částí návratové směrnice. Jedná se zejména o omezení možnosti pro detenci osob či princip preference dobrovolného návratu, který ve své podstatě podporuje sekundární nelegální migraci v rámci EU.

Navržená opatření pak v mnoha případech nezohledňují právní prostor, v němž se členské státy pohybují.

Příkladem je doporučení komise na zkrácení lhůt pro podání opravných prostředků. ČR je naopak nucena mimo jiné v důsledku rozhodování soudů tyto lhůty výrazně prodloužit.

Závěrem mi dovolte ještě doplnit, že doporučení komise ke zvýšení efektivity návratu při provádění návratové směrnice bylo dne 4. května projednáno Výborem pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny PČR, který k němu přijal usnesení, v němž doporučení komise podpořil a zároveň vyjádřil souhlas s rámcovou pozicí vlády k tomuto tématu. Oba dokumenty byly potom následně projednány dne 16. května 2017 VEU Senátu PČR, který je v obecné rovině podpořil, vyslovil souhlas s rámcovou pozicí vlády k těmto dokumentům a ve shodě s vládou vyjádřil mimo jiné pochybnosti o efektivitě předložených doporučení, pokud dotčené třetí země nebudou ochotny spolupracovat a přebírat vlastní státní příslušníky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. K 032/11/02 a J 033/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Ani myslím, že tento bod, který projednáváme, nebude komplikovaný. Co se týká VEU, tak se shoduje s názorem vlády. Já bych tady rád upozornil, že Senát tak jako i v tom minulém případě, i zde se tvrdí, že návratová politika patří mezi důležité body evropské migrační politiky. Upozorňujeme zde v tomto doporučení na svá usnesení č. 633 ze dne 23. 10. 2014 a usnesení 252 ze dne 22. 10. 2015. Tento materiál, který máte předložený, navazuje vlastně i na tato usnesení.

Stejně jako vláda se snažíme upozornit na to, že některá doporučení, např. při zajišťování jedinců z rodin, rodin s dětmi, nebo lhůt pro opravné prostředky, mohou být v rozporu s ústavním mezinárodním a unijním rámcem ochrany základních práv, tak jak je v současnosti vykládán příslušnými soudy, a proto navrhujeme, že by bylo třeba provést odpovídající změny ve směrnici Evropského parlamentu, tak abychom se vyvarovali těchto konfliktů.

Spolu s názorem vlády také pochybujeme o efektivitě předložených doporučení, pokud dotčené třetí země nebudou ochotny spolupracovat a přebírat vlastní státní příslušníky. Já vám děkuji za pozornost a prosím vás, abyste schválili návrh, tak jak je předložil VEU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže zavírám rozpravu. Ukončuji rozpravu. Táži se pana ministra, chce-li se vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj se již vyjádřil s doporučením, hlasovat tak, jak je uvedeno v tisku č. K 032/11/02. Dávám znělku, kterou vás svolám k hlasování.

Pro všechny senátory ještě upřesňuji, že budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. Je uvedeno v tisku č. K 032/11/02.

Zahajuji hlasování. Aktuálně přítomno je 66, aktuální kvórum 34. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 20 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 57, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Protože to byl poslední bod pana ministra, tak panu ministrovi děkuji, přeji mu hezký podvečer.

Budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti průmyslového vlastnictví v souvislosti s využíváním údajů z informačních systémů veřejné správy

Tisk č. 109

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 109. Vítám tady pana ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře. Prosím, odložte si a můžete nás seznámit s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Senátní tisk č. 109 je návrhem zákona, který umožní, aby Úřad průmyslového vlastnictví mohl v potřebném rozsahu využívat referenční údaje ze základního registru obyvatel, stejně tak jako historické údaje z informačního systému evidence obyvatel a z informačních systémů cizinců. Využívání těchto údajů je pro Úřad průmyslového vlastnictví důležité nejen pro zajištění hladkého průběhu správních řízení a vedení rejstříku práv průmyslového vlastnictví, ale i pro napojení informačních systémů tohoto úřadu na informační systém základních registrů, který vede ministerstvo vnitra.

Zajištění tohoto přístupu povede k zefektivnění činnosti úřadu, k zjednodušení postavení účastníků řízení před úřadem a k snížení administrativní zátěže jak na jejich straně, tak na straně samotného úřadu.

Předkládaným návrhem zákona se proto novelizují zákony v působnosti tohoto úřadu, tedy zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků, zákon o užitných vzorech, zákon o ochraně průmyslových vzorů, zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení a konečně zákon o ochranných známkách.

Návrh zákona, který Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení 5. dubna, nemá žádné negativní dopady. Usnadní občanům podávání přihlášek předmětů průmyslových práv a usnadní také úřadu komunikaci s nimi.

V garančním výboru byl bez přijetí usnesení diskutován návrh, zda označení jednoho odstavce § 20 zákona o užitných vzorech, kde dnes již projednávaný tisk 125 k problematice přestupků, tak nyní projednávaná předloha používají shodné označení odstavce písm. a), učinit předmětem pozměňovacího návrhu.

Předmětné technické pochybení vzniklo souběžným projednáváním obou zákonů. Dovoluji si vás proto, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, požádat, abyste umožnili jeho odstranění v rámci korektury před zveřejněním ve Sbírce zákonů, nikoli formou vracení celého návrhu zákona zpátky Poslanecké sněmovně.

Druhý návrh, který byl v garančním výboru diskutován, a to konkrétně problematika odkazu na dříve zrušený a nyní nově využitý § 64 zákona o vynálezech, není podle mého názoru rovněž důvodem pro komplikaci legislativního procesu, neboť již od účinnosti správního řádu v roce 2006 je tato právní úprava překonána.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost. Dovoluji si vás požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 109/1. (Místopředseda řeší technické potíže.) Pardon, jenom technická přestávka. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, který je omluven, zastoupí ho pan senátor Petr Holeček, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Zde je tedy zpravodajská zpráva a záznam z jednání VHZD. Tento výbor projednal návrh zákona na své osmé schůzi konané dne 23. května 2017. Vyjádřil se tedy k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti průmyslového vlastnictví v souvislosti s využíváním údajů z informačních systémů veřejné správy.

Výbor tento návrh zákona projednal a jak zde již řekl pan ministr, výbor nepřijal žádné usnesení. Kolega Sulovský, který byl zpravodajem tohoto zákona, podal pozměňovací návrh, ale pozměňovací návrh nebyl přijat, hlasovalo pro něj pět senátorů, pět senátorů se zdrželo a jeden senátor byl proti. Výbor dále určil zpravodajem výboru kolegu Sulovského, kterého tady zastupuji, a výbor pověřil pana předsedu výboru Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Výbor projednával, tak jak řekl pan ministr, který mě trošku předběhl, projednával právě ty dvě záležitosti, o kterých hovořil, to znamená připomínky ke dvěma bodům. Jsem rád, že pan ministr to zde vysvětlil, když řekl, že ty dvě lehké připomínky, které měla naše legislativa k tomuto zákonu, lze odstranit, v podstatě tu první tou korekturou, tedy před vydáním zákona, a tím druhým tedy že ten zákon v podstatě už tu účinnost v sobě má.

Takže to je asi tak všechno k usnesení VHZD. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Senátu Ivo Bárek. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Už tady padlo ve zprávě zpravodaje i pana ministra, že ty drobné připomínky lze odstranit, tak jak tady byly avizovány, to znamená, proto já dávám návrh na schválení tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím. Obecnou rozpravu končím. Chce se vyjádřit pan navrhovatel k obecné rozpravě? Pane ministře? Zřejmě se nechcete... Pan garanční zpravodaj také nechce. Takže máme zde jediný návrh, a to schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Než vás svolám, tak bych si, protože když se rozhlédnu, tak je nás tady méně než přítomných 66 zasunutých karet, tak bych si vás dovolil odhlásit. Dávám znělku. Jenom, prosím, přihlaste se znovu. Odhlašoval jsem karty, ano.

Prosím, abyste se znovu přihlásili. Vidím, že pořád ještě nabíhají karty. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 21 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 52, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Takže dalším návrhem zákona je

 

Návrh zákona o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů

Tisk č. 110

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 110. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček. Prosím pana ministra, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovoluji si vám předložit vládní návrh zákona o opatřeních ke sníženích nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů. Předložený návrh přivádí do českého právního řádu směrnici ze dne 15. května 2014, o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Cílem této směrnice je stanovit určitá minimální práva a povinnosti, platné v celé EU, se záměrem usnadnit zavádění právě těchto vysokorychlostních sítí a usnadnit meziodvětvovou koordinaci.

Návrh zákona konkrétně upravuje:

1. zřízení jednotného informačního místa pro ty subjekty, které tyto informace o infrastruktuře potřebují pro výstavbu vysokorychlostních sítí, jeho funkci bude vykonávat Český telekomunikační úřad,

dále pak pravidla pro poskytování informací o fyzické infrastruktuře a sítích elektronických komunikací,

dále pravidla pro poskytování informací o plánovaných stavebních pracích a pro koordinací stavebních prací financovaných z veřejných zdrojů,

zajištění přístupu k fyzické infrastruktuře pro účely budování prvků vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a průzkum na místě,

a konečně také působnost orgánů pro řešení sporů, jehož funkce bude vykonávat rovněž Český telekomunikační úřad.

Návrh zákona také upravuje některé další záležitosti, které přímo nesouvisí s transpozicí uvedené směrnice, mimo jiné i změnu zákona o elektronických komunikacích ke splnění úkolu vyplývajícího ze strategie správy rádiového spektra.

Návrh zákona byl schválen Poslaneckou sněmovnou 7. dubna letošního roku. Dovolte mi konstatovat, že tento návrh zákona je předmětem poměrně komplikovaného nebo výsledkem poměrně komplikovaného kompromisu, do kterého byl zapojen nejen sektor elektronických komunikací, ale také sektor energetický. Domníváme se, že právě tato shoda obou sektorů umožní efektivní aplikaci jednotlivých institutů tohoto navrhovaného zákona.

Chtěl bych vás proto požádat o vstřícnost při projednávání návrhu zákona a o jeho schválení ve znění, ve kterém byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Závěrem mi dovolte, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, poděkovat za konstruktivní projednání návrhu zákona, které proběhlo ve třech senátních výborech a jedné komisi. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 110/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Senátní tisk také projednal VUZP. Výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 110/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jan Horník. Návrh zákona také projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 110/4. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Renata Chmelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 110/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Dovolte mi, abych stručně přednesl závěry z projednávání tohoto zákona ve VHZD. Tento zcela nový zákon projednal VHZD na své osmé schůzi konané 23. května 2017 a přijal k němu své 78. usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 110/1.

VHZD tedy po úvodním slově náměstka ministra průmyslu a obchodu, pana Ing. Bc. Petra Kameníka, a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě se usnesl na tom, že:

1. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

3. pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil usnesení č. 78 předsedovi Senátu.

To je, co se týká usnesení výboru. Já bych jenom doplnil k tomu, co tady řekl ještě pan ministr, že tento zákon v Poslanecké sněmovně byl schválen, jak říkal, 7. 4. letošního roku. Ze 170 přítomných poslanců hlasovalo 164 pro. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jaroslav Větrovský? Přeje si vystoupit, prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  ÚPV projednal tisk 110 na své deváté schůzi dne 17. května a schválil usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, senátor Jan Horník? Přeje si, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Náš výbor tuto materii probral, v podstatě tam byly otázky v oblasti možnosti opravných řízení, které nebyly úplně jasně definovány, nebo nám se zdálo, že nejsou v zákoně jasně definovány, a potom ještě co se týká platby správních poplatků. Tyto věci jsme si s předkladatelem v podrobné rozpravě nebo v obecné rozpravě vyříkali, takže jsme neshledali potom následně žádné závady. Naopak, dostali jsme se k hodnocení tohoto zákona jako velmi pozitivního, nejenom na zvětšení možnosti zavedení těch vysokorychlostních sítí a ušetření nákladů, ale taky zejména s dopadem na životní prostředí, protože to dělá náš výbor, že by mohl v budoucnosti zmizet jakýsi les mobilních a dalších operátorů, různých stožárů, že by se to mohlo právě dostat na jedno zařízení, což by tento zákon měl umožňovat. Takže se do systémů těchto moderních technologií může potom při této spolupráci dostat i víc finančních prostředků.

Náš výbor nakonec doporučil Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, mě určil jako zpravodaje výboru a dále jsme pověřili předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, paní senátorka Renata Chmelová? Přeje si vystoupit, prosím.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, takže já za Stálou komisi pro sdělovací prostředky zde sděluji, že jsme doporučili senátní tisk 110 schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, mě určili jako zpravodajku k projednání na schůzi a pověřili předsedkyni komise, paní senátorku Filipiovou, aby s tímto usnesením seznámila předseda Senátu.

Já bych se jako zpravodajka chtěla krátce vyjádřit. To, co já jsem uváděla ve své zpravodajské zprávě... Já jsem se v rámci působení naší komise zaměřila pouze a výhradně na část dvě, která novelizuje zákon o elektronických komunikacích. V podstatě jsem na komisi nejprve navrhovala, nebo jsem podala pozměňující návrh, aby se vyřadil nově zařazený § 16b, který právě mění ten zákon o elektronických komunikacích, jehož obsahem je vlastně zajištění, nebo odůvodnění bylo, že je zajištění aplikace principu technologické neutrality vůči službám těch, které jsou prostě dané v tom odstavci.

Já bych se k tomu ráda chtěla vyjádřit, tak jak jsem uvedla v té zpravodajské zprávě, že jsem nakonec tedy dlouze diskutovala jak s předkladatelem, tak s Českým telekomunikačním úřadem, jaký důsledek bude mít tento nový paragraf, a to jedině z důvodu, že jsem se nikde nedočetla pořádného odůvodnění, proč tam byl vložen. Byla jsem tedy nakonec ujištěna, i po konzultaci s právníky, že toto ustanovení nebude mít v praxi problém, proto tady i já za sebe teď doporučuji schválení ve sněmovní verzi, nicméně považuji za svou povinnost vás seznámit, proč jsem ten pozměňující návrh podávala.

Jak tady bylo řečeno, zákon transponuje směrnici EU a mělo by jít tedy čistě o implementaci těch cílů, které jsou dané tím právním předpisem. A právě to, že se tam dostalo to jediné hmotně právní ustanovení, které mění zákon o komunikacích, jsem považovala za přílepek. Už jsem tady o přílepcích jednou mluvila. Chtěla bych na to upozornit, že to prostě není dobrá praxe. Ten § 16b se tam do toho zákona dostal skutečně až v Poslanecké sněmovně, na základě pozměňujícího návrhu pana poslance Pilného, neprošel žádným řádným připomínkovým řízením a nemohl se k němu dostatečně vyjádřit všechny subjekty, a tak se tedy ani my senátoři nemůžeme dopátrat k celistvosti toho, jaké to ustanovení bude mít skutečně dopady.

My jako senátoři se můžeme cítit pod tlakem ve smyslu toho, že kdybychom ten zákon vrátili do Poslanecké sněmovny, tak to může mít důsledek jeho možné neprojednání před funkčním obdobím Poslanecké sněmovny, jednak skutečnost, že řízení o porušení smlouvy z důvodu zpožděné transpozice směrnice, což tady, myslím, ani nebylo zmíněno, a které je už v současné době s ČR vedeno, by postoupilo do další fáze, a ta fáze už by nás stála peníze.

Neodpustím si na závěr to, že považuji skutečně za škodu, že takový přílepek k tomuto zákonu, který je dobrý a určitě pomůže zavedení vysokorychlostního internetu v oblastech, kam se investoři moc neženou, nebylo to tady zmíněno, tím novým zákonem se umožní čerpat dotace z EU něco ve výši 14 mld. Takže pomůže to zavést vysokorychlostní internet v České republice. Ale proč to tady zmiňuji? Je to škoda, protože nedávno byl schválen zákon o elektronických komunikacích, 24. – 25. května, a já se tedy ptám, proč to nebylo schváleno v rámci toho nového zákona, který těsně na to navazoval? Není to legislativně čisté a já jsem si nemohla odpustit tady to komentovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Táži se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Pan garanční zpravodaj? Nechce. Takže máme tady ze čtyř výborů nebo komisí návrh na schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovolím si vás všechny sezvat znělkou.

Jenom upozorňuji kolegy, abyste si zkontrolovali zasunutí svých kartiček. Aktuálně je přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 22 se ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 63, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Pan ministr se chce ještě vyjádřit.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Já se vyjádřím, vážený pane předsedající, pouze krátce. Chtěl bych vám, senátorkám a senátorům, poděkovat za takto bezproblémové a jednoznačné schválení obou zákonů, které jsem zde dnes předkládal. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím, přijďte znovu, pane ministře, my se vyměníme tady u řídícího pultu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak my jsme se vystřídali a budeme pokračovat. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 122

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 122. A já prosím paní ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou, kterou tady vítám v Senátu, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři. Já jsem ráda, že s naší novelou zákona o pohřebnictví jsme se dostali až takto daleko, protože po patnácti letech udělat novelu tohoto zákona, samozřejmě za účasti všech stakeholderů, tzn. aktérů v této oblasti, tzn. v pohřební oblasti. Ať už jsou to pohřební služby, ať už jsou to krematoria, ať už jsou to obce, ať už jsou to kraje, ať už jsou to ministerstva MMR nebo Ministerstvo zdravotnictví. Musím říci, že dostat ten zákon do podoby, ve které vám přišel z Poslanecké sněmovny, bylo velice náročné.

Ráda bych hned v úvodu zmínila, že konsensus, kterého jsme dosáhli v Poslanecké sněmovně proti různým pozměňovacím návrhům, které tam padaly, kde původcem u mnoha z nich byli hrobníci, u další poloviny to byly pohřební služby, pozměňovací návrhy šly úplně proti sobě, tak bych ráda sdělila, že po dalším jednání se všemi těmito aktéry jsme se shodli i s jednotlivými resorty. Samozřejmě zástupci Svazu měst a obcí i krajů, že to, co k vám přišlo do Senátu ČR, je pro nás dobrý zákon. Čili v tuto chvíli nepovažujeme nic, co případně Poslanecká sněmovna změnila, za něco, co by zákonu vadilo. Něco jsme i přivítali, takže to bych chtěla říct hned na začátku své úvodní řeči.

Ráda bych také sdělila trochu procesní věci, kdy Poslanecká sněmovna s vládním návrhem této novely zákona o pohřebnictví vyslovila souhlas dne 28. dubna. Schválení probíhalo opravdu velmi živou diskuzí, mnohými bojkoty z různých stran, což si, předpokládám, všichni dokážete představit. Protože většina z vás jsou zástupci z komunální politiky a mnoho z vás se stará o tuto oblast. Buď prostřednictvím například vašich technologických služeb nebo i jinak.

Ráda bych také zmínila, že samozřejmě do tohoto zákona je zapojeno Ministerstvo zdravotnictví. A to především hygienické stanice, kde na jednotlivých výborech, kde bych chtěla poděkovat všem senátorkám, senátorům, kteří jste účastnili i včerejší stálé komise při venkovu a dávali jste otázky na mé kolegy. Jsem ráda, že jsme vykomunikovali spoustu věcí, které jsme již v podstatě řešili během přípravy tohoto materiálu na jednání vlády, ale zároveň i do Poslanecké sněmovny.

Dovolila bych si shrnout, co Poslanecká sněmovna schválila, co je cílem této novely a samozřejmě v závěru bych zmínila, co od toho očekává samozřejmě i předkladatel, to znamená Ministerstvo pro místní rozvoj.

Možná hned v úvodu zmíním, že toto je první zákon, o kterém jsem osobně rozhodla, že budeme dělat novelu. A to sedmi dnech ve funkci ministryně pro místní rozvoj, protože jsem zjistila, že celá tato agenda je neuchopená. Ministerstvo pro místní rozvoj si před patnácti napsalo nějaký zákon šuplíkový, který absolutně nikdo neřešil, nikdo nevymáhal, žádné sankce, každý si dělal úplně, co chtěl. Ať už mluvím o jednotlivých aktérech, nebo i o státu, který vůbec nemohl kontrolovat, nemohl dozorovat, nemohl absolutně nic. Šuplíkový zákon.

My jsme se dohodli a rozhodli jsme se, že uděláme novelu tohoto zákona, a to proto, abychom také dali jistotu občanům České republiky k tomu, že s našimi těly po naší smrti, se zesnulými osobami je zacházeno důstojně a že těm informacím, které jsou v šumech mezi našimi občany, dokážeme zabránit a nebudou praktikovány. Já zde nebudu hodnotit, jestli některé jsou praktikovány, nebo nejsou, to jsem si zažila již dva a půl roku při přípravě této novely. Nicméně samozřejmě na vaše dotazy následně odpovím.

Cílem této novely je především zajistit veřejnoprávní kontroly, a to z pohledu státu, to znamená Ministerstva pro místní rozvoj, který je gestorem tohoto zákona, ze strany krajů, samozřejmě ze strany i obcí, ale také samozřejmě větší pravomoci pro krajské hygienické stanice.

V naší RIA tohoto materiálu jste se mohli dočíst, kde plánujeme navýšit i prostředky. Samozřejmě já počítám s tím, že prostřednictvím jednak rozpočtového určení daní, případně přenesené působnosti ze strany MMR bude obcím a samozřejmě krajům dán vyšší příspěvek na tuto agendu, protože s tím samozřejmě jsou spojené trošku vyšší náklady. Když to srovnám např. s novelou stavebního zákona, která sem přijde určitě za několik dní, tak to je naprosto nesrovnatelné. Mnoho profesních organizací v této oblasti kritizovalo tuto novelu, protože každý má své zájmy. Každý má své zájmy samozřejmě ve všech agendách. A musím říct, že pohřebnictví je byznys. Je to byznys pro všechny aktéry, kteří samozřejmě v této oblasti jsou zahrnuti.

A víte, ono mediálně jste mě určitě slýchali nebo jste mě viděli někde s rakvemi apod. Prosím vás, papírové rakve, to je to poslední, co v této novele řešíme. Řešíme opravdu zavedení kontrol, řešíme přestupky, ale především také řešíme to, že stát, kraj nebo obec bude moci udělovat sankce a pokuty za nedůstojné zacházení se zesnulými osobami. Mně je samozřejmě jasné, že toto téma je zcela jiné oproti vysokorychlostnímu internetu apod., nicméně jsem zde jako statutární orgán Ministerstva pro místní rozvoj, který má v gesci tuto agendu, který se jí chopil a samozřejmě jsme ji velice intenzivně projednávali.

V Senátu byl tento návrh projednán výborem ústavně-právním, garančním výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, výborem pro zdravotnictví a sociální politiku a také včera stálou komisí pro rozvoj venkova. Všechny tyto senátní výbory i stálá komise doporučují Senátu ČR schválit tento návrh zákona o pohřebnictví, ve znění zaslaném Poslaneckou sněmovnou.

Ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku dne 24. května byl vznesen dotaz na regulaci výšky hrobek, v souvislosti s nově formulovaným § 17 zákona o pohřebnictví. Zde bych se k tomu ráda vyjádřila, protože vzhledem k tomu, že to bylo vzneseno na výboru, tak pro vás je to důležité. Tady bych ráda řekla, že obce mají možnost v územním plánu stanovit omezení výšky staveb, tzn. zástavby na ploše hřbitova. A tedy i bez rozhodnutí o umístění stavby nebo povolení stavby je možné zabránit výstavbě výškových budov na pohřebištích. Na výboru jste to nazývali mrakodrapy. To nemůže vzniknout, samozřejmě tady může zasáhnout jiný orgán veřejné moci.

Jednotlivé stavby může tedy regulovat též regulační plán, ale také řád konkrétního pohřebiště. Ve stálé komisi pro venkov se živě diskutovalo nad problematikou pohřbívání mrtvě narozených dětí. A také plodů po potratu. V novele reagujeme na rozšiřování poptávky po službách, které byly dosud stranou pozornosti. A stávající zákon o pohřebnictví tento problém vůbec, ale vůbec neřeší. To znamená, že plody a plody po potratu jsou odpadem, stejně jako amputované nohy nebo ruce v nemocnicích. Co my zavádíme touto novelou, je, že rodiče si mohou vybrat, zda chtějí tento plod pohřbít, či nechtějí. Dáváme jim na to určitý počet hodin, kde jsme se o tom také intenzivně bavili i s lékaři, takže toto je jedna z těch věcí, kterou považuji za velmi pozitivní v tomto zákonu, protože zde vycházíme vstříc mnohým poptávkám ze strany rodičů, kteří se na mě osobně, i na moje kolegy a vůbec celkově se obraceli i na zákonodárce, aby toto bylo v zákoně zajištěno.

Dáváme tam možnost, není to povinnost, protože samozřejmě je to na vůli rodičky, je to na vůli rodičů, zda budou chtít pohřbít mrtvě narozené dítě. Jde tedy o případy, kdy rodičky budou chtít pohřbít své nedonošené děti a žádají patologie o vydání těla k pohřbení. V současnosti existuje jakýsi pomyslný ostrý střih pro umožnění pohřbívání plodů. To znamená gram pod půl kila a jedná se o biologický odpad. Půl kila a více, zde se jedná o nárok na smuteční obřady a rozloučení. Proto s Ministerstvem zdravotnictví, a zde jsme jedna ruka, navrhujeme v novele zákona o pohřebnictví zrušit tento opravdu necitlivý předěl a umožnit každému rodiči, který si to bude přát, aby zdravotnické zařízení bylo povinné mu předat lidské pozůstatky v jakémkoli stádiu vývoje k obřadnímu rozloučení s tělíčkem samotného dítěte.

Další vyřčenou otázkou ve stálé komisi pro venkov bylo, zda musí domov pro seniory provozovat chladicí a mrazicí zařízení. Tady bych ráda zmínila, že novela zákona o pohřebnictví v této problematice vůbec nic nemění. To znamená, že domovy pro seniory, stejně jako každé jiné zdravotnické zařízení si mohou zajistit přechodné ukládání těl zemřelých prostřednictvím soukromého provozovatele pohřební služby. Ovšem tato soukromá márnice musí sídlit mimo areál domova pro seniory nebo nemocnice. To je to, o čem jsme opravdu mnoho hodin debatovali i v Poslanecké sněmovně, je to mimo areál domova pro seniory. Protože asi si nedokážeme představit, že máme domov důchodců a tady máme pohřební službu a rovnou márnici. Takže zde zavádíme, že to je mimo tento areál.

Předložení návrhu novely předcházela rozsáhlá příprava, kde jsme zapojili opravdu mnoho veřejných institucí, mnoho zástupců územní veřejné správy, opravdu mnoho aktérů, kteří se v této problematice pohybují. A v podstatě výsledek, který zde máte na stole, je vyváženým kompromisem všech, kteří se účastnili přípravy nebo komentování tohoto zákona. My i po nabytí účinnosti této novely, pokud samozřejmě ve váženém Senátu dojde ke schválení této novely, vytvoří MMR ve spolupráci s odbornou veřejností k některým novým právním institutům metodiku. A také zveřejníme – a to na příklad mě také překvapilo, že vlastně to neexistuje – etický kodex podnikatelů v pohřebnictví. Neexistuje plošný etický kodex. Někdo ho má, někdo ho nemá, většinou samozřejmě nikdo nemá. Takže to, abyste věděli, že my budeme psát metodiky k některým institutům, které i zavádíme.

Ráda bych také zmínila, že samozřejmě já osobně jsem navštívila mnoho krematorií, pohřební služby apod. Některé kauzy za poslední dva roky byly i mediálně komunikovány. A tady vám mohu zaručit, že to, co se dělo, nebo to, co jste četli v médiích, po naší novele nebude samozřejmě možné, aby se dělo dál. Pokud budu hovořit např. o jedné pohřební službě, soukromé, kde se našlo několik desítek, několik desítek zesnulých osob, které nebyly v rakvích, které tam byly dokonce i tři měsíce, tak zde vám chci také sdělit, že samozřejmě každý – a včetně MMR, včetně kraje a včetně obce – bude muset řešit jakékoli podněty, které samozřejmě na tyto orgány veřejné správy budou chodit.

Novela zákona umožňuje těm, kteří budou rozhodovat o těch podnětech, uložit pokuty, sankce. O tom jsme debatovali velice dlouze, protože je spoustu aktérů v této oblasti, kteří nechtějí žádné sankce. Nicméně pokud žádné sankce nejsou, tak pak si řekněme, jestli je to správné, nebo není. Z našeho pohledu není, proto zavádíme opravdu sankce za přestupky. A pokud uvedu např. přestupek, pokud máme zesnulou osobu v rakvi, kde je vypadlá ruka. Toto je přestupek. Toto je nedůstojné zacházení s lidskými ostatky.

Já vám děkuji za možnost úvodního slova, jsem připravena na debatu. A samozřejmě žádám vážený Senát o postoupení této novely dále. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já vám děkuji, paní navrhovatelko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 122/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Michael Canov. Senátní tisk dále projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení máte jako senátní tisk č. 122/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Vosecký. Návrh zákona také projednala stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 122/4. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 122/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Carbol, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já vám mohu sdělit, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Jiřího Carbola a určil předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. K samotnému obsahu tohoto tisku já už nemám skoro co dodat, protože paní ministryně řekla naprosto všechno. Já bych měl jenom doporučení pro Senát ke schválení tady tohoto tisku, protože prošel třemi výbory a stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova. A všechny tyto navrhly schválit tento návrh, ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím také, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Michael Canov? Chce a má slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Samozřejmě vážená paní ministryně.

Ústavně-právní výbor všemi svými hlasy doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka, která zastupuje pana senátora Voseckého, zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní senátorka Sekaninová? Chce. Prosím, paní zpravodajko zastupující, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro rozvoj venkova pan senátor Vladimír Plaček? A pan senátor má slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkný podvečer, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Já vás nejprve seznámím s usnesení stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, kde jsem jako zpravodaj navrhoval schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to přes všechny nedokonalosti, o kterých tady zčásti již hovořila paní ministryně. Takže k těm nedokonalostem já bych vystoupil pak jako senátor. Takže nejprve jenom to usnesení. Je to 23. usnesení z 5. schůze z 30. května 2017, kdy stálá komise Senátu pro rozvoj venkova doporučila senátní tisk č. 122 ke schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje senátora Vladimíra Plačka zpravodajem a pověřuje předsedu komise pana senátora Miroslava Nenutila, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí jako první paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a kolegové.

Já jsem si naprosto vědoma toho, že ten zákon, tak, jak je připraven, je určitě nesmírně potřebný a velmi ho vítám. Jsem ráda, že se podařilo do tohoto zákona prosadit všechny věci, o kterých hovořila paní ministryně, a za to jí děkuji.

Byla jsem opravdu na vážkách, jestli tedy mám ještě problém, který já mám z mého regionu, ale není bezpochyby jenom z mého regionu, tady přednést. Svědomí by mi to neodpustilo, abych tady nevystoupila a řekla, že je tu jeden problém, který se týká hřbitovů, které existují a které jsou ve vojenských újezdech. Prostě se zapomnělo na to, že tak, jak máme všude hřbitovy na území obcí, tak také na území vojenských újezdů. Tam musí být ty vojenské újezdy doplněny. Takže já ten pozměňovací návrh tady mám. Já jsem vám ho i rozdala, ale přiznám se, že budu samozřejmě ráda, pokud tento pozměňovací návrh, protože také budu ráda, když návrh zákona bude přijat, tak když tento pozměňovací návrh bude inspirací pro řešení, které paní ministryně přijme možná jiným způsobem, nebo v dalších úpravách zákona, které budou potřebovat hrobky, veřejná pohřebiště apod.

Ale ještě jednu věc, která vyzněla tady z debaty, bych ráda řekla. Paní ministryně říká, že tedy není třeba řešit problém výšky hrobek na hřbitovech, protože to může udělat regulační plán. A já musím říct, že na našem výboru zaznělo, že právě pořízení regulačního plánu je zejména pro malé obce velmi obtížné. Protože ta malá obec musí žádat pořizovatele, ona není pořizovatelem, a často to na tom několik let vázne. Takže určitě i tam visí určitý otazník.

Ale v tuhle chvíli to jistě nevyřešíme, zákon je velmi dobrý, takže považovala jsem za svou povinnost upozornit na to, že existují hřbitovy, o které se nikdo nestará. Je potřeba zajistit buď o ně péči, nebo je zrušit a nějakým způsobem s úctou a důstojností k těm pohřbeným zajistit nějakou jinou formu piety. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Ještě jednou pěkný podvečer, vážený pane předsedající, paní ministryně, paní kolegyně, páni kolegové.

Jak jsem avizoval, vystoupím teď s mnoha informacemi, s některými nedokonalostmi tohoto návrhu zákona. Nicméně na začátek bych chtěl především ocenit nápad paní ministryně ten 16 let spící zákon oživit, respektive ho novelizovat do té míry, aby odpovídal dnešní době. A chci tu práci vysoce ocenit také z toho pohledu, že parlamentní zpravodaj MMR si dovolil kontaktovat zpravodaje, což také není obvyklé. Takže za tu spolupráci opravdu moc děkuji.

Samozřejmě při přípravě novely tohoto zákona tiskem probíhaly různé zprávy, informace, že paní ministryně má v kanceláři několik rakví. Prošla mnoho krematorii, aby to měla všechno zažito na vlastní kůži. A já si myslím, že od té polohy pohřebních služeb, krematorií v působnosti obcí, krajů při provozování veřejných pohřebišť, nebo co se týká státního dozoru, který chyběl, nebo respektive byl nevymahatelný, že zavedla sankce za neplnění určitých povinností a s cílem předložit tento návrh, který by vedl k podstatnému zvýšení kvality poskytovaných služeb pohřebními službami, za dodržení citlivosti a důstojnosti k našim zemřelým. Takže z tohoto pohledu jenom samé superlativy.

Z mého pohledu, jelikož samozřejmě víte, že jsem původním povoláním patolog a práce s bohužel mrtvě narozenými dětmi bývala mojí prací, a zkušenosti zůstaly a spolupráce, nebo respektive informace ze spolupráce s pohřebními službami také, tak jsem si pochopitelně tento návrh zákona pročetl velice podrobně. A především v těch částech, které se týkají vlastně zacházení s mrtvě narozenými dětmi, ať už se jedná o porody nebo potraty, bylo to nejdůležitější, čemu jsem se věnoval.

Já bych moc prosil paní ministryni, jak se tady zmiňovala, že bychom měli zrušit nějaký ten limit, do jaké hmotnosti jde o potrat, od jaké hmotnosti jde o porod. Já bych se přimlouval, aby tady toto prosím zůstalo. Je to limit 500 g, 25 cm velikosti a 22. týden těhotenství. Proč o tom mluvím? Beru jako velice pozitivní – a myslím si, že toto nebude naprosto žádný problém pro oddělení patologie či pro oddělení soudních lékařství – vydávat k pohřbení i potracené plody pod tento limit. Z dikce tohoto zákona vyplývá, že jinými lidskými pozůstatky vlastně jsou veškeré potracené lidské plody, samozřejmě potom porozené mrtvě rozené děti. A co je důležité, od tohoto vlastně limitu nad limit se jedná o porod i třeba mrtvě narozeného dítěte, kde v každém případě bude pohřeb, s tím se nedá, než souhlasit. A pod tento limit je na matce, aby se rozhodla, jestli tento pohřeb uspořádá, či nikoliv. Případně tedy předpokládám, že se může takto vyjádřit i otec. O tom tam tedy moc řečí nebylo, ale předpokládám, že to takto je.

S tímhle vůbec nevidím žádný problém. Nicméně vidím první problém v čase.

Ta matka má 96 hodin na to, aby se definitivně rozmyslela, jestli bude u takto potracených plodů pohřeb požadovat či nikoli. A obávám se, že tady dojdeme k praktickým problémům provozním, jakým způsobem k tomu budeme přistupovat. Z logiky věci by mi vycházelo, že by v každém případě se měl předpokládat požadavek té matky na provedení pohřbu v každém případě, tedy i sebemenších potratů, u časných raných potratů by měl být vypisován list o prohlídce zemřelého, protože nevíme, jak se matka nakonec rozhodne. Doposavad to bylo samozřejmě tím, že se vypsala průvodka k bioptickému vyšetření a přistupovalo se k vyšetření jako k bioptickému materiálu. Je otázkou, co bude po těch 96 hodinách, je otázkou, v jakých nádobách nebo v jakých... Nevím, jak to říct, v čem bude toto potracené dítě umístěno a kde. Předpokládám, že na patologii, ale předpokládám, že se k tomu bude přistupovat jako k jakémukoli jinému zemřelému. Co se bude dít po 96 hodinách? Bude následovat pitva podle zákona, nebo bude následovat biopsie? Teď jsme v problému dokumentace, prohlídka zemřelého, bioptická průvodka, když se matka pak rozhodne, že pohřbení nebude požadovat. Tohle jsme diskutovali právě na té stálé komisi pro rozvoj venkova a myslím si, že toto je dluh, za který samozřejmě nemůže Ministerstvo pro místní rozvoj, ale asi zřejmě v komunikaci s Ministerstvem zdravotnictví. A myslím si, že je možné tuto záležitost řešit metodickým pokynem tak, aby v této supercitlivé záležitosti bylo naprosto jasno, jak mají oddělení patologie či oddělení soudního lékařství postupovat. S tím souvisí také termín, který bych rád se zeptal, co se pod tím skrývá, "doložení identifikace jiných lidských pozůstatků", jestli mi to může paní ministryně osvětlit. Další bod, který jsem diskutoval na stálé komisi, se týká pohřebních služeb a jejich kompetence převzít tělo zemřelého z nemocnic. Dosavadní praxe je taková, bohužel ani tento návrh zákona ji nějakým způsobem neupravuje. Dosavadní praxe je taková, že pohřební služba přijede, informuje, že si odveze toho a toho zemřelého a zdravotnické zařízení, potažmo také pobytové zařízení sociálních služeb tělo zemřelého takto vydá. Myslím si, že tady je velký problém do prvního průšvihu, i když nejsme v 90. letech, kdy opravdu přijela jedna pohřební služba, tvrdila, že ona je ta vyvolená, a zemřelého si odvezla. A za dvě hodiny přijela jiná pohřební služba a tvrdila totéž, a zemřelý už byl pryč. Jaká je současná praxe? Některá zdravotnická zařízení vyžadují vyplnění určitého formuláře ze strany pohřební služby, některá potvrzení od pozůstalých s ověřeným podpisem. Ale jsou to jen jednotky takovýchto zdravotnických zařízení. Myslím si, že by stálo za to, aby toto bylo taktéž v zákoně upraveno. Třetí oblast, která je samozřejmě mým zájmem, je oblast sociálních služeb, protože jsem zároveň ředitelem pobytového zařízení sociálních služeb. A docela mě vyděsila právě ta informace, nic proti tomu, že i pobytová zařízení sociálních služeb, potažmo nemocnice, o tom nebudeme vůbec diskutovat, musí umožnit úpravu a oblečení toho těla zemřelého pozůstalým. Nicméně možná v tomto není problém ani u sociálních služeb. Ovšem to ustanovení, že by mělo být ještě dalších 48 hodin zařízení sociálních služeb k dispozici v případě, když se mu nepodaří, možná to bude totální extrém, nepodaří toho zemřelého umístit na pracoviště kterékoli pohřební služby. Protože pohřební služba podle dikce tohoto zákona má mít kapacitu minimálně na třídenní provoz a minimálně tři místa. Takže mě děsí ta představa, že by k této eventualitě mohlo dojít, protože pokud vím, tak tzv. márnici nemá prakticky žádné pobytové zařízení služeb, já vím pouze o Brně-Chrlicích, jelikož přebírali majetek z první republiky od církve, takže tam márnice byla. Ale nejsem si jist, jestli ještě v tuto chvíli jako márnici ji provozují. Já si myslím, že nikoli. Nicméně závěrem mi, prosím, dovolte ještě jednou paní ministryni poděkovat. Ale rád bych, aby se na tyto připomínky, na tyto potenciální problémy nezapomnělo. A tak, jak jsem se domlouval s paní náměstkyní, paní Dostálovou, budeme pracovat na této metodice. A já jsem připraven ke spolupráci. Ještě jednou děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen s právem přednosti pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, já vystupuji teď s procedurálním návrhem, protože se blíží 19. hodina a dohodli jsme se s ostatními předsedy klubů, že nebudeme dnes prodlužovat jako minule jednání do 23:30. A tedy dávám návrh, aby tento bod byl dokončen včetně hlasování, i kdyby to bylo po 19. hodině a aby body pana ministra Ludvíka byly pevně zařazeny na příští čtvrtek v 9 hodin ráno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  A protože se jedná o procedurální návrh, tak já o něm nechám hlasovat a předtím vás svolám. A budeme pro kolegyně a kolegy, kteří teprve přišli, tak budeme hlasovat o procedurálním návrhu, abychom o tomto projednávaném současném bodu jednali a hlasovali také po 19. hodině. A aby body pana ministra zdravotnictví Ludvíka byly pevně zařazeny jako první body od 9 hodin dne 8. června, tj. ve čtvrtek. Doufám, že všichni tomu rozumí. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 23, registrováno 63, kvorum 32, pro 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A my pokračujeme v obecné rozpravě. A další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane kolego, mikrofon je váš.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Svého času blahé paměti jsem byl garančním zpravodajem zákona o vojenských újezdech. Tento zákon řeší správu vojenských újezdů a z toho důvodu do jeho kompetence spadá i řešení případných provozů hřbitovů, o kterých tu dnes projednáváme. Z toho důvodu já považuji ten návrh paní kolegyně Jitky Seitlové za naprosto nadbytečný a zbytečný. A přikláním se k návrhu jednotlivých výborů tak, abychom návrh zákona schválili ve znění postoupeném PS. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane kolego.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, pane místopředsedo, paní ministryně, já jsem se snažil během dopoledne zjistit, protože jsme o tom s panem kolegou mluvili, o problémech mrtvých plodů a mrtvorozených dětí, takže já jsem se pokoušel ještě své zkušenosti dát dohromady s kolegy. A v podstatě z toho technického hlediska, když budu mluvit o takovýchto věcech, z technického hlediska ten mrtvý plod, tam se asi nedá příliš ohraničit.

Těch 500 je určitá arbitrážní hranice, stejně tak jako určitá délka života. A eventuálně týdny. V tom je velký nepořádek, co se týče legislativy. Používá se definice Světové zdravotnické organizace, potom používáme jakousi naši českou modifikaci z roku 2012 v zákoně 372. A podle mých zkušeností totiž ti rodiče, a to je obrovská práce Ministerstva pro místní rozvoj, že se jim podařilo dosáhnout konsensu i s organizacemi, jako je třeba Hnutí pro život, které chtějí mít přístup i k těm plodům úplně malinkým, když to tak řeknu. Jen pro zajímavost, asi 12. týden těhotenství odpovídá plodu velikosti 6 cm. Ad absurdum, ten stav plodů po různých zákrocích a ještě po té pitvě samotné je opravdu takový, že se v podstatě s ním nedá téměř nijak manipulovat nebo pohřbívat nebo tak nějak. Ale existuje možnost uložit tělíčko do schránky, tak se to dělá na patologiích, která se už neotevírá. Na jedné straně. A na druhé straně, pokud je ten plod, a teď je to třeba pro někoho ad absurdum, pokud je ten plod příliš malý, třeba v centimetrech, tak když se zkoumá jeho stav, je to hodně důležité pro některé rodiče z hlediska genetického vývoje, protože k potratům dochází velmi často právě díky neslučitelnosti se životem, díky třeba genetické výbavě, tak se ten materiál bioptický v tu chvíli zafixuje různými způsoby. A pokud by to opravdu extrémně bylo tak, že někdo chce pohřbít takový plod, tak by si mohl převzít celý ten zafixovaný materiál. Není to tak úplně jednoduché, ale mohl by si to ten člověk převzít. A v tom okamžiku už neplatí ani ta doba těch 96 dnů, protože vlastně tak, jak to kolega naznačil, do těch 96 hodin nikdo na patologii ten materiál nevyšetří. Ale de facto ten materiál je fixovaný, když tomu říkám takhle škaredě, ten fixovaný plod by si už mohli vzít i po té delší době než po těch 96 hodinách. Čili pro mě s mojí praxí je to svým způsobem převratná věc. Já jsem zažil teď shodou okolností, je to asi pár měsíců, kdy k nám do Olomouce přijeli rodiče odjinud, protože bylo tam zmlklé těhotenství v 16. týdnu těhotenství. A ti rodiče chtěli ten plod pohřbít. A vybrali si Olomouc, protože doteď je to tak, že pokud ti rodiče chtějí pohřbít nějaký malinký plod, tak si musí požádat. Některé pracoviště vyhoví a jiné nevyhoví. Takže tohle se teď převrací do toho pozitivního módu, kdy rodiče do 96 hodin si mohou požádat a měli by vlastně obdržet. Takže to jsem se jen pokusil vysvětlit, jak asi s těmi tělíčky pracovat. A to je asi všechno. Já myslím, že opravdu v tomto se vám povedlo, musela to být velká práce opravdu, protože já si myslím, že zrovna tyto problémy v některých jiných zemích, které nereagovaly tak citlivě, ta vláda nereagovala tak citlivě, tak jim to trvalo mnoho a mnoho let, než se došlo k nějakému konsensu. Takže já myslím i podle toho, jak jsem komunikoval s těmi různými společnostmi, tak víceméně všichni, každý řekne: "No, ještě by se tam dalo něco," ale v zásadě spokojenost s tím. Tak doufám, zkusil jsem vysvětlit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji, pane senátore. A další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková. Jen bych chtěl upozornit naše kolegy tady vlevo, že nám tam neskáčou ti, kdo hovoří, takže jen aby se to opravilo. Výborně, děkuji.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, když jsem se hlásila do diskuse, tak tady ani nebylo tolik hovořeno o pohřbívání těch potracených plodů. Chtěla bych paní ministryni pogratulovat, že se tam podařilo tuto záležitost zahrnout. A jak už bylo řečeno, má to celou řadu problémů, jak to vlastně potom udělat, aby to bylo citlivé k těm rodičům, aby ti rodiče měli možnost dítě pohřbít. Ale na druhé straně, aby to pro ně nebylo stigma, aby to nebylo něco, co jim ještě zhorší ten jejich stav. Já se domnívám, že by měl ten plod být vyšetřen. Určitě by bylo dobře, kdyby dostali nějakou zprávu, nebo když si ji vyžádají, aby tu zprávu měli, protože si myslím, že ten důvod toho potraceného plodu pro rodiče může být strašně důležitý. A když třeba budou mít sdělení, že ten plod byl nějakým způsobem vadný nebo měl nějaké vady, tak to pro ně může být také velice důležitý aspekt. To je jedna věc, že by ten plod měl být ohledán a mělo by rodičům, pokud to budou chtít, být sděleno, jestli to bylo na potrat z důvodů matky nebo toho porodu, nebo jestli to bylo z důvodu toho, že plod byl nějakým způsobem poškozen. To je tedy jedna z věcí, kterou bych k tomu chtěla dodat. Ale to jsou všechno v podstatě prováděcí předpisy, které by k tomu měly asi následovat. Druhá věc je potom to rozhodnutí, protože je to veliký stres a ti rodiče by měli mít dostatek času pro to, se rozhodnout. A rozhodnout se ne tak, že když si o to neřeknete, tak to tedy nebude. To je takové trošku necitlivé, takže by tam asi měl být přístup dotazu, jestli chtějí to dítě pohřbít nebo nechtějí. To je také taková záležitost, aby to bylo jednak citlivé vůči těm rodičům, aby měli možnost ten potracený plod pohřbít. A jednak aby se z toho něco dozvěděli, aby získali nějakou tu informaci, kterou oni velmi často chtějí vědět. Aby třeba věděli i pohlaví toho dítěte, aby mu mohli dát ve svých myšlenkách nějaké jméno apod., takže si myslím, že bude velmi záležet na tom, jestli tady budou následovat ty lékařské nebo etické prováděcí předpisy pro to, jak tomu naložit. Ale jinak to velmi vítám, že tato praxe bude. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji, paní senátorko. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že vystupuji ještě jednou, ale já chci poděkovat vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu kolegovi Kantorovi i paní kolegyni Sykové, protože upozornili již na další dva aspekty, o kterých já jsem nehovořil. Tzn. histologické vyšetření, které by mělo proběhnout v každém případě, protože tam je nebezpečí průkazu jednoho z nejvíce agresivních nádorů, choriokarcinomu. A druhá věc, co se týká histologického vyšetření, je také to nebezpečí, že pokud je ten vyšetřovaný objekt, řeknu, tak malé velikosti, že je celý "uložen do parafinového bloku", tak pak už není co pohřbívat. Takže i toto je problém, který bude třeba řešit. A přiznám se, ještě jeden aspekt, o kterém jsem nehovořil, proto ho doplním, jedná se zase o ty mrtvě narozené děti, ale jde především o potracené plody, které půjdou k pohřbení. V tomto případě by všem těmto mrtvorozeným mělo být přiděleno asi zřejmě rodné číslo, jméno, příjmení, jak by se prokazovalo pohlaví. Vidíte, že těch problémů je docela dost, takže si myslím, že ten metodický výklad bude absolutně nutný a moc bych prosil, aby byl co možná nejdříve. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji a další do rozpravy je přihlášen pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane kolego.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji. Je to tak, je to velmi problematické. Potom je tedy otázka, jestli už není bráno jako ad absurdum, když si vezmou na pohřbení ten bloček téměř. Z toho plodu nezůstane příliš kompaktních částí. A co se týče těch zpráv, tak to určitě není věc, která by spadala pod Ministerstvo pro místní rozvoj, ale spíše pod Ministerstvo zdravotnictví. Ale co vím, třeba na těch větších pracovištích si zveme, já třeba si zvu rodiče, pokud dítě umře, tak si je za tři měsíce ještě pozvu. To je akorát ta doba, že se dokončí patologické vyšetření, aby se dozvěděli, jestli to dítě mrtvorozené bylo třeba v pořádku a zemřelo jen kvůli asfyxii nebo jestli tam opravdu nebyla nějaká metabolická porucha. Velmi často se to nepozná, to je pravda, ale myslím si, že v této věci, v té eticko-morální nebo etickém pohledu na umírání dětí a na potraty se strašně moc u nás v ČR změnilo a je to dobrá zpráva. Už běžně umírají děti u nás na oddělení v náručí maminek, dlouhá debata by o tom byla. Takže souhlasím, že tam bude potřeba doladit hromadu věcí. A bude to zase v lidech, jak to bude na těch jednotlivých odděleních probíhat, asi ukáže čas.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji a ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže obecnou rozpravu končím. A ptám se paní ministryně, zda se chce vyjádřit do obecné rozpravy? Prosím, paní ministryně, máte samozřejmě slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, já začnu od toho nejvíce diskutovaného tématu, u mrtvě narozených dětí. Jen si zde dovolím zmínit, že zákon o pohřebnictví, cílem té novely je veřejnoprávní kontrola, zapojení obcí, zapojení krajů. Samozřejmě to, co se zde řeší, většina z toho, na to já vám odpovím, že je součástí zákona o zdravotních službách, což samozřejmě vy víte. Nicméně co se týká rodného čísla, co zde padlo, tak tady bych vás ráda informovala, a to bylo schváleno i Senátem ČR, rodné číslo je povinné u mrtvě narozených dětí již od roku 2015 podle zákona o matrice. Tak to jen na upozornění, že to už dávno existuje, nemá smysl to řešit v zákoně o pohřebnictví. K tomu už je zákon Ministerstva vnitra, zákon o matrice. Co se týká, zde padl i dotaz, co jsou to jiné lidské pozůstatky? To jsou třeba ty plody. Na začátku našeho zákona máme terminologii, kde vysvětlujeme, co to je lidský pozůstatek, co je to jiný lidský pozůstatek. Takže například ty plody a mrtvě narozené děti řadíme tam. 96 hodin, víte, MMR navrhlo 48. Těch 96 hodin jsme tam dali i po debatě s ostatními a především i Ministerstvem zdravotnictví i dalšími kolegy na vládě. Tady chci říci, že ten zákon byl debatován se zástupci Ministerstva zdravotnictví, s hygienickými stanicemi, ale i s lékaři. Ke mně chodily dopisy, že samozřejmě to bude větší administrace ohledně informování rodičů ohledně mrtvě narozených dětí či plodů apod., ano, my jsme si toho vědomi a také jsme žádali do kapitoly Ministerstva zdravotnictví o to více peněz právě pro nemocnice. Tady bych chtěla ještě zmínit, zde i pan senátor Plaček zmínil, že se ruší limity. My limity nerušíme, to bych chtěla říci, a neříkala jsem to ani ve svém úvodním slově. To upravuje vyhláška k zákonu o zdravotních službách. To je součástí této vyhlášky. My tímto zákonem to nerušíme. Naopak v novele řešíme jen to, odkdy je například povinna pohřbívat obec. Ta je odpovědná za ten plod nad 500 gramů a pod těch 500 gramů si mohou rodiče požádat. Takže tady bych jenom ráda upřesnila, nad těch 500 gramů se jedná, v zákoně o pohřebnictví řešíme, protože i MMR, možná jsem to nezmínila, předpokládám, že je vám to známo, my jsme odpovědní i za sociální pohřby. Sociální pohřeb znamená, že vy jako obce jste povinni pohřbít osobu, která zemře na vašem území, pokud nemá dědice a není nikdo, kdo by ji pohřbil. MMR s obcemi, a protože jste většina z vás zastupiteli, tak víte, že ještě v listopadu 2014 jsem vydala stanovisko, že tyto náklady vám proplácí stát. MMR vám proplácí náklady na sociální pohřby. Samozřejmě zde mám statistiku, mohu vás o tom informovat. U plodu se nevypisuje list, ale identifikace. A pan senátor se i ptal, co to je. Tak konkrétně ta identifikace je písemné potvrzení toho poskytovatele zdravotních služeb, tzn. nemocnice, které obsahuje údaje o stáří plodu, jeho pohlaví, datum potratu, případně další informace. Zbylé samozřejmě musí řešit už zákon o zdravotních službách. A do toho zákon o pohřebnictví v žádném případě nebude zasahovat. Samozřejmě co se týk metodiky, tak určitě s MMR se na to zaměříme, ale jen bych zde ráda zmínila, že opravdu zhruba polovina toho, co zde bylo debatováno, se týká zákona o zdravotních službách a vyhlášky k tomuto zákonu. Jestli dovolíte, já bych z této velice citlivé problematiky, a věřte mi, že to nebylo jednoduché vůbec do toho zákona dostat, protože i kolegové na vládě a samozřejmě v rámci meziresortu i zástupci dalších spolků byli např. někteří proti, takže jsme vedli opravdu debaty v rámci mé meziresortní skupiny, kde byly všechny pohřebky, asociace, sdružení pohřebnictví. A nebylo to úplně jednoduché, protože si dokážete představit, že pohřbít mrtvě narozené dítě zase znamená něco. A zase to souvisí samozřejmě s citlivými pocitů rodičů, s víceprací rodičů, sester, identifikací, někdo musí vypisovat ten papír o identifikaci toho mrtvého plodu. Čili to jsme samozřejmě procházeli opravdu velkými debatami. Co se týká výšky, tak já bych možná chtěla upřesnit svá slova v úvodním slově. Já jsem určitě neříkala, že jediným možným řešením je regulační plán, ale řád pohřebiště. A za to je odpovědný provozovatel toho daného pohřebiště, což zpravidla je obec. Takže v regulačním plánu je samozřejmě lepší, když to bude, ale jinak řád pohřebiště si opravdu sepisuje daná obec. A musí to mít každý hřbitov. A to je např. věc, kterou bude kontrolovat obec, kraj a ten stát. Protože jen pro vaši informaci, my jsme si udělali rešerši několika řádů pohřebišť a každý to má jinak. Takže já jsem se i rozhodla, že bychom udělali nějaký mustr k některým věcem, které spadají do toho zákona, aby to bylo jednotné pro celou ČR. Co se týká vojenských újezdů, k tomu bych se určitě ráda vyjádřila detailněji, protože vojenské újezdy neprovozují hřbitovy. Ony tam možná jsou, ale vojenské újezdy je neprovozují. A např. paní senátorka, protože tu byl debatován vojenský újezd Libavá, má přesto na svém území několik zrušených hřbitovů. A teď je otázka, kdo je bude provozovat. Podle našeho názoru tato gesce přímo spadá pod Ministerstvo obrany. Já se k tomu ještě vyjádřím jedním obloukem. A podle zákona číslo 212/1999, O zajišťování obrany ČR, zde je možnost se obrátit samozřejmě i na kraj. Nicméně celkově ty vojenské újezdy, a já rozumím, my jsme to debatovali ve sněmovně, ty vojenské újezdy jsou v působnosti Ministerstva obrany podle daného zákona. A v tuto chvíli je tam také otázka, zdali bychom nezasáhli do obrany států, což by samozřejmě tato debata k tomuto tématu byla. Zrušená pohřebiště nespadají do působnosti zákona o pohřebnictví, přičemž u těch vojenských újezdů se jedná právě o ta zrušená pohřebiště, protože ta už tam prostě neexistují. A samozřejmě tady k tomu chci říci, že počítáme s metodickým výkladem s Ministerstvem obrany k těmto věcem, protože to je náročná problematika, kde musím říci, že hřbitovů, resp. i zrušených má ČR velké množství. A jsou na různých územích. A řešíme i válečné hroby apod. Ještě bych se ráda vyjádřila, tady padlo ještě od pana, já se omlouvám, tady nevím od koho, ale co se týká o vydávání těl té či oné pohřební službě. Tak vydání těla se samozřejmě může provést nebo vydat pouze té pohřební službě, která má list o prohlídce. A ten mohou získat pouze od rodiny.

Tady už máme tedy objednatele i pohřbu. Tady nesmíme zapomenout, že zesnulá osoba není věc nemocnice a pohřebních služeb, to v žádném případě. Do toho je samozřejmě zapojena i rodina, a to souvisí s márnicemi. Například u malých márnic, pokud nestačí nemocnici, může si zajistit jinou pohřební službu. Ale to už je opravdu na nemocnici. Víte, že v tomto případě jsme vedli velmi detailní debatu v Poslanecké sněmovně ohledně areálů, kdo to tam může provozovat a nemůže. Vždycky je to na nemocnici, koho si ona objedná.

A tady bych chtěla říci, že součástí této novely, a je to i součástí mé dohody s ministerstvem zdravotnictví, nebude to, že nemocnice bude nabízet jenom jednu pohřební službu a bude tam to číslo dáno. Naopak, tam bude několik pohřebních služeb, protože je na rodině,

koho si vybere. U mrtvě narozených je to samozřejmě ještě něco jiného .

Doufám, že jsem pokryla vše. Chtěla bych poděkovat všem senátorům, kteří se vyjádřili pochvalně o této práci. A mohu vám zde jenom potvrdit, že víte, že ministerstvo pro místní rozvoj má různorodé agendy. Já zde občas stojím k evropským fondům, příští středu mne zde máte se slavným stavebním zákonem. Ale chci vám říci, že citlivá oblast pohřebnictví byla i pro mou osobu velká výzva, protože jsem zjistila opravdu mnoho věcí a jsem ráda, že mám možnost to změnit v zákoně, aby i občané České republiky měli větší jistotu a nemuseli všechno vědět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. A nyní se ptám, zda chtějí vystoupit zpravodajové k proběhlé rozpravě, to znamená pan senátor Canov a paní senátorka Sekaninová. Nikdo z nich se nehlásí, takže požádám pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně a milí kolegové, v rozpravě vystoupilo pět senátorů, někteří opakovaně. Nezazněl jiný návrh než schválit návrh ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. O tomto návrhu bychom nyní měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Je to tak. Dovolím si znělkou pozvat k hlasování další senátorky a senátory do sálu.

A než budeme hlasovat o návrhu schválit, jenom kratičká vsuvka, abyste mi po hlasování o tomto zákoně hned neutekli, vzhledem k tomu, že potřebujeme schválit ještě jeden procedurální návrh.

Máme zde návrh na schválení tohoto návrhu zákona. A o tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, registrováno 68, kvorum 35, pro 59, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Gratuluji paní ministryni, děkuji i všem zpravodajům, kteří se podíleli na práci na tomto tisku.

Poprosím vás, abychom projednali ještě jeden procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že jsme dopoledne neprojednali body, které jsme měli pevně zařazené, navrhuji, abychom body ministra financí pana Ivana Pilného, což jsou senátní tisky č. 126 a č. 96, projednali jako první body ve středu 7. června 2017. O zařazení bodů ministryně práce a sociálních věcí, což jsou senátní tisky č. 115, 116, 117 a 75, případně o dalších změnách pořadu schůze, rozhodneme v úvodu pokračování 7. schůze Senátu. A chtěl bych jenom připomenout, že schůze pode pokračovat ve středu 7. června 2017 v 9.00 hodin.

To je můj procedurální návrh. Hlásí se pan senátor Horník, prosím. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Dnes ráno, když jsme dostali materiály a pak jsme hlasovali, už jsme nedostali poslední verzi, kde by byly zákony seřazeny, jak bychom potřebovali, jak bychom je projednávali. Podíval jsem se na net a tam je úplně původní pozvánka.

Chtěl bych poprosit jestli to nejde udělat tak ... (Hlasy z pléna: Upravenou verzi pořadu jsme dostali.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Upravený pořad schůze jsme dostali aktuálně na stoly.

Senátor Jan Horník:  Já jsem to na svém stole nenašel, ale to je jedno. Ale šel jsem na internet a tam to aktuálně není. Veřejnost, média, ale i my, kteří používáme spíše počítače než papíry, abychom to tam viděli, jak bude probíhat projednávání, stejně už to mají kolegové zpracované. Stačí jenom to dát na web a nemusí to být na intranetu, ale stačí to na extranetu, je-li to možné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Hlásí se předseda Senátu pan Milan Štěch. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo. Jako obvykle pan Horník má zase špatné informace. Všechno, co tady urgoval a připomínkoval, je opačně, takže stačí se jenom podívat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tím to bylo vysvětleno a byl bych rád, abychom se dostali k hlasování o procedurálním návrhu. Doufám, že jste všichni rozuměli, o co se jedná. Prosím, abyste ještě neodešli a nechali si hlasovací karty. Všichni rozuměli, o čem budeme hlasovat? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro procedurální návrh, který jsem přednesl, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, registrováno 65, kvorum 33, pro 57, proti jeden. Tento návrh byl schválen.

Připomínám, že 7. schůze Senátu pokračuje 7. června 2017 v 9.00 hodin. Hezký večer!

(Jednání ukončeno v 18.48 hodin.)