Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 06.12.2017

(1. den schůze – 06.12.2017)

(Jednání zahájeno v 9.06 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. (Velký hluk v sále.) Prosím vás, abyste ukončili rozhovory a posadili se na svá místa. O klid prosím také pracovníky Kanceláře Senátu. Děkuji vám.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 11. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 10. listopadu 2017.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Miluše Horská, Zbyněk Linhart, Jiří Carbol, Jan Látka, Jitka Seitlová, Jaromír Strnad, Leopold Sulovský, Lumír Aschenbrenner, Lubomír Franc, Tomáš Grulich, František Čuba a Václav Chaloupek.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátor Michael Canov a senátorka Jaromíra Vítková. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátor Michael Canov a senátorka Jaromíra Vítková.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Při hlasování č. 1 registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Michael Canov a senátorka Jaromíra Vítková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 11. schůze Senátu.

Upravený a doplněný návrh pořadu 11. schůze Senátu v souladu s usnesením včerejšího Organizačního výboru vám byl rozdán na vaše lavice.

Dnešní jednání zahájíme body předsedy vlády a posléze ministra průmyslu a obchodu, který zastoupí i ministra vnitra.

Jako poslední bod před polední pauzou projednáme volbu členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. To je pevně zařazený bod před polední přestávkou.

Odpolední jednání zahájíme bodem ministra zdravotnictví. Následovat bude senátní novela zákona o léčivech.

Poté požádal o projednání svých bodů ministr spravedlnosti.

Na pořadu máme také 3 petice.

Jako první navrhuji projednat Petici proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU, a to ve středu jako první bod po 16. hodině. Znamená to, že bod, který budeme mít rozjednaný, dojednáme, a první po 16. hodině bude petice ke zbraním.

Po ní by následovalo projednání novely ústavního zákona o bezpečnosti (tisk č. 165).

Zbývající dvě petice, a to za zrušení zákona o evidenci tržeb a za změnu tzv. protikuřáckého zákona navrhujeme zařadit jako první a druhý bod ve čtvrtek.

Ve čtvrtek bychom také projednali všechny body, které neprojednáme ve středu, což jsou zejména senátní iniciativy či pravidla hospodaření senátorských klubů.

Z pořadu schůze navrhujeme vyřadit senátní tisk č. K 059/11, který VEU vzal na vědomí, tudíž není potřeba projednávat na plénu Senátu.

Naopak navrhuji zařadit senátní tisky N 074/11 a N 069/11, které včera VEU projednal. Organizační výbor je doporučil. Máte je v návrhu pořadu této schůze.

Dále navrhujeme zařadit na pořad schůze senátní tisk č. 213, a to na konec bloku prvních čtení.

Dále na žádost předkladatele navrhuji na pořad jednání zařadit bod – návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 190) ve výborech. Výbor již tento návrh zákona projednal. Lhůta by však uplynula až 11. prosince.

Zároveň navrhuji zařadit senátní tisk č. 190, pokud vyslovíte souhlas, na pořad této schůze.

Na žádost VUZP navrhujeme na pořad schůze doplnit bod – návrh usnesení Senátu k uplatňování zákona o střetu zájmů a vyjádření celostátních organizací, obcí a měst, a to na předposlední místo.

Na poslední místo pak navrhuji doplnit bod – informace o aktuální situaci v rámci státní podpory sportu ze strany ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, což se včera usnesl v této věci Organizační výbor a doporučuje tento bod zařadit na pořad dnešní schůze.

Naopak navrhuji vyřadit – na základě žádosti senátora Vladimíra Plačka – senátní tisk č. 208, kterým je novela zákona o sociálních službách, a projednat jej na příští schůzi Senátu. Je to návrh, který inicioval pan kolega Plaček.

Dále navrhuji vyřadit vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu návrh na odvolání výhrady ČR podle čl. 29 odst. 4 Úmluvy o počítačové kriminalitě (senátní tisk č. 201).

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Paní kolegyně Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Dobré ráno. Děkuji, pane předsedo, kolegyně a kolegové, velmi bych vás prosila, abyste bod, který je dnes označený jako bod 17 – senátní tisk č. 336, je to návrh zákona, který jsem předkládala, o Ústavním soudu a vlastně přestupkového zákona. Ten bych prosila, aby byl nově zařazen před volbu členů Rady ÚSTR. Předtím, než se otevře bod ÚSTR.

Velmi se omlouvám, že vám to takhle komplikuji, ale já zítra se omlouvám ze zdravotních důvodů. Musím se vracet do Brna. Dneska je tak nepředvídatelné, jestli by na to vůbec došlo, nebo jak by to bylo, proto preventivně o toto žádám. Budu vám velmi vděčná, když to schválíte. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, jestli má ještě někdo nějaké návrhy či změny k pořadu této schůze. Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování.

Nejdříve budeme hlasovat o návrhu paní senátorky Elišky Wagnerové, aby bod, který máme na pořadu, který jsme v papírové podobě obdrželi při zahájení této schůze, jako č. 17 (senátní tisk č. 336/10. funkční období) byl zařazen jako předposlední bod dnešního dopoledního jednání, před bod, který se týká volby členů ÚSTR.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2. Registrováno 64, kvórum 33. Pro návrh 59, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vzhledem k tomu, že k návrhům, které jsem přednesl z včerejšího jednání Organizačního výboru nezazněly žádné námitky, tak si dovolím navrhnout, že bychom nyní hlasovali o pořadu schůze en bloc, jak ho máte v písemné podobě na vašich stolech, samozřejmě ve znění či v souladu přijatého předchozího hlasování.

Ptám se. Jsou nějaké výhrady? Chcete hlasovat jinak? Není tomu tak.

Nyní budeme hlasovat o pořadu 11. schůze Senátu en bloc, jak byl navržen Organizačním výborem, jak máte v písemné podobě na vašich stolech, ve znění předchozího hlasování.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3. Registrováno 65, kvórum 33. Pro návrh se kladně vyslovilo 64, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Budeme se schváleným pořadem schůze řídit.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 19. - 20. října 2017

Tisk č. 211

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 211. S informací nás seznámí předseda vlády Bohuslav Sobotka, kterého mezi námi vítám. Pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám stručně představil výsledky pravidelného říjnového zasedání Evropské rady. Dvoudenní jednání se zabývalo řadou témat. Zabývalo se migrací, zabývalo se digitální agendou a zabývalo se obranou. Proběhlo rovněž krátké jednání ve formátu 27 členských států k otázkám souvisejícím s vystoupením Spojeného království z EU a také neformální jednání v tzv. agendě lídrů. V předvečer jednání jsem se společně s ostatními premiéry zemí V4 sešel s předsedou Evropské komise Junckerem, abychom s ním diskutovali o budoucnosti EU. Za velmi dobrý signál považuji důraz, který předseda komise v průběhu jednání kladl na zachování jednoty unie a na zapojení všech členských států do diskuse o její budoucnosti.

Nyní mi dovolte stručně pohovořit o výsledcích samotné Evropské rady. Pokud jde o otázku migrace, v oblasti migrace Evropská rada potvrdila cíl zastavit veškeré nelegální migrační toky. Situace na všech migračních trasách se uklidňuje, ačkoliv samozřejmě stále není vyhráno. Hlavní současnou prioritou je spolupráce s Libyí a státy Sahelu. Dosavadní aktivity EU v této oblasti přináší výsledky. Je však třeba zajistit jejich další realizaci a pokračování, tzn. včetně pokračování financování svěřenského fondu EU pro Afriku. Česká vláda je v tomto směru aktivní. Do fondu přispěla již více než 40 mil. Kč a zvažujeme další možnosti. Česká republika patří mezi největší přispěvatele do tohoto fondu z celého regionu střední a východní Evropy.

Co se týče reformy azylového systému, státům V4 se do závěru Evropské rady podařilo prosadit potvrzení nutnosti shody na zvoleném řešení. Evropská rada vyzvala k dořešení této otázky v pololetí příštího roku. Pokud jde o digitální agendu, v digitální oblasti Evropská rada navázala na Tallinský summit ze září letošního roku. Potvrdila aktuální priority, kterými jsou dokončení jednotného digitálního trhu či rozvoj eGovernmentu a budování moderních datových sítí.

Pokud jde o bezpečnost a obranu, dalším tématem jednání byla bezpečnost a spolupráce v obraně. Evropská rada potvrdila, že toto téma zůstává významnou prioritou. V návaznosti na jednání Evropské rady pak 23 členských států včetně ČR oznámilo na listopadové radě ministrů zahraničí a obrany svůj záměr zahájit tzv. stálou strukturovanou spolupráci. Tento krok by měl vést k významnému posílení obranných schopností EU. Evropská rada se k tomuto tématu vrátí rovněž v prosinci.

Pokud jde o vnější vztahy, Evropská rada odsoudila jaderné aktivity severokorejského režimu a podpořila implementaci mezinárodní dohody s Íránem.

Pokud jde o brexit, Evropská rada podle všeobecného očekávání potvrdila, že zatím nebyl dosažen dostatečný pokrok v jednání s Velkou Británií. Vydala současně pokyn k zahájení interní přípravy na druhou fázi jednání, která se bude soustředit na nastavení budoucích vztahů mezi EU a Velkou Británií.

Pokud jde o agendu lídrů, neformálně na okraj Evropské rady proběhlo krátké jednání k budoucímu směřování EU. Předseda Tusk na něm představil tzv. agendu lídrů. Ta v zásadě představuje program dalších diskusí na úrovni Evropské rady o klíčových otázkách budoucího směřování EU. Agenda lídrů navazuje na prohlášení z Bratislavy a Říma a uchovává vůdčí roli členských států a Evropské rady k diskusi o budoucnosti. Neformální diskuse v rámci agendy lídrů by se měly zaměřit na nejzásadnější sporné body klíčových témat a napomoci tak hledání shody ohledně další budoucnosti EU.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik stručná zpráva z jednání Evropské rady 19. – 20. října letošního roku. Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane předsedo vlády. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 211/1 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterého prosím o jeho vystoupení. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. Usnesení evropského výboru v této věci je poměrně jednoduché. Jeho obsahem je doporučení vám pro plénum usnesení, které bychom mohli společně přijmout a určit nějakého zpravodaje. Stručně bych okomentoval to navržené usnesení pro plénum. Nechci nějak se dále podrobněji vyjadřovat k obsahu té Evropské rady. Myslím, že informace, která tady zazněla, je velmi adekvátní. Nemám nic moc co k ní dodat. Pokud jde o to navržené usnesení, myslíme si v Evropském výboru, že by bylo dobře se vyjádřit k dosavadnímu pokroku v migrační politice, protože zejména pokud jde o ochranu vnějších hranic, tam zjevně došlo jaksi k měřitelnému pokroku ve věci. Současně vyjádřit souhlas s kroky dalšími, které Evropská rada v tomto navrhuje, protože vesměs jsou to kroky, které jsou v souladu s tím, co my zde dlouhodobě zastáváme. A konečně jsme měli trošku rozpaky nad novým formátem té tzv. agendy lídrů, která byla deklarována jakožto relativně neformální setkání hlav států, zatímco Evropská rada je také setkání hlav států, ale značně zformalizované, tak agenda lídrů by byla neformálnější, což je jistě na jednu stranu pochopitelné. Některé věci se asi snáze domlouvají, nicméně zvláště v situaci, kdy Evropská unie trošku zápolí s tím, aby mnozí její občané ji vnímali jako transparentní instituci, tak vznášíme nebo navrhujeme vám, abychom společně vznesli jistý otazníček nebo lehké pozdvižení obočí nad tím, jestli zrovna v tuto dobu takovýto formát je vhodné zavádět. Nicméně nenavrhujeme se proti němu nějak razantně vymezit, spíše jenom poznamenat.

To je asi tak v tuto chvíli z mé strany všechno. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan premiér nechce vystoupit, protože nemá na co reagovat. Pan zpravodaj ve své řeči nás seznámil s návrhem usnesení a my budeme hlasovat o usnesení tak, jak jej přednese pan senátor Václav Hampl a jak je i v přiloženém tisku 211/1, to je usnesení výboru pro záležitosti EU.

Přítomno je 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak přednesl pan senátor zpravodaj Hampl a jak je v příloze usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, senátní tisk č. 211/1.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4 registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu zpravodajovi. Pan premiér zůstává.

Projednáme nyní další bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 14. - 15. prosince 2017

Tisk č. 214

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 214. A s informací nás opět seznámí předseda vlády pan Sobotka. Prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám stručně představil program pravidelného zasedání Evropské rady, které se uskuteční ve dnech 14. a 15. prosince 2017. První jednací den Evropské rady bude věnován tématu vnější bezpečnosti, spolupráci v sociálních otázkách a vzdělávání a také tématu migrace. Druhý den proběhne na okraj Evropské rady jednání eurosummitu k problematice eurozóny a také jednání Evropské unie ve formátu 27, tedy bez Spojeného království, k brexitu.

Nyní mi dovolte pohovořit o jednotlivých tématech s větší mírou detailů.

Chtěl bych vás také ještě předtím informovat, že pozice, které zde budu zastávat, vycházejí z pozice současné vlády. My jsme dnes na prvním a současně posledním zasedání vlády demisi rozjednali mandát pro jednání Evropské rady a na můj návrh vláda projednávání tohoto mandátu přerušila, protože nová vláda bude jmenována 13. prosince 2017 a bude mít tak tedy šanci tento mandát definitivně schválit tak, aby to již odpovídalo i pozici nové vlády, která bude jmenována na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny.

Nejprve tedy pokud jde o oblast bezpečnosti a obrany. V oblasti bezpečnosti by měla Evropská rada zhodnotit dosavadní pokrok ve věci prohlubování obranné spolupráce a nastínit další postup. Lze očekávat, že Evropská rada přivítá formální zahájení stálé strukturované spolupráce. Ke spuštění tohoto nového formátu by mělo dojít na prosincové Radě ministrů zahraničí. Evropská rada by měla rovněž posoudit pokrok v přípravě programu rozvoje evropského obranného průmyslu a v oblasti spolupráce Evropské unie a NATO.

Vláda České republiky vítá diskusi k obraně na Evropské radě. Unie musí být v zajišťování bezpečnosti v Evropě aktivní a prohlubování obranné spolupráce proto naše vláda považuje za jednu z klíčových priorit pro budoucí směřování Evropské unie. Domníváme se, že Česká republika by měla být v této oblasti i nadále aktivní jak na evropské úrovni, tak ve spolupráci s jednotlivými partnery.

Druhá oblast – sociální věci, vzdělávání a kultura. Evropská rada naváže na neformální summit, který se konal 17. listopadu v Göteborgu. Jeho tématy byly sociální otázky, stejně jako vzdělávání a kultura. V sociální oblasti byla dominantním tématem summitu implementace evropského pilíře sociálních práv, jenž byl v Göteborgu formálně podepsán zástupci evropských institucí.

V oblasti vzdělávání a kultury se pak Evropská rada v návaznosti na göteborský summit bude zabývat posilováním mobility studentů, podporou přeshraniční spolupráce mezi univerzitami, podporou výuky cizích jazyků či otázkou vzájemného uznávání diplomů včetně středoškolských.

Vláda podporuje diskusi o těchto otázkách. Podle názoru vlády má Evropská unie v této oblasti hrát především podpůrnou roli. Hlavními aktéry mají i do budoucna zůstat členské státy.

Podporujeme především posílení mobility prostřednictvím programu Erasmus+. Tento program je dobrým příkladem přidané hodnoty evropské spolupráce v této oblasti.

Pokud jde o migraci. Dalším tématem Evropské rady bude migrace. Neočekává se přijetí písemných závěrů. K migraci proběhne neformální diskuse v rámci agendy lídrů. Neformální diskuse k migraci by měla přispět k hledání shody ohledně vnitřní a také vnější dimenze migrační politiky.

Pokud jde o vnitřní dimenzi migrace, tedy především otázku reformy azylového systému, jednání na technické úrovni pokračují zatím bez většího pokroku. Pozice vlády ČR je v tomto smyslu jasná. Trváme na tom, že na budoucí podobě azylového systému je nutné dosáhnout jednomyslné shody. Současně dlouhodobě odmítáme zavedení trvalého mechanismu povinné redistribuce migrantů, která se ukázala jako nefunkční. Vláda i nadále prosazuje zaměření migrační politiky na vnější dimenzi spolupráce a ochranu vnějších hranic Evropské unie.

Pokud jde o eurosummit. Na okraj Evropské rady proběhne zasedání eurosummitu, tedy představitelů zemí, jež jsou součástí fiskálního paktu. Parlament ČR doposud příslušnou smlouvu neratifikoval. Česká republika je proto přizvána pouze v roli pozorovatele.

Vláda ČR vítá tento formát eurosummitu. Považujeme za důležité, abychom mohli sedět u stolu, u něhož se rozhoduje o budoucnosti eurozóny, se kterou jsme velmi úzce provázáni. Jednání by se mělo zaměřit na již otevřená témata, jako je dokončení bankovní unie nebo unie kapitálových trhů.

Významným vstupem do tohoto jednání budou také dnes představené návrhy Evropské komise. Ty se týkají zřízení evropského měnového fondu, samostatné rozpočtové linky pro eurozónu nebo možného zavedení funkce společného ministra financí eurozóny.

Pokud jde o brexit. Posledním tématem summitu by mělo být jednání ve formátu 27 zaměřené na brexit. Evropská rada bude rozhodovat o tom, zda bylo dosaženo dostatečného pokroku pro zahájení druhé fáze jednání. Tato druhá fáze by měla být zaměřena na nastavení budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím.

Jak jste jistě zaznamenali, tento týden je pro tuto otázku klíčový. Na pracovní úrovni bylo dosaženo mnohé, nyní je nutné to promítnout na úroveň politickou. Přes veškerá očekávání k tomuto kroku na pondělním jednání britské premiérky a unijních lídrů nedošlo.

K dosavadním výsledkům vyjednávání o brexitu bych chtěl vyzvednout značný pokrok v otázce práv občanů. Ačkoliv některé dílčí body stále zůstávají nevyřešené, vláda ČR je v této oblasti ochotna podpořit vstup do druhé fáze vyjednávání, neboť Velká Británie značně ustoupila od své původní pozice a dosáhli jsme konstruktivního výsledku. V ostatních oblastech je však politicky stvrzený pokrok stále nedostatečný. V otázce finančního vyrovnání čekáme na konkretizaci ze strany Spojeného království.

Je zapotřebí, aby příslib britské premiérky, že Velká Británie dostojí všem svým závazkům a že členské státy nebudou muset v důsledku vystoupení z Evropské unie platit do současně platného společného rozpočtu více, byl promítnut do konkrétní uchopitelné formy.

Dále je zapotřebí vyjasnit detaily irské severojižní spolupráce, to znamená hranice mezi Irskem a Velkou Británií. Právě tato otázka prozatím blokuje politickou shodu. Je zapotřebí nalézt politicky citlivé řešení, které nenaruší integritu ani Evropské unie, ani integritu Velké Británie.

Další jednání intenzivně probíhají právě dnes. Je zde tedy stále šance posunout se do druhé fáze vyjednávání včas. Zásadní zlom však musí přijít v rovině dnů, ne-li hodin.

Dojde-li k dostatečnému pokroku, přesune se debata k druhé fázi, včetně diskuse o přechodném období a rámci budoucích vztahů. V této souvislosti již započaly interní přípravné práce, jak na úrovni jednotlivých členských států, tak na úrovni Evropské komise. V tuto chvíli probíhají práce na stanovení základních zásad pozice ČR pro přechodné období a pro rámec budoucích vztahů s EU. Do prací jsou rovněž zapojeni i hospodářští a sociální partneři tady v ČR, což pokládám za velmi důležité.

Vážené senátorky, vážení senátoři, ještě než vám poděkuji za pozornost, tak mi dovolte ještě jednu informaci, která se týká spolupráce v rámci zemí V4. Na okraj jednání Evropské rady se v tuto chvíli připravuje setkání předsedů vlád zemí V4 a Itálie a předsedy Evropské komise Junckera. Předmětem tohoto setkání by mělo být potvrdit realizaci společného projektu, který chce realizovat skupina zemí V4 na podporu řešení problému migrace v regionu severní Afriky. I na základě iniciativy ČR jsme se v rámci V4 dohodli na tom, že bychom jako ČR, Polsko, Maďarsko a Slovensko spojili své síly a za řízení Itálie realizovali společný projekt na území Libye. Tento společný projekt na území Libye by byl zaměřen na posílení ostrahy jižní libyjské hranice, byl by zaměřen na posílení ostrahy mořské libyjské hranice a byl by také zaměřen na zlepšování podmínek uprchlíků na území Libye. Tento projekt, který ČR podporuje, je v duchu naší politiky, která je zaměřena na řešení příčin migrační krize a na zajišťování větší ochrany vnějších hranic Evropské unie. Čili v rámci tohoto projektu by čtyři země V4 vyčlenily speciální finanční prostředky na realizaci projektu. Finanční prostředky by byly poskytnuty prostřednictvím svěřenského fondu pro Afriku, tím pádem by se také navýšil dále příspěvek ČR do tohoto svěřenského fondu. Projekt samotný by byl řízen italskou vládou. Domníváme se, že italská vláda může velmi dobře využít zkušenosti a znalosti, které má v tomto regionu, a samozřejmě projekt by byl realizován ve spolupráci s Evropskou komisí, která by se buď zčásti také podílela na jeho financování, nebo na organizaci financování tohoto projektu.

Já pevně věřím, že do toho jednání Evropské rady se podaří v rámci jednání V4 a také v rámci jednání s Italy tento projekt dokončit, tak, aby mohl být potvrzen na jednání premiérů V4, Itálie a předsedy Evropské komise buď 14. nebo 15. prosince letošního roku. Tolik z mé strany již všechny informace, které se týkají jednání, plánovaného, pravidelného jednání Evropské rady. Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane předsedo vlády, informaci projednal VEU. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 214/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterého prosím o jeho vystoupení.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. Obsahem usnesení evropského výboru nebo meritem, podstatou toho usnesení je doporučení usnesení pro plénum, které jste obdrželi. Já bych jako obvykle ho jenom stručně okomentoval.

Úvodem bych chtěl říci, že vlastně se nám tady stala taková situace, že my jsme ještě nedávno byli zvyklí, že řešíme mandát pro jednu akci, zasedání Evropské rady, v tuto chvíli jednak nemáme úplně mandát, který bychom mohli výslovně nějakým způsobem projednat, ten mandát není dohotoven z celkem pochopitelných důvodů, jednak to časově úplně nevychází, ta Evropská rada je přece jen ještě za trochu delší dobu, není finalizován program. A pak také jsme v tom přechodném období, pokud jde o vládu. Takže jednak nemáme mandát, ke kterému bychom se mohli explicitně vyjádřit, a pak také to není už dneska striktně vzato jedna akce, jedno zasedání Evropské rady, ke kterému bychom se vyjadřovali, ale je to taková mozaika v podstatě čtyř různých formátů. Jednak standardní Evropská rada, potom Evropská rada bez Velké Británie, potom agenda lídrů a potom eurosummit. To je pokaždé trochu jiná sestava, trochu jiný formát, trochu jiná agenda. Nicméně, to usnesení, které vám evropský výbor navrhuje, se víceméně vyjadřuje ke všem těmto záležitostem v různé míře, snad s výjimkou té Evropské rady minus Velká Británie, kde obsahem tohoto jednání bude pokrok v oblasti brexitu. K tomuto žádné usnesení nenavrhujeme. Souvisí to s tím, že celá řada těch bodů na programu jsou věci, ke kterým už se Senát poměrně nedávno vyjádřil. To samozřejmě platí třeba pro Erasmus+ nebo i pro řadu těch migračních a azylových témat a podobně. Takže to jsme nechtěli úplně opakovat, byť samozřejmě brexit je trochu jiný příběh v tom smyslu, že tam je jaksi pokrok velmi rychlý, velmi aktivní. Ty změny jsou tam velmi rychlé, takže to není úplně to stejné jako podpora třeba, řekněme, například Erasmus+.

My jsme považovali za užitečné připomenout, že to, že ČR se může zúčastnit toho takzvaného eurosummitu jako pozorovatel, že to je docela dobrá věc, že to je na jednu stranu projev dobré vůle těch standardních členů toho eurosummitu, na druhou stranu je to docela dobrý tah a docela dobře odpracovaný od vlády.

Já jenom připomínám, standardními členy toho eurosummitu nejsme jenom proto, že zatím nemáme euro, ale zejména v tuto chvíli proto, že jsme se nepřipojili k tomu fiskálnímu kompaktu. A proto taky v závěru toho prvního bodu toho usnesení navrhujeme, že by bylo dobře tuto pozici ČR v dohledné době znova přehodnotit, abychom aspoň, pokud jde o ten eurosummit, tam mohli být v nějaké efektivnější pozici.

Pak navrhujeme se vyjádřit k té záležitosti migrační a azylové v dalších dvou bodech. Připomínám, pan premiér to říkal, že to je záležitost, která bude projednána v tom méně formálním formátu agendy lídrů bez písemných závěrů. Nicméně, tady věřím, že opakované zdůraznění toho, že potřeba konsensuální rozhodování v Evropské radě je tady velmi klíčová z našeho pohledu. I když ten konsensus samozřejmě vyžaduje i jistou míru ochoty k nějakým možným ústupkům, tak, aby bylo možné nalézt nějaký kompromis.

Vyzýváme vládu ke konstruktivnímu přístupu, pokud jde o reformu azylového práva. Tady zase možná stojí za to připomenout, že v nedávné době Evropský parlament představil svou vizi reformy azylového práva. Ta je z našeho pohledu poměrně značně silová. To, co my tady máme na mysli, je konstruktivní přístup v rámci Evropské rady, kde přece jenom ta potřeba konsensu je vnímána daleko silněji.

Navrhujeme také vyjádření k té záležitosti vzdělávací. Vzdělání samozřejmě je doménou členských států, EU tady má roli koordinační, nicméně zejména pokud jde o otázky vzájemného uznávání kvalifikací, vysokoškolských kvalifikací, dalších kvalifikací, tak to je věc, která samozřejmě v principu by se dala dělat sérií jednotlivých mezivládních dohod. Ale bylo by to nesmírně klopotné. Je také pravda, že zatím tato snaha nepřinesla moc dobré výsledky. Takže tady ta koordinující role EU, myslím si, že je velmi na místě. Je to věc, která je přezrálá. Je důležité v rámci volného pohybu osob a nakonec i v rámci rozvoje takzvaného evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, aby tyto věci se pohnuly. Stejně tak podpůrná role při výuce cizích jazyků je, myslím, zcela na místě. Málokdo se naučí lépe cizí jazyk než ten, kdo je do něj nějakou dobu vnořen.

Pak v bodě 5 navrženého usnesení se snažíme zdůraznit v tomto přechodném období mezi dvěma vládami potřebu dlouhodobě stabilní pozice ČR, pokud jde o ty evropské záležitosti. To je podle našeho názoru jediná věc nebo jediný způsob, jak můžeme své postavení v rámci EU nějakým způsobem posilovat. Proto si myslíme, že ta nadcházející vláda by měla v těch podstatných věcech evropské agendy postupovat podle té strategie působení ČR v EU, která je zatím stále platná. Pokud by chtěla postupovat nějak razantně jinak, tak by bylo na místě tuto strategii nejprve nějakým transparentním způsobem případně přepracovat.

A konečně považujeme za užitečné připomenout, a to tedy spíše nové, nadcházející vládě, že pokud by chtěla naše usnesení z 20. července, v němž žádáme, aby, pokud by chtěla postupovat nějak razantně jinak, než je naše schválená pozice k Bílé knize, tak že by nám to měla dát s dostatečným předstihem vědět.

Tolik komentář můj k usnesení evropského výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, my jsme se mezitím vystřídali u řízení schůze. Já v této chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já jsem se chtěl zeptat na ten projekt V4 v Libyi. To je relativně nová informace, byť my včera na výboru jsme také něco málo na to téma zaslechli. Ale jestli byste, pane premiére, mohl trošku osvětlit, jaká je ta představa role ČR tváří v tvář tomu, že Libye není moc bezpečná země na to tam fyzicky působit. Čili jestli se předpokládá především financování a nějaká koordinace s Libyí, nebo i faktická účast nějakých českých odborníků, pracovníků přímo na území Libye. Pokud ano, tak za jakých opatření, tak aby to působení mohlo být relativně bezpečné. A druhá věc, kterou jsem se chtěl zeptat, je kolem té irské hranice. To je v souvislosti s brexitem. To je jedno z hodně žhavých, a to bych řekl doslova skoro, témat kolem toho brexitu. Irsko to velmi trápí. Má z toho, myslím, velké obavy. A na to konto je, myslím, ochotno k docela slušným ústupkům. Nicméně, ve vlády Theresy May je i strana, která zase v Severním Irsku je poměrně nacionalisticky laděná, řekněme. Co se dá na této frontě očekávat? Já mám prostě pořád pocit, že tahle věc se vlastně není schopna pořádně hnout z místa. Bez ní se to vlastně nedá jakoby kloudně udělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se pana premiéra, jestli chce reagovat hned, nebo po skončení rozpravy? Já bych doporučoval hned, kdyby byl ještě nějaký doplňující dotaz, ať máme prostor rozpravy k této diskusi. Prosím, pane premiére.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych reagoval na dotazy pana zpravodaje.

Zaprvé, k tomu společnému projektu V4, jedná se o finanční projekt, to znamená, ČR poskytne finanční prostředky, stejně tak by poskytly finanční prostředky další země V4. Zajištění toho projektu bude mít na starosti vláda Itálie. To znamená, ČR nebude přímo organizovat cokoliv v místě, ponese odpovědnost za řízení projektu italská vláda, s tím, že finanční prostředky budou poskytnuty do svěřenského fondu pro Afriku, který zřídila Evropská komise. A jenom připomínám, že Evropská komise, ale také Evropská rada už opakovaně vyzvaly členské státy EU, aby do toho svěřenského fondu poskytly další kolo příspěvků. Takže ten projekt V4 bude vlastně i naším už třetím kolem příspěvků do svěřenského fondu, protože ČR už tam významně přispěla dvakrát. Poprvé jsme do toho fondu přispěli po jeho vzniku, podruhé jsme do toho fondu přispěli, když jsme samostatně podpořili libyjskou pobřežní stráž, potřetí bychom do toho fondu přispěli teď, společně se zeměmi V4, na ten projekt v Libyi. Čili neznamená to naše přímé angažmá, znamená to naše viditelné, jasné, silné finanční angažmá. Projekt bude skutečně zaměřen na tři hlavní body. To znamená posílení managementu jižní libyjské hranice, což vnímáme, že bude zajišťováno silami libyjské vlády, posílení managementu pobřežní stráže, což bude rovněž zajišťováno silami libyjské vlády, a pak zlepšení podmínek pro uprchlíky přímo v Libyi, což bude zajišťováno možná i prostřednictvím některých neziskových organizací, ale tu administraci přímo v místě bude mít na starosti italská vláda, potažmo libyjské struktury.

Takže tolik ještě k tomuto projektu. Já osobně ho pokládám za velmi důležitý, velmi zajímavý. Myslím si, že by to tak i v rámci té diskusi, která se dneska vede v Evropě, kdy je nám vyčítán nedostatek solidarity, tak si myslím, že by to jasně ukázalo, že to není pravda, že ČR je solidární a že i V4 je připravena být solidární.

Druhá poznámka se týká, Irsko, severu irské hranice. Je to téma, které je politicky velmi citlivé. Bylo to Irsko, které se zasadilo o to, aby řešení situace na hranici mezi Irskem a Velkou Británií bylo součástí první fáze vyjednávání mezi EU a Velkou Británií. Čili vysloveně to byl požadavek irské vlády, která na tom trvala, a proto se to stalo součástí té první fáze vyjednávání. A pokud nedojde k vyřešení této věci, tak, aby to bylo uspokojivé pro Irsko i Velkou Británii, tak podle mého názoru se nedá postoupit do druhé fáze vyjednávání. Pokud Irové na tom budou trvat, že to řešení uspokojivé není, pro druhou fázi bude potřeba dosáhnout konsensu v rámci Evropské rady. Myslím si, že tato situace nenastane, pokud se nenajde řešení v celé řadě bodů, které se budou týkat toho konkrétního režimu na irsko-britské hranici.

Je to samozřejmě téma, které je velmi citlivé, navazuje to na složitost udržení míru, který se naštěstí daří držet v Severním Irsku, navazuje to na určité tendence diskutovat znovu o sjednocení Irska ve světle brexitu, které samozřejmě také existují, na části severoirské politické scény. A souvisí to také s tím faktem, na který poukázal pan senátor Hampl, to znamená, že ta strana unionistů je součástí nebo podporuje v tuto chvíli britskou vládu, takže určitě má také vliv na tu pozici britské vlády v celé záležitosti.

Mohu pouze potvrdit, ano, toto je jeden z těch bodů, který je v tuto chvíli nedořešen. Bude záležet na stanovisku Irska. Pozice naší vlády je taková, že my bychom v zásadě uvítali už přesun do druhé fáze vyjednávání, ale pokud nebudou vyřešeny ty základní problémy, tak to nemůžeme ani jako ČR ignorovat, protože bychom si zadělali na další problém.

Pokud jde o motivaci těch jednotlivých aktérů, já se domnívám, že Velká Británie je silně motivována k tomu, abychom postoupili do druhé fáze vyjednávání. Pokud by totiž v prosinci Evropská rada ten pokrok nekonstatovala, další jednání Evropské rady se předpokládá tedy v řádném termínu na jaře, ve Velké Británii by pravděpodobně tato věc byla velmi silně interpretována jako zpoždění vyjednávání o brexitu, což pro britskou vládu, která musí mít zájem na hladkém vyřešení této věci a spuštění brexitu v termínu, který už avizovala opakovaně britská premiérka, tak si myslím, že by vnitropoliticky znamenalo zásadní problém. Čili myslím si, že to bude spíše problém vnitropolitický pro Brity, pokud se neposuneme dál, než pro zbytek EU. Ale i ve zbytku EU je důležité, abychom si neustále připomínali, že máme pouze dva roky na to, aby bylo dosaženo dohody ve všech podstatných otázkách.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane premiére. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím. Asi se pan premiér už do rozpravy vyjadřovat nebude. Ptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Máme před sebou hlasování o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl tady pan senátor Václav Hampl. Takže já si vás dovolím sezvat k hlasování.

Takže ještě jednou, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Jedná se o tisk senátní č. 214/1. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 5, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 47, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

A budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské občanské iniciativě

Tisk EU č. N 068/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 068/11 a N 068/11/01. Já opět prosím pana předsedu vlády Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane předsedo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych vám tedy představit návrh na nařízení o evropské občanské iniciativě a pozici ČR k němu. Evropská občanská iniciativa je významným nástrojem participativní demokracie, která dává občanům EU možnost aktivně přispět a ovlivnit diskusi a proces tvorby práva unie. Dosavadní zkušenosti ukazují, že potenciál evropské občanské iniciativy zatím nebyl plně využit. Od vstupu původního nařízení z roku 2012 v platnost byly zaznamenány jen tři úspěšné iniciativy. Vláda ČR proto přivítala úsilí komise zefektivnit dosavadní fungování tohoto institutu. Česká vláda podporuje navržené změny, které mohou napomoci zjednodušení mechanismu a snazšímu zapojení evropské veřejnosti.

Vláda ČR považuje za dobré, že základní parametry evropské občanské iniciativy z hlediska počtu podporovatelů, včetně minimálního prahu pro každý z nich, zůstaly ponechány beze změn. Je prospěšné, že většinový akcent změn v návrhu nařízení směřuje ke snížení administrativní zátěže, zvýšení flexibility, posílení uživatelské podpory pro organizování a registraci nových iniciativ.

Vláda ČR také podporuje snahu poskytnout větší objem informací a pomoci budoucím organizátorům, např. vznik online platformy pro spolupráci financované z rozpočtu EU či zdokonalený internetový registr evropských občanských iniciativ.

Rezervovaně se stavíme ke snížení věkové hranice pro signatáře, které je podle našeho názoru nadbytečné, i z hlediska české právní úpravy nesystémové. V současné době probíhá na úrovni rady projednávání článku týkajícího se snížení věkové hranice. Pozice vlády ČR, které se navrhované snížení zdá nesystémové, je kromě dvou států sdílena drtivou většinou členských států.

Příčiny nízkého využívání evropské občanské iniciativy je třeba hledat spíše v širších souvislostech. Komplikovaný proces sběru, nezávazný charakter iniciativ, malé povědomí o existenci tohoto nástroje u evropské veřejnosti, složitost prakticky tedy té mezinárodní mobilizace. Myslíme si, že ten problém opravdu není ve stávajícím spodním věkovém limitu.

Návrh nařízení evropské občanské iniciativy v předložené podobě, tak česká vláda celkově pokládá za vyvážený a za jednoznačně prospěšný. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Prosím, abyste se opět posadil ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 068/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážený pane Sobotko, premiére vlády, vážené kolegyně, kolegové. Pan premiér občanskou evropskou iniciativu, už ji popsal, myslím si, že po provedení revizí tohoto institutu je potřeba právě nějakých změn, aby dostála. Mezi nejdůležitější nedostatky tohoto stávajícího nařízení se dá označit malý dopad iniciativ na evropskou normotvorbu, nízkou výnosnost s ohledem na vysoké náklady iniciativ a skutečnost, že výstupy evropské občanské iniciativy nejsou závazné.

Přesto lze ocenit některé z připravovaných změn Evropské komise. Taky už o tom byla řeč. Například zjednodušení formálních požadavků na podpisové archy, zřízení online systémů pro sběr podpisů, který bude provozován komisí, odstranění některých omezení týkajících se místa bydliště občana EU a prodloužení času pro posouzení iniciativy komise ze tří na pět měsíců. Už tady zaznělo, že bylo registrováno doposud 47 evropských iniciativ a pouze tři z nich získaly potřebný počet podpisů, což je jeden milion podpisů. Přesto návrh usnesení našeho senátního upozorňuje na další důležité aspekty, které dle tohoto návrhu brzdí zájem veřejnosti o využití tohoto nástroje. Dovolte mi tedy přečíst návrh usnesení VEU.

Senát zdůrazňuje, že evropská občanská iniciativa představuje jedinečný, významný a inovativní nástroj participativní demokracie, jež dává občanům EU výjimečnou příležitost aktivně přispět do demokratické diskuse a ovlivnit proces tvorby právních aktů v EU. Vítáme snahu komise identifikovat a ve spolupráci se zainteresovanými subjekty, zejména občanskou společností, Evropským parlamentem a dalšími, odstranit některé zjevné nedostatky stávající podoby tohoto nástroje. Oceňujeme, že základní parametry evropské občanské iniciativy z hlediska potřebného počtu podporovatelů zůstaly ponechány beze změn, jelikož toto nastavení Senát pokládá za vyvážené, v souladu s rámcem stávajícího primárního práva EU a nutné pro formulaci a nalezení širokého konsensu pro takový druh témat, která mají unijní rozměr. Vyjadřuje však lítost nad vysokým počtem iniciativ, které komise doposud odmítla zaregistrovat. Je přesvědčen, že důvodem omezeného dopadu institutu evropské občanské iniciativy je neochota komise předkládat na základě iniciativy podpořené stanoveným počtem podpisů návrhy právních aktů, pokud iniciativa neodpovídá politice komise. Přímým důsledkem je ztráta zájmu evropské veřejnosti o tento nástroj. Vyjadřuje politování nad tím, že ani nově navrhované nařízení o evropské občanské iniciativě neukládá komisi povinnost předložit návrh právního aktu, který by naplňoval cíle iniciativy. Vnímá negativně absenci opravného prostředku, který by organizátoři mohli použít k přezkoumání rozhodnutí komise v případě, že nepředloží návrh právního aktu vyplývajícího z iniciativy podpořené stanoveným počtem podpisů, takový opravný prostředek je možné použít výhradně v případě rozhodnutí komise o odmítnutí registrace iniciativy, tedy na začátku celého procesu. Považuje proto za nezbytné v procesu posuzování iniciativy komisí zvážit úlohu Evropského parlamentu, neboť je jedinou institucí, jejíž členové jsou voleni přímo občany EU.

Je toho názoru, že v případě, kdy Komise nepředloží ve lhůtě 12 měsíců návrh právního aktu vyplývajícího z iniciativy podpořené stanoveným počtem podpisů, měli by mít organizátoři iniciativy možnost obrátit se na Evropský parlament s žádostí, aby po zvážení konkrétní iniciativy uplatnil v souladu s článkem 225 Smlouvy o fungování Evropské unie právo žádat Komisi o předložení příslušného návrhu právního aktu.

Podporuje zachování věkové hranice pro podpis iniciativy odpovídající národní úpravě hranice volebního práva do Evropského parlamentu.

(Tady jsme trošku změkčili stanovisko vlády, že nepodporuje snížení věku petentů na 16 let, ale necháváme v tomto návrhu možnost dle národní úpravy, aby to bylo spojeno s hranicí volebního práva jednotlivých členských zemí.)

Navrhujeme upřesnit postup pro kontrolu podpisů na náhodně vybraném vzorku dle článku 12 odst. 4 návrhu nařízení, neboť tyto podpisy potom ověřují a potvrzují jednotlivé členské státy.

Považuje za nežádoucí, aby se novým návrhem nařízení článku 24 – přezkum – prodloužila doba podávání zprávy o uplatňování tohoto nařízení ze tří na pět let.

(Jenom dovysvětlím: Komise chtěla navrhnout, aby přezkum efektivnosti tohoto nástroje probíhal až po pěti letech a my navrhujeme, aby zůstala doba tří let, jak to bylo doposud.)

Žádáme vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v Radě začaly výrazně odchylovat od postoje České republiky vyjádřeného v rámcové pozici vlády.

Pověřujeme předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

To je zatím ke zpravodajské zprávě všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se také posadila ke stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu k této materii. Vidím, že se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl, má slovo, prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. Plně podporuji návrh usnesení tak, jak zde byl předložen. Ale chtěl jsem se zeptat pana premiéra na věc, která s tím trochu souvisí. A to je, jestli se touto záležitostí také nějak zabývá Evropská rada, protože tak, jak je tento mechanismus nastaven, tak tím, kdo to celé servisuje, je Evropská komise. To je, řekněme, celkem v pořádku, protože Evropská komise je v zásadě servisní institucí, ale přece jenom podněty, které od veřejnosti tímto způsobem přicházejí a mohou přicházet, jsou v zásadě politické podněty. A beru to tak, že v souladu se zakládacími smlouvami Evropské unie tím hlavním, kdo určuje celkový politický směr, je přece jenom Evropská rada. A nevím, jestli by bylo dobře, pokud tomu tak je – a to je část mého dotazu – jestli takovéto podněty, která jsou důležité, pokud se podaří sesbírat početnou podporu pro ně, aby to šlo, tak říkajíc, zcela mimo pozornost Evropské rady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také vám děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Bylo zde konstatováno, že pouze čtyři iniciativy ze 47 byly uznány. Bylo by možná také korektní říct, jaké to jsou iniciativy.

Jenom pro upřesnění. Byl tam požadavek na nepodmíněný základní příjem pro všechny, doplnění evropské hymny o text v esperantu, požadavek na nespalování odpadů, za rozšíření volebního práva pro cizince, za omezení rychlosti ve městech na 30 km/hod. a zastavení jaderné energetiky v EU. To je jenom příklad těch, které byly zamítnuty. Osobně bych považoval za vhodnější spíše posilovat funkci parlamentů členských zemí EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ptám se, jestli se hlásí někdo další do rozpravy. Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím a poprosím pana premiéra o reakci na dotazy a o reakci na rozpravu. Prosím, pane předsedo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Ano, děkuji. Dovolil bych si jenom stručně zareagovat na dotaz, zdali nějakým způsobem zapojit Evropskou radu do procesu reakcí na příslušné iniciativy, občanské iniciativy v rámci EU.

Já osobně se zkušeností, kterou mám po čtyřech letech zasedání v Evropské radě bych to spíše nedoporučoval. Ale to neznamená, že by se tím úroveň Evropských rad nebo Rad ministrů neměla zabývat vůbec. Ovšem je otázka, jestli třeba neurčit některou ministerskou radu nebo radu pro všeobecné záležitosti, aby se tímto tématem eventuálně zabývala a byla informována.

Říkám to proto, že si myslím, že Evropská rada by neměla podléhat pokušení příliš rozšiřovat svoji agendu a že by se především měla soustředit na strategické vedení EU. A s tím také souvisí ona diskuse, resp. ona agenda lídrů, tak jak byla teď diskutována na posledním jednání Evropské rady, s čímž přišel stálý předseda Evropské rady Tusk, protože si myslím, že opravdu vydefinování klíčových strategických cílů a jejich rozhodování na úrovni Evropské rady, kde je potřeba dosáhnout konsenzu, je velice důležité. Čili já bych úroveň Evropské rady viděl jako užitečnou a efektivní právě v klíčových věcech, kde je nezbytný konsenzus všech členských zemí EU. A z povahy věci jsou tyto iniciativy velmi často do té míry konfliktní, že se tam nedá příliš předpokládat, že by mohlo dojít ke konsenzu všech 28 členských zemí pokud jde o vyjádření postoje Evropské rady k těmto iniciativám. Čili možná zvážit nějakou úroveň ministerské rady, která by třeba byla informována o výsledcích těchto iniciativ nebo i o jejich podnětech, kromě Evropské komise, které by tyto věci automaticky nadále spadaly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. A ptám se paní zpravodajky, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Jenom velice krátce. Zase bych chtěla, aby tady zazněly i některé iniciativy, na rozdíl od zmíněného kolegy Nytry, například mezi evropské občanské iniciativy nepatří ochrana zdrojů pitné vody, případný zákaz nepoužívání difosfátů s ohledem na dopad na životní prostředí atd. Jsou tam samozřejmě i určité iniciativy, které jsou chvályhodné. Ale jelikož jinak nezazněl žádný návrh na jiné usnesení, doporučovala bych, aby se hlasovalo o usnesení, které bylo předloženo výborem pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je tomu tak, paní senátorko. A můžeme přistoupit k hlasování. Dovolím si vás sezvat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Šárka Jelínková. Připomínám, že to je senátní tisk č. N 068/11/02.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 6 registrováno 61, kvorum 31, pro 44, proti jeden. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se vracím, protože jsem se několik minut věnoval novinářům...

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii

Tisk EU č. N 072/11

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 072/11 a N 072/11/1. Prosím pana předsedu vlády, aby nás opět seznámil s těmito materiály.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vám především poděkovat za vaše aktivní zapojení do debat o problematice datové ekonomiky a digitální agendy EU. Jak asi víte, vláda schválila 17. října letošního roku na jednání VEU rámcovou pozici k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro volný pohyb neosobních údajů v EU. Teď bych si dovolil vám stručně představit návrh nařízení i pozici ČR k tomuto legislativnímu návrhu.

Návrh nařízení je klíčovou iniciativou v oblasti datové ekonomiky. V rámci EU se tato iniciativa projednává už od roku 2015. ČR je v tomto tématu aktivní. 13. září komise zveřejnila návrh nařízení. Cílem návrhu je podpořit rozvoj evropské datové ekonomiky, a to především díky usnadnění volného toku neosobních údajů uvnitř unie.

Cílem je:

1. Dosáhnout efektivního fungování jednotného trhu pro služby datových úložišť a zpracování dat.

2. Zajistit právní jistotu pro poskytovatele a uživatele přeshraničních služeb datových úložišť a zpracovávání dat.

3. Zvýšit efektivitu výdajů IT evropských podniků a veřejné správy.

Nařízení je přehledné. Je členěno do 10 článků. Nejdůležitějšími jsou bezesporu čl. 4, který zakotvuje princip volného pohybu, čl. 5, který zahrnuje princip dostupnosti údajů pro regulační úřady a čl. 7, který popisuje navrhovaný mechanismus jednoho kontaktního místa.

Pokud jde o pozici ČR. Pokládáme princip volného pohybu neosobních údajů za základní předpoklad pro rozvoj jednotného digitálního trhu. Na národní úrovni jsme neprodleně po zveřejnění návrhu uspořádali konzultace se zástupci hospodářských a sociálních partnerů. Podporu principů volného pohybu neosobních údajů vyjádřili zástupci podnikatelů a také asociace zastupující české spotřebitele.

Rámcová pozice ČR zohledňuje všechny zásadní připomínky. Jak ministerstev, tak také byznysu. Zároveň poskytuje ČR dostatečnou flexibilitu reagovat na vývoj jednání v pracovních orgánech Evropské rady, Evropské unie.

Domnívám se, že pozice Senátu, jak byly doposud zaujaty v této věci, se shodují s pozicemi vlády. Poslanecká sněmovna si doposud konkrétní stanovisko v této věci nevyžádala.

Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane premiére. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 072/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že pan premiér tady v zásadě shrnul klíčové body z obsahu navrženého nařízení, dovolím si okomentovat jenom některé body, usnesení, které je tady navrhováno VEU.

V bodu I – podpora iniciativy pro volný pohyb neosobních údajů v EU, která odstraňuje neopodstatněné či nepřiměřené vnitrostátní pravidla omezující uchování či jiné zpracování údajů na území ČR. Tady potvrzuji, že návrh koreluje s tím, jaká je pozice vlády.

V bodu II. Tam je celkem 6 bodů, a ty se snaží upozornit na některé nedostatky, které by bylo potřeba odstranit. Uvádí se např. potřeba specifikace některých neurčitých právních pojmů typu neosobní údaj, tzn. veřejná bezpečnost. Je potřeba, aby v textu nařízení bylo explicitně uvedeno, že navrhované výjimky se budou vztahovat i na data nezbytná k zajištění obrany a bezpečnosti členského státu.

V bodech IV až VI je potom poněkud nad rámec pozice vlády zdůrazněno, že návrh nesmí zpochybňovat ochranu obchodního tajemství a jiných citlivých dat souvisejících s know-how. Zejména se jedná o poskytovatele připojení k internetu. V bodu V. má zato, že návrh nesmí narušit smluvní svobodu pro poskytovatele služeb, kterou považuje za nebytnou k poskytování zásad volného trhu zboží a služeb v rámci EU. Protože návrh předpokládá i užití nějakých samoregulačních opatření v podobě kodexů apod., ale není už dál nastíněno, jak by případně byl další postup, pokud by nebylo dosaženo účelu samoregulace. V bodu VI. se požaduje vyjasnění závěrů Evropské komise právě pro tyto případy.

Tolik komentář k navrženému usnesení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan premiér ani pan zpravodaj nechtějí vystoupit. My tedy můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, jak přednesl pan zpravodaj Libor Michálek a jak je uvedeno v oranžovém tisku N 072/11/02.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7. Registrováno 62, kvórum 32. Pro návrh 45, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji panu předkladateli i zpravodajovi.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě Odolnost, odrazování a obrana: Budování silné kybernetické bezpečnosti pro EU

Tisk EU č. K 070/11

Tisk EU č. N 071/11

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 070/11, N 071/11, K 070/11/01 a N 071/11/01. Prosím opět pane předsedu vlády Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám stručně představil společné sdělení komise a vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které má název Budování silné kybernetické bezpečnosti pro Evropskou unii.

Evropské komise představila v září tohoto roku soubor dokumentů týkajících se kybernetické bezpečnosti (tzv. kybernetický balíček), jehož součástí jsou i dnes projednávaná sdělení komise. Odolnost, odrazování a obrana, budování silné kybernetické bezpečnosti pro EU a taky návrh nařízení o agentuře ENISA a bezpečnostní certifikaci ICT produktů a služeb.

Sdělení je hlavním koncepčním dokumentem balíčku a rozvíjí stávající strategii kybernetické bezpečnosti EU, která je z roku 2013.

Klade mezi jiným důraz na posílení pozice evropské agentury pro bezpečnost sítí a informačních systémů ENISA. Zavedení jednotné evropské certifikace a důslednou implementaci směrnic NIS. Věnuje se ale také obranné politice, boji proti kyberkriminalitě a oblasti mezinárodní spolupráce či rozvoji schopnosti partnerských zemí. Výsledkem má být mimo jiné strategická autonomie Evropy, silný jednotný trh a utvrzení vedoucího postavení Evropy na mezinárodní scéně.

Česká republika sdělení z převážné části podporuje, zejména oceníme důraz kladený na vzdělávání a rozšiřování povědomí veřejnosti o kybernetické bezpečnosti. Považujeme za důležité také potvrzení platnosti mezinárodního práva v kyberprostoru a účinnější spolupráci v oblasti vyšetřování a stíhání kyberkriminality. Pozitivně hodnotíme i rozvoj spolupráce EU a NATO. Za důležité však považujeme respektovat, že primární odpovědnost zajištění kybernetické bezpečnosti je na členských státech. A dodržovat zásady subsidiarity, proporcionality, na kterých EU spočívá, jak bylo potvrzeno v souvisejících závěrech přijatých Radou v listopadu. Jenom připomínám, že naše vláda v uplynulých čtyřech letech věnovala otázce posílení kybernetické bezpečnosti zásadní pozornost. Česká republika patří mezi několik málo států, které mají schválen speciální zákon o kybernetické bezpečnosti. A připomínám také, že ČR patří mezi země, které zřídily specializovaný úřad pro kybernetickou bezpečnost, je to tady Národní úřad pro kybernetickou informační bezpečnost, který byl zřízen na základě příslušné legislativy v loňském roce a v letošním roce již začal působit v ČR. Tento náš postoj, tzn. primární odpovědnosti členských států se odráží i v naší pozici k předloženému legislativnímu návrhu. Ten je věcně rozdělen na dvě části. Stanoví mandát agentury ENISA jako trvalý a vytváří unijní rámec pro bezpečnostní certifikaci ICT produktů a služeb. Trvalý mandát agentury ENISA Česká republika vítá, neboť agentura plní roli důležité spojky v kybernetické bezpečnosti mezi státy unie. Podporujeme také rozšíření úkolů agentury, zejména pokud jde o vzdělávání, pořádání cvičení, poskytování expertízy členským státům, přičemž i zde máme za to, že hlavní podíl zodpovědnosti musí zůstat na členských státech. Část návrhu nařízení věnovanou evropského certifikačnímu rámci pro informačně komunikační technologie vnímáme rezervovaněji. Účelem návrhu je vytvoření rámce pro certifikační schémata, podle kterých bude možné atestovat, že certifikované ICT produkty a služby jsou ve shodě se specifikovanými požadavky na odolnost vůči pokusům o kompromitaci, dostupnosti, autenticity, integrity nebo důvěryhodnosti dat či funkcí. Deklarovaným přínosem jednotného evropského certifikačního rámce je harmonizovaný přístup k certifikaci a certifikační schémata uznatelná napříč unií. Což má vést ke zlevnění certifikačního procesu pro výrobce a k lepší dostupnosti bezpečných produktů v unii. Návrhy certifikačních schémat má na žádost komise připravovat ENISA za konzultaci členských států a relevantní zájmových stran - a schvalovat má opět Evropská komise. Nejsme přesvědčeni, že navržený postup zaručuje členským státům adekvátní pozici v rozhodování o certifikačních schématech. Rezervovaně také nahlížíme na možnost, že by certifikace mohla být uznatelná bez dalšího pro účely prokázání plnění povinností podle jiných unijních předpisů. Velmi důležitou je také otázka zajištění odpovídající flexibility certifikačních schémat a způsobu, jak reagovat například na nově zjištěné zranitelnosti v certifikovaných produktech. Bez významu není ani fakt, že v současnosti má schopnost provádět bezpečnostní certifikaci ICT jen několik členských států. Jedním z těchto členských států je i Francie, jejíž horní komora parlamentu rovněž projednávala toto téma a k návrhu nařízení koncem listopadu vydala poměrně kritické stanovisko, které koneckonců mohu doporučit vaší pozornosti.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Česká republika se bude nadále aktivně podílet na vyjednávání nařízení a o jeho průběhu předpokládám, že bude i příští vláda Senát informovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 070/11/02 a N 071/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, který je omluven - a zastoupí ho pan senátor Petr Orel. Pane senátore, prosím vás o vaše vystoupení.

Senátor Petr Orel:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. K obsahu sdělení a návrhu nařízení, jímž pan premiér udělal velice podrobný výklad, takže k němu nemám příliš co dodat.

K vlastnímu projednávání ve výboru Evropské unie asi tolik, že jsme vybrali tento tisk na svém jednání 4. 10. a projednali jsme ho 22. 11.

V rámci diskuse, rozpravy ve výboru zaznělo, že jde o problematiku nesmírně důležitou z hlediska spolupráce v rámci EU, a nejenom v rámci EU, ale i v rámci všech členských států. Kybernetická kriminalita představuje určitě nesmírné nebezpečí a je minimálně důležité držet krok s kriminálním podsvětím, a i to bude bezesporu velmi obtížné vzhledem k tomu, jak se technologie v této oblasti rychle vyvíjí.

Evropský výbor k tomu přijal společné usnesení - k senátnímu tisku č. K 070/11 a k senátnímu tisku č. N 071/11. Výbor přijal ke společnému sdělení a k návrhu nařízení poměrně obsáhlé doporučení, které je přílohou usnesení, které máte na stole.

Doporučil Senátu se vyjádřit ve smyslu tohoto přijatého doporučení evropským výborem. Doporučení je poměrně obsáhlé. Dovolím si citovat jenom jeho první část:

I. Senát Parlamentu ČR si uvědomuje, že s rozvojem digitálních technologií a internetu je úzce spojena hrozba kybernetických útoků, jejichž počet a dopady v posledních letech výrazně rostou.

II. Připomíná, že národní bezpečnost včetně kybernetické bezpečnosti jsou primárně zodpovědné členské státy

III. Domnívá se však, že v oblasti kybernetické bezpečnosti je koordinace a spolupráce na úrovni EU nezbytná, zejména s ohledem na komplexní povahu kybernetických útoků, které často postihují více států najednou nebo mají přeshraniční charakter.

Takže to by bylo zatím z té strany všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu a tu nyní otevírám. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Plně podporuji usnesení navržené Evropským výborem. Považuji jen teď projednávání tohoto bodu za vhodný moment, kdy vás musím velmi stručně informovat o tom, že v rámci posledního COSAC, poslední konference evropských výborů parlamentů členských států EU v Tallinnu před týdnem a kus, jsme také navštívili agenturu, která je evropskou agenturou pro správu velkých datových souborů. Spravuje agendu zejména kolem migrační azylové politiky – vstup a výstup apod. Jsou to citlivé údaje a je jich velké množství a jsou potřeba v reálném čase. Je to jedna z agentur, která se bezpečností dat musí zabývat jako na velmi podrobné, velmi důkladné úrovni a také na každodenní úrovni.

S tímto tématem to souvisí jenom velmi volně, ale snad to není zcela mimo. Druhá věc, kterou jsem chtěl, předpokládám, nebo pokud to dobře vnímám, tak toto je poslední bod z evropské agendy, který projednáváme v přítomnosti pana premiéra Sobotky. Já považuji za slušné, vhodné nebo dobré využít této příležitosti, abych jakožto předseda evropského výboru Senátu, který v této pozici sloužil po drtivou většinu doby mandátu této vlády, tak mu poděkoval za tuto spolupráci, jak celé vládě, tak specificky panu premiérovi. Musím říct, že pro nás to byla relativně komfortní situace, kdy těch případů, kdy jsme měli nějakou jasnější diskrepanci s pozicí vlády bylo naprosté minimum, pokud vůbec nějaká, mluvím o nějakých podstatnějších diskrepancích, samozřejmě, občas jsme měli na něco lehce jiný názor, to je, myslím, v pořádku. Jsem za to rád. Myslím si, že to bylo období, které přispívalo v mezích možností k posilování pozice ČR v EU. Přeji mu všechno dobré v dalším působení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Probíhá rozprava. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem o další vystoupení, rozpravu uzavírám. Pan premiér nebo pan zpravodaj, pan premiér chce vystoupit.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pan předseda Hampl měl pravdu, je to vlastně poslední bod, který tady dnes společně projednáváme, je to i moje poslední vystoupení na půdě Senátu v pozici předsedy vlády ČR. Takže proto mi dovolte, abych tedy zasáhl také do toho bodu, o kterém se tady dnes bavíte. Chtěl bych využít této příležitosti, abych vám jako předseda vlády i za celou vládu ČR poděkoval za spolupráci v uplynulých 4 letech, chtěl bych poděkovat Senátu jako celku, všem senátorkám, senátorům, chtěl bych poděkovat také senátním výborům a jejich představitelům. Já tu spolupráci pokládám za konstruktivní a věcnou, tak jak probíhala v těch minulých 4 letech. Jsem přesvědčen, že i když jsme vždycky neměli na všechno stejný názor, docházelo třeba i k úpravám vládních návrhů tady na půdě Senátu, že jak vláda, tak Senát se snažily postupovat vždy v zájmu občanů, že jsme se vždy snažili postupovat v zájmu ČR.

Dovolte mi při této příležitosti, abych všem senátorkám a senátorům popřál štěstí ve vašem osobním životě. Chtěl bych popřát Senátu jako celku, aby se zhostil té své důležité role, kterou má podle mého názoru, být pojistkou stability demokratického a právního státu v naší zemi. Takže ještě jednou, děkuji za vaši spolupráci, bylo mi ctí.

Senátor Petr Orel:  Já bych jenom konstatoval, že v rámci diskuse vystoupil jeden senátor a vystoupil pan premiér. Nebyl podán žádný návrh jiného usnesení nebo pozměňovací návrh. Dovolil bych se také připojit k tomu poděkování, které přednesl předseda výboru, senátor Hampl, a poděkovat panu premiérovi za spolupráci, popřát mu krásné vánoční svátky a pohodu v dalším životě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. My tedy přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení tak, jak přednesl pan zpravodaj, zastupující pan kolega Petr Orel, a jak je i v oranžovém tisku K 070/11/02 a K 071/11/02, který máte k dispozici. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8, registrováno 64, kvórum pro přijetí 33, pro návrh se vyslovilo kladně 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu premiérovi i panu zpravodaji a dovolte i mně, abych poděkoval panu premiérovi za spolupráci, a chtěl bych ještě přidat, za velmi seriózní a kolegiální přístup k Senátu, protože ne u všech ústavních činitelů v ČR je tomu tak. Takže děkuji. Přeji vám vše dobré, pohodu a také šťastné svátky.

Nyní projednáme

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie

Tisk EU č. N 073/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 073/11 a N 073/11/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. 13. září letošního roku Evropská komise po výzvách Německa, Francie a Itálie, Evropského parlamentu a Evropské rady předložila návrh na vytvoření unijního rámce pro přezkum přímých zahraničních investic ze třetích zemí. Reaguje tak na změněné podmínky v mezinárodním investičním prostředí s cílem zajistit, aby otevřenost EU zahraničním investicím byla doprovázena i ochranou před takovými investicemi, které by mohly poškozovat její zájmy ve strategických odvětvích. Záměrem iniciativy je vytvořit mechanismus spolupráce mezi členskými státy a Evropskou komisí, který by umožnil vzájemnou výměnu informací a detailní diskusi o rizikových investicích.

Návrh předpokládá, že komise bude moci prověřovat investice, které by mohly mít z hlediska bezpečnosti nebo veřejného pořádku dopad na projekty a programy unijního zájmu, členské státy budou moci investice prověřovat v rámci svých vnitrostátních mechanismů, které budou muset splňovat stanovené požadavky. Zřízení těchto mechanismů ale nařízení nevyžaduje, ani necílí na harmonizaci těch stávajících.

V rámci mechanismu spolupráce se budou komise i členské státy moci vyjadřovat k investici na území jiných členských států a za tímto účelem si od nich dané věci vyžádat detailní informace. Stanoviska členských států nebo komise k plánované nebo existující investici však nebudou závazná. Měla by vzniknout notifikační povinnost týkající se vnitrostátních přezkumných mechanismů a celá spolupráce by měla probíhat prostřednictvím sítě speciálně zřízených kontaktních míst.

ČR přivítala diskusi k tomuto tématu a s návrhem v obecné rovině souhlasí, protože si je vědoma rizik, které s sebou některé investice mohou přinášet. Nová legislativa se však nesmí stát prostředkem pro reciproční uzavírání trhu zahraničních investic a musí být v souladu s mezinárodně právními závazky EU i členských států. ČR vítá, že nařízení ponechává rozhodnutí o případném zřízení takového vnitrostátního mechanismu na členských státech. Unijní rámec by neměl tedy omezovat ani jeho základní nastavení.

Během nadcházejících unijních jednání bude třeba vyjasnit celou řadu věcí, například rozsah případné informační povinnosti, a to zejména v případě těch členských států, které vlastní přezkumný mechanismus nemají, mezi které spadá i ČR.

Klíčové bude také zamezit nadměrné administrativní zátěži a zajistit ochranu důvěrných informací při jejich sdílení. Jak jsem už uvedl, ČR v současnosti nemá vlastní přezkumný mechanismus, vnitrostátní diskuse o potřebnosti jeho případného zřízení se právě rozebíhá.

S ohledem na závažnost tohoto tématu lze předpokládat rozsáhlou debatu napříč jak resorty, tak i také zapojením členů parlamentu, ať už v Poslanecké sněmovně či v Senátu.

Jsem velmi rád, že VEU 22. listopadu podpořil zprávu pana senátora Michálka k tomuto návrhu, která je v souladu s rámcovou pozicí ČR. Věřím, že i vy podpoříte doporučení přijaté VEU. Tolik ode mě asi na úvod, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, také vám děkuji. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 073/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že pan ministr už obsáhle popsal, co je předmětem diskutovaného nařízení, dovolím si jenom v krátkosti okomentovat doporučení, které VEU v této věci přijal.

Senát

I.

1. souhlasí s rámcovou pozicí vlády, tj. podporuje návrh nařízení za předpokladu, že bude upraveno podle připomínek vlády,

2. konstatuje, že vláda by měla zpracovat analýzu toho, zda a v jaké míře bude vstup přímých zahraničních investic podléhat regulaci v národní legislativě,

II.

1. považuje za nezbytné, aby byl během projednání návrhu vyjasněn rozsah informačních povinností členských států, které nemají vnitrostátní systém prověřování přímých zahraničních investic, a proto některými informacemi nedisponují,

a z toho vyplývající doporučení v bodě 2.:

vymezit konkrétní okruhy dat, které by měly členské státy na vyžádání sdílet s ostatními členskými státy a s Evropskou komisí, respektive explicitní výčet informací, které bude povinné sdílet.

III. už je standardní požadavek na vládu a pověření předsedy Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vím, že už pomalu bych si měl začít dávat pozor na to, jak často dneska vystupuji, nicméně, toto je z mého pohledu materiál zásadní důležitosti. A ne tak nezbytně pro ten evropský kontext. Ten návrh nařízení skutečně pro nás v tuto chvíli zavádí v podstatě malé povinnosti, skoro bych řekl, kosmetické, informační. Ale ta agenda, ta problematika toho, že skutečně i země, režimy, které k nám jsou zjevně nepřátelské, tak mohou využívat mechanismu investic na to, aby nám takříkajíc škodily nebo jaksi působily negativně, to je prostě velmi vážná věc. Myslím, že zprávy Bezpečnostní informační služby tady hovoří poměrně jasným jazykem, přestože nemohou hovořit s plnou otevřeností.

Proto já si myslím, že tady... Dobře, návrh nařízení rozhodně je na místě podpořit. Ale ještě víc si myslím, že je potřeba odpracovat domácí úkol u nás tady doma, a to sice připravit si sami nějaký takovýto mechanismus, protože to nařízení ho nezavádí. To zavádí jenom koordinace mezi těmi, kdo ho mají, což my nejsme. A plus možnost Evropské komise konat tam, kde by byl ohrožen zájem EU jako celku. Ale tam, kde je ohrožen zájem jednotlivého členského státu, tam to za nás nikdo neudělá. Takže z tohoto hlediska já podporuji to znění toho usnesení, tak jak je navrženo, byť si fakticky myslím, že pokud jde o bod I. 2., že by vláda měla zpracovat analýzu toho, co s tím dál u nás, tak je poměrně měkké tvrzení. Já si myslím, že fakticky vláda by měla maximálně akcelerovat přípravu mechanismu, který by něco podobného byl schopen hlídat i u nás.

Momentálně tak jako médii se mihla informace o tom, že televize Nova, nejen že je na prodej, ale že o ni mají zájem čínští investoři, a to je zrovna asi dobrý příklad toho, kde by bylo dobře s náramnou jistotou vědět, že případný takový prodej by ve výsledku nevedl k nějaké škodě pro ČR.

Chtěl jsem se zeptat pana ministra, jednak tedy jaká je aktuální situace faktická u nás, pokud jde o zahraniční investice, rizika zahraničních investic. Ta televize Nova, ta je viditelná mediálně. Ale možná jsou další věci. Víme zejména ze západní Evropy, že to skupování, ty investice jsou hodně mířeny na progresivní technologie, že konkrétně třeba Čína neinvestuje tak moc do vývoje nových technologií, ale spíše je potom skupuje tam, kde je vyvinuli jiní. U nás třeba víme, že v IT technologiích nebo v softwarovém inženýrství jsme poměrně pokročilí, jestli třeba toto není segment, který je citlivý.

Druhá věc, kterou bych se chtěl zeptat, ale vím, že odpověď bude těžká, je, že my teď, pokud jde o ten vnitrostátní domácí úkol, tak trochu brečíme na blbém hrobě, protože vláda bude končit, přichází jiná vláda. Bude to na ní, aby něco takovéhoto odpracovala. Čili jestli je nějaká možnost přece jen aspoň tuto agendu té nadcházející vládě s důrazem na naléhavost nebo ten důraz na tu naléhavost jí nějakým způsobem předat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem. Rozpravu uzavírám. A pan ministr chce reagovat. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, pane předsedo. Já jenom velmi krátce k panu senátoru Hamplovi, vaším prostřednictvím, protože zde byly položeny nějaké dotazy. Pan senátor, ono už to proběhlo v zásadě na výboru, tak jak jsem byl informován, my v současné době žádný takovýto screening investic nerealizujeme. V zásadě některých oblastech ten screening provádí například ve finančním sektoru ČNB, která má stanovená nějaká pravidla pro případné kapitálové vstupy do finančních institucí. Ale to je trochu jiná situace. Z hlediska té kritické infrastruktury nebo různých strategických, technologických firem žádný takovýto mechanismus nemáme. Ta debata na úrovni ČR se teprve rozbíhá. Takže já už jsem to řekl v tom úvodním slově, předpokládám, že poslanci, senátoři se do této rozpravy nepochybně zapojí, protože to bude důležité téma. V tom příštím roce nepochybně bude mediálně vidět. Bude rezonovat veřejným prostorem. Takže víc asi k tomu v tuto chvíli dodat nemohu. Vláda se mění. Předpokládám, že i toto téma bude nějakým způsobem chtít se mu věnovat ta nová, nadcházející vláda, nový ministr průmyslu, takže uvidíme, jak ten vývoj půjde dál. Já osobně předpokládám, že ta debata bude dál pokračovat a může vyústit v to, že bude předložen návrh na zavedení na nějakého našeho vnitrostátního mechanismu kontroly takovýchto investic. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj, chce se vyjádřit? Ano, prosím.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Jenom v krátkosti, v debatě vystoupil pouze pan senátor Hampl, byť komentoval ten bod I. 2., tak nenavrhuje změnu tohoto usnesení, takže zůstává ten požadavek na vládu, na příští vládu, aby zpracovala analýzu toho, zda a v jaké míře bude tok přímých investic podléhat regulaci v té naší národní legislativě. Takže z tohoto pohledu to vnímám zatím jako dostatečné. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. My přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek a jak je uvedeno v tisku N 073/11/02. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 9, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh se kladně vyslovilo 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

A my přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací

Tisk EU č. N 069/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 069/11 a N 069/11/01. Já prosím pana ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, který dnes zastupuje ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak už pan předseda uvedl, zastupuji u tohoto navazujícího bodu pana kolegu, ministra vnitra, který se z jednání Senátu omlouval. Takže vás poprosím o určitou shovívavost, že tato témata nepatří do působnosti ministerstva průmyslu a obchodu, nicméně, budu se snažit maximálně věcně tyto dva tisky odůvodnit.

Pokud jde o tento první, hlavním cílem tohoto návrhu nařízení je zpřehlednit aktuální situaci v oblasti působení evropských politických stran formou novelizace stávajícího nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1141 z roku 2014, o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací. Z tohoto důvodu přináší návrh nařízení několik klíčových změn.

První změna spočívá v zavedení pravidla, že pro registraci evropské politické strany by měly být relevantní pouze politické strany. Nikoliv jednotlivci. Podle stávajícího textu nařízení totiž může být minimální požadované zastoupení v jedné čtvrtině členských států splněno i účastí nebo členstvím fyzických osob, poslanců Evropského parlamentu, vnitrostátních parlamentů, regionálních parlamentů nebo regionálních shromáždění. Ti mohou být členy současně několika evropských politických stran a po schválení změny v navrhované podobě Evropskou komisí by se do uvedeného minimálního zastoupení počítaly pouze vnitrostátní politické strany.

Druhá změna se týká způsobu rozdělování finančních prostředků evropským politickým stranám z rozpočtu unie. Nově by se tak mělo více přihlížet k úspěšnosti jednotlivých evropských politických stran ve volbách do Evropského parlamentu, a to tak, že poměr finančních prostředků rozdělovaný by se změnil z dosavadních 15 % rozdělovaných rovným dílem, resp. 85 % rozdělovaných podle podílu zvolených členů Evropského parlamentu na 5 % rozdělovaných rovným dílem, resp. 95 % rozdělovaných podle podílu zvolených členů.

Třetí změnou je stanovení pravidla, že maximální podíl finančních prostředků ze souhrnného rozpočtu EU na ročních nárokovatelných výdajích uvedených v rozpočtu evropské politické strany a na způsobilých nákladech vzniklých evropské politické nadaci by se měl zvýšit z 85 % na 90 %, resp. na 95 %.

Čtvrtá změna spočívá v zavedení principu, že evropská politická strana žádající o finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu EU by ke své žádosti povinně přikládala důkazy prokazující, že její členské strany na svých internetových stránkách během 12 měsíců předcházejících datu podání žádosti trvaly zveřejňovaly politický program a logo evropské politické strany a pro každou členskou stranu rovněž informaci o zastoupení žen a mužů mezi kandidáty v posledních volbách do Evropského parlamentu.

Pátá změna spočívá v pravidle, že v případě porušení finančních pravidel evropskou politickou stranou nebo nadací by byl realizován regres vůči příslušné odpovědné fyzické osobě.

A poslední změnou je pak výslovné stanovení možnosti zrušení registrace, pokud by evropská politická strana nebo nadace přestaly splňovat všechna registrační kritéria nebo pokud by byly zaregistrovány na základě nepravdivých údajů.

ČR návrh nařízení obecně podporuje, nicméně nesouhlasí se zvýšením podílu finančních prostředků ze souhrnného rozpočtu EU vůči jiným zdrojům financování. Rozpočet EU je z převážné části financován odvody členských států z národních rozpočtů. V případě, že by byl krácen, pardon, v případě, že by byl navýšen podíl spolufinancování v porovnání se současným stavem a Evropský parlament ve svém rozpočtu nenašel jiné úspory, mohlo by to znamenat navýšení odvodu členských států do rozpočtu EU.

Návrh nařízení je jinak přímo použitelným předpisem EU a v souvislosti s ním tak nebude nutné novelizovat žádné české vnitrostátní právní předpisy. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 069/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, kterého prosím o jeho zprávu.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Evropský výbor přijal k tomuto tisku usnesení, jehož podstatou je doporučit vám usnesení, které jste dostali, a to v zásadě ten návrh souhlasí s principy té navržené úpravy, má jedno doporučení, a to sice, aby to vyškrtnutí strany, která přestala splňovat podmínku zastoupení v parlamentech, nejméně v jedné čtvrtině členských států, tak aby k tomu vyškrtnutí došlo až po uplynutí nějaké doby, aby to nebylo instantně okamžitě, protože přece jenom ty volební rytmy, různé mimořádné volby a podobně mohou vést k tomu, že ta strana začne zase tu podmínku splňovat za poměrně krátkou dobu. Čili v tomto mít nějakou časovou rezervu, tak, aby to bránilo nějakým prudkým výkyvům.

Dále ten náš návrh usnesení obsahuje jeden požadavek, a to sice, aby se zpřesnil požadavek, že evropská politická strana musí prokázat, že její členské strany měly na svých internetových stránkách po dobu 12 měsíců program a logo té příslušné evropské politické strany. Myslíme si, že to je požadavek, který je trošku problematický vzhledem k charakteru webu, k charakteru internetu, zpětné dokazování toho, že před 12 měsíci něco bylo, něco nebylo a podobně, může vést k různým zmatkům nebo zbytečným sporům. Čili toto je lépe dopředu nějakým způsobem doupřesnit. A jinak potom standardně navrhujeme požádat vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem v této věci postupovala, resp. zohlednila toto naše usnesení.

Nad rámec tohoto usnesení evropského výboru, jako zpravodaj ještě chci říct to, že jsou tam další dvě věci, které možná jsou k jisté úvaze. Jedna je to navýšení maximálního příspěvku z rozpočtu EU z 85 % na 90 %.

To je opatření, které je motivováno snahou zmenšit, omezit, řekněme, pokušení nebo motivaci pro některé strany tady k nějakým praktikám, které jsou nežádoucí, když to tak řeknu. Já si nejsem zcela jist, jestli toto tak bude fungovat, ale nakonec jsem se rozhodl nenavrhovat do usnesení vyjádření k této věci, jen připomínám, že je to věc, která nemusí být pro každého zcela jednoznačná. A druhá věc, na kterou možná stojí za to upozornit, že snížení paušální části platby politickým stranám z 15 na 5 % je opatření, které v zásadě míří spíše proti menším politickým stranám, těch se dotkne více než těch větších. Nicméně po nějakých konzultacích si také myslím, že je to věc, která je akceptovatelná, jen na ni upozorňuji, že také nemusí být pro každého zcela jednoznačná. Nicméně návrh usnesení evropského výboru je jednoznačný, je z hlediska evropského výboru konsensuální a já si vás dovoluji poprosit o jeho podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ústavně-právní výbor se uvedenými materiály zabýval a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Jiří Dienstbier? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych pouze zkonstatoval, že ústavně-právní výbor toto na vyžádání evropského výboru projednal a nepřijal žádné usnesení, neb pro nic se nenašla většina. Nicméně obsahově tady, myslím, byla podána vyčerpávající informace. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit, takže ji uzavírám. Předpokládám, že pan ministr ani pan garanční zpravodaj nechtějí hovořit, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl a jak je uvedeno v tisku N 069/11/02. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. V hlasování číslo 10 registrováno 60, kvorum 30, pro návrh 36, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. A my se v řízení schůze vystřídáme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2016/399, pokud jde o pravidla pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

Tisk EU č. N 074/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 074/11 a N 074/11/01. A já poprosím pana ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, který dnes zastupuje pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hlavním cílem návrhu nařízení je snaha účinně reagovat na zvýšenou četnost sekundárních pohybů osob v nelegálním postavení v rámci EU, stejně tak i na nárůst přeshraničních teroristických hrozeb. Z uvedeného důvodu přichází návrh nařízení s novými pravidly, která by měla být aplikována pro účely dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Návrh nařízení je legislativně technicky koncipován jako novelizace existujícího nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 2016/399, kterým se stanovuje schengenský hraniční kodex, přičemž navržené změny si kladou za cíl reflektovat dva základní požadavky. Tím prvním požadavkem je zajistit, aby časová omezení dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic umožnila členským státům přijmout, pokud to bude nezbytné, opatření potřebná jako reakce na závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. Druhým požadavkem je pak zavést lepší procesní záruky, aby rozhodnutí o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic nebo jeho prodloužení bylo založeno na řádném posouzení rizik a bylo prováděno po konzultaci s členskými státy, které tímto opatřením budou dotčeny. Návrh nařízení zavádí v konkrétní rovině zejm. možnost prodloužení celkového časového omezení znovuzavedení ochrany vnitřních hranic při předvídatelných hrozbách ze současných 6 měsíců až na 1 rok, resp. stanovuje možnost prodloužení prvotní doby znovuzavedení a délek možných prodloužení tohoto opatření ze současných 30 dnů až na 6 měsíců. Ve výjimečných případech, kdy by hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost trvala déle než 1 rok, by mělo být přípustné prodloužit znovuzavedení ochrany vnitřních hranic na základě doporučení rady až na dobu dalších 6 měsíců s možností realizovat celkem 3 prodloužení vždy na 6 měsíců. Návrh nařízení také zavádí pro členské státy povinnost předložit analýzu rizik, v nichž by mělo být zhodnoceno předpokládané trvání identifikované hrozby, a tak je prokázáno, že znovuzavedení ochrany vnitřních hranic je posledním možným opatřením. ČR nahlíží na návrh nařízení optikou svého základního strategického cíle, jímž je co nejrychlejší návrat k hladce fungujícímu schengenskému prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Vzhledem k negativním dopadům, jaké by mohlo znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích mít na volný pohyb a vnitřní trh, je podle ČR do budoucna nutné zachovat nástroj znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích jako mimořádné opatření, které by se mělo využívat jen po důkladném posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti. Pokud jde o prodloužení časových omezení dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, ČR se staví k tomuto kroku v zásadě spíše rezervovaně. V této souvislosti se domníváme, že při projednávání návrhu nařízení by se měl klást důraz především na dostatečné procesní záruky, které by zajistily, že nebudou v praxi obcházeny podmínky pro znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Pokud by byl návrh nařízení přijat, nebylo by nutné provádět v souvislosti s ním žádné změny v českém právním řádu. Případné přijetí návrhu nařízení by také nemělo žádný dopad na státní rozpočet. Takže tolik asi do úvodu a děkuji vám zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane předkladateli. Výborem, který projednával tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo N 074/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, který je omluven. A zastoupí ho pan senátor Jaroslav Doubrava, který přichází, a prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane řídící, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem si teď uvědomil, že tento bod je vlastně v zastoupení, protože pan ministr Havlíček zastupuje ministra Chovance a já zastupuji senátora Grulicha, od kterého mám vyřídit pozdravení a omluvu za to, že se dnešního jednání nemůže zúčastnit. Pan ministr, jak jste slyšeli, myslím, tu problematiku popsal velmi podrobně. Já tedy jen ze zpravodajské zprávy kolegy Grulicha shrnu tu problematiku tak, že nařízení aktualizuje schengenský hraniční kodex tím, že podle komise přizpůsobuje pravidla pro dočasné zavedení kontrol na vnitřních hranicích k současným potřebám s cílem reagovat na vyvíjející se a trvale závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost.

Navrhuje se zejména prodloužit možné kontroly na vnitřních hranicích až na 1 rok namísto dosavadních 6 měsíců a zavést silnější procesní záruky, které zajistí, že dopad na volný pohyb bude omezen a že kontroly na vnitřních hranicích zůstanou výjimečným opatřením, k němuž se přistoupí pouze tehdy, je-li to nezbytné a přiměřené. V neposlední řadě se stanoví povinnost členských států posoudit, zda by zjištěné hrozby nemohla efektivněji řešit alternativní opatření a povinnost předložit podrobné posouzení rizik. Vidíte, že to shrnutí v podstatě koresponduje s vystoupením pana ministra.

Výbor pro záležitosti EU přijal usnesení, je to 145. usnesení ze 17. schůze konané dne 5. prosince letošního roku k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU 2016/399, pokud jde o pravidla pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, senátní tisk číslo N 074/11. A říká, že po úvodní informaci Jiřího Nováčka, náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor zaprvé přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU 2016/399, pokud jde o pravidla o dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Zadruhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení číslo 2016/399, pokud jde o pravidla pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Zatřetí určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Tomáše Grulicha. A začtvrté je pověření, a to pověření předsedy výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Kolegyně a kolegové, doporučení, které je součástí toho usnesení, máte všichni k dispozici, takže dovolíte-li, já vás jen odkáži na něj a nebudu ho předčítat. Požádám vás jen o podporu a schválení tohoto usnesení našeho výboru pro záležitosti EU, a za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám děkuji za zpravodajskou zprávu, pane senátore, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A máme tady přípravu k hlasování, takže já si vás dovolím sezvat. Pana ministra se jen zeptám, jestli se chce ještě vyjádřit? Pravděpodobně nechce, protože rozprava neproběhla. Takže já si vás dovolím sezvat k hlasování. A budeme o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jaroslav Doubrava.

Připomínám, že se jedná o usnesení číslo N 074/11/02. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí návrhu je 32 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 11, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 46, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Hlásil se zvednutou rukou pan ministr Havlíček a má slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vzhledem k tomu, že moje dnešní účast na schůzi Senátu je pravděpodobně poslední v pozici ministra průmyslu a obchodu ČR, protože příští týden bude pravděpodobně jmenována již nová vláda, já bych vám chtěl za sebe a za mnou řízený resort poděkovat za spolupráci v těch uplynulých téměř 9 měsících. Měl jsem tu čest se jednání Senátu účastnit několikrát, projednávali jsme závažnou i méně závažnou problematiku, já si cením té diskuse, která byla v naprosté většině případů věcná. A chtěl bych vám za to vyjádřit své poděkování. Děkuji vám za spolupráci ještě jednou a přeji vám vše dobré do dalšího období.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  My také děkujeme, pane ministře, za spolupráci, a přejeme hezké Vánoce vám i vaší rodině. Budeme pokračovat následujícím bodem, a tím je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2016

Tisk č. 159

Je to senátní tisk číslo 159. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí prvního místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Hynka Broma, na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Já si vás musím znělkou sezvat. Aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32 a já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, aby se pan první místopředseda mohl zúčastnit našeho jednání, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 12, registrováno 62, kvorum 32, pro 44, proti nikdo, tento návrh byl schválen. A proto mi dovolte, abych přivítal pana Hynka Broma, místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vítejte, pane první místopředsedo. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk číslo 159. A prosím pana místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby nás s výroční zprávou seznámili. Prosím, pane první místopředsedo, máte slovo.

Hynek Brom:  Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedající, dovolte, abych vám představil zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2016. Zprávu projednal příslušný hospodářský výbor s příslušným usnesením. Jen mi na začátek dovolte omluvit účast předsedy úřadu, pana Ing. Petra Rafaje, který se v současné době účastní projednávání v Poslanecké sněmovně o rozpočtu na rok 2018. Nejstěžejnější body, které jsou vypíchnuty z té zprávy úřadu za rok 2016 jsou zásadní legislativní změny ve všech oblastech působnosti úřadu. Já bych se jen pozastavil u třech takových zásadních věcí. První je přijetí zákona o soukromoprávním vymáhání náhrady škody v oblasti soutěžního práva, které je přímou implementací směrnice pod číslem 104/2014, která zásadním způsobem mění pozici při poškození nebo u poškozených v průběhu ze soutěžních případů. Druhá je vstup platnosti zákona č. 134/2016 Sb., tedy zákona o veřejných zakázkách, která vstoupila v platnost jako také opět reakce na přijetí příslušné směrnice z Evropského parlamentu. A zatřetí jsou to nová pravidla nebo nové podmínky pro oblast veřejné podpory, kde jsou nová doporučení ze strany Evropské komise. Na případné detaily k jednotlivým částem zprávy, která pojímá všeobecně tu činnost za rok 2016, jsem případně připraven odpovědět. Jinak předesílám, že za nějaký čas zde bude zpráva za rok 2017, neb se nám rok 2017 chýlí ke konci. Já vám děkuji za pozornost a jsem připraven odpovědět na vaše otázky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane místopředsedo.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 159/1, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Kratochvíle, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením VHZD, který se touto problematikou zaobíral. Pan první místopředseda ÚOHS nám řekl stručně, o čem se ta zpráva projednává. Já bych k tomu jen dodal, že VHZD ve svém 112. usnesení z 13. schůze konané 15. srpna 2017 k výroční zprávě ÚOHS za rok 2016, senátní tisk č. 159 po úvodním slově zástupce navrhovatele, pana doktora Petra Solského, místopředsedy ÚOHS, a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě 1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ÚOHS za rok 2016, 2) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Karla Kratochvíleho, 3) pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ano, vezměte si kartičku, ať můžete hlasovat. A otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A ani se nebudu ptát pana místopředsedy ani našeho zpravodaje, zda se chtějí vyjádřit k rozpravě, která neproběhla. A můžeme přistoupit k hlasování o usnesení. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Karel Kratochvíle. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 31. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 13 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 43, proti návrhu nikdo, tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. A budeme pokračovat dalším bodem. Děkuji panu prvnímu místopředsedovi, přejeme hezké svátky.

A dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Elišky Wagnerové, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

Tisk č. 336

Tento návrh zákona jsme odročili na 5. schůzi Senátu dne 9. března do první schůze Senátu po 31. říjnu 2017. Znovu tedy prosím o úvodní slovo paní senátorku Elišku Wagnerovou. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já budu velmi stručná a jen připomenu, že ambicí tohoto návrhu zákona je srovnat situaci tak, aby problémy přestupkové imunity, řečeno velmi nepřesně, byly řešeny stejně u senátorů, poslanců a soudců Ústavního soudu. Tak tomu totiž bylo až do 31. března 2002. Pak se udělala ovšem novela ve vztahu k poslancům a senátorům. A na ústavní soudce se po mém soudu prostě zapomnělo, vypadli. Čili z toho, abych tak řekla, těžili. A situace je poměrně neúnosná, protože teď oni vlastně fakticky za přestupek rozhodně nemohou zodpovídat před přestupkovým orgánem. A pokud jde o proces na Ústavním soudu, tak tam je především problém ten, že tam nemůže ústavní soud, i když uzná, že se dotyčný dopustil přestupku, uložit sankci, která by odpovídala tomu, co předvídá přestupkový zákon. Ústavní soud sám si je vědom této anomálie a byl tam návrh soudců kárného senátu na zrušení toho ustanovení. Takže by to úplně vypadlo a prostě vůbec by neměli imunitu řešeni speciálně. Oni navrhli, ten kárný senát plénu, aby to takto bylo zrušeno. Ale plénum, a já si myslím, že to udělalo i právě z toho, že bylo nepřijatelné, aby tu bylo vakuum, že by vůbec neměli žádnou imunitu srovnatelnou s poslanci, senátory, tak prostě to z formálních důvodů nepřipustili, ten návrh. Ale je vidět, že ta otázka je živá i uvnitř Ústavního soudu. A už jsme to tu jednou projednávali, tak já vás velmi prosím, abyste tomu dali dál podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavněprávní výbor jako výbor garanční a jediný. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk číslo 336/2. A prosím tedy pana senátora Nenutila, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já se domnívám, že paní senátorka Wagnerová vysvětlila jádro věci a bude ode mne tedy postačovat, když vám řeknu, že ústavněprávní výbor na svém jednání doporučuje schválit tuto novelu do zákona a postoupit Poslanecké sněmovně. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Prosím také, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a nepředpokládám, že se někdo chce vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo. A máme tady jediný návrh, a to návrh z výboru na schválení, pokud se pamatuji dobře. Takže já vás sezvu k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu tak, jak jej předložila paní senátorka Eliška Wagnerová. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo jej proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 14 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání a senátory Elišku Wagnerovou, Miroslava Nenutila a Michaela Canova, aby odůvodnili návrh zákona v Poslanecké sněmovně.

Máte ještě někdo nějaké jiné návrhy nebo připomínky? Není tomu tak. Proto přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o předneseném návrhu usnesení. Aktuálně je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33.

O návrzích, které jsem přednesl, zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto návrhy, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti těmto návrhům, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 15 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 52. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu.

Dostáváme se k poslednímu bodu před dopolední přestávkou, a tím je

 

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 212

Návrhy na nové členy Rady vám byly rozdány jako senátní tisk č. 212. Uděluji slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Luďku Jeništovi a prosím jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise, které máte jako senátní tisk č. 212/1. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, v úvodu musím konstatovat, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené Organizačním výborem celkem 24 návrhů kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů od oprávněných sdružení a právnických osob. Návrhy kandidátů předkládané volební komisi příslušnými občanskými sdruženími měly obsahovat doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti stanovených zákonem.

Musím konstatovat, že u dvou kandidátů tyto doklady nebyly úplné, chyběla tam negativní lustrační osvědčení, nicméně kandidáti předložili potvrzení, že požádali ministerstvo vnitra o tato lustrační osvědčení, takže jim volební komise ve svém usnesení prodloužila lhůtu na dodání těchto dokladů do včerejška do 12.00 hodin, což v usnesení bude zohledněno.

Nyní vás seznámím s usnesením volební komise. Je to 17. usnesení z 9. schůze k předloženým návrhům kandidátů na členy Rady ÚSTR:

Komise

1. konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru Senátu č. 112 ze dne 19. září 2017 obdržela od občanských sdružení či jiných právnických osob následující návrhy kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Jsou to tito kandidáti:

Emilie Benešová, Tomáš Bouška, Karel Černý, Jefim Fistein, Vilém Fránek, Martin Groman, Lukáš Jelínek, Jiří Junek, Vít Klepárník, Jakub Končelík, Antonín Kostlán, Daniel Kroupa, Jiří Padevět, Martin Palouš, Jiří Lach, Jiří Liška, Dalibor Státník, Karel Světnička, Oldřich Tůma, Martin Vadas, Václav Velčovský, Luboš Velek, Jan Zahradníček a Leo Žídek,

2. konstatuje, že

a) v případě kandidáta Viléma Fránka neobdržela lustrační osvětlení, ale jen čestné prohlášení o tom, že je držitelem negativního lustračního osvědčení a potvrzení ministerstva vnitra, že požádal o vydání tohoto osvědčení. Pokud kandidát Vilém Fránek předloží volební komisi negativní lustrační osvědčení do 5. prosince 2017 do 12.00 hodin, budou splněny podmínky volitelnosti stanovené zákonem

o Ústavu pro studium totalitních režimů,

b) v případě kandidáta Jefima Fisteina neobdržela rovněž lustrační osvědčení, ale také požádal o vydání tohoto osvědčení dne 16. listopadu 2017 ministerstvo vnitra. Pokud kandidát Jefim Fistein předloží volební komisi do 5. prosince 2017 do 12.00 hodin toto lustrační osvědčení a čestné prohlášení, budou splněny podmínky jeho volitelnosti,

c) v případě kandidáta Karla Světničky, kterého na funkci navrhla Konfederace politických vězňů, pobočka 15 Praha, byl návrh dne 27. listopadu 2017 předsedou této pobočky stažen s odůvodněním, že pobočka není oprávněna takový návrh předložit,

3. konstatuje, že k návrhu Konfederace politických vězňů, pobočka 10 Domažlice nebylo přihlíženo, neboť návrh byl předložen po uplynutí stanovené lhůty,

4. konstatuje, že všichni ostatní navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem,

5. pověřuje předsedu komise senátora Luďka Jeništu, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

Toto je usnesení komise. A ještě dříve, než o něm budeme hlasovat, řeknu několik poznámek.

Co se týče dvou kandidátů, kteří nedodali negativní lustrační osvědčení, kandidát Vilém Fránek ho do stanoveného termínu dodal, takže splňuje podmínky volitelnosti. Kandidát Jefim Fistein napsal, že do stanoveného termínu není schopen negativní lustrační osvědčení dodat, takže byl z této volby vyřazen.

V bodě 5 jsem uvedl, že mám s usnesením seznámit Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním. Znamená to, že pokud schválíme toto usnesení, zároveň tím také schvalujeme formu hlasování, a to tajným způsobem.

To je v tuto chvíli ode mne zatím vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane předsedo. A než budeme hlasovat o usnesení volební komise, mám zde červeně s právem přednostního vystoupení přihlášeného pana senátora Miloše Vystrčila. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení kandidáti, dámy a pánové. Omlouvám se, že ruším před hlasováním, chtěl bych požádat poté, co vystoupí všichni uchazeči o členství v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů, ještě předtím ale, než vystoupí se závěrečným slovem a návodem, jak hlasovat pan předseda volební komise, o 15minutovou přestávku na poradu klubu ODS.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, rozumím, děkuji, eviduji. A můžeme tedy přistoupit k hlasování o usnesení volební komise, tak jak je tady přednesl pan předseda Jeništa, takže si vás dovolím sezvat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 16 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 50, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas k účasti následujících kandidátů:

Pánové Martin Palouš, Oldřich Tůma a Jan Zahradníček se z jednání Senátu omluvili. Jedná se tedy o Emilii Benešovou, Tomáše Boušku, Karla Černého, Viléma Fránka, Martina Gromana, Lukáše Jelínka, Jiřího Junka, Víta Klepárníka, Jakuba Končelíka, Antonína Kostlána, Daniela Kroupu, Jiřího Lacha, Jiřího Lišku, Jiřího Padevěta, Dalibora Státníka, Martina Vadase, Václava Velčovského, Luboše Veleka a Leo Žídka.

Nyní budeme hlasovat o všech jménech najednou.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro jejich účast, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 17 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 53, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

Dovolte, abych je mezi námi všechny přivítal a navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení kandidátů na tři minuty. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 18 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 52, proti nikdo. Tento návrh byl schválen, to znamená řečnická doba je tři minuty. A otevírám k tomuto bodu rozpravu s tím, že předpokládám, že všichni kandidáti se budou chtít představit senátorům a navrhuji, aby to bylo podle abecedního pořadí, tzn., jestli dovolíte, asi bych vás vyzval, abychom v tom měli pořádek. Takže poprosím první kandidátku paní Emilii Benešovou. Prosím, paní Benešová, máte slovo.

Emilie Benešová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V posledních týdnech jsem si mnohokrát položila otázku, zda chci opětovně kandidovat do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Balancovala jsem, kladla na misky vah pro a proti. Zásadní pro mé rozhodnutí byla odpověď na otázku: Podařilo se naplnit předsevzetí, s nímž jsem do Rady vstupovala před pěti lety? Odpověď byla jednoznačná. Ústav se přiblížil vědecko-výzkumným institucím a kromě projektů zabývajících se historickým výzkumem se v maximální možné míře věnuje i činnosti osvětové a vzdělávací. O tom bezesporu svědčí stále více se rozvíjející spolupráce s akademickými pracovišti. Proměna jeho mediálního obrazu je až na drobné výjimky asi nejvíce patrná. Konec difamačních kauz, které tolik rozdělovaly společnost. Místo toho v médiích dominují odborně podložené informace. Klíče od archivu zůstaly v rukou archivářů, kam právem patří. Nikdy nebyly zneužity k jeho uzavření. Naopak. Dveře archivu jsou pro každého otevřeny dokořán. A dokonce tam zájemce nemusí přijít osobně, protože se podařilo spustit dálkový přístup. V eBadatelně jsou již nyní přístupny miliony stran a přibývají další.

Žádný levicový ani jiný puč se nekonal a pravdivé nejsou ani zvěsti o tom, že činnost Ústavu je ochromena. Ústav pouze začal seriózně pracovat. Ostatně o výsledcích naší práce vás již několik let podrobně informuji při předkládání dílčích zpráv. Ano, to byly mé hlavní cíle a měla jsem to štěstí, že v Radě i ve vedení Ústavu a archivu jsou dnes lidé, kteří se s těmito cíli ztotožnili a společně jsme jich dosáhli. Nebylo jednoduché toho dosáhnout v situaci rozjitřeného veřejného mínění a mnoha nevybíravých útoků. Trvalo pět let, než se podařilo situaci v Ústavu stabilizovat. Opatřit jeho činnost strategickými dokumenty, které jasně určují jeho další směr. Před Ústavem i archivem však stojí další výzvy. Úkoly, které je třeba řešit. Připravovaný nový archivní zákon, reorganizace českého archivnictví, uplatnění GDPR v obou institucích a v neposlední řadě mějme na paměti rok 2030, který by měl znamenat velkou změnu především pro archiv. Musíme se pokusit zajistit, aby tato a další opatření nedopadla na archivy jako ony pomyslné klíče, které by mohly být použity k jejich uzamčení. Ústav čeká nezávislá mezinárodní evaluace. Strategické dokumenty k jejímu provedení schválila Rada na svém posledním jednání. Konečně tady bude měřítko. Měřítko, které ukáže, jestli skutečně došlo k pozitivní proměně Ústavu, tedy k růstu jeho odborné úrovně.

A tak jsem si tedy na svou otázku odpověděla: Pokusím se. Pokusím se znovu obhájit svůj mandát v Radě, protože námi nastoupená cesta je správná. Ano, chci ve spolupráci s ostatními členy Rady a s vedením Ústavu a archivu pracovat na jejich dalším rozvoji.

Vážené dámy a pánové, přeji vám a přeji zejména Ústavu, abyste při volbě nových členů Rady měli šťastnou ruku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní Benešová. Dalším v pořadí je Tomáš Bouška. Prosím, mikrofon je váš. Upozorňuji na tři minuty.

Tomáš Bouška:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Dovolte, abych před vás předstoupil jako 37letý nepamětník, přesto předseda badatelského spolku Političtí vězni.cz, který se věnuje studiu a popularizaci příběhů bývalých politických vězňů a jejich rodin.

Jelikož se tou naší hlavní náplní staly právě příběhy, tak dovolte, abych tento čas zde vymezený využil k tomu, abych s vámi jeden takový kratičký příběh sdílel.

Jak možná víte, v kopcích nad Krušnohorským Jáchymovem se rozkládají bývalé uranové tábory.

Ty tábory se tam doslova rozkládají. Jsou to tábory, které založili nebo spustili nejprve nacisté, věznili v nich bývalé válečné vězně, po roce 45 tyto tábory posloužily k tomu, aby se v nich věznili lidé z odsunu, hodně z nich byli sudetští Němci, ale potom také členové wehrmachtu a jiní. A teprve po roce 48 byly tyto tábory převedeny pod tu komunistickou soustavu a staly se z nich nechvalně známé uranové gulagy.

Já jsem měl tu čest spustit iniciativu ve spolupráci se sokolovským muzeem, s městem Jáchymov a hlavně s velkou kupou dobrovolníků, historiků, lidí z ÚSTRu. Na tu stezku, která vede dnes po těch táborech, jsme přivedli pozornost široké veřejnosti, postavili jsme tam naučnou stezku. Když jsme na místo stavěli hliníkové cedule, které o těch místech paměti informují, tak nám bylo místními řečeno, že bychom to neměli dělat, protože ty cedule jsou hliníkové, že je někdo ukradne. Já chci říct, že po 3 letech, co je ta stezka v provozu, jedinou ceduli nikdo neukradl, nikdo ji nezničil, ta stezka funguje, je k dispozici veřejnosti a chodí na ní podle našich nejnovějších údajů 50 000 lidí ročně, což je číslo, na které jsme ani nepomysleli. Víme to díky teak managerům a QR kódům, které jsou na těch cedulích umístěny. Tímto příběhem chci říct jen to, i maličký spolek, který patrně nikdo z vás ještě nezná, má možnost přivést do těch míst takzvané paměti pozornost a upoutat tu školskou veřejnost projektem, který patrně ještě nemá v Čechách obdoby. To, co nabízím, jsou zkušenosti s řízením projektu a organizací, soudobým dějinám se věnuji od začátku své takzvané profesní kariéry. A v poslední době pracuji hlavně na vzdělávacích projektech a popularizaci míst paměti v této zemi. Mám za to, že je třeba důsledně naplňovat zákon Ústavu pro studium totalitních režimů, podporovat jeho vědecké i vzdělávací projekty a programy. A důsledně odkrývat to fungování nacistického a komunistického režimu. To je to, co by ÚSTRu mělo být dopřáno, jakkoli byl tak nešťastně spuštěn, máme ho a měli bychom pracovat na tom, aby byl společnosti k užitku. Jak toho dosáhnout, jsem naznačil právě v úvodu svého vystoupení, tedy projekty napříč občanskou společností, napříč institucemi a napříč dobrovolníky. Myslím, že tu jsou, ta vůle tu je, ale měli by pracovat dohromady. V mnoha těch spolcích dnes panují žabomyší spory. To myslím, že není to nejzdravější podhoubí.

Tolik asi k mému vystoupení, k mé osobě, děkuji za váš čas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji. Dalším v pořadí je pan Karel Černý. Upozorňuji na limit tří minut. Prosím, pane Černý, mikrofon je váš.

Karel Černý:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Úvodem mi, prosím, dovolte, abych vám poděkoval za možnost vystoupit na půdě Senátu. Současně chci na tomto místě poděkovat Československé obci legionářské za moji nominaci na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Ústav pro studium totalitních režimů pro mne není institucí neznámou, pečlivě ho sleduji již od doby svého vzniku, a to nejenom proto, že jsem byl v roce 2006 parlamentním zpravodajem sněmovního tisku s názvem Senátní návrh zákona o Ústavu paměti národa. Od mládí se totiž zabývám moderními dějinami Československé republiky, přičemž má publikační činnost se zaměřuje především na období našeho národního odboje, tedy na léta první i druhé světové války.

Proto jsem v roce 2006 vedle své zpravodajské zprávy zdůraznil, že v řadě evropských zemí existují podobné ústavy, přičemž ve valné většině z nich považují za dobu nesvobody a útlaku národa také období, které předkladatelé návrhu pro mne z tehdy nepochopitelných důvodů opomenuli. Měl jsem tím na mysli období vymezené roky 1938 a 1945. Období spojené se zločiny okupantů i československých občanů, německé, maďarské, ale také české a slovenské národnosti, lidí, kteří s nacisty kolaborovali, ale také v mnoha případech po roce 1948 se stali spolupracovníky smutně proslulé komunistické Státní bezpečnosti. Proto jsem byl rád, že jednou ze změn schválených v roce 2007 v Poslanecké sněmovně při přijímání zákona bylo to, že Ústav pro studium totalitních režimů dostal do vínku dvě období totalitních režimů, která se na naší zemi velice negativně podepsala. Tedy roky 1938 až 1945, i 1948 až 1989.

Díky tomu stojí ÚSTR na dvou nohou. Jsem rád, že tomu tak je, jsem přesvědčen, že je to správně. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, v případě, že dostanu vaši důvěru, chtěl bych vedle dalších povinností dohlížet na to, aby Ústav pro studium totalitních režimů se rovnoměrným způsobem zabýval oběma obdobími, to znamená jak obdobím 1938 až 1945, tak obdobím 1948 až 1989. A stál pevně na výše zmíněných obou nohou. Přál bych si, aby nekulhal ani na tu pravou, ani na tu levou nohu. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji, pane Černý. Další v pořadí je pan Vilém Fránek. A připraví se pan Groman, Jelínek, Junek, Klepárník. Prosím, máte slovo, pane Fránek.

Vilém Fránek:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji vám za možnost před vámi vystoupit. Já se o váš hlas ucházím proto, že bych chtěl v radě ústavu reprezentovat hlas těch, kteří zde již nemůžou být, všech vlastenců, kteří bojovali jak s nacisty, tak s komunisty, a zemřeli. Nebudu tedy nestranný. Pokud mě zvolíte, budu důsledně obhájce těchto lidí, jejich zájmů, jejich práv. Budu chtít, aby důsledně byly zpřítomňovány jejich životní osudy, aby všichni mladí lidé měli možnost se dozvědět o těchto hrdinech co nejvíce.

Motivací, proč kandiduji, je ta, že mě o to požádalo mnoho členů Konfederace politických vězňů, 12 okresních poboček podporuje moji kandidaturu, některé bez právní subjektivity poslaly do Senátu návrhy na moji kandidaturu.

Mám s prací dlouhodobé zkušenosti, protože již více než 12 let se věnuji výzkumu na poli působení státně bezpečnostních totalitních systémů, a to jak komunistického, tak nacistického. Publiku v odborném tisku. Pokud se týká mé náplně v radě, domnívám se, že bych se důsledně držel naplnění zákona, to znamená, úkoloval bych činnost ústavu tak, jak to zákonodárce předpokládal. A především, a to je navíc, bych důsledně dbal na to, aby se v Archivu bezpečnostních složek sešly skutečně všechny materiály, které do tohoto archivu patří. Pokud se týká spolupráce na mezinárodním poli, domnívám se, že zákonodárce předpokládal, aby na tomto poli byla vedena jednání jak se spřátelenými, tak okolními zeměmi, aby do Archivu bezpečnostních složek a do činnosti ústavu byly zahrnuty i ty archiválie, které pocházejí z činnosti těchto států, kdy mnohdy se jednalo o státy, které třeba proti komunistickému Československu operovaly v 50. letech, mají bohaté archivní zdroje. Zákon předpokládá, že tyto archiválie by měly být doplněny. Ale nic se v tom neděje. Pokud budu zvolen do rady, tak si tuto gesci vezmu na starosti. Budu důsledným vymahačem těchto materiálů a doplnění naší minulosti. Bez toho, aniž bychom tu minulost poznali, nemůžeme se dobře orientovat v současnosti a v budoucnosti. Nepoznáme ani to, že se blíží nová totalita, nebudeme-li znát, jakým způsobem státně bezpečnostní orgány nacistického státu nebo komunistického režimu likvidovaly naše nejlepší lidi, vlastence, kteří položili životy v minulosti. To je smysl toho ústavu, ten ústav je tu proto, ne aby hájil něčí politické zájmy, ale proto, aby hájil právo na zpřítomnění minulosti těchto padlých a zemřelých vlastenců.

Děkuji vám za podporu a prosím vás o váš hlas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane Fránek. Dalším v pořadí je pan Martin Groman. Prosím, máte slovo.

Martin Groman:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Když mne Nadace Charty 77 nominovala do této volby, uvědomil jsem si, kolikrát jsem si za poslední léta při sledování práce Ústavu pro studium totalitních režimů vzpomněl na slavné Orwellovo: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. A kdo ovládá přítomnost, ten ovládá minulost. Nevzpomněl jsem si na tato slova na jakýsi cynický úšklebek nad dějinami a lidstvem, ale spíše jako na memento. Zaprvé, ÚSTR nemá v popisu své činnosti ovládání. Jeho činnost, podobně jako činnost nezávislých médií nebo soudů, má být rozkročena mezi tři pilíře. Morální či etickou vybavenost svých pracovníků, jejich profesionální kvality a svobodu, výsledky své práce publikovat a zpřístupňovat. Jen badatelská svoboda prováděná těmi, kteří k ní jsou po všech stránkách vybaveni, může poskytnout výsledky, o které nám jde. O takové, které pomohou vysvětlit generacím, které totalitu naštěstí nezažily, jak se v ní žije, jak se projevuje, jak se jí předchází a jak se jí dá a má vzdorovat.

Jednoho dne budou svazky z Archivu bezpečnostních složek zdigitalizovány, zpřístupněny a prozkoumány, ale ani pak role Ústavu pro studium totalitních režimů nekončí. Větší důraz do budoucna musí ležet na popularizaci a vzdělávání. ÚSTR může být autoritou, která svou vahou pomůže například učitelům na všech stupních škol hovořit o létech totality, ne vždy to v tomto mají právě učitelé snadné.

Veřejnost také potřebuje ve svém poznávání naší minulosti kompas, kterým právě ÚSTR může být. A já věřím, že jím už do velké míry také je.

A k tomu všemu je nutné ono zadruhé. Ústav pro studium totalitních režimů sám nesmí být ovládán. Zřídil jej sice stát, ale jeho radu volí Senát, tedy sbor distancovaný od výkonné moci a do velké míry odstíněný od denních politických bitev. To dává celému snažení smysl, který, věřím, dnes naplníte.

Orwell možná totiž neměl pravdu.

Možná budoucnost ovládá nejlépe ten, kdo má dostatek síly minulost neovládat, ale poznávat. A tomuto snažení bych rád, pokud mi dáte svůj hlas, napomohl. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Lukáš Jelínek. Prosím, máte slovo.

Lukáš Jelínek:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mí přátelé už se mně několik dnů smějí, protože se mi podařilo ztratit kalhoty, neptejte se jak, sám to nevím. Slýchám, tak jak to říkal už ten uhlobaron v Cimrmanovi, že jsou věci, které vám vzít nemůžou. Důl, svršky. To jsou věci, které člověk má stále pod kontrolou. Myslím si, že to není úplně tak, že jsou věci, které možná můžeme ztratit třeba i postupně, aniž by nám to docházelo. Možná i od toho by mohly být instituce, jako je Ústav pro studium totalitních režimů. Ten se za pět let výrazně změnil. Začala se provádět věda, stal se vědecko-výzkumnou institucí, všechny publikace a výstupy jsou průběžně recenzovány, navázala se mezinárodní spolupráce, čerpají se granty. Dokonce už ústav získal poměrně výrazné zastání i v české akademické obci a jsem rád, že i do jeho rady dneska kandidují slovutné akademické osobnosti, které by si zvolení určitě zasloužily. Spousta věcí se změnila. Ale možná právě proto, že nejsme imunní před možnou ztrátou parlamentní demokracie, právního státu, možná i své vlastní svobody, by stálo za to, aby instituce, jako je ÚSTR, se také věnovaly analýze společnosti, tomu, co vede k nástupu nejrůznějších autoritativních režimů a autoritativních způsobů vlády. To už není téma jenom pro historiky. Myslím si, že do budoucna, tak jak ubývá pamětníků, tak jak bude vzrůstat význam ÚSTRu jako osvětové a vzdělávací instituce, bude hodně záležet na mezioborové analytické spolupráci sociologů, historiků, politologů a dalších odborností. To si myslím, že by měla mít budoucí rada na paměti. V něčem můžete výrazně pomoci i vy jako legislativci, ze zkušenosti dosavadního člena rady bych chtěl upozornit na tři body. Dva můžou působit lehce technicistně. Ten první se týká služebního zákona, protože ÚSTR spadá pod samostatný zákon, zatímco Archiv bezpečnostních složek spadá pod státní správu. Pod služební zákon. To může vytvářet určité střetové body. Kromě toho v roce 2030 má ABS přejít pod Národní archiv, což s sebou také může přinést celou řadu komplikací kapacitních, finančních, organizačních, toho času už moc nezbývá. Jak ústav, ABS, rada budou potřebovat pomoc státu, i pomoc vás zákonodárců. A ten třetí bod, ten se týká nedávného sporu před Ústavním soudem, o právu nahlížet do archivu, oproti právům na ochranu osobních údajů. Tam si myslím, že otevřenost českých archivů se bude muset dále opírat o pomoc politické, zákonodárné sféry, protože toto téma se podle mě bude na pořad dne stále a stále vracet. Není jednoduché, ale buďme vděčni za to, že české archivy v současnosti patří k nejotevřenějším. I to patří k analýze a ke zkoumání toho, co může vést společnost, aby ztratila svoji svobodu a svoji demokratickou podstatu. Ať už vyberete do příští rady kohokoliv, moc vás prosím, buďte mu oporou, protože všechny tyto problémy se mnohem snáze překonávají, když zde existuje spolupráce těch, kteří volí, a těch, kteří svoji roli v radě vykonávají. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Jiří Junek. Prosím.

Jiří Junek:  Děkuji za slovo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jsem byl požádán, abych se představil a případně něco řekl o svých záměrech, nebo jak bych si představoval působení v radě ÚSTRu. Tedy dovolte, abych tak učinil. Jenom něco maličko k mé osobě. Já pocházím z východočeské Přelouče, od roku 98 žiji ve Vysokém Mýtě, vystudoval jsem Univerzitu Hradec Králové, obor učitelství dějepis, občanská nauka. Posléze jsem na několik let vyučoval. A následně jsem se v roce 2001 stal historikem Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Od roku 2004 jsem jeho ředitelem. To jenom něco málo k mé osobě. Něco k mému profesnímu, odbornému zaměření. Již právě od studií na univerzitě jsem se zabýval dějinami Československa, zejména v té první polovině. To se například odrazilo v mé diplomové práci, která se věnovala územní integritě Československa v letech 18, 19, zejména pak boj s maďarskou republikou rad a tak dále. V tom profesním zaměření jsem se pak i dále věnoval období protektorátu a vojenskému odboji, obraně národa a tak dále. Tím, že jsem z Vysokého Mýta, jsem se dotkl i roku 68 a působení sovětské armády zejména ve východních Čechách. Takže tolik k mému profesnímu zaměření. Kdybych vám měl něco říci, jak bych případně, jaká témata bych chtěl nastolit v radě ÚSTRu, tak to jednoduše shrnu, jsou to, dejme tomu, tři věci. Tu první, již tady padlo, že jsem muzejník, myslím si, že ÚSTRu by do budoucna slušelo, kdyby vznikla, dejme tomu, nějaká expozice k dějinám totalitních režimů, zejména pak tedy toho komunistického. Přece jenom, pamětníci nám odcházejí, je potřeba tyto věci prezentovat, zejména tedy mladým lidem. To je ta jedna věc.

Druhá věc, už to tady padlo, ten Ústav pro studium totalitních režim by měl stát na těch dvou nohou. Dnes, mám pocit, že více se bavíme o bádání v oblasti období komunismu, ale měli bychom vyváženě i bádat to období nacistické okupace, tak, abychom měli srovnání těch dvou režimů, abychom mohli komparovat a abychom mohli i případně stanovit případná rizika do budoucnosti. Takže to je ta druhá oblast.

A tou třetí oblastí, kterou dnes už ÚSTR také nějakým způsobem naplňuje, je pravdou, že my už dnes poměrně dobře známy, máme zmapovány osudy obětí, jak té nacistické, tak i komunistické totality, ale tak trochu nám stále unikají ti, kteří to všechno způsobili, ti padouši. Myslím si, že tady je potřeba mapovat tu druhou stranu. Je pravdou, že nedávno ÚSTR vydal Biografický slovník náčelníků operativní správy StB. Takže za to určitě velký dík. To kvituji. Myslím si, že v této práci by se mělo pokračovat dál. Stejně tak pokračovat i nadále v té práci se školami, s učiteli, tak jak se tomu děje již dnes.

Tolik z mé strany všechno, já vám děkuji za pozornost. Děkuji i Sdružení válečných veteránů, kteří mě nominovali. A případně děkuji za váš hlas a vaši podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A dalším do rozpravy je Vít Klepárník. Prosím, máte slovo.

Vít Klepárník:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážené dámy a pánové. Děkuji, že vůbec zde můžu vystoupit na půdě Senátu. Velmi si toho vážím. Děkuji také Ekumenické akademii, která mě nominovala do pozice kandidáta do rady Ústavu totalitních režimů. Chtěl bych nejprve říct několik věcí o sobě. Vystudoval jsem historii, politologii, odborně se věnuji problematice mezinárodních vztahů, zahraniční politice po roce 45. Sleduji samozřejmě také studium národních dějin, ale moje specializace je primárně zaměřena na oblast mezinárodních vztahů. Chtěl bych říct, že jsem si vědom, jak je pozice v radě Ústavu totalitních režimů náročná, nejednoduchá v tom, že musí vyvažovat různé zájmy. Vím, všichni známe, jaká je historie Ústavu totalitních režimů, v jakých podmínkách vznikal. Vím, že někteří z vás jsou otci, mají, řekněme, až mateřský vztah k té instituci, někteří tu instituci kritizovali. Já bych rád v této, pokud bych měl kapku naděje, získat tu pozici v radě Ústavu totalitních režimů, tak rád bych nabídl schopnost vyvažovat různé zájmy, otevřenost, schopnost naslouchat různým proudům, nebýt uzavřený a vnímat různé názory. A zohledňovat je. A být také schopný je nějakým způsobem vést do diskuse, nějakým způsobem je i usmiřovat. Vím, že Ústav totalitních režimů se stal v posledních letech sebevědomou institucí, chtěl bych říct, chválím za to stávající radu Ústavu totalitních režimů, že podnikla řadu kroků, které posilují tu odbornou vědeckou základnu ústavu, bylo schváleno několik dokumentů, včetně před včera schváleného dokumentu, který se týká evaluace činnosti ústavu, myslím si, že toto je přesně pole, kde lze zlepšovat aktivity působení badatelů, jejich publikační výstupy.

Pokud by se objevila možnost, že bych působil v radě, tak já bych si kladl tři takové základní oblasti, ve kterých je možné jeho působení zlepšovat. Zaprvé, rád bych, aby do ústavu přišlo ještě více zavedených badatelů z jiných odborných institucí, aby se zvýšila odborná úroveň tím, že více jeho zaměstnanců bude mít titul Ph.D., případně titul vyšší. Zadruhé, rád bych, aby se české dějiny nezkoumaly pouze v národní perspektivě, ale aby se dávaly do nějaké srovnávací perspektivy v rámci středoevropského prostoru, aby se otevírala témata, která jsou třeba někdy nepohodlná nebo obtížná, to znamená otázky právní, politické legitimity minulého režimu spjata i třeba s takzvaným třetím odbojem, to znamená, otevírání otázek, jestli v případě třeba bratrů Mašínů šlo o legitimní odboj, nebo kriminální činnost, nebo jakým způsobem nalézt, charakterizovat tuto činnost. A třetí a poslední bod, který bych rád zdůraznil, je, že by se ústav měl více prezentovat navenek, to znamená v odborných periodikách, recenzovaných periodikách, vystupovat, pokud možno, třeba i na zahraničních konferencích, ale i domácích, samozřejmě. Na domácím poli. Chtěl bych podpořit spolupráci Ústavu totalitních režimů s dalšími institucemi v oblasti akademické, univerzitní v ČR. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, děkuji za pozornost. A pokud bude příležitost být zvolen nebo dostat od vás hlas, rád s vámi budu spolupracovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je Jakub Končelík. Prosím. Mikrofon je váš.

Jakub Končelík:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych se představil jako kandidát na členství v radě Ústavu pro studium totalitních režimů. Nejprve bych rád nabídl svoji představu o působnosti rady a poté pojmenoval svoji způsobilost pro její naplňování.

K prvnímu kroku, kde a v čem vidím jádro působnosti rady? V souladu s příslušnými legislativními nástroji, především zákonem č. 181/2007 Sb., za základní nástroje dané radě zákonem považuji, a to přirozeně vyjma té pravomoci jmenovat a odvolat ředitele, resp. dohlížet na jeho činnost, především:

1. pravomoc stanovovat metody pro naplňování úkolů ústavu,

2. pravomoc schvalovat roční plán činnosti ústavu,

3. konečně, ale v mých očích možná i spíš především, pravomoc schvalovat podklady pro návrh rozpočtu a závěrečného účtu, což já chápu jako pravomoc kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku ústavu.

V těchto třech působnostech rady vidím také největší prostor pro mé uplatnění.

Nyní k tomu druhému okruhu. Proč a v čem se cítím způsobilý naplňovat působnost rady?

Nabízím vám k posouzení svou zkušenost ve třech odlišných oblastech. Zaprvé, první je má osmiletá zkušenost správce rozpočtových prostředků svěřených Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kterou vedu jako děkan, je to zkušenost správce kontrolovaného akademickým senátem, tedy kontrolním orgánem s velmi podobně formulovanou působností ve vztahu k rozpočtu instituce, jakou má rada ÚSTRu. Zadruhé, druhá zkušenost je zkušenost pedagoga. Přednáším na naší fakultě dějiny médií se specializací na dějiny českých médií ve druhé polovině 20. století, což znamená, že se studenty probíráme roli médií a postavení novinářů v čase autoritativních režimů, Protektorátu Čechy a Morava, v časech komunistického panství v Československu. A konečně třetí zkušenost je zkušenost člena vědecké rady ústavu. V radě působím od roku 2014. Vědecká rada je odborným poradním orgánem ředitele ÚSTRu. Projednává zejména koncepční materiály rozvoje ústavu, plán a hodnocení jeho činnosti. Aktuálně je naším největším úkolem, největším tématem hodnocení vědeckého výkonu ústavu.

Dovolte mi shrnutí, zopakování, stručné resumé toho, co jsem se pokusil nabídnout. Nabízím uplatnit svou zkušenost s řízením veřejné instituce, znalost ÚSTRu samotného i předmětu jeho zájmu při kontrole hospodaření ústavu, při dohlížení na plnění jeho úkolů stanovených zákonem.

Toť je z mé strany vše, velice děkuji za možnost zde vystoupit a za vaši pozornost. Přeji hezký zbytek dne.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Antonín Kostlán. Prosím, máte slovo.

Antonín Kostlán:  Vážený pane předsedající, vážené slečny a paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem do patřičné funkce navrhován Svazem filmových a televizních pracovníků FITES, což vyplývá z toho, že velmi úzce spolupracuji s některými členy tohoto svazu při vzniku dokumentů na téma totality v průběhu 20. Století v českém prostředí. Nicméně osobně jsem velice úzce spjat s odborným prostředím, s Akademií věd ČR a to svými oběma profesemi, tj. jako historik, tak také jako archivář. To je také důvod, proč se ucházím o tuto funkci, protože to spojení těch dvou institucí v jednom celku mě svým způsobem také velmi láká. Jako historik působím v Ústavu pro soudobé dějiny, kde vedu oddělení společenských elit, vědecké elity, kulturní elity a potažmo také politické elity, takže je to téma, které je mi velmi blízké. Jakožto archivář jsem působil v čele některých archivních zařízení, která jsou velikostí těch 16, 20 kilometrů archiválií, takže tou velikostí jsou přibližně srovnatelná s archivem bezpečnostních složek, s kterým jsem také úzce spjat z doby ještě předcházející z období předchůdcovské instituce z archivu Ministerstva vnitra, který jsem nejen sledoval zpovzdálí, ale i trošku zblízka a byl jsem účasten na těch proměnách této instituce ještě před rokem 2007. Tolik k otázkám, pokud se týká mé vlastní osoby. Nyní k mým představám o svém působení v ústavu. Já jsem se pokoušel do ústavu, do funkcí, které by ho mohly ovlivnit, proniknout v roce 2009, kdy jsem byl poněkud znepokojen, že tato nová a pro mě sympatická instituce tehdy nějakým způsobem chytala v mých očích poněkud faleš. Jsem velmi potěšen, že v současné době ty hlavní věci, které mi tehdy vadily, jsou nastartovány daleko lepším směrem. To byl především problém digitalizace, tedy archivních dokumentů. A především problém personálního složení z hlediska odborné úrovně tohoto ústavu. Domnívám se, že právě ta odborná úroveň odtahováním těch věcí od veřejných diskusí spíše k otázkám kvality historické práce je jeden z těch momentů, který bych rád nějakým způsobem sledoval. A druhý moment, myslím, a už to tady říkal pan Jelínek, že ústav má sehrát daleko větší roli v kultivování širší veřejnosti z hlediska ochrany demokratických principů této společnosti. Víme, že právě to období totalitních režimů přináší různou inspiraci i pro nějaké nové paradigma, které třeba postihne naši politickou scénu do budoucnosti. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuje před vás 24 velmi zajímavých a silných osobností, já vám přeji dobrou ruku při výběru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. A dalším v pořadí je pan Daniel Kroupa. Prosím, mikrofon je váš.

Daniel Kroupa:  Dobré poledne, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Je pro mě velkou ctí a potěšením, že zde mohu vystoupit poté, co jsem zde strávil šest let patnáct let v politice v polistopadovém období. Předtím jsem působil převážně v dělnických profesích, neželím toho, byla to skvělá zkušenost a výbava do života. A poté působím na univerzitě, 10 let jsem vedl katedru politologie a filozofie. V oblasti mého odborného zájmu jsou totalitní ideologie, které přednáším, vedu 10 let kurzy pro bakaláře při výzkumu ideových zdrojů a účinků těchto ideologií. Pro magistry vedu potom kurzy zaměřené k teorii ideologií. Dámy a pánové, nebudu opakovat to, co by mělo být samozřejmostí, že kandidát je do rady volen Senátem proto, aby hlídal především naplnění poslání této instituce definované zákony. Jenom k tomu poznamenám, že účel, proč tento ústav byl zřízen, a patřil jsem k podporovatelům takové instituce, dokonce jsme se zde pokoušeli v našem období ne zcela úspěšně zřídit Ústav paměti národa. Účel této instituce není a nemá být primárně zaměřený do minulosti, ale především do budoucnosti. Má varovat nejen politiky, ale i obyčejné občany před tím, co se může stát a jak snadno se může situace zvrátit ve svůj opak. 28. října 1938 lidé slavili pokojně výročí založení Československa. O rok později se při tomto výročí do těchto lidí střílelo. Tato zkušenost by neměla zapadnout a nezapadla dokonce ani v našich generacích. Nám to připomínaly zejm. události roku 68. A po roce 89 jsme usilovali o to, abychom se vyvarovali chyb našich předchůdců, kteří vznik totalitních režimů na našem území umožnili nebo dokonce vyvolali. Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že činnost ÚSTR je třeba zaměřit v daleko větší míře, než je tomu dosud, právě směrem k občanskému vzdělávání, které v naší zemi nefunguje a je to jedna z příčin, proč se dostáváme do potíží dnešní doby. Jako pedagog často sedím u přijímacích pohovorů a sleduji, jak přicházející studenti na vysokou školu neznají téměř nic o době totality. A když jim kladu úplně elementární otázky, co se dělo v roce 68, co se dělo v 50. letech, neumějí odpovědět. Selhává nejen ÚSTR, selhává celé naše školství. Ale je-li příležitost to napravit, tak instituce, odkud mohou do školství přicházet důležité podněty, je právě tato instituce. Přál bych si, aby publikační výstupy z této instituce byly samozřejmě skvělé odborné studie věnované jednotlivým otázkám, ale co mi chybí, jsou syntetické pohledy, které mohou být oporou právě pro občanské vzdělávání. Myslím si, že ÚSTR by se měl zaměřit především do těch oblastí, které stávající vědecké instituce, jako je Akademie věd či katedry na vysokých školách, plnit tak úplně nemohou. Dáte-li mi důvěru, vynasnažím se, abych v radě ÚSTR působil tímto směrem. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A dalším v pořadí je pan Jiří Lach. Jinak děkuji všem, kteří vystupovali a dodržovali plus minus ten tříminutový limit a že na něj naváží i jejich kolegové. Prosím, máte slovo.

Jiří Lach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za možnost vystoupit před vámi, co bych jako člen rady ÚSTR dělal. Domnívám se, že je potřeba klást výrazný důraz na popularizaci. Máme už dnes poměrně hojnou sbírku analytických studií i syntetických prací, ale neumíme je dopravit k těm, od nichž očekáváme, že jednou tuto zemi povedou.

Tou druhou věcí, kterou bych rád v ÚSTR viděl, je prohloubení a zintenzivnění digitalizace, protože jednou z možností, jak můžeme oslovit nové generace, je právě přinést jim informace a přehledy v digitální podobě a nejen jim, ale i badatelům. Další dimenzi své práce v radě ÚSTR bych viděl ve snaze o kooperaci s institucemi podobného ražení v našem regionu a také o spolupráci s vědeckými a akademickými pracovišti zde v ČR. Ostatně mnohé jsou financovány z jedné kapitoly, tedy ze státního rozpočtu. A teď proč já? V roce 2015 jsem byl jmenován profesorem pro obor historie na Univerzitě Palackého, vyučuji dějiny 20. století už přes své relativní mládí 20 let na různých školách. Nejprve gymnázium, Ostravská univerzita, vojenská akademie West Point v USA, Univerzita Fridricha Schillera v Německu a také domovská Univerzita Palackého. Podobně jako kolega Konšelík jsem dlouhodobě pracoval jako děkan. Končím v lednu roku 2018 a mám shodou okolností stejné zkušenosti se správou rozpočtu, který i s evropskými projekty činil občas až půl miliardy korun. A ten třetí a velmi důležitý moment, který zde zmiňován nebyl, to je regionální rozměr. Totalitní a autoritativní režimy se nekonaly pouze v Praze nebo v Brně, konaly se bohužel všude ve střední a východní Evropě. A tomu bych rád svou činností v radě ÚSTR zabránil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Jiří Liška. Mikrofon je váš.

Jiří Liška:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je to pro mě velmi příjemný pocit a mimořádný pocit, že po sedmi letech se opět mohu postavit k tomuto stolečku a že po sedmi letech se vracím do jednací síně, kde jsem strávil 14 let svého života a kde jsme také před 10 nebo spíše vlastně před 12 lety, protože zhruba dva roky trvala příprava vzniku zákona, kterým se zřizoval ÚSTR, tak zde jsme právě tento zákon projednávali a sváděli jsme zde i lehké boje s těmi, kteří zákonu nepřáli. Nebylo to vůbec jednoduché, především další pokračování v Poslanecké sněmovně. Vznik zákona měl docela hodně nepřátel, byla spousta lidí, která nechtěla, aby instituce tohoto typu v ČR vznikla. Ale přesto všechno se to podařilo. Ústav vznikl. A musím říci, že to byl první zákon, který v té 10leté činnosti v té době Senátu jako takový vznikl na půdě Senátu. Mj. také proto dostal návrh zákona od vínku i pravomoci a povinnosti Senátu ve vztahu k této instituci. Nejen volba členů rady, ale i přes radu kontrola činnosti celého ústavu. To se nám podařilo do zákona vložit. V současné době ty názory na činnost Senátu se, řekl bych, nejen v odborné veřejnosti různí. Já patřím mezi ty, kteří si myslí, že ústav v současné době ne zcela naplňuje to, s čím jsme jej před 10 lety zakládali. Tehdy jsme byli přesvědčeni, že ÚSTR bude institucí, která bude takovou pevnou základnou nejen pro bádání a zkoumání a analýzy minulosti, ale také že to bude základna pro velkou diskusi se společností. A to se, myslím, zcela nenaplnilo. O ústavu toho není ve společnosti mnoho slyšet. Pokud v ústavu neprobíhají nějaké dramatické personální boje, tak veřejnost a média vůbec netuší, že tato instituce existuje. A to si myslím, že je velká škoda, protože jednak je to lidsky velmi silný ústav a samozřejmě i finance, které každým rokem do rozpočtu ústavu jdou, jsou docela vysoké. Myslím si, že by se měla řada věcí změnit. V první řadě pro tu nově pozměněnou radu je to velký úkol, aby rada posoudila a zhodnotila, jestli ústav opravdu vykonává všechny úkoly, které pro něj jasně vyplývají ze zákona, aby se zjistilo, jestli ty výstupy, které vycházejí z ústavu, jestli odpovídají tomu, co se od toho očekává. A tomu já bych chtěl napomoci. Děkuji vám, že jste mě vyslechli, děkuji, na shledanou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Jiří Padevět. Prosím, máte slovo.

Jiří Padevět:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nejdřív se stručně představím. Jmenuji se Jiří Padevět, jsem ředitelem nakladatelství Academia, které provozuje Akademie věd ČR, která je také zároveň mým nominantem. Během svého volného času, kterého sice není příliš, se zabývám velmi usilovně studiem dějin území dnešní ČR v letech 1938-1953. Na toto téma jsem vydal několik publikací, které získaly několik knižních cen. Kromě toho nedávno začala internetová televize Stream vysílat můj krátký pořad věnovaný místům paměti, který se jmenuje Krvavá léta a zabývá se stejným obdobím. Proč já a ÚSTR, resp. co bych si přál? Já vím, že přání jsou většinou nesplnitelná, ale myslím, že ta moje přání jsou celkem splnitelná. Přál bych si, aby ÚSTR byl širokou veřejností hodnocen velmi pozitivně, aby přinášel informace, aby vstupoval do veřejné diskuse o totalitních režimech, ale především aby pomáhal vzdělávat, aby dal možnost školám, aby spolupracoval třeba i s Ministerstvem mládeže, školství a tělovýchovy, možnost školám svým žákům, svým studentům totalitní režimy představit tak, jak skutečně fungovaly, aby jim dal podklady a aby jim naznačil směr bádání, aby se ÚSTR stal jedním ze stavebních kamenů té velké stavby o poznání naší minulosti, kterou se snažíme mezi historiky budovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Dalibor Státník. A pak tu máme poslední čtyři. Pana Martina Vadase, pana Václava Velčovského, pana Luboše Velka a Leo Žídka. Máte slovo, prosím.

Dalibor Státník:  Děkuji. Pan ředitel je trošku vyšší, musím si to uzpůsobit. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, jsem velmi šťasten, že mohu na chvíli vystoupit. Mé vystoupení bude možná trošku odlišnější od ostatních, jakožto naprostý outsider si mohu dovolit trošku víc. Většinou do konferencí vystupuji druhý den a vždy říkávám: "Mám usnadněnou úlohu, protože všechno podstatné již bylo řečeno přede mnou." Samozřejmě se zabývám soudobými českými a slovenskými dějinami. Teď mám trošku jiný pocit, protože ze srdce mi mluvilo více lidí, ale nejvíce vážený bývalý pan senátor Liška. Rovněž já se nedomnívám, že by ÚSTR byl v nějaké dobré kondici. Zdá se mi, že neplní zákon z roku 2007. Všechny ty věci, které jsme slyšeli o vědě atd., sám pracuji částečně i na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, znám ty věci kolem GAČR, grantů apod.

Věda je úžasná věc, s otci zakladateli jsem se 18 let hádal o ústav a přu se dodnes, ale uznávám především odbornost. Napřed odbornost, potom věda. Zdá se mi, že někdy trošku, jak se říká, ten vůz před koně dáváme. Proč to říkám? V poslední době za této rady museli z ÚSTR odejít takoví lidé jako Radek Schovánek, Petr Rendek, to jsou vynikající odborníci. S Radkem Schovánkem, víte, co udělal pro Pavla Tigrida, ten ho v podstatě adoptoval jako svého vnuka, musel odejít, nehodil se. Člověk, jeden z mála lidí, který dovedl rekonstruovat svazky sítě Státní bezpečnosti. Pak my můžeme z toho dělat tu každodennost podobně jako jistě můj vážený kolega děkan Pullmann. Na ediční radě ÚSTR před pár lety jsem se o to s Pavlem Žáčkem hodně hádal, ale mám vždy rád, aby bylo všechno nějak ukotveno správně a abychom neakceptovali pouze jednu věc. Zdá se mi, že to se tam akcentuje a lidé, kteří tam zůstávají z bývalého ÚSTR, jsou vystaveni ne úplně laskavému zacházení. Říkám, mohu si to dovolit říci, jsou to mí dlouhodobí přátelé a byl jsem jedním z těch lidí, kteří s Janem Frolíkem a dalšími lidmi před 18 lety zpochybňovali ÚSTR. Já jsem tomu za Pavla Žáčka hluboce věřil, protože se udělal ohromný kus práce. Proč musel odejít Pavel Žáček? Jistě, je to sporná osobnost, někteří ho nemáte rádi, ale on po lidech chtěl jednu věc, práci. A tu ne všichni tzv. odborníci, kteří při jedné události na ÚSTR před pár lety museli odejít, pak se vrátili, oni jí nebyli schopni. Ale mají zase dobré kontakty jinde. Takže prosím vás, paní senátorky a páni senátoři, apeluji na jednu věc, rozhodně je nutná změna. Nejde absolutně o moji osobnost, slyšeli jste pana exsenátora Lišku, vynikající. Pana ředitele Padevěta. Kdybych ještě nepatrně, platí teď nová základní pravidla popisu archiválií, které velmi ztíží práci Archivu bezpečnostních složek. Bylo by nutné se na ty věci trošku odborně podívat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Martin Vadas. Prosím, máte slovo.

Martin Vadas:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři a vážení hosté, děkuji, že mohu předstoupit před vaše grémium, které má spoluzodpovědnost za stav ÚSTR. Myslím si, že tady není prostor, abychom detailně nějakým způsobem posuzovali činnost ústavu, byly tady jiné příležitosti, účastnil jsem se za těch 10 let téměř všech seminářů, které se týkaly činnosti ÚSTR. Byl jsem blízkým v diskusích, které předcházely založení ústavu, byl jsem v diskusích s Jánem Langošem, kterého jsem dobře znal, byl jsem v diskusích i se všemi tehdy mladými historiky, kteří s velkým entuziasmem viděli naději, že daleko efektivnějším způsobem je možné zpřístupnit minulost obyvatelům ČR, kteří dostali k dispozici obrovské penzum archiválií a svůj entuziasmus dali do služeb i svého nového vzdělání. Oni vlastně studovali a dostudovávali už ve svobodných poměrech a věděli, že ta společnost nutně potřebuje poznat minulost. Sám jsem dnes předsedou Českého filmového a televizního svazu FITES, jsem filmařem, dokumentaristou. S těmi historickými tématy se zaobírám v podstatě celá léta poté, co jsem skončil jako šéfredaktor redakce zpravodajství Československé televize na sklonku federace, tak od té doby jsem se věnoval jednak akademické činnosti, na Akademii múzických umění jsem byl členem několika senátů a předsedou také několika akademických senátů. A poté jsem se vrhl vždy na téma, které mě celého spotřebovalo. Dělal jsem například pět let rekonstrukci procesu s Miladou Horákovou z dochovaných materiálů, je z toho 10x 52 minut, Proces H, který někteří z vás měli příležitost zhlédnout. Dělal jsem téma lidických dětí, dělám teď zajímavé téma, zajímá mě, jak vzniká místo paměti. Ten projekt se jmenuje Smrt na zámečku, týká se to smrti na zámečku v Pardubicích, kde zahynulo rukou nacistů 194 osob. Jsou to témata, na kterých vždy spolupracuji s historiky, a proto i prostředí ÚSTR znám z toho pohledu badatelského a spolupracujícího s historiky. Občas konám nějaké přednášky nebo diskuse se studenty na školách. Většinou je to spojené vždy s nějakým z mých historických filmů. Co se týká toho, co tady bylo řečeno, tak souhlasím s tím, že došlo k jakémusi rozvolnění. Bylo to konstatováno na tom semináři, že to, co tu bylo oslavováno paní předsedkyní rady, tak řada lidí, odborníků, kteří se tím zaobírají, vidí trošku jiným způsobem. A já se k nimi přikládám. Zajímavé je, když se podíváte na stránky ÚSTR a kouknete se tam na historii ústavu, tak je tam velice detailně zpracované zakladatelské období, které je nabité činností. To je neuvěřitelné, co se podařilo, aby ten ústav vznikl. A co se podařilo za produktivitu nastolit v těch prvních letech existence ústavu. Obávám se, že to, co dnes vychází z ústavu, čest výjimkám, tak není důležité to, jestli se rozdávají nějaké kontroverzní rozhovory, které mj. také Český filmový a televizní svaz FITES motivoval k tomu, aby mě navrhli na člena rady ÚSTR, ale je důležitá práce, jsou důležité výstupy, jsou důležité publikace. A nepředpokládám, že ty syntetické práce mohou vzniknout, jestliže tam je takový personální vír, jestliže lidé, kteří se kvalifikovali a ukázali kvalitu své práce, nejsou motivováni k tomu, aby v tom ústavu zůstávali a rostli dál, nemají tam prostor, vědu a výzkum tam řídí magistr a případně různá období má na starosti bakalář apod., to jsou věci, které prostě nesměřují k naplnění účelu. To naplnění účelu byste měli mít na paměti vy, kteří budete volit. Takže důvěřuji vašemu serióznímu uvážení a držím palce, aby dikce zákona byla naplněna. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, další v pořadí je pan Václav Velčovský. Prosím, máte slovo. Jen připomínám tři minuty.

Václav Velčovský:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za příležitost vystoupit před vás a představit se. Můj projev bude asi odlišný od toho, co byste při nominaci do rady ÚSTR čekali. Nebudu zde šermovat pojmy jako totalitarismus, autoritářství, nebudu vytahovat jména jako Popper, Arendtová, Brzezinski nebo Loewenstein. Dokonce nebudu ani obhajovat existenci ústavu. Vnímám ho totiž jako samozřejmý, nezpochybnitelný a více než aktuální. Vnímám ho jako důkaz vyspělosti naší země a postupného vyrovnávání se s naší minulostí. Dovolím si připomenout kompetence rady uvedené v § 9 zákona. Rada totiž není útvarem vědeckým, ale především manažerským. A já se vám představuji jako úředník, manažer, historik, ale také učitel. Ústav je organizační složkou státu a znalost procesu, systemizace, organizace, vyjednávání rozpočtu je zásadní. Působím jako náměstek ministra školství pro evropské fondy, vedu 400 zaměstnanců a fungování státní správy je pro mě denní agendou. Zároveň jsem ve svém volnu napsal dvě monografie o česko-německých vztazích, byl jsem řešitelem vlastních vědeckých projektů a nyní tedy řídím operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání.

Kromě toho přednáším na Univerzitě Karlově a na univerzitě Hradec Králové. Propojení těchto rolí vnímám jako svou přidanou hodnotu, kterou vám tímto nabízím.

V případě svého zvolení se zasadím metaforicky řečeno, o tři „p“ – profesionalitu, přístupnost a poslání. Profesionalita znamená kvalitní vědeckovýzkumnou práci. Budu vyžadovat, aby některá z periodik vydávaných Ústavem byla zařazena minimálně na seznam Richtrův, což doposud není. Pouze ideově otevřené polyfonní instituce mohou naplnit svobodu bádání. Budu prosazovat užší spolupráci Ústavu s vysokými školami, s ústavy Akademie věd i mezinárodními paměťovými institucemi.

Historické bádání a směřování Ústavu v mém pojetí nemá vést k hledání viníků, neboť nesupluje činnost soudů, ale k hledání pochopení prostřednictvím plurality pamětí. Ústav se svým odborným zázemím by se měl důrazněji angažovat v oblasti občanského vzdělávání a zdůrazňovat přitom patočkovskou péči o duši jako imperativ všech svých aktivit.

Bude-li mi svěřena a vyjádřena důvěra, budu vykonávat mandát s vědomím jeho významu pro společnost, pro stát i pro historické bádání. Zaměřím se na posilování prestiže Ústavu, na jeho otevírání metodologické i tematické pluralitě a na jeho aktivnější roli ve vzdělávání. Jsem přesvědčen, že pouze tímto směrem může Ústav naplnit svůj smysl. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan Luboš Velek. Prosím, máte slovo.

Luboš Velek:  Dámy a pánové, chtěl bych předně poděkovat za možnost vystoupit na dnešním zasedání Senátu. Mé jméno je Luboš Velek. Celý svůj profesní život se zabývám českými moderními a soudobými dějinami, nejprve jako gymnaziální učitel, poté 15 let učitel na vysokých školách, Technické univerzitě v Liberci nebo na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A nyní posledních osm let je mým hlavním pracovištěm Akademie věd a konkrétně Masarykův ústav a Archiv akademie věd, který je i mým nominantem.

Moje kandidatura do Rady ÚSTR je motivována tím, že touto problematikou, problematikou výzkumu moderních a soudobých dějin a problematikou ÚSTR se konkrétně sám zabývám, zajímám se o ni.

V poslední době jsem měl možnost s řadou z vás hovořit na téma ÚSTR. Řada z vás je toho názoru, že ÚSTR vyplní své zadání ze zákona. To jsou samozřejmě všechno velmi důležité otázky. Otázka, zda platí, jestli ÚSTR plní nebo neplní své zadání, je samozřejmě relevantní. Ale je to také otázka problematická, protože to je otázka, která sleduje především následky něčeho a nejde po příčinách.

Domnívám se, že příčiny ke kritice této instituce leží především v tom, že to je instituce, která prochází velmi složitým a turbulentním vývojem, který dokládá už jenom to, že během krátké existence deseti let se tam vystřídalo pět ředitelů, že v instituci působí tři odborové organizace a že spory vnitřní často plní média. To je něco, co do vědeckého výzkumného prostředí příliš nepatří.

Akademie věd je instituce, která samozřejmě patří do oblasti vědy a výzkumu. Je to instituce, která si uvědomuje velký význam, který pro výzkum našich moderních dějin Ústav pro studium totalitních režimů může mít.

Jako nominant Akademie věd před vás předstupuji nejenom z pozice nějakých osobních ambicí, ale přicházím samozřejmě jako nominant instituce, která by na základě smlouvy o spolupráci a samozřejmě vaším prostřednictvím chtěla instituci ÚSTR podat určitou pomocnou ruku, jak tuto instituci stabilizovat, jak ji integrovat do systému vědy a výzkumu v naší zemi, jak z ní udělat instituci, která by byla poměřitelná s ostatními podobnými ústavy, ať už Akademie věd nebo našich univerzit.

Domnívám se, že to je úkol nesnadný. Myslím si, že nazrál čas, aby vznikly základní syntetické práce, jako jsou dějiny KSČ, jako jsou dějiny Státní bezpečnosti a podobně. Ale tyto práce nikdy nebudou moci vzniknout v Ústavu, který bude procházet nějakou permanentní revolucí, kde se budou střídat ředitelé, protože já jako člověk s manažerskou zkušeností z oblasti vědy a výzkumu mohu zcela otevřeně říci, že deset let je velmi krátká doba k nějaké stabilizaci a čas, aby dozrály tyto úkoly, je zapotřebí vytvořit.

Dámy a pánové, děkuji vám za možnost před vámi vystoupit. Přeji vám šťastnou ruku a Ústavu pro studium totalitních režimů šťastnou budoucnost. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A dalším v pořadí je pan Leo Žídek. Prosím, máte slovo.

Leo Žídek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Jako politický vězeň komunistického režimu z 50. let, pravděpodobně jediný vězeň z kandidátů, bych chtěl podpořit činnost Ústavu pro studium totalitních režimů v jeho snaze o vyrovnání se s minulostí obou totalit v minulém století v duchu zákona č. 181/2007 Sb., a zákona č. 189/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu v bývalém Československu.

Ústav pro studium totalitních režimů by tak mohl převzít úlohu morálního tribunálu bez nutného trestního postihu za spáchané zločiny a nahradil by tak činnost soudů, které jsou dnes při vší úctě v tomto směru poněkud bezmocné. Takto by Ústav pro studium totalitních režimů posílil naši demokracii, která je neustále ohrožována různými formami extrémismu.

V závěru děkuji vám, členům Senátu, za vaši podporu a ochranu Ústavu pro studium totalitních režimů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A jsme v rozpravě a ptám se kolegů senátorů, zda se chtějí připojit do rozpravy. Vidím přihlášeného pana senátora Jiřího Oberfalzera a další. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vážení kandidáti. Předpokládám, že v tuto chvíli nejsem sám v naší jednací síni, kdo lituje, že má k dispozici pouze tři hlasy. Myslím si, že se ve sboru uchazečů o členství v Radě Ústavu shromáždily skutečně význačné osobnosti. Z hlediska své osobní zkušenosti bych rád některé vyzdvihl. Rád bych vyzdvihl Jefima Fisteina, i když bohužel se nemůže o tuto funkci ucházet. Nicméně osobně bych si dovolil ručit za Daniela Kroupu, Martina Palouše, Oldřicha Tůmu, ačkoli on patřil k velkým kritikům tohoto Ústavu, nicméně znám ho již z 80. let. Martina Vadase dlouhodobě sleduji, jak se věnuje těmto tématům a statečně bojuje za to, aby se na ně nezapomínalo a aby dostala v našem veřejném prostoru místo vedle různých romantických seriálů a jinému, s odpuštěním, z mého pohledu braku, kterému zejména elektronická média věnují čas.

Rád bych zmínit také Jana Zahradníčka, našeho bývalého kolegu senátora, kterého znám osobně a vážím si ho. Velice si vážím pana Žídka, který s mnohými v Konfederaci politických vězňů drží statečně pochodeň nezapomnění na zločiny komunismu.

Nicméně vzal jsem si slovo zejména proto, abych vaší pozornosti možná, nebo doufám zbytečně předložil jméno z mého pohledu nejdůležitější, a to je emeritní senátor Jiří Liška. Je to člověk, který se osobně zasloužil o to, že tento Ústav vznikl. Po vzoru slovenského Ústavu paměti národa. Ostatně on se tak měl také jmenovat. Byl nakonec schválen zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a je to jeho veliká zásluha. Je třeba také ohodnotit, že se dlouhodobě věnuje, ostatně zasloužil se o vznik zákona o třetím odboji. Spolupracuje s etickou komisí a je snad dokonce stále ještě jejím členem. Chtěl bych vám, kteří ho méně znáte, že již není členem ODS. Je to dneska nezávislý kandidát samozřejmě s nepopíranou minulostí, ale myslím si, že z hlediska lidského i k tématu příslušného by bylo správné vzít ho důkladně v úvahu.

Nemyslím to proto, že by snad Rada ÚSTRu měla být nějakým institutem zasloužilých, to rozhodně ne, protože zásluha je nepopíratelná a zůstane, ať už bude členem Rady nebo nebude. Ale prostě proto, že si myslím, že je to člověk, který k tomu tématu má nejblíž. Věnuje se mu systematicky a dlouhodobě - a je pro mě, jak ho znám lidsky, i velikou zárukou integrity a objektivity.

Mnohokrát tady zazněla slova paměť, zazněla tady slova pravda. Myslím si, že hlavním posláním Ústavu pro studium totalitních režimů je pravda. Pravda o naší nedávné minulosti. Nebyl jsem úplně šťastný, že bylo rozšířeno portfolio o jaksi totalitní režimy a myslím, že navrhovatelé této změny měli na mysli nacistickou okupaci nebo éru. Ne proto, že by to nebylo potřeba, ale pravda je, že ústavy zejména soudobých dějin - Oldřich Tůma, který je dneska ředitelem a pokračovatelem Viléma Prečana v čele tohoto ústavu, jsou k tomu určené dostatečně kompetentní, ale to, co z mého pohledu zejména má dělat Ústav pro studium totalitních režimů „Ústav paměti národa“, je právě péče o nedávnou historii. Je to péče opravdu o tu nedávnou historii. Jsme ještě příliš krátce od epochy na to, abychom z činů a z událostí udělali jen předmět nějakých historických učebnic. Ta pravda je klíčová a je důležitá pro nás a myslím si, že vstupujeme do jakési nové éry, kdy tato pravda pro nás bude znovu důležitým vodítkem.

Dnes byl jmenován premiérem bývalý spolupracovník StB, aktivní spolupracovník, a zřejmě se jeho vláda bude opírat o podporu komunistů a nějakých příznivců přímé demokracie. Nechci zde přímo říkat nácků... Je to vážné a myslím si, že s touto vážností bychom k této volbě měli přistupovat, protože možná, možná budeme mít podobné problémy brzy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, paní kandidátky, páni kandidáti. Neočekávejte ode mě, že tady budu popisovat, proč budu volit zrovna toho či onoho. Od toho se tu představili sami kandidáti...Myslím, že i z naší strany by nebylo úplně produktivní, kdybychom tady každý vysvětlovali, proč koho teď chceme volit. Přihlásil jsem se z toho důvodu, že v některých vystoupeních kandidátů jsem zaslechl takové myšlenky, jako kdyby ten Ústav nic nedělal, jako kdyby se měla snad změnit jeho činnost. Mohli byste takový dojem získat vy, kteří o Ústavu slýcháváte jednou za rok, když se tady čte a projednává jeho výroční zpráva.

Mám tu čest, tu smůlu, těžko říct, že zpravodajské zprávy – zpravodajem jsem, tuším, od roku 2009. A nejsem ani příznivcem, ani nějakým odpůrcem tohoto Ústavu, ale zcela objektivně musím říct, že za ta léta se činnost Ústavu posouvala. S problémy, ale posouvala. A jestliže se za poslední tři roky podařilo Ústav dostat alespoň tam – což mu někteří vytýkali, že není ani nějakou vědeckou institucí, natož pak respektovanou – to jsou podle mne dost vážná slova, a ani si nejsem jistý, zda bych je tady z toho řečniště bez nějakých důkazů neovlivnil subjektivními pocity, si troufal vyslovit.

Chtěl bych se zastat současného vedení v tom - ano, mohlo vykonat více, ale směr, který nastavilo, se zdá být dobrý a dávali mu zapravdu i mnozí vystupující právě při projednávání té zprávy. Tolik má slova. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Dalším v pořadí je pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak tady předeslal předřečník Jiří Oberfalzer, myslím si, že tady je před námi plejáda skutečně vynikajících osobností. Mám tu čest a snažně vás požádat o podporu člověka, kterého znám dlouhá léta a znám jeho předky a jeho rodinu. Žádám tedy o podporu, prosím o podporu pana docenta Martina Palouše. Ten člověk a jeho rodina pochází z města, kde mám tu čest dělat čtyři volební období starostu. Spoléhám na to, že drtivá většina z vás bude znát anamnézu celé rodiny, kdy dědeček byl zakladatelem moderní sportovní žurnalistiky. Jan Palouš - osvícený člověk, který dal v dresu ČR první gól coby hokejový reprezentant. Drtivá většina z vás určitě bude znát jeho otce Radima Palouše, emeritního rektora Univerzity Karlovy. Pan Hampl kýve hlavou...

A myslím si, že pan docent Martin Palouš je naprosto důstojným nástupcem těchto dvou, jak jsem předeslal, významných osobností. Měl jsem tu čest jako mladý chlapec tehdy ještě u nás ve městě sledovat, jak prožívali dobu pohnutou. Nebylo to skutečně nic lehkého, a proto s klidným a naprosto otevřeným hledím si zde dovolím vás požádat o podporu této osobnosti. Jirka Oberfalzer říkal, že tady je plejáda vynikajících osobností, tzn. vůbec nemám obavu z jakýchkoli odborných možných komplikací u kohokoli z těch kandidátů. U Martina Palouše navíc k tomu přidávám to, že ho znám osobně a je to člověk obrovských morálních a lidských kvalit. Děkuji za zvážení jeho podpory.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a další v pořadí je přihlášen do rozpravy František Bublan. Prosím, pane senátore.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové. Ani já se nebudu přidávat k tomu, že bych hodnotil jednotlivé kandidáty, kteří zde vystoupili a přednesli svoji vizi, jak by asi chtěli působit v Radě pro tento Ústav. Skutečně se jedná o velmi významné osobnosti vědecké; i z toho lidského hlediska silné osobnosti.

Určitě všichni by přispěli k nějakému dalšímu směřování ústavu, tam, kam bychom ho chtěli dostat. Je škoda, že volíme jenom tři osobnosti. Možná kdybychom jich mohli volit patnáct, tak bych byl spokojenější, bylo by to takové spravedlivější. Nicméně, jednu výjimku bych udělat chtěl. A to je jméno dosavadní předsedkyně rady, paní Emilie Benešové, protože tato dáma skutečně udělala velký kus práce za dobu pěti let. Její jméno bude spojeno s úspěšnou a hlavně použitelnou digitalizací poznatků, které se v archivech nacházejí. Takže jí patří velké poděkování za tu práci. A pokud byste vyjádřili souhlas s tím, aby pokračovala v této práci, tak bych byl velmi rád. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Já si myslím, že kandidáti všichni jsou velmi kvalitní. Já říkám, že budu podporovat pana Martina Gromana, protože je nominován Nadací Charty 77. A už tato instituce je pro mě symbolem nezávislosti a čestnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Vidím, že už se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Než předám slovo panu předsedovi volební komise, tak máme tady požadavek klubu ODS na přestávku na poradu klubu. My jsme se dohodli s panem senátorem Vystrčilem, že z 15 minut to snižujeme na 10. Takže vyhlašuji desetiminutovou přestávku. V 13.31 budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 13.22 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.31 hodin.)

Máme 13.31, jak jsem slíbil, pokračujeme v programu. Udělil bych nyní slovo předsedovi volební komise, panu Luďku Jeništovi, který nás seznámí s organizačními pokyny volby. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové. Naším úkolem je nyní zvolit tři členy rady, neboť právě třem členům rady uplynulo 5. prosince jejich funkční období. Zároveň konstatuji, že v souladu s rozhodnutím volební komise je v této chvíli 22 kandidátů.

Nyní k samotné volbě. Volit se bude opět v Prezidentském salonku, který je připraven, před Prezidentským salonkem oproti podpisu obdržíte volební lístek, který tady pravděpodobně ještě nebyl, protože na něm bude 22 jmen, 22 čísel a 22 jmen. K tomu, k té samotné volbě, prosím vás, už se tady objevily hlasy, že bude spousta neplatných lístků, ale já věřím, že vám teď poskytnu důkladné školení a že to nikdo nezkazí.

Znamená to, že můžete volit maximálně tři kandidáty. To znamená, že tam budou zakroužkována maximálně tři čísla před těmi kandidáty, nemusíte volit ani jednoho, jednoho, dva, nebo maximálně tři. Ostatní čísla musí být přeškrtnuta křížkem. Jinak je ten lístek neplatný. To znamená, žádné kolečko, jedno kolečko, dvě kolečka, tři kolečka. Ostatní křížky. Protože ta volba bude náročnější a asi budete za tou plentou o něco déle, tak bych si dovolil navrhnout, že by probíhala asi tak 30 minut. Takže začali bychom za malý okamžik, řekněme, v 13.35. Volba by skončila v 14.05. Samozřejmě, pravděpodobně bude následovat pauza na oběd, takže pan místopředseda vám potom řekne, v kolik hodin se tady sejdeme. Ještě informace, pokud by nebyl zvolen žádný kandidát v tomto prvním kole první volby a nedostal nikdo více než polovinu hlasů od těch, kteří budou volit, tak by se potom konalo druhé kolo volby. Do toho druhého kola volby postupuje dvojnásobný počet volných míst. To znamená, kdyby nebyl zvolen v prvním kole nikdo, tak by postupovalo prvních šest, kteří mají nejvíce hlasů. Kdyby byl zvolen jeden, tak by postupovali další čtyři. O termínu případného druhého kola se samozřejmě budeme potom dohadovat.

Já prosím členy volební komise, aby se nyní odebrali do Prezidentského salonku. Do 14.05 budete mít možnost dát hlasy svým kandidátům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane předsedo. Přerušuji jednání pro konání tajné volby a, tak jak říkal pan předseda, je na to 30 minut. Já zároveň vyhlašuji polední přestávku do 15.00.

(Jednání přerušeno v 13.35 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.03 hodin.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vítám vás na odpoledním jednání. Dávám slovo předsedovi volební komise, panu Luďku Jeništovi, který nás seznámí s organizačními pokyny. Pane předsedo, máte slovo. Ale s předností se hlásí senátorka Zdeňka Hamousová. Má slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne, děkuji, omlouvám se panu kolegovi. Dovolím si procedurální návrh. A to sice na základě dohody pánů ministrů Pelikána a Ludvíka, dovoluji si požádat, aby bod programu číslo 14, senátní tisk č. N 066/11, byl zařazen jako první po vyhlášení výsledků voleb, jako další první bod odpoledního jednání. Až po vyhlášení výsledků voleb. Prosím vás o tuto podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže to byl procedurální návrh, o kterém dám bez znělky hlasovat. Kdo je pro, stiskne tlačítko PLUS a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko MINUS a zvedne ruku. (Senátoři si stěžují na nefunkčnost zařízení.) Nejde to? Nejde to! Tak teď to zkuste! Kdo je pro, stiskne tlačítko PLUS a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko MINUS a zvedne ruku.

Registrováno 52, kvórum 27, pro 40, proti 1. Konstatuji, že v hlasování č. 19, z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 se vyslovilo 40 pro, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji.

A teď máte slovo, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Dovoluji si vás seznámit s výsledky první volby prvního kola tří členů do rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Voleb se zúčastnilo 22 kandidátů. Bylo vydáno 67 hlasovacích lístků. Odevzdáno platných i neplatných 67. Musím vás pochválit, neplatné byly pouze čtyři, a to ještě podezřívám někoho, že to udělal naschvál.

Výsledky: pro kandidáty Emilii Benešovou 15 hlasů, pro Tomáše Boušku 3 hlasy, pro Karla Černého 27 hlasů, pro Viléma Fránka 5 hlasů, pro Martina Gromana 6 hlasů, pro Lukáše Jelínka 11 hlasů, pro Jiřího Junka 23 hlasů, pro Víta Klepárníka 8 hlasů, pro Jakuba Končelíka 1 hlas, pro Antonína Kostlána 0 hlasů, pro Daniela Kroupu 11 hlasů, pro Jiřího Lacha 2 hlasy, pro Jiřího Lišku 20 hlasů, pro Jiřího Padevěta 10 hlasů, pro Martina Palouše 14 hlasů, pro Dalibora Státníka 1 hlas, pro Oldřicha Tůmu 2 hlasy, pro Martina Vadase 4 hlasy, pro Václava Velčovského 4 hlasy, pro Luboše Velka 7 hlasů, pro Jana Zahradníčka 2 hlasy a pro Leo Žídka 4 hlasy.

Z tohoto vyplývá, že do druhého kola postupuje sedm kandidátů, a to z toho důvodu, že na šestém místě se umístili dva kandidáti se shodným počtem 11 hlasů. V tom případě postupují tedy oba dva. Takže by mělo proběhnout druhé kolo první volby. Navrhuji i po dohodě s vedením Senátu, že by to mohlo být dnes jako poslední bod dnešního jednání. (Senátoři se ptají na jména kandidátů, kteří postupují do druhého kola.) Pardon, do druhého kola postoupili: Karel Černý, Jiří Junek, Jiří Liška, Emilie Benešová, Martin Palouš, Lukáš Jelínek a Daniel Kroupa. Děkuji. To je vše ode mě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo. Tím jsme ukončili tento bod. A budeme pokračovat dalším bodem, a to je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání podvodů v oblasti bezhotovostních prostředků pro placení a jejich padělání a o nahrazení rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV

Tisk EU č. N 066/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 066/11. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám vás, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych krátce uvedl návrh směrnice o boji proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků a nahrazení rámcového rozhodnutí Rady č. 2001/413/SVV.

Podvody a padělání v oblasti bezhotovostních platebních prostředků představují nebezpečný fenomén, který má navíc často přeshraniční rozměr. Jde o segment kriminality, často úzce spjatý s organizovaným zločinem, pro nějž se jedná o jeden ze zdrojů příjmů, což potvrzují informace Europolu. Podle nich dominují nelegálnímu trhu v této oblasti dobře strukturované a globálně aktivní organizované zločinecké skupiny. Rovněž nelze opomenout ani skutečnost, že podvody v oblasti bezhotovostních platebních prostředků způsobují významné ekonomické ztráty, přičemž následkem je ztráta důvěry spotřebitelů, kteří mají obavy o bezpečnost online plateb.

Jedním ze závěrů evropského programu pro bezpečnost z roku 2015 bylo, že současné rámcové rozhodnutí Rady o potírání podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků již dostatečně nereflektuje dnešní realitu a neodpovídá novým trendům a technologickému vývoji v této oblasti, např. mobilní platby nebo virtuální měny. V tomto ohledu má ČR určité pochybnosti, zda se veškerá, zejména přípravná jednání, která mají být podle směrnice trestná, mají vztahovat i na jednání související s virtuálními měnami.

V návaznosti na zmíněný technologický vývoj představila Evropská komise v září tohoto roku návrh směrnice, která rozšiřuje stávající právní rámec o nové formy kriminality. Cílem návrhu je především harmonizovat definice skutkových podstat trestných činů a sankce v oblasti podvodu a padělání bezhotovostních platebních prostředků. V současné době jsou totiž některá jednání postihována v členských státech rozdílným způsobem nebo dokonce nejsou kriminalizována vůbec. Dle komise pak uvedené rozdíly v přístupech stíhání této trestné činnosti představují překážku přeshraniční policejní a justiční spolupráce mezi orgány jednotlivých členských států. S cíli směrnice se v obecné rovině lze ztotožnit. V rámci dalšího vyjednávání ovšem bude ČR zaujímat konstruktivně kritický postoj a bude dbát na to, aby sjednaný text byl vyvážený a neodporoval myšlence subsidiarity trestní represe. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo N 066/11/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, který je omluven. A zastoupí ho pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, tento bod přímo svým způsobem navazuje nebo souvisí s balíčkem o kybernetické bezpečnosti, tedy s bodem 5 dnešního jednání Senátu. Výbor pro záležitosti EU si ho vybral na svém řádném zasedání k projednání 4. října a projednán byl 22. 11. Ze zpravodajské zprávy, resp. z úvodního slova předkladatelů, zástupců z Ministerstva financí a Ministerstva spravedlnosti vyplynulo, že stávající rámcové rozhodnutí z roku 2001, tzv. Budapešťská úmluva, je zastaralá a nezohledňuje současnou situaci a technologický vývoj. Zřejmě vůbec nevnímá takovou záležitost, jako je virtuální měna. Hospodářské ztráty jsou v řádech miliard. Návrh směrnice nemá žádné okamžité důsledky pro státní rozpočet. Výbor EU považuje za velmi potřebné, aby právní rámec EU v této oblasti zůstával relevantní a aktuální. Výbor přijal usnesení k senátnímu tisku číslo N 066/11. I. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání podvodů v oblasti bezhotovostních prostředků pro placení a jejich padělání a o nahrazení rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV, které je přílohou tohoto usnesení. II. doporučuje Senátu, aby toto doporučení přijaté výborem schválil. Bod III určuje zpravodajem výboru senátora Tomáše Grulicha. V bodě IV pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Z toho doporučení bych si dovolil přečíst v rámci druhé části toho doporučení II. Senát Parlamentu ČR podporuje v obecné rovině předložený návrh, neboť většina ustanovení je již zakotvena v českém právním řádu a je nutné, aby byla unijní úprava plně v souladu s mezinárodními závazky členských států, které vyplývají z úmluvy Rady Evropy o počítačové kriminalitě. II. souhlasí s rámcovou pozicí vlády. III. pochybuje ve shodě s vládou o tvrzení komise, že rozdíly v trestních sazbách mají u tohoto typu trestné činnosti vliv na rozhodování pachatelů o tom, zdali a kde budou trestnou činnost páchat, neboť pachatelé často ani nemohou předem vědět, kde a vůči komu nastanou následky jejich trestné činnosti a které členské státy budou příslušné k jejich stíhání. IV. nepovažuje tedy podrobnou harmonizaci výše sankcí za trestné činy vymezené směrnicí za nezbytnou, neboť postačuje stanovit, že sankce určené členskými státy musí být účinné, přiměřené a odrazující. Konkrétní nastavení výše těchto sankcí především nesmí vést ke vzniku neodůvodněných rozdílů ve výši trestů hrozících za podobné a srovnatelně závažné trestné činy podle toho, zda je daná oblast předmětem harmonizace v rámci práva EU nebo nikoli. Tolik z toho doporučení. Dostali jste ho všichni na stůl, takže já pro tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu k tomuto tisku. Na displeji nikoho nevidím. Rozpravu tedy končím. Není tedy, k čemu by se pan ministr nebo zpravodaj vyjadřoval. A budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Petr Orel. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 28. A po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Já děkuji předkladateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto tisku.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Evropský akční plán "Jedno zdraví" proti antimikrobiální rezistenci (AMR)

Tisk EU č. K 061/11

Senátní tisk číslo K 061/11. Prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám vás, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je to moje derniéra, tak doufám, že na mě budete dnes shovívaví. Dvě věci. Jen dovolte, abych k tomuto senátnímu tisku velmi stručně uvedl, že jde o akční plán Jedno zdraví proti antimikrobiální rezistenci. Dominantním cílem tohoto akčního plánu je zachování účinné léčby infekčních onemocnění v humánní i veterinární oblasti. K naplnění tohoto cíle by mělo vést zavedení mezioborových a koordinovaných opatření na podporu uvážlivého používání antibiotik v praxi. Všichni asi jako laici tušíte, že dnes máme čím dál větší problém s antimikrobiální rezistencí díky nadužívání antibiotik. A to nejen v humánní, ale bohužel i veterinární medicíně. A proto tento akční plán. Antibiotická rezistence jako taková představuje celosvětově významnou hrozbu pro veřejné zdraví, protože jak už jsem zmínil, nevhodné zacházení s antibiotiky společně s nekontrolovaným řízením rezistentních mikroorganismů v populaci může vést ke ztrátě jejich účinnosti. Pokud nebudou přijata vhodná opatření směřující k omezení této rezistence, lze očekávat vzestup výskytu infekčních onemocnění, která jsou v současnosti právě díky používání antibiotik považována za vyřešený problém. Závažnost tohoto problému dokládají výsledky analýzy provedené Evropským centrem pro kontrolu a prevenci nemocí, ze které vyplynulo, že ročně v Evropě umírá na infekce vyvolané těmito mikroby přibližně 25 000 pacientů. A odhaduje se, že roční evropské náklady na léčbu infekcí vyvolaných těmito mikroby, které když sečtu se ztrátou produktivity, můžeme vyčíslit až na výši 1,5 mld. eur. Používaný pojem Jedno zdraví vychází z principu, že dobrý zdravotní stav populace a zvířat spolu úzce souvisí. Z toho důvodu je nutné řešit problematiku antimikrobiální rezistence v humánní i veterinární oblasti a rovněž i v životním prostředí, které je spojnicí mezi člověkem a zvířaty, přičemž může být potenciálním zdrojem nových rezistentních mikrobů.

V návaznosti na aktuálně platný dokument Evropské komise a globální akční plán proti AMR WHO připravuje Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem zemědělství akční plán národního antibiotického programu na léta 2018-2030, který je koncipován jako multioborový materiál respektující koncept jednoho zdraví pro boj s antimikrobiální rezistencí v podmínkách ČR a který bude předložen ke schválení vládě ČR. Vážený pane předsedající, dámy senátorky, páni senátoři, vzhledem k závažnosti problematiky antimikrobiálních rezistencí si vás dovoluji požádat o podporu projednávaného materiálu Evropské komise. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 061/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Syková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, předložený akční plán proti antimikrobiální rezistenci navazuje na první akční plán z let 2011-2016. Představuje reakci na zvyšující se výskyt infekcí odolných vůči léčivým přípravkům stejně jako na vzrůstající obavy o šíření a rozvoj antimikrobiální rezistence v životním prostředí. Cílem akčního plánu je zachovat možnost účinného léčení infekcí, lidí a zvířat, což je důležité. Zahrnuje proto pokyny k prosazování uvážlivého používání antimikrobiálních látek a předpokládá zahájení celé řady opatření i v potravinovém řetězci. Tato opatření jsou rozdělena do třech hlavních pilířů. Prvním pilířem je přetvoření EU na region opírající se o osvědčené postupy, což znamená úroveň informovanosti o vztahu mezi používáním antimikrobiálních látek a rozvojem a šíření antimikrobiální rezistence, tato úroveň je doposud velmi nízká. Za dále evropské investice do výzkumu, vývoje a inovací, protože není v procesu vývoje dostatek antimikrobiálních látek. A komise poukazuje na problém selhávání trhu u těchto antimikrobiálních látek. A třetím pilířem je posilování role EU v rámci globálních fór. Komise hodlá posilovat roli EU jakožto globálního aktéra a lídra při WHO a dalších organizacích. Pozice vlády, jak už bylo řečeno, vláda plně podporuje a vítá aktivity nastavené v rámci evropského akčního plánu. Od roku 2000 došlo v ČR k vzestupu rezistence některých významných původců infekcí až o desítky procent. Byl tedy ministrem zdravotnictví v roce 2009 ustanoven národní antibiotický program a zřízena centrální koordinační skupina. Činnost této komise vláda ocenila a jinak podporuje tento akční plán. Ten zatím nemá žádný přímý dopad na právní řád ani na rozpočet ČR. Výbor projednal záležitost podrobněji 22. 11. a přijal k němu následující doporučení, které vám předkládám ke schválení. Zní takto: "Senát se seznámil s evropským akčním plánem Jedno zdraví proti antimikrobiální rezistenci. Je si vědom, že narůstající antimikrobiální rezistence představuje závažný problém s výraznými zdravotními, sociálními a ekonomickými dopady. Je toho názoru, že úspěšné řešení antimikrobiální rezistence musí vycházet z principů Jedno zdraví reflektující zkušenost, že zdraví lidí a zvířat spolu souvisí a že nemoci se přenášejí z lidí na zvířata a naopak, a proto musí být řešeny současně. Zdůrazňuje potřebu systematického a odborně podloženého přístupu a koordinace činností na vnitrostátní, evropské i mezinárodní úrovni při řešení antimikrobiální rezistence. Podporuje vládu v jejích snahách o uplatňování přístupu Jedno zdraví navazujícího na evropský akční plán a o mezioborový přístup při hledání řešení antimikrobiální rezistence. A vyzývá vládu, aby dokončila práce na novém akčním plánu a seznámila s ním Senát. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání. A pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi." To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. A proto ji končím. A je také zbytečné, aby se vyjadřoval předkladatel a zpravodaj. A budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Syková. Já vás vidím, pane senátore Vosecký, přivádíte mě do problémů, protože jste byl pomalý. Ale protože jsem od přírody dobrák, tak vám slovo dám. Pan ministr se na mě ošklivě podíval. Máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  To je o vás známé, pane místopředsedo. Ne, jen bych chtěl upozornit, že když se mluví o zvířatech, tak tam je i některý užitečný hmyz, a ten tam není. A léčit včely penicilinem by byl docela velký problém. Takže tam vnímám, že tam se asi na něco opomnělo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pane senátore, to je stejné, jako léčit koňským alavisem lidi, ale přesto se to děje. Takže já spustím znělku znovu. Pan senátor Oberfalzer s faktickou.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já se omlouvám, nestihl jsem doběhnout dříve, než pan předsedající spustil znělku. Já bych rád využil této příležitosti a pozdravil na galerii pro veřejnost významnou vědeckou pracovnici Kolumbijské univerzity a jejího astrofyzického ústavu, paní Marcelu Sternovou.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkujeme. Takže odpouštíme panu senátorovi. A teď už bez znělky. Aktuálně přítomno 59 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je tedy 30 a já opravdu zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji, pane ministře. Děkuji panu ministrovi i zpravodajce.

A pokročíme k dalšímu tisku, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších zákonů

Tisk č. 191

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk číslo 191. Návrh uvede navrhovatel, senátor Vladimír Plaček. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejprve mi dovolte jeden velice aktuální e-mail. Obdržel jsem ho dnes ve 14.29.

Je to e-mail od lékaře z praxe, jednoho z pěti lékařů v 15tisícovém Hlučíně, který se rozhodl využívat elektronické recepty. Je to lékař počítačově zdatný, našeho věku, a píše mi toto: "Dobrý den, díky za podporu. eRecept jsem si zřídil a týden zkouším. Nemám nic proti tomu, ať v Praze vědí, co a kdy píšu. Nepodvádím. Nicméně to moc nefunguje. Buď mé IČZ neprošlo VZP kontrolou programu v lékárně, a když prošlo, tak hláška, že mě nezná SÚKL. Není to připraveno!!! Volám na help linku na SÚKL. Po 25 minutách to vezme paní a vůbec tomu nerozumí a přepojí mě na IT pracovníka. Ten už tomu rozumí lépe, ale nemůže mi pomoci, protože nemá přístup do databáze. Takže jsem musel napsat e-mail. Je to už asi týden a nic. Není to připraveno, není. MUDr. Petr Pravda, plicní ambulance, Hlučín." Jeden ze čtyř v 15tisícovém městě. Ostatní čtyři jsou ještě praktičtí lékaři, doktor Pudík, doktorka Ondrušová, doktorka Michalská, doktorka Řehová. To je entrée. Jednoznačná ukázka, že celý systém prostě připraven není. Lékaři žádají SÚKL o vystavení certifikátu a celý systém má být povinný od 1. ledna 2018. I podle vyjádření pana ministra na zasedání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku mají lékaři – je právník – možnost požádat klidně i v posledním týdnu měsíce prosince. K 1. lednu žádný certifikát od SÚKL nedostanou. Nedostane ho ani 4500 doktorů, kteří požádali teď a ještě doposud ho nemají. V současné době se vydává asi 7 % receptů v elektronické podobě. Za tři týdny se má vydávat minimálně 90 %. Nechápu, jakým způsobem by to mělo fungovat. Jsou dnes ještě lékárny, které neobdržely ani jeden elektronický recept. Ony jsou třeba připravené, možná, snad, ale nemají tu zkušenost, protože od lékařů ještě žádný elektronický recept nedostaly. Jsou lékaři, kteří opravdu jsou staršího věku a elektroniku prostě nepoužívají, takže ti elektronické recepty ani nedodají. Ale zase na druhou stranu znám jednoho staršího kolegu, koupil si poprvé v životě před 14 dny počítač. To dokladuje to, že lékaři přijímají tento směr elektronizace a určitě se mu budou věnovat. Třeba zrovna v průběhu těch dvou let, kam bychom měli zamířit odklad této povinnosti k 1. lednu 2018, jak předkládáme v tomto senátorském návrhu zákona. Že obrovské problémy, na které poukazují lékárníci, stále fungují, nikdo se jimi nezabývá, nikdo je neodstraňuje, to stále platí. Žádný pilotní projekt proveden nebyl. Tak on vlastně bude proveden podle usnesení vlády, která přijímá národní strategii elektronického zdravotnictví ČR na rok 2016-2020. Je tady tabulka. Pilotní provoz, zahájení 1. ledna 2019. Ukončení 30. června 2019. Povinné plošné využívání systému elektronizace preskripce 1. 1. 2020. Přesně jak je v návrhu našeho senátního návrhu zákona. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, které by mělo řešit, za jakých okolností lze vydávat papírový recept, stále není. Máme informace, že se na ní pracuje. Pan ministr na výboru sděloval, že už je, ale oficiálně vyhláška není, aspoň já ji neviděl. Asi dnes zřejmě. Je zde vzácná shoda všech tří profesních komor zdravotníků, což se snad nikdy v historii ještě nestalo. Já to aspoň nepamatuji. Dostali jste jednoznačné vyjádření České lékařské komory, České lékárnické komory i České stomatologické komory, které žádají odklad této povinnosti. Jeden praktický dotaz. Já věřím, že přijmeme tento návrh zákon a dáme šanci Poslanecké sněmovně, aby ho projednala v co nejkratší době, poněvadž budu žádat o projednání přímo v prvním čtení, aby se Poslanecká sněmovna jednoznačně vyjádřila. My můžeme deklarovat, jsme na to zvyklí, projednat návrh zákona ještě i v době mezi vánočními svátky, není to nic nového, je to prakticky každoročně. A myslím si, že pokud to přijmeme, po přijetí v Poslanecké sněmovně to nebude blokovat ani pan prezident, protože při návštěvě Moravskoslezského kraje se nepřímo vyjádřil, že ti IT technici to nezvládli. Když to nepřijmeme nebo to prostě nebude, povinnost bude k 1. lednu 2018. Do lékárny přijdou papírové recepty. Jak ten lékárník pozná, že ten papírový recept je platný? Vydá na ně léčivé přípravky a pak je nedostane zaplacené od zdravotních pojišťoven. Mají bohužel takovéto zkušenosti. Takže se také může stát, že bude požadovat po pacientech plnou úhradu těchto léčiv. Z opatrnosti. Jsou tady sankce, ano, pravda, od nuly do dvou milionů. Jsou tady prohlášení stávajícího pana ministra, možná budoucího pana ministra, že se prostě nebudou uplatňovat. Tak proč ten zákon potom bude platit? A jaká je garance? Žádná. Jak jsem předeslal, Poslanecká sněmovna začala plně pracovat, ustavila své orgány, takže je de facto připravena projednat tento náš senátní návrh. Já si myslím, že její rozhodnutí včera bylo moudré, protože projednávali návrh zákona o léčivech, nicméně to je transpoziční novela zákona. A hlasovali o zkrácení lhůty pro projednání ve výborech, poněvadž to odmítli projednat v prvním čtení. A zkracovali to ve třech variantách. Jedna byla na pět dní projednání ve výborech, jedna na sedm a jedna na třicet. Nakonec vybrali tu na těch třicet. Ano, já to chápu tak, že čekají na tento náš senátní návrh, protože kdyby projednávali záležitost elektronického receptu, který chtěli projednat v rámci projednávání tohoto návrhu zákona, jsem přesvědčen o tom, že by se mohlo jednat o přílepek. Ale to možná vyhodnotí nejlépe právníci. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás o podporu tohoto návrhu zákona a troufám si říci, ať to zase trošičku odlehčím, dneska, když je toho Mikuláše, který rozdává dárečky, pojďme dát taky jeden dáreček. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční a jediný. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk číslo 191/1 a prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, děkuji, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, můj kolega senátor Láďa Plaček řekl to podstatné. Já v podstatě budu opakovat některá jeho slova. Něco možná přidám navíc. Já jsem praktikující lékař. Jsem lékař ambulant. Budu samozřejmě psát elektronické recepty, ale chci psát i papírové recepty. Já si myslím, že ta dvojkolejnost je možná.

Je situace, kdy elektronický recept nebude fungovat. Vím, že teď pan ministr ukazoval prováděcí vyhlášku, která tady už měla dávno být, ale myslím si, že něco nastartovat k 1. lednu 2018, a uslyšíme argumenty, že o tom už dlouho víme. Ale bylo to tak, že dlouho se nic nedělo, nebyla ani prováděcí vyhláška a poprvé se začalo cosi tvořit právě v tomto roce, a notabene z roku 2016 usnesení vlády říká to, co tady proklamoval pan Dr. Plaček, že pilotní projekt měl být spuštěn v roce 2019 a poprvé v roce 2020 tyto recepty by měly fungovat. Pak najednou vznikla přesmyčka, nevíme proč, a je tady 1.1.2018.

Když jsem si žádala o certifikát, byl to trošku komplikovanější proces, a absolvovali ho všichni. Je pravdou, že jsem měla asi docela protekci, protože jiní čekali dva měsíce a já jsem dostala certifikát vlastně za tři týdny. A ještě teď čekám poslední týden, abych mohla preskribovat, budu to zkoušet doma, abych pak mohla pracovat plně.

Pravdou je, že jsem čekala, že elektronický recept mi přinese cosi víc, než jenom to, že napíši recept a vypadne QR kód anebo budu mít čárkový kód, se kterým půjde pacient s receptem do lékárny, ale že se budu muset podívat na interakce, na jakousi farmakoterapii u toho onoho pacienta.

Pan ministr si zapisuje, že to bude postupně nabíhat. Ale to už mělo být připraveno teď. Teď vlastně děláme jenom to, že dáme recept do počítače, vypadne nám něco, co vlastně řekne QR kód a čárkový kód, je to totéž, a já tam neuvidím nic. Nezabrání se ani duplicitám a psaním opiátů je také problém.

Je tady další věc, kterou si myslím, že je nesmírně důležité ji zmínit. Jde o to, že na sjezdu komory vystoupil pan doc. Dušek. Je to člověk, který miluje elektronizaci a digitalizaci. A řekl, že v rámci našeho oboru stavíme dům od komína, protože tady nemáme elektronický občanský průkaz a budeme tady vystavovat elektronické recepty. A ty vůbec nemusí být výhledově kompatibilní, takže za tři roky budeme dělat totéž, zase budeme o něco žádat, každý rok si musíme pak samozřejmě žádat o elektronický podpis, to stojí nějakou částku, neříkám, že někteří doktoři to rádi zaplatí, ale musí to mít nějaký smysl. Jestliže teď máme něco, co nemá návaznost na elektrický občanský průkaz, považuji to za věc, která opravdu je ten komín, ale základy baráku nejsou.

Pravdou je, že se tady shodly všechny tři komory, což se stává málokdy. Jedná se hlavně také o stomatology, kteří píší třeba sto receptů za rok, tak si myslím, že oni by zrovna mohli psát jenom papírové recepty, takže nevím, proč by měli zrovna mít eRecept, EET budou muset mít, ale myslím si, že tady určitá výjimka pro ně by měla být. Pravdou je, že 7 % receptů je psáno v elektronické podobě. Nedovedu si představit, jak lékárny budou zpracovávat 100 %, pokud to vůbec půjde. A nevím, jak dalece budu moci psát tyto recepty, přičemž víme, že kolegové říkají, že když tam není ulice a lomeno, tak recept SÚKL v podstatě nevydá. Ale s tím ještě zkušenost nemám, asi bude o tom hovořit někdo jiný, já to prostě budu zkoušet.

Za sebe říkám, že já jako lékař, a lékaři jako takoví nechtějí říci, my nechceme, uděláme stop digitalizaci a elektronizaci. Absolutně ne. My v podstatě říkáme, chceme postupně nabíhání tohoto procesu s možností psát jako všude jinde na světě i papírovou formu receptu. A i s ohledem na to, že řada lékařů kolegů je v důchodovém věku a ti opravdu chtějí končit. Mám několik příkladů ze svého okolí, kde tito lékaři končí, a to je město Most. Tam lékaři nejsou a demografický vývoj je velmi, velmi špatný. Za 10 let tady můžeme mít obrovský problém právě s lékaři. Ačkoliv nás honí časově termín, možnost schválení, je otázkou, ale poprosila bych také o schválení tohoto senátního návrhu zákona, s tím, že to opravdu není o tom, že nechceme digitalizaci, ale chceme jenom postupný náběh této praxe, tak jak to původně bylo plánováno v roce 2016 vládou.

A nyní bych si dovolila načíst usnesení z 9. schůze výboru konané dne 23. listopadu 2017 k návrhu senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších zákonů (senátní tisk č. 191).

Po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů senátora Vladimíra Plačka, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výboru doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednaný návrh zákona schválit, ve znění pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze, určuje zpravodajkou senátorku Alenu Dernerovou a pověřuje předsedu výboru senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Do rozpravy se přihlásil pan ministr, který může vystoupit kdykoliv, a dávám mu slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pravdou je, že snad v každé zemi Evropy, ve které se zaváděla elektronizace a elektronický recept, se toto setkalo s poměrně velmi prudkou reakcí, vždycky negativní, lékařského stavu, to je pravda, nejsme tedy v tomto směru výjimkou.

Dovolil bych si několik poznámek k tomu, co tu zaznělo. K tomu, co říká senátorka Dernerová, že vláda schválila v roce 2016 něco a pak se tam náhle objevil rok 2018. Paní senátorko, ono je to naopak, protože povinná elektronická preskripce, a prošlo to i Senátem, byla schválena v roce 2013 s tím, že bude zavedena k roku 2015. Musím říci, že u schválené strategie elektronizací zdravotnictví, která byla předložena mým předchůdcem, také úplně přesně nechápu, proč se tam najednou objevilo tohle datum. Bylo mi na ministerstvu vysvětlováno, že v roce 2020 by mělo fungovat úplně všechno. Ale budiž, k tomu se nechci moc vyjadřovat.

Chtěl bych se zmínit v podstatě o několika věcech. Nejde opravdu o žádnou revoluci, jde o evoluci. Dneska, když v podstatě vybavenost elektronikou je nutnost, ona totiž jakákoliv ordinace, která není vybavena počítačem, má velký problém, protože data se dneska předávají na pojišťovnu jenom elektronicky. Pokud nějaký lékař nemá počítač, tak data musí evidentně dávat někomu ke zpracování, což je velký průšvih, protože tím za prvé poskytuje velmi citlivá data někomu jinému. Proto argumenty, které říkají, že nevybavenost počítači způsobí to, že člověk nemůže předepisovat, v podstatě opravdu nemohu přijmout právě z toho důvodu, že dnes bez připojení k internetu lékař ani netuší, jak fungují léky, jaké jsou třeba zmiňované interakce, jakým způsobem SÚKL třeba dělá farmakobilanci, prostě proto, že dneska už to publikuje jenom na internetu. Eiselt je dneska k mání pouze a jedině síťově, paní senátorko, jinak není, bohužel, takže k tomu, jak fungují léky, se dostanete opravdu jenom po internetu.

Chtěl bych říci jednu věc. Vím, že ministerstvo je poměrně kritizováno za to, že tato vyhláška opravdu vyšla i ve Sbírce zákonů, tato vyhláška je sice až teď, mám ji tady teď před sebou. Jenom bych chtěl říci, že má v sobě 15 paragrafů, kdy § 1 říká, co vyhláška upravuje, § 15 mluví o účinnosti a důležité jsou v podstatě tři paragrafy, které popisují 13 situací, ve kterých je nutno nebo ve kterých je možno předepsat papírový recept. Všechny tyto situace už visí na webu ministerstva zdravotnictví někdy od září a byly tam popsány. Ale pravdou také je, že legislativně ukotveno je to až teď. Ale pravdou také je, že situací, které v podstatě zahrnují veškeré široké spektrum, kdy je možno předepsat papírový recept, už jsou popsány dlouhodobě.

Tady se mluvilo o problémech, které popisoval pan senátor Plaček, mluví se o nevůli lékařů. Mám nyní za sebou dvě dlouhá sezení na téma elektronický recept. Včera to bylo úplně nečekaně tříhodinové jednání Poslanecké sněmovny a dnes to bylo očekávaně dvouhodinové jednání zdravotního výboru PS, takže mám argument už načtené nebo naposlouchané.

Jenom ještě k jednání Poslanecké sněmovny, o kterém mluvil pan senátor Plaček. Ono to bylo trošku jinak. Zkrácení na 30 dnů jsem navrhl já.

Takže sněmovna tím nevyjadřovala právě vůli počkat na to, jakým způsobem dopadne v Senátu, ale právě sněmovna, která hlasovala o třech verzích – tři, pět a třicet dní, tak zamítnutí těch tří a pěti dnů, přičemž tři dny vetovaly dva kluby, což znamená, že o tom se nakonec ani moc nejednalo. A pět dnů odmítla sněmovna hlasováním, tak z toho vyplynulo, že sněmovna už ani moc nemá vůli se elektronickým receptem zabývat. Jenom bych chtěl říct ještě jednu věc. Právě, že díky tomu, že mám k dispozici nejčerstvější data, tak v celé ČR podle nejnovějších údajů máme 53 000 lékařů a stomatologů. V této chvíli z 53 000 si požádalo SÚKL o vydání certifikátu 47 500. S vysokou mírou pravděpodobnosti se dá očekávat, že jsou to všichni, kteří preskribují, protože my tady máme několik tisíc lékařů, kteří nepreskribují, protože mají nějaké specializace nebo podobně. Takže v této chvíli se vyřizují žádosti skoro celého spektra. Pravdou je, že v ČR má všechno dětské potíže a všechno má nějakou náběhovou křivku. Dá se tedy předpokládat, že elektronický recept pravděpodobně od 1. ledna bude platit, faktem ale je, že SÚKL – a nechal se tak slyšet dnes ráno na výboru pan ředitel Blahuta, mluvilo se o tom včera na PS – musí mít první rok víceméně koordinační funkci. Jinými slovy, že tam sice sankce za to nepoužívání elektronického receptu je dnes od nuly do 2 mil., ovšem z hlediska jde o správní záležitost podle správního soudnictví a je třeba říci, že víceméně jediný důvod, kdy by bylo třeba tuto sankci dát, je vyslovení bojkotu tohoto zákona, který by byl zjevný. To znamená, kdyby někdo vysloveně řekl, že se nepřipojí. A ani se nepodá žádost. Tak to je snad jediný důvod, kdy si umím představit a stejně tak si umí představit SÚKL, že by byla předložena tato sankce. Jinak opravdu není nejmenší důvod tuto sankci vydávat nebo nějakým způsobem ji využívat.

Tady se mluvilo o proplácení papírových receptů. Vzhledem k tomu, že je v zákoně 13 situací, kdy lze předepsat recept normálním způsobem, čili papírově, tak je pojišťovna opravdu proplatit musí. Neexistuje, že by někomu odmítla proplácet recept právě z toho důvodu, že my počítáme, že někde mezi 10 až 20 procenty receptů bude papírových. Situací, které přináší život, je tam mnoho. Výpadky elektrické energie, výpadky internetu – značně nepravděpodobná možnost. Výpadek centrálního úložiště. Jinými slovy, když to tomu SÚKLu vypadne, tak se normálně papírově předepisuje. A upřímně řečeno podle české legislativy recept je cokoliv, co je napsáno například od pytlíku od housky a je to podepsáno lékařem. I to je recept. Dnes je ta možnost, situací je celá řada a snažili jsme se popsat, abychom umožnili náběhovou křivku, všechny situace. Lékař je na výjezdové službě, nemá k dispozici internetové připojení, byť SÚKL dnešním dnem večer zprovozňuje i aplikaci pro mobilní telefony a pro tablety, ale nicméně budiž. Takže lékař je na výjezdové službě, napíše papírový recept. Recepty pro vlastní potřebu a pro nejbližší rodinné příslušníky. Každý lékař je fasuje. Může napsat papírovým způsobem. Paní senátorko, bude to od půlnoci k dispozici. Tam byl nějaký problém s certifikáty ministerstva vnitra, který toto umožňuje. Okamžitá záchrana života. Opět se dává papírový recept. Dokonce ve chvíli, kdy pacient chce mít recept na to, že jede na dovolenou a v jiném státě EU si bude vyzvedávat léky, opět se dává papírový recept. Takže v této chvíli máme pokrytu pokud možno celou situaci, aby zákon opravdu mohl fungovat od 1. ledna. Čili, aby tam byla možnost. Dokonce jsme neřekli, ačkoliv návrh byl, že by lékárny musely digitalizovat tyto recepty. Řekli jsme si, že se spokojíme s tím, že nějaké množství receptů aspoň ze začátku, než se na to zvykne, ze systému vypadne. Pak tady byly námitky paní senátorky Dernerové na téma, že ono to nic nového nepřináší. Za prvé. I v této vyhlášce je napsáno, že lékař se může dívat na všechny elektronické recepty, které on sám vydal. To znamená, ty, které on sám vydal, tak se na ně může dívat. Lékárna se podívá na všechny elektronické recepty, které vydala ona. Pacient se podívá na všechny elektronické recepty, které byly vystaveny jemu... Já to hned řeknu, paní senátorko. Ministerstvo tam velmi do jisté míry schválně nedalo jednu možnost, o které bude jednat PS, protože ministerstvo ji předloží i teď po ustanovení nové sněmovny, čili pravděpodobně legislativní plán říká, že to bude v březnu nebo v dubnu. A to je ta možnost, že by se lékaři mohli dívat na všechny recepty všech pacientů. Toto je možnost, o které se musí bavit jak PS, tak Senát, protože sice se předpovídá, že by byl registr pacientů, kteří nebudou souhlasit, ale nicméně je to tak významný zásah do soukromí pacientů, že si myslíme, že by toto měla projednat nová PS a následně Senát. A teď k tomu, co by to .... ano, končící lékaři, prosím vás. To je další věc. Víme, že skončí 48 lékařů v celé ČR. Je to méně, než bylo v roce 2016, a méně, než bylo v roce 2015. A víte, jak to víme? Ona je ze zákona totiž povinnost dva měsíce předtím, než se ukončí praxe, tak to hlásit na krajském úřadě. Obvolali jsme všechny krajské úřady, a z tohoto důvodu víme, že skončí 27 lékařů pro dospělé a 21 praktiků pro děti, to je 48 praxí, zavřou se, a je to méně, než bylo v roce 2016 a méně, než bylo v roce 2015. A teď k jedné důležité věci. Státní ústav pro kontrolu léčiv v této chvíli očekává, že bez započtení nákladů snížení nákladů na léky zhruba o jednu miliardu korun. Ministerstvo zdravotnictví šlo konzervativní cestou a do úhradové vyhlášky započítalo úsporu 400 mil. Jinými slovy, my jsme v této chvíli do úhradové vyhlášky napsali růst nákladů na obecné, čili tzv. necentrické léky, ve výši nula, protože se předpokládá, že naopak náklady na obecné, čili ty předepisované léky, klesnou asi o 400 až 500 milionů. Proto tam bude ta rezerva, a proto s tímto už je v úhradové vyhlášce počítáno.

Jsem ochoten tady odpovídat na spoustu dotazů a chci říct jedno. K tomuto jsem také přišel v situaci, když jsem nastoupil na konci listopadu a začátkem prosince 2016 a na mě spadla tato povinnost. Ale dnes jsme v situaci, že je 6. prosince – pokud vy tady tento návrh schválíte, musí jít do rukou předsedy PS Vondráčka, který ho pošle na vládu. Vláda má 30 dní k tomu, aby se vůči němu vyjádřila. I kdyby to tedy tímto způsobem šlo, tak pak ho pošle do PS, která už, znovu opakuji, ústy předsedů dvou klubů, byly to poslanecké kluby ANO a ČSSD, zavetovala návrh projednávat něco takového ve zkráceném řízení. Takže se stejně přes 1. leden dostaneme. Jen chci říci, že z hlediska lhůt už jsme v situaci, kdy to takhle dopadne. A já proti tomu vidím 47 500 lékařů a 2 500 lékáren, kteří investovali do úprav software, zažádali si o elektronické podpisy. Mimochodem, teď je důležité opakovat to, co řekl dnes ráno ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Nejdéle na celé proceduře dnes trvá ověřit, že lékař je lékařem. Bohužel, původním nápadem totiž mělo být, že už měl fungovat Národní registr zdravotnických pracovníků. Ten jsem zdědil tak, že ... pod mým velkým tlakem, a pan docent Dušek na něm odpracoval obrovský kus práce, bude fungovat k 1. únoru.

Tím pádem ale to, že lékař je lékařem, neověřuje stát, ale Česká lékařská komora. V této chvíli komunikace mezi SÚKL a Českou lékařskou komorou na téma, že lékař je lékařem, trvá 14 dní až jeden měsíc. To je údaj, který uvedl dnes ráno ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Nicméně, znova opakuji, máme před sebou 47 500 lékařů a zdravotníků, kteří zažádali, kteří si nějakým způsobem upravili software, kteří jsou na to nějakým způsobem připraveni. Je tady 2500 lékáren, které stejným způsobem, nějakým způsobem upravily software, jsou na to nějak připraveny. Já vím, že budou probíhat... Náběhová křivka bude složitá. Z tohoto důvodu SÚKL ze začátku bude působit jako edukativní pracoviště a rozhodně si nemyslím, že by někomu byla ukládána nejvyšší sankce, která notabene stejně nikdy není ukládána, a znova říkám, ta sankce je tam od nuly do dvou milionů. Včera se o tom opět mluvilo v Poslanecké sněmovně.

Takže já bych toto své exposé ukončil s tím, že situace může nastat k tomu, že začne platit zákon, po určité době se posune jeho platnost ve chvíli, kdy už my jsme zákonně, ten zákon, opakuji, je z roku 2013, donutili spoustu zdravotnických zařízení a poskytovatelů, aby se na něj nějakým způsobem připravovali. Mimochodem, i v úhradové vyhlášce je částka 1,70 Kč za každý předepsaný recept, který lékař předepíše. Právě proto, aby se aspoň nějakým způsobem do dvou až tří let kompenzovaly náklady, které poskytovatelé s tím mají. Takže já jako z pozice dneska to vidím tak, že my jsme stanovili, já to nebyl, ale zákonem byla stanovena nějaká povinnost, byla stanovena nějaká lhůta, všichni se na ni měli připravit, někteří se připravili, někteří to dělají na poslední chvíli, ale prostě připravují se, a teď se nějakým způsobem bude mluvit o tom odkladu, který se k 1. lednu z mého pohledu opravdu nestihne. Já si v této chvíli netroufnu odhadnout, samozřejmě, že záleží čistě na Senátu, kterého jsem si vždycky vážil, že to nějakým způsobem jaksi pojme, ale vzhledem k tomu, že jsem včera absolvoval to tříhodinové jednání v Poslanecké sněmovně, tak prostě vím, jak to s těmi lhůtami bude. Já si opravdu nemyslím, že v této chvíli je moc velký důvod k tomu, aby se ten odklad na ty dva roky dělal, notabene ve chvíli, kdy už tím systémem dneska teče 15 % receptů, to číslo už je zase nejnovější, od ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Systém je permanentně testován na zatížení 140 milionů receptů ročně, podotýkám, v Česku se ročně vydá 70 milionů receptů. A ten systém byl několikrát testován z hlediska národní kybernetické ochrany, z hlediska mnoha dalších věcí. A jakoby já říkám, tato vyhláška navíc v podstatě umožňuje při jakýchkoli problémech přejít na papírový recept. A ještě jedna poznámka. Drtivá většina pacientů bude do ruky dostávat ten papírový recept. Upřímně řečeno, nelékař nepozná rozdíl mezi průvodkou a receptem. Většina lidí, která bude chtít, dostane do ruky papírovou průvodku, která se od toho receptu v podstatě bude lišit jenom tím, že na ní bude QR kód, čárový kód, alfanumerický kód. Notabene ještě SÚKL chystá povolit tu regulaci, která dneska dovoluje na jeden recept pouze dva léky. Bude to neomezené. A další věc, která s tím je spojená, spousta lidí, kteří jezdí k lékaři pro opakované recepty, k němu prostě jezdit nebude muset. Je mraky opakovaných receptů. Antikoncepcí počínaje a některými léky, typicky na tlak a podobně, konče. My si prostě od toho opravdu nějakou úsporu slibujeme.

Já už nevím, co bych pro to dále řekl, takže děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já vám děkuji. Jako první po ministrovi se přihlásil pan senátor Jiří Čunek. Má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo, pane ministře. Já jsem předseda komise při Asociaci krajů, komise zdravotnictví, kde jsme ze všech krajů probírali tyto námitky, protože přišlo hodně intenzivních dopisů, řeknu-li to slušně, k tomu, abychom přerušili tento systém. V Asociaci krajů to dopadlo tak, že kromě 3 ze 14 všichni hlasovali pro to, aby se ta lhůta nerušila. To zaprvé. Zadruhé, jsem přesvědčen, poté, co to tady vysvětlil pan ministr, nebudu to opakovat, že to není možné stihnout do 1. 1. A to dokonce i kdybychom počítali ve lhůtách, že vláda zasedne hned druhý den a tak dále. Takže to nestihneme, zvýšíme tím pouze poprask, protože si někteří budou myslet, že tedy když ten proces nějakého zdržení tohoto zákona už je v běhu, tak že to nebude platit, není to pravda. Platit to bude od 1. 1. Pokud nepřijde nový zákon.

Pak je tady ta poslední věc. Všichni přece víme, bylo to tady nakonec řečeno, že ti, kteří nebudou připojeni, a dovedu si to představit, pane ministře, že ti, kteří... (Ministr zdravotnictví argumentuje.) Jasně, požádají... Moje žena je v tom úplně stejně, ale ta mi hlásila včera, že už to prošlo. Takže mnoho lékařů zřejmě díky tomu, že ten systém to nezvládne, tak de facto požádají teď, ale až někdy v lednu, třeba v únoru to půjde, nicméně, oni budou samozřejmě předepisovat papírové recepty. Já tady vidím tamhle ve třetí řadě zleva pana ředitele SÚKL sedět, dobrý den, pane Blahuto, tak já jsem přesvědčen, že téměř není možné, aby někdo dostal pokutu v takové situaci, ve které jsme teď. Mimo jiné jsem přesvědčen, že i když by to náhodou někdo, tu pokutu, dostal za těchto podmínek, o kterých mluvíme, tak pak by to jistě vysoudil zpátky. Ale myslím si, že i končící pan ministr i ta nová vláda nebude mít zájem na tom dělat a způsobovat nějakou bouři mezi lékaři, právě proto, že všichni víme, že ty systémy nabíhají dlouho.

Je to od roku 2013. Co myslíte, že se stane, kdyby náhodou jsme měli dnes tu možnost a schválili to? A posunuli to o rok. Za rok stoprocentně, milí kolegové, tady budeme stát na Mikuláše a budeme znova řešit úplně stejnou věc, už jsme to tady měli mockrát. Já jsem přesvědčen, že to je teď už z naší strany bouře ve sklenici vody. Chápu, že možná dříve před několika týdny to aktivní takto bylo, v tuto chvíli je vydána vyhláška, ty věci jsou tak, jak jsou položené, i z hlediska lhůt. Já všem doporučuji, abychom zamítli tento návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášeným je paní senátorka Milada Emmerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji, vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. Já vystupuji proto, že bych ráda pravý opak. Ale že to je pozdě, to je mi taky jasné. Ale hlavně, co chci říct, že lékaři v tom svém protestu, a nakonec i lékárníci, stomatologové vypadají jako rebelové, kteří vždy něco mají a neradi plní nové úkoly. To není pravda. Kdyby totiž tato záležitost měla ten pravý smysl, že se pacient nebo jeho ošetřující lékař dozví, jaké kombinace léků užívá, tak pak by to mělo smysl pro pacienta. Zdravotnický systém existuje pro pacienta. Nikoli pro lékaře, ani pro pojišťovny, ani pro SÚKL. Prostě ne. Pro pacienta. Jaký význam to bude mít pro pacienta. Jenom samé komplikace, rizika a nepříjemnosti. A já bych nerada byla, kdyby došlo k tomu, byť jedinému úmrtí, na účet tohoto podle mě nesmyslu.

Pokud to nesplňuje to, co jsem řekla, tak je to zbytečné. Já tedy se ptám, pan ministr to samozřejmě koupil, už hotovou věc, on za to nemůže, jak ho znám, tak je natolik zodpovědný, že by to sice chtěl plnit, ale asi je v tom určitá bezmocnost, stejně jako nás všech. A prostě já se ptám, kdo z toho má prospěch? Já když jsem to přemítala křížem krážem, tak podle mě počítačová technika a její prodej. Nic jiného v tom nevidím. Budu ráda, když mi to někdo rozmluví. Mě totiž napadla analogie s Drábkovými eKartami, což bylo úplně totéž. A nakonec víme, jak to dopadlo. Hlavně s jeho náměstkem.

Takže já bych moc prosila, já vím, že to asi nejde změnit, ale nebylo to odsouváno, protože byl někdo líný, pohodlný a jaksi nebyla pro něj přijatelná jakákoliv inovace. Je to vytržené z kontextu. Dokud nemáme koncepci zdravotnictví, podle které by se mělo rozhodnout, co je účelné digitalizovat, tak stejně je to prostě nesmysl. Nevím, dneska jsem dostala dopis od ředitele grémia majitelů lékáren, což myslím, že je taky jeden z nejinformovanějších lidí, a ten poukazuje na ty jiné a další nedostatky toho systému. Proboha, tak když jsou proti tomu všichni, kdo v tom mají co dočinění, tak by to snad stálo za zamyšlení. Neprosazovat takové věci, které neslouží pacientovi, znova to opakuji. Já cokoli jsem v životě činila, tak jsem vždy měla hlavní zřetel na pacienta, nikoli na nějaké úřednické postupy.

Dneska je to zákon, což je tedy tragédie, protože ten, kdo ho nebude plnit, tak skutečně ho může stihnout postih. Ale já to neříkám ze strachu z postihu. Já to říkám proto, že to je prostě podle mě nesmysl.

A dokud to nebude plnit tu úlohu, kterou už jsem tady říkala, tak by se to mělo přímo zakázat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. S předností je přihlášen předseda senátorského klubu ODS Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já se nechci pouštět do obsahu návrhu změny toho zákona. Já jenom chci připomenout to, na co jsem už upozorňoval při tom prvním projednávání, že ten zákon, který tady předkládá pan kolega Plaček, posunuje účinnost zákona, který má být účinný od 1. 1. 2018. Není možné na základě toho, jak probíhá legislativní proces, aby to, co my dneska projednáváme, vstoupilo v účinnost dříve než 1. 1. 2018. Jinými slovy to znamená, že my se tady pokoušíme změnit účinnost zákona, který již bude účinný, což nelze. To znamená, v okamžiku, kdy by teoreticky došlo k tomu, že tento zákon, nebo tu změnu, jak ji navrhuje posun té účinnosti, jak navrhuje pan kolega Plaček, schválíme, tak ten zákon postupujeme do Poslanecké sněmovny, tam je vláda, která má nějakou lhůtu 30 dní na vyjádření k tomuto zákonu, pak to musí v Poslanecké sněmovně projednat, dneska je, prosím, 6. 12. Až to v té Poslanecké sněmovně projednají, tak nám to musí poslat nazpátek, my to musíme rovněž projednat a poté musí ještě podepsat ten zákon prezident. A to nemůžeme stihnout do 1. 1., toto všechno se nemůže stihnout do 1. 1. 2018. Jinými slovy se stane, že v době, kdy to podepíše pan prezident, pokud by to teoreticky nastalo, tak ten zákon už bude účinný v té podobě, jak se nám to třeba některým dneska nelíbí. My nemůžeme posunovat účinnost již účinného zákona. To znamená, nemůžeme měnit účinnost již účinných změn. To znamená, my se tady budeme teď asi ještě další dvě tři hodiny, já proti tomu nic nemám, bavit o této věci, můžeme se pokoušet o nemožné, to znamená, prostě pohnout se v čase někam, kam se pohnout nemůžeme, ale v podstatě s tím již dneska dle mého názoru díky tomu, jak probíhá legislativní proces, se nedá nic udělat, byť si aktivit a ambicí pana senátora Plačka velmi vážím.

Takže tolik já k tomu, upozorňoval jsem na to minule, znovu to říkám. Pokud někdo má nějaký jiný názor a vyzná se v legislativě, nechť řekne, že nemám pravdu, já po všech těch informacích, ověřoval jsem si to, musím říct, že mě všichni, kteří se k tomu vyjadřovali a v legislativním procesu se vyznají, ubezpečovali, že skutečně není reálné, abychom my tento zákon, který dnes projednáváme, projednali tak, na základě všech těch procesů, které jsou potřeba udělat, aby byl účinný dříve než 1. 1. 2018. A teď se už opakuji, to znamená, že se snažíme posunout účinnost zákona, který již bude účinný, což nelze.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Malý. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane místopředsedo, dobré odpoledne, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře, vážená paní zpravodajko, vážený pane navrhovateli. Já se přiznám, že jsem slíbil kolegovi Plačkovi, a tímto se mu prostřednictvím pana předsedajícího omlouvám, že nevystoupím. Zkrátka nebudu tady hovořit. Navíc po vystoupení pana senátora Vystrčila mám pocit, že to skutečně je téměř zbytečné. Jednak jsem to nevydržel, což je moje vlastnost, jednak jsem byl osloven oběma, jak navrhovatelem, tak paní zpravodajkou, protože hovořila o seniorech praktikujících, já jsem senior praktikující a píšící recepty. Jednak si myslím, že nebyla zdůrazněna jedna věc ani ve vystoupení pana ministra, ani v těch ostatních vystoupeních, kterou, myslím si, že je důležité zdůraznit. Čili budu velmi stručný, což je nejhorší věta, kterou řekne řečník, a pak mluví dvě hodiny. Skutečně budu velmi stručný. Pokusím se na to podívat formou recenzenta, který dělá recenzi na článek nebo na habilitační práci. Čili říci faktické a formální poznámky, které k tomu jsou.

Z těch formálních věcí bych chtěl říct, že ten návrh v podstatě trošičku kopíruje, to už tam bylo také řečeno, zprávu nebo námitky České lékařské komory, poukazuje na možná negativa, která jsou spíše potenciální, než zatím skutečná. Už zejména proto, že ty zkušenosti s těmi eRecepty ani navrhovatel, jak říkala paní zpravodajka, zatím ještě žádné nemá. Čili jde spíše o hrozby či rizika, než o ověřené vady. Já mám sám zkušenosti několikaměsíční s psaním eReceptů. Musím říci, že to je rychlejší z hlediska mě jako lékaře, když napíšu ten recept. Je to o něco pomalejší, to je pravda, při vydávání receptů v lékárně. Tam je potřeba to ověření. To trošičku zdržuje.

Také se obávám, že by ta snaha z těch faktických důvodů, že by to odložit do roku 2019 byla koncem roku 2019, na Mikuláše, poměrně stejná. Čili je to určitý strach z nového. Já jsem si myslel, že je to nějaká věc, kterou nám zase předkládají, zase nějakou blbost, kterou nám předkládají, že mě zase s něčím otravují, ale prostě tak to je o povaze člověka.

Bylo tady řečeno, kolik lékařů končí, komora uvádí 2 %. Je to hrubý odhad. Nejsou k tomu žádné faktické, ověřené zprávy, že to budou 2 % lékařů. Navíc, dělají dańové přiznání, většinou pracují s mobilním telefonem. My jsme si dovolili la propustili jsme EET, které musí zpracovávat s prominutím každý Vietnamec nebo každý hostinský, který rozhodně nemá vysokoškolské vzdělání. Ten si s tím musí nějakým způsobem poradit. V tom to asi nebude. To, co je hrozně důležité a co tady nebylo ještě řečeno, že ta zpráva... Není to kompletní. To je pravda. To určitě není. Bude to postupně nabíhat. Ale je to ochrana proti falšování receptů. To tady nebylo řečeno. Podle pana prezidenta Chudoby, což je jistě osobnost důvěryhodná, je tady několik desítek tisíc falšovaných receptů. Kdokoli z vás, jak tady sedíte, a nejste lékaři, půjdete do jakékoli razítkárny, necháte si vystavit razítko, které bude kopií nějakého lékaře, tak vám lékárník ty recepty samozřejmě vydá. A to si myslím, že je důležité. Já bych byl pro pozdržení za jediné situace, kdybychom skutečně přijali a měli funkční slovenský model, to znamená, měli elektronický občanský průkaz pacienta, elektronický registr zdravotníků a online přenos na datový cloud a pro další použití. Ale v této situaci skutečně si myslím, že jestliže to nemáme, není možné to zastavit, to už říkal kolega Vystrčil, a z těch pozitiv, která jsem tady jmenoval, je to ochrana proti falšování receptů, což považuji za velice pozitivní věc. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Plaček, který teď vystupuje ne jako předkladatel, ale jako senátor.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nevím, jestli jako předkladatel nebo jako senátor, jelikož když jsem zástupce předkladatelů, nemohu reagovat okamžitě třeba na slova pana ministra, takže ono to bude asi v obojí roli.

Pan ministr tady zmínil počty odchodů lékařů. 48. Ano, samozřejmě, je dvouměsíční lhůta k tomu, aby končící lékař oznámil registrujícímu orgánu, což jsou kraje, že končí jeho praxe. Nicméně, myslíte si, že ve chvíli, kdy se lékař rozhodne, že skončí se svou ordinací, že bude čekat na nějaké dva měsíce? On tu ordinaci zavře okamžitě. Pan ministr říkal, ano, je to možné, že v tuto danou chvíli se už vydává 15 % receptů v elektronické podobě, nicméně, troufám si říct, že to je maximum elektronických receptů z nemocnic, kde to od managementu dostali lékaři většinou příkazem.

Hovořil o tom, že zdravotnická zařízení už investovala, ano, ale ta investice už není ztracená, my přece hovoříme o tom, že chceme odklad povinnosti, ne odklad té samotné činnosti. Takže já předpokládám, že opravdu budou v tomto pokračovat všichni, nemyslím si, že tady budeme za rok, stejně jak říkal pan kolega Čunek, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, že budeme tady řešit totéž. Nebudeme, protože jsme už dneska dál. Ale pořád se řeší odklad povinnosti. A pokud ta povinnost bude a nebude jednoznačně řečeno... My teď stejně rok budeme zkoušet, nezkoušet, co to bude ten jeden rok, jak říkal pan ministr. Potom to v tom případě nemusí být ta povinnost. Tak odložme tu povinnost a je svatý klid. Chápu, že jsme totálně na hraně časové. Při trošce dobré vůle i v těchto podmínkách to lze splnit.

Já myslím, že dáváme jako Senát jednoznačně najevo, že máme s tímto obrovský problém. Ať to dopadne v Poslanecké sněmovně jakkoli, je to potom už opravdu na Poslanecké sněmovně, aby to zdůvodnila.

Musím se ohradit, pane ministře, já jsem počítačově zdatný, pokud budu chtít se podívat na lékový záznam, co se týká toho léčivého přípravku, najdu si to na internetu, ale taky mám brevíř. Má ho každý lékař, to vám garantuji. Každý. Aby se podíval, co to je za léčivý přípravek. Má tam ty nejzákladnější informace. Je to takováto bichle.

Teď možná ještě pár informací, odkaz na Zdravotnické noviny, 49, číslo z 4. prosince, kde je krásný článek pana inženýra Čermáka, který to tak jako trošku rekapituluje. Co se týká certifikátu, je to tak složitý systém, že musí být certifikát zvlášť pro SÚKL. Další certifikáty jsou pro další státní instituce, takže je to nekompatibilní pro ČSSZ, pro finanční úřad. A jenom odkaz, co se týká ČSSZ, opět moudrá organizace, eNeschopenka bude od 1. 1. 2019 a bude dobrovolná. Garantuji vám, že lékaři postupně na to prostě stejně přejdou. Ale nikdo je nenutí takovýmto drastickým způsobem k tomu, aby od 1. 1. 2018 vydávali jenom elektronické recepty, i když tam bude spousta těchto výjimek. Ono nakonec to bude zcela neznatelné. Stejně nakonec budou možná celý rok ještě, když to nebude postihovatelné sankcemi, takováto vyjádření budou stejně všichni vydávat papírovým receptem a bude to možná přesně naopak, než očekáváme.

Lékový záznam na SÚKL prostě není. Podle těch informací, které tam sděluje ten pisatel, snad bude v průběhu roku 2020, za 3 roky. Kontrola na falešné recepty není. Tak to píše. Zmizí papírový recept? Nezmizí, to už tady taky zaznělo. A eRecept neřeší recepty s modrým pruhem na omamné a psychotropní látky. Ty se nejvíce falšují. To vůbec neřeší tento systém. Ano, může dostat ten pacient SMS nebo emailem ten elektronický recept, samozřejmě, musí to být naprosto perfektně čitelné, musí to být čitelné, i ten čárový kód nebo QR kód, i na tom receptu, protože jinak to čtečka v lékárně nepřečte. Jakmile náhodou tam ještě lékař pro jistotu dá razítko přes ten kód čárový, což se bohužel děje, tak to prostě lékárna nepřečte.

Oprava chybného receptu v lékárně, rodné číslo, nelze. Tam lze změnit podle těch informací, které mám, pouze zdravotní pojišťovnu. Pokud to ten lékárník ovšem zjistí.

Předepisování na recept zastupujícími lékaři. Toto vůbec neřeší. Nelze. Čili pokud ten recept elektronický bude mít pacient předepsaný daným lékařem, který třeba ordinuje jenom jeden den v nemocnici, ten lékárník ho vrátí zpátky, tak ho bude nahánět, toho lékaře, ten, kdo ho předepisoval, který bude třeba zase až za týden. Já nevím. To bych taky rád slyšel odpověď na tuto věc.

A jelikož jsem se přihlásil, teď už tedy budu hovořit jako zástupce předkladatelů, tak bych chtěl načíst návrh usnesení Senátu z 11. schůze konané dne 6. prosince, které řeší právě tu žádost k projednání v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Usnesení Senátu z 11. schůze konané dne 6. prosince 2017. K návrhu senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 191, druhé čtení. Senát

I. schvaluje návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, jako senátní návrh zákona,

II. navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvním čtení,

III. pověřuje

1. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání,

2. pověřuje tedy senátora Vladimíra Plačka a senátorku Alenu Dernerovou, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Předseda Senátu a ověřovatel Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Větrovský. Má slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jsem byl hluboce přesvědčen o tom, že budu hlasovat pro návrh zákona, tak jak je předložen panem kolegou Plačkem, již před jednáním. Nicméně, akcent na ten můj názor teď udělal pan kolega, starosta z jedné nejmenované obce v mém volebním regionu, se kterým jsem tady teď hovořil, kterého jsem se ptal na názor. On mi řekl, že u něj v obci o 1500 obyvatelích právě kvůli elektronickému receptu skončí pediatrička. On tam již žádnou novou nedostane. Pro mě je to naprosto alarmující příklad. Myslím si, že při současném personálním deficitu, zejména venkovského zdravotnictví, byť jeden jediný lékař by měl skončit kvůli elektronickému receptu, je to prostě špatně. Já pod tím být podepsaný nechci, proto jednoznačně podporuji to, co navrhl Vláďa Plaček, nabízím, vyzývám k tomu všechny, nás tady senátory, abychom pomohli svým tlakem nebo svým úsilím tak, aby se zákon stihl projednat ještě v Poslanecké sněmovně, pokud je k tomu alespoň teoretická šance. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je paní senátorka Alena Šromová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu se snažit, abych se neopakovala, řada věcí zde již padla. Budu se snažit také neopakovat to, co jsem říkala minule, spíš jen některé úvahy nebo odpovědi na věci, které tady padly.

Padlo tady, že vůbec eRecepty, že to je letitá věc, že jsme se měli k tomu připojit a podobně, ale je pravda, že nás nic nelákalo, nic jsme v tom neviděli, proč to udělat. Tam nebyl žádný přínos. Tam nebyly slibované přínosy z ministerstva, že budu moct nahlížet do těch předepsaných léků, že budu vědět, jestli pacient je pro to sám, ale zatím to nebylo. Takže nikoho to nenutilo, nelákalo. Já nevím, kdo z vás by si pořídil přístroj, do kterého by investoval, měl by to doma, jenom by se na to koukal. Já jsem v tom neviděla žádný přínos. Musím se tedy přiznat, že teď jsem přemýšlela, jaký přínos to pro mě má. Zjistila jsem, že asi tedy přestávám používat propisku, protože ji na ten podpis už nepotřebuji.

Ale nic jiného jsem neobjevila. Dobře, to je bokem. Spíš taková poznámka. Když SÚKL a ministerstvo, když o to byl takový zájem, proč se nedělala větší kampaň už aspoň na začátku roku? Proč SÚKL neposlal své odborníky, nevyjel třeba do terénu? Proč tady ty letáky, jestli jsme připraveni na eRecepty, jsem tady já objevila až na semináři v Praze v říjnu? Proč třeba totéž nebylo k dispozici už aspoň na tom jaře na stejném semináři v Olomouci? To jen tak dotaz na SÚKL spíše. Co tady mám dál? O potížích s vyřizováním certifikátů jsem tady už mluvila. Závidím kolegyni, že ho měla za tři týdny. Ty pozdější trvaly déle. Ono to není jen o tom, vyřídit certifikát na SÚKL. Často se to vrací kvůli podpisu. Až lékař ten certifikát dostane, musí navázat kontakt s počítačovou firmou, od které má program, protože většina z lékařů v terénu určitě není "ajťáky". Firmy toho mají dost, teď se spolupracuje. Nám konkrétně se stalo, že byť je schválen certifikát ze SÚKL, tak ten podpis, který tam kolega lékař měl, se nedal použít potom do toho programu, takže musí vyřizovat stejně další podpis. Pár zkušeností s užíváním eReceptů. V podstatě i pro mě jako lékaře je to zatím zdržující věc, kór když se objeví jakákoli chyba v adrese, protože vám to skočí, že recept nelze poslat do úložiště. Chyba v adrese je např. to, že ulice Hranická 935, mezi názvem ulice a číslem není mezera, tudíž tento recept není přijat do úložiště. Pro mě to znamená vyjet pacienta, spravit celou hlavičku, znovu tisknout recept. Vím, že se to spraví, ale je to zdlouhavé, zdržuje to. V lednu, v momentě v chřipkových epidemií určitě těch chyb bude víc. Další spíše praktický problém, pokud lékárna naskenuje recept, pošle do úložiště, tam se zjistí, že je tam špatné dávkování, lékárna by to opravila, po telefonické dohodě s lékařem nemůže, ona do toho receptu vstoupit nemůže. Zavolá konkrétnímu lékaři a lékař nemůže udělat nic jiného, než že ten recept odstraní z toho úložiště. Ale trochu nás zarazilo to, že recept šel odstranit z úložiště v době, kdy už byl v lékárně naskenován v úložišti. Takže lékař recept odstranil, ale lékárna s tím nemohla nic udělat. Nevím, to jsou čistě technické věci. Dívám se, co tu mám ještě za poznámky. Co se týkalo toho, že lékaři dávali někde údaje, aby jim to někdo dal do počítače pro pojišťovnu. Ano, někteří to tak dělali, pravda, že tam chodila řada kódů, že byl kód rodného čísla a kódy výkonů. Tak to bývalo dřív. Většinou pak měli programy z pojišťoven, které byly na tohle, ale nebyly schopny akceptovat eRecept, takže si musí pořídit toto vlastně v novém. Otázka, jak bude, třeba můj konkrétní příklad, začala jsem psát elektronicky i tzv. magistraliter recepty, co jsou rozepsané. Zajímavé je, že některé mi to vezme, některé mně volala lékárna, že mi to nevzalo. Nevím proč, nevím, kde byla chyba. V dané situace jsem to vyřešila jednoduše, ten recept jsem stornovala a vydala ho v papírové formě. Ovšem tenhle důvod ve výjimkách tam není. Není tam třeba to, že to nemůžu vydat, takže nevím, jak bych udělala po novém roce. Proto se přimlouvám k tomu, abychom zkusili odložit povinnost, aby byl souběh. Já si nemyslím, že někdo z těch 40 000 lékařů, co už si požádal, že by to nechtěl psát. Všichni to budeme zkoušet, ale dělali bychom to v klidu a ne pod stresem, že něco neuděláme, že to nedáme. A teď si neumím představit situaci u nás, třeba teď na půl dne vypadl proud v rámci nějakého kopání. Ano, to vím, jenže ten lékař zase musí vzít tužku nebo si nechám udělat razítko a na každý recept budu tisknout "výpadek proudu", "návštěvní služba" a s tím to budu posílat do lékárny, aby i lékárna měla doklad, že jsem to jen tak nenapsala papírově? Já vím, ale... Tak zase tu tužku budu stejně používat. Proto se přimlouvám, abychom to aspoň zkusili, ať ta povinnost je odložena.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Peter Koliba. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážený pane ministře, je to debata, která se týká především lékařů. Proto já si nedovolím jako předseda výboru k tomu nevystoupit. Já bych trošičku uklidnil emoce a vraťme se do reality. Realita je prostě taková, a tady bych vaším prostřednictvím poděkoval panu senátorovi Vystrčilovi, který jednoznačně konstatoval, že v rámci legislativního procesu je tento návrh sice líbivý, ale obávám se, že nerealizovatelný z hlediska termínů. A druhá věc, pojďme tedy k meritu věci, proč vlastně vzniká celá tato diskuse, proč vzniká to odmítání? To odmítání je částečně způsobeno opravdu tím, že lékaři a nejen lékaři, obecně lidé se brání novým věcem. Druhá věc je, že eHealth, o které mluvíme, je celá koncepce elektronického zdravotnictví. Jen připomínám, že v květnu letošního roku jsme měli veřejné slyšení na téma elektronizace ve zdravotnictví, kde byla právě příležitost i pro pana ředitele SÚKL nám tuto problematiku přiblížit, což se bohužel nestalo. A celý tento proces je komplikovaný tím, že chybí jednoduchá identita přes elektronickou občanku, kde bychom nemuseli vyřizovat složitým způsobem certifikáty přes akciové společnosti, jako je První certifikační apod. Nicméně pojďme tedy k realitě, jaké jsou výhody eReceptu? Já osobně jsem lékař, který eRecept využívám déle než dva roky ve své ambulanci, neměl jsem s tím zásadní problém. Naopak moje pacientky jsou zvyklé na to, že si napíšou e-mail a na základě e-mailu mám na webových stránkách možnost si požádat o ten recept, mohou zavolat sestřičce, ta mi dá papírek, já jim pošlu eRecept. Je to jednoduchá procedura, na kterou když si ti lékaři zvyknou, má to celou řadu výhod pro pacienty. Zazněl tady dotaz, jaká je výhoda pro pacienty. Ta výhoda je jednoznačná, že pokud používají jen mobilní telefon, nemusí být ani chytrý mobil, mohou dostat písmenový kód, na základě kterého jim v lékárně vydají tento recept. A nemusejí opravdu čekat v čekárně, pokud jde o opakovanou preskripci, pokud jde o preskripci antikoncepce apod. Tzn. výhody jsou jednoznačné. Tady ještě chybí zástupci pacientů, kteří mají zkušenosti s eReceptem. A to by možná, vážení kolegové, kolegyně, bylo velie užitečné, kdybyste slyšeli, že ti pacienti si to pochvalují. To je něco, co bychom měli v rámci toho, že jsme rada starších, audiatur et altera pars, ať je vyslyšena i druhá strana, tak najednou bychom slyšeli, že ty výhody a to odmítání není tak dramatické. Jaké jsou nevýhody eReceptu? Hlavní nevýhodou je, že jak bylo slibováno, že to bude aplikace přátelská, jednoduchá, tak není ani přátelská, ani jednoduchá. Aplikace těch certifikátů skutečně není. Pan ředitel SÚKL mi sliboval veřejně před svědky, že do konce října aplikace bude na mobil. Dnes je prosinec a já jsem ji neviděl. Možná nejsem tak důležitý, aby mi jim představili, ale asi to tak je. Já jsem se neseznámil s mobilní aplikací. Chápu, že je s tím celá řada problémů. Faktem je, že legislativní proces začal před 10 lety a já mám stejný názor, že pokud to dnes posuneme, tak za roku tu budeme sedět a budeme to zase posouvat a budeme to zase posouvat. Toho se obávám. A skončíme úplně stejně. Co tedy udělat?

Já se obávám ještě jedné věci. My jako zákonodárci máme určitý obraz před veřejností. Vyšel signál, že tento zákon bude povinný od 1. ledna. Všichni lékaři, když se bránili, tak udělali spoustu úkonů včetně certifikátů, včetně výdajů za tyto certifikáty, včetně certifikátu SÚKL, včetně těch aplikací. Většina to stihla, někteří to nestihli, to je pravda. Ale co tito lékaři si o nás pomyslí? Vy jste nás do něčeho nutili, řekli jste nám, že to bude zákon. A teď najednou to zákon není? Já kladu tuto otázku, když budete hlasovat o tom, zda to shodit pod stůl nebo nechat platnost zákona, zvažte i svou míru odpovědnosti vůči tomu, jak vypadáme na veřejnost. Jednou něco schválíme a pak za půl roku to zase shodíme. Já si osobně myslím, že takhle by se to dělat nemělo. Já si myslím, že bychom měli být zodpovědní a ta zodpovědnost byla v procesu schvalování už té první verze. Je chybou, a to si přiznávám veřejně, i mojí osobní chybou jako předsedy výboru, že jsem nedal do toho znění zákona pozměňovací, bohužel nejsem právník a nikdo z legislativy ani z právníků, ani z Ministerstva zdravotnictví, pane ministře, mi neporadil, že můžeme podobně jako u zákona o ochraně zdraví, kouření, dát limit třeba tři měsíce k uplatnění zákona. Tak jsme měli na šest měsíců k uplatnění zákona a všechno by bylo v pořádku. To jsme neudělali. Ale obávám se, že dnes je pro to pozdě. Budeme mít zkušenost, příště to tam dáme, když to má být v zákoně. Nedá se to udělat vyhláškou, musí to být zákonem. Příště to tak dáme. A úplně závěrem k elektronické neschopence. Prosím, byl bych nerad, kdybychom otevírali další diskusi. Elektronická neschopenka je daleko horší problém než elektronický recept. Já osobně jsem o ni požádal, do dnešního dne je to více než měsíc, musel jsem zase zaslat na okresní správu sociálního zabezpečení identifikační údaje organizace. Do dnešního dne jsem nedostal odpověď. A řekli mi, že dobře, oni mě zaregistrují, ale od 1. ledna bude úplně jiná aplikace, takže je to úplně zbytečné. Takže prosím, ten proces eRecept je něco jiného než eNeschopenka, vůbec bych to nesměšoval. A úplně poslední, co bych závěrem řekl, buďme zodpovědní. Uvědomme si, že je to proces, který nelze zastavit. A já bych doporučil dát prostor nové vládě, nové legislativě, novému panu ministrovi, aby se celá záležitost přehodnotila a aby se to řádně ošetřilo změnou těchto zákonů z iniciativy Ministerstva zdravotnictví. To je můj osobní názor. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Daniela Filipiová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se nejdřív opravdu zařekla, že k tomuto nebudu vystupovat, ale jak tady běží ta debata, tak mně to opravdu nedá. Mně přijde, že u drtivé většiny vystupujících, a jsou to ti, kteří brojí proti eReceptu, tak je to snůška argumentů, proč něco nejde. Proč něco nemůže fungovat. Tady se o eReceptu mluví od roku 2006. V roce 2009 byl téměř před spuštěním. Tenkrát se proti tomu ozvala Česká lékárnická komora velmi razantně, potom to v podstatě spadlo pod stůl. A v roce 2013 se o tom začalo zase seriózně mluvit. Takže ten, kdo říká, že na to nebyl připraven, tak promiňte, zaspal. Nebo se mu do toho nechtělo jít a říkal si: "Ono to třeba nějakým způsobem dopadne jinak." Jestli lze něco elektronickému receptu eventuálně vytýkat, tak to není v zákoně, ale to je problém s tím softwarem jako takovým. Tak ale to se obracejte na správce IT, ať opraví softwarovou chybu. Promiňte, o tom to není. A myslím si, že tady by z mé strany mělo zaznít, a myslím, že to nebude nijak překvapivé, s panem ministrem Ludvíkem se v mnohém neshodneme. Ale to, co jste tady říkal na adresu eReceptu, plně podepisuji. Já si myslím, že nikdo tady od 1. ledna nebude postihovat, pokud někde něco nebude vhodně upraveno atd. To si myslím, že opravdu ten stát až tak velkým drábem není, i když si myslím, že občas je velkým drábem. Nutno říci, že eRecept už dnes vlastně funguje na bázi dobrovolnosti. Tady shodou okolností můj předřečník o tom mluvil. A jsem ráda, že to tady zaznělo. Mluví se tady neustále o nevýhodách pro lékaře, ale jsem ráda, že tady konečně zaznělo to, že je to obrovská výhoda pro pacienty. A já si myslím, páni doktoři, nezapomínejte, že jste tady především pro ty pacienty. To mám dojem, že opravdu někdy na tohle zapomínáte a ti lidé docela tu vaši péči zaslouží. A kdyby to měl usnadnit jen několika lidem práci, kontakt s lékařem, zbytečné chození k lékaři, sezení v čekárně kvůli obyčejnému receptu, tak si myslím, že to je v pořádku. Velmi často se tady argumentuje tím, kolik lékařů skončí v důsledku eReceptu. Já vám doporučuji přečíst si na zdravotnickém deníku výbornou analýzu Tomáše Cikrta, který analyzoval ukončení činnosti lékařů v posledních, myslím, že je to asi 7-8 letech. Ten trend je stále stejný. Opět, už to tady zaznělo, lékař, pokud chce ukončit praxi, musí, ne že může, musí nahlásit správnímu úřadu 60 dní předem ukončení činnosti, pokud tuto činnost nepředá rovnou někomu jinému. A pochopitelně pokud nedojde k nějakému úmrtí apod. Tam se to těžko potom dodržuje. Když se Zdravotnický deník vyptával jednotlivých krajských úřadů, jestli v důsledku toho, že od 1. ledna...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Promiňte, paní senátorko, já uklidním davy za galerií. Prosím tam vzadu, ještě nejste na řadě, buďte v klidu, není tady slyšet. Pokračujte, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane místopředsedo. Takže když Zdravotnický deník oslovil krajské úřady, jestli v důsledku toho, že k 1. lednu 2018 má začít platit eRecept, se zvýšil počet lékařů, kteří chtějí ukončit tuto činnost, tak se nijak nezvýšil. Ten trend je stále stejný a lékaři končí činnost zejména z důvodu důchodového věku. To je věc, která nás trápí nejvíc, že bohužel mladí lékaři nechtějí jít dělat praktické lékaře třeba i do těch menších vesnic nebo obcí, o kterých se tady i hovořilo. Já samozřejmě nemůžu a nikdo tady nemůže vyloučit, že nebude pár lékařů, kteří skutečně skončí kvůli eReceptu, ale já osobně si myslím, že jestli některý lékař skončí, tak to bude kvůli EET, protože to bude skutečná byrokracie a vykazování každé nesmyslné přijaté stokoruny za napsání posudku. Zaznělo to tady také od nějakého předřečníka, omlouvám se, už nevím, kdo to byl, ale my tady říkáme, že vysokoškolsky vzdělaný člověk není schopen naučit se pracovat s počítačem, resp. s elektronikou. A v rámci EET to při vší úctě chceme od každého řemeslníka, hostinského apod.? Podívejte se, páni doktoři, nepodceňujete se trošičku? A možná poslední věc, musím opravdu opakovat slova tady kolegy Vystrčila. Opravdu chcete posunovat účinnost účinného zákona od 1. ledna? To si myslím, že právníci se v koutě válejí smíchy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Žaloudík. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já slibuji, že nebudu mluvit o eReceptech, já jsem se tím musel zabývat v roce 2008 a 2011, když jsme to zaváděli, ale to máme za zadkem 20 lidí z IT, takže nemáme problém, aby doběhli, kam je potřeba, a zvládneme veškeré úkoly, které nám vlast uloží. Psaní na novinový papír, elektronizace, posílání na Mars, zvládneme všechno. Hůř se to zvládá těm, kteří jsou v tom sami. Ale já jsem tady celou dobu přemýšlel, protože to všechno, co už zaznělo, už zaznělo i dřív, tak jsem přemýšlel o tom, jak tu bylo řečeno, buďme realisté. My jsme realisté, mně se vybavil Hieronymus Bosch a Salvator Dalí. To jsou velmi veselé obrázky, ale není z nich radost. Proč tak radostné věci, jako je pokrok, vždy musí být spojeny s nějakým neštěstím? Vždyť zákonodárná aktivita, Mikuláš bude dnes něco darovat dětem, kromě uhlí od čerta by to měly všechno být radostné věci. A zase to nebude. Já bych jenom vzpomenul, protože nemám kde jinde příležitost, vzpomínáte, jak koncem srpna, kam paměť sahá, byla asi týdenní kampaň, že už po třech letech příprav nesmí být od 1. 9. žádný billboard u silnice, protože je to zákon? Vzpomínáte na to? To už jsme zapomněli. Ony tam ty billboardy jsou, akorát tam nejsou ta polonahá děvčata, ale je na tom státní vlajka, takže už z úcty tam člověk nikdo nevrazí hlavou těch 20 metrů od silnice a už to nevadí. Vzpomínáte, náš národní majetek, radostní věc, lithium se řešilo asi týden, možná 10 dní. Kdo ho teď bude řešit, jak to máme, je to naše, není to naše, nevíme, také už je to pryč, zapomeňme na to. Já si myslím, že to bude podle jednoho ministra, který byl předpředpředpředchozí v roce 2011, 2012, kdy vznikaly ty zákony "3, 7, 42, 8" nebo ty jejich novely. A tehdy jsme upozorňovali, že některé věci jsou nekonzumovatelné a do dneška se nekonzumují. Například to, jak poučíte ráno paní, která jde na operaci, o všech léčebných možnostech a jejich ekonomické náročnosti, když žádný doktor neví, kolik co stojí, protože je to v paušálu, něco v lékárnách, něco v bonusech. Tak to samozřejmě nedodrží. A tehdy ten ministr rozhodil ruce a říkal: "No, tak se to nebude dodržovat." A teď mi tady racionálně vysvětlili, že stejně není možno ten zákon do konce roku změnit, tak se na to postavím moderně, tedy manažersky a říkám: "No tak co, tak se zákon nebude dodržovat." I odcházející pan ministr i přicházející pan ministr říkal, že žádné sankce nebudou, v tom zákoně jsou nula až dva miliony, to nějakou dobu nebudou. Mezitím se 10 nebo 20 % lékařů postupně bude adaptovat na elektronické recepty, někteří se nezadaptují vůbec a my prostě nebudeme sankce dodržovat. K tomu to směřujeme, buďme racionální. Já skutečně v tom nevidím realismus. Ale tady v tom, co se kolem toho děje, ano, samozřejmě existuje taková lišácká cesta, která je mi blízká, poslat to do Poslanecké sněmovny, ať si s tím poradí, že jo? Oni nás ještě mohou nechat svolat mezi Vánocemi a Novým rokem, abychom ještě něco potvrdili. A takto pěkně vyhecujeme společnost tak, že k 31. budou mít všichni pocit, že přijeli ti Marťani a začínají hvězdné války. Vůbec o nic nejde, přátelé, elektronizujeme zdravotnictví podle podmínek, které na to kdo má u hájovny nebo v centru Prahy. A já jen teď racionálně. Ta legislativa nám asi řekne, jestli je ještě možno něco změnit, nebo není možno změnit. A všichni se shodli na tom, že od 1. 1. to 100% nebude, ačkoli to tak nějak všichni chtějí, někteří míň, někteří víc a někteří už to dávno mají a už i zapomněli, že to zavedli. Spíš by mě zajímalo, kdy zmizí ty billboardy od silnic. Na tom už teď nikdo také nepracuje. Také v zákoně. Dodržování zákonů, prosím vás, to je to hlavní, na co bychom měli dbát. Tak jsem jen rád, že jsem mohl připomenout ty billboardy. Určitě se rozhodnete nejlépe, já nebudu nikoho ohýbat žádným směrem, ale musel jsem to takto říci, dělá mi to dobře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že jak z debaty tak z jednání předtím je zřejmé, že v zásadě elektronickou preskripci Senát spíš podporuje, vidí jako užitečnou věc, ale má trochu problémy s nepřipraveností systému. Já bych si z toho důvodu dovolil navrhnout doprovodné usnesení k této věci. Ať už hlasování o novele dopadne jakkoli, tak si myslím, že je na místě, aby Senát prostě deklaroval svou podporu principu elektronické preskripce, moderní, efektivní, neobtěžující, přidanou hodnotu přinášející elektronické preskripce. A současně tu lítost, že se vůbec tím musíme zabývat, že ten systém není v takovém stavu, abychom s tím neměli nějakou míru problémů. A také vyzvat Ministerstvo zdravotnictví a SÚKL, ať už to dopadne jakkoli, pokud jde o zákon, tak aby se tento stav pokud možno co nejrychleji napravil. Já myslím, že těch bolestí, které v tom jsou v tuto chvíli, nebo té jisté absence nebo aspoň minimálně pocitu absence přidané hodnoty, tak tu bylo vyjmenováno dneska dost. Ten návrh, který jsem připravil, máte rozdaný. Takže já vás potom poprosím o podporu tohoto doprovodného usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Plaček. Hlásí se jako senátor. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, zase budu vystupovat v obou dvou rolích. Jednak za předkladatele a navrhuji tedy, alespoň souhlas očima některých spolupředkladatelů už jsem viděl, co se týká toho doprovodného usnesení, takže myslím, že svým doprovodným usnesením bychom mohli vyjádřit souhlas. Aspoň tak to vidím od spolupředkladatelů. A ještě mi dovolte jen velice krátkou reakci na vystoupení paní senátorky Filipiové, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Přínosy pro pacienty, ono to souvisí i s tím, co říkal pan senátor Koliba, zase vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Přínos pro pacienty, ano, samozřejmě to lze poslat e-mailem, ten elektronický recept, nebo SMS, ale prosím, komu to budeme jako lékaři posílat? Především asi těm mladým pacientům. Ono to asi těm 80letým babičkám a dědečkům moc asi neřekne. A myslím si, že to jsou především příjemci receptů a léčivých přípravků. Nechci to zlehčovat, nechci být populistický, ale nehrajme si na to, že je to tak obrovský přínos. Ano, to jsme tady také sdělili, že lékař, který ukončí svou praxi, musí 60 dní předtím nahlásit registrujícímu orgánu. Nicméně znovu zdůrazňuji, jestliže se ten lékař rozhodne den ze dne, on ano, skončí, nahlásí, ale ordinovat už nebude. Prostě 60 dnů ordinovat nebude, lhůta uplyne a je to vyřešeno. Nezaznělo tu také to, že spousta těch lékařů, obzvláště praktických, má detašovaná pracoviště na venkově. A jestliže takovýto skončí, který má, řekněme, čtyři detašovaná pracoviště, a i kdyby neskončil, ale nechá si to jen v tom jednom místě, tak zase naopak ti pacienti budou muset jezdit do centrálního pracoviště a skončí na těch detašovaných pracovištích, i když bude vydávat elektronické recepty. Konečně možná ještě poslední dvě poznámky. EET a zdravotníci. Pokud se podíváte do programu dnešního jednání a pokud vyslovíte souhlas se zkrácením projednávání ve výborech, je to na programu ještě tohoto jednání schůze Senátu. Zase aby byla k 1. březnu zdravotnická zařízení z této povinnosti vyjmuta. A prosím, nikdy tady snad nezaznělo, že by zdravotníci a lékaři nebyli schopni pracovat s výpočetní technikou. Já jsem naopak na začátku říkal, že i ti, kteří nikdy počítač neměli, tak třeba si ho zrovna teď před 14 dny zakoupili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Přišel jsem jen, abych ukojil žízeň prahnoucího na poušti, kolegy Žaloudíka, takže ty billboardy, je to tak s těmi billboardy, že ty povinnosti teď mají krajské úřady. Musí ale vydat správní rozhodnutí. Když nebudou odstraněny, tak je na své náklady odstraní krajské úřady a budou je přefakturovávat. To jen tak. Jinak co se týká lékařů, tak vás mohu informovat, že z krajů my ty informace máme. Po hříchu jsou to všechno lékaři ve vysokém důchodovém věku, kteří oznámili, že končí. Takže oni by skončili stejně brzy.

A druhá věc je, že říkat, že elektronický recept ... Každý z nás, jak jsme tady, skoro si myslím, že tady není nikdo, a přitom nejsme věková skupina pod 40 let stoprocentně a dál to nemusím počítat, má mobil, jak jsem si všiml, a určitě je pro nás všechny pohodlné si nechat poslat recept právě s tím, proč bych chodil s recepty, když mobil s sebou mám, takže se to ujme. U nás jsem navštívil některé ordinace, které to používají již dlouho, například v Uherském Hradišti velmi významná neurologie. Tam si to nemohou vynachválit a funguje to. A hlavně, o tom už nemá snad ani cenu mluvit. Myslím si, že je to zase jenom velká bublina. Všichni víme, že to nebude k 1. lednu. Všichni jste to možná neslyšeli. Měl jsem možnost dvakrát mluvit na nějaké lékařské konferenci, protože řídím zdravotnictví, a byl tam možná budoucí pan ministr. Ten je také proti zrušení e-receptů.

Věřte mi, že to je úplně k ničemu, nechají uplynout tyto lhůty a kolegové, kteří to předkládají, nevím, jestli je do voleb blízko nebo daleko, ale chtějí zkrátka nějaké skupině vyhovět. To, že všechno není dokonalé, víme. To, že se nic nestane a že budou moci psát recepty, víme také. A to, že se za to nikomu nic nestane, víme také, tak proč se tady už zdržujeme dvě hodiny, to tedy nevím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký. A než přijde k řečništi, nemohu si odpustit poznámku, že většina mobilů má i video, takže už vůbec nebudeme muset chodit k lékaři a uděláme to videokonferencí.

Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, diskuse je zde velmi zajímavá. V podstatě je z této diskuse jasné, že v České republice, aniž by to bylo nařízení ministerstva, e-recepty fungují minimálně, jak tady říká pan kolega Žaloudík, od roku 2013, 2010. Ve všech nemocnicích, ať to jsou okresní, krajské, fakultní, všude to funguje. Nyní někdo rozhodl, že se připojí. A řekněme si, že ostrovní systémy fungují všude. Nyní je otázka, jak tyto ostrovní systémy jsou nastaveny, jestli ostrovní systém, jak je nastaven, když to řeknu v Brně, jestli je stejný, jako je v Liberci, anebo není, nebo tyto ostrovní systémy se nám ještě zhroutí. To je ještě další věc, která tady nezazněla. To je jenom technický pohled na věc. Tyto ostrovní systémy nám tedy nějak fungují a nefunguje nám pouze venkov, myslivny a tyto věci, protože praktičtí lékaři apod. jsou většinou venkovští lékaři, to je o venkovu. A řekněme si, pane ministře, že se tady poukazovalo a chtělo na SÚKLu, kdy to bude. SÚKL v podstatě zvoral na co se sáhlo a prostě to není. Plus vyhláška. Podívejte se, slibovalo se, že vyhláška bude, že bude někdy 15. listopadu nebo kdy, ale nebyla. Přitom vyhláška, jak si pamatuji, o čínské medicíně byla za týden hotová. Je to opravdu otázka, jaké mají úředníci na ministerstvu priority, a podle toho, jak pracují.

Ale v tuto chvíli souhlasím s tím, že tento zákon asi bude platit, nyní je otázka, jak se bude dodržovat. A druhou věc, kterou vím, a to mám životní zkušenost, že když vám někdo přijde na kontrolu, tak k lékaři může přijít a přijde dívenka, která udělala, řekněme nyní na podzim, maturitu, bude mít razítko, že je oprávněna kontrolovat. Některá kolegyně tady vydá recept špatně nebo papírový, a ona řekne, v zákoně je to takto a dá jí pokutu.

Pane ministře, věřím vašemu čestnému slovu. Ale vy tam jako ministr nebudete, ale pak je to problém, pak doktor pokutu zaplatí, protože zákon je jasný. (Z pléna: Může se odvolat.) Ježíšmarjá, odvolá, ale to je otázka, nikdo neví, jak odvolání dopadne. To je základní problém, který existuje. Vím, že jste charakter, vašemu čestnému slovu bych věřil, ale je to vaše derniéra, takže sorry, dnešním dnem vaše čestné slovo padá. Je to tak, to si řekněme na rovinu.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pane senátore, vy víte, jaká bude koalice?

Senátor Jiří Vosecký:  Myslíte? Všechno je možné, ale tomuhle nevěřím. Některé věci jsou možné, ale tomuto nevěřím.

V tuto chvíli si myslím, že je-li hypotetická šance s tím něco udělat – kolega Plaček říká, že je to možné – tak já to podpořím. Ale je to proto, že ministerstvo selhalo, protože nevím. Pane ministře, řídíte SÚKL?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pane senátore, nemůžete diskutovat s panem ministrem z očí do očí. Už se nikdo nehlásí a končím obecnou rozpravu. A na stole máme návrh pana senátora Čunka na zamítnutí a návrh výboru schválit s pozměňovacími návrhy, což by ale mohlo být až v podrobné rozpravě. Říkám to správně. Jenom hodnotím, jak jsme na tom.

(Hlásí se paní zpravodajka.) Nebojte se, paní zpravodajko, nepřijdete o nic, rozprava byla bohatá. Ptám se navrhovatele jako prvního, zda se chce vyjádřit. Vyjadřoval už se mnohokrát, nechce, děkuji. Nyní tedy paní zpravodajka. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Chtěla bych říct, že se debaty zúčastnilo 12 senátorů a senátorek, s tím, že někteří vystoupili opakovaně. Mé závěrečné slovo je takové, že bych chtěla zdůraznit, že neodmítáme elektronizaci zdravotnictví, neodmítáme digitalizaci, chceme jenom, aby to vše bylo implementováno postupně a s rozumem.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych chtěla říci paní senátorce Filipiové, že většina lékařů je opravdu gramotných a počítač využívá, protože některá slova jsou až moc invektivní, a myslím si, že lékaři pro své pacienty udělají vždycky maximum možného.

Zazněl zde jednak návrh na schválení návrhu, tak jak byl schválen ve zdravotním výboru, ve znění pozměňovacího návrhu. To je první návrh. A druhým návrhem je zamítnutí. Nejdříve bychom měli hlasovat o neschválení.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Mám obavu, že to nepůjde takto jednoduše, také bych byl rád, ale protože tam je pozměňovací návrh, tak ten je až po podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Měli bychom nejprve hlasovat o návrhu pana senátora Čunka na zamítnutí.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobře, budeme nejprve hlasovat o zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Má někdo námitky? Zdeňka Hamousová s právem přednosti. Paní senátorko, ano, je tam ještě rezoluce. Já jsem na ni nezapomněl, ale ta je až na konci procesu.

Senátorka Alena Dernerová:  Omlouvám se. Pane předsedající, touto rezolucí myslíte doprovodné usnesení?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, mám ji tady připravenou, ale není teď ještě na řadě. Má někdo námitky? Paní senátorka Wagnerová má námitky?

Kdo navrhl schválení, výbor navrhl schválení s pozměňovacími návrhy, nevím, jak se s tím vypořádat. Kdyby byl návrh schválit, tak je mi to jasné, to vím.

Budeme hlasovat po znělce o návrhu zamítnout. Ano, všichni kývají, takže spustím znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 22 je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, při kvoru 33 se pro vyslovilo 9, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Budeme podle mého názoru pokračovat hlasováním o návrhu výboru. Nebo musíme otevřít podrobnou rozpravu, abyste mohli pozměňovací návrhy přednést.

Otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Hampl Václav. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane místopředsedo za slovo, vážený pane ministře, odcházející... (Smích.) Jak jsem avizoval, jenom tady načtu návrh usnesení k této věci.

Návrh usnesení Senátu z 11. schůze 6. prosince 2017 v souvislosti s projednáváním návrhu senátního návrhu zákona Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších zákonů, senátní tisk č. 190.

Senát Parlamentu ČR

1. považuje efektivní moderní elektronickou preskripci za vysokou prioritu v oblasti zdravotnictví,

2. vyjadřuje proto lítost nad nedostatečnou připraveností systému elektronické preskripce v době krátce před původní účinností zákona č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších zákonů,

3. důrazně vyzývá ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv k urychlení přípravy systému tak, aby byla minimalizována rizika masivního náběhu povinné ePreskripce a maximalizován prospěch zejména pro pacienty, popř. i pro lékaře a lékárníky.

To je tedy znění mého návrhu usnesení. Když jsem to četl, tak jsem si všiml, že tu mám malou chybičku, jak je to napsané, ale načetl jsem to správně. Jenom potom bude potřeba v článku 2 - před původní účinností zákona nikoli zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Vystřídali jsme se u řídícího pultu a jako další do podrobné rozpravy se přihlásila paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Už jsem tento návrh četla na konci své zpravodajské zprávy, ale navrhuji tedy, aby Senát schválil tento návrh senátního návrhu zákona, ve znění, které schválil zdravotní výbor, a je to tedy z 82. usnesení 10. schůze konané dne 23. 11. 2017. A to ve znění pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Takže do podrobné rozpravy se nikdo již nehlásí další. Podrobnou rozpravu končím. Poprosil bych nyní k vysloveným návrhům pozměňovacím, aby se vyjádřili jak pan navrhovatel pro oba a paní zpravodajka také pro oba. Budeme hlasovat a poprosil bych tedy paní zpravodajku, aby nás provedla hlasováním, ano? Takže dávám znělku.

Prosil bych tedy paní zpravodajku, aby nám řekla, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Alena Dernerová:  Byl tady nejprve návrh pana předkladatele, jestli by nešlo odhlásit všechny a přihlásit, aby tady bylo ....

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Odhlašuji všechny. Vyndejte si a zandejte své karty. Počet karet se nám ustálil, takže prosím. Ne, ještě ne, už. Tak, paní zpravodajko.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, děkuji. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který byl přijat zdravotním výborem.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  O tomto dávám hlasovat. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 50, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Další.

Senátorka Alena Dernerová:  A nyní budeme hlasovat o návrhu jako o celku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Nyní budeme hlasovat o návrhu jako o celku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 46, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Návrh byl schválen, a proto podle § 130 ....

Senátorka Alena Dernerová:  A ještě budeme hlasovat o doprovodném usnesení pana kolegy Hampla.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže prosím o načtení. Nyní prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Teď bychom měli hlasovat o doprovodném usnesení pana kolegy Hampla.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 25 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti byli nula. Návrh byl přijat.

Senátorka Alena Dernerová:  Další hlasování by mělo být o usnesení Senátu o urychleném projednání zákona v PS. Kolega Plaček to tady již načetl.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

A nyní podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně dalšímu ústavnímu projednání a za druhé, aby návrh zákona odůvodnili v PS a podle organizačního oddělení tři senátoři, takže jestli pan kolega Plaček, paní kolegyně Dernerová a ještě paní kolegyně Šromová.

Přistoupíme k hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 27 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 61, proti byla nula. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, paní zpravodajce.

Senátorka Alena Dernerová:  Já bych chtěla všem kolegům moc poděkovat za vstřícný přístup. Věřte tomu, že opravdu elektronizaci budeme podporovat v rozumné míře. My lékaři. Děkujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Projednávání tohoto bodu končím.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážené kolegyně a kolegové, přijměte poděkování také ode mě. Já myslím, že jsme udělali dobrou věc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím o klid. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU

Tisk č. 189

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 189. Petici projednal VVVK. Ten určil jako svou zpravodajku senátorku Jaromíru Vítkovou. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 189/1. Petici dále projednal na žádost VVVK také VZVOB. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Václava Lásku. Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to zástupce petentů Pavel Černý. Dávám o tomto návrhu hlasovat. Prosil bych o klid, abyste věděli, o čem budete hlasovat. Budeme hlasovat o tom, že pan zástupce petentů Pavel Černý zde vystoupí. Podle dohody na Organizačním výboru bylo dohodnuto, že zástupci petentů potom budou vystupovat po třech minutách, a to dvakrát. Takže dávám o tom hlasovat. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 28 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 47, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů. Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené, projednávanou peticí se mohou zúčastnit schůze Senátu. Z pozvaných se omluvil ministr obrany, ministr vnitra a ministr zemědělství. Těmito dotčenými osobami jsou poslanec Zdeněk Ondráček, doc. JUDr. Jan Wintr, Ph.D., katedra teorie práva a právních učení právnické fakulty, vrchní rada, plukovník Ing. Zdeněk Bambas, ředitel ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, Policejní prezidium ČR, Ing. Tomáš Trávníček, prezident a člen představenstva LEX, Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní se omluvil a pověřil pana Davida Karáska, MBA, viceprezidenta Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní, dále Ing. Jiří Janota, představitel Českomoravské myslivecké jednoty, ten se omluvil, pověřil jednatelku spolku, paní Martinu Novotnou.

Přistoupíme k hlasování, aby tyto osoby, které jsem vyjmenoval, se mohly zúčastnit projednávání Senátu. Takže dávám hlasovat. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 29 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 43, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí.

Než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na tři minuty, a to dvakrát, jak bylo dohodnuto včera na Organizačním výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 30 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 45, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Nyní uděluji slovo zpravodajce VVVK, paní senátorce Jaromíře Vítkové. Prosil bych jenom organizační odbor, aby v předsálí zajistil klid. Děkuji.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Pěkný podvečer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, senátoři. Jen krátce na úvod bych vás chtěla seznámit se svojí zprávou k projednávání uvedené petice.

Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU byla do Senátu předána 25. července letošního roku. Následovalo projednání ve VVVK 22. září. 5. 10. proběhlo zde v jednacím sále veřejné slyšení. V průběhu přípravy své zprávy jsem kontaktovala řadu subjektů, jednohlasem se zástupci Ministerstva vnitra ČR, se Sdružením na obranu práv majitelů zbraní LEX, dále se společností s ručením omezeným ALFA – PROJ, samozřejmě se zástupci petičního výboru, ale také jsem projednávala tuto záležitost jak osobně, tak písemně se zástupci veřejnosti, s občany svého senátního obvodu. Dalším důležitým vstupem do této problematiky byl dopis náměstka ministra vnitra pro řízení sekce vnitřní bezpečnosti, pana doktora Ing. Jiřího Nováčka, a samozřejmě také důležitým podkladem bylo stanovisko VZVOB.

Na základě těchto všech podkladů projednal VVVK návrh usnesení, který jsem připravila s tím, že byl doplněn o body ze stanoviska jmenovaného VZVOB. Takže v této chvíli nevím, jestli budou následovat vystoupení petentů a dalších zástupců zde přítomných, protože jinak bych přečetla návrh usnesení našeho výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím, ano, přečtěte ho.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Takže přečtu přílohu 80. usnesení VVVK. Je to návrh usnesení Senátu Parlamentu. Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici č. 8/17 obsaženou v senátním tisku č. 189, konstatuje, že petice č. 8/17 proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU, senátní tisk č. 189, je důvodná. Dále konstatuje, že je v zájmu evropských zemí koordinovat úpravu národních zbraňových zákonů při společném postupu v boji proti terorismu a ochrany obyvatel před teroristy. Za další, některé body směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole, nabývání a držení zbraní, zjevně nesledují a nemohou naplnit účel boje proti terorismu. Zejména v částech omezujících či regulujících držení zbraní, které k teroristickým útokům nikdy nebyly použity, jejich charakter je ani do budoucna k páchání teroristických útoků nepředurčuje. Za další, některé body směrnice více než boj proti terorismu sledují cíl odzbrojení veřejnosti na úroveň, která je obvyklá v některých členských zemích EU. Za další, zbraňová legislativa ČR je zcela přiměřená a správná. Reflektující jak v ČR tradiční právo držet zbraň pro ochranu života, zdraví a majetku, tak aktuální hrozby plynoucí z teroristických útoků. A za další, není důvod, aby ČR omezovala nad rámec nezbytný pro boj s terorismem právo českých občanů držet zbraň pro osobní obranu.

Dále Senát Parlamentu ČR doporučuje, aby vláda při přípravě zákona implementujícího směrnici Evropského parlamentu a Rady 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole, nabývání a držení zbraní, důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní, zejména pak u těch částí směrnice, kde omezující či zakazující ustanovení zjevně nemají souvislost s avizovaným bojem s terorismem. Za další, urychlila přípravu a projednávání nové legislativy prováděcích zákonů, konkrétně zákona o zbraních, zákona o nakládání se zbraněmi v oblasti vnitřní bezpečnosti a zákona o munici. Za další, při přípravě nové legislativy prováděcích zákonů, konkrétně zákona o zbraních, zákona o nakládání se zbraněmi v oblasti vnitřní bezpečnosti a zákona o munici, přihlédla ke zpřísnění této legislativy v novele ze dne 15. 6. 2016.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní kolegyně. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru VZVOB, panu senátorovi Václavu Láskovi. Prosím. A vy se posaďte, prosím, ke stolku zpravodajů.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jenom velmi krátce, náš výbor k žádosti petičního výboru projednal danou petici a přijal stanovisko, které bylo zcela inkorporováno do usnesení výboru, takže ho nebudu znova načítat, neb jste ho všichni slyšeli. Další diskusi si schovám až po vystoupení petentů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Nyní otevírám rozpravu. Jako první zřejmě vystoupí zástupce petentů, pan plukovník Pavel Černý. Dobrý den, prosím, máte dvakrát tři minuty.

Pavel Černý:  Dobrý den. Úvodem, mohl bych se zeptat, šlo by spojit ty dva časy dohromady? Ty tři a ty tři...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Nebudete-li se dožadovat dalšího spojení, tak ano, prosím.

Pavel Černý:  Vážení senátoři, vážené senátorky. V prvé řadě opravdu moc díky za to, že tady můžeme vystoupit a něco říci, nejenom za mě, ale za těch dneska už 110 tisíc občanů, co podepsali naši petici.

Tito lidé ji v minulých letech podepisovali proto, aby jednak vyjádřili své velké znepokojení ze ztráty svých práv majetku a též to od nich měl být jistý apel na politiky, své politické zástupce, aby se snažili zabránit tomuto, a to ze všech sil. Náš Senát se již po dvakráte vymezil, co se týká odsouzení té skutečně hloupé zákazové směrnice, co má prý ve jménu boje proti terorismu nesmyslně odzbrojit naše slušné občany. Jednou už ve svém usnesení ze dne 20. dubna 2016 a podruhé byla vámi ona zákazová bruselská směrnice obdobně odsouzena coby škodlivá, diskriminující a víceméně i nebezpečná, a to nedávným prohlášením senátního bezpečnostního výboru a následně i zdejšího výboru petičního.

To však zatím popravdě není rozhodně tím, co bychom od vás zde čekali. A také to, co by mohlo statisícům občanů této země nyní pomoci. Protože zhola nic neřeší pouhé konstatování, že ona směrnice Evropské komise tento skutečný, hloupý diktát Bruselu, který nebezpečí skutečně nikomu z nás nezajistí, a bohužel, jen vzbuzuje zlobu lidí a nevůli k původní, jistě dobré myšlence společné Evropy, že totiž je tato zákazová direktiva špatně nebo krajně škodlivá a může se negativně podepsat i na bezpečnosti ČR, na tom se shodla už v minulosti jak sněmovna, vláda, Bezpečnostní rada státu a náš prezident. A také vy, vážení senátoři, v již zde zmíněných prohlášeních. Avšak pouhé odsouzení špatné věci, tedy suché konstatování, že jsme proti něčemu nedobrému, samo o sobě nestačí. Míněno, že nic neřeší, hloupost či špatný úmysl nezastaví. Jen jakýsi deklarovaný postoj, tedy pouhá slova, totiž samo o sobě nezabrání špatnosti, co něco ničí. To dokážou jenom činy. A ty po vás nyní, vážení senátoři, lidé chtějí. Prostě, očekávají, že se proti nepravostem a nespravedlnosti, co je má nyní postihnout, konkrétně postavíte, neb implementace obsahující hrozivé změny jde již do sněmovny. A něco skutečného, konkrétního pro občany této země a své voliče v tomto ohledu zkrátka uděláte. Nechceme již, prosím, slyšet opravdu nic neřešící ujišťování, že jste proti bruselské směrnici, chceme od vás skutečně činy. Někdo jednou řekl, že zlo vyhraje na světě tenkrát, až ti dobří, co něco dělat mohou, zkrátka neudělají nic. A vy, prosím, nyní pro nás opravdu můžete dnes a tady máte šanci vykonat, cosi konkrétního pro statisíce lidí, co nic zlého neudělali, co jim nyní chtějí brát jejich práva a majetek vlastněný v souladu s naší současnou, a to vysoce funkční legislativou.

Vážení senátoři, zkrátka, nemalá část naší společnosti, kterou zde zastupujete, od vás nyní čeká jasný krok, podobný jako v této věci udělala již před několika měsíci sněmovna. Apelujeme na vás nyní, hlasujte, prosíme, pro ústavní změnu zákona, která se nyní, tak i do budoucna, bruselské zákazy nemají rozhodně být konečné, jeví jako největší hráz proti poškozování slušných českých občanů. Nehledejme, prosím, důvody, proč to nejde, nebo nespekulujme, že to třeba možná nepomůže. Nějaké jsme proti směrnici Evropské komise, co by mohla poškodit naše občany, ale také jsme současně proti ústavní novele, co by mohla jejich práva a majetky chránit, to skutečně již neřeší. Zkrátka, vyzýváme vás nyní, udělejte, prosím, naprosto vše, abyste zvýšili naše šance na to, abychom my vaši voliči, kterých práva máte zde na půdě Senátu hájit, o ně prostě a své legálně získané majetky nepřišli. A kdyby to byla šance podle nás sebemenší, měli byste to, prosím, udělat. Lidé to od vás očekávají. Nehledejme nikdo, prosím, skutečně nedůstojné výmluvy pro to, proč tohle prostě neudělat. Nikdo zde nebude v budoucnu se snažit občany jaksi na povel ozbrojovat, jak říkají nějaká senzacechtivá média, jak i tendenčně tvrdí někteří politici. Žádní občané zde skutečně nezačnou po ulicích divoce střílet jako na Divokém západě, po domnělých teroristech. Není ani pravdou, že ústavní novela prý nic nezachrání, neb je údajně za všech okolností unijní právo nadřazené naší ústavě. A stejně tak je nepravdou či spíše lží, že budou údajně vznikat jako houby po dešti, doslova, a bujet nějaké nebezpečné snad domoobrany, či vznikat prý rovnou nějaké lidové milice. Není to ani o tom, že zapojením majitelů legálních zbraní skutečně v extrémních situacích do případného udržení pořádku nebo obrany naší vlasti by náš stát nějak selhal a rezignoval na svoji funkci. A, prosím, dost už něčeho takového, jako bianco šeků a o tom, že údajně chybí navazující zákony, což je s prominutím ohranou písničkou. Věcný záměr zákonů asi již před dvěma měsíci schválené naší vládou dozajista takovou funkci plní.

A poslední možná, o tom, že to prý jde i bez ústavy... Vážené senátorky, vážení senátoři, je nám líto, ale asi nejde. Při zjevných současných, nejen evropských tlacích na zakazování doslova všeho a před případným nebezpečím možná i nějakého populisty jednou ve volbách se jeví ústavně podložený právní rámec řádově mnohem vyšší pojistkou toho, že tento stav vydrží možná politické, všechny otřesy, než když to bude jenom prostý zákon.

Mimo jiné půjde o potvrzení toho, že stát věří svým slušným, prověřeným občanům. A občané zase proto věří svému státu.

Vážení senátoři, velká část veřejnosti má bohužel o vzniku Senátu pochybnosti, někdy o účelu existence druhé komory.

Schválením novely ústavního zákona o bezpečnosti můžete nyní vy ukázat svým občanům, že zachování bezpečnosti vám leží na srdci, že Senát, což si myslíme, není skutečně zbytečný.

Pavel Černý:  A my, slušní čeští občané, vaši voliči, proto věříme, že budeme zakrátko ohledně tohoto nového ústavního zákona hlasovat, budete moudře, a že nás tímto krokem co nejlépe ochráníte. Děkuji vám moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám za vystoupení. Nyní do rozpravy hlásí se někdo ze zástupců petentů? Dívám se na tribunu. Prosím. Dobrý den, kdybyste řekl na mikrofon své jméno, prosím.

David Karásek:  Dobrý den, jmenuji se David Karásek, jsem mluvčí Sdružení LEX na ochranu práv držitelů zbraní. Rád bych tady navázal na pana podplukovníka Černého, konkrétně to tvrzení, že tato změna ústavního zákona nepomůže, protože je v rozporu s evropským právem, a že evropské právo je vždy, za všech okolností nadřazeno i ústavnímu právu. To je sice pravda, ale takto tato věc vůbec nestojí.

Návrh, který máte na stole, nejde do nějakého konfliktu s evropským právem, nepočítá se s tím, že by nastal tento konflikt mezi ústavním právem a evropským právem a ústavní právo by jaksi převážilo. Ten návrh naopak staví na evropském právu, na primárním evropském právu, na zakládajících smlouvách, které jsou nadřazeny i směrnici. V těchto zakládajících smlouvách, včetně lisabonské smlouvy, jsou určité okruhy regulace, zejména je tam národní obrana a vnitřní bezpečnost, uvedené jako výjimky, výslovné výjimky, které si může každý stát zařídit po svém. Toto je pokryto základním evropským právem, zakládajícími smlouvami. Tudíž schválíte-li tuto změnu, pak bude tržní zbraní pokryto těmito výjimkami a my nebudeme muset zavést některé části této směrnice. Říkám, některé části této směrnice, protože další takovou fámou je, že tato směrnice je celá špatná a měla by celá být odmítnuta. To není pravda. Já jsem to několikrát vyvracel i v médiích. Naopak jsou tam i některé věci, které měly být zavedeny už dávno. Ale to jsou věci, se kterými ČR nebude mít problém, protože my je už máme zavedené dávno.

V této věci bych zmínil ještě jednu takovou záležitost. Je možné, že ve věci této ústavní změny popřejete sluchu spíš odpůrcům této změny a že ji neschválíte. Já bych v tom případě položil takovou řečnickou otázku, co uděláte potom? Protože předpokládám, že stále bude platit to, co bylo odsouhlaseno na výborech, dokonce už i jednou v Senátu, že vám záleží na právech českých občanů, že nesouhlasíte s evropskou směrnicí. A ti občané, kteří vás všechny určitě mnohokrát kontaktovali osobně, telefonicky, nebo písemně, žádali vás o podporu tohoto návrhu, ti vás pak samozřejmě budou kontaktovat znovu a budou se ptát, dobrá, jestli to stále všechno platí a vy jste odmítli tuto možnost, jak zajistit naše práva, co tedy budete dělat, jak je zajistíte. To už nebude jen řečnická otázka. Ti lidé budou skutečně chtít slyšet, ne že nesouhlasíte s omezováním jejich práv, ale jak tomu omezování zabráníte, jaký máte plán, jak ta práva ochráníte.

David Karásek:  Já už v podstatě končím. Takže vezměte, prosím, i toto do úvahy. Já tento návrh beru v podstatě jako jedinou možnost, jak ochránit práva českých držitelů zbraní a vůbec českých občanů, a přitom nejít do výslovného konfliktu s evropským právem. Přijmout ústavní princip, který by se odvolával a stavěl na výslovné výjimky v evropském právu, v zakládajících smlouvách, které stojí i nad samotnou směrnicí. To je jediný způsob, který já v této věci vidím. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. A nyní podle seznamu by měl vystoupit pan poslanec Zdeněk Ondráček. Je tomu tak? Prosím, pane poslanče. (Zdeněk Ondráček sděluje, že by chtěl vystoupit až později.) Dobře, děkuji vám, pane poslanče. Ano, při projednávání zákona potom, dobře. Nebyl jste přeškrtnutý, přečetl jsem vás. Nyní by měl tedy vystoupit pan doc. JUDr. Jan Wintr, Ph.D., katedra teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Prosím, pane docente. Dobrý den.

Jan Wintr:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za příležitost vystoupit k tomuto tématu. Myslím, že debata politická o tom, jak nastavit regulaci zbraní v EU a v ČR, je legitimní politická debata, týkající se jak vnitřní, tak zahraniční politiky. Téma, ke kterému se ale chci vyjádřit, je ten návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon o bezpečnosti ČR. Chci se na něj podívat z ústavně právního hlediska. Domnívám se, že ten návrh ústavního zákona v této podobě je zbytečný, nesmyslný a potenciálně nebezpečný. Domnívám se, že je zbytečný proto, že neplatí to, co říkali moji předřečníci. Není to způsob, jak bránit aplikaci práva EU na našem území. Právo EU, pokud je vydáno v mezích pravomocí EU, což může přezkoumat například Evropský soudní dvůr, tak má přednost před právem členských států i před ústavami členských států. Čili tok, že si takovéto ustanovení napíšeme do ústavy, nám nepomůže.

Domnívám se, že toho cíle, kterého chce petice dosáhnout, což je jistě legitimní debata, se má dosahovat klasickými prostředky, jako je využití prostoru, který máme jako ČR při přijímání zákona, který implementuje tu směrnici, jako je jednání na evropské úrovni o případné změně té směrnice, jako je žaloba před Evropským soudním dvorem na neplatnost té směrnice, pokud se domníváme, že EU překročila své pravomoci. Ten ústavní zákon nebude hrází proti Bruselu, jak řekl zástupce petentů. Zadruhé považuji ten návrh za nesmyslný. Tak, jak je formulovaný, tak říká, že občané ČR mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. A odstavec 2 říká, že státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR. Rozsah podrobností stanoví zákon. A teď ovšem žádný takový zákon není, čili neexistuje žádná povinnost k obraně, při které používají občané ČR vlastní zbraně. Čili ten návrh ústavního zákona v tomto ohledu je prázdný a tudíž nesmyslný. A potenciálně nebezpečný je podle mě v situaci, kdy bychom ho brali jako vyvolání očekávání toho, že budou přijaty tedy nějaké prováděcí zákony, které vytvoří nějaké systémy, jak se občané podílejí na obraně vlasti se svými vlastními zbraněmi. Domnívám se, že toto má smysl skutečně vážně promyslet, že to není tak, že by nám to, že nemáme ústavní zákon, bránilo přijímat běžné zákony, jako je třeba ten zákon o připravenosti občanů k obraně státu, který jsme nedávno projednávali na Legislativní radě vlády. Ale vyvolávat očekávání, že bezpečnost bude zajišťována kromě armády a ozbrojených sil, ozbrojených sborů ČR ještě celou řadou občanů s vlastními zbraněmi, se domnívám, že je nebezpečné. Domnívám se, že bezpečnost ČR vždy závisela na míru a spolupráci v Evropě. A všechny významné osobnosti českého státu v minulosti hledaly cesty, jak zajišťovat bezpečnost v Evropě spoluprací států v Evropě. Tím současným způsobem, jak zajišťujeme naši bezpečnost, není to, že řada občanů má doma zbraně a je připravena je používat k obraně vlasti, ale je naše zapojení do funkčních systémů mezinárodní bezpečnosti, jako je NATO a EU. Domnívám se, že mnohem více uděláme pro naši bezpečnost, když se budeme snažit být konstruktivními a aktivními členy EU, snažit se vyjednávat o evropských směrnicích, snažit se dodržovat evropské směrnice a nevytvářet způsoby, jak je obcházet.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na čas, pardon.

Jan Wintr:  Poslední minutu. Domnívám se, že velmi významnou roli tady hraje Senát. Senát je významným orgánem ČR, pokud jde o zahraniční a evropskou politiku. V této roli má stejné postavení jako Poslanecká sněmovna. A sehrál už velmi významnou roli při připomínkování předpisů EU, při používání různých nástrojů, které mají národní parlamenty vůči předpisům EU. Klíčovou rolí Senátu ale je být ochráncem stability Ústavy. Senát plní nezastupitelnou úlohu jako pojistka proti účelovým změnám ústavního systému. Mám za to, že ji mnohokrát splnil a velice bych si přál, aby ji splnil i v případě tohoto návrhu ústavního zákona. Děkuji za pozornost, děkuji za trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane docente. A nyní, protože se už nikdo nehlásí dále, otevírám rozpravu. A písemně je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Cieńciała. Prosím, pane kolego. Mikrofon je váš, pane senátore.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážená dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, vážený předsedající, vážení hosté, pokládám za svou povinnost vyjádřit se ke dřívějším závěrům a doporučením stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která považuje návrhy novely ústavního zákona číslo 110/11/98 Sb., o bezpečnosti ČR ve znění pozdějších předpisů za nepotřebný a potenciálně škodlivý. A také k usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jakožto i ústavněprávního výboru z listopadu tohoto roku, která doporučují Senátu návrh tohoto zákona zamítnout. Nejsem odborníkem na ústavní právo a ani nemám právní vzdělání. Nemohu však ignorovat několik desítek e-mailů občanů, kteří mě a zřejmě i většinu z vás oslovili s požadavkem, abychom v Senátu podpořili návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR v podobě, který schválila dolní komora parlamentu. Musím přiznat, že i bez intervencí celé řady těchto pisatelů jsou moje názory obdobné a dávám za pravdu těm více než 100 000 občanů, kteří připojili svůj podpis pod petici za schválení návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Stejně jako tito nemlčící občané si přejí zachovat právo na držení a nošení zbraní v jeho současné, společností uznávané podobě, a to včetně nezbytných bezpečnostních podmínek. Myslím si, že se mohu podepsat pod to, mi poslala jedna z pisatelek. A sice že je potřeba respektovat princip, že držení zbraně je občanské právo, nikoli privilegium udělované státem. Sdílím také názor, že celá směrnice Rady EU o omezení legálně držených zbraní vychází z mylně prosazovaného názoru, že méně legálně držených zbraní znamená méně kriminality. Někdy si myslím, že opak je pravdou. Naše republika má pravděpodobně jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu, který by mohl být vzorem dalším evropským zemím. A podle informací, jež jsem obdržel od kompetentních odborníků, kteří v tomto oboru pracují a podnikají, nám takovýto zákon v jiných zemích závidí, jako je například Švýcarsko. Přitom novela ústavního zákona nezaručuje nic jiného, než že současný stav zůstane zachován. Získání zbrojního průkazu a následně i zbraně se bude nadále řídit zákonem číslo 119/22 Sb. v platném znění a tudíž nikdo nebude oprávněn k použití zbraně v rozporu s tímto v praxi osvědčeným zákonem. Ztotožňuji se s názorem, že držitelé zbraní jsou převážně lidé s vysokým morálním kreditem a silným pocitem osobní odpovědnosti. A stát by jim měl dát najevo svou důvěru. Závěrem chci upozornit, že úplná transpozice a implementace evropské směrnice může zlikvidovat řadu podnikatelů a výrobců zbraní a střeliva včetně jejich zaměstnanců, ohrozit činnost sportovních střeleckých klubů a se značným přitvrzováním v tomto směru i značně zkomplikovat činnost mysliveckých spolků. Nevím, proč bychom měli likvidovat to, co je dobré a velmi dobře funguje, a řídit se diktátem, který zjevně většina našich občanů nepodporuje. A proto budu hlasovat pro přijetí novely ústavního zákona číslo 110/111/98 Sb., o bezpečnosti ČR ve znění pozdějších předpisů. A nakonec trochu emocí. Takový spisovatel, básník, polský, já vám tento citát uvedu v polštině, napsal po válce... (polština) Čili to je takové básnické pojetí a zkušenost lidí osvícených a zkušených po 2. světové válce. Já věřím, že takový stav nenastane, ale kdo by řekl před několika lety, že nastane případ Jugoslávie, že nastane případ Ukrajiny, že nastane případ Krymu? Buďme informovaní optimisté. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Nechtěl jsem vás přerušovat, ale vzhledem k tomu, že jste citoval usnesení výboru, tak se váš příspěvek spíše vztahoval do obecné rozpravy toho následujícího senátního tisku než projednávání této petice. Ale respektoval jsem vaše právo vystoupit. Nyní se s přednostním právem hlásí do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jsem nechtěl vystupovat, ale poté, co pan místopředseda "upozornil" na to, že ne ve věci petice mluvil můj kolega Cieńciała, tak já musím upozornit, že kdo zejm. mluvil ne ve věci petice, byl pan docent Wintr, který se dokonce právem profesionálně zabývá a vyloženě, a chtěl jsem to říci později, zneužil možnost vystoupení k tomu, aby nás informoval o bodu, který teprve budeme projednávat. Samozřejmě je to jeho právo, já jsem to chtěl nechat bez povšimnutí, ale poté, co to samé bylo, řekněme, vyčítáno mému ctěnému panu kolegovi, tak to tady musím zmínit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ohrazuji se proti vašemu slovu "vyčítáno", nic jsem nevyčítal, pane kolego, pouze jsem jemně upozornil. Další, kdo se hlásí do rozpravy, je pan senátor Václav Láska, prosím.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, nejdříve musím reagovat na kolegu Vystrčila vaším prostřednictvím.

Tam se mluvilo jenom o té novele. A mluvili tam všichni. Jak zastánci, tak odpůrci. Takže vyčítat panu docentu Winterovi, že zrovna on zneužil diskusi, je nepřípustná selekce. Pokud to máme kritizovat, jako že to teď kritizovat chci, tak pak kritizujme všechny. Bohužel tento nešvar a toto nepochopení a toto

matení bodů, petice versus projednávání novely ústavního zákona, doprovází tu petici od začátku. 80 % veřejného slyšení o petici nebylo o ničem jiném než o diskusi o novele ústavního zákona o bezpečnosti. Nechci vám tu petici předčítat, protože jste ji určitě všichni četli. Ale vidíte v té petici někdo cokoli, co by se týkalo požadavku na zavedení ústavního práva, na změnu ústavního zákona? Tam vůbec nic takového není. Dokonce z dikce považujeme stávající legislativní podmínky v této oblasti v ČR za naprosto vyhovující a bezproblémové, skoro bych dovozoval, že petenti žádné změny zákona v této oblasti nechtějí. Petice je vyjádření určité naprosto reálné obavy o tom, že směrnice EU omezí stávající držitele zbraní. O tom je. Na to reagoval Senát, na to reagoval jak náš výbor pro obranu a bezpečnost, tak výbor pro petice. Reagovaly zcela kontinuálně s názorem Senátu na tuto problematiku, protože tu bylo správně citováno, že tu směrnici jsme kritizovali už dvakrát, o tom je. Ale to, co se tu teď odehrává, je určité přivlastnění si názoru, jak situaci řešit. Petenti, kteří to podepsali, 100 000 lidí, vyjádřili obavu. Ale neřekli, jaké řešení je správné. A pokud tu teď předkladatel petice tvrdí, že jedno jediné řešení je správné a kdo pro něj nebude hlasovat, tak je proti držitelům zbraní, tak si usurpuje něco, pravomoc, kterou mu ti petenti nesvěřili. Tak to je. Já k vám mám prosbu, kterou pravděpodobně stejně nedodržíte, ale pokud bychom zvládli držet současnou diskusi v tomto bodu o znění petice a o usnesení, které navrhl petiční výbor, a schovali si diskusi o změně ústavního zákona na bod následující, tak si myslím, že by to bylo velmi rozumné a fajn. Pojďme se o to pokusit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Dobrý večer, pane předsedající, dámy a pánové, hosté, kteří nás přišli požádat. Já jsem členka výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, která uspořádala v tomto sále veřejné slyšení k petici proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU. Bohužel sama jsem se na tuto akci z pracovních důvodů nedostala, ale doufám, že jsem byla dostatečně informována. Prostor k vystoupení dostali dnes zástupci navrhovatelů ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon o bezpečnosti ČR ve znění ústavního zákona 300/2000 Sb. Dále zástupce výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, zástupce katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a samozřejmě i zástupci petičního výboru a petenti. Nechybí ani zástupci Policie ČR, ministerstev, zástupce Českomoravské myslivecké jednoty, zástupce LEX, Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní. Jak předchůdci hovořili o korespondenci, kterou byli vyzýváni k aktivnímu přístupu a ke konání a vyjasnění celé situace, jsem dostala mnoho nejen od mužů, ale i od žen, takže jsem se pochlapila a dovolila si vystoupit, přestože to není moje parketa. Shoda všech panuje v tom, že novela směrnice EU o kontrole nabývání a držení zbraní z května letošního roku je zbytečně restriktivní a v mnoha ohledech omezí práva držitelů soukromých zbraní a v některých oblastech se až komicky snaží zcela bez duše omezit i sběratele zbraní, sportovce, pořadatele akcí, při nichž se jako dobové rekvizity používají historické zbraně. Mnohokrát bylo řečeno, že stávající naše národní legislativa o zbraních je jednou z nejlepších na světě, zajišťuje důkladné prověřování zájemců o zbraně a že není absolutně důvod zpřísňovat jejich držení. V této souvislosti je možno ostatně uvést, že i proto vláda souhlasila s podáním žaloby ČR k soudnímu dvoru EU na neplatnost směrnice Evropského parlamentu a Rady EU. V čem však shoda nepanovala, byl názor, zda je vhodné zabránit implementaci zmíněné evropské směrnice do české legislativy formou úpravy ústavního zákona, a to cestou propojení držitelů zbraní s jejich povinností ve prospěch národní bezpečnosti, která náleží do legislativní působnosti státu.

Pokud se na předkládaný návrh na změnu ústavního zákona díváme z hlediska ústavněprávního, určitě není nutný. Pokud ale činíme z hlediska politického, pak se jako potřebný jevit může. Je třeba, aby vláda při přípravě zákona, kterým se má implementovat směrnice Evropského parlamentu a Rady EU, důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní, zejména pak u těch částí směrnice, kde se omezuje či zakazuje ustanovení a zjevně nemají souvislost s avizovaným bojem s terorismem. Čili toť vše, co bych ráda řekla, aby vedlo k tomu správnému závěru. Pan kolega velmi dobře hovořil, že ty možnosti jsou dvě. Já doufám, že vybereme tu správnou, tu dobrou, to "ano". A ještě jednu poznámku, že doplnění ústavního zákona je věc, v níž je bezpodmínečně nutné postupovat uvážlivě, obezřetně. Ale na druhé straně, pokud se na problém díváme očima všech petentů, kteří podepsali, je na našem zvážení, zda tento krok neučinit. Děkuji vám za pozornost a doufám, že vše dopadne ve prospěch ČR a lidí, kteří zbraně nezneužívají, kteří naopak cítí povinnost je použít pouze, pokud nejsou sportovci či z jiného oddílu ve prospěch obrany ČR a obrany své. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Také děkuji, paní senátorko.

A další do rozpravy do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych navázal na vystoupení pana senátora Lásky. Já jsem rovněž chtěl upozornit na to, že petice se nijak nedotýká změny českých právních předpisů, natož jakékoli změny ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Poku se podívám do petice, je nadepsaná "jsme proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU". V prvním odstavci se konstatuje, že petenti žádají vládu a europoslance, aby čelili tendencím EU zpřísňovat podmínky. Druhý odstavec tlumočí vůli nejvyšším orgánům EU, že petenti jsou plně pro zachování práva umožňujícího nabývat a nosit zbraň, zkracuji ten text. A třetí odstavec, že petenti prohlašují, že jakékoli další úpravy zákonů v této oblasti by měly do budoucna být vedeny ne na evropské úrovni, ale výhradně řešeny vlastní legislativou. V ústavním zákoně ani o žádných dalších zákonech ČR v petici ani slovo. Ještě k panu kolegovi Vystrčilovi, co tu říkal, tak všichni počínaje zástupce petičního výboru, panem Černým, mluvili více o tom ústavním zákoně než o obsahu petice. K dalšímu výroku pana Černého, a dostávám to i v e-mailech, které dobře zorganizovaná lobby držitelů zbraní – to není kritika, to je konstatování, každý má právo samozřejmě obracet se na senátory a další zástupce státu – tak ovšem se argumentuje tím, ale i ve veřejné debatě, že směrnice má za cíl boj proti terorismu. A jakým způsobem tedy ta regulace může k boji proti terorismu přispět. Pokud se podíváte do textu směrnice, tak v tzv. recitálech nebo chcete-li preambuli, což je velmi rozsáhlé, tak se teroristické činy jako slovní spojení objevuje jen jednou, jinak je tam celá řada dalších cílů, které ta směrnice sleduje. Například zamezit zneužívání palných zbraní pro trestnou činnost, tady je mj. i ten ohled na nedávné teroristické činy. Je tady také řečeno, že jsou-li palné zbraně zákonně nabity a drženy v souladu se směrnicí, měly by se používat vnitrostátní předpisy týkající se nošení zbraní, lovu nebo sportovní střelby. Upravuje se tady definice zprostředkovatele, to je ve vztahu k obchodu se zbraněmi, v rámci nastavení pravidel jednotného trhu. Dále činnost podnikatele, definice, co zahrnuje atd. Sledovanost zbraní ve vztahu k obchodu, jejich značení atd. Tzn. Není pravda, že prvotním cílem směrnice by byl boj proti terorismu, což je tvrzeno a následně směrnice zpochybňována jako směrnice, která nemůže vést k efektivnímu boji proti terorismu, s čímž bych i já souhlasil, že rozhodně tato směrnice zásadně nijak boj s terorismem neovlivní. Nicméně to není tím jejím hlavním účelem, jak se nám velmi často tvrdí. Ani já se nebudu šířeji zabývat ústavním zákonem, protože to máme vlastně další bod. Ale pouze obecně k tomu tvrzení, že kdybychom přijali nějakou ústavní úpravu, tak nám to umožní bránit se převzetí evropských směrnic týkajících se zbraní do našeho národního práva. Opět tady v těch předchozích vystoupeních, myslím, že to byl pan Černý nebo možná zástupce LEX, tvrdili, že by nám to tu obranu poskytnout mohlo. Je pravda, že smlouva o EU v článku 4, odst. 2 má určitá ustanovení, která by mohla bránit převzetí některých právních předpisů evropského práva za určitých okolností. Jedná se o národní identitu, která spočívá v základních politických a ústavních systémech včetně místní a regionální samosprávy. A respekt k základním funkcím státu, zejm. těm, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. A zejm. národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu. Pokud se podíváte na tu směrnici, doopravdy se ta úprava týká jiných věcí než těch výjimek, které jsem tu citoval ze smlouvy o EU. A ani ten ústavní zákon není způsobilý poskytnout "ochranu" ČR před povinností transponovat tu zmíněnou směrnici nebo některé, které budou případně dále tuto oblast regulovat. To si myslím, že z pohledu toho, co teď tady projednáváme v tomto bodu, by stačilo. K ústavnímu zákonu se vyjádřím v dalším bodu jako zpravodaj ústavněprávního výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím a prosím paní zpravodajku, aby se nám vyjádřila k právě proběhlé rozpravě, prosím.ů

Senátorka Jaromíra Vítková:  V právě proběhlé rozpravě vystoupili zástupci petentů, pan Černý, za společnost LEX pan Karásek. Dále za Karlovu univerzitu docent Wintr. A následovali kolegové senátoři a senátorky, celkem vystoupilo pět senátorů a senátorek. Ve svých vystoupeních zdůrazňovali bohužel nejen záležitosti týkající se petice, ale i se vyjadřovali k dalšímu bodu. Takže bych se vrátila zpět k tomu, co bylo v návrhu na usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, petice a lidská práva. A poprosila bych o hlasování tady k tomuto návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je tomu tak, takže přistoupíme k hlasování, já si vás dovolím sezvat. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Jaromíra Vítková, tzn. Tak, jak je uvedeno v senátním tisku č. 189/1. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je teď už 30, takže já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 31 registrováno 59, kvorum 30, pro návrh 43, proti 1, tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu s tím, že návrh usnesení Senátu byl přijat. A budeme pokračovat dalším bodem. A tím je

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Tisk č. 165

A vidím tady pana senátora. Prosím, máš slovo, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že jsem se nemohl ještě přihlásit na hlasovacím zařízení, tak to tak činím přímo u pultíku, kdy chci poprosit o hlasování a projednávání následujícího zákona i po 19. hodině, abychom nemuseli ten bod přerušovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Připomínám, že máme ještě druhé kolo voleb členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, takže to musí také ještě proběhnout.

Jde tedy o projednávání a hlasování po 19.00 hodině tohoto bodu a druhého kola volby členů Rady ÚSTR.

Vzhledem k tomu, že to byl procedurální návrh, dávám o něm hned hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 32 registrováno 60, kvorum 31, pro 49, proti jeden. Tento návrh byl schválen.

Pokračujeme v projednávání návrhu ústavního zákona. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 165. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, vítám vás u nás a máte slovo.

Poslanec Zdeněk Ondráček:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, v předchozí části jsem nevystupoval, byť jsem byl trochu zaskočen průběhem, protože se mi zdálo, že tyto body se nějak prolínají a měl jsem vystoupit až za předkladatele.

Dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který předložila skupina 35 poslanců, já jsem byl jedním z nich.

V poslední době opakovaně slýchám, že český zákon o zbrani je velmi dobrý. To je nepochybně pravda. Ale současně to má být důvod, proč ústavní zákon měnit nepotřebujeme. Ústavou máme ovšem zaručeno třeba i právo na ochranu v nouzi, v nemoci či ve stáří. A přitom máme dobré a funkční sociální zákonodárství.

Ústava zakazuje trest smrti, ale ten byl dokonce už v okamžiku přijímání Listiny základních práv a svobod zrušen. A tak bych mohl pokračovat i nadále.

Smyslem aktuálního návrhu není provést jakoukoli revokaci v držení zbraní. Cílem je dnešní optimální stav potvrdit a zachovat.

Opakovaně je zdůrazňováno, že ústavní novela nezabrání tomu, aby Česká republika musela implementovat onu nešťastnou směrnici o zbraních, že ústavní novela se směrnicí o zbraních nesouvisí. To je nepochybně pravda.

Nemůžeme se ale tvářit, že směrnice o zbraních a ústavní novela neexistuje ve dvou paralelních vesmírech a vzájemně se nikde nesetkávají. Novela ústavního zákona má tvořit v rámci našeho vnitrostátního právního řádu jednoznačný a pevný základ pro vytvoření budoucího stabilního systému nakládání se zbraněmi na území České republiky. Systém, který jednak umožní legálním držitelům zbraní zapojit se v zákonech stanovených v případech do zajišťování bezpečnosti ČR a který zároveň maximálně využije výjimek, které poskytuje jak směrnice o zbraních, tak primární právo EU.

V souvislosti s tímto návrhem se často zmiňuje, že neprofesionální držitelé zbraní mohou v krizových momentech napáchat více škody než užitku. Na jedné straně to většinou prohlašují lidé, jejichž povědomí o používání zbraní je velmi slabé. A na druhé straně bude skutečně do budoucna úkolem státu zajistit, že držitelé zbraní budou jednak schopni, ale také ochotni v krizových situacích státu vypomoci. Konkrétní systém nebo systémy záloh či školení a výcviku, které by to měly zajistit, budou nepochybně ještě detailně diskutovány.

Zahraničních systémů, z nichž se lze inspirovat, je celá řada, například Finsko, Švýcarsko, baltské státy, popřípadě Israel.

Závěrem lze poznamenat, že ústavní zákony by se skutečně měly měnit jen střídmě. V tomto případě se ale jedná o mimořádně závažné téma, které propojuje jednak znaky otázky naší obranyschopnosti a hlavně naší ochoty se bránit, pro ten účel se připravovat.

Na tomto návrhu je zásadní právě i otázka aktivního zapojení veřejnosti. Můžeme sice neustále mluvit o tom, že bezpečnost by měla zajišťovat profesionální složka státu, ale ty nemohou být vždy a všude. Stát není žádná izolovaná entita. Tento stát tvoříme my všichni a v případě potřeby bychom jej měli také bránit.

Děkuji vám za pozornost, vážené senátorky a senátoři, kteří jste zde v sále vydrželi.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk č. 165/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Václav Láska. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 165/3. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Eliška Wagnerová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 165/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jak už tady zaznělo, ústavně-právní výbor jako garanční výbor projednal návrh zákona. Vezmu to dnes obráceně a začnu usnesením.

Výbor doporučuje Senátu zamítnout návrh zákona, dále určil mne zpravodajem a pověřil předsedu, aby o závěrech výboru zpravil předsedu Senátu.

Z důvodů, které zazněly už při projednávání na ústavně-právním výboru, bych zde nyní některé uvedl. Myslím, že je v zásadě docela dobře shrnul pan doc. Wintr, který mluvil o zbytečnosti, nesmyslnosti a potenciální nebezpečnosti zákona.

K této zbytečnosti se v zásadě dá říct, jak už jsem tady u předchozího bodu zdůvodňoval, že ústavní novela, tedy novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, není způsobilá ochránit Českou republiku před povinností převzít do národního práva evropské předpisy. Před chviličkou to tady připustil i zástupce předkladatele, tedy poslanec skupiny, která návrh v Poslanecké sněmovně navrhla.

To znamená, že tento argument, který se i ve veřejné debatě velmi pravidelně objevuje, je zcela falešný a z tohoto hlediska je to doopravdy zcela zbytečné. Je to zbytečné i z toho hlediska, protože jak rovněž i petenti, jejichž petici jsme před chvílí projednávali, tak opět i zástupce předkladatele tady před chvílí řekl, že naše národní úprava držení zbraní je kvalitní, to znamená, nepotřebuje žádnou úpravu, práva držitelů zbraní jsou ošetřena v dosavadní právní úpravě a na jejich postavení navrhovaný zákon nic nezmění.

Opět v předchozím bodu pan doc. Wintr poměrně přesně popsal provázání povinnosti podle zákona o bezpečnosti podílet se na zajišťování bezpečnosti s navrhovaným právem. Protože doopravdy v článku 3 v odst. 2 ústavní zákon o bezpečnosti České republiky stanoví povinnost ať už státním orgánům, orgánům územní samosprávy, právnickým osobám, tak i v některých případech to může být fyzickým osobám podílet se na zajištění bezpečnosti v rozsahu, jak již upraví běžné zákony.

Doplňované ustanovení odst. 3, to právo držet a nosit zbraň a střelivo tak je vázáno výhradně na povinnost článku 3 odst. 2. Jak už tady bylo řečeno, žádná taková povinnost v tuto chvíli není stanovena, ale i kdyby stanovena byla běžným zákonem, tak opět nepotřebujeme měnit ústavní zákon o bezpečnosti ČR, protože stačí běžný zákon. Ona je také absurdní představa, že by na základě odstavce 2 stát někomu uložil povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti, a pak by mu v tom bránil. K čemu ošetřovat právo podílet se na zajišťování bezpečnosti ze strany státu, když ten stát to pojímá v dosavadní právní úpravě jako povinnost. To nedává přece smysl, že by stát někomu povinnost stanovil, a pak by mu řekl: Ale nesmíš to dělat, protože já ti to právo odebírám. I z tohoto hlediska je ta úprava naprosto absurdní. Další věc, která se v té veřejné debatě diskutuje, a to souvisí s tím, co jsem právě řekl, komu se nějaké právo přiznává, tak se veřejně zmiňuje, že se tím má ochránit právo různých skupin držitelů zbraní držet zbraně. Konkrétně se změní myslivci, zmiňují se sportovní střelci, zmiňují se členové klubů vojenské historie, kteří organizují ty historické bitvy s replikami historických zbraní. Ani jedna tato skupina nemá stanovenou povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR, to znamená nemůže jí svědčit ani to právo, které je na takovou povinnost vázáno. Ani myslivcům to žádné právo nezajistí, ani sportovním střelcům to žádné právo nezajistí, ani členům klubů vojenské historie to žádné právo na držení zbraní a střeliva nezajistí. I z tohoto hlediska je to naprosto nesmyslné a stejně tak se dá souhlasit i s argumentem, že to může být potenciálně nebezpečné, protože celistvost republiky, její svrchovanost, hranice republiky zcela přirozeně bezpečnost v této oblasti musí zajišťovat stát. Představa, že některé soukromé skupiny občanů ČR by přebíraly tuto úlohu státu, by spíše svědčila spíše o tom, že stát není schopen zajistit své základní funkce, což bych nerad připustil z pohledu nás, jako zákonodárce nebo v tomto případě dokonce ústavodárce. Doopravdy ze všech hledisek, ať už se na to podíváte z kteréhokoliv úhlu pohledu, ta úprava nedává žádný smysl. To, co tady také rovněž zaznělo, že chybí prováděcí předpisy, které by tedy někde stanovily povinnost a v závislosti na to i to právo držet zbraň, to já považuji za doprovodný argument, který není úplně zanedbatelný, protože nevíme, jaký je ten záměr stanovit povinnost a právo podílet se na zajišťování bezpečnosti. Ty předchozí důvody považuji za mnohem podstatnější. Pro tuto chvíli bych skončil, pak se případně ještě zapojím i já jako senátor do debaty. Nicméně toto byly základní důvody, proč na ústavně-právním výboru výraznou většinou bylo schváleno doporučení zamítnout návrh zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a my jsme se opět vyměnili. A nyní prosím, abyste se posadili ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátor Václav Láska? Přeje si vystoupit.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane zástupce předkladatelů, kolegyně, kolegové. Je moc věcí, co bych k této problematice chtěl říct jako zpravodaj. Ale když vidím to množství přihlášených, myslím, že zazní plno věcí, na které budu chtít reagovat, takže si nějaký delší proslov schován až do obecné rozpravy a teď vás jenom seznámím s usnesením, který náš výbor přijal. Náš výbor rozjednal tuto věc na své 8. schůzi, pak přerušil projednávání bodu, vrátil se k tomu na své 10. schůzi a přijal následující usnesení:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury senátorka Eliška Wagnerová? Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové. Jenom chci připomenout, že to byla první komise pro Ústavu a parlamentní procedury, tedy senátní komise, která se vyjádřila k návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. A ta slova, která se tady už několikrát citovala, to znamená, že návrh považuje za nepotřebný a potenciálně škodlivý, právě pramení z toho našeho usnesení, které jste všichni dostali, doufám tedy alespoň, už dávno tomu je, do svých e-mailových stránek, takže já jeho obsah nebudu opakovat, to bych tady zbytečně zabírala čas, kterého je samozřejmě málo. Je tam asi osm bodů, kde odůvodňujeme náš negativní postoj k tomu a připomínám, že komise vydává expertní stanovisko, že to není jaksi politické stanovisko. Je to expertní stanovisko. Myslím si, že i k němu byste měli možná při hlasování přihlížet. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko a nyní otevírám obecnou rozpravu. Písemně jsou přihlášeni pan senátor Hajda a pan senátor Oberfalzer. Jako první vystoupí pan senátor Hajda. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové. Stojíme dnes před rozhodnutím, zda podpořit novelu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, která ve dvou větách zakotvila ústavní právo na zbraň ve prospěch vnitřní a vnější bezpečnosti. Návrh této novely má určitou souvislost s kontroverzní evropskou směrnicí o zbraních, kterou navrhla evropská komise v listopadu 2015 a v březnu letošního roku ji schválil Evropský parlament. Proti této směrnici, která pod rouškou boje proti terorismu odzbrojuje legální držitele zbraní, se v minulosti vyslovila nejen střelecká veřejnost z řad myslivců, sportovních střelců, milovníků vojenské historie a držitelů zbraní pro osobní obranu, ale proti směrnici se již dříve také postavily ve svých usneseních i ministerstvo vnitra, vláda ČR, sněmovna a bezpečnostní rada státu. Česká republika byla však bohužel na zasedáních orgánů EU opakovaně přehlasována. Obdržel jsem mnoho informací a připomínek od českých myslivců, kteří tvoří u nás stotisícovou komunitu, přičemž většina z nich je organizována v Českomoravské myslivecké jednotě. Cituji z jejich oficiálního prohlášení: ČMMJ se již dříve opakovaně vyslovila zásadně proti stávajícím netransparentním návrhům novely směrnice 91 Evropského hospodářského společenství. Rovněž vyjadřujeme naše obavy i do budoucna, kdy Evropská komise bude po dvou letech účinnosti směrnice provedené změny posuzovat a případně se bude směrnice opět novelizovat, takže může dojít k dalšímu omezení legálních držitelů zbraní formou postupných restrikcí v několika krocích. Já bych tady vážení kolegové a kolegyně měl jednu poznámku ve vztahu k vám. Když přijde směrnice z EU, která se nám nelíbí, ať jsou to zakřivené nakládačky apod., tak pochopitelně všichni na to nadáváme, ale měli bychom být hrdi na to, že máme jeden z nejlepších zbrojních zákonů v rámci Evropy a myslím si, že ty státy, které píší na naše ústředí, jsou toho dokladem, jak nás chválí apod. Zde chci uvést, že není také pravdou, že myslivců se směrnice netýká, jak někdy slyšíme. Směrnice zkrátí platnost zbrojního průkazu z 10 na 5 let.

Myslivci budou potřebovat registraci a zbrojní průkaz třeba i na úředně znehodnocené zbraně, kterých visí desetitisíce někde na zdi jako dekorace. Směrnice nastaví omezení pro nezletilé studenty lesnických škol, kteří dosud mohli mít zbraň od 16 let. A bude tak ohrožena výchova, vzdělávání a praxe těchto mladých myslivců a lesníků. V neposlední řadě směrnice uvrhly do právní nejistoty tisíce loveckých poloautomatických zbraní. Nejvíce znepokojující jsou opakovaná prohlášení některých europoslanců a úředníků Evropské komise v čele s předsedou Jean Claude Junckerem, že směrnice je málo ambiciózní, tedy málo přísná a do dvou roků můžeme očekávat velmi přísnější podmínky. Vzhledem k tomu, že zakotvení nového ústavního práva je jednoduše srozumitelné a spočívá v jediném souvětí, vyniká jeho vysoce demokratický symbolický význam ve vztahu občan – stát, přičemž nezakládá žádné nežádoucí rozvolnění odborných a zdravotních podmínek stávajícího běžného zákona číslo 119 z roku 2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který je všeobecně odborníky považován za přísný, výborně vyvážený, dobře funkční a jeden z nejlepších na světě vůbec. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva obsahuje klauzuli, že bezpečnost je v kompetenci členských zemí EU, lze předpokládat, že novela ústavního zákona o bezpečnosti vytvoří prakticky základ toho, že ČR nebude muset implementovat nepodařenou směrnici EU o zbraních do národní legislativy v plné tvrdosti. Jedná se totiž o směrnici regulující vnitřní trh EU, takže je logické, že nemůže být nadřazena běžným ani ústavním zákonům zajišťujícím bezpečnost členského státu EU. Proto je v pořádku, že také vláda v srpnu 2017 podala k soudnímu dvoru EU žalobu na neplatnost směrnice. Faktem je, že novela spočívá v pouhém přidání dvou vět jako odstavce 3 článku 3, přičemž podmínky pro držení zbraní se nerozvolňují ani se žádné zbraně nebudou nikomu nutit. Nikde není ani slovo o střílení teroristů, ani se nejedná o Divoký západ 19. století apod. Po prozkoumání veškerých informací a vyslechnutí nejrůznějších názorů na věc si myslím, že novela ústavního zákona o bezpečnosti je symbolickým i praktickým krokem, který přispěje k zachování skvělého českého zákona o zbraních a zachování vnitřní i vnější bezpečnosti nás všech. Chtěl bych udělat jen poslední poznámku. Poslanecká sněmovna se domnívá, že toto plně pochopila, a proto nám tento zákon poslala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A jako další s písemnou přihláškou do obecné rozpravy je zde pan kolega Jiří Oberfalzer, prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, protože zatím není ve hře návrh na schválení, dovoluji si podat návrh na schválení tohoto návrhu ústavního zákona. Myslím, že se budeme cítit všichni lépe, když se stane součástí naší Ústavy.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji vám, pane kolego. S přednostním právem se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, se myslí pravý opak, než můj kolega z gymnázia Jirka Oberfalzer. Myslím si, že Ústava není cár papíru. Mnozí jsme se tu připojili k výzvě, aby se Ústava měnila co nejméně, aby ústava byla zachována v těch pořádcích tak, jak byla kdysi dávno nastartována. A už mnohdy jsme se přesvědčili o tom, že její tehdy strůjci, kteří tvořili ji tvořili za velmi krátký čas a velmi narychlo, byli docela prozíraví. Osobně nemám nic proti žádným střelcům, proti myslivcům, máme vlastní myslivecký spolek v naší obci, máme tam biatlonisty, teď jsme podpořili mládežníky biatlonové, kdy jedna biatlonová puška stojí pro děti 20 000, takže jsme jim také přispěli. Čili to není proti těm, kteří tu zbraň mírumilovně využívají a kteří nemají pohnutky k tomu, aby chtěli někde střílet po lidech. Ale jsem šokován. Dnešní den mě dostal do situace po 28 letech, kdy si uvědomuji, jak ta revoluce byla sametová. Ona je přesametělá, protože jak je možné, že je tady zpravodaj tohoto zákona za navrhovatele, který byl příslušníkem SNB, který používal obušek a stál na druhé strany barikády těch, kteří stáli na Újezdě a v jiných částech Prahy v ten daný rozhodný okamžik? A on se za to v podstatě ani nestydí. Ve svém dnešním rozhovoru, který byl zveřejněn na Aktuálně.cz, byl dotázán: "Podílel jste se jako příslušník SNB na potírání demonstrací?" Odpověď: "Já jsem řekl, že vám na to nebudu odpovídat, ptejte se jinak. Já umím dělat výslechy. Prostě když nechci, tak vám neodpovím. Ptejte se mě na to, co jsem dělal po roce 1990." Já umím dělat výslechy. Chtělo by se říci, já také umím mlátit obuškem. Já také umím střílet. Já mám obavu v tento den, kdy premiérem této země byl zvolen neočištěný člověk, spolupracovník StB. Takhle jsme to dopracovali daleko s demokracií. A obávám se toho, že ta demokracie je zneužitelná. A bohužel i všechny ty kluby závodních střelců, myslivců apod. byly momentálně zneužity různými populistickými skupinami, SPD, militantní organizace nebo strana. My jsme zažili jejího šéfa tady, když tu s námi byl asi necelý půlrok. Takže já se bojím o tu demokracii. A myslel jsem, že se nikdy nedožiji tohoto dne, že se o tomto tady budeme muset bavit, když 17. listopadu v roce 89 odcházeli zkrvavení mladí lidé z Národní třídy. A tam byly ty mlátičky, které dneska jsou ústavními činiteli. Já mám jediné štěstí, že tohle, co tady říkám, není trestné a že mám ještě imunitu. Ale je otázka, jak dlouho tu imunitu ještě budeme mít, protože odplata může nastat a bude sladká. A věřte tomu, že v žádném případě nebude sametová. Já na to upozorňuji a všichni, kteří si pamatujete tu dobu, udělejme maximum pro to, aby to cinkání klíči tehdy nebylo zbytečné. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A jako další do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Burian. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte mi několik poznámek k tomuto senátnímu tisku č. 165, k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon číslo 110/98 Sb., o bezpečnosti ČR ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Tento senátní tisk byl v letošním roce již 2x zařazen do návrhu programu pléna Senátu a 2x vyřazen z důvodu neprojednání v určených výborech. Návrh má být preventivním opatřením, které má posílit právní postavení ČR před novelou evropské směrnice, která má omezit legální držení zbraní. Ve skutečnosti se jedná o doplnění článku 3 ústavního zákona č. 110/93 Sb. o odstavec 3, jak už tady bylo zmíněno a řečeno. Známe výsledek hlasování v ústavněprávním výboru jako garančním výboru, stejně tak ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, známe stanovisko senátní legislativy i stálé komise pro Ústavu ve výrocích, že novela ústavního zákona není přímo aplikovatelná nebo návrh je nepotřebný a potenciálně škodlivý. A já se tedy ptám, až přijde směrnice Evropské rady, co s ní uděláme v našem právním řádu a jaký konkrétní dopad bude mít do omezení legálního držení zbraní? Já uznávám, že Ústava ČR je základní a hlavní dokument, do kterého by se nemělo běžně zasahovat nebo ji měnit. Ale víme, kolik směrnic Evropské komise jsme přijali a implementovali do našeho právního řádu a co to v praxi přineslo. Z pohledu praxe mám dva důvody obhajoby tohoto návrhu ústavního zákona. Víme, že na obcích, především malých, máme myslivecká sdružení, střelecké kluby, historické vojenské skupiny a jiné. A směrnicí Evropské rady tyto spolky můžeme omezit v jejich činnosti nebo dokonce zlikvidovat. Směrnice Evropské rady je postavena na hrozbě terorismu, aspoň já jsem o tom přesvědčen, která může nastat kdykoli. A nemusí jít jen o hrozbu terorista versus občan. Uvedu dva příklady. V ČR je něco přes 1000 malých vodních elektráren, které jsou ve vlastnictví fyzických osob a především obcí. V případě teroristického útoku, kdo je bude v našem případě chránit? A co v případě nedávné situace afrického moru divokých prasat? Vždyť právě myslivci prokázali, že s tímto vážným problémem si umí poradit. V takovýchto případech se budeme spoléhat jen na armádu? V obou výborech se pro zamítnutí uvedly argumentace, že chybí prováděcí zákony a předpisy, které Ministerstvo vnitra dosud nepřipravilo. Na druhé straně kolik zákonů a jejich novel se tu schválilo bez prováděcích předpisů a nikomu to nevadilo? Nebo většině. Tento dluh Ministerstva vnitra musí být urychleně napraven. Návrh ústavního zákona vytváří obecně prostor pro přípravu prováděcích předpisů, které mohou řešit řadu problémů a otázek. Možná má Evropská komise jiné představy o nebezpečí z ozbrojených občanů, ale náš národní a historický kontext je zcela jiný. Máme přece osvědčení a fungující mechanismy kontroly v této oblasti. A proto návrh ústavního zákona podpoříme. Přestože oba výbory návrh zákona navrhly zamítnout, já se připojuji k mému kolegovi Jiřímu Oberfalzerovi naopak tento návrh zákona schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, na úvod bych chtěl poděkovat všem legislativcům za všechny připomínky k této novele, ale upřímně, já vám nevěřím. Před dvěma hodinami jste tady schválili zákon, který posouvá účinnost zákona, který už bude v té době účinný. Takže mám tady jde o legislativní čistotu, nebo nejde? Možná ten návrh je nepotřebný, pochybuji však, že je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. A jestliže pomůže byť v 1 % proti té evropské směrnici, tak stojí za to tuto novelu schválit. Směrnice má být reakcí na teroristické útoky hlavně v Paříži. A její ambicí má být zvýšení boje proti terorismu. Žádný teroristický útok nebyl proveden legálně drženou zbraní, pokud za zbraň nebereme nákladní nebo dodávková auta. Tyto prostředky tato směrnice neřeší. Možná si pomůžu takovým, nevím, jestli je to přísloví, zoufalé věci plodí zoufalé činy. Možná je ta novela zoufalá, ale ta směrnice je ještě zoufalejší. Proto pokud, budu se opakovat, byť 1 % přispěje k tomu nebo pomůže vládě a dalším orgánům s žalobou na tuto směrnici, tak je to důvod pro to, ji schválit. A to bez ohledu na to, jestli bylo před volbami, kdy tato novela byla s velkou pompou navrhována. A najednou je po volbách a tato novela by schválena být neměla. Já budu držet názor před volbami i po volbách, a tuto novelu podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Nyní se hlásí do obecné rozpravy pan senátor Jiří Růžička. Mikrofon je váš, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Dobrý podvečer, pane místopředsedo, dámy a pánové, kolegové. Přicházím po několika kolezích senátorech z ODS, kteří vyjádřili ochotu podpořit návrh zákona. Já dopředu říkám, že nebudu podporovat tu změnu ústavního zákona. A pokusím se krátce vysvětlit proč. Celý den tady dnes vedeme poměrně důležitá jednání, bavíme se o mimořádně důležitých věcech, tedy důležitých především pro tuto zemi. Dopoledne jsme, myslím, s velkou potěchou zaznamenali projevy 21 kandidátů do rady ÚSTR. Pravděpodobně většině z vás stejně jako mně se zdálo, že to jsou velmi fundovaní a důležití lidé. A mám radost, že jsme i do 2. kola vybrali lidi, kteří z mého pohledu budou skutečně dbát na to, abychom na naši hanebnou totalitní minulost nezapomněli. Abychom nezapomněli na tu hanebnou totalitní minulost. Teď mluvíme o neméně důležité věci, kterou je bezpečnost této země. Je mi upřímně líto, že musím říci něco podobného, co řekl pan kolega Horník, ale skutečně se mě dotýká, že nám tento zákon představuje někdo, kdo ve jménu bezpečnosti této země, ve jménu bezpečnosti této země nebo řekněme Československé socialistické republiky, kdo mě před 28 lety honil v lednu po Václaváku, v říjnu po Staroměstském náměstí, abych v listopadu pak skončil někde na Národní třídě. Uznávám, že nejsem a nechci být v tomto případu objektivní. Přiznávám, že nejsem ani velký odborník na bezpečnost, natož na zbraně. Proto jsem skutečně pečlivě sledoval všechno, co se kolem tohoto návrhu zákona i kolem petice atd. odehrávalo. Byl jsem na veřejném slyšení, jako člen výboru pro petice jsem tu problematiku a argumenty petentů slyšel opakovaně. Mluvil jsem i s lidmi, kteří petici podepsali a chtěli se se mnou sejít. Dělal jsem to proto, abych skutečně získal na problematiku nějaký, alespoň z mého pohledu objektivní pohled. Musím říci, že ani jedno z těch setkání mě nepřesvědčilo. Nepřesvědčilo mě to, že bychom měli měnit ústavní zákon ve jménu jakési proklamované bezpečnosti země.

Ono už tady došlo k několika narážkám na to, že dáváme dohromady a trošku motáme dohromady několik věcí. Směrnici, petici a změnu ústavního zákona. Samozřejmě že to obsahově je si velmi blízké a naprosto to spolu souvisí, ale jestliže se nám směrnice nezdála, nelíbí, tak samozřejmě měla naše země konat v Bruselu. Měla být aktivnější, případně měla podat žalobu k evropskému soudu. To by asi bylo správné a bylo by to na místě. O tom nepochybuji. Ta směrnice, a všichni to víte, já to jen zopakuji spíše pro sebe, tu směrnici podepsali zástupci 26 zemí EU. Jedna s ní nesouhlasila, protože je podle ní příliš mírná, Lucembursko. A my jsme ji nepodepsali proto, že s ní nesouhlasíme. Tak buďto ostatní členské země EU té problematice nerozumí a nebo se můžeme také mýlit třeba my. Pokud se té petice týká, tak tam jsem skutečně pečlivě naslouchal a dozvěděl jsem se věci, které bych rád připomenul. Slyšel jsem, že malá skupina senátorů, ústavněprávní výbor, připravuje kapitulaci ČR. Nebo že si necháme brát svou svobodu a právo o sobě rozhodovat. Nebo že policie nemůže zajistit bezpečnost ve všech případech, tedy vezměme ji do svých rukou. A nakonec to, že je to vnucený zahraniční diktát. Vnucený zahraniční diktát. My jsme EU. My nejsme vně, nám nevnucuje EU něco, my jsme součást EU. Takže ta petice mě také nepřesvědčila a nemohla přesvědčit. A pokud se toho návrhu na změnu ústavního zákona týká, tak tam mi vadí několik věcí. To, co říkal pan kolega Horník, ústavní zákon je něco, co bychom měli měnit zcela výjimečně a s jasným záměrem. Já ho tady nevidím, ten jasný záměr. A to, že to je, řekněme, trošku zbytečné, to, že to je trošku nebezpečné, tady už osvětlil člověk, který se ústavnímu právu věnuje, tedy pan docent Wintr. Přiznávám, že jsem trošku důvěřivější v tomto směru k ústavním právníkům než, řekněme, k laikům. Takže na závěr znovu opakuji, že ten návrh změny nepodpořím. Na rozdíl od pana kolegy Oberfalzera, s kterým jinak souhlasím téměř ve všem, se nedomnívám, že by nám se změnou ústavního zákona bylo lépe. Mně tedy určitě ne. Nemám vůbec nic proti myslivcům, mysliveckým spolkům a sportovním střelcům. Dokonce si myslím, že by bylo dobře budovat i systém aktivních záloh, ale nerad bych, aby došlo k tomu, že tak, jak je v návrhu řečeno, tato novela stanoví právo občanů nabývat, držet a nosit zbraň za účelem plnění jejich ústavní povinnosti podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR. Já budu radši, když to budou zajišťovat lidé, kteří se tím živí, kteří jsou dostatečně cvičeni na všechny možné i nemožné situace.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jsem rád, že jsem konečně přišel na řadu, protože už mi nějak zdřevěněly nohy, tak snad se tady u toho protáhnu. Cílem návrhu novely tohoto ústavního zákona je zavést ústavní pořádek ČR, do ústavního pořádku právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k zajištění bezpečnosti ČR. Zdůrazňuji, současné bezpečnosti. Zákon nemá sloužit jako záminka k masivnímu ozbrojování, jak tady také trošku zaznělo, k nějakému vyřizování účtu z minulosti, neboť stále je tu příslušná legislativa, která určuje, kdo může mít zbraň a za jakých podmínek, a kdo nikoli. Nejde tedy o rozvolnění pravidel pro legální ozbrojování, ale spíše o deklaraci důvěry státu v legální držitele zbraní, jimž držbu zbraní na základě příslušné právní úpravy umožňuje a podle mě měl by umožňovat dál. Stát jim dává najevo důvěru v tyto občany a nemá důvod proti nim přijímat restrikce, jak to například vyplývá ze směrnice EU. Česká legislativa stanovující pravidla pro legální držbu zbraní je spolehlivá a propracovaná. Dobře garantuje, že stát neumožní držet legálně zbraň někomu, kdo je nespolehlivý. Jak mě informoval expert na bezpečnost z mého regionu, nespolehlivým se může stát i ten, kdo opakovaně porušuje například dopravní předpisy. Daleko větší problém podle mě je s nelegální držbou zbraní a nelegálním trhem. To ale EU neřeší a chce postihovat ty, kteří se zbraněmi nakládají v souladu se zákonem. Kriminalita spáchaná legálními zbraněmi je zanedbatelná. Právo by mělo být v souladu s morálkou a naopak morálka by měla ovlivňovat právo přiměřeným směrem. Toho ale aktuálně nejsou vrcholní úředníci a politici EU asi schopni nebo ani ochotni. A vůči malým členským zemím EU už vůbec ne. Není tedy důvod, proč zákon nepřijmout a proč nedat právo na legální držbu zbraní do zákona. I kdyby to byl jen zanedbatelný podpůrný argument proti přijetí směrnice nebo spíše její implementaci, protože směrnici asi přijmout musíme, má smysl hlasovat pro, neboť máme málo možností, jak se bránit nesmyslné regulaci. A pak ve vládě stanovit podmínky, další podrobnosti zákona, v podstatě prováděcí předpisy s ohledem na bezpečnost občanů ČR. Kolegyně, kolegové, myslím, že má smysl pokračovat ve schvalování návrhu zákona. A ne jen proto, že Poslaneckou sněmovnou prošel ústavní většinou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové, já to vezmu trošku z jiného konce a možná se pokusím poukázat na absurditu našeho konání dnešního a možná i v širším kontextu, co se kolem nás děje. Já bych chtěl v první řadě poděkovat za všechny e-maily a všechny dopisy se všemi přílohami, které mi byly zaslány a apelovaly na mne, abych nějakým způsobem hlasoval. Já si velice vážím aktivity všech občanů. Je mi jen líto, že na konci těch e-mailů byla vždy v uvozovkách lehká výhrůžka o mém příští nezvolení. Já bych chtěl z tohoto místa prohlásit, že vyznávám v životě vyšší hodnoty, než je moje zvolení. A tímto mi nikdo vyhrožovat nemůže. Například je to zdravý rozum, který si hodlám uchovat i v té naprosto šílené vypjaté situaci, která je kolem nás v současnosti. A budu se podle něho řídit a budu se také řídit podle slibu, který jsem dal svým voličům. Děkuji také za přílohy a odkazy na internetové stránky, kde už dopředu je napsáno, kde je pravda a kde je nepravda. Ono to není jen o zbraních, ono to koluje i o vodě a těch pomazaných, kteří určují, co je pravda a co není pravda, je strašně hodně. Je to obrovská manipulace a bohužel jsme národ, který se rád nechá manipulovat. A je to vidět i dnes na této diskusi. Ještě se k tomu vrátím. V příloze je napsáno, že kdo nebude hlasovat, jak se patří, tak je ten hysterický člověk, který v hysterických médiích vyslovuje hysterické nálady. Tak já bych z tohoto místa chtěl říci, že já jsem nikdy nešířil hysterické zprávy o tom, že myslivcům někdo vezme zbraň.

Já jsem nikdy nešířil hysterické zprávy o tom, že sportovní střelci budou odevzdávat své zbraně a podobné nesmysly, kterým věříme. A které se ozývají i z tohoto místa, od tohoto pultu, kde si myslím, že bychom měli opravdu říkat jenom věci prověřené a ověřené.

Bohužel, myslím si, že jsem skoro už v menšině a skoro se bojím, že se dočkám docela smutného konce tohoto jednání.

Chtěl bych ale jasně říct, že jsem hlasoval pro usnesení, které bylo přijato k petici. Jsem jasným zastáncem současné právní úpravy v ČR. A kdyby to někdo vykládal jinak, tak se ohrazuji z tohoto místa – a pusťte si tento záznam.

Já tady stojím ale jako senátor. Po mně se nechce, abych zasahoval do nějaké evropské směrnice nebo do zákona o držení zbraní. Vy po mně chcete, nebo ti, kteří předložili tento zákon po mně chtějí, abych zasáhl do Ústavy. Do zásadního zákona téhle země. To po mně dneska chcete. Nic jiného...

Já vám říkám, že do ní nezasáhnu, protože nevidím ten důvod. Nezasáhnu do ní, za chvíli odůvodním, proč. Ale nezasáhl bych do ní, ani kdyby mi poslalo petici sto tisíc automobilistů, že nemáme třeba omezovat emise. Ani sto tisíc cyklistů, které mám rád, a miluji je, když by chtěli jezdit po hřebenech Krkonoš... Já kvůli nim Ústavu měnit nebudu!

Pokud se týká kvality předloženého návrhu. Možná bychom si občas měli něco přečíst, když už si nepřečteme 20stránkové zdůvodnění, které je souhrnem popsaných faktů, které v současnosti platí, prošpikovaných některými výrazy, ke kterým s vrátím a kterým nikdo nerozumí, tak to raději nedočteme... Tak bychom si měli aspoň přečíst, co platí a co je navrhováno.

Takže mi dovolte. Odst. 1 – bezpečnost ČR zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Měli jsme zde zprávu, že něco z tohoto selhalo? Byla tady někdy za těch pět let, co jsem v Senátu, zpráva, že tyto ozbrojené síly, záchranné sbory havarijní služby nestačí na zajištění bezpečnosti v ČR. Skoro si po vystoupení jednoho z kolegů myslím, že to tak je. Ale pak mě jímá hrůza, a ptám se, jak to, že to nevím... Co dělali zodpovědní, že nám to neřekli? Že nestačí tyto síly na zajištění bezpečnosti občanů v této zemi.

V bodu 2 je napsáno – státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny podílet se na zajišťován bezpečnosti ČR. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon. My tam chceme dolepit třetí bod, kde je napsáno, že občané ČR mají právo nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odst. 2... Vrátím se k odst. 2. Tam je napsáno, že fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR. Proč to tam chceme dávat. Jaký je rozdíl v tomto případě mezi občanem ČR a fyzickou osobou, vždyť to je v bodu 2 napsáno. Máme to upraveno doprovodnými předpisy. Naprosto nechápu, proč tady taková věc je.

Říkal jsem si, že to možná najdu ve zdůvodnění. Tak jsem si ho přečetl třikrát. Už první věta mě vyděsila. Návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR vychází z aktuálního vývoje politické situace. Prosím, bylo to psáno asi před rokem, to nebyla ta současná politická situace, dneska bych tomu možná rozuměl. Ale tenkrát, tomu absolutně nerozumím... Jaká politická situace vedla k tomu, že musíme do Ústavy vtělit právo občana nosit zbraň, když to máme upraveno jiným zákonem... Absolutně nechápu.

Dále. O bezpečnostních sborech jsem mluvil. Když se začtete dál do zdůvodnění, jsou tam nádherné věci. Děkuji za to, že jsem si musel nastudovat, co jsou to asymetrické hrozby, co je to násilná hybridní hrozba... Je to krásné čtení. Dozvíte se, že je to o zbraních hromadného ničení až po velblouda na Staroměstském náměstí. To je asymetrická hrozba.

Jenom prosím, až zákon schválíme a budeme těmi zbraněmi chránit i Staroměstské náměstí, tak, prosím, šetřte toho velblouda... Střelte jenom toho chlapa...

Všechno špatné je k něčemu dobré. Když se podíváte, co jsou to hybridní kampaně, zjistíte, že co bylo vedeno před touto schůzí a co se děje tady, je klasická hybridní kampaň. Se vší manipulací, kterou můžete najít na internetových stránkách, se vší manipulací, která zaznívá tady od tohoto stolku. Kdybyste nevěděli do této doby, co je to vedení hybridní kampaně, tak už to víte, protože takhle to přesně je. Konec hybridní kampaně bude tím, že přijmeme naprosto nesmyslný dodatek ústavního zákona – beze mě tedy, který nepomůže ničemu.

Skončím tím, že jediná pravdivá věta ve zdůvodnění tedy je, že je to vymezení se vůči evropské směrnici a vůči Evropské komise. To beru, že to tak je a že to tak někdo cítí.

Ale abych kvůli tomu opravdu zasáhl do ústavního zákona, to po mně nemůže nikdo chtít. Mohl bych tady citovat z toho zdůvodnění. Dělat to nebudu. Přečtěte si to. Doporučuji vám to. Budou tam odstavce, které nepochopíte, co je v nich napsáno. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, budu mluvit krátce, protože už tady bylo řečeno mnohé. Ale domnívám se, že změna Ústavy v demokratickém systému má vždy znamenat výrazné zlepšení života občanů či právního systému celé republiky, a nemá být nikdy uspěchaná.

Schválení dodatku pouze implementuje již 20 let existující velmi přísný zákon do základní listiny ČR, což považuji za velmi důležité. A hlavně reaguje na novou bezpečnostní situaci, kdy denně slyšíme o teroristických útocích. A je samozřejmé, že ochrana tzv. měkkých cílů, tedy nás, občanů a našich rodin a dětí nikdy nemůže být plně zajištěna bezpečnostními kapacitami státu. Je také samozřejmé, že při stále se zvyšujícím počtu různých útoků se stát musí zaměřit na bezpečnost hromadných akcí, řešení velkých narušení veřejného pořádku a samozřejmě imigračních vln.

Je třeba také dodat, že stát touto novelou nerezignuje na svou základní povinnost zajišťovat suverenitu a celistvost našeho celého území, na ochranu občanů a demokratického zřízení. Proto jsem ráda, že držení a použití zbraně bude i nadále podřízeno velmi přísným zákonům. Zákonům, které respektují a schvalují všichni legální držitelé zbraní.

Zde bych se chtěla vyrovnat s námitkami všech, kteří tvrdí, že touto novelou zákona zhoršíme bezpečnost občanů, protože zbraně se dostanou do rukou těch, co chtějí páchat trestné činy. Je to přesně naopak. Legálně drženými zbraněmi se u nás spáchá jedno procento všech trestných činů, ve kterých byla zbraň použita. Je nemilou pravdou, že je čím dál tím lehčí si u nás opatřit nelegálně zbraň, a právě těmi pak trestné činy páchat. My ale naopak dáváme občanům šanci pořídit si zbraň legálně. A přesně nastavíme podmínky, za kterých to lze udělat. Tedy lékařské potvrzení o stavu žadatele, povinnost zkoušky střelby na střelnici za odborného dozoru, kontrola znalosti zabezpečení zbraně, což se vše dnes děje. Občan tak nebude pokoušet opatřit si zbraň jiným způsobem. Ostatně ti, co žádají o zbrojní pasy, určitě nechtějí takto získanou zbraň použít k nějakému útoku. Veškeré statistiky dokládají tvrzení, že tam, kde bylo legální držení zbraní omezeno, nebo dokonce zrušeno, kde tedy zbraně mají – vedle vojáků a policistů – jen zločinci, se míra kriminality neustále zvyšuje. Zatímco ČR je podle statistik šestou nejbezpečnější zemí na světě. Důkazem mého tvrzení je i Velká Británie, kde od zákazu držení zbraní v soukromých rukách stoupla násilná kriminalita o více než 600 procent.

Děkuji občanům za jejich názory a přílohy. Musím říci, že já jsem dostala jen prosby, a nedostala jsem žádné výhrůžky.

Dámy a pánové, jsem ráda, že žiji v zatím bezpečné zemi a že naši občané jsou zodpovědní a schopní uvědomovat si riziko, které je s držením zbraně spojené. Nechme jim toto právo a věřme jim jako dosud, že držení zbraně nezneužijí. Nedělali to před novelou zákona, a nebudou to dělat ani po jejím schválení. Novelu proto podpořím. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Tomáš Czernin.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovoluji si poznamenat, že v prvé řadě bychom si při diskusi k tomuto tématu měli a mohli uvědomit, že je po volbách. Je nutno si říci, co je cílem novely zákona. Cílem by mělo být zachovat pro naše občany stávající stav, tedy práva bez zmenšení nároků a povinností pro vlastnictví zbraně, a to všechna práva, tedy i právo nabývat zbraně i zásobníky do nich se standardní kapacitou, stejně jako i velkokapacitní zásobníky. Tento cíl je o to důležitější, že Evropská komise se netají snahou v restrikcích legálních držitelů zbraní pokračovat, s čímž zásadně nesouhlasím a odmítám to. Zde podpořím všechny iniciativy, které budou proti těmto šíleným nápadům vedeny.

Ale teď k novele návrhu ústavního zákona. Ministr vnitra spolu s dalšími poslanci navrhli předloženou změnu ústavního zákona. Současně ale stejná vláda, jejímž je nebo byl ministr členem, v usnesení zadala, aby ministerstvo vnitra ČR, tedy jeho ministerstvo, vypracovalo zákon, který vyhovuje směrnici. Trošku zvláštní!?

Vzniká tedy otázka, jestli předkladatelé, v jejichž čele pan ministr Chovanec je, sledují politické nebo věcné cíle. Pojďme racionálně začít projednávat takové řešení zákona, které splní prvotní cíl, tj. zachová náš systém a práva našich občanů. Na základě takovéto diskuse, na základě analýzy vztahu směrnice a konkrétních ustanovení Lisabonské smlouvy. A zde upozorňuji na to, že vnější i vnitřní bezpečnost patří jednoznačně do kompetence členského státu. A pokud nám principy práva , není možné, aby se stát této odpovědnosti vzdal ve prospěch celku, ještě k tomu na základě většinového hlasování, protože tato kompetence a odpovědnost je základním dokumentem zajištěné právo a povinnost členského státu.

Držení zbraní k ochraně života, zdraví a majetku pak nepochybně patří do vnitřní bezpečnosti státu. Lisabonská smlouva dává právo orgánům EU pouze a jen na úseku nelegálních zbraní, což zbraně legálních držitelů nejsou, podle našeho přísného a jasného systému.

Jinak řečeno, směrnice nemůže zakázat členskému státu, aby její občané nabývali dlouhé samonabíjecí zbraně k ochraně majetku a osob, jako doposud, včetně zásobníků standardních, vysokapacitních atd., prostě proto, že kompetenci omezit toto právo členskému státu totiž žádný orgán EU nemá.

Na základě právního řešení se pravděpodobně objeví nutnost novelizace některého našeho ústavního zákona či Ústavy nebo Listiny základních práv a svobod, aby došlo k posílení právní jistoty našich občanů. Pokud tomu tak bude, navrhněme novelu a přijměme ji. Osobně se domnívám, že vhodnější je Listina základních práv a svobod, protože právo na život, osobní svobodu a majetek je bez zaručeného práva vlastnit prostředky k přímé ochraně těchto práv celkem k ničemu.

Proto se domnívám, že bychom měli přestat marnit čas diskusí nad návrhem, který je politický, nikoli věcný, který jen způsobil ztrátu času, tak potřebného pro hledání racionálních legislativních řešení, který je hlavně z právního hlediska více než problematický.

Naopak si vás dovoluji vyzvat: Pojďme se problémem zaobírat od základu, racionálně a přestaňme z něj dělat politiku. Stavme dům od základu, nikoliv od střechy. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dobrý den. Nejprve nejsem držitel zbrojního průkazu, takže nejsem ve střetu zájmů.

Měl bych tři politické poznámky k tomu, co projednáváme. První je k Evropské unii. Všichni víme, že Evropská unie musí ukázat nějakou akceschopnost vůči občanům starých zemí, ve kterých jsou páchány teroristické činy a proto navrhuje pozvolné ozbrojování občanů. Poznamenal bych k tomu, že žádný teroristický útok nebyl proveden legálně drženou střelnou zbraní, všechny byly nelegálně drženými zbraněmi. Nicméně komunity náchylné k páchání teroristických činů ve starých členských zemích existují, a proto tento návrh.

Ale pojďme zpátky do místní politiky. V Poslanecké sněmovně byla hlavním protagonistou tohoto zákona sociální demokracie. Vytiskl jsem si hlasování, 40 jejích hlasů bylo pro a proti nikdo. Všichni si pamatujeme pana ministra Chovance s puškou v ruce. Přitom v Senátu je hlavním protagonistou proti kolega Dienstbier. A tak si myslím, že by si sociální demokracie mohla uvědomit, proč dostala 6 nebo 7 % hlasů. Ale to samé platí pro kolegy z TOPky, v Poslanecké sněmovně bylo pro 9 poslanců, proti dva.

Poslední poznámka. Petici podepsalo 110 tisíc lidí, držitelů zbraní je asi 300 tisíc, s rodinnými příslušníky je to téměř milion lidí. Nedivte se, když se jich Senát nezastane, tak se jich možná zastane Okamura se svým obecným referendem, a to by možná bylo, jak jsem si tady poznamenal, nechtěný účinek eventuálního negativního hlasování Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý pozdní večer. Pane předsedo, senátorky a senátoři, chtěl bych zde jednoznačně podpořit předloženou novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, neboť se domnívám, že v současnosti je zejména na evropské úrovni o přespříliš přísnou regulaci legální držby zbraní začíná připomínat pověstný hon na čarodějnice.

Je taková deklarace vůbec důvěry státu v legální držitele zbraní velmi žádoucí? Zároveň se domnívám, že je velmi správná i motivace iniciátorů této novely, která usiluje o určitý způsob zapojení legálních střelců do systému zajištění bezpečnosti našich obyvatel. Je přece nemyslitelné, abychom bojovali proti nebezpečí palicemi nebo valaškami. Není v ničím zájmu, aby se z České republiky stal divoký západ nebo abychom přebírali americký model práva na legální ozbrojení. Ani jedno z toho však není cílem předložené novely a ani jedno z toho však není cílem předložené novely a ani jedno se navíc v případě jeho přijetí nenaplní. Tato změna ústavního pořádku je daleko spíš potvrzením statusu quo a má zejména deklaratorní význam. Dává jasně najevo, že právo nabývat zbraň u nás za přísných podmínek existuje, že je legální, držitelé zbraní musí splnit nějaká pravidla, a zároveň je na druhé straně stát respektuje a počítá s nimi pro určité krizové situace. Tak je to dle mého naprosto v pořádku, protože pokud by měl stát garantovat bezpečnost ve zcela utopistické představě, musel by každý občan mít svého policistu či ochranku, která by ho střežila nepřetržitě. To ale samozřejmě není reálné a proto nevidím problém v tom, aby se na bezpečnosti podíleli i lidé, kteří prokázali určitý stupeň dovednosti v manipulaci se zbraní, příčetnost a poslušnost k zákonu této země.

Odpůrci předloženého zákona nejčastěji argumentují tím, že neexistuje navazující právní úprava. Na to lze opáčit , že ale přece existuje stávají právní úprava legální držby zbraní, která jednoznačně stanoví kritéria, jež je nutné pro získání zbrojního průkazu pro pořízení zbraně splnit.

Zákon o zbraních a střelivu dává v tomto jasně mantinely a existuje široká názorová shoda mezi politiky a odbornou veřejností v tom, že tato úprava je jednou z vůbec nejkvalitnějších na světě. Nevidím tedy jediný důvod, proč bychom se měli obávat toho, že s touto novelou nastane nějaké masivní ozbrojování či militarizace společnosti.

Projednávanou předlohu vnímám kromě jiného jako určitý opěrný bod pro odmítnutí nové evropské směrnice o zbraních, která má za cíl zpřísnit pravidla pro legální držbu zbraní, regulovat některé zbraně či zbraňové komponenty, u nichž to postrádá smysl. Bez ohledu na to, zda tato novela tuto novelu zastaví či nikoliv, je v tuto chvíli nezbytné, abychom vyslali jednoznačný signál, že ji odmítáme. A měli bychom k tomu využít každé příležitosti, tedy i možnosti schválit tento zákon. Postrádá totiž smysl omezovat právo nelegální držby zbraní v době, kdy přibývá teroristických útoků páchaných povětšinou nelegálně získanými zbraněmi v době, kdy legální držitelé zbraní svého práva nezneužívají a jejich kriminalita je mizivá. V době, kdy podmínky jsou již dostatečně přísné a zbrojní průkaz opravdu nezískává ledaskdo, ale pouze ten, kdo projde náročnými testy. V tomto kontextu se domnívám, že evropská regulace, která přichází, je naprosto hloupá a neopodstatněná. Evropská unie tak opět zbytečně zasahuje do svobod občanů, kteří jsou dbalí zákona, místo toho, aby reálně přitvrdila v boji proti teroristům v potírání nelegálního trhu se zbraněmi či ochraně svých vnějších hranic. Jsem přesvědčen, že tomuto trendu musíme jasně říct svoje ne a konečně je zastavit. Regulace legální držby zbraní totiž v žádném případě nepovede k eliminaci rizika terorismu či kriminality, ale naopak nárůstu nelegálního obchodu se zbraněmi. Je něčím, co patří daleko spíš do totalitních režimů, které povětšinou se obávají ozbrojených lidí a snaží se je odzbrojit pod pohrůžkou nejvyšších trestů. A to je směr, kterým bychom se neměli vydávat. Myslím si, že 100 000 lidí na petici a 300 000 legálních držitelů zbraní si přeje tuto změnu a je to proti hrstce lidí z Evropské komise. Koho máme poslouchat? Evropské úředníky anebo naše občany? Já říkám naše občany. Proto chci tedy deklarovat, že tento zákon podpořím a chtěl bych vás požádat a poprosit, abyste také tak učinili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a další vystupující bude pan senátor Václav Láska. Prosím.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Po vzoru tady některého kolegy, už nevím koho bych měl nahlásit, že já jsem ve střetu zájmů tedy, neboť jsem držitelem zbrojního průkazu 22 let a držím řadu zbraní jak pro osobní obranu, tak pro sportovní účely. Dlouhodobě jako právník se zastávám práva držet zbraň pro osobní obranu. Byl jsem aktivní v úpravách a ve výkladu ustanovení trestního zákona o krajní nouzi a o nutné obraně, když jsem lobboval za to, aby tento výklad, tato ustanovení byla vykládána v prospěch těch, kdo drží zbraň, kdo se brání zbraní. A tady ta legislativa, respektive ta judikatura prodělala obrovský vývoj. Dnes máme případy, kdy se člověk brání střelnou zbraní proti pěstem a je úspěšný. Domůže se beztrestnosti na základě nutné obrany. Tady ta judikatura jde jasně vpřed ve prospěch držitelů zbraní. Tu směrnici jsme tady měli, já jsem byl zpravodaj, kritizoval jsem ji. To znamená, myslím si, že dlouhodobě zastávám postoj ve prospěch držitelů zbraní. Přesto jsem se tedy ocitl v pozici určitého maskota, proti kterému se všichni spikli a spojili, že on je ten ošklivý pacifista. A to jenom proto, že tady někdo autoritativně rozhodl, že jedno hlasování o jedné novele rozdělí všechny zákonodárce. Kdo je pro, ten se zastává držitelů zbraní, kdo je proti, je ošklivý pacifista. Úplně si na to nechci stěžovat, protože si myslím, že tato životní politická zkušenost mi docela chyběla a konečně jsem zažil něco, co jste zažili někteří z vás, když se projednával třeba návrh o střetu zájmů nebo o zákazu kožešinových farem. Teď jsem o tuto zkušenost bohatší a posílí mě. Na druhou stranu, co musím říct, je, že ta negativní diskuse podle mě byla výrazně menšinová. Mluvil jsem s několika desítkami držitelů zbraní, kteří u mě byli, lobbovali za tu novelu a přestože mě nepřesvědčili, přestože jsme se rozloučili s rozdílnými názory, tak jsme si podali ruce a bez jakékoliv negace, bez jakékoliv nenávisti jsme se rozloučili s tím, že máme na jednu věc rozdílný pohled. Mě to utvrdilo v tom, že většinově držitelé zbraní jsou naprosto zodpovědní lidé, vůči nimž není třeba mít další výhody a jichž se budu nadále zastávat. Vystupuji již po hodně řečnících, takže nebudu opakovat, co řečeno bylo, zejména tedy vystoupení kolegy Czernina, kdyby mi to vytiskl, tak to podepíši, tam to bylo úplně doslova, to, co jsem chtěl říct já.

A dovolte mi tedy jenom jednu poznámku, která je vůbec o tvorbě Ústavy, ústavního práva. Ústava je náš nejvyšší dokument, kde máme zahrnuta ta nejzákladnější práva, která tu máme, která tu vykonáváme, která tu dlouhodobě jsou a kterým jsme dali to razítko ústavního práva. Ústavní zákony nemají nová práva vyrábět. Ony deklarují to, že práva, která tu máme, jsou pro nás tak důležitá, že je chce mít v podobě ústavního zákona. Ale tento návrh, ten tou cestou nejde. Ten vyrábí nové dosud neexistující právo. Kdybychom tu diskutovali o změně ústavního zákona, která by říkala – nebo klidně přímo znění Ústavy – že občané ČR mají právo držet zbraň pro osobní obranu, ochranu majetku atd. Pak by to byla legitimní diskuse o tom, jestli právo, které tu existuje, které je dlouhodobě vykonáváno, které má zákonnou podobu, tak jestli ho povýšíme na právo ústavní nebo nikoli. To byla naprosto legitimní diskuse. Ale tak ten návrh nezní. Ten návrh říká, že občané mají právo držet zbraň k zajištění bezpečnosti státu. Tady existuje jeden jediný občan, který by držel dnes zbraň k zajištění bezpečnosti státu? Máme tu takovou praxi? Máme tu takové zákony? Nic takového tu nemáme. A my tedy k tomu přistupujeme tak, že nové právo zavedeme změnou Ústavy. Takhle se přece s Ústavou zacházet nedá. A jestli tu zazněly argumenty, že někdo bude hlasovat pro tuto změnu proto, že i kdyby měla jednoprocentní šanci něco zastavit nebo dokonce, že musíme vyslat důrazný signál, nezlobte se na mě, ale z těchto důvodů prznit Ústavu nebudu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové. Přemýšlel jsem nad tím, kde se to tady vzalo. Proč vznikla v EU taková z našeho pohledu nesmyslná směrnice nebo chybná směrnice? To vzniklo tak, že Evropa v prvopočátku začala přijímat lidi, které přijímat možná měla, protože byli někde ohroženi atd. v dávné minulosti, před 30 lety, 40 atd. Přijímala je proto, že to byla levná pracovní síla, takže to byla taková ta kombinace pomoci jim i sobě. A tato levná pracovní síla jim začala dělat některé činnosti, které se jim dělat nechtělo. Evropa začala vymírat a nechala lidi žít ve své komunitě v cizí zemi. Bez toho, že by tolerovali zákony Francie, Německa apod. Víme to všichni, nebudu to opakovat. Nicméně jsme začali vymírat také my, takže vymíráme spolu s Evropou a my ty lidi v zásadě nějaké potřebujeme a my jsme ten trend nedokázali obrátit. A to napětí, které tady vzniklo díky tomu, že oni se nestali právoplatnými občany řekněme Evropy i s tím, co Evropa s sebou ve své tradici nese, tak se samozřejmě projevují teroristickými útoky atd. Takže tato geneze způsobila, že ta bezradná Evropa vyrábí pro sebe směrnice a zákony, kterými chce upravit to, co tady bylo již zmíněno, nebudu to opakovat, to znamená nějaké negativní chování v podobě teroristických útoků.

U nás nic takového není a není to jen proto, že je to taková náhoda. Je to proto, že my tady nemáme takovéto velké skupiny, které by byly hrozbou, zaplaťpánbůh. Máme jiný styl chování. Ale také máme jinak propracovanou bezpečnost a máme jinak propracovanou obranu státu. Já jsem přesvědčen, že to, že jsme takto na tom dobře, způsobuje i to, že přes všechny negativní pohledy na policii, vojnu, vojáky atd. jsme přeci jen budovali něco, co mělo hodnotu a neslo plody. Porušili jsme to podle mě tím, že jsme zrušili základní vojenskou službu, vymysleli jsme si, teď to tady vidíme všichni, naprosto hloupě, že nějací, já nevím, kolik je, 30 000 vojáků, pak 50 000 policistů, že oni ubrání tuto vlast před jakoukoli hrozbou? No to tedy neubrání. Možná nějaká demonstrace, možná nějaké nepokoje, možná ty zásadní takové věci, které jsou spojeny s kriminalitou, tak to určitě ano. Možná sportovní zápasy, kde je skutečně atmosféra vyhrocená, tam umíme svézt lidi, policejní síly. Ale vůči vnějším hrozbám bychom se bránit neuměli. Švýcaři, a já tam mám příbuzné, Švýcaři mají zbraně doma ve skříních, dlouhé zbraně. Jsou zodpovědní, řekl bych, stejně jako my, protože u nás ten, kdo má zbraň, tak jak jste to řekli, tak nejsou zneužívány k nějakým trestným věcem. Ale oni jsou také vychováváni tím, že na tu vojnu chodí. A oni, když se opijou, tak do té místnosti, kde jsou zbraně, ani nejdou. Věřte mi, to není bonmot, to je pravda. Ta zodpovědnost, ten trest je tak velký, že oni skutečně na tyto věci dbají. My ale bohužel tu výchovu ztrácíme a máme ji jen mezi hasiči, mezi myslivci. Rybáři bohužel mají pruty, ne zbraně. Tak hasiči samozřejmě také zbraně nemají, to vím, ale ta komunita myslivců, sportovních střelců atd. A získat zbraň a získat povolení u nás není jednoduché. Nicméně jsem přesvědčen, že řešení situace zaprvé mělo být v tom, že my jsme jako republika měli odmítnout zásadně tuto směrnici v evropských orgánech z pohledu toho, aby se to týkalo těch, kteří to vůbec nepotřebují. Tzn. aby nás to tedy omezovalo. Já jsem byl připraven hlasovat pro tento zákon s tím, že se přeci jen něco změní. Ale teď se ptám zpravodaje našeho, mrzí mě, že docent Wintr tady není. Řekněte mi, jaký to má tedy smysl, kdybychom to dnes přijali, jako že jsem si myslel, že je dobře to přijmout, když docent ústavního práva, o kterém si myslím, že má celkem doposud, jak jsem ho sledoval, dobré závěry i v jiných věcech, pana docenta si vážím, tak řekne, že je to úplně k ničemu ve vztahu, co my tady chceme. Úplně k ničemu. Tak já nevím, pak tedy byť filozoficky mnohdy nejsem zakotven tak jako pan kolega Láska, ale teď se jaksi ptám spolu s jeho vyřčenou úvahou, jestli to má fakt cenu? Jestli tady ústavní právníci říkají, že to cenu nemá, že se nic nezmění, tak snad bychom měli jít nějakou cestou, kde něco změníme. Tak já nevím, jestli nevrátit tady ten proces zpátky, ať to jde tak, abychom něco změnili. Já chci něco změnit, já nechci tady takové omezení, o kterých se tu mluví. My nic nepotřebujeme. Tak, jak je to u nás zatím, myslím co se týká zbraní, co se týká toho zpřísnění, těch pět let atd., to jsme všechno odsouhlasili, tak tak nechť to zůstane. Ale proč teď máme tedy dělat změnu Ústavy, která je, jak říkají ústavní právníci, k ničemu. A tito lidé mj., to není jen tak, že je to nějaký právník z Karlovy univerzity. To jsou lidé, kteří chodí do kolokvia, které se ve vládě vyjadřuje k zákonům, které by měly provádět naši vůli. A oni říkají, že se to takto tedy neprovede. Tak to si myslím, že je tady něco špatně a přemýšlejme o tom, jestli náhodou neexistuje nějaký reverzní proces, kterým bychom směřovali třeba i k ústavnímu zákonu, ale takovému, který něco změní. Ne který nezmění ani to procento a jen ukáže, že se nám něco nelíbí. Ale měnit Ústavu proto, že se mi něco nelíbí a stejně tím nic nedosáhnu, se mi zdá trošku nesmyslné. Já už jsem si zvykl, tak už se tak nerozčiluji nad tím, že jsme tady schválili takovou politickou deklaraci o tom, že doktoři, což je významná síla, nebudou muset z vůle Senátu psát elektronické recepty, jako že téměř na 100 % víme, že je budou muset psát, protože to platit bude. To byla politická deklarace, která... Budiž, nic se nestane. No jo, ale my dneska schválíme Ústavu, protože už to nepůjde zpátky do Poslanecké sněmovny. My ji schválíme, zjišťujeme, že je to k ničemu, zasáhneme do tak zásadního dokumentu? Tak mně se chce, a teď mi odpusťte to slovo, doprčic, snad bysme měli udělat něco jiného, co má smysl. To snad máme nerespektovat tady ty lidi, kteří říkají, jsou to lidi, kteří jsou na Ústavu experti, "je to úplně k ničemu, udělejte něco jiného". A bohužel nám nikdo neřekl, co máme udělat jiného. Tak se zkusme teď spíš poradit. A tady se dívám na svého předsedu klubu, kterého oslovuji předsednictvím pana předsedy Senátu...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, byl jste osloven, poslouchejte.

Senátor Jiří Čunek:  Pana senátora Šilara, který se tady belhá nahoru a dolů tady, protože chytil křeč do nohy z mé dlouhé řeči, tak jestli by náhodou nebylo dobře, protože jsme všichni mladí a čerství a plni sil, a je to vážná věc, byť si dělám mírně legraci, jestli bychom neměli udělat nějakou krátkou skutečně přestávku na poradu klubů o tom, jestli nenajdeme nějaké řešení, jak udělat nějaké hlasování dnes, které má smysl, když toto smysl nemá? A jestli někdo říká, jak slyším tady "ale má", já si myslím, že politické deklarace v tom, takhle si hrát s Ústavou a ničeho nedosáhnout vůči EU, víte, já nevím, někteří z vás, tady se dívám na senátora Hampla a možná někteří jiní, pan předseda, já si myslím, že jsem do toho Bruselu se najezdil hodně. Možná kolega Dienstbier. Tam jsme jim úplně ukradení s nějakým tady hlasováním. To si myslíme, že když si česká politická reprezentace, tedy český parlament odhlasuje změnu Ústavy, která není k ničemu, že to s nimi nějak pohne? Ne, s nimi pohne úplně něco jiného. A to máme vymyslet. Abychom s nimi pohnuli. Že ta směrnice pro nás nesmí platit, musí to být jinak. A teď tady máme novou vládu, a ta by se měla představit v tom smyslu, a to říkám bez ironie, protože každá nová vláda, ať se představí návrhem, který povede k nějakému cíli. Ale když k tomuto cíli to nevede, řekněte mi tedy, co se stane? Takže já bych poprosil pana předsedu, jestli by nezvážil požádat o 15minutovou přestávku. Zkusme se poradit, jestli nějaký ten reverz...

Nebo udělejme změnu Ústavy takovou, samozřejmě to ne uděláme dnes, ale aby to nebylo žádné deklaratorní možné 1 %, protože to ani nebude. Takže děkuji vám za pozornost. Jsem opravdu přesvědčen po dnešním pozorném poslouchání jednotlivých výstupů, že ta hodnota může být toho dnešního kladného hlasování, ke kterému jsem byl připraven, úplně nulová. A myslím si, že Senát by ze sebe šašky dělat neměl v případě Ústavy. Můžeme to udělat i v případě eReceptů, tak prosím, to se dá snést, ale v případě Ústavy, prosím, zkusme měnit Ústavu, jen když jsme přesvědčeni, že něčeho dosáhneme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Jen aby bylo jasno, ta oslovování směrem k předsedovi byla vnitrostranická nebo vnitroklubová diskuse KDU-ČSL. Děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem pan kolega senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl jsem vystoupit až v závěru, ale vystoupení předřečníka mě vyprovokovalo, že musím říci pár vět. Věta první. Já odmítám si vnucovat názory jednoho ústavního právníka. Prostě je jich víc. A já jsem tady slyšel jenom jeden. A většinou tito odborníci hovoří klidně, hovoří objektivně, ale tady jsem já osobně cítil, že to mi tam zkrátka chybělo, to zaprvé. Zadruhé si myslím, že je tady také nějaká prevence. Že při otevřených hranicích je možná, já si to nepřeji, otázka času, kdy zkrátka a dobře se tady něco semele a pak bych si přál, abychom se prostě postavili a tady to zopakovali. Za další bych nepodceňoval ty statisíce myslivců a dalších, kteří si to přejí. A odmítám, že nějaké tady obviňování o hybridní kampani, možná že kolega Doubrava by mohl říci, jak se dělá hybridní kampaň a jak jistá organizace, které jste se někteří zejm. v dolní sněmovně upsali, že budete hlasovat tak, jak oni, jediný správný rozum, vám to představí, předloží. A pak před volbami budou rozesílat tabulky, jak kdo hlasoval. Takže tento zákon podpořím, tento zákon podpoří i členové našeho klubu, ač jsme úplně na začátku neměli úplně stejný názor. A vůbec odmítám tady vnucovat nějaké vize nebo názory, že je to politizace atd. Jestli si všímáte, tak já mluvím z té strany a podobně, i když jinými argumenty mluví třeba z této strany. A podobně mluví třeba i tady z toho prostředku, takže to tak není. A chtěl bych zkrátka a dobře, že vystoupení ve stylu, že EU, že to tak je, že to myslí správně atd... Kdyby to tak bylo, to je věc důvěry k té EU. Proč vznikl brexit? Proč jsou problémy ve Španělsku? Proč probíhají volby v jednotlivých třeba i velkých státech EU tak, jak probíhají, a v Německu dodnes není vláda? Když jsem donedávna četl, že nejmocnější žena světa atd.? A čeho si myslíte, že to je důsledek? Je to důsledek velké nedůvěry občanů, chcete-li voličů jednotlivých zemí k jednotlivým vládám, které zkrátka a dobře jsou členy, ty země jsou členy EU. Je otázka času, kdy to začne ve Francii a tak. Já nechci, aby se to tady takto politizovalo, aby se tady procházeli kolegové tam a zpátky, aby zkrátka a dobře ta petice, ať je to jakkoli, ale když ten zákon nebo ta regulace z EU, když byla nastolena, tak já jsem to slyšel. Ne jen myslivce, ale i vojáky. Jsou to kvalifikovaní lidé, nejsou to politici. Takže ať chceme nebo nechceme, alespoň já, musím zkrátka k tomu přihlížet. A bagatelizovat to a nějakými tady vystoupeními, že vlastně když tady jeden ústavní právník nebo expert na Ústavu prostě něco vysloví podobně emotivním způsobem, jak teď já jako laik mluvím, ale nejsem odborník, tak to bude pro nás kánon, kterým se budeme řídit? Já určitě ne. A je mi úplně jedno, jestli tady ten návrh vzešel před volbami, teď je po volbách, ale kdybychom udělali nějakou anketu, která nebude cinklá, mezi držiteli zbraní, tak si myslím, že výsledek by byl úplně stejný, ať je před volbami nebo po volbách. A navíc, mně je podivné, že se budeme říditi a budeme schvalovat zákony podle toho, jestli je před volbami nebo jestli je po volbách? Já si myslím, že to by být nemělo. A poslední věc, ale to radši uvádět nebudu, to si ještě ponechám. Takže děkuji za pozornost s tím, že náš klub, členové, kteří jsou zde přítomni, budou pro tento zákon hlasovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, nejprve bych si dovolil v rychlosti reagovat na předřečníka. Tady bylo řečeno, že je to o otázce důvěry v EU, odkud se bere brexit, odkud se berou problémy v Katalánsku. No, to je právě příklad toho hybridního působení, o kterém tady mluvil některý z jiných předřečníků. Tak to je, myslím, celkem evidentní ku dnešnímu. Druhá věc, vojáci. Vojáků se tato záležitost absolutně vůbec nijak netýká. Nebo aspoň ta směrnice, proti které je to namířeno. Jeden ústavní právník zde něco emotivně řekl? Spousta ústavních právníků se k této věci vyjádřila přibližně v podobném duchu. Ostatně experti na ústavní právo, které máme sami mezi sebou, tak se vyjádřili v této věci poměrně explicitně. Já nicméně nechci, nepřihlásil jsem se proto, abych také mluvil o tom, jak není dobře znásilňovat Ústavu, ústavní pořádek, ústavní zákony nějakým účelovým způsobem, ale přeci jen mi to nedá reagovat i na to, to zaznělo, že žádný teroristický útok nebyl spáchán legální zbraní. To bohužel není úplně odpovídající realitě. Když se podíváme třeba na jednu z nejhorších hromadných vražd v poslední době na podzim v Las Vegas, tak to byla celá řada legálních zbraní, které tam byly použity.

A ostatně, když se podíváme na nejhorší útok hromadný v ČR z poslední doby v Uherském Brodě, tak to se obávám, byly také legálně vlastněné zbraně. Pak si myslím, že je tu důležitá ještě jedna věc. Regulace zbraní, říká se, dobře, nejhorší teroristické útoky jsou tedy nelegálními zbraněmi, tak se pojďme zaměřit na ně. Naprostý souhlas. Je to nutné, ale vlastně regulace těch legálních zbraní je vůbec podmínkou toho, abychom něco s těmi nelegálními mohli dělat. Když si představíme teoretický stav, že zbraně nejsou regulovány nijak, tak vlastně nerozpoznáme, kdo zbraň má mít, nemá mít, může mít, nemůže mít. Čili si myslím, že to je výchozí podmínka pro to, aby se vůbec něco dalo dělat s těmi nelegálními zbraněmi. A naprosto souhlasím s tím, že tady je prostě potřeba přidat v celé EU, těch rizikových zdrojů nelegálních zbraní, zejm. ve válkou zmítaných oblastech na východ od EU, tak to je potenciálně, myslím, velký problém do budoucnosti a možná už je to problém současnosti. Já nicméně naprosto souhlasím také s několika předřečníky, že naprosto drtivá většina držitelů legálních zbraní jsou zodpovědní lidé, kteří to prostě myslí dobře. Ale také si pevně myslím, že případné nepřijetí této novely zákona není nic proti legálním držitelům zbraní. Já jakožto předseda evropského výboru cítím jistou potřebu se do nějaké míry zastat té evropské směrnice, o které to vlastně ve finále hrozně moc je. Já jsem si ji důkladně pročetl znovu a jedna věc, na kterou bych chtěl hodně upozornit, prosím pěkně, je strašně moc potřeba rozlišovat mezi tou verzí směrnice, která byla původně navrhována, kterou jsme my tady společně projednávali před x měsíci, nevím přesně ten údaj, a od té verze, která je v tuto chvíli platná a která prodělala mezitím obrovský vývoj. Mj. také zásluhou našich europoslanců, kteří na tom hodně odpracovali. A já tedy čestně přiznávám, že ta původní verze byla dost divoká, my jsme se k tomu také společně tady poměrně kriticky vyjádřili. Ale když se podíváme na tu současnou, tak ta se zaobírá v podstatě věcmi typu označení zbraní, registrace, evidence apod. Myslím si, že to jsou věci, které všichni chápou, že k palným zbraním takovéto věci patří. Pak se to týká předělávání zbraní na automatické zbraně, resp. obrana před tím, aby zbraně, které byly původně automatické a pak byly předělány, aby nemohly být snadno předělány zpátky. Zase z mého pohledu věc, která dává smysl. A vlastně potom jako nejdůležitější část, největší nespokojenost mezi částí obyvatelstva vzbuzující je zákaz zbraní kategorie A, kde ovšem také dlužno na okraj říci, že členské státy pořád mají explicitně právo v tomto udělovat zdůvodněné výjimky v závislosti na své vlastní národní legislativě. A s tím související zpřísnění té kategorie A. Kategorie A, já jsem si to někde vytáhl, to jsou zbraně, tedy vytáhl, v té původní směrnici, která je novelizovaná, potažmo z toho novelizovaného znění, tak to jsou zbraně vojenské, a to s výjimkou pušek samonabíjecích a pušek, pistolí a revolverů, samočinné zbraně, kulomety, samopaly atd., vyrobené nebo upravené tak, že lze utajit jejich účel nebo u kterých byl původní charakter a podoba změněny tak, aby se jejich použitím mohly způsobit těžší následky, nebo zbraně maskované jako jiné předměty. Zbraně palné, nevyrobené z kovů, pokud nejsou identifikovatelné jako zbraně při kontrolách osob a zavazadel pomocí detekčních a rentgenových přístrojů. Plynové nebo expanzní, nejde-li o dovolené výrobní provedení. Střelná a nástrahová zařízení, takové to, že vás zastřelí něco samo, aniž by u toho někdo byl. A zbraně s pevně vestavěnými tlumiči hluku, výstřelu nebo s pevně vestavěnými laserovými zaměřovači. A potom se to také ještě týká střeliva typu s průbojnou, výbušnou nebo zápalnou střelou apod. Čili z mého pohledu jsou to věci, kde si myslím, že je zcela na místě, aby to bylo poměrně striktně regulováno, resp. si myslím, že tam skutečně to, že běžní střelci tyto zbraně nemají k dispozici, tak já jakožto občan, který chodí po ulici, žije ve veřejném prostoru, tak mi nevadí, že tyto zbraně mí spoluobčané nemají. Upřímně opravdu ne, aniž bych tím chtěl komukoli sahat na právo bránit se střelnou zbraní v případě ohrožení. Ale prostě kulomet se skládací pažbou, si myslím, že je trochu zase jiná věc. To snad opravdu není z mého pohledu věcně nutné pro takovouto osobní obranu. Takže já si myslím, že nejenže z hlediska účelu bránit se vůči nějaké směrnici není dobré znásilňovat Ústavu, ale dokonce si myslím, že i když se podíváme věcně na tu směrnici evropskou jako takovou, tak si myslím, že se střízlivým pohledem na současnou podobou, tak tam vlastně v podstatných věcech najdeme relativně málo věcí, s kterými by se po věcné úrovni nedalo víceméně souhlasit z hlediska běžného zacházení se zbraněmi. To se netýká vůbec myslivců, to se netýká sportovních střelců, dokonce jsou tam explicitně vyjmuti z působnosti toho. A proto si myslím, že udělat si nepořádek v ústavním pořádku kvůli této záležitosti není dobře. Děkuji vám moc za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, předpokládám, že jste tady z pověření dolní komory parlamentu, vážené kolegyně a kolegové, zaznělo tady to, že by s EU nemělo pohnout naše stanovisko k jejímu rozhodnutí. Já si myslím, že to není pravda, že už jen to, že se dokážeme vzepřít nesmyslnostem EU, je dostatečným signálem k tomu, že nejsme tím stádem, které poskakuje podle toho, jak EU práská. Teroristické činy auty, střelba atd., víte, já jsem přesvědčen o tom, že kdyby tam byl někdo, kdo drží legální zbraň, kdo ví, jak ji použít a kdo ví, jak s ní zacházet, tak že těch mrtvých mohlo být při těch činech podstatně méně. Viz třeba zmíněný čin v Uherském Brodě, kde bylo zavražděno osm lidí. Myslím si, že kdyby tam byl někdo, kdo tu zbraň má a ovládá ji, že ji použil včas a že i tam mohlo těch mrtvých být podstatně víc. Víte, je pravdou, že máme velmi dobrý zákon na získání a držení zbraní. Získání legální zbraně podle tohoto zákona je docela těžký úkol a docela problém. Nicméně ho musí lidé mít. A kdybychom jim sebrali možnost získat legálně zbraň, tak jsem přesvědčen o tom, že si ji opatření načerno, nebude vědět, jak ji používat, nebude s ní umět zacházet a nebude hlavně proškolen z toho správného užívání a nebude znát i zákon. Takže já jsem přesvědčen o tom, že máme důvod tuto novelu přijmout. Víte, říkám si, že jestliže jsme tak bezpečným státem, že máme tak jistou bezpečnostní situaci u nás, jak je deklarováno, tak mi vysvětlete, proč se staví ve městech betonové zátarasy při vjezdech do ulic, při vjezdech na náměstí, proč jsou ulice přecpané policisty, aby střežili ten náš klid a naši bezpečnost? Já znám, myslím, většinu názorů našich voličů na přijetí této novely. A ten názor říká, že bychom ho měli přijmout. Jsou to naši voliči a já jsem přesvědčen o tom, že naší povinností je vyslyšet toto přání většiny občanů.

A že nemáme právo tento návrh úpravy zákona, byť ústavního, odmítnout, a že je naší povinností ten návrh zákona přijmout. A já tak v každém případě učiním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, občané, začnu podobně jako velká část mých předřečníků. Původně jsem k tomuto návrhu zákona vystoupit nechtěl, ale – a teď to přijde – minimálně v jednom příspěvku, vystoupení mých předřečníků dle mého soudu byla zpochybněna akceschopnost našich ozbrojených složek. A to už je jedno, jestli je to z resortu Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany. A vůči tomu se musím ohradit. Hned dodávám, že nemám nic společného ani s policisty, ani s vojáky. Absolvoval jsem katedru na vysoké škole a potom roční vojenskou základní službu a tím můj vztah k těmto složkám nemohu říci skončil, protože v případě, že by bylo zapotřebí, tak ještě asi budu povolán, ale to se mě trošku dotklo. Pan senátor Doubrava tady zmínil něco, že naše země patří k těm nejbezpečnějším. Není to náš výmysl, ČR, teď už si nepamatuji, která slovutná instituce toto vydala, patří mezi desítku nejbezpečnějších zemí světa. Tuším, že jsme dokonce na 6. místě. A proč tomu asi tak je? Protože ty naše ozbrojené složky konají tak, jak mají. A že to není kolikrát vidět? No, podívejte se, když máte doma nějaký elektropřístroj, je tam nějaká pojistka, vůbec si jí nevšímáte a začne vás to zajímat, až když něco přestane fungovat. Já se domnívám, že právě díky těm aktivitám našich ozbrojených složek můžeme být spokojeni tak, jak žijeme. A to, čím nás někdo někdy straší, já bych to skončil citací jednoho zatím pořád ještě ministra, kde kvůli 12 tzv. běžencům oni získali 22 mandátů v Poslanecké sněmovně. A to je důvod, nad kterým bychom se měli zamyslet. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, s přednostním právem pan místopředseda Jiří Šesták.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, kolegové senátoři, hezký večer. Plno věcí tady bylo řečeno, které by člověk určitě rád řekl sám, s řadou věcí člověk nesouhlasí, ale mě udivuje jedna věc a vadí mi velmi, že jak při projednávání petice, tak zde nemáme možnost se zeptat Ministerstva vnitra, jak v této věci postupovalo. To, co říkal, vaším prostřednictvím, kolega Čunek, co nyní my s tím můžeme udělat? Mě by strašně zajímalo, co se pro to, abychom se nedostali do této situace, vlastně udělalo? Protože přeci se něco udělat mohlo. Ten proces, který v EU, a EU, to nejsou ti darebáci, to nejsou ti úředníci, kteří nám tady dělají všechno pro to, abychom tady trpěli, abychom ztráceli svá práva. Ne, to jsme přeci my všichni. A jak se chopíme svých práv, svých povinností, tak potom ty věci také vypadají. Přeci projednávání běží o této věci už kolik let. Proč ministerští úředníci nedali včas zprávu, že hrozí nebezpečí, kvůli kterému tady teď jednáme? Proč to nevěděl ministr vnitra? Pokud to věděl, proč se nespojil se svými resortními kolegy a nesnažil se je přesvědčit, aby převzali jeho stanovisko. Naše v současné době víceméně pobouření, když to tak emotivně popíšu, s tímto usnesením, protože přeci podobné stanovisko by měly mít Maďarsko, Polsko, Rakousko, Slovensko. Jak to, že ony s tím souhlasily? Jaké byly argumenty, že tyto státy byly přesvědčeny a hlasovaly pro a my jako jediní cítíme ten obrovský problém, že jsme proti? Proč se nejednalo dřív? Protože potom bychom se do této situace nedostali. Jsou přeci mechanismy v EU, které tomu mohou zabránit. Když se dá odůvodněné protestní stanovisko a souhlasí s tím 1/3, a to je jedno, jak jsou ty státy velké, jedna třetina, tak se vystavuje přeci žlutá karta. Potom přeci může dojít k červené kartě. A ta EU nebo parlament, komise to musí vzít znovu do jednání, ale nic takového se nestalo. Vlastně se došlo jen pro to, že jediným řešením je změna Ústavy. Ale to je přeci to nejkrajnější a nejméně šťastné řešení, že kvůli tomu, že se zanedbalo něco na počátku v průběhu procesu, tak to dojde k tomu, že my budeme měnit ústavu. Ústava je přeci náš základní zákon. A my bychom měli sami k tomu přistupovat, ale i dávat najevo svým občanům, že změna Ústavy musí být smysluplná, že to je vážný okamžik v životě společnosti. My nemůžeme z toho udělat přeci věc účelovou a udělat z toho poštovního holuba k někomu. To je obrovský precedent pro situace, který se nám může vymstít, protože přeci řada politiků teď přichází a říká: "Je třeba změnit Ústavu, je třeba změnit volební zákon a je třeba zavést přímé referendum o čemkoli." To v sobě skrývá takové nebezpečí pro nás, pro naše děti, pro budoucnost této země. A my jsme se do této situace dostali. A mě by moc zajímalo proč, ale bohužel tu není ta strana, která by nám mohla dát tu odpověď. Tady není Ministerstvo vnitra, nejsou tady ministerští úředníci, aby nám osvětlili průběh celé situace. Já jsem pro to, abychom otevřeli seriózní debatu o znovuzavedení všeobecné branné povinnosti. Já si myslím, že by to bylo správné. Jestliže nám v budoucnu může hrozit nějaké nebezpečí, tak to potřebujeme. Já bych byl i pro změnu Ústavy, kdyby se to nebezpečí skutečně zhmotnilo. To zatím nevidím, ale musíme se na to připravovat. Proto všeobecná branná povinnost by měla být na pořadu dne, ta skutečně seriózní diskuse. Takže já jsem pro to, abychom diskutovali s novým vedením Ministerstva vnitra, co udělá pro to, čeho se obávají nositelé zbraní a zbrojních průkazů, aby se to nezhoršovalo, aby se ta směrnice nezpřísňovala. Tak jak zachytit signály, které možná už při projednávání třeba jsou. A od toho tam máme přeci poslance Evropského parlamentu, aby nám tyto zprávy dávali. Od toho máme řadu nástrojů, které nám ty signály mohou dát. A na to jsem připraven. Ale nejsem připraven pro dnešní změnu Ústavy, protože si myslím, že nejenže to nic neřeší, je to precedent a my musíme mít v respektu tento základní zákon a nesmíme z něho udělat jenom věc, která se může účelově měnit, protože v daném okamžiku v dané situaci, ve které jsme, tak nevidíme jiné řešení, než poslat nějaký vzkaz. To si Ústava ČR nezaslouží. A my jsme tady od toho, abychom ji bránili a dbali na to, aby byla dodržována. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, původně jsem chtěl vystoupit až jako zpravodaj, ale raději jsem se přihlásil do rozpravy, abych pak nepřekračoval roli zpravodaje.

Tady zazněla spousta argumentů, u kterých mám pocit, že se někdy úplně neposloucháme z hlediska věcné argumentace. V podstatě skoro všichni, kteří chtějí podpořit ústavní novelu, a dokonce i někteří její odpůrci tady v debatě argumentovali směrnicí.

Stejně tak tady kolega Čunek více méně zmínil, že všichni právníci tvrdí, že to je úplně k ničemu. Pan kolega Velek argumentoval, že jeden ústavní právník, který tady vystoupil, není dostatečným argumentem. To není jeden právník. Rád bych vás upozornil na to, že všichni senátoři – právníci sdílejí stejný názor a považují to za nerozumné, spalovat takovouto ústavní změnu jenom proto, jak tady už také zaznělo, aby se vyslal nějaký signál, že se nám něco nelíbí.

Co se týče směrnice, doopravdy ústavní změna není způsobilá ani z jednoho procenta ochránit Českou republiku před povinností převzít do svého národního práva tu tzv. zbraňovou směrnici. Na tom se opět tady všichni právníci shodují. A nejsou to jenom právníci – senátoři, byl to pan doc. Wintr, máme tady stanovisko Stálé komise pro Ústavu, jejímž tajemníkem je pan prof. Kysela. A mohl bych takhle uvádět další ústavní kapacity.

Mimochodem, i naše legislativa ve stanovisku, které jste všichni obdrželi, upozorňuje na to, že zpravidla možnou překážkou pro povinnost převzít něco do našeho národního práva z evropského práva, ze směrnic, je pouze zásah do základů demokratického právního státu, což tady nepochybně se o tento případ nejedná. A doopravdy nám to nijak nepomůže.

Zase se tady opakovaly argumenty, že myslivci si to přejí, že to má ochránit myslivce, pan kolega Hajda, pan kolega Veleba. Pokoušel jsem se to tady vysvětlit, ale i někteří další kolegové. Pan kolega Brož tady citoval přesně ustanovení, jak už platná tak to jedno, které se má doplnit, že to je vázáno na povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti. To se netýká myslivců, netýká se to dokonce ani pomoci v řešení moru divokých prasat. Doopravdy si někdo myslí, že potřebujeme změnu Ústavy proto, abychom zajistili opatření, která mají řešit tento problém?

Chtěl bych vás doopravdy požádat, abyste se ještě jednou nad tímto návrhem racionálně zamysleli, abyste se zamysleli právními a věcnými argumenty, které tady zazněly a abychom doopravdy neměnili Ústavu jenom proto, abychom nějaký signály, které stejně nebudou mít efekt, které jsou jenom falešným očekáváním, které někdo cíleně vyvolal, to doopravdy není dobrý důvod pro to, aby Senát zasahoval do ústavního pořádku České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si ještě jednu odpolední citaci pana poslance za KSČM Ondráčka jako předkladatele. On řekl: Jedná se o mimořádně závažné téma. Na tomto návrhu je zásadní otázka aktivního zapojení veřejnosti. Bezpečnostní složky státu nemohou být vždy a všude. V případě potřeby bychom měli stát bránit, čímž zdůraznil, že legální držitelé zbraní by měli mít právo užít zbraň a toto právo by mělo být zakotveno v Ústavě České republiky.

Já se tady zeptám, zdali pak vědí ti, kteří nás poslouchají nebo případně si to potom přečtou někde ve stenu, zejména mladí lidé kolem 30 let nebo do 30 let, co to byly Lidové milice. My to asi většinou víme, ale přesto si to dovolím v krátkosti ještě připomenout. Byly to dělnické bojové jednotky, o jejich vzniku rozhodl 21. února 1948 ústřední výbor Komunistické strany Československa při přípravě komunistického převratu v Československu. A jak to dopadlo týden nato, kdy na Staroměstském náměstí vystoupil Klement Gottwald při přehlídce Sboru národní bezpečnosti a dělnických milicí.

A aby si tuto paralelu někdo nevysvětlil špatně, tak ani náhodou si nemyslím, že naši myslivci, sportovní střelci a skoro 100 procent většiny držitelů zbraní v České republice by se chtěli stát nástrojem komunistů k novému uchopení moci. A buďme bdělí. Co se dnes zdá naprosto nereálné, zítra může být i díky některým držitelům zbraní podléhajících východní propagandě, kterou šíří novodobí komunisté, docela reálné.

Někteří členové Stálé komise pro sdělovací prostředky navštívili v nedávné době Litvu a Lotyšsko, státy, v kterých už hybridní válka začala. A jak? V podstatě plíživě a bez konvenčních zbraní a relativně levně, například psychologickými operacemi a propagandou. Nemysleme si, že jsme proti tomu v Senátu imunní, ba naopak. Právě na náš Parlament je v současnosti velmi cíleně zamířeno. Éterem létá jeden facebook za druhým, a ruku na srdce. Jistě jste jim nikdy v první reakci nepodlehli. Já se přiznávám, že ano, a po následném prozření jsem se zastyděl sám za sebe.

Víte, v Pobaltí hybridní válka již dávno začala. A protože žijí na hranici EU, jsou velmi, velmi ostražití. My uprostřed Evropy žijeme prozatím v relativní pohodě, ale zdání klame. Naopak jsme rozkládáni zevnitř, a já o nový únorový převrat uchopení moci vskutku nemám zájem. Už vůbec ne, když tento zákon předkládá člen KSČM, ten, který stál v listopadu roku 1989 na druhé straně než většina národa, o kterém tady teď mluvíme.

Udělejme maximum pro to, aby držení zbraní zůstalo v České republice na současné velmi kvalitní úrovni, a naopak pověřme tím současné politické špičky bez účasti extrémistických politických subjektů, mezi které počítám KSČM, aby konaly ve věci udržení stávajícího stavu.

A extrémismus a zbraně? Už tady o tom mluvil můj předřečník. Nechť je zbraní každé obyčejné auto. Když jdu v Praze Mosteckou ulicí naprosto plnou lidí, tak jsem v poslední době hodně ostražitý a nesledují lidi, kteří po něm korzují, ale naopak auta, která se ke mně blíží. Máme také zapojit veřejnost a nejlépe všechny řidiče včetně zahraničních, jelikož bezpečnostní složky státu nemohou být vždy a všude, jak řekl pan Ondráček?

A ještě dotaz do pléna. Co udělala končící vláda v průběhu projednávání této směrnice mimo toho, že pro ni při konečném hlasování nezvedla ruku. Už se na to ptal kolega Šesták. A pokud já mám informace, byli jsme velmi, velmi laxní, a potom na poslední chvíli, když jsme zjistili, že by mohl být ohrožen náš zákon o legálním držení zbraní, jsme zbystřili a ruku jsme pouze nezvedli.

A co už tady říkal kolega Čunek, stojím si také za tímto názorem. Udělejme maximum pro to, abychom ochránili naši možnost držení zbraní, jako tomu bylo doposud, kvalitní zákon obdobně jako ve Švýcarsku a abychom splnili i směrnici. Podle mého názoru to určitě je, ale musíme napnout společně síly bez extremistických sil v tomto státě. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan kolega Michael Canov. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně a kolegové. Čím déle rekapituluji celou událost s tímto návrhem ústavního zákona, tak čím dál tím jistěji dospívám k přesvědčení, že jsem se stal součástí nějaké divné hry. A možná nejenom já, možná je nás víc, možná všichni. Vezměte si: V únoru, deset měsíců před volbami, byl skupinou 35 poslanců předložen návrh novely ústavního zákona, 35 poslanců. V červenci byl schválen 83 procenty přítomných poslanců.

Prakticky všichni, kromě dvou zdržených přítomných z ČSSD, kromě pana Zlatušky, který byl proti, všichni z ANO, dokonce už tady byla rekapitulovaná TOPka, jak byla pro, KSČM bylo pro, nebo TOPka nesmím zapomenout 9:1, pak tam byla nějaká zdržení se. Jediní, kdo převažovali, ti, co byli proti, bylo KDU-ČSL, ale i tam třeba pan Benešík a ještě někteří další byli pro. A pak 24. července ten návrh ústavního zákona přišel sem do Senátu a my jsme se s tím nechtěli, nebo nemohli zabývat. Proč? Dnes padl i argument, co byl používán, že chybí prováděcí zákon. Ten ale chybí dodneška. A kromě ústavního právníka pana Wintera si na něj nikdo ani nevzpomněl. A probíráme to. Proč jsme to nemohli probírat před volbami? Jaké bylo nařízení apod.? Pomalu dospívám k názoru, jestli to nebylo náhodou od celé tehdejší PS grandiózní podvod zachovat se, jak o něco bojujeme a pak domluvit atd., aby se to v Senátu nemohlo probírat do voleb. A co dělá sněmovna po volbách? Přátelé, neuvěřitelné... Sám zpravodaj ústavně-právního výboru byl v šoku, když na ústavně-právním výboru měl říct oponenturu k návrhu předkladatelů, ale on tam nikdo nebyl. Nikdo nepřišel vůbec za předkladatele. A dnes? Ona je totiž situace taková: Kromě té věci, že se nic nezměnilo se zákonem prováděcím, tak my jako Senát jsme sami s radostí schválili tzv. člunek mezi komorami, že příště už by to nebylo možné, aby předcházel takto zákon, když už se změní sněmovna, aby se s tím dál pracovalo. My jsme byli rádi, že jsme dosáhli toho, že bychom s tím museli pracovat ještě v tom období. A kromě toho, že jsme byli rádi takhle, tak logicky se změnila sněmovna. Z těch 35 poslanců jich tam zůstalo 6, pokud jsem se dobře napočítal. Ministr vnitra Chovanec, který je dnes také ještě stále ministrem, ale ví, že už dlouho nebude, ztratil o to zájem, ten to předkládal všude možně a velmi aktivně pan poslanec Ondráček, pak jsem tam ještě napočítal pana Foldynu, Birkeho z ČSSD a z ANO pana Kolovratníka. Možná jsem na někoho zapomněl, ale tak maximálně jednoho...To znamená šest poslanců. A Poslanecká sněmovna sem pošle pana poslance, o kterém se v posledních dnech hodně píše v souvislosti s tím, jak byl rok 1989 apod. Je to normální, když sněmovna chce, aby její zákon prošel? Kde je pan ministr Chovanec?! A jestli ho tedy uchvátil mor nebo kýho výra, tak kde je paní Černochová?! Nebo pan Foldyna, nebo pan Birke? Oni sem jako na porážku pošlou pana Ondráčka, přitom se ví, že v Senátu je jediný senátor za KSČM. A to přece není normální, jak se to sleduje. To prostě není normální! Takže to je to, jak mám pocit, že jsme byli zneužíváni apod. a dnes mě opravdu mrzí, že jsme to neprojednali před volbami, že se to pořád odkládalo, že není zákon prováděcí, který není pořád atd., že ano.

A nyní k samotné věci. Mrzí mě, že jsem to neškrtal u všech, ale u pana Čunka jsem to slyšel asi třicetkrát, u místopředsedy pana Šestáka asi dvacetkrát, dokonce u ústavního práva pana Wintera jsem to slyšel několikrát a teď naposled jsem si poslechl – dokonce i pana Dienstbiera jsem slyšel v závěru dvakrát minimálně, a sice, že by měla měnit Ústava. Jak jste na to přišli? Žádná Ústava se měnit nemá! Opakuji ještě jednou: Žádná Ústava se měnit nemá! Je tu návrh novely ústavního zákona. Je sice samozřejmě ústavní zákon součástí ústavního pořádku, ale není to Ústava. Je to ústavní zákon. A mimochodem: Například tento ústavní zákon už jednou měněn byl. A našel jsem další ústavní zákon o krajích, o vzniku krajů, ten byl třeba změněn dvakrát. Takže kdyby se změnil tento ústavní zákon, tak na jedné straně by se do Ústavy nesáhlo ani čárkou, ta by zůstala tak, jak je. Na druhé straně, podle mého názoru, by to byl neobyčejně silný signál do celé EU. Pokud se nepletu, žádná ze zemí EU ve svém ústavním pořádku takovýto ústavní zákon nemá. Ano, hrozí to, že, jak říkal, tam byla zásuvka, že pořád se nemůže dělat nic se směrnicí. No, možná, že teoreticky ne. Ale víte, směrnice je směrnice. Směrnice mění nařízení, ta se musí implementovat. A už možná, když budeme mít něco v ústavním pořádku, to schválíme, tak ta implementace bude trošku jiná. Trošku skutečně na hraně v náš prospěch, myslím. A nebo se bude dál moci oponovat dále. Takže já, když jsem se rozhodoval, a ještě řeknu, jak jsem se rozhodl, to prodloužení bylo, že máme přes 100 000 petentů. Myslím si, že je velmi nefér s nimi zacházet tak, jak to na začátku říkal pan senátor Láska, že oni schválili to ti petenti, že chtějí, aby se nic nepřijímalo teď dál, že nám něco napsali. Proč vznikla ta petice? Oni bojují za to, aby se to změnilo. No, tak hold nevědí, jak je to s ústavním zákonem apod., když tady také každý říká Ústava a byl to ústavní zákon. Oni chtějí dosáhnout, aby to nějak bylo. Takže, když to ukončím, budu jednoznačně hlasovat pro ústavní zákon, i když jsem pesimista, že by to prošlo, ale celá ta anabáze, tedy za tu se stydím, proč jak to šlo od února ze sněmovny, tak obávám se, že v honbě za volebními hlasy se jednalo od počátku za jeden grandiózní podvod. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Mám rád pana senátora Canova. A nyní k věcem, které tady zazněly. Přesto, že jsem si nikdy nemyslel, že to budu dělat, tak musím říci, jako reakce na některé, že zákon si svého předkladatele nevybírá, a jak jsem zjistil, tak ani předkladatel si nevybíral, zda sem má nebo nemá přijít. Můžeme se pozastavovat nad tím, jestli pan poslanec Ondráček neměl projevit více sebereflexe, na druhé straně nevíme, kolik a jaké měl možnosti, a je znakem dospělé demokracie, že se přes to dokážeme převést, případně symbolickým způsobem vyjádříme, že se nám to nelíbí, ale neustálé opakování a omývání této věci dokola se mi nelíbí. Omlouvám se, ale myslím si, že to k té dané věci nepatří. Zákon za to nemůže. Co se týká vlastní věci, kterou projednáváme, tak musím začít směrnicí, protože tady některé věci, které jsou naprosto konkrétní a které mi nikdo nikdy nevyvrátil, byť jsem s panem senátorem Dienstbierem byl několikrát na různých debatách, musí být řečeny. Směrnice má různé dopady, a není pravda, že ministerstvo vnitra na tyto dopady neupozorňovalo. Paní ředitelka Milena Bačkovská je tady dnes k dispozici. Kdo z vás se trochu tou věcí zabýval, tak se s ní musel potkat. Kdo z vás se trochu tou věcí zabýval, tak od ní musel dostat tento čtyřstránkový materiál, ve kterém je přesně napsáno, co směrnice znamená a proč si myslí ministerstvo vnitra, že by měl být přijat ústavní zákon. Pokud dnes se na to někdo ptá a říká, že o tom nic neví, tak ať proboha začne u sebe. Ať začne u sebe nebo jde za paní ředitelkou. Je tady celou dobu. Není senátorka, není ministryně, nemůže mluvit. Přijetí té směrnice kromě dvou věcí, které by nás měli zajímat, říká, že dojde k tomu, že se dotkne statisíců zbraní, které dnes vlastní občané ČR, a dotkne se milionů zásobníků. Představte si ten administrativní dopad, když všechno ostatní pominu. Protože ten dotyk je minimálně administrativní, v některých případech je to tak, že ti lidé o sta tisíce nebo minimálně tisíce zbraní přicházejí. Tak ta směrnice hovoří a tak to dopadá na občany této země a na jejich majetky.

Oni přijdou o majetky, resp. majetky ztratí hodnotu anebo je nepřiznají. Zbraně, sta tisíce zbraní si ponechají nelegálně, nelegálně! Protože o ně nebudou chtít přijít. A nemysleme, že tak nebudou chtít učinit. Protože je to historická věc. Často je mají dlouhé generace. Naši lidé, Češi, i když riskovali své životy, zbraně neodevzdávali, a neodevzdávají. To přece historicky víme, tak si tady, proboha, taky přiznejme.

Teď k dopadům směrnice vzhledem k bezpečnosti ČR. Senátor Růžička tady mluvil o aktivních zálohách, jak je podporuje. Aktivní zálohy, je jich dneska necelé dva tisíce. Chodí cvičit. Cvičení mají dvě až čtyři ročně s tím, že většina lidí normálně pracuje, to znamená, nemá čas na cvičení jezdit, a proto většina z nich, když cvičí, tak v rámci zákona, ve kterém oni cvičí, mohou používat tzv. klony samopalů 58, s kterými cvičí. A když cvičí jako aktivní záložáci, tak cvičí, je to v pořádku. Protože je to baví, chtějí se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR sami a dobrovolně, tak potom taky chodí o sobotách a nedělí ze svých klonů, samopalů 58, zase cvičit... Proto, aby mohli někdy zabezpečovat bezpečnost ČR. A teď nebudou moci. Směrnice říká – ty vaše samopaly 58, ty klony, které máte doma, už nebudete moci používat, protože EU říká, že to nechce, a že to není dobře. Zvýší se tím bezpečnost ČR, nebo sníží? Když naše aktivní zálohy nebudou moci dobrovolně cvičit. A ještě lepší příklad. Máme policisty a máme profesionální armádu. Mají taky zbraně, také klony samopalů 58. A také s nimi cvičí v době, kdy jsou v práci, a pak také nejsou v práci. Náš zákon říká, že si nemůžou vzít zbraně domů, že s nimi nemohou zasahovat jako v době, kdy nejsou ve službě. Spousta z nich má k těm zbraním přátelský vztah a je to jejich koníček (jako někdo sbírá známky apod.). Ve svém volném čase a za své peníze chodí s těmi zbraněmi, byť jsou jiné, než si oni nakoupili, ale jsou obdobné těm, co používají v práci, chodí s nimi cvičit. Chodí s nimi střílet, je to jejich zábava... Oni taky nebudou moci cvičit. A také nebudou dobrovolně ve svém volném čase, za své peníze, chodit se zlepšovat v tom, co dělají v práci. Zvýší se tím bezpečnost ČR, nebo sníží? Sníží! To se stane směrnicí.

Teď to vidí MV a zabývá se věcí. Co s tím máme dělat, jak to budeme řešit. První věc, kterou MV udělá, řekne, budeme proti tomu bojovat, podáme dovolání k Soudnímu dvoru v Haagu a zkusíme dosáhnout toho, aby směrnice neplatila, nebo alespoň byla odsunuta účinnost. To se stalo. A zase, pozor, připojilo se k nám Maďarsko, připojilo se k nám Polsko. Nejsme sami. Jsou i jiné země, kde na to mají podobný názor. K žalobě se připojily. Možná nebudeme úspěšní. To se uvidí. Když nebudeme úspěšní, tak normální člověk má přece plán B. A ten plán B říká, dobré, když nebudeme úspěšní, tak se musíme nějakým jiným způsobem bránit. A podíváme se do Smlouvy o fungování EU. A tam zjistíme, co říkal pan senátor Dienstbier, že v čl. IV odst. 2 je napsáno, že skutečně do výhradní pravomoci každého státu patří vnitřní zajišťování národní, nebo chcete-li národní bezpečnosti. Když něco začleníme do zajišťování vnitřní nebo národní bezpečnosti, tak v tom okamžiku neplatí směrnice, neboť to je výlučně naše vnitřní záležitost. Proto někdo řekl, dobře, abychom to mohli učinit, protože Jean Claude Juncker, předseda Evropské komise, když byla směrnice přijata, tak si můžete za prvé nalézt, že sám prohlásil, a prohlásil to Tomáš Zdechovský, že směrnice byla přijata zejména v reakci na teroristické úroky v Paříži. To byl hlavní důvod. Není pravda, že to nebyl jeden z hlavních důvodů... Ale nazpátek. Jean Claude Juncker řekl, že to byl kompromis, že to bylo málo ambiciózní, že by bylo asi podle něj, teď trošku spekuluji, nejlepší, kdyby žádné zbraně nikdo neměl, kdyby všichni byli beze zbraní. To jsme znali, když všichni byli beze zbraní, kromě těch, co měli poučení a povolení, tak řeknu, že by mohla přijít nějaká další směrnice. Co dělá odpovědný stát? Teď hájím ministry za ČSSD, to jsem taky nikdy netušil. To jsou dneska věci! No tak my se na to musíme připravit. Protože kdyby někdo v EU přitvrdil, tak musíme být připraveni Pojďme položit nějaký ústavní základ tomu, abychom se potom, přijetím dalších zákonů, mohli bránit tomu, abychom přišli o to, aby aktivní záložáci ve svém volném čase mohli normálně cvičit se zbraněmi, aby ti, co se tím živí a zajišťují naši bezpečnost, mohli trénovat se zbraněmi.

Proto vznikl ústavní podklad pro to, aby v nějakém okamžiku, když to bude potřeba – někteří tomu říkají princip předběžné opatrnosti, abychom potom mohli přijmout zákony, které zajistí pro ty, co budou chtít, na základě těch zákonů to, aby se mohli podílet na zajišťování bezpečnosti ČR a aby se mohli podílet tak, že budou používat zbraně, na které mají zbrojní průkazy a které využívají, a to bude platit, na základě jednoho z nejlepších zákonů, který máme. My nemáme žádné problémy. Počet zbraní v ČR každý rok stoupá. Počet trestných činů páchaných s legálními zbraněmi každý rok klesá. To jsou zase řeči, že zdržení legálních zbraní zvyšuje nebezpečí atd.

Takže v tom okamžiku je to tak, že pokud přijmeme změnu ústavního zákona, připravíme podklad pro to – a zase je to v materiálu MV napsáno, aby mohl být v nějakém okamžiku a v nějaké podobě. Aby mohl být např. přijat zákon o nakládání se zbraněmi v oblasti vnitřní bezpečnosti, zákon o munici, nějaké doprovodné zákony, zákon o branných spolcích. A v zákonech na základě ústavního podkladu, který je nezpochybnitelný, na ten EU nemůže, se řekne – v zájmu vnitřní bezpečnosti ČR, aby v okamžiku, kdy to bude potřeba, a to není tenhle okamžik, dneska je to všechno v pohodě, dneska je to bez problémů, dneska nic nehrozí... Ale tak to nemusí být navěky, tak aby v tom okamžiku mohli býti někteří lidé být vyčleněni k tomu, aby pomáhali zajišťovat bezpečnost ČR. Např. tím, že budou střežit některé objekty, které jsou ohroženy. Např. tím, že budou pomáhat při různých haváriích, živelních katastrofách atd. A budou tam potřebovat lidi, kteří mají nějakou kázeň, jsou slušní, dlouhodobě se zbraní umí zacházet. A budou většinou samozřejmě pod vedením nějakého policisty nebo nějakého profesionálního vojáka. Ale vojáků máme, jak říkal pan kolega Čunek, máme nějakých 40 tisíc, policistů 50 tisíc – tak tohle nestačíme všechno ohlídat, kdyby tady někdo chodil od města k městu, a zkoušel vyhodit do povětří, já nevím, co, třeba elektrárnu nebo benzínovou stanici. To je potřeba nějak střežit, a to nemůžeme zvládnout těmi standardními prostředky...

Mimochodem ta úžasná argumentace, že je to znevěrohodnění ozbrojených složek, tím, že zákon přijmeme, že naprosto scestná, když nepoužiji slovo hloupá. To je stejné, jako kdybyste řekli, že nemají občané mít doma, když chtějí, lékárničku či hasicí přístroj, protože tím zpochybňují akceschopnost našich nemocnic anebo hasičů... Tak to přece není. Když chci, tak mám doma lékárničku. Kdyby došlo k živelní katastrofě, někde blízko mě, tak co udělám? Poběžím s lékárničkou, a samozřejmě tam bude i ten hasič a záchranář. Protože chci také pomáhat, a je to na mě, já si vyberu...

Zákonem, v případě zbraní, to bude umožněno ve věcech, o kterých se tady bavíme my. Samozřejmě, pokud to bude potřeba, a pokud se trend v EU nezastaví, jakože třeba jo... Ale nikdo z nás to neví. Tento stát se chová v tomto směru odpovědně a navrhuje nám nějakou změnu ústavního zákona. My říkáme – ne, ne, ne, my se na nic připravovat nebudeme. Když to přijde, zase se budeme divit, jako v případě střetu zájmu, jako v případě elektronických receptů. Ale tady půjde o životy, tady půjde o bezpečí. Ale to my nechceme... Zatím je to v pohodě... Všechno běží, obchody jsou otevřeny, Senát jedná, je to v pohodě...

To je důvod, proč k tomu dochází. A to je důvod, proč vlastně my zákon projednáváme a proč se tady o to snaží, řekneme, MV a další odpovědní činitelé, kteří mají bezpečnost na starosti.

Jeden můj kolega říkal, že je lepší mít a nepotřebovat, než nemít a potřebovat. Je lepší mít a nepotřebovat a ne nemít a potřebovat. To je celé. A je asi pravdou – a tady si to vysvětluji dobře, jsou tady ústavní právníci a jiní neústavní právníci, kteří si berou na pomoc neústavní právníky a nainstalují je k vyjádření v petici, aby se potom o ně mohli opírat, atd., kteří říkají – ale my chceme čistotu práva, my nechceme, aby právo bylo zapleveleno, protože to přece tak nemůže být. Akorát v tom okamžiku snižujeme vůli státu vyjádřit to, že občanům důvěřuje a že důvěřuje v to, že když mají zbraň a mají zbrojní průkaz, že jsou ochotni také pomáhat při zajišťování bezpečnosti. To my děláme, že řekneme, že občanům věříme, anebo řekneme, že jim nevěříme. O tom je tento zákon. A také jde potom o to, je-li to ústavně čisté nebo není. A každý si vyberte to, co je pro vás důležitější. Teď si vyberte – ústavní čistota a nesmyslnost toho, že by to tam nemuselo být, protože už je to v jiné větě. A to je v této větě. A já už vidím, že Evropská komise čte jinou větu a říká, jo, z té to vyplývá. Anebo my se budeme starat sami o sebe, o své majetky, o své rodiny, o své obce, o svůj stát a řekneme, že to tam chceme, protože máme nějakou historickou zkušenost, kterou má Polsko a Maďarsko, proto se připojilo, a kterou nemá Švýcarsko, Rakousko, Německo, atd. Proto se nepřipojily. Ony nemají tuto historickou zkušenost.

To je celé, tak to prostě je, a myslím si, že bychom to takto měli nahlížet. Je to naše věc, je to náš stát, jsou to naše obce a naši lidé, naši občané.

Nyní ještě k několika mýtům, než skončím, protože někteří zde už nemohou vydržet, dokonce nervozně procházejí přede mnou. (Oživení v sále – smích.)

Chtěl jsem ještě říci toto: V okamžiku, kdy začnete s občany počítat, že se budou v nějakých případech omezených zákony podílet na obraně své vlasti, tak je to nebezpečné. A v okamžiku, kdy jste v totalitě, mohou být občané dokonce zneužiti proti veřejnosti. Bylo to tady zmiňováno Honzou Horníkem, atd. Ale když to uděláme a když podlehneme tomuto nebezpečí, tak rezignujeme na to, že v této zemi máme demokracii, že v této zemi máme svobodu a že jsme schopni a ochotni ji udržet.

Pane předsedající, dovoluji si jako vystupující navrhnout, abychom mohli jednat a hlasovat i po 21.00 hodině.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to procedurální záležitost, nechám okamžitě o ní hlasovat. Souhlasíte? (Souhlas.)

Slyšeli jste návrh. Senát se usnese, že bude jednat a hlasovat a volit i po 21.00 hodině. A nejprve spustím znělku, ať dodržuji jednací řád. Pracujeme i operativně. Budeme hlasovat o tom, že budeme jednat, hlasovat a volit i po 21.00 hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 33 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 53, proti jeden hlas. Návrh byl schválen. Budeme tedy jednat, hlasovat a volit i po 21.00 hodině.

A ve vystoupení pokračuje pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Nakonec se aspoň nějak Jednací sál zaplnil.

Na závěr, protože tato věc je vážná, dovolím si ještě jednou některé věci zdůraznit, a potom snad i zacitovat, což většinou dělává můj ctěný kolega pan senátor Papoušek, a poprosit vás, než budete hlasovat, abyste někteří změnili své stanovisko, protože jak já vás znám, tak více jde někdy o selský rozum než o čistotu práva, a někdy jde více o život této země než o to, zda všechno v Ústavě nebo v ústavním zákoně je v pořádku.

Jsem přesvědčen, že tento zákon má velmi vysoký symbolický význam a že tím, když ho neschválíme, implicitně občanům sdělíme, že se bojíme toho, kdyby se oni měli podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky, a třeba i tím způsobem, že budou požívat, pokud to bude nutné, v rámci platných zákonů zbraně, které legálně vlastní.

A pokud jsme po roce 1989 za něco bojovali, bylo to za to, aby se stát občanů nebál. A George Orwell to napsal v jednom své citátu, který si dovolím přečíst: Totalitní stát může dělat velké věci. Může vám zabránit se shromažďovat, může zabránit tomu, že někteří mladí nemohou studovat vysokou školu, může vám zabránit třeba i volit nebo přinutit vás, jak máte volit.

Ale jednu věc totalitní stát udělat nemůže. Nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říci mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova domu nebo příbytku nebo farmářovy chýše je totiž symbolem demokracie a svobody.

A vy, pokud budete hlasovat pro tento zákon, tak podpoříte demokracii a svobodu. A já vás o to prosím, udělejte to! (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  A nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, nechci vystupovat dlouho a nechci vystupovat plamenně. Mám jenom dvě poznámky. Je samozřejmé, že ministerstvo vnitra k tomu má celou řadu argumentů. Chci jenom připomenout, že naopak ministerstvo obrany, v jehož gesci je zákon o obraně, má k tomu naopak velmi kategorické výhrady, které zde nechci nyní citovat.

A druhá věc, pokud jde o to, že by aktivní zálohy nemohly cvičit se svými samopaly, to je z mého pohledu přesně to, na co se může vztahovat možnost výjimky, která je explicitně ve směrnici uvedena, nehledě na to, že by přijetí předkládané nebo projednávané novely opravdu nejspíš stejně nepomohlo, spíš k tomu pomůže kvalifikované uplatnění této výjimky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní bude hovořit pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan senátor Vystrčil tady měl velmi emotivní proslov. Mimo jiné také použil, myslím, že to bylo slovo zvrácené nebo ve smyslu nesmyslnosti nějaké argumentace.

Pokusím se vám tady ukázat, jak absurdní naopak byla argumentace pana kolegy Vystrčila. On tady zmiňoval, že aktivní zálohy nebo například policisté, když odejdou domů, nebudou moci cvičit s těmi, myslím, že bylo řečeno s klony nějakých zbraní.

Už jsme si tady citovali, jak platné změny ústavního zákona o bezpečnosti, tak i nově doplňovaný odstavec 3 v článku 3. A doopravdy to tu zaznělo několikrát.

Podle odstavce 2 v článku 3 mají za určitých okolností i fyzické osoby povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti. Podle doplňovaného odstavce 3 v rozsahu, v jakém mají povinnost, se jim má dát právo nabývat, držet a nosit zbraně. Aby tedy ti, kteří chtějí cvičit i v soukromém čase jako aktivní záložáci nebo policisté, členové ozbrojených sborů, mohli nabýt na základě novely jakéhokoliv práva, tak by jim napřed stát musel uložit povinnost v rámci zajišťování bezpečnosti v soukromém čase chodit cvičit.

A to je přece naprosto absurdní nesmysl, protože stát může poskytnout nějaké zázemí aktivním zálohám, mohou chodit dvakrát nebo čtyřikrát ročně cvičit, může uložit policistům povinnost cvičit v pracovní době nebo v době služby, ale nemůže jim uložit povinnost, aby chodili na cvičiště ve volném čase v rámci zajišťování bezpečnosti. Tedy žádné právo chodit cvičit nezískají, resp. neochrání je to před případnou aplikací směrnice, kromě toho, že to neochrání i z jiných důvodů, které už jsem tady také uváděl.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A opět má slovo pan senátor Jiří Čunek

Senátor Jiří Čunek:  Abych trošku zklidnil emoce, někteří mluvili dokonce o moru prasat, tak na to jsem starý odborník já, přátelé, to mi asi nevezmete. (Oživení v sále – smích.) Je to bohužel tak, že aby se nerozšířil mor prasat – a to teď už je vážné – prase musíte střelit tak, aby zůstalo v okruhu pěti metrů, deseti metrů. Kdo jsou tady myslivci, jistě tady jsou. Střelíte-li prase jinak, než do páteře, na mozek, ale třeba na komoru, kde se střílí normálně, tak mnohé dokáže běžet ještě sto, dvě stě metrů, mířím jak dál, atd. Měli jsme největší problém s tím, abychom měli lidi, kteří budou umět střílet tak, s takovými zaměřovači a takhle vybaveni, aby se to riziko maximálně zmenšilo. To za prvé.

Za druhé. Ano, je tedy pravda, že bychom možná měli novelizovat - ale to nám nepomůže to, o čem mluvíme teď – některé zákony, protože my využití policistů a využití vojáků máme tak přísně sešňěrované právě kvůli tomu, aby nemohli být nasazováni podle vůle nebo zlovůle vlády apod., že trvalo mnoho měsíců, než tam vyškolení policisté, přezbrojení atd. mohli přijít a pomoci nám, což teď dělají, likvidovat v centrální oblasti prasata.

To znamená, že tady bych, třeba i v době míru, my se zamýšlíme u nás právě díky zkušenosti, jak to udělat, abychom toto omezení příliš nenarušili, protože je velmi rozumné, ale zároveň, aby v takovýchto případech, kdy skutečně jde o prasata a ne o lidi, abychom mohli armádu, případně policisty použít rychlejším způsobem. Tolik k moru.

Co se týká Brodu, tam se domnívám, že nosit krátkou zbraň směrnice nezakazuje. To znamená, že v Uherském Brodě, když by se něco stalo, tak tam ti lidé, kteří zbrojní průkaz měli a měli legálně drženou zbraň atd., ji mít mohou a mohli ji mít i tehdy. Připomínám jednu věc. Já zbrojní průkaz nemám, nicméně kdysi jsem u útvaru, kterému se říkalo paraprůzkumný, vystřídal jsem nábojů možná víc než vy všichni dohromady, protože k tomu jsme byli určeni. A ono použít zbraň ve stresové situaci umí jenom málokdo, a vůbec ne z těch, co cvičí, ale co k tomu mají přirozené vlohy. To je jiná věc.

A pak je poslední otázka směrem na kolegy z ústavně-právního výboru, z Komise atd. Tady něco říkal pan kolega Vystrčil. Kdyby to byla pravda, určitě bych to podepsal. K myslivcům a hasičům mám jaksi přímý vztah, jenom strašně nerad dělám nesmysly. Když jde směrem k některým váženým kolegům, jistě je důležité, ano, teď projednáváme ústavní zákon. Ale jestli tady je řečeno, že to je k ničemu, to si vysvětleme. Budeme dělat ústavní zákon, který bude symbolem. A už jsem to tady říkal a znovu to zopakuji. My Češi máme zvláštní vlastnost myslet si, že jsme pupkem světa. A pamatuji si, když můj bratr studoval v blízké Itálii, je to jezuita, kněz, tak tam studoval. A říkal mi, že tam studovali jezuité z celého světa. Říkal mi: Člověče, já jsem tak přišel na to, že mi strašně vadí, že o České republice, o Československu v té době, neví vůbec nikdo. My tady něco vykřikujeme. Oni věděli, že byla nějaká revoluce, znali nějakého Havla, ale ne ostatní věci. A my si v Evropské unii máme vydobýt své postavení ve chvíli, kdy to mělo být, a to znamená, kdy se tato směrnice projednávala. To, že se k nám připojili Poláci a Maďaři je dobře, nicméně oni to tuším odsouhlasili. Jestli jsem četl dobře, tak oni to odsouhlasili, to znamená, také to chytají za druhý konec. Ale faktem je, že já jsem ochoten pod tlakem objektivních argumentů měnit svůj pohled na věci, jenom se obávám, že to, že tady řeknou ústavní právníci, že to je stejně k ničemu a neuděláme nic, jenom nějaké gesto, tak si myslím, že na to ústavní zákony nejsou.

Zkusme si vysvětlit – a to se obracím na zpravodaje – tu věc, co kromě gesta se stane. A druhá věc je, že si myslím, že to je stejně cesta špatným směrem, jakože jsem také jeden z těch, co si myslí, že ne v případě války, to už vůbec ne, ale v případě dramatických přírodních katastrof. Mluvil jsem tam s některými lidmi, myslím si, že tady sedí mezi námi. Ano, může se stát, že dojde k tomu, že přírodní katastrofa bude tak velká, že proti rabování atd. budeme muset použít ty lidi, kteří zbraň vlastní, umějí ji použít a mohli by být požádáni takto o pomoc. A asi bych to úplně k milicím nesměřoval.

Zkusme vysvětlit tuto konkrétní věc. A pak nikde není psáno, že bychom se k tomuto zákonu, byť by neprošel, nevrátili znovu, anebo se nevrátili k zákonům, které nám pomohou k tomu, abychom se s touto směrnicí nějakým způsobem vypořádali tak, abychom tady skutečně nemuseli likvidovat zbraně a nevím co všechno. Kdo z vás tomu trochu rozumíte, tak nosit pistoli u sebe s prodlouženým zásobníkem je značně nepohodlné. To se tak úplně neděje. Ale fakt je, že by mi třeba likvidace různých zbraní, které jsou kdesi uloženy už historicky, také hodně vadila.

Ale jestli tento zákon, který schválíme, tomu vůbec neprospěje ani nepomůže, pak trvám na svém názoru, ale o tom bychom měli diskutovat.

Mnohým z vás se zdá, že jsme tady dlouho, ale ústavní zákon je vážná věc.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji. Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Upřímně řečeno, až do vystoupení mého drahého kolegy Vystrčila, kterého, jak všichni víte, si velmi vážím, jsem nechtěl vystupovat. A nechtěl jsem vystupovat především z toho důvodu, že jsem byl tak zhnusen debatou, kterou jsem vedl na internetu se zastánci tohoto zákona, že jsem opravdu už neměl potřebu se o tom vůbec s někým bavit.

Já mám takovou zvláštní blbou vlastnost. Jestliže mi někdo napíše a jeví se jako slušný a podepíše se, tak mu vždycky odpovídám a snažím se s ním diskutovat, pokud odpovídá on znovu a vysvětlovat si názory. Totéž jsem učinil pokud se týká těch, kteří jsou zastánci tohoto zákona. Ze začátku se to všechno zdálo být normální.

Dokonce si musím přiznat, že mě pár těch prvních e-mailů znejistilo do té míry, že jsem jim znovu slíbil, že se na to znovu podívám, jestli náhodou nemají pravdu a jestli opravdu ten zákon neohrožuje skupiny, na kterých mi opravdu záleží, tzn. především myslivce, především sportovní střelce. Nicméně potom byly další e-maily. A na ty e-maily jsem zase poctivě odpovídal, argumentoval jsem tím, což je mé přesvědčení, že si myslím, že mezi obyvatelstvem nemají být zbraně, pokud pro to není důvod a podle mého názoru ten důvod je v zásadě – jsou to dvě skupiny, které jsem tady vyjmenoval, když opomenu samozřejmě ozbrojené síly a další věci. A argumentoval jsem tím, že nechci, aby to tady bylo jak v Americe. Oni mě vzápětí obvinili, co do toho pletu Ameriku, když to s tím nemá nic společného. A já to říkám proto, že právě ten závěr pan kolega Vystrčil vaším prostřednictvím, pane předsedo, začal podle mne dobře a správně. On nás všecky upozornil na to, co bohužel, když si sáhneme do svědomí, tak platí. On nás upozornil na to, že jsme si ty základní dokumenty ne všichni přečetli, a nepřečetli všichni dejme tomu podrobně. Nechci tady každému se dívat do svědomí, ale pan kolega Hampl tady říkal vaším prostřednictvím, jak četl ze směrnice, chtěl bych vědět, kolik z nás četlo tu směrnici skutečně a kolik nás, jako například já, se spokojilo nejenom s tím přežvýkaným, to, co jsme se o směrnici dozvěděli jednak z našich tisků a jednak co se o tom píše. Správně bychom si to měli přečíst, samozřejmě. Totéž je v zásadě o tom, co tady hovořilo o stanovisku ministerstvo vnitra. Protože skutečně není pravda, že by se tím ministerstvo vnitra nezabývalo. Nicméně na druhé straně potom pokračoval trošku jinak. A v té vášni, kterou si vzbudil, tak potom tady hovořil o různých – o hasičích samozřejmě, o záchranářích a také o tom, jak máme skříňku první pomoci a v zásadě toho kontextu toho, co říkal, tak tam bylo také jakési rovnítko mezi samopalem a tady touto krabičkou první pomoci. Myslím si, že to bylo spíš z vášně toho, co tady říkal. On má samozřejmě úplně jiný pohled na svět než mám já. A o tom svědčilo právě to poslední, že symbolem svobody je, jestli každý dělník má ve svém domě nebo rolník ve své chatrči pověšenou na hřebíku zbraň. On si myslí, že to je základ svobody a já mu to neberu, je to jeho názor, ale já si to nemyslím. A jestliže mi vyčítali zastánci tohoto zákona, že nechci, aby to tady byla Amerika, tak přesně to, co řekl, že základem amerického pojetí svobody. A podívejte se, jak to tam vypadá. My jsme byli s panem kolegou Štěchem a ještě některými dalšími v Kanadě. A místostarostka Toronta, které bezprostředně sousedí s – tady kolegyni vidím, kolega tam byl, tak nám z toho projevu, kdy jsme seděli v kanceláři, tak dobře polovičku času vyprávěla, jaké potíže jim způsobují sousedé, protože Kanada má zákony podobné nám, kdežto Spojené státy úplně jiné, a co jim to všechno způsobuje v Torontu, jaké problémy s tím mají, do jakých neřešitelných situací se dostávají. A já nechci, aby ČR se dostávala do neřešitelných situací tohoto typu. Závěrem těch lidí, kteří se mnou diskutovali, byla nakonec výhrůžka, že ano, někdy otevřená, někdy většinou pak na závěr už otevřená, protože oni udělali dvě věci. Bavil jsem se s konkrétním člověkem, domnívaje, že se bavím s konkrétním člověkem, jenomže ten můj konkrétní člověk potom vzal moji odpověď, je to naší diskusí, příslušným způsobem mu přežvýkal a rozeslal je mezi všecky, takže mi pak vzápětí chodily e-maily: Dozvěděl jsem se od jednoho střelce atd., atd. A druhá věc byla, že budou volby a že mě nebudou volit. Nevím, kdo z těch zastánců tohoto zákona udělal pro ochranu tohoto státu tolik, co si troufám říct, že já. Byly doby po revoluci, kdy tady bylo víceméně armáda sprosté slovo. A také v mnoha městech se rušily posádky atd., atd. U nás je dlouhodobě ještě od první republiky vojenská škola. Přátelé, znám všechny ministry obrany od revoluce, protože jakmile se nám vyměnil jakýkoliv ministr, tak tu školu chtěli zrušit. V zásadě to bylo jen díky městu Moravské Třebové - jsem se na tom tedy poměrně podílel - že se to nakonec nestalo. A dnes ta škola produkuje každý rok 90 studentů, kteří jsou nejlépe připraveni na to, aby sloužili buďto přímo v armádě anebo studovali v armádních vysokých školách. Dnes už generální štáb i ministerstvo obrany ví, je to mimochodem prestižní škola, na kterou se dnes hlásí násobky toho, kolik oni mohou vůbec vzít, a dnes samozřejmě ministerstvo obrany ví, že žádné lepší vojáky než absolventy této školy nemůže žádnou jinou činností získat, a proto chce také zakládat dokonce pobočku v Karlových Varech. Tito lidé mi budou vyprávět, že mě nebudou volit? Proč? Co oni udělali pro to, aby armáda a obrana této země měla skutečně lidi, kteří tu zemi chtějí bránit? Stejně jako někteří kolegové. A samozřejmě pokud někdo přijde s tím, že má být branný zákon a že znovu bychom se měli vrátit, k tomu kolega Čunek se hlásí, tak já pro to budu také hlasovat, protože my nežijeme v ráji. Ale nemyslím si, že nebezpečí, které nám hrozí, budou řešit civilisté, kteří budou mít doma zbraň. To si tedy fakt nemyslím. A myslím si, že by to měli řešit ti, kteří jsou k tomu určeni, a samozřejmě i tak, jak pan kolega Vystrčil říkal, aktivní zálohy, to je jedna z forem.

Další věc, co mně vadí, je to, že se má opravdu říct, koho se to týká. Protože nejvíce těch, kteří jsou znepokojeni, jsou myslivci. Netýká se jich to. A nebo skoro se jich to netýká. Nebo málo se jich to týká, abych byl úplně přesný. A stejně tak sportovní střelci. Tak proč neřeknou ti lidé, kteří tady všecky verbují, koho se to ve skutečnosti týká? A kdo bude mít problémy? A jak tady kolega zase zmínil, jak jsem tehdy bránil, ne, že by se měly zrušit norčí farmy, ale bránil jsem sedm rodin. Budu klidně uvažovat o tom, jestli nekrátíme nějaká práva lidí, kteří mají legální zbraně. Ale to můžeme dělat úplně něčím jiným, než ústavním zákonem. Mně na celé věci vadí to, že jsme tady v hysterii, která je kolem nás, a dělíme se na ty správné a na ty špatné. A ono, jak je to v životě běžné, to tak není ve skutečnosti. Ti, kteří mi vyhrožují tím, že mě nebudou volit, tak mě přesvědčili, že zákon nemohu podpořit, už jenom z toho důvodu, že jestliže ti lidé mně dnes vyhrožují tady tímto způsobem, tak nevím úplně nebo uvažuji o tom, jestli jsou úplně způsobilí na některé činnosti. Myslím si, že každý z nás je dostatečně soudný naštěstí v Senátu, aby se rozhodl podle svého svědomí a rozhodněme hlasováním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, s právem přednosti je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Snažím se to moc nevyužívat, to přednostní právo, ale tady padly dotazy, na které si myslím, že bych měl reagovat. Prvně k panu kolegovi Čunkovi. Tam je to tak, že vzhledem k tomu, co se děje kolem nás, vzhledem k tomu, jaké jsou trendy z hlediska legislativní aktivity Evropské komise, tak já jsem přesvědčen, že připravit si nějaký ústavní podklad pro to, abychom mohli potom přijímat zákony, které nám umožní velmi bych řekl jednoduše přijímání dalších zákonů, začlenit ty, kteří chtějí do zajišťování obrany ČR, je správný krok, a že by si takto Senát měl počínat.

To znamená, že by tento zákon podpořil. Jestli to bude nebo nebude mít smysl, se teprve uvidí. Vlastně když to nebude mít smysl, tak to stejně bude mít smysl, protože zaplaťpánbůh nic významného se neděje a my některé další kroky dělat nemusíme. A to je mé přesvědčení, co se týká té možnosti využití, tak tady samozřejmě spolu s panem kolegou Dienstbierem se lišíme. Já musím říci, že se nemohu opřít o ústavní právníky, ale o právní názory jiných právníků z hlediska toho, že lze jakýmsi celkem elegantním způsobem následně v rámci standardních zákonných norem využít toho, že je možné využít občany, kteří mají zbrojní průkaz k tomu, aby se podíleli na zajišťování bezpečnosti ČR, zprávy mám, bylo by to třeba vyčlenění do nějakých dobrovolných záloh nebo něco podobného, a potom by byla řešitelná i ta jejich možnost cvičení ve volném čase. Tam se s panem kolegou Dienstbierem neshodujeme. Na rozdíl ode mě, on je vždy ochoten v daném okamžiku udělat brilantní analýzu toho, že to tak není možné. Já na to můžu reagovat jenom tím, že kdo o sobě nikdy nepochybuje, tak většinou chybuje.

Teď druhá věc, kterou k tomu chci říct, co se týká pana kolegy Martínka, tam to bylo pouze jakési přirovnání, možná ne příliš šikovné, že v okamžiku, kdy někdo má zbrojní průkaz a vlastní zbraň, tak může, to je strašně důležité, může potom přistoupit na to, že když to bude potřeba, když to bude v souladu se zákony, se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR. V tomto smyslu já chápu to, že když někdo má lékárničku a stane se někde úraz před jeho domem nebo něco závažného, může to být třeba i lékař, to znamená, má na to vzdělání, tak může i s tou svojí lékárničkou vyběhnout a pomáhat. A samozřejmě potom jsou tam taky ti lékaři z té zdravotní záchranné služby. Já si nemyslím, že to přirovnání je nějaké nepochopitelné. Samozřejmě, lékárnička se zbraní je nesrovnatelná, ale ten princip je stejný. Mám doma zbraň, jsem zařazen, můžu potom v nějakém okamžiku v rámci zákona být nápomocen, mám doma lékárničku, jsem lékař, můžu bez zákona, tam je to jednodušší, protože nejde o zbraň, být nápomocen. Tam bych řekl, že ta logika není. A co se týká toho Orwella, tak Orwell samozřejmě není Američan, to je Brit. On žil v Británii, byl to levičák jako vyšitý. Myslím si, že třeba by to mohlo být pro některé levicově zaměřené senátory inspirativní, samozřejmě si nemyslel, že by každý měl být ozbrojený. To bylo myšleno tak, že ten stát by měl fungovat tím způsobem, že by se neměl bát svých občanů. To je v přeneseném slova smyslu, že by těm, kteří splní zákonné podmínky, ten náš nejlepší, to chválili úplně všichni, nejlepší zákon o zbraních by měl mít právo mít zbraň, vlastnit ji ke své obraně, ke svým koníčkům, ke sportovní střelbě. Když si to ten stát může dovolit, tak to znamená, že žijeme ve svobodné zemi, ve které funguje demokracie. Když si to ten stát nemůže dovolit, to znamená, tomu, kdo splní ty zákonné podmínky, poskytnout tu zbraň, aby ji mohl mít doma, tak potom je něco špatně. To jsem asi chtěl naznačit tím citátem, myslel jsem si, že to nebudu muset vysvětlovat, ale vzhledem k tomu, že to bylo nějakým způsobem zpochybněno, tak jsem si to dovolil ještě takhle podrobněji vysvětlit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Přísahám, kolegyně a kolegové, že to bude hodně krátké. Já totiž po zmínce některého z nás, že naše ministerstvo vnitra v podstatě nebylo činné při projednávání této směrnice, jsem dostal zprávu, nemohu vás s ní neseznámit.

Ta zpráva mi říká, žel při projednávání směrnice v Bruselu pokládalo ministerstvo vnitra celou řadu odůvodněných stanovisek, dokonce jich byly stovky, bylo dokonce nejaktivnější, šlo, jak jsem řekl, o stovky takových návrhů. Ty byly ale neustále odmítány, s požadavky na podstatné zpřísnění směrnice. A dokonce až po úplný zákaz držení zbraní.

Ministerstvo vnitra mnohokrát deklarovalo, proč se směrnicí nesouhlasí. Šlo dokonce tak daleko, že na několik týdnů byl do Bruselu vyslán expert ministerstva vnitra, který ve věci úspěšně jednal. Ministerstvo vnitra zpracovávalo i podklady pro naše europoslance, takže se podařilo zmírnit požadavky na přísnost té směrnice, nicméně, já sám se obávám toho, že to bylo jenom první kolo, že přijde další.

Kolega Čunek tady mluvil o tom, jestli jsme nebo nejsme pupkem světa, já vám mohu říct, že při jedné naší výborové cestě se mi v Bostonu jeden vysoký úředník, guvernér omlouval za to, že nám rozbombardovali Bělehrad, takže jsme skutečně opravdu pupkem světa. Slibuji, že už to bylo poslední vystoupení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobrý večer, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych rád zareagoval, protože tady padlo téma Uherský Brod. To je samozřejmě věc, která se mě přirozeně týká nejvíc. Rád bych zdůraznil, že schválení nebo absence tohoto zákona by tragédii v Uherském Brodě v žádném případě nezabránil a bohužel ani nezmírnila, nebo nezkrátila následný zásah policie. Pokud přijde psychicky narušený člověk, plný nenávisti, s odhodláním beze smyslu zabíjet za každou cenu, spáchá to legálně nebo nelegálně drženou zbraní a prakticky nikdo mu v tom nezabrání. K další diskusi se nechci vyjadřovat, protože většina argumentů pro nebo proti tady už zazněla. Rád bych však vyjádřil svůj názor v tom, že v rámci změny legislativy vůbec potřebujeme reagovat na nějakou evropskou směrnici, že má někdo na evropské úrovni potřebu regulovat držení zbraní.

Domnívám se, že je to natolik citlivá záležitost, že by to mělo být vždy v dikci národních parlamentů, sami bychom si měli rozhodovat, co chceme regulovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A vzhledem k tomu, že se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, pana poslance, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Ondráček:  Děkuji, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. My politici spolu můžeme nesouhlasit, můžeme se vůči sobě vymezovat, ale zajistit tvorbou zákonů bezpečnost ČR je úkol všech zákonodárců, kteří svůj slib, který složili při vzniku svého mandátu, kteří to slibem myslí s ČR vážně.

Padlo zde několik informací o bezpečnostních sborech a o armádě. Já si dovolím říci některá data nebo některá fakta, která zde nebyla zmíněna. Policie ČR má tabulkově 41 000 policistů. Dlouhodobě policisté chybí, v současné době je to -1800. Policie ČR má 521 oddělení obvodních nebo místních, to znamená, tam v těch vašich městech, kde žijete. A teď mě poslouchejte dobře, na 28 % z těchto oddělení není schopna zabezpečit nepřetržitý, 24hodinový výkon služby. Dochází tedy k tomu, že v těchto místních a obvodních odděleních dochází ke spojování hlídek pro dvě obvodní nebo místní oddělení, čímž se ale logicky zvětšuje prostor, ve kterém taková hlídka operuje. A dojezdové časy se prodlužují. Policie ČR má ze zákona dojezdový čas 20 minut. Pokud budeme mluvit o zásahové jednotce, tak ta má 120 minut. 120 minut, tedy 2 hodiny na to, aby v případě například takové události, o které zde se zmiňoval můj předřečník, aby dorazila na místo.

Zásahové jednotky Policie ČR má na osmi dislokacích, na osmi místech, přestože máme 14 krajských ředitelství. Nemáme, nebo Policie ČR nemá dostatek transportních vrtulníků, aby byla schopna zabezpečit rychlý přesun zásahové jednotky. Nejsou vytvořeny prvosledové hlídky. Je nedostatečná balistická ochrana příslušníků Policie ČR. Nedávno jste mohli vidět, kdy došlo k ocenění příslušníka, který zemřel na následky bodných zbraní.

Byl zde dotaz, jak mám vědět, že policie a další bezpečnostní sbory nejsou schopny zajistit bezpečnost ČR. Věřím, že jste četli materiál, který se nazývá Koncepce rozvoje Policie ČR na roky 2016 až 2020 s výhledem na 2022. V tomto materiálu se dočtete mnohé, co zde zmiňuji. Armáda ČR má 20 tisíc vojáků, ale bojeschopných je cca čtyři a půl – teď myslím ty bojovníky, nikoliv úředníky...

V závěru mi dovolte, abych poděkoval těm senátorkám a senátorům, kteří si dokázali přečíst materiály MV a pochopili podstatu a důležitost tohoto návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Václav Láska. (Nechce.) Pak poprosím zpravodaje garančního výboru, aby se nám vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, nebudu zde vyčítat, kdo a s čím vystoupil, opakovat vlastně rozpravu. Myslím, že každý už si – na základě rozpravy – dávno učinil svůj názor na to, jak v této věci bude hlasovat. Jenom možná jednu poznámku k panu kolegu Vystrčilovi, paralela s tou lékárničkou – já doufám, že nebudeme příště projednávat návrh zákona o bezpečnosti, o právu mít doma lékárničku...

Nicméně k tomu, jaké návrhy padly. Zahraniční výbor se usnesl na doporučení – návrh zamítnout. Stejně tak garanční ÚPV. Pan kolega Oberfalzer předložil návrh na schválení tohoto zákona, tzn. podle našeho jednacího řádu bychom měli v tuto chvíli napřed hlasovat o návrhu na schválení, pak můžeme případně přistoupit k návrhu na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, bude to tak, jak jste řekl, pane zpravodaji.

Přistoupíme k hlasování.

Je zde ještě požadavek na odhlášení, já vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Ještě chviličku počkám...

Budeme hlasovat o návrhu – schválit, protože byl podán. Připomenu, že v sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 35.

Čl. 35 Ústavy. K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. (Proto je tam číslovka 35.)

Zahajuji hlasování o návrhu – schválit.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 34. Registrováno 59, kvórum 36. Pro návrh 28, proti 19. Tento návrh byl zamítnut.

Pak padly návrhy z výborů na zamítnutí. Aktuálně přítomno 60.

Zahajuji hlasování o zamítnutí.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 35. Registrováno 59, kvórum 30. Pro návrh 20, proti 25. Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, a ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, v tuto chvíli, samozřejmě formálně, bylo potřeba rozpravu otevřít, nicméně stejně už nemůžeme vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně. To znamená, s jakýmkoliv výsledkem, ať už teď budeme postupovat, tak to znamená, že zákon definitivně nebyl schválen.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to tak. Musím, pane senátore, ukončit podrobnou rozpravu. Končím podrobnou rozpravu.

Vzhledem k tomu, že jsme nepřijali žádné usnesení, tak končím projednávání tohoto bodu.

Budeme pokračovat posledním bodem, a to je

 

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů 2. kolo 1. volby

Tisk č. 212

V této chvíli předám slovo našemu předsedovi volební komise, panu senátoru Luďkovi Jeništovi. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, nebudu to dlouho zdržovat. Dojde k 1. volbě, a to k druhému kolu, do kterého postoupilo 7 kandidátů, jak už jsem říkal; sedm pro to, že kandidáti na šestém místě měli shodný počet hlasů. Postupovali oba. Volíme opět 3 kandidáty, protože v 1. kole neprošel nikdo.

Volební lístek se 7 kandidáty bude upraven čtyřmi možnými způsoby, aby byl platný. To znamená, že čísla budou mít buď sedm křížků, nebo jedno kolečko a šest křížků, nebo dvě kolečka a pět křížků, nebo tři kolečka a čtyři křížky. Jiná úprava volebního lístku není platná.

Je 21.38 hodin. Protože tato volba bude již kratší, nebude tak náročná, takže začne za několik okamžiků. Volební místnost uzavřeme ve 22.00 hodin.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Přerušuji schůzi na volbu do rána, do 9.00 hodin. Výsledky 2. kola voleb budou známy ráno v 9.00 hodin při zahájení zítřejšího dne.

Přeji hezký večer – a dobrou volbu.

(Jednání ukončeno v 21.39 hodin.)