Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 07.12.2017

(2. den schůze – 07.12.2017)

(Jednání opět zahájeno v 9.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 11. schůze Senátu. Prosím, zaregistrujte se tak, abychom měli dostatečný počet pro hlasování. Je nás tady pro hlasování dostatek, opticky, nicméně, všichni nejste zaregistrováni.

Prosím, abyste se všichni zaregistrovali, kdo jste přítomni. Děkuji vám.

A můžeme dnešní schůzi začít. Nyní bych vás poprosil, abyste se ztišili. Mohli bychom se věnovat naší práci.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Eliška Wagnerová, Miluše Horská, Ivo Bárek, Zbyněk Linhart, Jiří Carbol, Jan Látka, Jitka Seitlová, Jaromír Strnad, Leopold Sulovský, Lumír Aschenbrenner, Lumír Franc, Tomáš Grulich, František Čuba, Jan Žaloudík, Ladislav Kos, Jiří Vosecký, Václav Chaloupek, Jan Horník a Tomáš Jirsa.

Prosím, abyste se uklidnili, dámy a pánové, zaregistrovali se svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dávám nyní slovo panu kolegovi Luďkovi Jeništovi, aby nás informoval o výsledku druhého kola první volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Prosím, pane kolego.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji vám, přeji vám hezké ráno, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Včera večer proběhlo druhé kolo první volby, s těmito výsledky. Bylo vydáno 63 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo, platných i neplatných, rovněž 63, pouze dva lístky byly neplatné. Pro kandidáty se hlasovalo takto.

Pro Emilii Benešovou bylo odevzdáno 18 hlasů, pro Karla Černého 42 hlasů, pro Lukáše Jelínka 15 hlasů, pro Jiřího Junka 46 hlasů, pro Daniela Kroupu 11 hlasů, pro Jiřího Lišku 33 hlasů a pro Martina Palouše 14 hlasů. Z toho vyplývá, že v druhém kole první volby byli zvoleni tito kandidáti: Karel Černý, Jiří Junek a Jiří Liška, čímž jim také zároveň blahopřeji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore, za podanou zprávu. Nyní se budeme věnovat prvnímu bodu, kterým je

 

Petice "Za zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb"

Tisk č. 22

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 22. Petici projednal VVVK. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Jiřího Oberfalzera. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 22/1. Petici dále projednal na žádost VVVK také VHZD. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Štohla. Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to zástupce petentů, pan Ivo Hucl. Přistoupíme k hlasování, dávám znělku.

V sále je aktuálně přítomno 41 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 21. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 36 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 43, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů. Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou: Ing. Bc. Petr Kameník, náměstek ministra průmyslu a obchodu, paní doktorka Alena Schillerová, Ph.D., náměstkyně ministra financí, Ing. Martin Janeček, generální ředitel Generálního finančního ředitelství, prezident Hospodářské komory se omluvil a pověřil Ladislava Minčiče, poradce prezidenta a ředitel odboru legislativy práva a analýz Hospodářské komory ČR, dále Ing. Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací v ČR, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR se omluvil a pověřil pana doktora Věroslava Sobotku, manažera pro legislativu, a dále Radomil Bábek, předseda Rady Asociace podnikatelů a manažerů.

Bez znělky přistoupíme k hlasování. Aktuálně přítomno je 45 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 37 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 46, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí.

Než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu, tak jak se dohodl předevčírem Organizační výbor, pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na tři minuty krát dvě. V případě potřeby může být tato doba sloučena, bude-li si to přát vystupující.

Takže budeme nyní hlasovat o třech minutách, které mohou být násobeny dvěma, v případě potřeby. Aktuální přítomnost je 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 38 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 46, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

A nyní uděluji slovo zpravodaji VVVK, senátoru Jiřímu Oberfalzerovi. Pane senátore, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážení hosté. Náš výbor se touto peticí zabýval velmi důkladně a také relativně dlouho, několik měsíců. Důvod byl, že padly do průběhu prázdniny a také že jsme chtěli po veřejném slyšení ještě obstarat některé podrobnější informace o efektech elektronické evidence tržeb na výběr daní od ministerstva financí. Nicméně si myslím, že doba byla přiměřená, že jsme v možnostech výboru zodpovědně zmapovali tuto problematiku.

Pokud jde o závěry výboru, tak jenom řeknu, že mezi variantami, které byly navrženy k rozhodování výboru, bylo i zrušení EET. Byla o něco mírnější úroveň pro odpuštění této povinnosti pro drobné podnikatele, nicméně, závěr výboru je takovýto. A to je návrh výboru pro usnesení Senátu. Navrhujeme, aby Senát konstatovat, že bere na vědomí petici č. 11/16, obsaženou v senátním tisku č. 22, zadruhé konstatuje, že petice č. 11/16 za zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, senátní tisk č. 22, je důvodná. A zatřetí, doporučuje, aby vláda zvážila možnost změnit zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, tak, že vyjme z evidence tržeb ty osoby samostatně výdělečné činné, které nedosahují výše ročního obratu 750 tisíc. Jde tedy o návrh, aby tohoto břemene byli zproštěni drobní podnikatelé, přeložím tedy do normální řeči. Ten benevolentnější návrh, který ovšem nezískal podporu, byl návrh do výše 1 milionu ročního obratu. Zdůrazňuji obratu, nikoli zisku.

Já se potom vyjádřím k té petici i k těm otázkám s tím souvisejícím, jako senátor, v rámci rozpravy. Ale pro tuto chvíli za roli zpravodaje výboru je to vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, za vaši zpravodajskou zprávu. Nyní uděluji slovo zpravodaji VHZD, senátoru Pavlu Štohlovi. Prosím, pane kolego.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. VHZD se také zabýval touto peticí. A než vás seznámím s usnesením tohoto výboru, tak bych si dovolil jenom pár statistických čísel. Elektronická evidence tržeb běží a zatím jsou tam zahrnuty dvě vlny, do toho se zapojilo asi 155 tisíc podnikatelů, což je cca 11 % ze všech podnikatelských subjektů. Od 1. března bude spuštěna třetí fáze EET, kdybych vyjmenoval pár skupin, kterých se to bude týkat, jsou to takzvaní stánkaři neboli poskytovatelé občerstvení bez zázemí, budou to třeba farmářské trhy a podobně, a poslední, čtvrtá fáze bude k 1. červnu. Tam budou mimo jiné řemeslníci a podobně. Dá se předpokládat podle odhadů, že v té třetí a čtvrté vlně by asi do EET spadlo, odhaduji, nějakých 400 tisíc podnikatelů. Když jsem říkal, že celkem je podnikatelských subjektů asi 1,4 milionu, ale ne všichni tam spadnou, zaprvé, někteří nemají tržby v hotovosti a mají pouze fakturaci, některé činnosti tam nespadají a podobně. Takže to jenom statisticky, jak to vlastně v současné době je a jaká je vyhlídka do roku 2018.

Zvažovali jsme na výboru také, jestli je vhodné, reálné navrhnout změnu, která by se týkala drobných podnikatelů, že by nespadali do EET. Problém je časový. Z hlediska legislativy, zda by se to dalo zvládnout. Jinými slovy, říkali jsme, že drtivá většina těch podnikatelů v té třetí vlně bude od 1. března. A když jsem to konzultoval i s naším legislativním odborem, tak mi řekli, že ta pravděpodobnost, že by se to dalo zvládnout, je velice nízká. A potom je problém, že kdyby se to teoreticky zvládlo od dubna a tak dále, nabízí se legislativně, tak je otázka, neudělá to víc škody, když 1. března tam část těch podnikatelů se bude muset zaregistrovat, a potom jim za dva měsíce řekneme, že někteří ale se zaregistrovali jenom na krátkou dobu a potom že bychom je vyjmuli.

Ten závěr je takový, že pokud se to nestihne do konce února, což bohužel mám velké obavy, že je to reálné, potom je otázka složitá, zda má cenu dělat nějaké ty pozměňovací návrhy.

Jinak možná ještě jedno takové statistické číslo. Občas padají i v tisku i tady v Senátu, jestli elektronická evidence tržeb, my jsme jako jedni z mála, nebo naopak že je to všude ve světě, všude v Evropě, my tedy jsme jediní, kteří se tomu brání. Pokud já jsem dobře studoval čísla, tak se v současné době EET, nebo EET... Obecně registrace tržeb, neřeším, jestli registrační pokladny, nebo EET, je zavedeno asi v 16 zemích. Takže určitě to není naprostá většina zemí. Z těch 16 pouze část má online. To znamená elektronickou evidenci. Například na Slovensku a tak dále, v Rakousku mají pouze registrační pokladny.

Pokud tady byl zmíněn ten limit. V Rakousku je limit 15 tisíc eur, obrat, do kterého tam nespadají, když si to roznásobíme, je to zhruba 400 až 450 tisíc korun. Takže sám za sebe bych také byl pro to, aby ti drobní podnikatelé byli vyjmuti. Museli bychom nadefinovat, co jsou to drobní podnikatelé. Mám pouze problém, že to není legislativně proveditelné zvládnout.

S čím mám vůbec problémy, když se navrhují výjimky, že ta jedna skupina tam nebude spadat. Víte, že v novinách se objevují zprávy, že se to nebude týkat, z nějakých důvodů neřeším, jak se to technicky provede. Prodejci vánočních kaprů. Mě vždycky hned napadne otázka, proč ne prodejci vánočních stromků, ten princip je úplně stejný. Takže prostě si pořád myslím, že pokud by měla být nějaká ta výjimka, takže ta výjimka by měla být opravdu podle obratu, nikoli podle činnosti a podobně.

Jak říkal kolega, asi z hlediska té úvodní zpravodajské zprávy vás jenom seznámím s tím usnesením, a pokud bude zapotřebí, abych vystoupil v rámci rozpravy.

Stanovisko VHZD. Výbor

I. nesouhlasí s peticí jako celkem, to jest nepodporuje zrušení zákona o evidenci tržeb,

II. doporučuje, aby při přípravě a tvorbě právních předpisů v souvislosti s touto problematikou vláda a státní orgány jednaly o stanovení podmínek pro vyjmutí drobných podnikatelů z EET.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám tímto rozpravu. Předpokládám, že nyní by vystoupili předkladatelé petice. Zvu tedy zástupce, pana Ivo Hucla. Dobrý den. Prosím.

Ivo Hucl:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážení senátoři, já se předem omlouvám, nejsem zvyklý hovořit na takovém plénu. Počítal jsem i s trochu větším časem, abychom mohli jménem asi 20 tisíc signatářů naší petice přiblížit myšlenky, které nás k formulaci této petice vedly.

Zákonem o EET bylo dosud postiženo asi 161 tisíc živnostníků, ministerstvo financí minulý rok označilo za báječný rok s EET. My se ptáme, co českým občanům a především živnostníkům tento báječný rok přinesl. Je jistě asi nutné ocenit technické zavedení tohoto zákona, přestože systém je zastaralý a bude muset být inovován, funguje relativně dobře, pouze s malými technickými komplikacemi, například dablováním tržeb nebo někdy s výpadky připojení.

Obdivuhodná jsou i zveřejněná data, že podnikatelé vystavili přes 3 miliardy účtenek, průměrné připojení na centrálu je 15 milisekund. Problém asi je, že tato data nemají žádný skutečný obsah a jsou naprosto odtržená od reality a nepřináší vůbec nic.

Kuratela EET dopadá především na občany, kteří podnikají na venkově, postavili zde domy, dílny, koupili pole, založili rodiny, které často s jejím podnikáním pomáhají. 90 procent těchto živnostníků poctivě plní své povinnosti, komunikují s úřady, podávají daňová přiznání, nemají možnost se odstěhovat, vyvézt zisky do daňových rájů či si je za pomoci daňových expertů výrazně vylepšit. Legálně neplatit daně, vyvádět peníze z ČR mohou velké koncerny a korporace, nikoli někdo, jehož živnost může několik negativních referencí zcela zničit. Někteří občané občas mohou udělat chybu, protože zákony, předpisy a nařízení, která se na ně valí, již nezvládne ani odborně právně ekonomické pracoviště, a živnostník pracující 10 až 16 hodin denně nemá na studium těchto abstraktních materiálů ani energii ani čas.

Pokud se ovšem nechají zkrachovat jen proto, že mají malé zisky, bude to mít pro český domov dlouhodobě sociální, kulturní i emancipační důsledky. Ne všechno, co se dá vyjádřit penězi, je totiž bezcenné.

Dobrovolně si podnikání mimo systém vybere v podstatě pouze organizovaný zločin. Jinak běžný řemeslník nebo živnostník se do stínu šedé ekonomiky uchyluje pouze z důvodu, že musí vzdorovat neustálé stoupající byrokratické zátěži. Výběr daní? Paní náměstkyně Schillerová, že jen na DPH bylo na konci října meziroční navýšení o 26 miliard, což představuje nárůst o 9,1 % při růstu HDP 4,1 %. Odhlédneme-li od nekorektnosti této analýzy a faktu, že přesná data budou k dispozici, až se odevzdají daňová přiznání za rok 2017, je nutné toto číslo ještě očistit a zkorigovat. Dávat ho totiž do přímé souvislosti jen s EET není opravdu fér.

Své sehrála inflace, nárůst cen v restauracích a ubytovacích zařízeních, zvýšení cen některých potravin, růst mezd, růst důchodů a nízká nezaměstnanost. Občané mají prostě víc peněz a více utrácejí. Jen za poslední rok přijelo do ČR o půl milionu zahraničních turistů více než dříve, což je nejvyšší číslo od počátku tisíciletí.

Optimistická data je nutné ponížit o veškerou administraci tohoto nákladného systému. Podle informací Finanční správy se nejhorší pesimistické prognózy o desítkách tisíc končících živností nenaplnily, podle jiných informací pozastavil nebo ukončil živnost každý desátý. Většinou s podnikáním průběžně končí někteří starší podnikatelé, důchodci, malé trafiky, koloniály a některé venkovské hospody. Své ordinace budou zavírat starší obvodní lékaři.

Velkým mýtem se stalo též tvrzení o narovnání podnikatelského prostředí. Jedna signatářka mi napsala. Ptám se vás, kde jsou v EET schované hodnoty, jako je rovnost, svoboda podnikání a demokracie. Není to spíš jedna z tváří diktatury?

EET podnikatelské prostředí nenarovnává. Z podstaty rovnosti je totiž zcela lhostejné, zda všichni podnikají s pokladnami nebo bez pokladen. Důležité je, že k této skutečnosti přistupují s důvěrou a svobodně. EET však od počátku neplatí pro všechny, každá výjimka vnáší do podnikatelského prostředí jen další pokřivení, nespravedlnost a diskriminaci. Například IT gramotné zvýhodňuje před IT negramotnými. I když tito dosud technologie ke svému podnikání vůbec nepotřebovali. Ale především rozevírá nůžky nerovnosti mezi podnikáním ve městech a na venkově. Kupní síla, hustota osídlení nebo dopravní obslužnost jsou totiž na venkově a ve městech zcela rozdílné.

EET také daleko více zasahuje do ekonomiky provozu, než jak se uvádí. Z kalkulačky za 3000 se často vyklubalo zařízení za dvacet i více tisíc korun. A systémy, které podnikatelům přináší i vedlejší benefity a pozitivní efekty, jako vedení skladového hospodářství, jsou řádově ještě dražší. Bagatelizují se problémy s internetovým připojením. Hlavním problémem totiž není jen jeho úplná absence, ale především dílčí výpadky. Systém nezvládá částečné odesílání dat a než pokladní systém obdrží chybový kód, kolikrát se čeká několik minut.

Třetí a čtvrtá vlna EET je ve smyslu fiskálního očekávání ještě problematičtější. Zájem na neevidenci totiž nebude mít v první řadě řemeslník, ale zákazník. Pokud nepotřebuje generovat fakturační náklady, vydělá okamžitě několikanásobně víc, než nabízí ve výhrách Účtenkovka. Možnost kontroly například u kominíků, instalatérů nebo zedníků je téměř nulová.

EET je špatně připravený zákon, který byl schválen bez řádné oponentury a který nepřináší nic ani státu ani podnikatelům. Deklarované přínosy jsou více než sporné. Vzhledem k potřebě neustálých úlev, výjimek a změn EET podnikatelské prostředí nenarovnává, ale jen pokřivuje. Diskutované vyjmutí pro plátce paušální daně nebo živností s obratem do 250 tisíc, 500 tisíc nebo 750 tisíc znamenají pro část živnostníků samozřejmě jistou úlevu, ale praktický význam by přinesla až diskuse o obratech od 2 milionů korun.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  S jistou mírou tolerance upozorňuji na čas, prosím.

Ivo Hucl:  Ano, děkuji za upozornění. Tím se však v zákoně otevírají příliš velké díry a prostředí k podnikání se dále komplikuje a zhoršuje. Deziluzi poctivých živnostníků z politiky minulé vlády je nutné rozředit nějakým pozitivně motivačním gestem. Pro tuto zemi je totiž jejich každodenní práce z hlediska dlouhodobé perspektivy přínosnější než působení na dotacích a pobídkách parazitujících velkých korporací.

Jako neúčinnější pomoc v jejich nelehkém údělu vidí signatáři této petice v definitivním zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb. Já vám děkuji za pozornost a trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. A jako další vystoupí paní dr. Alena Schillerová, Ph.D., náměstkyně ministra financí. Dobrý den, prosím, paní náměstkyně.

Alena Schillerová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Především děkuji za pozvání na toto jednání Senátu a možnost zde vystoupit. A dovolte mi tedy říci úvodem několik slov, možná si dovolím současně zareagovat i na některá sdělení mého předřečníka.

Elektronická evidence tržeb funguje zhruba 12 měsíců. Co se za tu dobu odehrálo kolem EET, si dovolím shrnout.

S evidencí se setkala drtivá většina obyvatel naší země v restauracích, hotelech nebo při nákupech zboží. V některých provozovnách, a věřte, že jich není málo, kde podnikatel již dříve účtenky vystavoval pravidelně, šlo přitom o změnu téměř pro zákazníka nepostřehnutelnou. Na té účtence se objevily v podstatě pouze dva speciální kódy. Nedošlo k žádnému omezení provozu nebo omezení komfortu pro zákazníky. O tom si myslím, že se můžeme přesvědčit každý den všichni.

Dovolím si pár čísel. Celkově bylo zaevidováno už více než 3,5 milionu tržeb v celkové hodnotě stovek miliard korun. Centrální systém funguje spolehlivě. Reaguje s dobou odezvy maximálně 200 milisekund, tedy 2 desetin sekundy. Dokáže ve špičce evidovat až 1,5 milionu transakcí za hodinu. Je plně připraven na rozšíření EET ve třetí a čtvrté fázi na jaře příštího roku a v červnu příštího roku.

Tady bych si dovolila malou vsuvku jako reakci na petenta, který hovořil přede mnou, který zpochybňoval fungování tohoto systému. Věřte, že my jsme pod takovou kontrolou, že kdyby tento systém jakkoli selhal a jakkoli zklamal, tak to v této zemi ví absolutně každý. Ten systém funguje jako švýcarské hodinky. Přiznávám asi 20minutový výpadek v prosinci roku 2016. K tomu jsme se přiznali, ten tu byl, bylo to částečné selhání lidského prvku. Od té doby není absolutně s tímto systémem problém. A pokud byly zmíněny problémy, které pan petent tady sděloval, tak ty jsou vždy a výhradně na straně dodavatelů pokladních zařízení. My jsme ve spojení, my odpovídáme, neustále komunikujeme s podnikateli, my jsme vyřídili, na stránkách www.etržby.cz se o tom můžete přesvědčit, desítky tisíc různých požadavků, dotazů, máme tam zřízenou pravidelnou telefonní linku. To znamená, všichni se mohou dotazovat. A pokud se tyto problémy objevují, nejsou na straně systému, který vybudoval resort ministerstva financí.

ČR se stala 17. zemí EU, ve které funguje některý ze systémů evidence tržeb. Učinili jsme tak ve stejném roce, ve kterém zavedla evidenci tržeb také Slovensko a Rakousko. Doplnili jsme tedy naše středoevropské partnery z visegrádské čtyřky, jakožto poslední země této aliance, která evidenci tržeb zavedla. Z našich geografických sousedů nemá evidenci tržeb pouze Německo, ale zvažuje její zavedení od roku 2020. Dlužno říci, že Německo má zcela vybudovaný, přes 20 let, systém speciálních pomůcek, kdy stanovuje daň podle regionu a určitých profesí. A přesto chce přistoupit k nějaké variantě evidence tržeb.

Dokonce Slovensko, náš soused, který má registrační pokladny více než 20 let, kolem 25 let, tak dnes uvažuje, a v akčním plánu slovenské vlády je zavedení elektronické evidence tržeb.

Naši podnikatelé se s evidencí tržeb vyrovnali úspěšně a za to jim patří dík. My jsme jim nesmírně vděčni. Museli si samozřejmě, a za to všechno jsme vděčni, si zjistit potřebné informace, investovat určité prostředky do úpravy svých pokladen či jejich pořízení.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji, že uplynuly vaše první tři minuty.

Alena Schillerová:  Ano, už to zrychlím. Nicméně, my jsme uspořádali celou řadu veletrhů, kdy byla konference a vystavovatelé pokladních zařízení, prodejci nabízeli své produkty. Ta pokladní zařízení se dnes dají pořídit za 2500, dají se pronajmout, řadě pokladních zařízení, které podnikatelé měli, stačil upgrade tohoto software na zavedení a připojení evidence tržeb.

Často jsme slýchávali od odpůrců, že Finanční správa má dostatek nástrojů k tomu, aby s šedou ekonomikou bojovala, já bych si dovolila přece jenom ještě jedno číslo. Český statistický úřad za rok 2013 uvedl, že krácení tržeb činí zhruba 170 miliard korun ročně. Finanční správa nemá dostatečné nástroje, nemá systémové nástroje. Kdyby je měla, tak mi věřte, že je používá. A to, aby kontrolovala jednotlivé podnikatele, to znamená, co se týká skladového hospodářství, skutečně do míry detailu, potřebovali bychom 100 000 kontrolorů, to určitě nechceme. Nic takového nechceme. Chceme systémové opatření a neobtěžovat slušné a poctivé podnikatele, kterých je absolutní většina.

Nebudu zdržovat, čas se mi krátí. Jenom si dovolím ještě na závěr, já od petentů slýchám, věřte, neberu si to osobně, jenom to budu trpělivě vysvětlovat, slýchám, že statistiky, které předkládá ministerstvo financí, nejsou správné, nejsou tedy odpovídající a měly by být nějakým způsobem očištěny, narovnány. Nevím, z čeho petenti čerpají. Ale vím, z čeho čerpá ministerstvo financí. Čerpá z analýz, z peněz a inkasa, které přichází na účty České národní banky, z prokazatelných čísel. Každý měsíc, prvního, vydáváme tiskovou zprávu, kde tato čísla uvádíme. Ke konci listopadu jsme uvedli, že na DPH bylo vybráno necelých 31 miliard korun navíc. My neříkáme, že je to jenom díky EET. My říkáme, že je to díky hospodářskému růstu, nicméně, ten, jak petent uvedl, on uváděl červnovou částku 4,1, ta částka procenta už je dneska, HDP je samozřejmě o trošinku větší, ale o nějakou setinku, to nehraje roli. Tak je nesporné, že jestliže růst DPH se nám pohybuje mezi 9 až 10 procenty, tak za to vděčíme systémovým opatřením, především kontrolnímu hlášení, a to říkáme poctivě, a následně evidenci tržeb. My jsme vytvořili si systém, vycházíme ze sestav Finanční správy, kde jsme schopni zanalyzovat, jaký podíl na tom má evidence tržeb. A ten podíl ke konci listopadu je 4,1 miliardy, přičemž v našich analýzách, které si najdete v důvodové zprávě, v RIE, jsme odhadovali na rok 2017 celkem 4,3 miliardy. Takže dnes, ke konci listopadu, máme 4,1. A čeká nás inkasně bohatý měsíc, to znamená, odhadujeme to zhruba kolem 5 miliard, že bude za rok 2017. Přínos EET. Původně jsme si mysleli 4,3, pouze EET. A ještě bych si dovolila malou opravu pana petenta, my nepočítáme s příjmovými daněmi, my víme, že příjmové daně se nám projeví až příští rok. Tam máme odhad asi 12,3 miliardy. My počítáme pouze v roce 2017 s nárůstem na DPH. A tam máme podaná daňová přiznání, tam máme inkaso. Čili ta čísla jsou samozřejmě doložitelná. Není třeba o nich spekulovat, protože skutečně ty částky prostě ten stát má.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Další tři minuty, prosím, uplynuly.

Alena Schillerová:  Ano, já už končím, opravdu. Poslední slovo, chtěla bych vám říct, elektronická evidence tržeb podle našich zkušeností, debat s podnikateli, a věřte, že s nimi mluvíme, debatujeme, nezatížila podnikatele, v podstatě nevytvořila žádné fronty, tak jak byli všichni strašeni. A přes veškerou mediální masáž, kterou procházel tento zákon a odpůrci, tak v podstatě funguje. A funguje systém. Došlo k narovnání podnikatelského prostředí a věřte mi, že elektronická evidence tržeb měla a má velké množství podporovatelů, kterým se bohužel nedostalo takového mediálního ohlasu. A samozřejmě v neposlední řadě jejím efektem je fiskální přínos pro všechny a pro státní rozpočet. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní náměstkyně. A jako další vystoupí Ing. Bc. Petr Kameník, náměstek ministra průmyslu a obchodu pro sekci podnikání, digitální ekonomiky a spotřebitele. Dobrý den. Prosím, pane náměstku.

Petr Kameník:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Děkuji za možnost vystoupit na vašem jednání týkajícího se problematiky EET.

Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má v gesci podnikatelské prostředí, si je plně vědomo, že EET nejvíce dopadá a dopadne na drobné podnikatele, kteří nejvíce v minulosti nepoužívali vůbec k evidenci příjmů žádnou pokladnu. Avšak úplně zrušení zákona o evidenci tržeb nepovažujeme za vhodné a žádoucí, protože podnikatelské subjekty, které už v první a druhé fázi evidují v systému EET a vynaložily finanční prostředky na nákup potřebného technického vybavení, by vlastně byly znevýhodněny a došlo by tak k narušení konkurenčního prostředí.

Co se týká výše obratu, který je navrhován, tak 750 tisíc korun se blíží již k obratu jednoho milionu korun za rok, od kterého vzniká subjektům povinnost k registraci DPH a kde i v současné době u některých subjektů existuje motivace krácení, zatajování příjmů a snaha této registraci se vyhnout.

Co se týče výše obratu, jsme připraveni k diskusi, k otevřené diskusi s podnikateli i s překladateli zákona, ministerstvem financí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane náměstku. Jako další vystoupí pan Ladislav Minčič, poradce prezidenta a ředitele odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory České republiky. Dobrý den.

Ladislav Minčič:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych v zastoupení pana Vladimíra Dlouhého, prezidenta Hospodářské komory, poděkoval za pozvání a možnost vystoupit a přednést následující stanovisko.

V úvodu chci říct, že v zásadě povím to, co někteří z vás slyšeli již o prázdninách při veřejné debatě tady v prostorách Senátu o petici za zrušení zákona o evidenci tržeb.

EET je rok realitou podnikatelského prostředí v České republice. Šíře názorů na elektronickou evidenci je uvnitř pestré členské základny Hospodářské komory velmi, velmi široká, od ortodoxního pohledu, který kritizuje vládu za to, že nenašla odvahu spustit EET naráz a úplně pro všechny podnikatele bez výjimky, přes pragmatickou smířlivost až po úplné – opakuji – úplné odmítnutí samotné myšlenky.

Oficiální komorová pozice proto nemůže být konsenzuální, aby zcela vyhověla všem, nicméně byla a je konstruktivní, zároveň však kritická. Vyjadřuje ji už i název příslušných našich webových stránek – EET ano, ale.

Podpora v obecné rovině vychází z toho, že se Hospodářská komora identifikuje s tezí rovných podmínek pro podnikání, která mimo jiné znamená právě placení spravedlivých, přiměřených daní všemi podnikateli. Opakuji: Spravedlivých, přiměřených daní všemi podnikateli. Teze vyjadřuje hodnotu, kterou stojí za to podpořit. Zároveň musí být naplňování zmíněné teze co nejméně invazivní, musí být proporcionální, efektivní, hospodárné a vůbec rozumné a aby měl stát v realizaci teze postupovat s politikou dobré správy veřejných věcí.

Co tyhle zásadní obecné požadavky a východiska konkrétně znamenají? Předně platí, zdůrazňuji, že spravedlivé, přiměřené plnění daňových povinností ještě nutně neznamená plošně uvalit univerzální regulaci pro úplně všechny subjekty na trhu, včetně těch, co své povinnosti řádně plní, neboť právě ti vnímají obzvlášť citlivě atmosféru, když bývají bez okolků podezíráni z vyhýbání se daním.

Dále existují kategorie, kde se zdá být rozumné zavést alternativu. Takovou by mohla být komorou nabízená jedna paušální daň, s jejíž úhradou by se drobný podnikatel vyvázal, zcela vyvázal z povinné evidence, resp. automaticky vyvinil ze sankcí za neplnění povinností souvisejících s EET.

Za téměř samozřejmé pak lze považovat, že podobně, jako jsou určité příjmy u určitých poplatníků, dnes osvobozeny vůbec od zdanění , měly by být jisté kategorie vyňaty z evidence. Neplatí totiž ultimativní požadavek vybrat daň, ať to stojí, co to stojí. Lze kvitovat, že se, byť dodatečně a k tomu zatím neúspěšně, objevily realistické návrhy podobného zaměření jak ve sněmovně, tak i tady na půdě Senátu. Dodatečná nová restriktivní opatření by totiž v souladu s politikou dobré správy veřejných věcí měla být podle Hospodářské komory prosazována teprve tehdy, až se nezvratně prokáže neefektivnost všech již zavedených nástrojů a souběžně se svým zaváděním těchto restrikcí by měly být provázeny vstřícnými opatřeními. Jde třeba o úlevu na dani z příjmů, jejíž výše a rozsah adresátů mohly určitě být velkorysejší, než dnešní pět tisíc výhradně poskytovaných jen a jen fyzickým osobám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na uplynutí prvních tří minut.

Ladislav Minčič:  Zároveň mělo být odstartováno souběžně poskytování vstřícných služeb plátcům a poplatníkům, tedy omezení některých existujících administrativních povinností, rychlejší vyřizování vratek a nadměrných odpočtů DPH, předvyplňování formulářů.

Když už se zákonem připouští a státem organizuje účtenková loterie, tak by měla být orientována na pozitivní stimulaci samotných podnikatelů. Oni sami by měli být výherci například daňových zápočtů na budoucí daň z příjmů.

Na závěr mi dovolte poznamenat, že zákon o evidenci tržeb – tím je rozuměna myšlenka, nikoli všechny detaily jeho legislativního uchopení – není něčím stojícím zcela mimo rámec tuzemské daňová politiky.

Je třeba připomenout ne všem příliš známý fakt, že ministerské a vládní úvahy o určité evidenci některých tržeb kontinuálně existovaly i po opuštění konceptu registračních pokladen v roce 2006. Tyto myšlenky vycházely z možností, které průběžně nabízí technologický rozvoj, zejména nástup všepronikajících „onlinizace“. V minulosti však zůstalo vždy jen a jen u rozborů a předběžných výhledů, protože byla ambice vypořádat se hned při zavedení s těmi výše zmíněnými principy, což se ale nepodařilo, a riskovat morální hazard nikdo nechtěl.

A úplně na konec tedy doporučení k předmětné petici:

Za prvé je třeba vzít v úvahu, že mnozí již do realizace EET vložili finanční prostředky i nemalé organizační úsilí.

Za druhé, plošné globální změny od jednoho regulatorního pohledu k pohledu zcela opačnému, tedy od úvratě do úvratě, bývají v podnikatelském prostředí velmi obtížně vstřebávány.

Sama myšlenka onlinizace úhrnných tržeb je podle našeho názoru přípustná. Máme však za to, že by stávajícímu zákonnému nastavení svědčila významná korekce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Vešel jste se do limitu dvou – dvakrát tří minut. Děkuji. A nyní jako další vystoupí pan Ing. Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR.

Ing. Václav Stárek:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté. Chtěl bych v první řadě poděkovat jménem Asociace hotelů a restaurací ČR, že máme možnost se vyjádřit k tomuto zákonu. Chtěl bych říci, že Asociace hotelů a restaurací od počátku elektronickou evidenci tržeb jednoznačně podporovala. V současné době máme zkušenosti, protože systém už v našich zařízeních funguje prakticky rok. Chtěl bych se zeptat sám sebe, co je smyslem této diskuse, tedy smyslem ne, ale co je obsahem, o čem diskutujeme. Elektronická evidence tržeb je nějaký systém, ale evidovat obraty, evidovat tržby, bylo přeci povinností všech podnikatelů už v minulém období. Čili my se tady dohadujeme pouze o tom, jakou technickou formou má tato informace být přenesena. Pokud některá profesní sdružení nebo jakákoliv skupina tvrdí, že je poškozuje to, že mají evidovat tržby, pak já se ptám, z jakého důvodu. Chtěl bych říct, že výjimka na obraty pod 750 000, jak jsem si ji přečetl v usnesení, pravděpodobně povede k jediné věci, že se opět otevře prostor pro to, aby tady byli podnikatelé, kteří daně platí a ti, kteří je neodvádějí. A to vytváří velmi nerovné podmínky na trhu. Takže já nevím a nerozumím otázce, čím je narušena svoboda podnikání, pokud má někdo v této zemi odvádět řádně daně. Co přinesla? Řeknu vám, co přinesla v praxi. Provozovatelé hotelů a restaurací neustále čelí například problému, že, a to není jenom u nás, to je v celém oboru, že nemohou sehnat zaměstnance. Když je začnou shánět, tak zjistí, že někteří preferují raději to, aby byli zaměstnáni ne přímo nebo načerno, řekněme. To je zrovna z jedna věcí, která za tento rok podle našich zkušeností se velmi změnila v našem oboru. Provozovatelé restaurací čelí situaci, kdy někdo obchází záměrně registraci plátce DPH, kde je stanovena hranice tuším 1 000 000 obratu za rok. Tento systém to změnil. Přibylo plátců DPH. Říkáte, proč to zajímá hoteliéry nebo provozovatele restaurací? Možná nás to zajímá z toho důvodu, že pokud někdo nekale konkuruje na trhu, to znamená nemusí platit to, co platí ti ostatní, tak logicky ty jeho podmínky jsou zcela jiné. Bohužel, tento fakt má dopad v závěru i na kvalitu služeb. Takže bych to shrnul asi trošku jinak. My samozřejmě rozumíme tomu, že naprosto drobní podnikatelé a evidence tržeb pro ně jaksi asi nemá úplně smysl. Na druhou stranu bude diskuse o tom, jaká bude ta hranice a já už vidím, tady to zaznělo, že se může pohybovat také někde kolem 2 milionů. V tom případě z mého pohledu je to jenom cesta, tak systém zlikvidovat. Chtěl bych říct, že my bychom se měli zamyslet spíš nad jinou věcí. Tady se velmi manipulativně používají některé informace, jako že každá hospoda desátá zavírá, protože tady existuje evidence tržeb. Chtěl bych vidět, na základě čeho toto konkrétně jaksi padlo. Protože naše asociace vydala informaci, že za rok ubylo 10 % restaurací a nikdy jsme neřekli, že ubylo kvůli elektronické evidenci tržeb. Pohostinství je jedno z nejregulovanějších možná oborů v současné době v Evropě. Máme zavedeny další normy, o kterých tady bude ještě řeč, které jsou mnohem přísnější než v jiných zemích. Potravinový zákon se za minulý rok a předminulý rok změnil dvakrát. Musíme vědět o rybě, která ještě plave v moři, abychom jsme jí nahlásili, že nám ji dovezou do restaurace. 24 hodin předem veterinární služby, alergeny a další věci. Čili ten důvod není v elektronické evidenci tržeb. A když se budete ptát hostinských, tak vám řeknou, že je nejvíc poškodil zákaz kouření. Ne elektronická evidence tržeb. Chtěl bych říct, že mnohem lepší a konstruktivnější by bylo zamyslet se nad tím, jak by mohla evidence tržeb fungovat pro všechny, protože skutečně každá výjimka přináší své problémy. S tím jednoznačně souhlasím. Ale na druhou stranu, jestliže stát začne efektivněji vybírat daně, tak by se měl zamyslet nad tím, jak uvolnit podnikatelům, potažmo možná i občanům, kdo chce jinou cestou. Máme jedno z nejvyšších DPH v EU. Máme zcela bezkonkurenčně nejvyšší odvody za zaměstnance. Čili ti, co je platí, samozřejmě trpí proti těm, kteří tak nečiní, například. Poměrně výrazně. Čili zamyslet se spíš nad tím, aby se změnila ta daňová struktura, aby ty daně, jak tady říkal pan Minčič, byly přiměřené. Přiměřené a umožňovaly nám rozvíjet se ekonomicky. A pak to zvládnou možná i ti malí podnikatelé. Jsem o tom přesvědčen. Děkuji za možnost vystoupit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. A jako další vystoupí pan JUDr. Věroslav Sobotka, manažer pro legislativu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Dobrý den. Prosím, pane doktore.

Věroslav Sobotka:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dámy a pánové. Je mi velkou ctí zde vystoupit a přispět názorem Asociace malých a středních podniků a živnostníků k problematice evidence tržeb.

Na komplexní vyhodnocení je brzy, ale už dnes víme, že elektronická evidence tržeb nezpůsobila žádné zemětřesení. Neubývá živnostníků, ani právnických osob, nenaplnily se ani černé scénáře, že budou zanikat hospody a restaurace. Podle údajů Českého statistického úřadu jich naopak přibývá. Uvádí se meziroční nárůst o tisícovku nových zařízení, problémem ale je, že nevznikají rovnoměrně po celé ČR. Podle našich informací bude přínos z první a druhé vlny zhruba za 5 mld. Kč, přičemž druhá vlna začala teprve od 1. března tohoto roku. V celkovém vyjádření to tedy může být o něco více. To je ale z pohledu podnikatelů až druhotný pohled. Daleko důležitější je, jak systém funguje. Z pohledu rychlosti je zatím vše v pořádku, systém nepadá, vše probíhá bez větších problémů. Na druhé straně ale není dořešeno to, co musí být určeno elektronizace obecně. A to je úspora času a peněz. Klíčem k úspěchům EET tedy není pouze nastavení férového prostředí, ale hlavně to, že systém bude plně kompatibilní s účetnictvím a daňovým přiznáním. Pokud odesílám na úřad v digitální podobě tržby, což dává smysl, pak očekávám, že mi tentýž úřad elektronicky připraví daňový formulář a já pouze doplním pár údajů a mám hotové přiznání. Stejně tak bych si měl z odeslaných dat bez problémů připravit základ účetní závěrky, kterou v digitální podobě jen pošlu na příslušná místa bez tiskárny a nutnosti jezdit na úřady. To je to, na co malé firmy čekají a k čemu to má zatím daleko. EET věřím, že pak bude přijata v daleko větší míře a s daleko větším pochopením. Naše asociace od počátku příprav na evidenci tržeb provozuje informační web www.eltrzby.cz, kde jsou bezplatně podávány podnikatelům informace a odpovědi na jejich dotazy a je tedy v kontaktu s desítkami tisíc podnikatelů. Velká část dotazů přichází od podnikatelů, kteří mají příjmy v řádově desítek tisíc ročně, zejména z venkovských oblastí, kde malé podnikání skýtá často jedinou možnost obživy, neboť jde o přilepšení důchodu či vedlejší příjem k zaměstnání.

U nich je zavedení evidence tržeb opravdu hraniční problém, vzhledem k malé ziskovosti v podstatě nemohou na provoz evidence vydělat nebo jejich podnikání ztrácí svůj hlavní smysl, kterým je vytváření zisku. Navíc se vyskytují v oblastech, kde případné zdražení zboží nebo služeb již není možné. Výzkum asociace provedený v rámci letošního projektu prokázal, že je velký problém podnikání na venkově udržet, i s ohledem na vylidňování venkova. Závěrem mi dovolte vyslovit následující návrhy.

1) Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR doporučuje vyjmout z evidence tržeb ideálně všechny podnikatele, tedy OSVČ i malé firmy, s příjmy do 500 tisíc ročně, neboť to neohrožuje ani výběr DPH ani konkurenční prostředí, jako kompenzaci navrhujeme v této výjimce paušální daň.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na uplynutí prvních tří minut.

Věroslav Sobotka:  Za naprosté minimum považujeme hranici 250 tisíc.

2) Současně podporujeme, aby se všem podnikatelům, který se dotkne třetí a čtvrtá vlna evidence tržeb, snížila daň z přidané hodnoty, a to z 21 % na 15 %, resp. z 15 % na 10 %. Podobně jako to proběhlo u stravovacích služeb v první vlně evidence tržeb od 1. 12. 2016.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Jako poslední vystoupí pan Radomil Bábek, předseda Rady Asociace podnikatelů a manažerů. Dobrý den.

Radomil Bábek:  Dobrý den, pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. 3000 zavřených hospod, to je informace od pivovarů, nikoli informace, která by byla sebrána někde ze vzduchu. Zavírání venkovských krámků, zmarnění plodného života starých podnikatelů na venkově, ohrožení lékařské péče na venkově. 75 000 kontrol jen kvůli EET, ne kvůli něčemu jinému, pokuty za 35 mil. korun jen kvůli EET, ne kvůli něčemu jinému, nevyvěšené cedulky a podobně.

Překrucování, mlčení a lži politiků a státních úředníků ve prospěch zavedení elektronické evidence tržeb. Manipulace veřejností, propaganda, v televizi reklamy za peníze daňových poplatníků, zavedení udavačského webu, udavačská loterie, placená z peněz daňových poplatníků, zatížení drobných podnikatelů povinnostmi a investicemi, které jsou bez jakéhokoli efektu pro jejich podnikatelskou činnost. Protiprávní podmínění podnikání, používáním internetu. Nenajdete takovou podmínku nikde v českých zákonech. Každého, kdo je proti EET, nazývají zastánci elektronické evidence tržeb zlodějem nebo podvodníkem. Přece, když je někdo proti EET, tak určitě musí krást. Zástupci některých podnikatelských spolků lobbují za elektronickou evidenci tržeb, protože je to ve prospěch jejich velkých a bohatých členů. Ty malé podnikatele a živnostníky ignorují, ti je nezajímají. Toto je přínos elektronické evidence tržeb, přátelé. Takhle vypadá medvědí služba státu malým podnikatelům a živnostníkům.

Slyšeli jsme mnohokrát, kolik vlastně elektronická evidence tržeb přinesla peněz do státního rozpočtu. Jaká je skutečnost?

Včera jsme dostali vyžádanou informaci, kterou jsme si samozřejmě museli zaplatit, z Finanční správy. Z její analýzy vyplývá, že obory, které nepodléhají elektronické evidenci tržeb, měly nárůst výběru DPH třikrát větší než ty, které podléhají elektronické evidenci tržeb. Tak dopadá elektronická evidence tržeb. To je její přínos. Dovolte, abych shrnul důvody, proč elektronická evidence tržeb má být zrušena.

Je neoprávněná, protože stát má všechny prostředky pro to, aby efektivně vybíral daně, nepotřebuje elektronickou evidenci tržeb. Ostatně, udělat za rok 75 000 kontrol, jenom na to, jestli jsou vyvěšené cedulky, vydávané účtenky a podobně, to chce pořádný nárůst zaměstnanců Finanční správy. Elektronická evidence tržeb nenarovnává podnikatelské prostředí, naopak jej výrazně pokřivuje, a to zase ve prospěch velkých korporací a v neprospěch, ku škodě malých podnikatelů a živnostníků. Je to mrhání veřejnými prostředky. Zjevně nic nepřinesla, jenom se vyhazují peníze. Nepřinesla zvýšení výběru daní. EET má být zrušena proto, že zlikvidovala tisíce živností a malých podniků.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na uplynutí prvních tří minut.

Radomil Bábek:  Ano, děkuji. Odsála finance malých podnikatelů, a to bez jakéhokoli efektu. Zvyšuje moc státu nad podnikáním. To je nežádoucí a neoprávněné. Ničí venkov. A stala se nástrojem, podporujícím třídní nenávist. Víte, ve prospěch EET byla vytvořena taková atmosféra ve společnosti, jako kdyby na jedné straně byli ti poctiví nepodnikající a na straně druhé ti lumpové, podvodníci a zloději, malí podnikatelé a živnostníci, to je důsledek elektronické evidence tržeb. Rozvrat naší společnosti. Poslední slova.

Elektronickou evidenci tržeb je nutné zrušit, protože nic nepřinesla, rozvrátila společnost a vzala malým podnikatelům a živnostníkům jakoukoli chuť do podnikání. Je třeba elektronickou evidenci zrušit právě proto, aby nebujela moc státu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. To byla poslední z osob, které se přihlásily a které jsme schválili. Budeme pokračovat v rozpravě. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Budu mít pár takových neuspořádaných poznámek, tak snad to vydržíte. Jen tak jak to přišlo... Slyšeli jsme zde tři údaje. Zaniklo 3000 hospod, zaniklo 10 % restaurací a nezanikají žádné. Byly to informace z řad podnikajících asociací. Takže to samozřejmě je pro nás trošku zmatečné. Co bych rád vypíchl, se týká vývoje zavádění EET. Dobře víte, že někteří členové minulé vládní koalice již v průběhu tohoto roku volali po tom, aby byly zastaveny další vlny, jinými slovy, aby nedopadly tyto povinnosti na řemeslníky či trhovce a podobně. Jistě jste také zaznamenali návrh pana ministra Jurečky, který přišel s myšlenkou, že bychom měli malé krámky a hospůdky na vesnicích dotovat. Čili upřímně řečeno, nejdřív je zlikvidujeme a potom jim poskytneme dotaci, aby mohli fungovat. Všechno to pokládám za jasné známky, že tento systém dopadá necitlivě a někdy fatálně na ty nejmenší. Když porovnáte stanoviska zástupců podnikatelských asociací, svazů, tak vám z toho vyjde, že těm velkým to nevadí. Takže se ukazuje už jenom na základě této diskuse, že skutečně vážný problém tento systém přináší pro drobné podnikatele. Proto se tady také diskutovalo o některých částkách, kterými bychom je měli definovat, a této povinnosti je zbavit. Jistě jste také postřehli ve veřejné debatě, že náš nově jmenovaný premiér sám hovoří o tom, že EET bude odpuštěno malým podnikatelům. Tato povinnost bude nahrazena paušální daní. Takže vidíte, že i autor nebo hlavní protagonista tohoto konceptu je ochoten připustit, že přece jenom není neutrální, že naopak pro ty menší má skutečně vážné dopady.

Myslím, že ještě na programu této schůze bude návrh našeho kolegy Plačka, abychom z EET vyňali praktické lékaře nebo abych to nekomolil, jejichž tržby v hotovosti jsou směšné, prostě v relaci k podnikatelským subjektům, nemám s tím žádný problém, ale je to pro mě další ukázka toho, jak postupujeme, já už jsem to tady při jiných příležitostech zmiňoval, nejdřív dáme brutálně paušální zákon, hlava nehlava, a pak začínáme ubírat. Rozumím poznámkám zástupců podnikatelů, že tedy když jsme lidi donutili, aby si to všichni obstarali, tak teď jim to zrušíme, tak jsme za blázny, to bychom to od nich museli asi vykupovat. Na druhou stranu, tady zní otázka, jestli se tady o tom nemělo trochu déle přemýšlet, jestli se neměly přece jenom brát v úvahu reálné podmínky malých podnikatelů. Já se obávám, že z pohledu ministerských institucí a z pohledu velkých podnikatelů to jsou zcela nezřetelní mravenci tady na našem poli. Ale pro život malých obcí a pro život na venkově, jakož i periferie našich měst, nezapomínejme, že i tam je tak trochu venkovský charakter života, jsou tito malí živnostníci velice důležití a jsou vlastně podmínkou nějakého relativně příjemného života.

Myslím, že ten koncept skutečně nebyl plně domyšlen. Další věc, kterou bych chtěl konstatovat, paní náměstkyně, budoucí ministryně financí, tady řekla poctivě, jaké mají zhruba odhady. Rozumím tomu, že ta čísla jsou složitá, jsou překryta makroekonomickými efekty. Ale zhruba odhaduji, 4,1 miliardy do konce listopadu, do konce roku bude ten efekt podle statistik ministerstva blízký 4,5 miliardám. Já bych chtěl připomenout, protože my nesmíme zapomínat, jak vypadala kampaň za zavedení EET. Nevím, kdo z vás si nepamatuje těch úžasných 18 miliard, kdo si nepamatuje ty reklamní spoty, ve kterých jsme viděli, co všechno se za 18 miliard pořídí, kolik hasičských vozů, kolik domovů důchodců, o kolik se dají zvýšit důchody a podobně. Nechci zpochybňovat, že došlo k efektu nárůstu výběru daní, nicméně, je fakt, že jsme byli okouzlováni částkami nesrovnatelně vyššími, že v tomto smyslu musím pokládat zavedení toho systému za neúspěšné, protože má ten efekt více než třikrát, skoro čtyřikrát menší, než jak sliboval.

Zazněla tady také z úst, teď už nevím přesně, kdo to řekl, částka, že statistici odhadují daňové úniky v ČR na úroveň 170 miliard. Ano, to číslo známe už dlouho. Také s ním pan bývalý ministr operoval. Slouží to číslo jenom k matení veřejnosti. To samozřejmě nejsou úniky pocházející z řad hospodských a krámkařů, drobných živnostníků. To jsou pochopitelně daňové úniky velkých firem. Takže, prosím, oddělme to, na co by se podle mého názoru měla vláda a každé ministerstvo zaměřit především, to jest na chytání těch velkých ryb. Tady jsme viděli klasický příklad, že nejlépe si došlápneme na ty nejmenší, protože ti v tom neumí tak chodit, nemají prostředky, aby mohli svoje reálné ekonomické počínání zakrýt jinými efekty. Čili místo toho, abychom honili ty velké, abychom honili těch 160 miliard, tak my tady jdeme po malých, abychom z nich vyždímali 5 miliard. Nemám samozřejmě nic proti tomu, aby lidi platili daně. Jistě že, musí to dělat všichni. Ale musíme si vždy klást otázku, jak efektivní je vymáhání nebo, řekněme, kontrolování, odvádění daní v určitých malých částkách. A vracím se znovu k těm malým podnikatelům, kde je efektivnější, jednodušší a nakonec i spravedlivější řešení, formou paušálu.

Myslím si, že v těch velkých číslech je také schována ještě jedna kouzelná, chtěl bych říci, finta, to není úplně vhodné slovo. Jestliže my zákonem donutíme, a tady jsme slyšeli počty podnikatelů, celkem to bude 450 000 podnikatelů, aby si nakoupili zařízení, které zpočátku bylo za 5000, věřím, že při tomto odbytu nakonec ta cena klesla a pohybuje se dnes kolem 2000, tak to taky samozřejmě jsou miliardové výdaje. Když to sečtu, tak je to kolem 2 miliard, které musel podnikatelský sektor vydat na to, aby stát mohl získat necelých 5 miliard. Ano, je to jednorázová částka. To by se nemuselo v nejbližších letech opakovat. Nicméně, o tyto peníze bude snížena potom daň z příjmů a v tomto odbytu jsou také skryty samozřejmě vyšší odvody DPH, protože z nákupu těchto zařízení se DPH odvádí. Neměli bychom ani opomíjet, že podnikatelé, kteří jsou povinni k elektronické evidenci, musí financovat internetový přenos, čili služby telekomunikačních společností, a tudíž zase mají další výdaje. A znovu se vracím k otázce, kde je ta hranice toho, řekněme, srovnání podnikatelských podmínek, jak se o tom často hovoří, je to takový dobrý eufemismus, kde ještě to je citlivé vůči těm subjektům, kde ty jejich výdaje jsou srovnatelné s tím ziskem, který ovšem jde za státem. Stát učinil nějaké úlevy, víme o tom, ale ne pro každého mají reálný efekt. Znovu se vracím ke stejné poznámce, a to je, jak moc tento způsob byl efektivní, spravedlivý, jeho uplatnění tím paušálním, generálním způsobem citlivé.

Zazněla tady v diskusi, omlouvám se, že nevím z úst kterého řečníka, podle mě velice správná poznámka. Když už stát investuje nemalé prostředky do pořízení takového systému, který je schopen zpracovat takové obrovské množství dat, nemám ani představu, kolik je to dat za rok, musím upřímně smeknout, že ten systém funguje, předpokládal jsem, že bude mít jepičí život, takže oceňuji, bylo to zřejmě připraveno velmi kvalitně, jeden drobný výpadek, myslím si, že toto žádným způsobem nevyvrací, jsem tím překvapen, upřímně říkám. Ale nikdy jsme taky nedostali informaci, kolik to stálo, kolik stojí provoz a kolik lidí na tom musí pracovat, protože tato částka taky nebude úplně zanedbatelná. Měla by do té bilance pochopitelně být zahrnuta. Ale zpátky k mému pokusu o citaci jednoho řečníka, přesněji řečeno volnou parafrázi, když už stát sbírá takhle nákladným a takhle robustním systémem tyto informace, tak by měl z toho přinést zpátky těm podnikatelům nějaký efekt v podobě toho, že jim ta zpracovaná data poskytne a nebo dokonce rovnou započítá do jejich daňových přiznání nebo jim je nabídne pro jejich účetní uzávěrku. Čili tam jsou ty bonusy, o kterých jsme často mluvili, že když uvalíme na lidi takovéto povinnosti, tak by také z toho měli mít nějakou výhodu a v něčem jiném by se jim mělo významně ulevit. Elektronizace, která stojí miliardy, nakonec skončí tím, že podnikatel tužkou vyplňuje nějaké papíry, které existují v elektronické podobě, ale on je stejně musí podat fyzicky, to si myslím, že je anachronismus a neodpovídá to tedy té velkolepé představě, co si můžeme v době, ve které žijeme, dovolit a umět zařídit.

Nechci uzurpovat více času, ještě se možná vrátím s nějakými poznámkami. Chtěl bych také vyzdvihnout poznámku jednoho z posledních řečníků, který hovořil o nějaké té hranici pro paušální zdanění. To budiž předmětem naší diskuse. Nicméně, poznámka o úpravě daní pro druhou a třetí vlnu z 21 na 15 a z 15 na 10, myslím si, že také stojí za naši pozornost, že by měla patřit úprava daní, neříkám, že právě tato, ale jakékoli snížení také vlastně k těm kompenzacím, které poskytneme podnikatelům, které jsme zákonem učinili povinnými mít takovéto výdaje a takovéto provozní a organizační komplikace. A znovu opakuji, pro velký hotel to asi takový problém není, ale pro malý penzion na vesnici, neřkuli vesnickou hospůdku, to problém skutečně je.

Děkuji za pozornost. Těším se na diskusi.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Opomněl jsem ještě poznamenat, že na tribuně pro hosty je přítomen pan Ing. Martin Janeček, generální ředitel z Generálního finančního ředitelství, který je připraven reagovat na vaše případné dotazy. A nyní do rozpravy se přihlásil pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji, dobrý den, pane předsedající, senátorky, senátoři. Všichni kradou. V takovéto atmosféře vznikl zákon o EET. Dokážete si představit, já si vzpomínám na mého dědečka, který v 50. letech, když mu sebrali podnikání, cihelnu a další podnikatelské činnosti, tak vznikl v podobném duchu. V takovéto atmosféře přece nemůže vzniknout normální zákon. Já bych předně rád poděkoval iniciátorům této petice, mezi něž patří zástupci strany soukromníků, za jejich vytrvalost, odhodlání a za to, že boj proti státní šikaně, boj za svobodu podnikání a proti nesmyslnému byrokratismu dosud nevzdali. Plně se ztotožňuji s mým předřečníkem, myslím tím z řady veřejnosti, s panem Bábkem, můžu potvrdit přesně jeho slova.

Téma EET zde řešíme již téměř s železnou pravidelností, na minulé schůzi jsme projednávali výjimku pro lékaře. Vláda před nedávnem slavnostně oznámila výjimku pro prodejce vánočních kaprů. Rádoby velkoryse pak ulevila i nevidomým podnikatelům. Co hasiči, co spolky, co malé hospůdky, sportovci, sokolové a myslivci? To jsou lidi, kteří dělají jednou, dvakrát, možná čtyřikrát za rok akci, dělají ji bezplatně, bez toho, že nemají honoráře, a přesto si musí a budou muset pořídit nesmyslnou EET pokladnu.

Systém EET nám tady neustále sám o sobě dokazuje, jak je nedomyšlený, jak zatěžuje život různým skupinám obyvatel, jak je zbytečný.

Chtělo by se říci, že jednou snad dostanou výjimku všichni, ale já se obávám, aby zde ještě vůbec byl někdo, kdo ji bude potřebovat. Do tohoto momentu čekat nechci. A proto chci využít každé příležitosti k tomu, abychom tento nesmysl sprovodili ze světa. Velmi si vážím navrženého usnesení a velmi si vážím toho, že kolegové z petičního a vlastně i hospodářského vidí, že tento plošný nástroj šikany u drobných podnikatelů ohrožuje jejich samostatnou existenci.

Osobně jsem přesvědčen, že EET je zralé na zrušení zcela, že výjimky ulehčí řadě podnikatelům, ale že bychom jako zákonodárci měli ulehčit všem. Proto ačkoli souhlasím s navrženým usnesením, beru jej jako výchozí bod, dovolím si navrhnout ještě usnesení alternativní, jako protinávrh. Protože jestliže zde je vůle k tomu, abychom napravili své chyby a pomohli osekat různý systém, který nikomu nic nepřináší, pak k tomu pojďme přistoupit opravdu poctivě. Proto si dovoluji předložit vám ještě alternativu, doporučující usnesení, které bychom dnes ve vztahu k této petici čítající desetitisíce podpisů mohli přijmout.

Můj návrh usnesení vám byl rozdán, obsahuje tři body, o kterých zde budu hovořit, jsou obsaženy v bodě III a vyznačeny jako varianta a), b) a c).

Varianta a) navrhuje vládě zrušit EET zcela. To je podle mého názoru ideální stav, který sice s ohledem na to, že systém již běží, bude pro podnikatele představovat nenávratné škody, jež jim ale můžeme třeba i nějak kompenzovat. Pokud bude tento návrh schválen, pak není nutné hlasovat o dalších dvou, které navrhuji, a ani o návrhu petičního výboru.

Druhý můj návrh je pod variantou b), odpovídá mému návrhu, který jsem zde zmínil, který jsem již dříve předložil při projednávání daňového balíčku, tedy aby vláda vyjmula z povinnosti EET podnikatele do obratu 1 milionu korun. Tento návrh usnesení je nejbližší tomu, co navrhuje petiční výbor, přičemž já se domnívám, že ta hranice pro výjimky by měla být vyšší, nikoli jen 750 tisíc, a zároveň navrhuji vyjmout z EET nejen fyzické osoby do výše tohoto obratu, ale i osoby právnické.

Jenom trošku čísel. 1 milion se může zdát velká částka, ale při marži 20 % je to 17 000 měsíčně, které podnikatelům zbyde. Když dáme 40% marži, je to 34 000 korun měsíčně příjmu pro tohoto podnikatele, z toho si musí zaplatit všechny náklady. Takže možná mu zbyde 10 000 korun. Přece takovýto člověk nemusí a nepotřebuje EET!

A poslední návrh, varianta c), je doporučení vládě, aby zrušila takzvanou třetí a čtvrtou vlnu EET, která by měla odstartovat v březnu a červnu příštího roku a která zasáhne další statisíce podnikatelů, lékařů, řemeslníků, prodejců rukodělných výrobků a tak dále. Domníváme se, že u těchto profesí EET postrádá smysl ještě víc než u ostatních, protože se buď jedná o opravdu malé živnostníky, nebo u lékaře, hotovostní platby jsou zcela výjimečné, případně u řemeslníků, beztak ti, co podvádějí, budou moci podvádět dál, protože takzvané kontrolní nákupy nejsou prakticky přetavitelné.

Byla tu zmíněna i loterie. K tomu se ani vyjadřovat nebudu, protože to je velký výsměch. Věc, která je úplně nepředstavitelná. Takže k tomuhle se nebudu vyjadřovat, abych nebyl třeba ve střetu zájmů.

Jak jsem již uvedl, bude-li schválen můj první návrh, a), o ostatních není nutné hlasovat. Pokud schválen nebude, navrhuji, aby bylo hlasování o těchto zbylých dvou zvlášť a zároveň navrhuji, aby tyto mé návrhy byly hlasovány jako protinávrhy, tedy ještě před hlasováním o návrhu usnesení petičního výboru. Jestli dovolíte, přečetl bych zde návrh usnesení Parlamentu ČR k petici č. 11/16, za zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb.

Senát ČR bere na vědomí petici č. 11/16, obsaženou v senátním tisku č. 22, konstatuje, že petice č. 11/16, za zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, senátní tisk č. 22, je důvodná, doporučuje, varianta a), aby vláda navrhla zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, s účinností od 31. 3. 2018, varianta b), aby vláda navrhla změnu zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, tak, že vyjme z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 1 milion, s účinností od 31. 3. 2018, a varianta c), aby vláda navrhla zrušení třetí a čtvrté vlny EET s účinností od 31. 3. 2018.

Dovolte mi ještě závěrem, abych zde přednesl jeden příklad podnikatele, který měl velmi nepříjemnou zkušenost s úředníky finančního úřadu při kontrole, kdy jak pan náměstek, paní náměstkyně nám dokladovali v tisku, že budou benevolentní při kontrolách, jestli dovolíte, já budu citovat email, který jsem dostal včera.

Dobrý den, pane Valento, prosím o radu či pomoc. Nezlobte se, že to píši tak přímo, ale jinak nemůžu. Jedná se o mého kamaráda, který je zapálený podnikatel pro rybařinu. Josef Šmejkal. Má obchod v Praze, kde přišel pán s paní koupit dva splávky a olůvka za sto korun. Když jim chtěl vystavit účtenku za prodej, již mu už nešla EET, řekl, že mu to nejde, snažil se účtenku vytisknout, bohužel bez úspěchu. Řekl, že jim účtenku dodá, a oni že na ní netrvají a odešli.

Po 10 minutách byli zpět, že jsou kontrola, že jim účtenku nedal. Řekl, že jim ji vytiskne a dostanou ji. Čekal na opraváře, nedočkal se, že má 24 hodin na dodání a opravu a tak dále. Za několik dní mu přišla z úřadu pokuta 100 000 korun, ale že spolupracoval a měl snahu, byla mu pokuta snížena na 40 000 korun. Musel zaplatit. A účet za stovku. Nechtěl o tom mluvit a bránit se, a tak zaplatil. Nyní potřebuje prodat pozemek, aby uživil rodinu. Bojí se, a proto vám píši o radu. Takhle se pomáhá podnikatelům? Co vy na to? Děkuji předem za něco, nevím, tvrdá realita. Petr Škola, se svým otcem, 83 let, věřím vám.

Děkuji za pozornost. Požádal bych vás taky a poprosil o podporu těch mých třech ustanovení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Nyní se do rozpravy přihlásil pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. Hezký dobrý den. Sice jsem zvažoval, jestli mám vystupovat, protože vím, že některé OSVČ jsou na mě alergické. Ale myslím si, že diskuse má obsahovat různé názory, také jsem o některých věcech hluboce přesvědčen. Proto se domnívám, že nemůže být člověk lhostejný, jinak se nemá ve veřejné sféře pohybovat. Já chápu, že EET některým podnikatelům komplikuje život. Mám mnoho známých, i přes všechny ty peripetie jsou to moji dobří známí a vážím si jich, zejména si vážím těch podnikatelů, kteří skutečně podnikají férově, pro naši společnost jsou nenahraditelní, protože jejich služby nikdo jiný poskytnout neumí. Skutečně se živí velmi poctivou prací. Znám ale taky podnikatele, kteří si myslím, že spíše zneužívají to prostředí. Doufám, že je jich minimum, že se časem i tyto problémy vyřeší.

Někteří podnikatelé, tady to nakonec také zaznělo, na EET reagují tak, že říkají, konečně, že se zavedu. Já si pamatuji některé podnikatele z oblasti textilu, kteří za námi chodili v letech 95, 96, žádali, aby se něco dělo, protože je postupně likvidovala tehdy zejména vietnamská konkurence všemi těmi tržišti a podobně. Ale bohužel to nedopadalo na úrodnou půdu, byli příliš slabí, jejich živnosti nebo jejich podnikání skončilo prostě nekalou soutěží. Já jsem hluboce přesvědčen, že kontrolní mechanismy, které měly nastolit nějaký řád, rovné podmínky, tu měly být zavedeny před 24 lety. Kdybych se podíval do stenozáznamu z tripartity a z dalších věcí, a to i ve shodě třeba s Konfederací podnikatelských zaměstnavatelských svazů, naše slova dopadala jako hrách na zeď. Myslím si, že se tady vytvořilo prostředí, na které si řada lidí zvykla. A pochopitelně chápu, že dneska ho měnit je pro ně velmi těžké a komplikuje to dokonce i život. To, co tady říkal zástupce hotelů a restaurací, že v řadě případů ty tržby, které neprošly evidencí, pravděpodobně byly předmětem vyplácení odměn, mezd, to prostě se všeobecně ví, i někteří lidé, kteří takto sami postupovali, dnes říkají, říkají to zejména tehdy, když si jdou pro důchodový výměr a koukají, že důchody budou mít, že je to neuživí. Ale samozřejmě najednou se diví, že ten důchod je tak nízký, i při tak velké novelizaci našeho důchodového systému a velké solidaritě mají důchody, které skutečně jsou žalostné. Znám i případ nedávno z Českého Krumlova, že nakonec když má dostávat důchod, dostává důchod takový, tak se mu rozsype rodina, manželka od něj odejde, on skončí v chatě na zahradě. To je jeho bydlení. Člověk, který podlehl tomu, že si má zaměstnanecký poměr změnit na OSVČ, neboť nebude muset tolik odvádět. Ano, nemusel tolik odvádět, ale dneska má důchod řádově asi 7000 korun. A takových případů je více.

Já bych se v této souvislosti chtěl zeptat asi nejlépe paní náměstkyně, když je tady mezi námi, před několika lety jsem zaznamenal, že od podnikajících osob stát na dani z příjmů vybíral někde mezi 20 a 25 miliardami korun, asi před dvěma nebo třemi lety, že ten výběr klesl asi na 2 nebo 3 miliardy korun. A zrovna tak jsem slyšel informaci, ale netvrdím, že je pravdivá, že asi 80 % těchto osob prakticky neodvádí žádnou daň z příjmů, protože si může tak snížit ten daňový základ, a vlastně to vypadá tak, že jsou ve ztrátě. Chtěl bych se zeptat, kolik těchto subjektů dlouhodobě vykazuje ztrátu, protože ekonomická teorie praví, že předmětem podnikání je tvorba zisku. Jestli někdo mnoho a mnoho let není schopný tvořit zisk, aby z toho měl také příjem, tak je otázka, jestli by měl nadále podnikat. Já se jenom ptám, abychom v tomto měli jasno. Je možné, že se k nám dostávají různé informace, které nemusí být objektivní a pravdivé. Naší snahou, doufám, drtivé většiny, je, aby ty podmínky, pravidla byly nastavené objektivně, a pokud možno, co nejvíce férově.

Já osobně si myslím, že by EET nemělo být rušeno. Myslím si, že není prioritou EET, aspoň z mého pohledu, aby se vybralo více daní do státní pokladny, ale prioritou je, myslím si, pro mne aspoň tedy, aby tady byly rovné podmínky. Já jsem si kolikrát říkal, také jsem zvažoval v letech 92, 93, jestli nezačnu podnikat, protože bych měl na co navázat. Moji rodiče podnikali do roku 56, myslím si, že velmi úspěšně. Měl bych k tomu možnosti. Ale nedovedu si představit, jak bych podnikal v tom, s odpuštěním, marasmu, kde bych na jedné straně viděl, že úspěch mají ti, kteří jdou za hranou nebo na hraně zákona, já prostě tu povahu, abych se tak choval, nemám. Já můžu tvrdit, že dokážu poměrně překonat velké nepřízně, mám v tomto buldočí povahu, ale na druhou stranu bych nerad měl zatížené svědomí nebo myšlení tím, že jsem někde něco podvedl, že s tím mám žít a nevím, kdy se na to přijde, nebo nepřijde, že tím vystavím sebe i svoji rodinu nějakému špatnému, nepříznivému stavu.

Takže je mi líto všech těch podnikatelů, kteří třeba skončili kvůli tomu, že nechtěli podstoupit takovou soutěž, která je založena na nerovných podmínkách. Já naprosto souhlasím s tím, co jsem slyšel úvodem, když jsem sem přišel, já se omlouvám, že jsem přišel později, protože jsem zahajoval konferenci k 230. výročí narození Jana Evangelisty Purkyně tady v našem historickém sále. Ale slyšel jsem tady upozornění na to, jak velké částky proudí do daňových rájů, jak se některé nadnárodní, velké korporace vyhýbají zdanění a podobně.

Já se také obávám velmi toho, že tady podnikatelské prostředí v našich zemích bude stále v horším stavu, ale ne díky tomu, že tyto zákony, které se snaží srovnat prostředí, ale kvůli tomu, že tady vznikají silné nadnárodní monopoly, že je velká monopolizace, která ve své podstatě diktuje střednímu a malému stavu podmínky, a politici často nejsou schopni tomuto zabránit. Ale myslím si, že tady bychom měli právě spojit síly, abychom – řeknu to velmi jasně – peníze a bohatství vytvořené v České republice z větší a z podstatnější části udrželi v České republice.

Uznávám, že investoři, kteří tady investovali, mají právo na dividendy. Oni samozřejmě chtějí, aby se jim vložené investice vrátily, ale na druhou stranu jsme dnes ve stavu, že od nás víc peněz odtéká než k nám přichází. A myslíme si, že v tomto by bylo potřeba se chovat s ohledem na zájmy naší země. A v tomto bychom měli spojit síly, levý, pravý, pravý, levý, prostě podnikatelé, zaměstnanci, všichni občané naší země, pokud s tímto souhlasí.

Chtěl bych se ještě zmínit o tom, že ministerstvo financí údajně uvažuje o tom, že by se u některých živností, které mají malé objemy tržeb, zavedl paušál a že by je osvobodilo nebo by na nich nevyžadovalo registrační pokladny.

Věřím ministerstvu financí nebo chci věřit ministerstvu financí, že v tomto bude postupovat zodpovědně, protože na jednu stranu se domnívám, že to způsobí velkou polemiku, jaká částka má být a že je také samozřejmě možné, že se tržby tomu budou přizpůsobovat, aby se těch hladin dosáhlo, aby se nepřekročily.

Proto si myslím, že je potřeba to zvážit, jak vysoká tato paušální částka bude. A domnívám se, že i v odvodech, ať v daních nebo v sociálním a zdravotním pojištění, je vidět, že v minulosti s přiznáváním tržeb a příjmů asi úplně v pořádku nebylo, a může se s tím i v budoucnu samozřejmě pracovat směrem stanovení, resp. vykázání částky objemu obratu, resp. příjmu, aby se to vešlo do stanoveného limitu, který bude určen.

Nezávidím ministerstvu financí a vládě, že toto bude chtít učinit, aby vyšlo vstříc, ale bude se to velmi a velmi těžce stanovovat, aby to nebylo obcházeno a neznehodnotilo to celý systém EET, který tady byl zaveden.

Osobně si myslím, a jak už jsem uvedl, měli jsme mít obdobný systém dávno. Myslím si, že by to bývaly byly registrační pokladny. Vím, že to nedopadlo na úrodnou půdu, ale vytvořili jsme si takový stav, že dneska se – a do určité míry i možná oprávněně – stovky, resp. tisíce, desetitisíce některých podnikatelů cítí dotčených, že jim to způsobuje komplikace, protože byli zvyklí na jiný stav.

Ale myslím si, že jednou se musí věci dát do pořádku. Je to sice bolestivé, ale nic jiného nejde. A vzhledem k tomu, že už se velký kus cesty v EET ušel, byla by velká chyba tuto cestu rušit, resp. ji nějak devalvovat a že by všechny další budoucí kroky mělo ministerstvo financí a vláda velmi zvažovat. A proto, vážené kolegyně a vážení kolegové, já nepodpořím žádné usnesení v této věci, protože se domnívám, že pokud jsme většinou tady EET schválili, měli bychom i nadále do určité míry asi věřit ministerstvu financí a vládě, když tady nějaká částečná kontinuita asi bude, byť samozřejmě mám velké výhrady k některým krokům týkajícím se ustavování nové vlády, že bychom to měli nechat na ni, aby si proces EET dotáhla do konce a vraťme se k tomu za dva, za tři roky. A znova říkám: Pro mě není prioritou, jestli vybereme o tři, o pět, o deset miliard korun víc. Pro mě je prioritou, aby tady bylo prostředí, v kterém se nebudou bát slušní lidé podnikat. A mám na mysli i mladé lidi, kteří budou do života vstupovat, aby nežili s tím, já podnikám, a nevím, jestli za dva, za tři, za deset let někdo nepřijde, neobviní mě a pak mě nezavřou, a místo toho, abych byl úspěšný, budu nešťastný.

Toto je priorita, na kterou v tuto dobu myslím.

Děkuji vám. A ještě jednu poznámku. Žiji na venkově, žiji v obci, která má něco přes 200 obyvatel a mám převážnou většinu známých z venkova. Pokud jde o potíže obchodu na venkově, není důvodem EET, ale je to malý obrat, který tyto prodejny dělají. A dělají to proto, že aby mohly docílit nějakého kladného výsledku, musí mít větší rabat. A když mají větší rabat, lidé si raději dojedou do velkých měst. Jediná pomoc je, aby na naše vísky prodejny dojížděly nebo tam byla i nějaká podpora, která bude stanovena na počet obyvatel, protože jinak tam tržby nemohou docílit, aby byly konkurenční s městy, které mají tisíce nebo desetitisíce obyvatel. Tam obchody vždycky budou mít rabat nižší. A lidé, jestli si mohou koupit mouku za 12 korun, tak si ji koupí za 12 korun a proč by si ji kupovali v obci, kde bydlí, za 15 korun. To je na venkově naprosto jasné. Problémem tedy není EET, problémem jsou obraty, které ovšem s tím, jestli EET je nebo není, nezvýšíme ani nesnížíme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane předsedo. Pan předseda Senátu oslovil paní náměstkyni s dotazem. Nicméně paní náměstkyně vyčerpala své penzum odsouhlasených minut, ale v tomto případě by bylo legitimní dát možnost paní náměstkyni odpovědět. Nicméně je přihlášen pan senátor Pavel Štohl. Prosím paní náměstkyni, aby se po jeho vystoupení připravila na odpověď na otázku pana předsedy. Prosím, pane kolego.

Senátor Pavel Štohl:  Ještě jednou. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Chci říci spíš pár svých faktických poznámek. První věc. Já se dlouhodobě netajím s tím, že bych pro drobné podnikatele, kteří mají roční obrat 400 tisíc, 500 tisíc korun, a v tom jsme ve shodě i se zástupci Asociace malých a středních podnikatelů, udělal výjimku, aby nespadali do EET. Někdo možná řeknete, tak proč jsme to schválili. No tak jsme to schválili. Vzpomeňte si na to, jaká tehdy byla situace, že buď to úplně zamítneme, zvlášť když jsme to poslali tenkrát s pozměňovacím návrhem do Poslanecké sněmovny, tak bychom věděli, že EET nebude platit vůbec. Myslím, že obecně princip fungování ano, jenom je otázka, zda udělat nějakou výjimku, anebo že EET odsuneme. A tenkrát jsme se rozhodli pro EET v tom znění, jaké bylo.

Říkám, že bych opravdu sám za sebe akceptoval nějaký limit, mají to v Rakousku. Jsme ve shodě s Asociací podnikatelů. Potom by odpadly ty věci, o kterých se bavíme. Bude se projednávat návrh pana senátora Plačka týkající se sociální služby, potom by odpadlo to, jestli EET budou používat prodejci vánočních kaprů apod. Bylo by to prostě jednoduché.

Spíš je problém, co už jsem tady zmínil, jak to bude s legislativou. A když jsem se bavil s naší legislativou, tak říkala, že pokud dáme nějaký návrh, tak ve sněmovně se bude projednávat, když budeme odhadovat reálně, tak v lednu, budeme-li optimističtí, tak na začátku ledna. Sněmovna to dává k posouzení vládě, vláda má na to 30 dnů. Když to pak vláda dá k posouzení, jde to zpátky do sněmovny, pak to musí zpátky k nám do Senátu. A to všechno by se muselo stihnout do konce února.

Byl bych velice rád, kdybychom tady udělali nějakou shodu, limit 400 tisíc, 450 tisíc, 500 tisíc. Ale teď je otázka. Nechci tady dávat jednoznačné stanovisko, jak já budu hlasovat, co doporučuji. Jenom dávám ke zvážení, jestli dáme falešnou naději malým podnikatelům s obratem 400 tisíc, 450 tisíc, že tam nebudou spadat, když víme, že pravděpodobnost, že to legislativně projde, je opravdu hodně malá.

A ještě jedna poznámka. Když tady diskutuji s lidmi, jestli chci dát nějaký limit, že se zase všichni budou snažit tvrdit, že mají limit právě 400 tisíc nebo 500 tisíc. Ale za prvé, od limitu pro DPH, který je milion korun, je to takový rozdíl, že bych až tak neměl strach z toho, že tito podnikatelé nebudou spadat do DPH. Proto limit 750 tisíc korun se mně osobně zdá už trošku vysoký z toho důvodu, že rozdíl mezi 750 tisíci a milionem pro DPH není tak velký.

Tolik jenom informace na doplnění. Je to asi velmi složité. A závěr: Pokud bychom měli reálnou šanci, že to opravdu do konce února bude legislativně zvládnuto, sám za sebe bych limit, který by mohl být nějakých 450 tisíc korun, navrhoval a souhlasil s ním. Jinak jsou tady tyto otazníky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. S právem přednosti se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Hlásil jsem se proto, protože chci říci něco k tématu, které probíráme. Ale předtím jsem si tady vyměňoval názor s panem předsedajícím. Nemám samozřejmě nic proti tomu, aby paní náměstkyně Schillerová znovu vystoupila, ale předpokládám, že z důvodu nějakého rovného přístupu bude potřeba, abychom o tom hlasovali, protože kdybychom to tak neudělali, pak by bylo možné, že by se kdokoliv z nás v rámci svého projevu na kohokoliv tady přítomného obrátil a řekl, že by rád něco věděl. A kdybychom to pak vzali filozofií pana předsedajícího, tak by byl vyzván k pultu a šel by mluvit.

Nechť paní náměstkyně, pokud si to většina této ctěné horní komory myslí, vystoupí, ale nechť tak učiní v souladu s jednacím řádem a s nějakými našimi pravidly.

Ale o tom jsem původně mluvit nechtěl. Mám tady jinou věc, která se týká elektronické evidence tržeb. Vypsal jsem si tady, co jsme učinili tuším za poslední rok. My jsme zjistili, že někteří rodiče před nástupem dětí do základní školy děti špatně připraví a nedají je třeba do mateřské školy a děti potom v základní škole neprospívají. A pak jsme se rozhodli, že to vyřešíme tím, že dáme povinnou předškolní docházku před nástupem do základní školy pro všechny děti. To je správné řešení. Jinými slovy, my jsme nehledali ty rodiče, kteří nedávají děti do mateřské školy a doma nejsou schopni děti připravit, aby pak šly do základní školy, ale dali jsme plošný příkaz – všechny děti před nástupem do základní školy do mateřské školy, my vás tam připravíme, my to jako stát zařídíme.

Pak jsme zjistili, že někteří starostové, některé obecní úřady, když si o to občan řekne, nevydají mu nebo až za nějakou dlouhou dobu mu vydají třeba nějakou smlouvu, kterou obec uzavřela s nějakým zhotovitelem, přestože úřad je povinen dneska podle zákona tak učinit a měl by to vydat. Rozhodli jsme se, že to vyřešíme tím, že všem obcím – pak se to tedy změnilo – přikážeme, aby zveřejňovaly všechny smlouvy na internetu, aby si to každý mohl nalézt. To znamená, že většina obcí, která normálně tyto smlouvy vydávala a sloužila občanům, jak má, dneska musí zveřejňovat na internetu všechny smlouvy. Máme tak zvaný registr smluv.

Potom jsme zjistili, že někteří starostové nebo jiní zastupitelé, když fungují v samosprávách, zbohatnou, protože udělají něco nekalého a přijdou si na nějaké peníze. A tak jsme se rozhodli, že všechny starosty, místostarosty a radní zatížíme povinností, aby, když nastupují do své pozice, uvedli, kolik mají majetku movitého a nemovitého, kolik mají peněz na účtu, protože jsou mezi nimi někteří – není jich moc, není to ani procento – kteří se nechovají tak, jak by se chovat měli. A máme to všechno na internetu, takže jsme vlastně potrestali všechny.

A pak jsme zjistili, že někteří hospodští ve svých hospodách, které vlastní, povolují třeba kouřit, když se tam jí nebo když tam přijdou malé děti. A to není dobře. A dělají to někteří, ti hloupí, protože pak jim tam rodiny s dětmi nechodí. A tak jsme se rozhodli, že to musíme zařídit jinak a přikázali jsme, že v žádné hospodě se nebude kouřit, protože tak je to správné. A my jsme to zase napravili, stát to zařídil.

Pak jsme zjistili, že někteří lidé, podnikatelé šidí stát na DPH. Tak jsme zavedli kontrolní hlášení. Pak jsme zase zjistili, že někteří živnostníci v rámci evidence tržeb atd. nedělají všechno, jak by měli. A tak jsme zavedli elektronickou evidenci tržeb, to znamená jak v kontrolních hlášeních, tak v elektronické evidenci tržeb jsme zase zatížili všechny touto povinností, protože někteří – většinou to je méně než procento – tyto věci nedělají, jak by měli.

Upozorňuji vás, že poměrně velké procento lidí nejezdí v obcích padesátkou, takže zvažme, jestli by nebylo dobré, abychom nařídili, že ve všech autech bude tachometr s GPS a v okamžiku, kdy se vjede do obce, tak GPS bude vysílat, jestli ten člověk jede nebo nejede padesátkou. Uděláme na to nějaký systém, který bude fungovat jako švýcarské hodinky. A budeme vědět, kteří nejezdí obcí padesátkou, a budeme zachraňovat lidské životy, protože pak všichni budou jezdit padesátkou a méně a svět bude zase dokonalejší. A my to zařídíme, protože zařídíme tyto GPS.

A pak ještě absurdnější příklad co se týká vzdělávání, což je také důležité. Ze své praxe vím, že někteří učitelé – a pan ředitel se na mě dívá – chodí pozdě do hodin, někdy třeba proto, že je tam nějaký žák, který je talentovaný a on s ním déle mluví. Bylo by možná dobré do třídy dát nějaké elektronické brány, aby se zjistilo, kdy učitel přišel do hodiny. Jde přece o vzdělání lidí, o vzdělání našich dětí, jde o naši budoucnost, tak to pojďme zařídit. Zařiďme, aby učitelé chodili včas do hodin, protože tím se zase svět zlepší a zase bude kvalitnější a bude se nám lépe a lépe a lépe. A takhle budeme a můžeme pokračovat.

Co se stane? Stane se to, že lidé si zvyknou, že se pořád o ně někdo stará. Společnost musí začít degenerovat, protože ona si odvykne tomu, že ten, kdo žije poctivě a dělá věci tak, jak má, nikdo ho neotravuje a nikdo mu nic nenadhazuje. A ten, kdo nežije poctivě, měl by se bát kontrol a státu, který hledá ty nepoctivé. A když je najde, tak je tvrdě potrestá. Ale soustřeďuje se na ty nepoctivé, netrestá plošně a netrestá všechny. To je špatně a způsobí to jedinou věc, že poctiví zjišťují, že se nevyplatí být poctiví, protože stejně potom doplácíte na všechny regulace stejně, jako ti nepoctiví. A tím pádem vlastně společnost hloupne, stává se méně samostatnou, jinými slovy degeneruje. A to my dnes děláme, a také se to lidem líbí, protože to za ně někdo udělá. Společnost zleniví.

Postupně se musí stát jediná věc, že se společnost začne pomaleji rozvíjet a začne upadat. Nezjistíme to ani toto volební období, ani příští volební období. Zjistí to ti po nás a budou nám nadávat. A ti, co to dneska říkají, jsou považováni za blázny a snílky. A v té době si možná někdo vzpomene, že měli pravdu.

A EET není ničím jiným, než dalším krokem k tomuto vývoji společnosti. A jestli se někdo nad tím má mít schopnost zamyslet a proti tomu se postavit, jsou to lidé, kteří mají nějakou životní zkušenost. A ti jsou v Senátu. Tak jsme si Senát vybudovali a mysleli jsme si, že tuto roli bude plnit. Ale my dneska na tuto roli rezignujeme pod tlakem někoho, kdo vlastní média, umí na nás zatlačit, pod tlakem veřejnosti, která si většinově přeje, aby se o ni někdo staral, aby mohla lenivět, aby mohla být méně samostatná.

A tohle my chceme podporovat? Tohle to je naše role, abychom tomuto přizvukovali a tomuto se nebránili?

Velmi vás prosím, abyste v tomto kontextu – zdaleka jsem nevyjmenoval všechno, co jsme tady přijímali – o těchto věcech přemýšleli, abychom se vzepjali. Je za pět minut dvanáct. Podívejte se na výsledky voleb. Podívejte se, kdo vyhrál volby. Někdo, kdo potřebuje, aby všichni byli zaměstnaní, aby všichni byli pod kontrolou, aby to prostě všechno měl v rukách, potom zisky budou největší, tam už bude nejjednodušší z hlediska svého uplatňování. A tomu my pomáháme tím, že slibujeme a souhlasíme s plošnými regulacemi. Společnost není schopna se tomu bránit, protože je oslabená.

To je asi z toho, co jsem chtěl říct všechno. Tato schůze je pro mě taková divoká, protože pořád jenom moralizuji, moje rodina to nemá ráda, tak to musím dělat v Senátu. A pan prof. Hampl také, přidal se k meruně.

A na závěr ještě jedna věc. Dovolil jsem si předložit vám pozměňovací návrh, který je doplněním toho návrhu, který tady navrhuje senátní výbor a týká se bodu III., kde bych si dovolil váženému panu kolegovi Oberfalzerovi v rámci případného hlasování o usneseních navrhnout, zda by v rámci bodu III. nebylo možné nejdříve nechat hlasovat o mém návrhu, který doplňuje mezi dotčené osoby i právnické osoby, a pokud to neprojde, hlasovat o bodu III. v té podobě, jak bylo předloženo v senátním návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Připomínku pana senátora Vystrčila beru jako relevantní. A dovolte mi tedy, abych dal hlasovat o možnosti odpovědět v čase tří minut paní náměstkyni Schillerové na dotaz, který vznesl pan předseda Senátu. Pokud by to neprošlo, je odsouhlasen k vystoupení pan generální ředitel Ing. Martin Janeček, který je připraven tyto otázky zodpovědět, říkám-li to správně.

Svolám senátorky a senátory k hlasování. Zopakuji, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o tom, bude-li mít paní náměstkyně ministr financí Dr. Alena Schillerová možnost v rámci tříminutového vystoupení, protože vyčerpala již toto časové penzum, aby mohla odpovědět na otázky, které přednesl pan předseda Senátu.

Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 39 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 43, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Ale do rozpravy se ještě přihlásila paní senátorka Anna Hubáčková. Nyní bych tedy dal přednost paní senátorce.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, pane předsedající. Dobré dopoledne vám všem, budu hovořit velmi krátce.

Nyní, kdy ve snaze pomoci předložíme tolik protinávrhů, že se nakonec obávám, aby vůbec některý prošel. Jsem určitě příznivcem EET. Chtěla bych také pomoci hlavně spolkům a malým živnostníkům. A nyní jsou tu pomalu tři návrhy. Jde o to, jestli bychom se nezamysleli, aby aspoň některý z nich prošel.

A přikláním se hodně k návrhu pana kolegy Vystrčila. Zvažme, jestli dávat návrhy další. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. A protože už není ze senátorek a senátorů nikdo přihlášen, poprosil bych paní náměstkyni ministra financí paní Dr. Alenu Schillerovou. Ještě ještě jednou dobrý den. Poprosil bych abyste respektovala časový limit tří minut. Děkuji vám.

Alena Schillerová:  Určitě. Děkuji za slovo. Pane předsedo, děkuji za dotaz. Dámy a pánové, odpovím velice rychle.

Na účtu daní z příjmů fyzických osob – rychle jsem se dívala do počítače – k 31. říjnu byly asi 4,4 miliardy. Ono je to zhruba zkreslující, protože se nám tam scházejí příjmy nejen od fyzických osob, to znamená osob samostatně výdělečně činných, ale i od osob, které jsou zaměstnanci a podávají daňová přiznání.

Musím poctivě říci, že to, že výnos klesá a klesl v podstatě za nějakých posledních deset, patnáct let, i když teď zase mírně vzrostl, je dáno nejen tím, že by docházelo plošným způsobem ke krácení tržeb, ale je to dáno vůbec i celkovou strukturou zákona o dani z příjmu. Tento zákon v podstatě – bylo to řečeno už mockrát – je jediný nosný daňový zákon, který je vlastně od roku 1993, kdy se stal účinným, nebyl rekodifikován. Tento zákon je dneska zaplevelen celou spoustou různých slev, úlev, výjimek, o kterých už ani nevíme, jestli mají nějaký svůj smysl. A proto jsme v únoru 2016 spustili projev Moje daně a začali jsme pracovat na novém zákonu. Dneska ho máme v podstatě v paragrafovaném znění připravený. Čekali jsme na politické parametry tohoto zákona a budeme samozřejmě debatovat i tuto strukturu z pohledu slev a úlev, které nám vlastně způsobily to, že inkaso takovým způsobem kleslo.

Ještě bych si dovolila využít tohoto času – doufám, že jsem v limitu. Zaznělo tady, že jsem uvedla částku 4,1 miliardy, že jsme plánovali 4,3 miliardy, k 30. listopadu máme 4,1 miliardy, a mluvili jsme o 18 miliardách.

Prosím vás, my jsme pořád konzistentní. Konzistentní v tom – a to si najdete v důvodové zprávě k zákonu – že jsme řekli, na rok 2017 odhadujeme inkaso 4,3 miliardy, na rok 2018, kdy se nám projeví, ušetříme daně, asi 12,3 miliardy a 18 miliard odhadujeme pro všechny čtyři fáze, kdy se nám projeví jak přímé, tak nepřímé daně.

A ještě jedna malinká poznámka. Těch 170 miliard, co uváděl za rok 2013 Český statistický úřad, tak uváděl, že je to skutečně částka krácení tržeb v České republice. To znamená, že to nesouvisí s agresivním daňovým plánováním nadnárodních korporací, vůči kterému ministerstvo financí velice účinně bojuje zavedením celé řady opatření a že jsme v tom nejaktivnější v rámci Evropské unie v implementaci balíku opatření BEPS a tam se propad daňových příjmů odhaduje zhruba na 10 až 15 miliard.

To bych si dovolila tady ještě říci, abychom se nebavili, abychom se nebavili o hruškách a jablkách, ale abychom si tato čísla jasně identifikovali. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Přesně jste využila tři minuty. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vůbec si neosobuji právo odpovídat za ministerstvo financí, ale otázka byla na pokles daně z příjmu fyzických osob samostatně podnikajících a v horizontu let se stalo to, že mnohé tyto fyzické osoby se musely transformovat na společnosti s ručením omezeným, i když jejich podnikání dosahovalo stamilionových obratů, u nás to byla v oboru třeba miliarda. Oni se transformovali na jiné formy podnikání a proto v této kolonce zřejmě poklesl příjem z daní. To je zkušenost moje z konkrétního města. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A právo vystoupit v rozpravě chce využít pan Ing. Martin Janeček, generální ředitel z Generálního finančního ředitelství, který byl řádně schválen na začátku jednání. Pane řediteli, dobrý den.

Martin Janeček:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hosté. Využil jsem tohoto práva, abych tady do té diskuse, která probíhá, je určitě velice důležitá, doplnil některé údaje, které byly poptávány v té předchozí diskusi, a myslím si, že bych měl uvést právě náklady na provoz systému EET, což bylo před nějakou chvílí nebo nějakou dobou zmíněno. Projekt EET - máme schválený rozpočet až do roku 2021, řeknu vám strukturu schváleného rozpočtu v rovině technického zabezpečení, PR ostatních nákladů, v čemž jsou různé další nezbytné věci, jako jsou třeba identifikační obálky s přístupovými hesly nebo kontrolní nákupy, a pak tam je velice významná položka mzdové náklady zaměstnanců, kteří tuto agendu zabezpečují. Takže technické náklady na provoz počáteční jsou 151 milionů Kč, v roce provozu 2017 jsou 139 mil. Kč a potom jsou rozpočtovány od roku 2018 až do roku 2021 do výše 91 mil. Kč. Provoz systému na 5 let plus přípravu vychází na 654 mil. Kč. Oblast PR, to bych tady asi shrnul, to je v podstatě 42 mil. Kč, ale to není úplně zabezpečení, tam je velice významná nejenom komunikace s veřejností, která tady byla zmiňována přes nějaké reklamní šoty v televizi, ale je tam i spoustu nákladů na konference, pro podnikatele, kterých provedl resort ministerstva financí celou řadu, byly tam vydávány různé a drsné informace tištěné směrem k podnikatelské veřejnosti, letáky apod. Položka Ostatní je rozpočtována v průběhu let do výše kolem 20 mil. Kč, resp. s výjimkou roku 2018, tak je to 20 mil. Kč, takže za 5 a rok přípravy, takže 6 let, řekněme, je to 108 mil. Kč. V prvním roce to bylo jen 7 mil. Kč.

Poslední položkou jsou mzdy, které v souvislosti s projektem samozřejmě jsou v nějaké výši také. V rámci tohoto projektu došlo k navýšení kapacity finanční správy o 354 lidí. Tady samozřejmě to zapadlo nějakým způsobem do struktury finanční správy, která čítá více než 16 000 lidí a samozřejmě toto byla nějaká kapacita, když to tak řeknu, kterou potřebovala finanční správa k zabezpečení tohoto provozu. Určitě významný podíl na tom mají právě ti pracovníci, kteří dělají třeba tu kontrolní agendu nebo navazující procesy. Počet je 354 lidí a rozpočtováno tam je v každém roce 197 mil. Kč. Jsou to samozřejmě rozpočty z roku schválení a pokud tam dochází k nějakým valorizacím, tak ty valorizace potom následují, to nelze predikovat. Takže provoz toho systému bez mzdových nákladů se pohybuje kolem 170 mil. Kč v roce 2017, v roce 2018 je to někde přes 111 mil. Kč a následně ten součet je 308 mil. Kč celkem, odečteme-li mzdové náklady, tak čistě technický provoz se pohybuje někde nad 100 mil. Kč mírně. Rád bych poděkoval panu senátoru Oberfalzerovi, který tady vystoupil, že ocenil, že to funguje, že jste nečekal, že se to povede. My jsme tomu také velice rádi, měli jsme velké obavy, abychom samozřejmě tento projekt zvládli a děkuji za to. Byla tady nějaká zmínka ohledně alternativy rozvoje nějakých služeb do budoucna. Všechny tyto záměry se zřejmě rozpracovávají do dalších období ministerstva financí. To je další věc, kterou jsem tady chtěl ještě zmínit a z dovolením, pane předsedající, bych ještě stručně reagoval na vystoupení pana senátora Valenty ohledně toho příběhu nebo příběhu toho případu pána, který prodává rybářské splátky. Neznám detail. Nemohu ho znát, slyším tady o tom poprvé, budu se na to samozřejmě ptát. Nicméně je potřeba potom znát spis, co se tam odehrálo atd. Ono je to někdy trošku tvrzení proti tvrzení. Nevíme, kde je větší míra pravdy. Každopádně, pokud i to pokladní zařízení má nějaký technický výpadek, tak je to něco, s čím i ten zákon počítá. Dochází tam k nějaké náhradní evidenci tržeb i v případě, že to pokladní zařízení není schopno vůbec vygenerovat nic, ani ten offline účet, tak tato situace tam je předvídaná a s tímto se počítá. Tak, jak to bylo podáváno, by dojít nemělo ke sankcionování. Ale neznám zase argumenty druhé strany, takže těžko teď na to reagovat. Každopádně k tomu mohu jen říct, že systém tak, jak je nastaven a jak je zákonem ustanoven, tak předpokládá i existenci takovéto řekněme problematické situace, že ten člověk – podnikatel jedná v dobré víře, tak mu to nemůže být dáváno k tíži a je tam nějaký zásah vyšší moci, řekněme. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám také. Jako další do rozpravy se přihlásil pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Mám ušetřenou pozici, protože pan senátor Vystrčil velmi přesně tady řekl, o co jde a já nebudu mluvit o technikáliích s DPH, byť jsem včera byl v jednom zapsaném spolku, kde jsme se do 12.00 hodin prohulili, prozpívali, koupili pivo a jedli bůček. A majitel toho spolku si mi stěžoval, že se nemůže dohodnout s dodavatelem, kterému platí 500 Kč měsíčně za to, aby mu spravoval strojek s EET a nikde se nedovolá. Ministerstvo říká: No, to je váš problém, to si vyřiďte s vaším dodavatelem strojku. Ono to ale není jednoduché. Je tam nějaká softwarová chyba. Bojí se, že dostane pokutu. Ale chtěl jsem spíš mluvit o tom. Mě mnohem víc než celé EET trápí to, co tady říkal pan senátor Vystrčil. Stát se ingeruje lidem do života v míře nebývalé. A po EET nepochybně bude někoho lákat, aby stát věděl ne, že něco kupujeme, ale také co kupujeme. Čili když to uvedu na vlastním příkladu. Stát se dozví, že pan senátor Kubera si koupil šest kartonů cigaret, a pan senátor Kubera dostane e-mail z Všeobecné zdravotní pojišťovny, že mu bylo zvýšeno zdravotní pojištění o 1 %, protože se nechová řádně a nežije zdravě. Podobně takový e-mail může dojít někomu, kdo si koupil třikrát za měsíc bůček nebo něco jiného, co stát si myslí, že by neměl, nedej bože, aby si dítě doneslo do školy Coca-Colu, to tady pan senátor nezmínil, tu šílenost, kterou jsme tady projednávali, jak děti ve škole si už nemohou namazat ani housku s máslem, protože se ukázalo, že i máslo obsahuje látky, které nepotřebujeme. Teď probíhá tiskem velká kampaň, že musíme přejít ze živočišné stravy na rostlinnou, byť odborníci říkají, že tím planetu zničíme úplně definitivně, když budeme jít jenom rostlinné produkty. To šílenství nemá konce. Vzpomeňte si na řepku, vzpomeňte si na ty všechny slepé cesty, co všechno se tady kolem toho semlelo. Včera jsem se včera pobavil nad tiskem jedno zdraví. Evropské tisky, když si je někdo opravdu přečtete, to jsou takové zhovadilosti, ale takové, a my se tady jimi vážně zabýváme a vítáme, abychom poté dali 9 bodů, proč je to absolutní ptákovina. Mě dojalo, když vláda jednala o tom, že prodejci kaprů, protože mají mokré ruce, tak budou vyřazeni. Podobné to bylo s registrem smluv, takže ty malé obce, které sice dělají občas kanály s dotací za 160 mil. Kč, ale protože abychom na ně byli hodní, tak zbyly jen úřady obcí s rozšířenou působností, kteří jsou postiženi registrem smluv, a to se valí dennodenně další a další takovéto byrokracie a všichni mluví o tom, už se těším, jak říkala paní náměstkyně, jak nový zákon o daních z příjmů bude jednodušší než ten starý. Ještě se mi to za 25 let nestalo, že by nějaký nový zákon byl snad dokonce lepší než ten minulý.

Vždycky je horší, protože se nad ním dostatečně nezamýšlíme, všimněte si, kolikrát opravujeme, pořád opravujeme, místo abychom se zamysleli, jestli to, co tady schvalujeme, jestli bez toho přežijeme. Já jsem vždycky říkal tu větu, že je zákon potřebný, těch je tisíce. Ale jestli je nezbytný? Jestli se náhodou stane něco úplně zásadního, když takový zákon mít nebudeme. A já jsem nedávno přemýšlel si tak doma, že DPH tady není, paní náměstkyně odjakživa. Umíte si představit situaci, že by nebylo DPH? Já úplně klidně. Ale ono to nejde, protože už si na to všichni zvykli. A pak se dočtete, že státy jako Holandsko a Lucembursko jsou považovány za daňové ráje, ale nesmí se to říkat, protože ony mezi nimi oficiálně nejsou. Ten problém je v něčem jiném. Lidé vědí, nejsou úplně hloupí, že stát potřebuje daně. Otázka je, jestli jich potřebuje tolik, aby tolik peněz nateklo do kanálů za různé nesmysly stejně jako evropské dotace, to je jiná věc, to je nepochybné. A člověk rád zaplatí daně, znovu zopakuji ten příběh s psíky. Ne že chcípají, to je jiný příběh. To je příběh o dani ze psů. Daň ze psů může být pro důchodce 200 Kč, pro ostatní 1000 a nebo také, když má dva psy, ještě více. My jsme se rozhodli, že chceme mít jednu. A vybrali jsme si seniory, protože ti platí 200. Tak jsme řekli: "Budou všichni platit 200." Když platili 1000, tak byl výběr zhruba 1 mil. Kč. My jsme tu daň snížili 5x a výběr byl 900 000 Kč. Co ještě chcete slyšet za důkaz, že když se někomu nevyplatí nezaplatit 200 Kč pod hrozbou nějaké pokuty, nemusí přepisovat čokla na babičku, jak tomu bývalo v minulosti, tak zaplatí. Ten podnikatel, když ta daň je normální přijatelná, tak není hloupý a ví, že ji musí platit. Když je nadměrná, tak hledá cesty, jak to obejít. A dělají to samozřejmě malí podnikatelé, ale v miliardových hodnotách to dělají velké firmy, na které ministerstvo prostě nedosáhne, protože ony mají peníze na to, aby si najaly daňové poradce takové, kteří provedou tzv. optimalizaci a zařídí to. A tam unikají desítky miliard oproti malým obchodníkům. Takže si nemyslím, že se dnes vůbec něco stane, přijmeme-li jakékoli usnesení, tak to bude v podstatě cár papíru, z kterého si vláda nebude vůbec nic dělat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A do rozpravy se přihlásil pan senátora Pavel Štohl.

Senátor Pavel Štohl:  Kolegyně, kolegové, omlouvám se ještě jednou a už dnes naposled. Teď v průběhu diskuse za mnou chodilo několik z vás, jaký mám názor ohledně jednotlivých pozměňovacích návrh, co tady zazněly. Můj osobní názor, tím nikoho nepřesvědčuji, že je ten nejsprávnější, že částka 750 000 Kč je vysoká, protože se to blíží hodně tomu DPH. A to nebezpečí, že by se obcházelo DPH, si myslím, že je problém. Já načtu pozměňovací návrh na hranici 500 000 Kč, ale s tím, že ta rizika, o kterých jsem tu mluvil, že je nebezpečí poměrně velké, že to nebude zvládnuto, že možná dáme falešnou naději některým těm menším podnikatelům, ale prostě chci říci, že těch 750 000, že si nemyslím, že je rozumné a že pokud by ta změna měla být, že bych navrhoval hranici 500 000. Takže prosím vás, můžu načíst pozměňovací? (Ano.) Senát Parlamentu ČR doporučuje, aby vláda upravila zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb tak, že vyjme z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 500 000 Kč. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Ivo Valenta, byl jste rychlý. Prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Já jsem ještě rychle počítal, děkuji. Jen rychle číslo v reakci na pana kolegu. 500 000 roční tržby znamená pro podnikatele měsíčně zisk 16 000 Kč. Obrat je 500 000, ale ten zisk je 16 000, protože je tam 40% marže, takže jsem to zhruba spočítal na 16 000 měsíčně, kdyby měl 40 % marži z obratu. To je tak drasticky málo, že si z toho ještě musíte zaplatiti spoustu věcí, tak mu zbudou 3000. To je prostě strašně nízká hodnota. Proto bych se přimlouval za milion obratu, kde se jedná už o 36 000 Kč. A to už má, řekněme, nějaký smysl vůbec podnikat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Protože se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. A poprosil bych pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Rozprava byla rozsáhlá, trvala 2,5 hodiny skoro. Nicméně to, co máme nyní k rozhodování, jsou různé pozměňovací návrhy. K návrhu usnesení budu vycházet z návrhu výboru pro vzdělávání, vědu, lidská práva a petice jako základ. Doporučuji, abychom postupovali, dovolte mi to nazvat, holandskou dražbou, tzn. od těch nejodvážnějších návrhů k těm umírněným, případně zcela plachým. Čili aby bylo jasné, co mám na mysli, dal bych nejprve hlasovat o návrhu pana senátora Valenty a sice na zrušení zákona. Posléze o jeho návrhu na odpuštění do výše 1 milionu obratu. Posléze o návrhu pana Miloše Vystrčila, kde jde o výši 750 000. A jako poslední verzi pana kolegy Štohla, kde navrhuje 500 000. Pak bych postoupil k těm dalším, které jsou ještě ve hře. Čili pokud není námitka, smím říci, že není? (Ano.) Takže jako první bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana senátora Valenty. Má ho uvedený na svém návrhu pod III, varianta A. A je to návrh zrušení zákona č. 112 o evidenci tržeb s účinností k 31. 3. 2018. Já to tedy ještě zkomplikuji malou vsuvkou. Pan senátor Štohl tady upozorňoval na technikálie a případné následky nějakého našeho doporučení. My projednáváme petici, nikoli návrh zákona, jo? A k té petici dáváme stanovisko, které se formuluje jako doporučení vládě, protože to je vlastně jediná autorita, která by mohla případně naše návrhy realizovat. Zda je to možné, není možné, a také musím konstatovat, zda vláda bude ochotna se našimi názory zabývat, to musíme teď nechat stranou. Čili se vracím k tomu, o čem bychom nyní hlasovali. A sice o zrušení zákona o evidenci tržeb s účinností 31. 3. 2018.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Já svolám kolegy k hlasování. Všichni víme, o čem budeme hlasovat, aktuálně přítomno je 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 10, proti bylo 25. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Vyřadili jsme tedy návrh na úplné zrušení. A nyní budeme postupovat po nějaké míře odpuštění pro menší podnikatele. A začneme tou hladinou nebo hranicí 1 milionu korun. Přečtu konkrétně. Opět je to pozměňovací návrh senátora Valenty v III, varianta B. Senát doporučuje, aby vláda navrhla změnu zákona číslo 112/2016 Sb., o evidenci tržeb tak, že vyjme z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše obratu 1 mil. Kč, a to s účinností od 31. 3. 2018.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Víme, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování bez znělky. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 19, proti bylo 16. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Je tedy další návrh, a sice od senátora Vystrčila. Senát doporučuje, aby vláda zvážila možnost změnit zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb tak, že vyjme z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 750 000.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 30, proti bylo 15. Návrh byl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. V tom případě jsou zde ještě další návrhy. A sice tentokrát už jen od pana senátora Valenty. A pak bych tedy shrnul ten jeden výsledný, o kterém bychom hlasovali. Senátor Valenta ještě předložil návrh, a je to v jeho podání varianta C, aby vláda navrhla zrušení 3. a 4. vlny EET s účinností od 31. 3. 2018. Čili zrušení 3. a 4. vlny.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Víme, o čem budeme hlasovat, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 14, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Tím jsme vyčerpali všechny alternativní návrhy či protinávrhy. A budeme hlasovat o návrhu usnesení petičního výboru ve změně, kterou jsme schválili na základě pozměňovacího návrhu senátora Vystrčila. A já to přečtu, abychom věděli, jak vznikne celek. Senát Parlamentu ČR 1) bere na vědomí petici č. 11/16 obsaženou v senátním tisku č. 22. Za II konstatuje, že petice č. 11/16 za zrušení zákona č. 112/2016 o evidenci tržeb, senátní tisk číslo 22 je důvodná. Za III, aby vláda zvážila možnost změnit zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb tak, že vyjde z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 750 000 Kč. To je celé znění.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Technická poznámka pan Radko Martínek. Prosím.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane kolego, poprosil bych, kdybychom mohli hlasovat po bodech?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Pane zpravodaji?

Senátor Jiří Oberfalzer:  Myslím, že není důvod nevyhovět. Chápu, kam to asi směřuje, ale protože jsme schválili nějaké doporučení, tak si myslím, že by s tím neměl být problém. Čili na základě požadavku pana senátora Radka Martínka budeme tedy hlasovat po jednotlivých bodech. Čili to bude I, Senát bere na vědomí petici 11/16 obsaženou v senátním tisku č. 22.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Víme, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti bylo 0, návrh byl přijat. Dále?

Senátor Jiří Oberfalzer:  Za II Senát konstatuje, že petice č. 11/16 za zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, senátní tisk č. 22 je důvodná.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 26, proti byli 3. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  A nyní tedy za III Senát doporučuje, aby vláda zvážila možnost změnit zákon č. 112/2016 o evidenci tržeb tak, že vyjme z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 750 000 Kč.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 34, proti bylo 6, návrh byl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Kolegové, já vám děkuji za trpělivost a spolupráci při hlasování. Jenom malá poznámečka, petice je nedůvodná, a proto jí vycházíme vstříc.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu zpravodaji a tímto projednávání tohoto bodu končí a my se u řídicího pultu vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Budeme pokračovat další peticí. Všimněte si, jak jsem byl odstaven, abych se nemohl zúčastnit. Považuji to za diskriminaci, ale vydržím to...

Následuje

 

Petice Za změnu tzv. "Protikuřáckého zákona"

Tisk č. 188

Jedná se o senátní tisk č. 188. Petici projednal VVVK. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Jiřího Oberfalzera. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 188/1.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a, odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, a tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to zástupce petentů Jiří Míka. Já spustím znělku. V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 27 a já zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo, návrh byl tedy přijat. A dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů.

Jiří Míka:  Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Zároveň zdravím naše petenty, kteří s námi po celého půl roku jezdí a podporují nás. Samozřejmě bych měl delší proslov, minimálně na hodinu, abych mohl přesně popsat, co nový protikuřácký zákon v našich restauracích, v našich pivnicích, barech a hospůdkách vlastně udělal. Takže jsme si tady udělali takový bodový výcuc, který tedy přečtu. Dovolte mi, abych zde na půdě Senátu ČR promluvil hlasem desítek až stovek tisíc lidí, protože jak víme, v zemi je 2,5 milionu kuřáků nad 18 let, 600 000 kuřáků do 18 let. Jsem iniciátorem petice zákazu kouření v hospodách a restauracích a zároveň jsem dlouholetým provozním rodinné pivnice v Berouně, kterou vede můj bratr, jmenuje se formanka Hvězda Beroun. Jsme tam 20 let, takže jsme okamžitě poznali důsledky tohoto zákona. Budu tedy mluvit z praxe, budu mluvit za provozovatele hospod, restaurací, kteří podepsali petici. Budu mluvit za běžné lidi, návštěvníky pivnic, barů, heren, diskoték, ale budu mluvit i za zaměstnance. Když před půl rokem odsouhlasil parlament tzv. protikuřácký zákon, byl jsem stejně jako mnoho dalších přesvědčen, že se jedná o špatné rozhodnutí. Nikdo z nás v té době ale neměl zkušenosti a nikdo z nás netušil, co tento zákon s restauracemi a jejich provozem ve skutečnosti udělá. Nyní to víme. A skutečnost opravdu předčila ve špatném slova smyslu i ta nejhorší očekávání. Tady jen řeknu, že ta petice vznikla z mého popudu z toho důvodu, když jsem týden po zavedení zákona viděl naše štamgasty, kteří k nám chodí 10, 15 i 20 let, většinou dopoledne nebo starší lidi, jsou to důchodci, 60, 65, 70 let. A když jsem je viděl, jak si musejí brát pivo ven nebo se šourají přes celou restauraci a jdou si sednout ven, tak já vás upozorňuji, že za mě osobně, já jsem se styděl, mně byla hanba. Prostě vidět tyhle staré lidi, nemocné, kteří musí sedávat venku, ti lidé nikdy nebyli venku, nikdy neseděli venku, vždycky seděli na svých místech, mají svá místa, mají své rituály, ranní káva, šachy, viržínko, cigaretka, malé pivko. A tohle všechno jsme jim vzali. Proto jsem nechal vytisknout petici a k dnešnímu datu ta petice čítá 60 132 podpisů. Hospody ztrácejí duši. Ztrácí genius loci. Z hospod se vytratila radost, z hospod se vytrácí důvod, proč vůbec existují. Původně se zde lidé scházeli u piva, aby se pobavili, oslavili narozeniny, dali si kávu, cigaretku, poklábosili, zhodnotili, shodili ze sebe ty všední starosti, udělali si klid a pohodu. Dneska už to tak neplatí. Běžte se, prosím, podívat do restaurací a barů dnes. A tím mám na mysli hospody nikoli pražské kvalitní restaurace nebo podniky ve velkých městech, kde je plno turistů, kde návštěvnost lidí je samozřejmě daleko větší. Na vesnicích, v menších městech a malých pivnicích uvidíte dnes poloprázdné a tiché místnosti. Nahodile u stolu sedící jedinci, kteří čekají, až se někdo vrátí z venku, jestli si zakouřil, nezakouřil. Koukají před sebe, hlídají ostatním kuřákům kabelky, věci, telefony. A jejich kamarádi se srocují před vchodem, každou chvilku se někdo zvedá, číšník neví, jestli host odchází nebo jestli jde na cigaretu, pracuje ve strachu, protože samozřejmě když mu někdo uteče, tak to mu nikdo nenahradí, to si musí si zaplatit ze svého. Před hospodou se nám tedy tvoří hloučky lidí, kteří samozřejmě v tomto počasí mrznou. Argument, že v létě to jde, tak já si myslím, že takový 65letý člověk, který půjde na 40stupňové vedro, to je pro něj horší než mráz. Dneska jsou to chřipky, dneska jsou to zápaly plic, rýma, kašel, běžný jev návštěvníka hospody. Tisíckrát uslyšíte z úst našich zákazníků a štamgastů, že zákonodárci vytvořili paskvil. Opravdu, myslím si, že ať se ptám kohokoli, ať jezdíme po celé zemi nebo sbíráme s našimi petenty podpisy, já mohu říci, 90 % lidí řekne, že je to prostě nesmysl, že tento zákon ovlivnil jejich zvyky, jejich radost a jejich pohodu při tom, jít si někam v pohodě sednout, dát si skleničku, kafe atd. Okolo chodící lidi je pozorují, ukazují si na ně, jak nedůstojně kouří jak nějací uličínci před vraty nebo za školou. Ukazují si na mladé kluky, ale i na staré důstojné pány, kteří schoulení v zimnících riskují své zdraví, ukazují si na dámy v nejlepších letech, které u své sklenky vína a kávy byly rády, když se mohly sejít a společně zasmát uprostřed podniku. Nyní stojí před restaurací a barem. Vůbec se jim nedivím, když si své návštěvy těchto podniků postupně rozmýšlejí a přestávají chodit. Protikuřácký zákon daleko více sebral, než dal. Abych byl férový, tak nejdříve samozřejmě...

Jiří Míka:  Jo, dobře, tak já to budu rychle číst. Samozřejmě, přínosný je v tom, že lidi přestávali domů chodit smradlaví, neřeší, kam si dají kabát, když se vrátí domů. To je sice fajn, ale podtrhuji slovo pár. Tedy velmi málo lidí, kteří nechodili do restaurací pravidelně, kde se kouřilo, tam se dnes zavítá málokdy. Dovolím si tvrdit, ať nemluvím za jiné, že v mé hospodě jsou to jednotlivci. To je vše. Naše malá pivnice, počítali jsme to, máme 120 až 150 štamgastů, z toho 15 nekuřáků. Samozřejmě, že za ta léta si zvykli, to do té doby nikdo neřešil, jestli je potřeba něco chránit, nějaké zdraví.

Nyní k tomu, co protikuřácký vzal. Kuřáci chodí ven, bere jim to důstojnost. To je nejhlavnější důvod všech těchto lidí, co říkají, bere jim to důstojnost. Lidé se nemají možnost v klidu bavit, zákon jim vzal radost, chodí ven na mráz, bere jim zdraví. Okolo hospod stojí hloučky, které pozorují ostatní, to už jsem říkal. Děti mají na očích kuřáky, vydali jsme zákon, že nesmí být reklamy tabákové, vyženeme každý den před hospody statisíce lidí, dělníky v montérkách, dámy v šatech, které chodí na víno, a tak dále. Provozovatel restaurace, hospody a pivnice musí dodržovat nesmyslné nařízení, až by se pro něj sám rozhodl. Zákon mu vzal právo svobodného rozhodnutí. To mně osobně vadí úplně nejvíc, že podnikatel si nemůže sám zvolit, jaký druh provozovny bude provozovat. V televize slýchávám názory, že právo na dýchání čerstvého vzduchu... (Jiří Šesták upozorňuje na překročení času.) Je právo... Tak já nevím, co s tím, já tady mám už jenom tohle, já to rychle přečtu. Já vím, že to je hrozné, to prostě takhle...

Vážené senátorky, vážení senátoři, víte, co by měli zákonodárci činit především? Měli by především dělat vše pro to, aby se lidé měli dobře, aby byli co nejspokojenější a nejsvobodnější. Jakýkoli zákaz, ať už je činěn v dobré víře, je pravým opakem. Lidé se cítí méně šťastní, nesvobodní. Zákonodárci tímto protikuřáckým zákonem říkají, my víme, co je pro vás dobré, my vás donutíme se podle toho chovat. Přesně proti tomu jsem osobně stál na demonstracích v roce 89. Senát ČR vznikl jako pojistka, pojistka proti špatným rozhodnutím. Protikuřácký zákon je špatný, udělejme vše pro to, aby se alespoň trochu narovnal. Změňme ho, definujme pivnice, bary, herny jako přísně označené provozovny s velkým nápisem – kouření povoleno. Ať se každý svobodně rozhodne, zda chce jít dovnitř nebo ne. Klidně přísně vyžadujte dodržování vstupu lidem nad 18 let. To je správné, to je fér. Ale neříkejme dospělým lidem, co mohou a nemohou, co mají a nemají, co je pro ně dobré a co je pro ně špatné.

A poslední, ještě jeden vhled. Buďte důstojnými zákonodárci a přiznejte, že pokud byste vy, kteří nyní horujete za protikuřácký zákon, byli skutečnými ochránci lidského zdraví, nikdy byste státu nedovolili vybírat daň z cigaret nebo byste je úplně zakázali prodávat.

Když jsem na začátku po zavedení tohoto zákona stál v hospodě sám, s tou peticí, byl jsem hodně smutný. Dnes máme 65 tisíc podpisů. Tento boj prostě nemíníme vzdát. Věřte, že jde jen a pouze o svobodu, svobodu se rozhodnout.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane Míko. A nyní rozhodneme hlasováním, který z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou: doktor Roman Prymula, CSc., náměstek ministra zdravotnictví, prof. Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Ladislav Jakl, Institut Václava Klause, Ing. Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací, Petr Bajer, předseda strany soukromníků, prezident Svazu zdravotních pojišťoven se z jednání Senátu omluvil.

V sále je aktuálně přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 23. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 48 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 vyslovilo pro 24, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Bude následovat ještě jedno hlasování. To hlasování bude o tom, že staví řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na tři minuty. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 49 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 vyslovilo 27 pro, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já nyní uděluji slovo zpravodaji VVVK, panu senátorovi Jiřímu Oberfalzerovi. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Výbor doporučil Senátu tento návrh usnesení.

Senát Parlamentu ČR

I. bere na vědomí petici 9/17, za změnu tzv. protikuřáckého zákona, č. 65/2017 Sb., obsaženou v senátním tisku č. 188,

II. konstatuje, že petice 9/17, za změnu tzv. protikuřáckého zákona, č. 65/2017 Sb., senátní tisk č. 22, je důvodná,

III. doporučuje, aby vláda zvážila možnost změnit zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v následujících věcech.

1. v provozovnách stravovacích služeb o výměře do 50 m2 ponechat rozhodnutí, zda provozovna bude prostorem, v němž se zakazuje kouřit či nikoli, na jejím provozovateli, přičemž v době podávání hlavních jídel platí úplný zákaz kouření,

2. v provozovnách stravovacích služeb umožnit zřízení stavebně odděleného prostoru (kuřárna), za podmínky, že tento prostor bude vybaven výkonnou ventilací, nebude obsluhován a bude do něj zamezen přístup osobám mladších 18 let,

3. zrušit zákaz prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě v případě, ve kterém je tento zákaz založen pouze na domněnce, že tato osoba bude vzápětí vykonávat činnost, kterou by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek.

To je meritum našeho návrhu. Já potom bych si podrobněji dovolil vystoupit v rozpravě, ale prozatím toto.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Teď by měl vystoupit pan prof. doktor Roman Prymula, náměstek ministra zdravotnictví ČR. Vítám vás, pane náměstku, máte slovo.

Roman Prymula:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolte mi, abych se vyjádřil k petici za změnu zákona č. 65 z roku 2017, o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

Považuji za důležité v prvé řadě zdůraznit, že zdravotní škodlivost kouření a tabákového kouře je jednoznačně prokázána. Cílem zavedení zákazu kouření ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb bylo tedy zejména posílení ochrany veřejného zdraví před škodlivými účinky tabákového kouře. K námitce uvedené v petici, že zákazem kouření v restauracích, kavárnách, barech a obdobných provozovnách stravovacích služeb se nepřípustným způsobem zasahuje do svobody občanů, bych rád uvedl, že listina základních práv a svobod vedle práva vlastnit a svobodně podnikat, zakotvuje též právo na ochranu zdraví. Zákaz kouření tak nepochybně přispívá k zajištění jednoho ze základních lidských práv. Konkrétně by měl zákaz kouření ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb přispět mimo jiné nejen ke snížení výskytu kouření u mladých lidí, kteří ve velké míře začínají kouřit právě v těchto typech provozoven, kam patří například i kavárny a bary, ale i ke snížení nežádoucích účinků tabákového kouře na osoby ve vnitřních prostorech, kde se kouří. Mezi tyto osoby patří nejen návštěvníci těchto provozoven, ale i nemalá skupina zaměstnanců pracujících v těchto provozovnách. V souvislosti s návrhem usnesení Senátu, kde se navrhuje návrat k možnosti kouření ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb, včetně zřizování oddělených prostor ke kouření, takzvaných kuřáren, považuji také za důležité upozornit, že bezpečná hladina expozice tabákovému kouři neexistuje. Jiná řešení než nekuřácké prostředí, včetně větrání, filtrace vzduchu a použití prostor vyhrazených pro kuřáky se zvláštním větráním i bez něj se opakovaně ukázala jako neúčinná a existují vědecké důkazy o tom, že technická řešení před expozicí tabákovému kouři nechránit.

Směrem k zákazu kouření na veřejných místech, včetně restaurací a barů, se před ČR vydala již řada evropských zemí, například Velká Británie, Irsko, Španělsko nebo Norsko. Rád bych připomněl také některé občanské iniciativy, podporující zavedení zákazu kouření v restauracích, například petici Stop kouření ve veřejných prostorách, která byla v roce 2011 parlamentu předložena, byla podepsána více než 100 000 petenty.

V neposlední řadě je třeba připomenout, že ponechání možnosti kouření v provozovnách stravovacích služeb, byť i jen v oddělených prostorech, tzv. kuřárnách, nemělo dostatečnou podporu ani při schvalování návrhu zákona v parlamentu, i když bylo součástí některých pozměňovacích návrhů, v rámci jejich projednávání byly vzneseny obdobné argumenty, které jsou v petici zmiňovány.

Ministerstvo zdravotnictví změnu zákona uvedenou v petici v současné době nedoporučuje. Toto stanovisko zohledňuje jak výše uvedené důvody, které vedly k úpravě zákazu kouření, tak i skutečnost, že Ústavní soud doposud nerozhodl o návrhu skupiny senátorů na zrušení některých ustanovení zákona, vč. § 8 odst. 1 písm. k, v němž je upraven zákaz kouření ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb.

Za důležitou považuji skutečnost, že rovněž VZSP neshledal změny zákona požadované v petici za důvodné. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, na závěr svého vystoupení bych rád uvedl, že jsem přesvědčen, že nová právní úprava přispívá ke zlepšení situace v oblasti ochrany před návykovými látkami a má v souladu s dalšími opatření pozitivní dopad na zdraví obyvatelstva a také čas ukáže, že se jedná o krok správným směrem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Jako další by měl vystoupit doc. Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky v ČR. Dobrý den.

Ladislav Dušek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, vážení hosté. Já děkuji za pozvání, vnímám pozvání mne jako zástupce Ústavu zdravotnických informací a statistiky, jako že jste pozvali člověka, který má říct k té problematice určitá konkrétní čísla, která tedy naštěstí máme, nezávidím vám váš úkol, protože se tady zdaleka ne poprvé v mém životě dostává do toho střetu a kontrastu právě to právo na ochranu zdraví a veřejného zdraví s právem na ochranu soukromí. To je, myslím si, mimo jakoukoli pochybnost.

Bohužel ta čísla, která hovoří proti kouření, jsou v ČR více než alarmující. Ať už se budeme bavit o incidenci nebo prevalenci chorob, u kterých je prokázána přímá součinnost s vlivem tabákového kouře. U těchto onemocnění představuje ČR často zemi, která mezi vyspělými státy obsazuje první, druhé, nebo dokonce třetí místo v hodnotách incidence a prevalence. Za všechny bych možná trošku i učebnicový příklad uvedl, právě zhoubné nádory, kde v ČR je nově diagnostikováno více než 85 tisíc zhoubných nádorů ročně, skoro 30 tisíc občanů na ně každý rok umírá. Minimálně polovina těchto úmrtí, je možné je označit za úmrtí předčasná, tedy preventabilní. V prevalenci žije 540 tisíc občanů nemocných zhoubným nádorem nebo se zkušeností s tímto onemocněním. To jsou strašlivé náklady z veřejného zdravotního pojištění, obrovské množství ztracených lidských životů, velmi často životů v produktivním věku, matek, otců, já nechci být nijak emotivní, ale jsme zemí, která v této onkologické zátěži představuje vrchol Evropy. Patříme mezi top pět zemí. Samozřejmě nelze paušálně říci, že všechna tato onemocnění jsou způsobena tabákovým kouřem. To by byla naprostá demagogie. Ale řada těch největších zabijáků, s prominutím, přesně, ano, jako například zhoubné nádory plic. Ty v poslední době vykazují velmi smutný trend, kdy dámy dohánějí muže, počet těchto onemocnění u ženské populace v ČR prudce vzrůstá. Ten čas je omezený.

Dovolte mi se krátce vyjádřit ještě k tomu, co říkají naše data ke kouření jako takovému.

Prevalence kouření v ČR je hodně viditelná i v mezinárodním srovnání, patříme třeba mezi zeměmi OECD, kde je kouření velmi nadprůměrné. To je ale konstatování, se kterým nikdo moc neudělá, protože si myslím, že dospělý kuřák je kuřák, který se velmi těžko bude této závislosti zbavovat, nedělal bych si tam velké iluze. Ale to, v čem vidím ta čísla nejvíce alarmující, je rostoucí incidence a prevalence mladých kuřáků, což je velmi kuriózní, zejména mladých dívek. Já tady mám grafy, které ukazují, že mladé dívky v ČR v relevantních průzkumech přiznávají první zkušenost s cigaretou v 12., 13. roku věku z 35 %, to jsou čísla, která vznikla z průzkumu, společně se Státním ústavem zdraví, nebo Státním ústavem pro kontrolu veřejného zdraví.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na uplynutí tří minut.

Ladislav Dušek:  Ano, prosím, já se blížím ke konci. Ta prevalence kouření, už pravidelného kouření mezi mladými lidmi v ČR je jednou z největších opět ve srovnání zemí OECD. Takže ačkoli, svým způsobem se i omlouvám petentům, protože jsem rozuměl těm argumentům, které tady zazněly, sám žiji na malém městě. Čísla, která jsem vám takto musel předložit, jednoznačně hovoří pro to, abyste vy jako zákonodárci trvali na rozumné míře restriktivních opatření proti kouření v ČR. Děkuji vám moc za prostor.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Jako další vystoupí pan Ladislav Jakl, Institut Václava Klause. Dobrý den.

Ladislav Jakl:  Vážené senátorky, senátoři, dámy a pánové. Já bych chtěl především poděkovat za to, že jste tento bod zařadili na program své schůze, prokázali snad tím i trochu citlivosti pro na první pohled možná přízemní věc, ale na věc, která se vlomila do soukromí a do životů několika set tisíc, možná i milionů, která nabourala jejich životní způsob, jejich životní styl, jejich životní zvyky, pěstované často po desítky let, nabourala lidská společenství a mnoho lidí ohrozila i existenčně.

Nabídnu vám trošku jiný typ argumentů, než který zaznívá obvykle. Základem soukromého práva je instituce smlouvy. Smlouvy jako dobrovolného, vzájemně výhodného závazku mezi dvěma subjekty, v právním státě vynutitelné státem, nějakou mocí.

Smlouva je nejenom základem soukromého práva, ale je i základem svobody. Otrok svobodu neuzavírá. Člověk, který může uzavírat svobodně smlouvu, musí být nejen svobodný, ale i způsobilý k právním úkonům. Omezení člověka uzavírat svobodně smlouvy znamená omezit jeho způsobilost k právním úkonům a činit ho nesvéprávným. Zřídit hospodu, kam si pár strýců přijde dát nějaké pivo, jak už to dělají desítky let, zapálí cigaretu, nebo být prostě s nimi a nekouřit, to je jistá nabídka. Pro určitý typ lidí je to zásadní nabídka, kterou rádi po desítky let přijímají. A nemusí.

A nyní přichází stát v podobě městské dámičky na podpatcích, s červenou rtěnkou a říká: A zavřít! A vy strejdové, běžte domů. Někdo nám tady chce říct, že existuje něco jako nárok na nekuřácké občerstvení. Neexistuje. Kdyby takové stát někdy uznal, musel by zřídit síť vlastních nekuřáckých provozoven, kde by nabízel občerstvení. A musel by tu síť provozovat i ve vesnicích, kde dosud žádná hospoda není. Jak by tam toho práva kdo se domáhal? Nebo v lese, kde tam člověk uplatní své právo na nekuřácké občerstvení? Jak může stát takový nárok ukládat vybrané skupině podnikatelů jenom proto, že do této chvíle nabízí podnikání podobné? Nutit člověka, který nabízí službu zahulená špeluňka, aby nabízel nekuřácké občerstvení, je totéž jako chtít to po provozovateli květinářství nebo trafiky, aby tam nabízel párky v nekuřáckém prostředí.

Kuřácký provoz nikoho neohrožuje, a to říkám na adresu pana náměstka, který mezitím zmizel. Představte si, že jdete kolem nějakého pěkného domu, kde není žádná služba, podíváte se na něj a jdete dál. Najednou v tom domě někdo zřídil provozovnu, zahulenou špeluňku. Co se pro vás změnilo? Jak vás to omezilo na právech na zdraví? Nijak. Stejně jako předtím se na ten dům podíváte a půjdete dál. Změnilo se jenom pro jednu skupinu lidí, která to uvítala, které to vyhovuje, stejně tak, jako spousty jiných, dalších činností, které každý z nás denně provozuje, s vědomím jistých rizik pro naše zdraví. Denně vstupujeme do mnoha různých smluv, denně se na trhu objevují různé nabídky od, já nevím, bungee jumpingu, ale jsou to i mnohem méně krkolomné, třeba jízda autobusem, kdy přijímáme vědomě na sebe nějaké riziko a dobrovolně, můžeme, nemusíme.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na uplynutí tří minut.

Ladislav Jakl:  Zbavovat tohoto práva lidí znamená omezovat je na právní způsobilosti. Velmi častý argument je, že stát stanovuje i jiná pravidla, například hygienická. Pro některé provozy. Toto je jeden z největších omylů celé debaty. Protože stát tato pravidla stanovuje z jediného důvodu, aby mohl být arbitrem případného sporu o nedodržení té smlouvy. Představte si podnik, který slibuje sado maso služby, bude si tam ten člověk stěžovat, že ho bijí málo nebo hodně... Jak mu to bude stát zařizovat, plnění této služby? A jestliže někdo nenabízí podnik s nekuřáckým občerstvením, tak to po něm stát nemůže vyžadovat. Zdraví patří především každému z nás. V době, kdy vážně se objevují návrhy na to, že by stát měl asistovat u sebevražd, na základě rozhodnutí lidí, my chceme brát lidem právo rozhodovat o svém osudu a o svém zdraví? Myslím si, že byla velká chyba, že tento zákon se protlačil, často s argumentem, ono se pak uvidí. Ono se uvidí, bude to mít nějaké nezamýšlené důsledky. Má mnoho mých kamarádů... Začalo kouřit víc, protože využívají takzvaného starcovacího okna. Když jde někdo, tak jdou všichni. Všichni ven, do mrazu, na cigaretu. Jsem moc rád, že se tímto problémem zabýváte. Je to jedna z příležitostí zamyslet se nad tím, jak při tvorbě nějakého dobra je možné nadělat víc škody než užitku. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Jako další vystoupí v rozpravě pan Ing. Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací v ČR. Prosím.

Václav Stárek:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, milí hosté. Děkuji za možnost podruhé vystoupit, tentokrát k protikuřáckému zákonu. Budu velmi stručný a zcela konkrétní.

Nepřímo jsem tady byl označen za někoho, kdo zastupuje větší řízení. Já bych chtěl říct, že to není pravda. Právě toto je toho příkladem, například pro velká zařízení zákaz kouření není vůbec žádným problémem.

Druhá otázka je to, co je tedy velké a co je malé zařízení. Je to hotel o 30 pokojích? Je malý, velký? Je to restaurace o 100 židlích, nebo 20 židlích? Všechny tyto míry se velmi těžko posuzují. Já bych radši posuzoval skutečně konkrétní věci.

Je škoda, že se tady diskutuje o tom, zda je kouření škodlivé nebo není, protože o tom ten zákon není. Kouření jednoznačně škodlivé je. Myslím, že o tom není diskuse. Ten zákon je ale špatný, je špatně napsaný. Vytváří právní nejistotu a nerovné podmínky, opět nerovné podmínky na trhu. Já hned řeknu konkrétně v čem.

Chtěl bych předeslat, že Asociace hotelů a restaurací rozhodně není zastáncem kouření v restauracích, nicméně bych chtěl zároveň upozornit, že 70 % restaurací už před platností tohoto zákona bylo nekuřáckých. Hotelové provozy jsou z 95 % zcela nekuřácké. Ten, koho se tento zákon týká, jsou hlavně malé hospůdky na venkově, když budeme hovořit o malých a velkých, pivnice, což už tady zaznělo, a jiná podobná zařízení, kam velmi často chodí právě lidé, kteří jsou bohužel ve skupině těch kuřáků.

My podporujeme přísné sankce za prokázaný prodej alkoholu, jsme zásadně proti tomu, aby se přenášela odpovědnost státu na podnikatele. A teď budu zcela konkrétní. Můj dotaz konkrétní zní. Proč kuřárny mohou být v hotelu, nemohou být v restauraci. Ten zákon totiž v § 8 na jednu stranu umožňuje na veřejně volném přístupném vnitřním prostoru zřídit tzv. kuřárny, na letišti, v hotelu a podobně, všichni známe ty hrozné, skleněné krabice a podobně. Na druhou stranu zakazuje toto udělat v restauracích. Nikdo nám nevysvětlil proč. Jednoznačně je to diskriminační. Lustrace zákazníků v restauraci. Mě by zajímalo, ani ministerstvo zdravotnictví nám nebylo schopno dosud jasně odpovědět, jakým způsobem má podnikatel zajistit to, aby podle § 11 se ujistil, že nemůže důvodně předpokládat, že osoba, které prodá alkohol, ho na místě zkonzumuje, to může zajistit celkem snadno, protože tak to většinou v restauracích bývá, ale aby také na druhé straně se přesvědčil o tom, že nebude následně dělat činnost, kterou způsobí škodu sobě nebo někomu druhému. Máme se zeptat, kolik je vám let? Půjdete sekat trávu? Pojedete někam autem? Na základě čeho může tuto lustraci ten provozovatel restaurace provést? Vykázání mladistvého, odmítnutí jej ubytovat. § 16. Podle § 16, přestože mi zástupci ministerstva tvrdili, že to tam není, je taxativně vyjmenováno, že pokud se zjeví v některém zařízení osoba mladistvá, která někde jinde požila alkohol, je povinen provozovatel ji vypovědět, vykázat a ona musí uposlechnout. Rozumím tomu v restauraci, rozumím tomu v baru, nerozumím tomu v ubytovacím zařízení, které je tady jasně vyjmenované. To znamená, pokud přijede skupina studentů, z nichž dva tři, to je jedno kolik, bude nezletilých, někde jinde si dali alkoholický nápoj, já s nimi mám uzavřenou smlouvu o ubytování, tak je nesmím ubytovat a mám je vykázat na ulici? Je to, co skutečně chceme? Je to to, co skutečně pomůže?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Upozorňuji na tři minuty.

Václav Stárek:  Končím, děkuji pěkně. To je totiž poslední bod. Poslední, co jsem chtěl ještě říci, je to, že tento zákon také mimo jiné říká, že na sportovních akcích budeme pít pouze pivo. Nikdo mi nevysvětlil proč. A nealkoholické nápoje.

Domnívám se tedy, že tento zákon je skutečně zralý na to, aby se diskutoval také z pohledu praxe, a hlavně, aby se diskutoval z pohledu toho, co mají dělat provozovatelé restaurací, aby se nedostali do střetu s tímto zákonem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. A jako poslední z přihlášených je pan Petr Bajer, předseda Strany soukromníků České republiky. Prosím.

Petr Bajer:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Především mně dovolte poděkovat, že jste mě pozvali na toto vaše jednání a dovolili mi prezentovat názor Strany soukromníků. My jako soukromníci jsme od začátku bojovali proti tomuto zákonu, protože z našeho pohledu je špatně připravený a je i zbytečný.

V tomto zákoně se vlastně úplně zrušila svobodná volba provozovatele, jakou provozovnu chce mít, svobodná volba zákazníka. Samozřejmě vyhnala i kuřáky ven na ulice, s nimi i nekuřáky, protože pokud jdeme v partě, určitě nechceme sedět sami, atd, atd. O tom už tady bylo řečeno mnohé.

Chtěl bych říct jinou věc. Rozhodnutím nás politiků jsme dostali mnohé živnostníky na pokraj krachu. Bylo tu v podstatě také řečeno, že živnostenské podnikání nebo vydání živnostenského listu je závaznou normou mezi státem a občanem, který chce podnikat. Souběžně s tím je vydáváno povolení provozovny, kdy podnikatel splní všechny podmínky. To znamená, že on si udělá ekonomickou rozvahu, ví, jestli se mu v daném místě, v dané lokalitě vyplatí podnik otevřít, a začne provozovat. V tu ránu by měly podmínky platit po celou dobu jeho podnikání, a ne, že v každém roce dostávám novou a novou zátěž – vybudujte oddělené prostory, vybudujte odsávání. A když všechno máte hotové – nesmíte. To je přece úplně špatně. A upozorňuji na to, že zde na galerii sedí mnoho podnikatelů, kteří měli prosperující provozovny a v současné době bojují o přežití a bojují o to, aby udrželi ekonomicky podnik nad vodou. Jsou to lidé, kteří fungují jako OSVČ, takže ručí celým svým majetkem, proto i své rodiny dostávají do těchto ekonomických problémů.

Tento zákon samozřejmě i vyvádí některé podnikatele do šedé ekonomiky, protože prostě tak to je. Jestliže nezvládají, dělají různé kluby a zařízení, do kterých stát nevidí.

Myslím si – a je to i názor Strany soukromníků – že v našem státě je dost slušných a chytrých politiků, kteří vědí a chtějí zda mít bezpečí, kteří tu chtějí mít svobodu, ale chtějí tu mít i takové podnikání, které naplní státní kasu, které pomůže v regionech nejen ekonomice, ale i komunikaci mezi obyvateli.

Za mě a za soukromníky podporujeme tuto iniciativu. Myslíme si, že pokud půjdete tak, jak je připraven návrh, padesát metrů, je to začátek, tak jak říkal tuším pan senátor Valenta. A je to začátek, pomůže to malým hospodám. Nemyslím si a nepamatuji si, že bych v takové seděl v minulosti. Většinou to jsou větší zařízení. A pomůžete samozřejmě vesnicím a malým obcím, kde už leckde provozují ať už obchůdky, nebo restaurace samosprávy, protože je potřeba, aby se lidé setkávali, aby si měli kde vysvětlit své problémy atd. A neodvádějme je od toho tím, že by si koupili pár lahváčů a sedli si doma u televize a nevylezli mezi lidi.

Své vystoupení bych asi skončil otázkou: Kde jsou ti zarytí nekuřáci, kteří chtěli tento zákon, kteří chtěli čisté prostředí, kteří chtěli restaurace bez kouření? Kde jsou? Vždyť v hospodách nejsou. A to je to, co je meritem věci. My tady pořád ustupujeme, ustupujeme, vymýšlíme něco nového. V Rakousku už přišli na to, že je potřeba zákon výrazným způsobem změnit, že to není úplně dobře. A proti tomu jsou země, kde chtějí jít ještě dál a chtějí třeba filmy bez kuřáků atd. Myslím si, že se dostáváme do metrixu událostí a měli bychom tomu udělat rázný konec. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Zuzana Baudyšová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážení hosté. Mám velmi krátký příspěvek a je o tom, že mám velkou radost, že tato země nemá větší problémy, než je protikuřácký zákon. Myslím si, že jich je tolik, že kdybychom otevřeli všechny problémy, které je třeba řešit a bylo by to namístě, mohli bychom tu být týden zavřeni.

Čili ptám se. Náš čas je drahý a je mi velmi líto, že musíme tady několik hodin řešit nyní protikuřáckou petici.

Dovolila bych si dodat ještě jednu věc. Pokud by se řešil protikuřácký zákon z pohledu dětí a zároveň i alkoholu, eventuálně drog, jde ostatně, pokud jde o pivo nebo víno, o drogy, je to návyková tekutina, jestli to říkám správně, tak tomu rozumím, protože děti, když začnou, co se v mládí naučí, později jakoby našly. To by mi dávalo smysl a určitě bych zvedla ruku. Ale tolik času prohovořit o protikuřáckém zákonu, kdy se domnívám, že to není problém, jak už kolegové z branže sdělili, že v hotelech a restauracích tento problém není. A co se týká hospůdek, tam si může každý šéf vlastně rozhodnout sám, jakou klientelu chce, zda kuřáckou či nekuřáckou.

Končím. Přeji vám hezký víkend a pevně věřím, že nebudeme potřetí řešit protikuřácký zákon. To se mi nepovedlo, mít hezkou neděli, protože ještě si musím na chvíli popovídat o dalších problémech. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Nejprve technická poznámka k paní kolegyni Baudyšové. Jednací řád Senátu nám ukládá projednat na plénu každou petici, která má více než deset tisíc podpisů, tato má šedesát tisíc, takže do toho spadá. Musíme se s tím vypořádat, a myslím si, že se tím výrazně lišíme od sněmovny, protože tam se petice řeší většinou v petičním výboru a tím to končí. Tady se nám nemusí líbit každé téma, které petenti přinesou, ale vždy to je téma, které nějakou skupinu obyvatel trápí, a Senát se usnesl – je to již dávno, byl jsem u toho – že u takto masivních petic bude těmto lidem věnovat sluch a bude projednávat svůj postoj k takovému problému.

A nyní k našemu hlavnímu tématu. Myslím si, že jsme měli naprosto nejlepší uspořádání této otázky, legislativně vzato, jaké je myslitelné, které je současně liberální a současně dává prostor pro nějakou volbu, jak ze strany podnikatelů, tak ze strany zákazníků. Zákonná úprava, že o tom, jaké podmínky budou v tom kterém provozu, rozhoduje provozovatel, si myslím, že je vyvážená a jedině správná. On nese riziko svého podnikání, on ví, kteří klienti mu přinášejí peníze a kterým tedy má dávat přednost.

Zajímavá informace zazněla z úst předsedy Asociace hotelů a restaurací pana Stárka. My to tady v Praze známe dobře, že už spousta restaurací, řekl bych v centru prakticky všechny, přešly na nekuřácký provoz. Proč to udělaly? Protože věděly, že to jim přináší klienty, přijíždějí turisté buď ze zemí, kde jsou na to zvyklí, anebo s rodinami a dávali restauracím bez kouření jednoznačně přednost. Jestli 70 % všech restaurací v Česku už bylo zavedeno na nekuřácký provoz, tak se mi zdá, že jsme se zákonem vlamovali do nějakých otevřených dveří. Protože takový vývoj obvykle pokračuje a obvykle si na to lidé zvykají a přirozenou cestou se ten prostor vytvoří. Záměrně jsme už na veřejné slyšení pořádané výborem přizvali zdravotní odborníky. Pochopitelně je třeba připomínat, že kouření škodí, že je spojeno s velikými zdravotními riziky, mnohdy se zcela fatálními následky, to je svatá pravda. Často, když se o tomto mluví, tak hovoříme i o jiných způsobech chování nebo života nebo jiných koncích, které mají podobné účinky, i když nesouvisí s inhalací. Nicméně tady je namístě, aby se zákonodárci ptali, do jaké míry jsou patrony těch občanů, do jaké míry jsou jejich vychovateli. Myslím si, že stát je povinen veřejnost informovat, zejména pokud se zjistí, že něco je škodlivé má o tom lidi informovat, aby se rozhodli, jestli tedy budou nadále riskovat své zdraví. To snad dělá. Dělá to formou varování, měl by podle mého soudu hledat i vynalézavější způsoby, zejména v řadách mladých lidí, jak je odradit od tohoto chování. Protože to si myslím, že je skutečně ten prostor, kde má stát šanci něco udělat. Ale nezapomeňme, že tento prostor je především vyhrazen rodičům. A stát nemůže brát na sebe odpovědnost za výchovu dětí bezvýhradně, takže je to úkol rodičů. A stát by mohl přinášet nástroje výchovné, osvětové prostředky, jak ty děti přesvědčit, že jsou i jiné atraktivní způsoby chování nebo protestu proti rodičům než je právě zapálit si cigaretu po vzoru svého slavného hrdiny anebo právě proto, že mi to všichni zakazují. Tam si myslím, že je místo státu. Tam, kde je člověk už kuřák a je dospělý, tak stát může pokračovat v tom, aby ho přesvědčoval, že je to nedobré. Statistiky jsou zdrcující, ve zpravodajství denně máme informace o vážných chorobách a o následcích a myslím si, že to je pro dospělého člověka dostatečná informace. Ale z kuřáka nekuřáka je možno vytvořit, je to těžký proces, ale tam je hlavně ta jeho vlastní vůle. Bez jeho vůle se to udělat nedá. Nezastávám se kouření, sám jsem nekuřák. Ale nemohu přijmout představu, že vyčleníme určitý typ chování ze společnosti. Ti lidé chtějí kouřit, vědí o tom, že je to nezdravé a chtějí to dělat.

A teď k restauracím. Myslím si, že co bychom měli požadovat, je, aby provozovatel restaurace, který připouští kouření ve svém podniku, dal velkými písmeny na výlohu: V této restauraci se kouří. Pozor! Můžete se dostat do kontaktu s nikotinem a jinými škodlivými látkami, které jsou zplodinami kouření, a vstupujete dovnitř pouze na vlastní riziko. Tak bych se já jako podnikatel chránil, aby mě jednoho dne nemohl někdo obžalovat, že se u mě nadýchal těchto zplodin a má z toho potíže. Kde je napsáno, že má stát právo zařizovat prostředí jen pro určitou skupinu lidí. To, co tady zní jako samozřejmý požadavek, že každý občan - a teď tedy většinou mluvíme o nekuřákovi – má mít právo v kterékoli hospodě v republice, aby bylo prostředí pro něj přichystáno. Jakým právem? Tomuto právu já nerozumím. Takové požadavky totiž pak můžeme vznášet nejrůznějšího typu – jaký chce mít kdo židle, záclony nebo jaké chce mít parfémy na toaletách. Přece člověk si má možnost vybrat a ta možnost vybrat je to jeho rozhodování o sobě. A jak se zařídí hospoda. To je rozhodování podnikatele o tom, jaké tam chce mít klienty. To je jednoduché. Když tam připustí kouření, tak ty nekuřáky vypudí. Když budou všude kolem něj nekuřácké hospody, možná jednou zjistí, že by možná se měl takto zařídit také. Ale bude to jeho rozhodnutí. A to já si myslím, že je to klíčové. O tom, že kouření je nezdravé, se nemusíme přesvědčovat a je to většinou hlavním obsahem vystoupení reprezentantů zdravotnického sektoru. To, co zde řekl pan náměstek Prymula navíc proti tomu veřejnému slyšení, kde byl předtím, bylo, že neexistuje žádné technické řešení, které by vyloučilo kontakt nekuřáka s kouřem v případě, že se bude kouřit v oddělené kuřárně. To se mi zdá podivné. Jsou prý na to nějaké výzkumy, nevím, nechápu, jak by se prováděly. V jedné debatě zaznělo, že tento zákon není proti kuřákům, s tím souhlasím, ale že je na ochranu nekuřáků. Připustím-li tedy, že zakážeme kouření v restauracích, abychom chránili nekuřáky, pak ale nechápu, proč nemůžeme připustit, že bude existovat kuřárna oddělená s ventilací bez obsluhy, aby se nikotinu nebo jiným zplodinám nevystavoval ani personál. Jakým způsobem nekuřákům může vadit, že někde tam v té místnosti sedí kuřáci a vykuřují. To si myslím, že nemůže vadit, nemůže jim to škodit. Neumím si to vysvětlit jinak, než jako nějakou řekněme společenskou nesnášenlivostí, protože jinak ať si přece dělají co chtějí, mohou si to dělat doma, mohou to dělat na ulici, tak proč by to nemohli dělat v oddělené místnosti. Čili v tom si myslím, že ten náš zákon jde zbytečně do extrému, a za chvilku uvedu příklady zemí, kde takto nepostupují. A možná, že se na to dám rovnou. Obstarali jsme si s parlamentním institutem informace o tom, jak se reguluje kouření v restauracích, v evropských zemích, tak bych vám rád řekl, že úplný zákaz našeho typu momentálního mají v Bulharsku, Irsku, Kypru, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Maltě, Velké Británii, Španělsku také v Sársku, Severním Porýní a Vestfálsku a v Bavorsku. V ostatních spolkových zemích to tak není. Pro zajímavost je to také mimo EU v Norsku, Turecku, na Islandu a v některých kantonech Švýcarska. V malých provozovnách do 40 metrů nebo 50 metrů podle té které země se může provozovatel rozhodnout o tom, jaký bude mít režim sám v těchto zemích. Je to ve většině spolkových zemích Německa, je to v Dánsku, Rakousku, Rumunsku a Slovensku. Kouření v tzv. kuřárnách je povoleno v Belgii, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Itálii opět ve většině spolkových zemích Německa, v Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Slovensku a některých kantonech Švýcarska, sáhnu-li mimo EU. Čili vidíte, že režim, který připouští rozhodnutí provozovatele, pokud jde ovšem o malé provozovny, to si musíme představit jako nějaký bar nebo nějakou venkovskou pivnici tak, že to je v řadě zemí evropských, v téměř polovině je normálně přípustné, aby měly restaurace zřízeny kuřárny.

O to se také opíral náš návrh, který nakonec získal podporu většiny členů petičního výboru. Ještě bych se rád zmínil o té poslední odrážce, kterou máme v usnesení. Ona je psaná takovým trošku nepřímočarým způsobem, tak chci upozornit na to, že je to námět na to, aby se vypustil z § 11 odstavec 6, který zní takto: "Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek." To je ten nesmysl, že má personál odhadovat, testovat či nevím, jak jinak zjišťovat, co se s hostem stane, když si dá pivo. To je, myslím, věc, na které se lze shodnout a to je smyslem našeho posledního návrhu v našem usnesení. Prozatím děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, na úvod bych asi měl říci, že jsem kuřák, tzn. že jsem částečně ve střetu zájmů. Pokusím se reagovat na některé věci prostřednictvím pana předsedajícího. Paní senátorce Baudyšové bych rád řekl, to je právě o tom, že ti provozovatelé malých hospůdek a barů si nemohli a nemůžou vybrat, jestli bude kuřácká nebo nekuřácká. My jsme jim to zakázali en bloc všem. Pan už nepřítomný náměstek ministra zdravotnictví nemluvil tak docela pravdu, když mluvil o nedostatečné podpoře kuřáren v Poslanecké sněmovně, protože všichni si určitě dobře pamatujeme, že v 1. kole ten zákon schválený byl, pak se dnes již bývalá nebo končící koalice dala, řekl bych, na skoro posledním tématu dohromady a prosadili zákon, o kterém se teď bavíme. Přestože ve všech důvodových zprávách a vystoupeních předkladatelů se zastřešují tito předkladatelé snahou vyřešit nebo řešit kouření a požívání alkoholu dětí, tak v tomto problém určitě není a je v pořádku, že se nesmí podávat alkoholické nápoje a prodávat cigarety dětem. Ale tady ten problém zákona také není. Bohužel ty problémy jsou dva. Zaprvé je to ten zákaz provozovatelů rozhodnout si, jak bude fungovat jeho provozovna. A druhý je ten nesmysl s přenesením kompetencí státu na provozovatele v oblasti alkoholu, o kterém mluvil můj předřečník. Ale on je tam ještě jeden paragraf, který je možná ještě nesmyslnější v této oblasti, protože nejenže tento zákon zakazuje nalévat alkohol lidem, jak tady bylo řečeno, je tam i paragraf, který zakazuje prodávat alkohol lidem, kteří jsou evidentně pod vlivem. Proč chodíme do těch hospod, abychom byli pod vlivem. Takže v podstatě po prvním pivu jsme pod vlivem, to zaprvé. Ale ještě lepší příklad, když jdete na degustaci do vinného sklípku, tak dostanete nalito po dejme tomu půl deci z 12, z 13 vzorků. Po tomto množství jste 100% pod vlivem. A pak si chcete ne tam vypít, ale koupit jeden z těch 13 vzorků, který vám chutnal. Ten provozovatel vám ho nesmí prodat, je pod sankcí, jste pod vlivem, bohužel. Takhle ten zákon je napsaný, je. A teď k tomu kouření, resp. K té nemožnosti rozhodnout se u provozovatele. Už tady bylo zmíněno, investice, v podstatě zmařené investice spousty podnikatelů v horizontu 300, 400, 500 i více tisíc, které investovali do svých hospod, aby stavebně prostory oddělili, aby tam zřídili výkonnější odsávání. A ani ne tři roky na to jsme jim to zakázali úplně. Mimochodem kdyby to byla nějaká organizovanější skupina nebo nedejbože zahraniční investor, tak bude mít stát na krku nějakou žalobu, zmařenou investici. My jsme tím vyhnali kuřáky před restaurace. Dobře, já to beru, jako kuřák v tuto chvíli mám dobu otužování někdy do března. Beru to, ale my jsme ty kuřáky vystavili těm dětem, které chceme chránit, přímo těm kuřákům. My jsme v podstatě vehnali kuřáky a nekuřáky do konfliktu, protože ti kuřáci pochopitelně nemlčí u té cigarety, oni s nimi dokonce velice často vychází před hospodu i nekuřáci, tam se baví. A běžný lidský hlas dejme tomu po 9., nedejbože po 10. hodině ruší zase ty, kteří chtějí mít klid. Je tam nečistota, vadí to lidem, kteří bydlí nad restauracemi nebo nad místy, kde se kouří. Další věc je, že v létě se tady rozhořel boj o zahrádky, kdy by logicky zahrádky obsadili kuřáci a nekuřáci si stěžovali, že musí sedět v těch 35 stupních v uzavřených prostorech uvnitř. To všechno, si myslím, by ten původní nebo pozměňovací návrh, tzn. do omezeného prostoru, aby si mohl provozovatel rozhodnout a aby mohl zřídit kuřárnu, všechno by to vyřešilo. Jenom pár čísel. Obešel jsem několik barů a restaurací, nezanechalo to na mně zatím následky. Tržby v květnu pokles o 33 %, v červenci o 30 %, v listopadu o 42,5 %. To je jeden typ baru. Druhý, v květnu o minus 8, v červenci plus minus nula, vysvětleno tím, že měli velkou zahrádku, v listopadu minus 30 %, resp. ten nemá zahrádku, takže mu odešli lidé ze zahrádky pryč. A jeden příklad na závěr. V Ostravě existuje nákupní centrum Karolína, jedno z největších v republice. V minus 2. patře je kavárna. V minus 2. patře, podotýkám. Po zákazu kouření klesl obrat, mohlo se tam kouřit, bylo to zabezpečeno odsáváním, mohlo se tam kouřit, obrat klesl na nulu. Na nulu. Majitel si prostudoval tento zákon, který je velice nedokonalý a díky tomu, že ta kavárna je v nákupním středisku, tak tam zřídil kuřárnu hned vedle, pochopitelně na někoho jiného, protože v rámci té kuřárny nesmíte tvořit zisk, a během měsíce se mu obrat vrátil zpátky na původní obrat. Prostě v tom zákonu byl možná dobrý úmysl, je nedokonalý, dnes se přeme v jednotlivých městech, co to je zahrádka, jestli může mít pevnou střechu nebo tam může být jen markýza, jestli může mít boční stěny, jestli ty mohou být otevírací nebo zavírací. Není to napsané dobře, bohužel. Děkuji za pozornost.

A s právem přednosti se hlásí do rozpravy pan místopředseda Jaroslav Kubera. Prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já bych svůj příspěvek uvedl titulkem "zdravým rozumem proti lži a nenávisti". Já těch lží, co už jsem slyšel typu, že hned po zákazu se snížil počet infarktů o 10 %, to jsou opravdu mimořádně stupidní lži, které se používají pro podporu svých vlastních argumentů. Já už jsem tady asi vyprávěl tu příhodu z Kanady, která je obzvláště rigidní, kde se nesmí kouřit ani na ulici, ani pít pivo na ulici. Je to situace Prahy 1, kde kuřák vyjde ven, vezme si s sebou pivo, ale tím už se okamžitě dopustil přestupku, protože Praha má asi 800 míst, kde se nesmí kvůli bezdomovcům pít alkohol na veřejnosti. Takže on si musí nechat to pivo nechat uvnitř, to pivo mu tam zvětrá. A pokud jde o to právo na čistý vzduch, doporučuji každému ze senátorů, který navštíví v nejbližší době Letiště Václava Havla, aby se podíval, jestli je normální, že tam je sice kuřárna, protože na letištích jsou povoleny. Ta kuřárna jsou dvě telefonní budky spojené do jedné, kam se vejdou čtyři lidé. Slovy čtyři lidé na letišti, které odbaví miliony cestujících za rok. To je evidentně nenávist a zloba, protože na všech jiných letištích, dokonce ono anglické Heathrow má nápis "Heathrow vítá kuřáky", úžasné. A má k tomu příslušné prostory. Na jiných letištích jsou firmou Camel super vybavené kuřárny s křesly, s popelníky. A jaká je situace u nás? Ta restaurace si nesmí dát ven popelníky, protože buď je to zábor veřejného prostranství, takže ty vajgly tam všichni házejí na zem. A když si je chce přidělat na dům, tak přiběhnou památkáři a říkají: "Na dům nesmíte nic přidělávat, protože dům je v památkové zóně." To jsou prostě ty šílené absurdity. Například proč se nemůže kouřit v areálu nemocnice. Samozřejmě že lékaři kouří v ordinacích tak, jako my kouříme v kancelářích, jako Evropský parlament hulí jako fabrika ve svých kancelářích a navenek se tváří jako bojovník za naše zdraví. Ale dobrá. Paní doktorka Králíková říká, že lidé mají právo na zdravý vzduch. Kdyby tomu bylo doopravdy, tak se svět zastaví, protože ono to právo není absolutní. Jak jinak si mám vysvětlit, když my kouříme před hospodou a okolo jede paní doktorka Králíková ve svém automobilu a smrdí nám tam, a nejen ona. Znamená to snad, že nekuřáci by měli zákaz jízdy osobními automobily, aby nám nekazili zdravý vzduch? Tady vidíte, k jakým absurditám můžou tito nepřítelé pracujícího lidu vést. Proč má hospoda, kde jsem včera strávil příjemné chvíle až do půlnoci, se nazývat Zapsaný spolek jen proto – a daří se jí výborně, my tam ještě natáčíme film o tradiční české hospodě, budeme chtít české dotace a zapsat do UNESCO jako tradiční česká hospoda s obrazem císaře pána, kterého mouchy pošpinily. Takže ono to právo není absolutní, ale tady všichni mluví, v Senátu, prezident rozděluje společnost. Proč tedy neuděláme něco pro to, abychom lidi nerozeštvávali, abychom je nechali žít v symbióze? Kdo chce jít do nekuřácké restaurace, ať si do ní jde. Kdo chce jít do kuřácké, ať si do ní jde. Nevím argumenty typu "v baru se nesmí kouřit, aby tam nebyly poškozeny děti". On snad někdo chodí s kočárkem do baru o půlnoci, nebo co? Co to je za argumenty nesmyslné? Je to jenom zloba dobrotrusů, kteří se rozhodli, že dnes nám zakáží toto, zítra ono, a my budeme jako stádo ovcí to poslouchat a pak se budeme divit. Já jsem nestihl říci to svaté nadšení. Já tady mám lístky na ples, v telefonu, výborně, tam ukážu QR kód a půjdu na ples, úžasné. Ale co když budu mít v té chvíli zrovna vybitý telefon? Tak si mohu toho motýlka naloupat. Ono je to hezké, ale jak stát, tak Google a všechny jiné vás sledují. Google vás sleduje, i když máte vypnutou polohu, že? Komu to vadí? Kdy tady o tom byla nějaká debata, jak jsme fízlováni. Podíváte se na internetu na cokoli a nabízejí vám ledničku po dvou letech, i když už jste si ji dávno koupil. A žádná obrana proti tomu není. Takže já bych jenom vyzval k tomu, zkusme to normálně. To, že na JIP asi nebude... Když jsem tam sám ležel, tak jsem si odešel na záchod, nikoho nenapadne kouřit, jsem se naučil odpojovat si tu hadičku a chodil jsem si zakouřit na záchod, já vím, že je to hrůza, ale chápete, že je to požitek? Já nechci přestat kouřit, mě to baví, mně se to líbí se všemi těmi riziky. Jako se mi líbí harašit a slušně se zeptám a kašlu vám na vaše MeToo, které získalo osobnost roku? Kde skončíme? S tím záchodem, panenka, panáček? Půlka. Sukýnka půlka. To kanadské pohlaví X, když si přečtu u nás v tisku, že už šestileté děti v Česku žádají o změnu pohlaví, kde skončíme? Ten svět se řítí do totální záhuby. Zkusme se normálně chovat, v klidu se chovat, tam, kde není třeba se sporovat, se nesporovat, zachovat si svoje normální tradiční zvyky a ne se bát vystavit si vánoční stromek na náměstí, abychom někoho neurazili, kde už to v západní Evropě takto chodí. Tak kde to že skončí? Jsou snad tyto Vánoce poslední naše tradiční? Nebo když se to řekne, tak už je to nekorektní a už bude někdo popotahován? Kde je ta svoboda slova? Žádná není, protože jistá skupina dobrotrusů, jak jim říkám slušně, se rozhodla, že oni mají jediný patent na rozum. A při příští změně Ústavy, počítejte s tím, že budu navrhovat, aby byla zakotvena vedoucí úloha Rekonstrukce státu. Hezký víkend. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu kolegovi. Technická poznámka, pan senátor Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, já tady mám žádost od vedoucího petentů, jestli by bylo možno, aby vystoupila ještě Miroslava Neradová a Richard Špaček jakožto mluvčí petičního výboru? Poprosím, jestli byste o tom dal hlasovat.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, je to návrh a já o něm po znělce dám hlasovat. Budeme hlasovat o tom, zda Miroslava Neradová, mluvčí petičního výboru, a Richard Špaček, člen petičního výboru, mohou vystoupit v naší rozpravě. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 24, proti byl 1 a návrh byl přijat. Pane zpravodaji, jen technicky, mají vystoupit hned, nebo až vyčerpáme rozpravu? (Hned.) Hned. A potom budeme pokračovat v rozpravě senátorů. Dobře, tak já poprosím paní Miroslavu Neradovou, aby přistoupila a vystoupila. A zdůrazňuji, že na vystoupení má, jak známo, tři minuty. Máte slovo, paní Neradová.

Miroslava Neradová:  Vážený předsedající, senátorky, senátoři a vážení hosté, v první řadě bych vám chtěla poděkovat, že jste mi dali možnost tady promluvit a doplnit. Zákon 65/2017, máme pro něj svůj pracovní název a říkáme mu legislativní zmetek, je nešťastným řešením, jak bojovat s kouřením v naší společnosti. Všichni se zde shodneme na tom, že kouření není zdravé. Ale co je v dnešní době zdravé, že? Ale striktní zákazy a příkazy rozhodně neomezí kouření a neudělá společnost zdravější. K rozhodnutí přestat kouřit by měl každý dospět sám. Někdo dříve, někdo později, někdo vůbec. Řešení není zákon, řešením je osvěta. Tento zákon je likvidační pro malé hospůdky, které se neživí poskytováním stravováním, ale zábavou, kde se lidé scházejí. Výčet hospůdek, které skončily, bych mohla číst hodně minut, ale nebudu vás zdržovat. Žádáme proto o schválení této změny, protože pro nás všechny je právo na svobodné rozhodování o svém životě to nejdůležitější. Nevím, zda vám byly rozdány naše prezentace. Pokud ano, byla bych ráda, kdybyste si je prolistovali, neboť jsou tam různé grafy z průzkumů, které nebyly udělány na objednávku Ministerstva zdravotnictví, tudíž jsou úplně jiné, než které jsou vám předkládány.

Náš návrh zákona je samozřejmě vypracován souběžně s tím, který podal Senát po našem veřejném slyšení. Víte, chceme zůstat člověkem, byť takovým, který má zlozvyk. Ovšem zůstat také člověkem důstojným s právem svobodné volby, jak zde již zaznělo. Já to zkrátím, protože mám málo času, ale chtěla bych opravdu poděkovat lidem na galerii, což jsou naši petenti z koutů celé země, naší země. A fakt bych jim chtěla poděkovat nejen za podporu, kterou v nich máme, ale i za jejich volný čas, který věnují sbíráním podpisů ve svém regionu. Chceme poděkovat i lidem z naší facebookové skupiny, všem, kteří nás podporují, všem, kteří s námi bojují za změnu tohoto restriktivního a bohužel i diskriminačního zákona. Vážení pánové senátoři, paní senátorky a hosté, zkuste se alespoň na chvíli vcítit do kůže podnikatelů, hospodských a obyčejných lidí. Zkuste i přesto ta všechna proti a ty zápory vyjít lidem vstříc. Vždyť na lidech stojí tato republika. Lidé vám dali právo tady sedět, dali vám důvěru za ně rozhodovat. A já bych hlasem těchto lidí chtěla požádat, abyste ještě jednou zvážili změnu tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní Neradová. A poprosím pana Richarda Špačka. Máte své tři minuty, pane Špačku.

Richard Špaček.:  Tak jako poslední, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté, vážení petenti, jsem nekuřák a nevlastním žádný bar ani hospodu. Tedy nejsem ve střetu zájmů. Pokud přesvědčím v těch třech minutách, které se pokusím dodržet, třeba i jednoho z vás, budu nadšený a šťastný. Zákon 65/2017 měl tedy mě jako nekuřáka a člověka, který nemá žádný ekonomický profit z baru, hospody a z restaurace, tak mě tento zákon měl nadchnout. Ale mě nenadchnul. Jak je možné, že legislativa se v mém případě a v případě tisíců lidí zmýlila? Jak je to vůbec možné? Ona se zmýlila proto, že tento zákon se tak dlouho pekl, že jsme nakonec zjistili, že on se upekl stejně jako ta kočička se psem, když dělali ten dort. Já jsem jako občan stojící mimo zděšen, že naše legislativa může po tak dlouhém kolečku, tvorba zákone je samozřejmě dlouhé kolečko, je tam spousta pojistek, aby byl zákon stravitelný, abychom ho chápali, aby zákon, když se uvede do praxe, aby nás nadchnul, aby náš život zlepšil. Moji předřečníci samozřejmě řekli spoustu argumentů, kolik zákon obsahuje paskvilů. Já se po nich nechci opakovat. Pan Kubera, vynikající, všichni lidé přede mnou, co tady byli s námi, vynikající. Ale jen řeknu slovo. Jsem podnikatel sám. Vím, co je slovo "zmařená investice". Vážení senátoři a senátorky, vy tento termín určitě znáte, vy ho musíte znát, protože koupím si kabát, ten kabát je mi malý, nefunguje, upadne zapínání. Tak já ten kabát reklamuji. A já jako občan jsem tu proto, že reklamuji tuto práci poslanců, senátorů, prezidenta. Ti všichni to podepsali. Nestyďme se, prosím, přiznat, že jsme se zmýlili. To je totiž výraz moudrosti. To není výraz slabosti, říci: "Ano, my jsme se zmýlili." A občan jako já a tisíce ostatních, nejsme s tím spokojeni. Já vidím, mí kamarádi přicházejí o zisk, přicházejí o zaměstnance, nemohou jim přidat. Jsem sám svědkem toho, kdy vám servírka přizná přímo na kameru České televize u nás v Berouně: "Já nachodím momentálně o 6000 kroků denně víc, ale peníze větší nedostanu, protože na to provozovatel nemá." Majitelé restaurací, samozřejmě ušlý zisk, museli podle minulého zákona udělat odvětrávání, museli investovat. A vy teď přijdete a uděláte jiná pravidla a řeknete: "Jo, tak jsme se zmýlili," tak holt ten zákon pojďte upravit podle našeho návrhu nebo se zkusme i držet návrhu tady senátorského výboru. Pan Oberfalzer samozřejmě skvělý, byl u nás v Berouně...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, pane Špačku, čas.

Richard Špaček:  Ano, končím, jeden z prvních, já jsem vás chtěl, pane senátore pochválit, vy jste byl u nás v Berouně jako jeden z prvních. A i když jste moc nevěřil, že tady najdeme podporu, tak nakonec vidíme, že republika funguje. Když tady můžu stát já a můžu tady říci své názory, tak republika funguje. A Senát je pojistka proti tomu, aby špatný zákon se změnil. Já vám držím palce, abyste hlasovali pro změnu zákona. A přeji vám krásný adventní čas, méně petic a klid na vaši práci. Ale jak vám říkám, koupím si kabát, nejde mi, jdu ho reklamovat. Takhle prostě funguje náš život. A my jsme tady pro to, abychom něco reklamovali, věřím, že nás vyslyšíte. Ještě jednou hezký adventní čas, krásné Vánoce a příští rok s novou peticí na shledanou.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane Špačku. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Valenta. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo, dobrý den ještě jednou, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych možná tady, když se rozhlédnu, chtěl konstatovat, že ten zákon má asi negativní dopady na Senát, protože spousta našich kolegů si šla zakouřit a ti mě nevyslechnou, ale nevadí, já jim to potom všem řeknu. Já bych poděkoval a rád bych poděkoval několika desítkám tisíc petentů, kteří se domáhají zmírnění protikuřáckého zákona. Této iniciativy si nesmírně vážím, protože mě to utvrzuje v tom, že mezi námi stále existuje velká skupina lidí, kteří si to nechtějí nechat líbit, nechtějí nepřiměřené zásahy státu a rozhodli se chránit svou investici a svobodu. Vláda již při prosazování vládního protikuřáckého zákona používala neférové a liché argumenty. Ano, kouření škodí našemu zdraví, to je nezpochybnitelný fakt, ale aby půl roku poté, co už tady pan předsedající řekl, došlo k tomu, že se zmenšily infarkty o 15 %, pokládám tedy za hodně přitažené za vlasy. A skoro bych řekl, že se někdo snaží vytvářet falešnou obhajobu plošného zákazu kouření. Nikdo se už nezmíní o dalších podstatných věcech. Jestliže existují nějaké skutečně prokazatelné statistiky o dopadu zákona, pak se jedná o ty, které uvádějí evidentní pokles tržeb provozovatelů a především pokles výčepu piva v hospodách. V důsledku obojího museli mnozí hospodští dokonce zavřít své restaurace. Nejsou to jenom restaurace, které tady v mnoha případech zmiňujeme, ale jsou to třeba i hotely, hotýlky a hlavně mezinárodní hotely, které přijímají turisty ze zahraničí. A ti turisté nejsou denní kuřáci, ale rádi si zapálí doutník nebo dýmku. A my je teď vyženeme na těch horách ven na ulici, aby si takovou dýmku nebo takový doutník zakouřili. Jsem rád, že jsme zde v Senátu dospěli k tomu, že zákon je nepřiměřeně přísný a má neblahé dopady do života lidí. Podporuji usnesení senátního výboru, které vládě doporučuje, aby co nejdříve provedla v protikuřáckém zákonu nezbytné změny. Dovolil bych si však kolegům senátorům také navrhnout, aby v tomto doporučení se objevilo vyřešení kouření na zahrádkách.

Tedy jasné konstatování, že na zahrádkách je dovoleno kouřit bez ohledu na to, jestli mají mobilní nebo pevné zastřešení. Tam je strašná nejasnost, protože jsou různé výklady, jestli už někdo tu zahrádku má nadstřešenou, tak by tam neměl kouřit. Takový je nějaký výklad. Takže já se snažím tou přílohou toho usnesení, kterou vám odcituji, se budu snažit změnit a definovat, co to je zahrádka.

Chtěl bych jej tady načíst. Takže pozměňovací návrh k návrhu usnesení Senátu obsažené v příloze 1, kterou jsem tady rozdal, 83, usnesení VVVK, k petici 9/17, za změnu tzv. protikuřáckého zákona 65/2017 Sb., senátní tisk č. 188.

V čl. 3 se navrhuje doplnit bod 4, který zní: Umožnit kouření ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb, za které lze považovat zahrádky, atria, altánky, trvale zaparkované maringotky nebo jiné přístřešky a terasy, které mají střechu nebo jsou jiným způsobem zakryté.

Závěrem signatářům přeji, aby jejich iniciativa nevešla vniveč, aby těch státních zásahů a všemožných zásahů, regulací, omezení a příkazů bylo v tom nadcházejícím roce co nejméně. A vám, kolegové a kolegyně, přeji krásné svátky vánoční a nový rok, abychom prožívali v daleko lepší atmosféře než v letošní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Daniela Filipiová. Má slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážení hosté. Já musím říct, že jsem ve velmi těžké pozici, zejména po vystoupeních některých mých předřečníků, protože mně vzali mnoho témat, o kterých jsem chtěla mluvit. Nicméně mi to nezabrání v tom, abych tady neřekla ještě něco dalšího.

Je to půl roku, co tento zákon vešel v platnost, možná někdo řekne, že to je krátká doba, já si myslím, že to je dostatečná doba, abychom si udělali určité shrnutí. Jedním z argumentů těch, kteří prosazovali tento zákon, bylo, že do těch hospod a do těch restaurací nemohou ty maminky s dětmi na obědy a podobně. Já se ptám, kde jsou ty maminky s těmi dětmi? V naší sousední vesnici je taková ta typická venkovská hospoda. Manžel, když se mi nechce vařit, tak tam někdy skočí na oběd. Říkám, tak co, kolik tam bylo maminek? Ani jedna. To prostě není na vesnici zvykem, že by rodiny s dětmi chodily do hospody na oběd, možná jednou za rok, ale pravidlo to rozhodně není. Venkovská hospoda je vlastně sociální centrum. Tam přijdou večer dědkové, co si chtějí odpočinout od babek, které je celý den pucují...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dědkové není korektní výraz, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Mně to je úplně jedno, pane kolego, já jsem známá tím, že velmi často používám nekorektní výrazy, třeba sebe sama klidně nazvu kriplem. Děkuji. Takže dědkové si tam jdou odpočinout od babek, dát si pivo, k tomu viržínko. Pomluvit sousedovic králíky, dohodnout tady, že potřebují posekat trávu. To je a vždycky byla, a já doufám, že i bude, ta základní role těch vesnických hospod. Před touto peticí jsme projednávali petici o zákazu EET. EET a protikuřácký zákon, to byly dva hřebíčky do rakve drtivé většiny nebo nebudu říkat drtivé, ale velmi velkého počtu vesnických hospod. Ta naše, o které jsem mluvila, ta byla těsně před zavřením, ten původní majitel s tím sekl, naštěstí se tam objevil nějaký odvážlivec, který zatím drží, i když nechápu, jak to dělá, protože tam třeba jsou v hospodě dva tři lidi. Takže asi tolik.

Nechápu, už to tady padlo, když jsme tady před časem, když se projednávalo schválení toho zákona, tak jsme mluvili o těch kuřárnách, že to naplní vlastně tu ideu těch, kteří chtějí to zdraví pro nás všechny, že budeme chránit před pasivním kouřením, že ochráníme nezletilé, nechápu, proč se nemohly zřídit kuřárny, nesměly by tam děti mladší 18 let, nesměl by tam personál.

Je zajímavé sledovat, že jak se teď změnila povolební situace, tak mnozí zjišťují, že ono to asi nebylo dobře, to takhle protlačit, ten zákon, tak se už v té nově navolené sněmovně ozývají hlasy, ono by to možná stálo za to, změnit to, a teď tam všichni ten návrh Marka Bendy, který ty kuřárny prosazoval, začínají ne přímo prosazovat, ale jsou ochotni o něm diskutovat. Takhle se to správně dělá, pánové, politici, přiškrtit a pak povolit, a budete úžasní. Bohužel, toto začíná být realita našich dnů.

Možná se mělo začít větou, že nikdo, kdo tady je, nezpochybňuje, že kouření škodí zdraví. Toho jsme si všichni vědomi. To prostě připouštíme. Ale každý z nás je zodpovědný sám za sebe, za svůj život, za svoje zdraví, tak nám, prosím pěkně, tu volbu nechme.

Jestli si půjdu ven zapálit cigaretu, tak jsem si vědoma toho, že rozhodně tím svému zdraví neprospívám. Ale nikdo, a podotýkám nikdo, mi nesmí brát právo si tu cigaretu zapálit a stejně tak nikdo nikomu nesmí brát právo to, mi to eventuálně umožnit. Souhlasíte asi taky všichni s tím, že normální by bylo nekouřit. Bezesporu. Pan náměstek nebo teď nevím, jestli to byl pan Dušek z ÚZIS, tady říkali, že velký problém je, že kouří již nezletilé děti. Ano, připouštím a uznávám, je to problém. Protože jakmile jednou začnete kouřit, máte s tím velký problém, přestat. A já se ptám, co s tím tedy ministerstvo a tento úřad dělají? Proč se nechodí po školách nebo neorganizují se akce, kde by se dětem říkalo, jak je to špatné kouřit, jaké to pro ně bude mít následky, stejně tak jako probíhají tyto programy, co se týká prevence užívání tvrdých drog? Proč toto nedělá ministerstvo, proč se toho neujme a jenom nám říká, že když všechno zakážeme, tak zlepšíme zdraví lidí?

Včera byla zveřejněna informace, že počet kuřáků stoupl. Jak je to možné, když tady pan náměstek Prymula nebo dokonce, teď nevím, jestli to byl pan náměstek nebo pan ředitel Dušek, říkali, že tady to je souběh různých opatření, která mají zlepšit zdraví lidu a mají zabránit kouření. Mě by zajímalo, jaká jsou to ta opatření. Mě napadá to jedno, a to jsou ty obrázky na těch krabičkách cigaret.

Předevčírem jsem poslouchala na Radiožurnálu reportáž, kde se právě vyhodnocoval vliv těchto obrázků na krabičkách. Nula. Žádný vliv. Prodej cigaret neklesl ani o procento, je stále stejný. Čili možná jsem naivní nebo nejsem dostatečně informovaná, ale já opravdu nevím o žádných dalších opatřeních, která by ministerstvo, potažmo Ústav zdravotních informací a statistiky dělaly pro to, aby dělaly propagaci toho, že nemělo by se kouřit.

Ještě před nějakými 30, 40 lety se kouřilo prakticky všude, nejenom v restauracích, kouřilo se v kině, kouřilo se v předsálí divadla, kouřilo se na školách, kouřilo se běžně v nemocnicích, kouřilo se v letadlech. Ale ten vývoj té společnosti postupně spěl k tomu, že na těchto místech je nemyslitelné dneska, nikoho to ani nenapadne, že by si tam zapálil. Tak proč proboha nenechat té společnosti, aby se sama volně vyvíjela, a proč přijímat tento drakonický zákon? Drakonický zákon, který se chová naprosto neuvěřitelným způsobem, k 25% menšině. Je to ještě menšina?

Stát tady hájí různé procentní menšiny. A je to v pořádku. Já s tím naprosto souhlasím, protože to, že někdo je nějakým způsobem odlišný, tak to by nemělo vést k diskriminaci. Ale proč se takhle nevkusně, nevhodně, šíleně chová k 25 % obyvatel této republiky?

Opravdu vám, těm, kteří jste prosazovali tento zákon, přijde důstojné člověka, aby stál v dešti, někde před hospodou, u nějakého šíleného popelníku, tam si zapálil cigaretu? Tohle je to, co jste chtěli? A mimochodem, padlo to tady, budeme chránit děti. Takže teď jste všechny ty kuřáky vyhnali na ty ulice, tam ty děti... Aaa, tam se asi děje něco zakázaného. To bych mohl zkusit. Tam je asi nějaké tajné společenstvo. Ne prstenu, ale cigarety. Naopak, co je zakázáno, je velmi pro děti lákavé, vždyť známe všichni rčení, sousedovic švestky chutnají nejlépe. Co si budeme povídat...

Stát se chová pokrytecky, padlo to tady. Na alkoholu a cigaretách vybírá neuvěřitelné peníze.

Co se týká alkoholově závislých, na jejich léčbu nám stát přispívá. Co se týká léčby drogově závislých, tam stát přispívá. Ale přispívá stát na léčbu nebo pomoc lidem, kteří se chtějí odnaučit kouřit? To ne. Pokud je mi známo, tak minulý rok to byla VZP, která dávala poukaz 500 korun na to, že si koupíte nějaké léky, které vám pomohou odnaučit se kouřit. Takže na jednu stranu stát říká, jak je to špatně, co to všechno způsobuje za nemoci, a má pravdu, dodávám, ale kasíruje z toho peníze a na léčbu vám nedá. Nepřijde vám to tak trošku absurdní? Já se přiznám, že mně tedy ano.

Asi je to souhrnně všechno, co jsem chtěla říci, protože jak jsem říkala, mnoho mi vzali mí předřečníci. Ale na závěr si dovolím jenom takový dovětek. Ve všech vystoupeních tady padlo, že jsme si vědomi toho, že kouření škodí. Ale padalo tady plno argumentů proti tomu zákonu. Ne proti tomu, že by se nemělo kouřit principiálně. Padaly tady argumenty z hlediska svobody občana, což je podle mého názoru to nejcennější, co každý z nás má, já svobodu člověka považuji i nad zdraví člověka, protože radši budu svobodná, nemocná, než zdravá a nesvobodná. Já to osobně takhle cítím. Ale přes všechny tyto argumenty, které tady padaly, tak jsem přesvědčena o tom, že někteří z mých následníků, kteří tady budou vystupovat, řeknou: To je sice všechno pravda, ale to kouření strašně škodí zdraví. A já se obávám, že ten závěr z toho bude tak trošičku depresivní, stejně tak jako již dnes a včera probíhající diskuse tady nad různými zákony, kdy padají faktické argumenty, žádné dojmy, a přesto realita potom je taková, že vám z toho je smutno, přijdete domů k depresi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Malý. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane zpravodaji, vážení petenti, vážení senátoři a senátorky. Budu první, který promluví proti té petici. Zároveň, abych na to nezapomněl, tak řeknu, že navrhuji zamítnutí, budu ten, který to navrhuje.

Trošičku se mě, já mám kuřáky strašně rád, opravdu je mám rád. Vím jako lékař s 45letou praxí profesora vnitřního lékařství, že z kuřáka nekuřáka udělá pouze první mozková mrtvice.

Senátor Jaroslav Malý:  Ale ano, mozková mrtvice ano, pane předsedající. Rád bych se vyjádřil k některým věcem, protože mně trošičku vstávaly zbytky vlasů na hlavě z těch řečí, které tady byly. Je tam řada věcí, které je potřeba v klidu a argumentačně, nikoli na základě dojmů, vysvětlit.

Dozvěděl jsem se tady, že je to proskribovaná menšina, dozvěděl jsem se, že sice kouření škodí zdraví, ale proč bychom si ho nepoškozovali, dozvěděl jsem se, že lidi, kteří jsou kuřáci a chrchlají kvůli tomu, že mají chronickou bronchitidu nebo astma, chrchlají o to více ve studeném prostředí. Dozvěděl jsem se, a to bylo zajímavé, že kdo neposlouchá, žije poctivě, a dokonce kdo zakazuje kouření při jídle, tak je nepoctivý. To mě hodně zaujalo. Čili ten, kdo kouří při jídle, obráceně, žije poctivě.

Já mám k dispozici fakta o tom, jak se kouří v Evropě. Chci s potěšením říci, že pan senátor Oberfalzer měl pravdu k tomuto dni, skutečně v polovině zemí v Evropě je takto kouření zakázáno, říkal, že v polovině není, tak v té druhé polovině je. V Rakousku a v Německu to mají od příštího roku. Tam to dopadne, tam sice dneska se ještě kouří v některých zemích, nebo nekouří v některých zemích, ale od příštího roku to bude v Rakousku i v Německu.

Co mě strašně mrzí, to je můj dojem, je hauzírování svobody, stejně jako moji předřečníci si svobody nesmírně vážím. Můj pohled na svobodu není takový, že zdraví nadsazuji nad svobodu, ale svoboda je prostě nedělitelná. Není možné dělat svobodu pro kuřáky a svobodu pro nekuřáky. Já pak ještě správným výkladem té svobody v závěru se zmíním.

Chtěl bych říci, že tady bylo slyšení v Senátu na základě petice, kterého jsem neměl možnost se zúčastnit, ale také nebyla pozvána paní profesorka Králíková, i když na to čekala, ale nebyla vyzvána, domnívám se, že to byla taková nějaká náhoda, která vedoucímu člověku, který vede protikuřáckou kampaň, nebylo umožněno říci, co si myslí.

Pokud jde o tu platnost toho zákona, tak vzbuzuje emoce. Ale trvá pět měsíců. Nechme ten zákon doklapnout alespoň do doby jednoho roku, pak uvidíme, jestli skutečně došlo ke změnám tržeb, jestli skutečně došlo k poklesu spotřeby cigaret, jestli skutečně hospodští na tom tratí nebo netratí, protože jediné, co nás o tom přesvědčí, je výběr daní. Přece jaké statistiky jiné nás o tom přesvědčí, že někdo tratí nebo netratí, podle výběru daní.

Pokud se týká poklesu hospitalizací, které tady byly téměř karikovány, tak bych řekl, že, ano, v ČR je to příliš krátká doba na pokles hospitalizací, já bych žádným číslům z ČR, co se týká infarktu myokardu a vztahu ke kouření, také nevěřil. Ale jsou přesná čísla, publikovaná čísla v dobrých časopisech z Austrálie, která jasně dokazují, že dochází k poklesu počtu jak kardiovaskulárních, tak srdečních příhod v časové souvislosti, nevím, jestli příčinné, ale v časové souvislosti, s tím, že tam byly přijaty poměrně drastické protikuřácké zákony.

Nikdo nezakazuje kouřit. Já nevím, že by někdo zakazoval kouřit. Já si myslím, že kuřáci kouřit mohou, tam, kde... Ve vyspělých zemích je to jinak, třeba v New Yorku nebo v Kanadě, na Novém Zélandu, tam se nesmí kouřit skoro nikde, v parcích, v barech, v restauracích. Chtěl bych říci, že je spousta věcí, které nejsou zdravé, ale tento zákon nehovoří o tom, že se nemá jíst vepřové nebo že se nemá provozovat sex v neděli, to o tom není. Nedávejme další demagogické přirovnání k tomu, co tento zákon řeší nebo neřeší.

Chtěl bych říci, to je dost důležité, že stejná petice v roce 2011 sebrala 135 tisíc podpisů, máme tady 60 tisíc podpisů pro to, aby se v hospodách mohlo kouřit, a 135 tisíc podpisů pro to, aby se v hospodách nekouřilo. Je to menšina, máte pravdu, je to skutečně menšina. Jsou to asi dva tábory, které si spolu na pivo příliš nesednou.

Já bych chtěl připomenout Bernieho Ecclestona. Bernie Ecclestone je člověk, kterého skoro všichni znají. Patří mu F1, závody F1. F1 před mnoha lety byly závody cigaretových reklam, jezdilo tam Marlboro, jezdil tam John Player Special. Když mu to zakázali, tak plakal, že zaniknou automobilové závody. Nezanikly. Prostě F1 běží dál, je to byznys jako hrom. Jezdí tam Red Bull, jezdí tam Petronas, jezdí tam prostě jiné firmy. Já si myslím, že ty hospody, které dneska pláčou nad tím, že nemají dostatek kuřáků, štamgastů, musí přejít na jiný způsob podnikání, tak jako to udělal Bernie Ecclestone.

A teď k těm faktům. Existuje skórovací systém, který je ověřený praxí v zemích, které kouření omezily, kde je to seřazeno podle důležitostí těch vah těch faktorů, co způsobí, že se přestane kouřit, nebo že někdo nezačne kouřit. Je to zaprvé cena cigaret, která nesmí přesáhnout určitou hodnotu. Ale cena cigaret je nejdůležitější faktor. Druhým faktorem je zákaz kouření ve veřejném prostoru a soukromém prostoru k veřejnému podnikání. To je druhý faktor. O tom tady jednáme. Pak jsou to kampaně, o kterých hovořili i moji předřečníci. To je třetí faktor. Pak je to kupodivu sjednocení barvy krabiček. Dneska když koupíte červenou krabičku, kupujete Marlboro. Když žlutou, je to Camel. Ty odstrašující obrázky mají asi 2% účinnost, ale je to bod číslo 5. A potom zašesté je to nabídka léčby. Já bych chtěl říci, že nikotinismus čili kouření má svoje číslo v mezinárodní klasifikaci nemocí, čili je to nemoc. Jako na nemoc se na něj vztahuje bezplatné léčení. Existují poradny, které vedou jak farmakologové, tak psychologové, tak především plicní lékaři, kteří na základě postupů, které jsou dány, guideliny, čili pracovní postupy, dokáží toho člověka přesvědčit, aby přestal kouřit. My takovou poradnu máme, máme zhruba 36% účinnost. Čili vidíte, že přestat kouřit je skutečně velmi těžké, protože ten nikotin táhne toho kuřáka jako psa na obojku. On musí kouřit, jinak by měl nepříjemné pocity, bohužel.

Já teď k tomu, co je nejdůležitější. Já jsem postrádal, a mrzí mě to, od některých mých kolegů i předřečníků z petičního výboru jakousi právní znalost toho, co je v občanském zákoníku, o tom, co je veřejný prostor, co je soukromý prostor k veřejnému užívání a co je soukromý prostor. Tyto tři pojmy je potřeba přesně oddělit. Takže veřejný prostor jsou parky, ulice, nádraží a takovéto věci. Soukromý prostor k veřejnému užívání je to, v našem případě hospoda, jestliže otevřete soukromý prostor pro veřejné užívání, může stát skutečně omezit některé projevy, např. budete-li provozovat sportovní halu, budete tam mít tenisový nebo volejbalový turnaj, tak pravděpodobně omezíte pyrotechniku nebo kouření. Je to součást našeho právního řádu, že soukromý prostor k veřejnému užívání může mít některé omezující podmínky. A pak je soukromý prostor. To je vaše zahrada, to je váš sklep, to je váš vinný sklípek. Tam si můžete kouřit a pít, jak hrdlo ráčí. Do toho vám nemá nikdo co povídat.

To je tato věc. To, že jsem říkal, že mám rád kuřáky, to je pravda. Jinak si myslím, že kdyby někdo chtěl přestat kouřit, jsem zcela otevřen, každý pátek ordinuji, takže může přijít, já ho rád vyšetřím.

Jsem rád, že jsem měl možnost tady pohovořit a mít dokonce v zádech druhého nejslavnějšího kuřáka v ČR, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Určitě nepřijdu. Pokud ne tedy na kafíčko. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Plaček, má slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. O mně samozřejmě vy víte, že jsem původním povoláním patolog. Ale petenti to neví, takže to předesílám. Musím říci, že v tom úvodním slovu mě zaujal ten výraz nemocný kuřák, který nemůže jít kouřit před hospodu.

Nevím, jestli existuje i zdravý kuřák, který může před hospodu. Chápu, že před tu hospodu, obzvláště třeba v zimě, to nemusí být zrovna příjemné, ale přece o tom to je, tam to má přece vést. Já jsem bytostně přesvědčen o tom, že ten kuřák, který se má třikrát vysvléknout z toho kabátu a znovu do toho kabátu obléknout, aby šel kouřit ven, tak půjde možná jenom jednou, nikoli třikrát, aby vykouřil cigaretu uvnitř té restaurace.

Před 10 lety jsem byl ve Skotsku, bylo to na začátku března, ve Skotsku je docela větrno a chladno, a to asi pořád. Takže nic moc příjemné počasí. Šel jsem po Edinburgu a před těmi hospodami, puby, hloučky lidí, všichni kouřili, já jsem se strašně divil, co to je. A od 1. března toho roku zavedli právě zákaz kouření v těch restauracích. Já jsem říkal dnes už tedy mému švagrovi, můj švagr je Skot, vzal si moji sestru, vždyť ty restaurace prostě budou na odpis, ony prostě zkrachují. A on mi říkal: Uvidíme. Opravdu, za rok jsem se poptal, jak to vypadá, není to tak. Žádné restaurace se nezavřely, naopak, návštěvnost těch restaurací se zvýšila. Nevím, proč by to u nás mělo být naopak, protože teď udělám střih a jsme v dnešní době. Od 1. prosince už loňského roku v areálu Hrabyní je jediná restaurace, je nekuřácká, před 1. prosincem loňského roku tam byli dva tři návštěvníci, samozřejmě hulili jako komín, tam nebylo vidět, tam se nedalo dýchat. Jak tam člověk jenom nakoukl, tak to vypadalo, jako kdyby tam strávil tři hodiny. Ejhle, najednou, hospoda je plná. Plná nekuřáků. Kuřáci, vozíčkáři, chodí kouřit před barák. A dokonce vozíčkáři ani nekouří u sebe na pokojích, oni tam jsou doma. Chodí tam nekuřáci, personál. Jdou kouřit na balkon nebo na kuřárnu. Já nevidím důvod, proč by tato ohleduplnost vůči nekuřákům měla být popírána. Kuřáci, ať si prostě kouří tam doma, kde nikoho neobtěžují. Ale ve veřejném prostoru, prosím, ať nekouří.

A o poradnách pro odvykání kouření tady už hovořil můj předřečník, pan kolega Malý, vaším prostřednictvím, pane předsedající, chtěl jsem to jenom také říci, že opravdu ta léčba je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Ano, je to léčba náročná, někdy je opravdu, nebo možná většinou je potřeba opravdu navštívit tu poradnu. Ale při silné vůli jde přestat s kouřením i bez té poradny, jsem toho příkladem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Posledním přihlášeným je pan senátor Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také kratičkou úvahu na téma, které tady probíráme. Bude to mít tři krátké odstavce. Tím prvním bude svoboda, druhým budou nějaké zkušenosti a pak možná nějaké doporučení.

Bylo tady řečeno, že všichni, kteří tady budou obhajovat protikuřácké stanovisko, tak vám budou říkat nekuřte, nekuřte, jak je to nezdravé, tak to rozhodně ne. Já respektuji svobodu každého člověka – kuřte si jak chcete. A dokonce toto je moje úvodní věta v hodině občanské výchovy v 9. třídě, která samozřejmě končí tím, že by dítě mělo vědět, že kouřit nemá.

A také jim řeknu, ať si vezmou tužky a pera. A když budou dva kuřáci doma, tatínek a maminka, k tomu si dají večer pár piv, jak to tady popisujeme. Kolik utratíte denně, děti? Asi tak dvě stě korun, dvě krabičky cigaret a nějaké to pivo. Tak to násobte třiceti dny v měsíci, násobte to dvanácti měsíci a násobte to čtyřiceti lety svého aktivního života. A nikdo si nedovede, ani možná z vás, nyní představit, kolik milionů korun to je. Přesto je to volba – kuřte. Ale pak se nemůžete divit, a to je můj poznatek jako starosty, že každý rok přijde několik lidí, kteří bydlí v městských bytech a nejsou schopni platit nájemné. Nejsou schopni platit nájemné, přesto, že jsou zaměstnaní, ale jsou velmi silní kuřáci, neodpustí si po pěti, po šesti pivech denně. A to je priorita, a to nájemné přece nebudeme platit, nějak to dopadne. Dojde k exekutivnímu vystěhování z bytu. A co se pak stane? Máte odvahu říct, nestarejte se o tyto lidi, zavinili si to sami, je to jejich svobodné rozhodnutí, mají skončit život v příkopu? Asi ne, asi jim nabídneme místo v nějakém sociálním zařízení, které bude platit město nebo stát.

Chcete-li svobodu, tak si ji dotáhněte až do konce, do toho příkopu. Já říkám, že to tak být nemá. A v tomto případě si myslím, že je absurdní vyjádření o tom, že kuřáci jsou nějakou menšinou, kterou máme chránit To mi fakt připadá jako absurdní. Dovedu si představit, že máme chránit menšiny rasové, náboženské, všelijaké, ale že máme chránit kuřáky jako menšinu a zařadit je do nějakých chráněných menšin mi opravdu připadá absurdní.

Dva nebo tři krátké příběhy. Chodím do hospody na úplnou samotu, dva, tři kilometry od jakéhokoliv centra obce nebo města, je tam jediná. Od chvíle, kdy se přestalo kouřit, jsem nezaznamenal žádnou změnu, než tu, že přijdeme domů a nesmrdí nám kabáty. To je jediná změna, kterou jsem zaznamenal. Jinak jsou tam stejní lidé, schází se tam stejná společnost. Když si potřebují zakouřit, vyjdou si ven, a to je všecko, jinak se nestalo nic.

Oddělené kuřárny. Místo činu loňský rok, Štrbské pleso na Slovensku, kde to mají. Jdete se dvěma malými dětmi do rychlého občerstvení, vedle je sice oddělená kuřácká místnost, ale přijde tam šest lidí, zapálí si. A teď vám prozradím sladké tajemství, které je možná principem těchto věcí – kouř nejde uzavřít za dveře, ani za plentu, ani za dveře, nezastavíte ho ničím, možná skleněnými kukaněmi na letišti. Tam to sice funguje, ale neříkejte mi, že takové skleněné kukaně si udělá malá hospoda na venkově, aby se zachránila a bude mít oddělenou kuřárnu. Na to asi nebude.

Poslouchal jsem tady s dojetím příběhy, jak ti chlapi musejí s pivem jít 20 kroků a pak zase, když si jdou zakouřit, dalších 20 kroků, to je jako hrozná dřina. A mohu vám říct, že jsem objel se svými dětmi na výletech celou republiku, někdy na kole, někdy autem. A když jsem se zastavil v nějaké vesnici, měli jsme hlad nebo žízeň, otevřeli jsme dveře do restaurace nebo do hospody, tak kouř nás vyrazil ven a šli jsme si sednout na schody a koupili jsme si rohlík a kus šunky a vybalovali jsme to tam z papíru, aby se děcka najedla. To je tedy ochrana. A neříkám, že nás máte chránit. My si poradíme, my si prostě dáme šunku a rohlík v obchodě.

A můj návrh? Slíbil jsem vám na konci návrh. Vím, že to teď není formulace zákona. Ale kdybych měl navrhnout nějaký zákon, tak bude znít: Kuřáci, kuřte si jak chcete, ale nesmíte obtěžovat svým kouřením nekuřáka, za žádných okolností. A jinak si kuřte, jak chcete.

A vzpomínám si na situace, kdy jsem si zaplatil zájezd do Alp a sedl si s kafem a přijdou dva kuřáci a čvaňhají mi a foukají mi kouř do úst. A já se musím zvednout a já musím odejít. A to stejné se mi stane na pláži. Vedle se usadí dva kuřáci a já se musím zvednout a já musím odejít. Já jsem nikdy v životě neomezil žádného kuřáka na jeho právech. Tak mě, prosím, neomezujte na mých, zajistěte mi , ať nikdy nesmrdím vaším kouřem a já vás budu stoprocentně tolerovat. Stejně jako budu tolerovat někoho, kdo se bude šťourat v nose, je mi to úplně jedno, obrátím zrak, do té doby, pokud to po mně nezačne házet. V tu chvíli mi to vadí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Jako další a zatím jako poslední je přihlášena paní senátorka Filipiová, již podruhé.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedající. Chtěla bych se vaším prostřednictvím obrátit na pana kolegu Brože a chtěla bych se ohradit proti jeho tvrzení, že jsem říkala, že chceme, aby nás stát chránil. Já jsem nic takového neřekla, jenom jsem řekla, že chceme, abyste nás jako většinová společnost respektovali a umožnili nám důstojně si zapálit cigaretu. A když myslím důstojně, tak to rozhodně nemyslím, prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego, že vám to budu foukat pod nos. Ale důstojně myslím tak, že budu mít civilizovanou kuřárnu, kam si se svým eventuálně nápojem dojdu sama, tam si zapálím, a jak podle návrhu usnesení výboru, má být odvětrána, takže kouř se nedostane zpoza dveří, aby vás, pane kolego – prostřednictvím pana předsedajícího – neobtěžoval. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A to byl poslední příspěvek. Nikdo další se nehlásí, rozpravu končím a dávám slovo zpravodajovi, aby ji vyhodnotil.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Rozprava byla opět rozsáhlá. Vystupovali zástupci dotčených stran, petentů a senátorky a senátoři. Je zde k hlasování návrh usnesení z petičního výboru. V rozpravě zazněly dva návrhy. Jedním je pozměňovací návrh, v podstatě doplňující usnesení, od pana senátora Valenty. A pak zde zazněl návrh zamítnout, ale teď se přiznám, že nevím, kdo to řekl, nenapsal jsem si to. (Hlásí se senátor Malý.) Děkuji, byl to tedy pan senátor Malý.

Konzultoval jsem, jak naložit s tímto návrhem. Podle jednacího řádu takový institut tam není, neboť petice není naše a nevím, jak bychom ji zamítli. Myslím si v podstatě, že se to nejlépe vyjádří hlasováním o návrzích usnesení, nebo byste mohl hbitě formulovat návrh, že petice je nedůvodná.

(Senátor Jaroslav Malý: Měním tedy svůj návrh ze zamítnutí na nedůvodnost. Děkuji. vám.)

Děkuji. Budeme tedy hlasovat o jednotlivých ustanoveních návrhu, a tam budeme hlasovat o alternativě...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Mohu spustit znělku, pane senátore?

Senátor Jiří Oberfalzer:  To je dobrý nápad. A možná ještě zneužiji situace ke krátké poznámce. Aby kouř neprocházel dveřmi a škvírami, k tomu je právě nutné efektivní odsávání, protože vytvoří podtlak a pak vniká do místnosti vzduch z okolí a kouř odchází větracím otvorem, neptejme se kam.

Máme zde návrh usnesení petičního výboru a budeme hlasovat o jednotlivých ustanoveních s tím, že budu upozorňovat na to, kde jsou doplňující návrhy nebo protinávrhy.

Pokud proti tomu není námitka, pak bych začal, a sice odstavcem I. Senát ..... pardon. (Někteří ze senátorů se dožadují odhlášení před hlasováním...) (Předsedající: Ano, odhlásit, přihlásit, ano. Vytáhněte. Naštěstí pan senátor Větrovský má kamarádku... Nic...) To mu „ajťáci“ dělají schválně, určitě, že ano? Takže mohu, pane předsedající?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, přečtěte, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Nejprve tedy odstavec I. Senát bere na vědomí petici č. 9/17 za změnu tzv. protikuřáckého zákona č. 65/2017 Sb., obsaženou v senátním tisku 188.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  A já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti byl nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  II. Z návrhu výboru Senát konstatuje, že petice č. 9/17 za změnu tzv. protikuřáckého zákona č. 65/2017 Sb., senátní tisk č. 188 je důvodná. Upozorňuji, že je zde protinávrh pana senátora Malého na důvodnost. Ale nejprve bychom měli hlasovat o návrhu výboru. Takže teď o tom, že je důvodná.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 16, proti bylo 27. Návrh byl zamítnut. Můžeme pokračovat, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Protinávrh zněl: Stejné znění, akorát s posledním slovíčkem je nedůvodná.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  To už je skoro jisté, když neprošlo důvodná.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Můžeme se takto s tím spokojit, že nebyla uznána za důvodnou. Pokud by pan navrhovatel s tím souhlasil. (Senátor reaguje z místa...)Takže to stačí takto...

Ano, pan senátor stahuje. Ne? Rozuměl jsem správně, že netrváte na tom návrhu? Ano. Děkuji. Takže o tom nemusíme hlasovat. A jsme u odstavce III. – Soustřeďte se, kolegové. Teď přijde to hlavní.

Jsou tam body I., II., III. Všechny tři body jsou uvedeny touto uvozovací větou. Senát doporučuje, aby vláda zvážila možnost změnit zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky, návykových látek, následujících věcech:

To byla uvozující věta. A teď tedy bod č. I.:

V provozovnách stravovacích služeb o výměře do 50 m2 ponechat rozhodnutí, zda provozovna bude rozporem, v němž se zakazuje kouřit či nikoliv na jejím provozovateli, přičemž v době podávání hlavních jídel platí úplný zákaz kouření.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 53 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 14, proti bylo 27. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Bod č. II. se stejnou uvozovací větou, tedy Senát doporučuje v provozovnách stravovacích služeb umožnit zřízení – prosím kolegové, soustřeďte se, v provozovnách stravovacích služeb umožnit zřízení stavebně odděleného prostoru (kuřárna) za podmínky, že tento prostor bude vybaven výkonnou ventilací, nebude obsluhován a bude do něj zamezen přístup osobám mladším 18 let.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, všichni rozumí. A já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 54 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 17, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Máme zde třetí bod, a sice zase doporučujeme změnu zrušit zákaz podávat nebo prodávat alkoholický nápoj osobě v případě, ve kterém je tento zákaz založen pouze na domněnce, že tato osoba bude vzápětí vykonávat činnost, kterou by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. Je to ten odstavec 6 § 11.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  A já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh byl zamítnut. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 21, proti bylo 6. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Tak, je mi líto, personálu restaurací. Nicméně máme zde ještě návrh vznesený v rozpravě panem senátorem Valentou. Jenom upozorňuji, že tam vznikl překlep, ale já jsem přesvědčil pana senátora, že kvůli slovíčku jde o záměnu slovíčka vnitřních na vnějších. Nemusí to znovu nechat množit. Takže přečtu to výsledné znění, a to je:

Umožnit kouřit ve vnějších prostorech provozoven stravovacích služeb, za které lze považovat zahrádky, atria, altány, trvale zaparkované maringotky nebo jiné přístřešky a terasy, které mají střechu nebo jsou jiným způsobem zakryté. O to zakrytí jde ... (Reakce některých senátorů z pléna ...) Dobře. Navrhovatel? Navrhovatel se nechal přesvědčit, tak prosím – bude to to znění, které máte na stolech, ano? Rozumíme? Mám to přečíst znovu? Ne. Takže všichni vědí, o čem hlasujeme.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, vědí. A já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Klid, vyčkejte. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 56 z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 se vyslovilo pro 13, proti bylo 14. Návrh nebyl přijat, takže je celkem jedno, jestli to je stavební.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Návrh nezískal podporu. Myslím, že by ji nezískal ani v jiném znění, ať už bychom tam dali kteroukoli z variant. To znamená, že z navrhovaného usnesení petičním výborem zůstal pouze bod I. Senát bere na vědomí atd.

Nevím, jestli musíme o tomto znovu hlasovat. Myslím, že to jsme odhlasovali a tím je to vyřízeno.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já mám dotaz, pane zpravodaji. Mám tady ještě návrh usnesení 2, návrh na vrácení, to už je pasé teď? Vrácení petice do výboru, kterému přísluší vyřizování. (To někdo navrhoval?) Ne, to já tady mám ve svých podkladech.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ne, to je možnost, ale to nikdo nenavrhoval. To jednací řád umožňuje.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, to byla varianta, dobře. Hlásí se pan senátor Vystrčil s právem přednosti, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dopředu říkám, že nepožaduji opakování hlasování, ale prosím, aby byli všichni odhlášeni, protože se tak nestalo, někteří odhlášeni nejsou. Já jsem u stolku neseděl, ale zadní lavice nejsou odhlášeny, vím to, takže prosím, aby byli všichni odhlášeni do budoucího hlasování. Děkuji. Prosím vás, dlouhodobě tady někdo není, karta svítí, tak zřejmě to, co říkáte, nebude pravda.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ale já s tím nic neudělám, já jsem odhlásil, přihlásil, já s tím víc udělat nemohu. Paní senátorka Hamousová s právem přednosti.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Já už tedy nechci, předpokládám, že jsme skončili rozpravu k předchozímu bodu. Byla jsem požádána, je to tak, pane předsedající? Skončili jsme projednávání předchozího bodu?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Skončili jsme, jasná zpráva, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Byla jsem požádána jedním z navrhovatelů senátního tisku č. 206 o procedurálním načtení. Je tady žádost z časových důvodů zástupce předkladatele. Bod č. 22, senátní tisk č. 206 zařadit jako první bod po polední přestávce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  A kdo říkal, že ho neprojednáme před polední přestávkou? Vy víte, kdy bude polední přestávka? Mám ji vyhlásit? Takže pan předseda rozhodl, že bude přestávka na oběd do tři čtvrtě. Chceš o návrhu hlasovat ještě před přestávkou? Dobrá, rádi ti vyhovíme. Takže ještě chviličku, odhlasujeme návrh paní senátorky Hamousové o přesun. Chvilinku. Beze znělky, je to procedurální návrh. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh paní senátorky Hamousové, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, já blahopřeji, paní senátorko. Pokračování je ve tři čtvrtě na tři.

(Jednání přerušeno v 14.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.47 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v jednání. Máme ještě poměrně dost bodů.

Nyní projednáme

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Aleny Dernerové a senátora Vladimíra Plačka, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 206

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátorka Alena Dernerová, která má nyní slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, předstupuji před vás s návrhem senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon o nelékařských profesích jsem zde zpravodajovala zhruba před půlrokem. Byl to zákon, který se primárně týkal vzdělávání sester. Sestry, které měly vzdělávací systém 4+3 roky jsme tu zkracovali na 4+1 rok. A to byl původní vládní návrh zákona. V průběhu legislativního procesu došlo k tomu, že se k němu v Poslanecké sněmovně přidaly další přílepky, novely. A jedna z nich byla ta, která se týkala povolání, dle mého nezdravotnických povolání s názvem terapeut tradiční čínské medicíny a specialista tradiční čínské medicíny. Chci říci, že medicína je pouze jedna. Medicína, lékařský obor, který studujete šest let. A ta nemá nic společného s tradiční čínskou medicínou. Je to bohužel taková hra se slovíčky, protože tradiční čínská medicína není medicína, je to léčitelství. Neříkám, že nepomáhá, ale je to léčitelství a jako takové nemůže být ve zdravotnických zákonech. My jsme to chápali jako lékaři jako velký průlom do zdravotnické sféry a jako velký precedent pro další nezdravotnické profese léčitelské, takže bychom se mohli dočkat toho, že tu bude chtít mít někdo tibetskou medicínu, ajurvédu a cokoli jiného. Už v době 1. čtení nebo zde, když jsme schvalovali ten zákon, tak jsme měli k dispozici negativní stanovisko šesti děkanů šesti lékařských fakult, kteří říkají, že nechtějí, aby tyto obory byly studovány na lékařských fakultách.

Byl a je tady názor vědecké rady České lékařské komory, která také říká, že je to nepřijatelné. Stejně tak purkyňka, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně s profesorem Svačinou se vyhranila proti tomu, aby toto léčitelství bylo ve zdravotnickém zákonu. Musím říci, že je tady i další aspekt ten, co jsem se pídila sama za sebe a posléze i dotazem na Ministerstvo školství, zdali je někde již akreditované pracoviště touto problematikou se zabývající, či zda byl tento obor někde oficiálně na státní škole otevřen. Bylo mi sděleno, že nikoli. Takže se nevlámáváme někam, že už někde něco prostě je a že ti lidé studují. Vzhledem k tomu, že vnímám to, že je nutné odlišit medicínu, lékařskou profesi, zdravotnické profese a léčitelství jasně od sebe. Proto jsem iniciovala vznik této novely, tohoto zákona. Myslím si, že je to naprosto srozumitelné a pochopitelné. Chci do budoucna komunikovat s novým ministrem zdravotnictví o tom, aby léčitelství jako takové se dostalo do nějakého rámce, aby mělo nějakou systematizaci, systém, který by řekl: "Ano, v těchto mantinelech se vy léčitelé můžete pohybovat," ale nesmí to být ve zdravotnickém zákonu, musí to být jiný zákon, zákon o léčitelích nebo zákon o komplementární medicíně, chceme-li to takto nazvat. A mám poslední informaci z 10. října tohoto roku, kdy se vyhraňuje i senát Masarykovy univerzity v Brně proti tomu, že by měla tato tzv. medicína neboli léčitelství být ve zdravotnických zákonech. Je zajímavé, že je připravena už prováděcí vyhláška, kterou nemáme u eReceptu dlouhou dobu a tady na to už připravená je. Takže prováděcí vyhláška je, ale nikdo nestuduje a akreditovaným oborem to není. Nutno podotknout, že tato navržená naše úprava má více legislativně-technických chyb, o kterých jsem hovořila s panem doktorem Krišicou, a pokud postoupíte tento návrh zákona do 2. čtení, budou zajisté tyto chyby odstraněny. Prosím vás o podporu této novely zákona, myslím, že je smysluplná a musím říci, že mám i podporu akademické obce. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů jako předkladatelka. Organizační výbor určuje zpravodajkou pro první čtení paní kolegyni senátorku Boženu Sekaninovou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Já děkuji. Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, poslední změnou tohoto zákona byly do zákona doplněny obory terapeut a specialista tradiční čínské medicíny. Tím se mezi odborné zdravotnické pracovníky zcela nesystémově zařadila jedna skupina léčitelů. Tento krok se stal nebezpečným průlomem, neboť legislativně přiznal čínskému léčitelství statut medicínského oboru, čímž zvýhodňuje čínské léčitelství oproti jiným léčitelským metodám. Negativní stanovisko k této změně vyjadřuje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, všichni děkani lékařských fakult i Česká lékařská komora, kdy vědecká rada České lékařské komory představovaná 41 významnými lékaři, v naprosté většině medicínskými a vědeckými autoritami, jednomyslně konstatovala, že považuje tradiční čínskou medicínu za pouhé léčitelství. A trvá na stanovisku, že léčitelství, ať již vychází z jakýchkoli tradic, není zdravotnickým povoláním. Hlavní námitkou proti čínské medicíně jako regulérní součásti českého zdravotnického systému je nejen fakt, že nejde ověřit kvalitu čínských lékařů, ale zvláště to, že peníze za alternativu z Dálného východu mohou chybět jinde. Například při léčbě vzácných onemocnění jako smrtící spinální atrofie, kdy se úhrada za dlouhodobou léčbu pohybuje v řádu milionů korun ročně. Předkladatelé navrhují zrušit právní úpravu získávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání terapeuta tradiční čínské medicíny a zdravotnického povolání specialisty tradiční čínské medicíny. Účinnost zákona je navrhovaná 15. dnem po jeho vyhlášení. Já doporučuji Senátu postoupit tento návrh do 2. čtení k projednávání k výborům. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní zpravodajko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala návrhy. A otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Malý, prosím. Pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážené senátorky, vážení senátoři, dobré odpoledne přeji. Všichni jste na stůl dostali stanovisko k senátnímu návrhu paní senátorky Aleny Dernerové a senátora Vladimíra Plačka, kterým se mění zákon číslo 96 z roku 2004. A já bych byl velice rád, kdybych tu mohl přednést teď dvě části přednášky. První bude o tom, že se pokusím z toho ministerského papíru vytáhnout to, co považuji za důležité, protože mí profesoři mi vždycky říkali, že z přednášky, která trvá příliš dlouho, si lidé pamatují pouze jednu, maximálně dvě věci, tak já se pokusím ty maximálně dvě věci vám říci. A pak bych měl vlastní poznámku k návrhu a pokusím se vás přesvědčit o jiném pohledu, nikoli léčitelském, ale profesora vnitřního lékařství. Z toho stanoviska, které máte všichni před sebou, bych vyjmul to, co tu už bylo řečeno, že se jedná o terapeuta tradiční čínské medicíny a specialistu tradiční čínské medicíny. A že úprava dovoluje jednoznačně a transparentně regulovat procesy poskytované v rámci tradiční čínské medicíny a posoudit kvalitu jejich nositelů. To považuji za důležité. Dále je potřeba zdůraznit, že podobné systémy, které tady jsou napadeny, jsou v legislativně legální např. ve Švýcarsku či Bavorsku. A dokonce se to tam i částečně hradí. Druhou věc, kterou chci zdůraznit, je to, že vědecká rada lékařských fakult a vědecká rada České lékařské komory zcela správně argumentují o tom, že se nejedná o tzv. "evidence based" metodu, tedy medicínu založenou na faktech, ale my jako lékaři, kteří praktikujeme, víme, že velice často používáme metody, které nejsou evidence based. A pro vás laiky například Priessnitzova metoda přikládání zábalu na krk je uznávanou metodou, přesto na ni není žádná vědecká studie. Stejně tak jako Vojtova metoda dráždění periostu je metoda, která se prostě používá, ale není na to žádná vědecká studie nebo vědecká metoda. Čili to, že to není úplně evidence based, není v obecné medicíně naprosto nepřijatelné. Já bych si netroufl říci léčitel panu profesoru Kolářovi z Motola, protože on prostě není lékař, on je tělocvikář. Tělocvikář. A velice dobře léčí lidi pomocí svých metod, které určitě také nejsou evidence based. A tenistky si na něj nestěžují. Takže ta tradiční čínská medicína v materiálu, který dodalo ministerstvo, nenahrazuje medicínu západní v žádném případě, ale je pouze doplňková. Trošku je problém s tou medicínou. Já bych docela i souhlasil s tím léčitelstvím. Myslím, že medicína má trošku jiný výraz, ale ono to léčitelství nemá vlastní zákon. To, co je důležité, a to je poslední věc, kterou z toho materiálu chci zdůraznit, je představa, že by tím, že by tato metoda nebo tyto metody se vyučovaly na nelékařských fakultách, já vůbec netvrdím, že lékařské fakulty jsou proti, protože ty to učit nebudou, na nelékařských fakultách, že se ušetří nějaké prostředky. V žádném případě to není metoda, která by byla hrazena z veřejného zdravotnictví ani o tom ministerstvo v žádném případě nejednalo.

Čili ministerstvo navrhovalo explicitní vynětí této péče z úhrad novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, aby nedocházelo k těmto pochybám. To jsou z toho ty tři věci, které jsem chtěl zdůraznit. A teď mi dovolte, abych se poněkud citově vyjádřil k vlastnímu názoru. Já se domnívám, že snaha předkladatelů je férová, naprosto férová. A je to potření šarlatánství, je to potření léčitelství, je potření toho, čemu se říká v širokém slova smyslu tradiční čínská medicína, i když v podstatě se jedná o fytoterapii nebo o akupunkturu. Jenže cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A jestliže v této chvíli přijmeme tu novelu, tak otevřeme stavidla pro tradiční čínskou medicínu v ČR. Možná že si to předkladatel neuvědomí, ale v Praze existuje šest klinik tradiční čínské medicíny. Jedna je na Národní třídě, na jedné z nich vede dokonce jedna paní cévní chirurgie z IKEM, což je jistě zařízení, které je světové. A tyto instituty, např. Institut Bohemia tradiční čínské medicíny, chrlí frekventanty sobotních a nedělních kurzů tradiční čínské medicíny. A snahou toho předpisu, který tady byl uznán a je dokonce ve vyhlášce, je regulovat tuto divokou a neregulovatelnou část, která zasahuje do léčby pacientů nebo do zdravotního systému. Čili ten návrh způsobí pravý opak, petrifikaci současného stavu, prostě dojde k současnému stavu tak, jak je, a naopak zájem o čínskou medicínu, který rozhodně je, způsobí nával u soukromých čínských terapeutů, nával v centru tradiční čínské medicíny a v institutu, které, jak jsem říkal, chrlí ty frekventanty. Já jsem posledních 15 let dělal proděkana pro výuku na Lékařské fakultě a mým hlavním povoláním bylo nesestavovat rozvrhy, ale dělat akreditace. Čili docela dobře vím, co je to akreditace, akreditoval jsem všeobecné lékařství na naší Lékařské fakultě, akreditoval jsem zubní lékařství, akreditoval jsem fyzioterapii, porodní asistentky a všeobecnou sestru, čili vím, jaký je to proces. To, že ministerstvo nemá v současné době, prostě se takový vypíše obor a na ten obor se přihlásí některé školy. Ty ho musí naplnit náplní. A teprve ta náplň je předpokladem pro svolání akreditační komise, která tu náplň oboru a tu určitou školu, není to tak, že je to obecné, musí to být škola v Uherském Hradišti nebo v Hradci Králové nebo v Olomouci nebo kdekoli jinde, v Plzni, prostě na určitou školu se vytvoří akreditace určitého oboru. Čili to, že to není v současné době připraveno, je to v běhu, není situace, která by byla nějakým způsobem... Čili já nepléduji za tradiční čínskou medicínu jako takovou, to ode mě nečekejte, to v žádném případě, proto tvrdím, že záměr předkladatelů je poměrně čistý. Upozorňuji na vedlejší účinky tohoto záměru. Vedlejší účinky budou takové. A já nepodezírám Českou lékařskou komoru, že je spolčena s centrem Bohemia tradiční čínské medicíny, ale skoro to tak vypadá. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení. Teď vystoupí pan senátor Vladimír Plaček. A paní předkladatelka samozřejmě může reagovat kdykoli, ale na druhou stranu si myslím, že asi těch připomínek bude víc. Jestli chcete, já vám dám prostor. Chcete reagovat? Tak prosím, pan senátor Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, já budu maximálně stručný, řeknu pouze dvě věty. Novinky včera, 6. prosince 2017, 12:53. Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, kde od roku 2015 funguje ambulance tradiční čínské medicíny, byl zahájen program prevence nachlazení za využití tradiční čínské medicíny. No, to mi připadá úplně jako z jiného světa. Opravdu náš názor je, že se jedná o léčitelství a nechť to jako léčitelství řeší, a urychleně, nový zákon o léčitelství. Já si myslím, že český pacient opravdu nepotřebuje Mao Ce Tungovy čínské bosé lékaře. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, já jenom pár slov. Vzpomeňte si na to, když se tu projednával zákon 96 z roku 2004, já jsem to ten rok zažíval tak, že se to tam objevilo jako čínská medicína a ergoterapie jako přílepek. Nám to bylo postaveno tak, že když to v té polovině roku nestihneme a neschválíme, tak od září budou mít sestřičky a personál problémy se služebním zařazením atd. Čili toto, tato čínská medicína byla velmi rozporovaná a objevila se tam v rámci přílepku. A já bych vás chtěl poprosit, teď momentálně při tomto čtení máme šanci aspoň něco z toho, z těch mnoha různých přílepků, které jsme tu pod určitým tlakem poschvalovali, protože ten hlavní záměr jinak dobrého zákona byl žádoucí, tak to můžeme nějakým způsobem aspoň malinko napravit. Profesor Kolář je fyzioterapeut, to je profese, kterou nikdo nezpochybňuje v žádném případě. Já doufám a neviděl jsem to nikde, že Ministerstvo zdravotnictví má nějak zdůvodněno, že čínská medicína, která podle mě nemá rámec od nějaké prevence nachlazení až po léčení všehomíra, tak že to má Ministerstvo zdravotnictví nějak zdůvodněno. Já jsem tady o to posledně žádal, ale nic nevzniklo takového. Prostě čínská medicína není evidence based, nemůžeme to tady nějakým způsobem zesměšňovat, protože je to věc, které my, normální pacienti, se musíme svěřit, ač máme spoustu různých výhrad k této věci, tak ta tradiční západní, která se učí na lékařských fakultách generace, tak je prostě pro nás důležitá. A jestli někdo chce, tak ať opravdu jde do těch škol, které to nějakým způsobem chrlí, a tam ať to reguluje nějaký zákon, o kterém jsme teď mluvili. Takže já jen připomínám, že to byl přílepek v té době a že určitě by zasluhoval nějakým způsobem se k tomu postavit odmítavým způsobem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Hassan Mezian.

Senátor Hassan Mezian:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové. Já tady vůči svému kolegovi budu hodně stručný a ujišťuji, že neumím mluvit dlouho o ničem, tak se budu držet fakt. Co je čínská medicína, to je otázka, která napadá každého, tak mě napadá ta medicína, která se provádí v oblasti Číny i v oblasti jihovýchodní Asie. A neříkám, že tam se neprovádí normálně klasická medicína. Ta se provádí. Ale tzv. čínská medicína nebo tradiční medicína je jakýsi doplněk, můžeme říci i náhražka, pokud tam není dost doktorů, kteří by operovali třeba slepé střevo a místo akupunkturisty bodají jeden bod na noze a říkají tomu "žaludeční dvaatřicítka", aby zahnali zánět apendixu. To u nás je záležitost non lege artis, za to se trestá. Musí zánět slepého střeva mít racionální léčbu, operace. Pokud se neoperuje, tak je to i trestné a není to lege artis výkon.

Já se budu držet faktů. Jedna z oblastí, kterou se zabývá tisk, nebo takzvaná tradiční čínská medicína, je oblast akupunktury, byť se provádí v ČR. Tady mám postup při provádění akupunktury, řeší ji Věstník ministerstva zdravotnictví z roku 1981, částka 1. Akupunkturu mohou provádět lékaři, kteří získají specializaci v některém z klinických oborů, včetně oboru všeobecného lékařství, a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou dříve ILF, nyní IPVZ Praha, IDVPZ Brno, VLA Hradec Králové, popř. zdravotnickou organizaci pověřenou k tomu ministerstvem zdravotnictví. Školení v akupunktuře je rozděleno do dvou běhů a je zakončeno zkouškou a po jejím složení obdrží lékař osvědčení. Na základě tohoto osvědčení vydává ČLAS ČLS JEP oprávnění, kredit I. stupně. Další stupně odbornosti v akupunktuře jsou kredit II. stupně a školitel v akupunktuře. Jejich získání je podmíněno splněním dalších podmínek. Akupunkturu lze aplikovat až po stanovení diagnózy. Kdo bude stanovovat diagnózu? Normální lékař. Až po stanovení diagnózy základního onemocnění nebo alespoň po určení patogeneze funkční poruchy s cílem blokovat bolest na různých úrovních centrálního nervového systému, tlumit nebo odstraňovat ložiska spontánní chorobné vzruchové aktivity, upravovat narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkcí, zlepšovat narušené motorické funkce.

Akupunkturu mohou provádět všechna odborná pracoviště zdravotnických zařízení, která k tomu mají vhodné kádrové podmínky a potřebné vybavení. Čili bez stanovení diagnózy by se měla stanovit normální vědeckou medicínou, neprovádí se jinak. Tak já nevím, jak se k tomu přivařili nelékařští, čínští léčitelé, kteří, co budou provádět, pokud nevíme, co budou provádět, tak to otevírá prostor pro lidovou tvořivost a jedině pro šarlatánství. Tady to nemá co dělat. My tady chceme provozovat medicínu, pro naše lidi a pro naše pacienty poskytovat nejlepší, co se může provádět. Přestože já osobně mám oprávnění k provádění akupunktury, ale provádím akupunkturu jedině podle těchto indikací. Ne jako náhražka nějakého postupu lege artis, ale pouze jako doplněk v rámci reflexní terapie. Čili já budu proti uznávání nelékařských, zdravotnických pracovníků v oblasti šarlatánství. Já tomu řeknu šarlatánství. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych chtěla zareagovat na některé věty, které tady zazněly od pana profesora Malého. Jednak, ano, já jsem se dívala, kde je ta medicína, léčitelství hrazeno. Ve Švýcarsku, v Bavorsku ano. Ale musí ho provádět, a to jenom některými pojišťovnami, obě dvě země jsou mnohonásobně bohatší než my, musí to provádět pouze ten, který primárně vystudoval skutečnou medicínu. Ne čínskou. To se s tím nedá zaměňovat. Medicína je medicína. To, že tady říkáme, že je čínská, tak to je takový divný přesmyk. Je to léčitelství. To znamená, že, ano, hradí se to, ale to léčitelství čínské dělají ti lékaři, po té šestileté praxi, co vystudovali medicínu skutečnou. To je jedna věc.

Další, určitě pan profesor Kolář nebo pan profesor Vojta nebyli šarlatáni. Já bych řekla, že to, co umí, je už tedy na vědeckých základech. Věnují se těm lidem. Nelze to slučovat s terapeutem a specialistou tradiční léčitelské péče. To je jedna věc.

Další věc, neviděla jsem nic ve smyslu tom, že by ministerstvo explicitně řeklo, že toto léčení, ta péče léčitelská nebude zahrnuta do všeobecného pojištění. To, co jsem měla jako dopis od děkanů, oni o to žádali, ale neviděla jsem, že v té vyhlášce ministerské je explicitně toto léčitelství vyňato z možných plateb.

Další věc, kterou jsem tu chtěla zmínit, vím, že existuje tady institut TCM, vím, že v Čelákovicích je otevřen obor terapeuta, je to privátní záležitost, platí se za to studium nějaké finanční prostředky. Potkala jsem se s tím panem doktorem, je to lékař, který to provádí, myslím, že tomu rozumí. Ten v podstatě říkal... (Omylem je spuštěna hlasovací znělka.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pardon, já jsem místo abych ztišil nebo abych vypnul mikrofon, tak jsem zmáčkl znělku...

Senátorka Alena Dernerová:  Že by fanfáry vítězství třeba...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Omlouvám se. Tak to většinou bývá dobré. Omlouvám se.

Senátorka Alena Dernerová:  Takže asi takto, existuje tady v podstatě ta možnost. S tím panem doktorem jsem velmi dlouho hovořila, je to člověk rozumný, distancoval se od toho, co se provádí v Hradci. On to vidí absolutně jinak. Byl vcelku rád, že ten terapeut tady bude uznán, protože konečně ti, co jsou vychrleni, budou mít tu bázi už konečně uznanou, že tady jsou, nemusí to dělat pokoutně. Takže jako to není na to, že teď dáme něco do rámce. Já říkám, ano, dejme to do rámce, ale dejme všechny léčitelské obory do rámce. To je nesystémový krok. Je to nesystémové, nemá to základ v podstatě v tom, že mám tady zkušenost, lékařskou, prostě není to nic, co by mělo se skutečným zdravotním pojetím našeho povolání medicínského co dělat. A pak vám přerecituji ještě úryvek, který jsem získala, byl to bývalý člen zdravotního výboru Poslanecké sněmovny. Byli v Hradci na návštěvě, podívat se v tom institutu. Cituji: A když jsme chtěli získat informace o tom, jak probíhá léčba, v zásadě nám bylo řečeno, že jsou tam nějaké dva základní balíčky. Takový základní balíček se šesti akupunkturami plus nějaká doplňková léčba pomocí čajů nebo rozšířená, kde ten balíček byl 10 akupunktur plus nějaké další čaje. A píše, já nemyslím, že kvůli tomu by se měl zavádět další obor.

A pak bych tady chtěla jenom ukázat, že tady skutečně jsou jména akademiků našich, známých, kteří jsou členy lékařské komory, čestné rady lékařské komory, kteří říkají: Ne. Prosím vás, buďte tak moc hodni a podpořte náš návrh novely zákona. Myslím, že uděláme dobrý krok a podpoříme i akademickou obec. Myslím si, že akademická obec ví, co dělá a co říká. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Přihlášen je ještě pan senátor Jaroslav Malý. Prosím.

Senátor Jaroslav Malý:  Já se omlouvám, že si zcela výjimečně beru slovo, pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem neřekl, co chci, na závěr. Já bych chtěl, aby to zůstalo tak, jak je, to znamená, aby ten článek z toho zákona byl vyňat. A jenom krátce budu reagovat, původně jsem chtěl reagovat ostře, ale protože jsem po jídle, tak mě ta ostrost přešla. To, co říkal kolega Plaček, tady zaznělo, už se to nedá odlepit. To je naprostý hoax. Naprostá, nechci říct slovo, které se v Senátu nesmí používat, říkalo se, žádné nachlazení na čínskou medicínu nepoužívá. On citoval, měl citovat, jako lékař má citovat, citoval pana prezidenta Kubka, který u nás taky nikdy nebyl a neví, co se tam děje. Děje se to tak, že kolega Musil, který má atestaci z diabetologie, dvě atestace z interny, pacienta vyšetří, má také ty zkoušky, o kterých mluvil pan kolega Mezzian ohledně akupunktury, on sám dělá akupunkturu, má k tomu veškeré aprobace vzdělaného západního i východního lékaře. A ten potom teprve rozhodne, jestli ten člověk může absolvovat nějaké čínské vyšetření nebo nemůže.

Jenom k paní senátorce Dernerové, ano, já myslím, že jsme téměř na stejné notě, já jsem v tom Bavorsku byl, v tom Švýcarsku taky. Než něco řeknu, tak se tam zajedu podívat, je to tak, jak to říkáte, je to tam atestovaný nebo vzdělaný lékař, který je Oberarzt, pak jsou tam ti Číňani, kteří dělají ty jednotlivé výkony. Ta pravda je taková, jak bylo řečeno, já jsem to jenom v podstatě doplnil. To jsem chtěl říci. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, prosím, vydržte, chci se vás zeptat. Vy jste v tom vystoupení řekl, že chcete, aby to zůstalo, jak to je, ale chci jenom upozornit, podle jednacího řádu jsou varianty buď vrátit navrhovateli k dopracování, nebo navrhnout zamítnout, třetí je přikázání, což můžeme následně učinit, protože to vlastně navrhovatelé žádají. Takže jenom chci upozornit...

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji za upozornění. Je to první čtení, já bych to asi do druhého čtení propustil, aby se to vyčistilo všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, takže souhlasíte s přikázáním? Ano. Tak, vážení... Pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem citoval, přesně jsem citoval. Je to z Novinek 6. 12., tj. včera, 12.53 hodin. Dobře, přečtu celý ten začátek, aby bylo jasné.

Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, kde od roku 2015 funguje ambulance tradiční čínské medicíny, byl zahájen program prevence nachlazení za využití tradiční čínské medicíny. To zkritizoval šéf České lékařské komory, Milan Kubek, podle nějž podobné šarlatánství do zdravotnických zařízení nepatří. On to zkritizoval, není tady psáno, že to říkal on. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Je to poslední přihlášení? Abychom z toho neměli tenis. Nikdo už nechce vystoupit? Rozpravu uzavírám. Ptám se zástupce navrhovatelů, jestli si ještě přeje vystoupit? Paní senátorka Dernerová? Už ne. A zpravodajka se vyjádří k proběhlé rozpravě.

Senátorka Božena Sekaninová:  Pane předsedo, vystoupili čtyři diskutující, někteří dokonce dvakrát. Padl jeden návrh, a to postoupit tento návrh do druhého čtení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji, budeme tedy hlasovat o přikázání.

Protože nepadl návrh na vrácení k dopracování, ani návrh na zamítnutí, budeme hlasovat o přikázání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona a zatím i jediným výborem, který se bude zabývat touto předlohou, byl VZSP. Já si vás radši ještě pro jistotu dovolím odhlásit, protože si nejsem jistý... A můžete se znova přihlásit.

Máme ustálené hlasování, kvórum je 24, je nás přítomno 46. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s přikázáním, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 58, registrováno 48, kvórum 25, pro návrh 45, proti 1. Návrh byl přijat. Děkuji předkladatelům i zpravodajce. (Zpravodajka děkuje.)

A nyní budeme projednávat další bod, tím je

 

Návrh na zkrácení lhůty pro projednání senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších zákonů (senátní tisk č. 190) ve výborech

Nyní uděluji slovo senátorovi Vladimíru Plačkovi, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jelikož tento bod je rozdělen na dva body, jeden bod je žádost o zkrácení lhůty...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jenom jeden bod projednáváme. Jenom tu žádost.

Senátor Vladimír Plaček:  Jenom tu žádost. Čili moje sdělení bude velice krátké. Jediný výbor, kterému byl přikázán tento bod, byl VHZD. Projednal tento návrh zákona na svém jednání 8. listopadu 2017. Takže jsem za předkladatele požádal o zkrácení této lhůty tak, aby mohl být tento tisk ještě projednán na dnešní schůzi pléna Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí k tomuto návrhu? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat. Dovolím si už bez znělky, protože byla před chvilkou. Není námitek? Není. Budeme hlasovat o usnesení. Senát zkracuje lhůtu pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších zákonů ve výborech, o sedm dní, tj. do 5. prosince 2017.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 59, přítomno 47, kvórum 24, pro návrh se vyslovilo kladně 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže můžeme přistoupit k projednávání... Moment... Já se musím podívat, mám to tady nějak přehozené.

Mimořádná žádost. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji ještě jednou všem za podporu, doufám, že ji budeme mít i ve druhém čtení. Chtěla jsem popřát všem krásné svátky, krásný advent, hezký Štědrý den a v novém roce vše dobře, že se tady všichni sejdeme a budeme hlasovat podle nejlepšího vědomí a svědomí. Mějte se moc hezky a děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také se mějte hezky, hezké svátky. Budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 130

Tento návrh senátního návrhu zákona máte jako senátní tisk č. 130. Návrh uvede pan senátor Libor Michálek. Pane senátore, řečniště je vám k dispozici.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předložený návrh zákona o daních z příjmů se týká tzv. fondů pro kvalifikované investory. Tyto fondy využívají daňové výjimky, 5 procent, aniž by ale byly klasickými investičními fondy, investujícími na zahraničních trzích, tak jak je tomu běžné v jiných státech EU.

V zásadě se tedy jedná o běžné akciové společnosti, pouze přebalené v uvozovkách do podoby investičního fondu, takže společnosti stavící byty, domy. Místo daně z příjmů 19 % odvádí pouze procent 5.

Fondy jsou založené většinou developery, s akciemi těchto fondů se na burze téměř neobchoduje, jejich vlastnická struktura není příliš rozptýlena. Zákon o daních z příjmů umožnil těmto fondům v § 17b odst. 1 písm. a) výjimku, když své akcie takzvaně zaregistrují na burze. To znamená, podmínkou té daňové výhody je pouze formální krok, dnes je na burze 34 takových fondů, jejich roční zisky se pohybují kolem 3 miliard korun. Místo daně z příjmů kolem 600 milionů platí zhruba čtvrtinu.

Jak jsme tady diskutovali dopoledne elektronickou evidenci tržeb, to, jak tady honíme malé podnikatele, tohle je klasický příklad zvýhodnění velkých investičních firem, s nulovým nebo dokonce záporným efektem pro společnost jako celek.

Burza cenných papírů, od doby, kdy jsme to tady projednávali v prvním čtení, to bylo v červenci tohoto roku, přijala určitá opatření, aby zákon o daních z příjmů nebyl takto masově zneužíván, ale problém je, že samozřejmě opatření burzy cenných papírů nemají takovou sílu, jakou sílu má přímo legislativa. Konkrétně se jedná o to, že burza cenných papírů může vyhodnocovat tzv. způsobilost k řádnému obchodování, ta se ale posuzuje pouze tak, že se zkoumá v uvozovkách rozptyl emise, to znamená, zda jsou cenné papíry těchto fondů drženy aspoň pěti investory. Tuto podmínku lze splnit prakticky formálně a opět je to na hony vzdálené tomu, co jsme zvyklí vidět u zahraničních fondů, s jejichž cennými papíry se obchoduje aktivně.

Nicméně, na základě této výjimky, tím jenom odkazuji na důvodovou zprávu z toho července, kde byl uveden seznam všech těchto fondů, tak na základě této podmínky již bylo od toho července 12 fondů z registrace vyloučeno, dalších 6 ale bylo zase znovu na burzu přijato.

Návrh, který máme dnes před sebou, je jednoduchý. Příslušnou výjimku ze zákona vypustit. V prvním čtení tento návrh podpořilo 41 senátorek a senátorů, na VHZD byl tento návrh podpořen jednomyslně.

Došlo jen k přijetí pozměňovacího návrhu, a to ve smyslu, aby účinnost novely byla posunuta na 1. leden 2019, protože není reálná účinnost od začátku roku 2018. Prosím tedy, abyste podpořili tento návrh ve znění příslušného pozměňovacího návrhu a aby byl použit postup podle § 130 odst. 5 zákona o jednacím řádu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů jako předkladatel. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční a jediný. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Štohl, ten je omluven, takže ho zastoupí pan senátor František Bradáč. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 130/1. Já prosím pana senátora Bradáče, aby nás seznámil s průběhem a závěry jednání výboru.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedo, kolegyně a kolegové. VHZD projednal tento návrh na své 14. schůzi 19. září tohoto roku. Shledal tento návrh jako oprávněný. S tím, jak tady říkal pan předkladatel, že tam bylo třeba změnit datum účinnosti, protože původně navrhované datum 1. ledna 2018 je nereálné. Výbor po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů, senátora Libora Michálka, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla, kterého zastupuji,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Vzhledem k tomu, že nepadly návrhy na vrácení ani na schválení ani na zamítnutí ani na odročení, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan předkladatel. Paní senátorka... Tak pan Michálek? Ale hlaste se elektronicky, prosím vás.

Senátor Libor Michálek:  Já se omlouvám, já si dovolím načíst ten pozměňovací návrh, který... Takže jenom v tomto smyslu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Není nutné načítat, protože je ve žlutém tisku. Paní senátorka Baudyšová se hlásí? Do podrobné rozpravy? (Senátorka Baudyšová má krátký dotaz.) To už ne, v podrobné rozpravě se pouze předkládají pozměňovací návrhy. To jste měla učinit při obecné rozpravě. Nikdo? Ještě se někdo hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu uzavírám. Přistoupíme k hlasování, jak bylo avizováno, máme jeden návrh ve žlutém tisku 130/1.

Jsme na konci podrobné rozpravy, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je v tisku 130/1. Týká se účinnosti čl. II, číslo 2018 nahradit číslem 2019. Předpokládám, že jak navrhovatel, tak zpravodaj souhlasí. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 60, registrováno 49, kvórum 25, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajovi. Tento bod je projednán.

A přikročíme k dalšímu bodu. Pardon... Omlouvám se, udělal jsem chybu. Musíme přece pověřit, vzal jsem to jako běžný zákon, omlouvám se. Takže dokončíme, zpět. Budeme ještě projednávat podle § 130 odst. 8 našeho jednacího řádu, navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. Zadruhé, aby senátor Libor Michálek a teď se ptám, jestli pan senátor Pavel Štohl, nebo pan František Bradáč... Kdo? Pan Štohl... A pan Pavel Štohl... Pan Libor Michálek a Pavel Štohl odůvodnili návrh v Poslanecké sněmovně. Udělal jsem ještě jednu chybu, že jsme nehlasovali jako celek, to je pravda. Takže to pověření můžeme udělat a pak to tedy dodatečně dohlasujeme. Rozumíte? Hlasujeme o pověření Pavel Štohl, František Bradáč. Zahajuji hlasování. (Senátoři upozorňují na chybu ve jménech.) Ježišmarjá, Pavel Štohl a Libor Michálek. (Senátoři upozorňují na nutnost tří osob.) Tři? Dobře, tak ještě František Bradáč. Tak to jsme si nerozuměli. Takže všechna tři jména platí?

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 61, registrováno 50, kvórum 26, pro návrh 46, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

A ještě jednou se omlouvám.

Budeme nyní hlasovat o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 62 registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Snad už je to všechno, ještě jednou se omlouvám, všechna hlasování proběhla, i když ne v pořadí, v jakém proběhnout měla, ale doufám, že to nikdo nenapadáte nebo nemáte námitku. Není tomu tak.

Můžeme tedy přistoupit k zákonu, jehož lhůtu jsme před chvilkou schválili. Je to tak? (Souhlas.)

Nyní projednáme

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších zákonů

Tisk č. 190

Tento návrh senátního návrhu zákona máte jako senátní tisk č. 190. Návrh uvede navrhovatel senátor Vladimír Plaček. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak jsem již předeslal, návrh tohoto zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu 8. listopadu 2017, a to s naprosto jednoznačným výsledkem. Při jednom zdržení se hlasovali všichni přítomní pro tento návrh.

Čeho se týká? Jedná se o evidenci tržeb přijímaných v hotovosti ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních hospodářských služeb, která nejsou příspěvkovými organizacemi, poněvadž pokud by byly, tak by se na ně povinnost evidence tržeb už nevztahovala podle § 12 písm. a) tohoto zákona.

Jedná se především o ambulance praktických lékařů, ambulantních specialistů, kteří přijímají v hotovosti minimální objem těchto finančních prostředků, které si troufám odhadnout maximálně na desetitisíce za rok. Z tohoto důvodu opravdu uniká potřebnost evidence těchto tržeb, a navíc provozovatelé těchto zdravotnických zařízení mají několik možností, jak tuto situaci řešit. Schválně říkám řešit, řešit jinak, nikoliv obcházet zákon.

Jednáním v tomto bodě jednáme jednoznačně ve prospěch pacientů. Troufám si říct, jak jsme jednali u elektronických receptů, že to bylo 50 na 50, pacienti – lékaři, tady je to z 99 % ve prospěch pacientů. Souvisí to právě s možnostmi jiného řešení, to znamená, že provozovatelé zdravotních služeb mohou požadovat pouze platbu bezhotovostní převodem z účtu nebo složení finanční částky na poště a příslušného potvrzení o zaplacení a následném vydání potvrzení např. na dětský tábor, na řidičský průkaz, na zbrojní průkaz a jakákoliv další potvrzení, která se běžně vydávají v těchto zdravotnických zařízeních.

Nicméně jsou určité obory v medicíně, kde se předpokládá pohyb finančních prostředků v hotovosti ve větších objemech. A právě proto jsou některé tyto odbornosti z tohoto návrhu vyňaty, tak aby povinnost evidence tržeb zůstala. Jedná se o obory klinická stomatologie, ortodoncie, dentální hygiena, zařízení reprodukční medicíny a zařízení lékárenské péče.

Při projednání návrhu tohoto zákona jsme úzce spolupracovali s legislativním odborem, který poukazoval na drobné legislativní nedostatky. A touto spoluprací vznikl pozměňovací návrh, který byl přijat právě při jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a je přílohou usnesení tohoto výboru. Za spolupráci s legislativním odborem bych chtěl velice poděkovat, poněvadž byla naprosto perfektní.

Tolik k tomuto zákonu. A chtěl bych vás, vážené kolegyně a kolegové požádat o závěrečnou podporu tohoto návrhu, i s tím, že by šel návrh do Poslanecké sněmovny, aby byl tento návrh zákona projednán v prvním čtení, aby Poslanecká sněmovna s tímto návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení, a to z jednoho prostého důvodu, aby účinnost tohoto zákona mohla nastat 28. února 2018. To je jedna ze změn projednaných s legislativním odborem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předkladateli, chci se zeptat. Návrh na schválení do sněmovny je někde v nějakém usnesení nebo není?

Senátor Vladimír Plaček:  Je v usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční a jediný. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Štohl, ale je omluven, zastoupí ho opět pan senátor František Bradáč. Usnesení jsme obdrželi jako senátní tisk č. 190/1. Prosím pana senátora Bradáče, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedo, opět zastoupím kolegu Pavla Štohla. Kolegyně a kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal předmětný návrh senátního návrhu zákona na své schůzi 8. listopadu 2017, s tím, jak už tady říkal pan předkladatel, že bylo potřeba na základě připomínek z legislativního odboru přijmout některé úpravy, které jsou součástí pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh je součástí usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Nicméně výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ještě velmi důrazně upozorňuje, že termín účinnosti je s velkou otázkou, jak se podaří legislativní proces v tomto termínu zvládnout. Nicméně doporučuje, abychom tento návrh přijali. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Vladimíra Plačka a po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrhu senátního návrhu zákona s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla, kterého zastupuji,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, a znovu se ptám. V předkládací zprávě pana kolegy Plačka bylo řečeno, že budeme žádat Poslaneckou sněmovnu, aby vyjádřila s návrhem souhlas již v prvém čtení. To se pak musí minimálně v rozpravě objevit, protože to zatím v usnesení výboru není, jak jsem se nyní díval.

Otevírám obecnou rozpravu. kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Je to přesně to, oč jsem byl žádán, a mám to připraveno právě i ve spolupráci s legislativním odborem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale až v podrobné rozpravě, teď ne.

Senátor Vladimír Plaček:  Pardon, omlouvám se.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní kolegyně Šárka Jelínková.

Senátorka Šárka Jelínková:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, milé kolegyně a milí kolegové, mám jenom jeden stručný dotaz na pana předkladatele. Nestihla jsem to osobně, ale myslím si, že bych chtěla, aby to bylo i zaznamenáno: Proč vyjímáme i zařízení reprodukční medicíny? Prosila bych k tomuto vysvětlení. Myslím si, že to jsou zařízení, která disponují velkými finančními prostředky a není úplně zcela zřejmé, proč jsou uvedeny ve výjimkách také. Děkuji již předem za odpověď.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Je to přesně proto, že tam jsou velké pohyby finančních prostředků i v hotovosti. Takže právě se vyčleňují společně s těmi stomatology, ortodonty a dalšími včetně lékárenských zařízení. V těch evidence tržeb bude. Je pravdou to, že ještě jsme diskutovali na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu nebo respektive jsem diskutoval se zástupcem ministerstva financí, který poukazoval také např. na plastickou chirurgii, jenže tam ty finanční částky jsou tak vysoké, které se platí, dost dobře si nedokáži představit, kdyby pacient po nějakém takovém zákroku plastice očních víček, nosu, prsu a dalších by odcházel bez stvrzenky anebo bez platby bezhotovostní. Protože samozřejmě i na tyto výkony se vztahuje určitá záruční lhůta a i když lékaři dělají maximum - jsem o tom přesvědčen - pro pacienta, aby vše dopadlo perfektně, může se to stát, právě proto si myslím, že tyto finanční prostředky určitě nepůjdou hotovostně. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Abychom tomu rozuměli, protože v tom máme možná zmatek. To znamená, evidence tržeb zařízení, na které se paní senátorka ptala, zůstane. Je to tak? OK. Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám a nezazněl návrh na vrácení, ani na schválení, ani na zamítnutí, ani na odročení, takže můžeme plynule přejít do podrobné rozpravy. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji. Tak, teď už jsem správně, takže dovolte mi, prosím, přečíst návrh usnesení Senátu z 11. schůze konané dne 7. prosince 2017 k návrhu senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších zákonů, senátní tisk č. 190, druhé čtení.

Senát

I. schvaluje návrh senátního návrhu zákona ...

Předseda Senátu Milan Štěch:  To není potřeba číst. To přečetl zpravodaj. Jenom načíst ten pozměňovací návrh, který ještě nebyl, to znamená, resp. tu žádost na sněmovnu. Jinak ostatní máme v tisku a zpravodaj nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Vladimír Plaček:  Ano. Děkuji. Chtěl jsem být perfektní, aby to zaznělo ... (Předsedající: Já jsem pak z toho zmatený, ale...) (Smích.) Dobře, zkrátím to. Jedná se o II. tohoto usnesení:

Navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Takže slyšeli jste ústně, nebude to předkládáno písemně, ano? Tak. Děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Táži se pana předkladatele, zdali chce využít práva závěrečného vystoupení? Nechce. Pane zpravodaji, seznamte nás tedy s tím, o čem budeme hlasovat, ať dodržíme detailně jednací řád.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedo. V rozpravě vystoupili dva senátoři, z toho jeden byl pan předkladatel a ten vystoupil dvakrát. Návrhy na usnesení je – jeden pozměňovací návrh je součástí usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Druhý pozměňovací návrh načetl pan předkladatel v podrobné rozpravě. Takže budeme hlasovat postupně o obou pozměňovacích návrzích a potom o celku s pozměňovacími návrhy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Takže teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které máme uvedené ve žlutém tisku č. 190/1. Tak. Vzhledem k tomu, že jsou to návrhy z výboru, tak předpokládám, že navrhovatel i zpravodajové souhlasí. Přivolám hlasování.

Budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou přílohou tisku 190/1. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Registrováno 48, kvorum 25, pro návrh 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A byl tady načten ještě požadavek, to není změna zákona, ale to je pouze žádost na PS, proto se domnívám, že není potřeba žádat předložit v písemné podobě. Doufám, že to nikdo nezpochybňuje a budeme tedy hlasovat o žádosti, která zní: Senát žádá PS, aby návrh zákona projednala v plném čtení. Je to tak, pane senátore? Tak. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 64 registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Teď zase ještě schválíme návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se zněním, abychom návrh zákona schválili ve znění přijatých pozměňovacích návrhů? Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 46, kvorum 24, pro návrh se vyslovilo kladně 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A poslední hlasování by mělo být tedy o pověření podle § 190 odst. 8 našeho jednacího řádu. Navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona PS k dalšímu ústavnímu projednání, a za druhé, pověřujeme pana senátora Vladimíra Plačka, pana senátora Pavla Štohla, aby návrh zákona odůvodnili v PS. Pan senátor Plaček má ještě nějakou žádost, prosím.

Senátor Vladimír Plaček:  Ano. Mám prosím žádost, aby třetím pověřeným byla paní kolegyně Alena Dernerová.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak. Třetí pověřený Alena Dernerová. Slyšeli jste ta tři jména, jsou nějaké připomínky? Nejsou. Zahajuji hlasování o pověření. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Registrováno 47, kvorum pro přijetí 24, pro návrh se kladně vyslovilo 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli i zpravodaji.

A my můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Projednáme bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Vladimíra Plačka a Jiřího Voseckého, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 207

Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů, pan senátor Vladimír Plaček, prosím.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tímto senátním návrhem zákona splácíme dluh, v uvozovkách dluh, který jsme deklarovali na projednávání při posledním jednání na výboru VZSP, kdy se projednával tento zákon. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Bylo to na konci minulého volebního období Poslanecké sněmovny, bylo zřejmé, že jakýkoli pozměňovací návrh by značným způsobem zkomplikoval všechny ty pozitivní věci, které tehdejší návrh zákona řešil. Proto jsme s panem kolegou Voseckým přistoupili na kompromis s tím, že tento pozměňovací návrh nebudeme načítat a vytvoříme tento senátní návrh zákona. A to za pomocí jednak legislativního odboru, ale také ministerstva práce a sociálních věcí, zaměstnanců, což všechno zaznělo na tom jednání VZSP.

Já bych těmto zúčastněným chtěl maximálně poděkovat za spolupráci, ona opravdu zafungovala. A proto máte dnes před sebou tento senátní návrh zákona. Oč se jedná? Jedná se o tu situaci týkající se příspěvku na mobilitu pro osoby se zdravotním postižením, které jsou v pobytových zařízeních sociálních služeb. Těmto lidem úřady práce buď nepřiznávají nebo odebírají tento příspěvek na mobilitu, se zdůvodněním, že má být použit na mobilitu do zdravotnických zařízení, do škol nebo do zaměstnání. Já jsem přesvědčen o tom, že to je požadavek nad rámec zákona, nicméně, je třeba to řešit, i z toho důvodu, že stejně postižení lidé, kteří nejsou v pobytových zařízeních sociálních služeb, tak tento příspěvek na mobilitu čerpají, čerpají na základě čestného prohlášení. Po těch lidech v pobytových zařízeních se chce dokladovat tuto mobilitu. Po těch, kteří nejsou v pobytových zařízeních, stačí pouze čestné prohlášení. Je třeba říci, že lidem, kteří jsou v pobytových zařízeních sociálních služeb, úhrada, kterou platí, nekryje jakoukoli mobilitu. Mobilitu kamkoli si musí platit ze svých finančních prostředků, které jim zůstanou po úhradě za pobyt a za nezbytné služby. Pokud jsou, a to ve většině jsou, příjemcem příspěvku na péči, tak tyto jsou ve výši toho přiznaného příspěvku na péči příjmem toho pobytového zařízení sociálních služeb.

Z toho tedy vyplývá, že těmto lidem zůstává minimum finančních prostředků, aby mohli si tu mobilitu zaplatit právě z toho zůstatku. Že je to naprosto diskriminující přístup k lidem, kteří mají obdobný zdravotní stav, některým je mobilita přiznávána, nebo resp. příspěvek na mobilitu přiznáván, některým je, nabíledni. Proto vás chci požádat o podporu tohoto návrhu zákona, o propuštění do druhého čtení, přikázání VZSP a možná ještě dvě čísla.

Ano, je to drahá záležitost, v uvozovkách, ale právě proto, že je to diskriminace lidí, tak si myslím, že těch 434 milionů ze státního rozpočtu, které by to stálo v uvozovkách, pokud by požádali všichni oprávnění žadatelé, tj. ti, kteří jsou v pobytových zařízeních, je tam údaj, tuším, z konce srpna – 65 878 osob – tak by to odpovídalo právě těm 434 milionům korun. Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku, paní Boženu Sekaninovou. Paní senátorko, prosím o vaše vystoupení.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, senátoři. Cílem návrhu je úprava podmínek čerpání příspěvku na mobilitu. Dle předkladatelů je stávající právní úprava diskriminační, kdy příjemce, který je uživatelem sociálních služeb v pobytovém zařízení, musí dokladovat použití příspěvku na mobilitu, zatímco ostatní příjemci prokazují použití pouze čestným prohlášením. Navíc, úhrada za pobyt v zařízení sociálních služeb nezahrnuje bezplatné zabezpečení dopravy pro uživatele těchto služeb.

S ohledem na výše uvedené navrhuji předkladatele nezahrnovat jako podmínku pro vznik nároku na příspěvek na mobilitu skutečnost, že osobě nejsou poskytovány pobytové sociální služby. Navrhovaná úprava bude mít finanční dopad, a to už tady zaznělo, náklady ve výši 434 milionů korun ročně, protože z částky 400 korun od 1. ledna 2018 se zvyšuje tento příspěvek na 550 korun měsíčně. Účinnost zákona se navrhuje 15. dnem po jeho vyhlášení. Předloha současně obsahuje i odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem zákona již v prvém čtení, tedy bez projednání ve výborech dolní komory.

Zaznělo tady také, že předloha obsahuje legislativně technické nesrovnalosti, které bude nutné napravit v dalším průběhu legislativního procesu. Já vás žádám, abychom postoupili tento návrh do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji . Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji ještě jednou za slovo. Já bych chtěl deklarovat to, že ty legislativně technické nedostatky jsou již napraveny, právě ve spolupráci se zaměstnanci legislativního odboru, takže už jsou připraveny pro projednání ve výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Nebyl dán návrh na vrácení k dopracování ani na zamítnutí, takže budeme hlasovat o přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nezamítli, ani nevrátili, Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VZSP. To je všechno. Ta záležitost, aby to ve sněmovně bylo v prvním čtení, by mělo být součástí pozměňovacího návrhu ve výboru a potom tady při druhém čtení až.

Budeme hlasovat o přikázání, a to VZSP. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Přítomno 45, kvórum 23, pro návrh se vyjádřilo 41, takže návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajce a my se teď vystřídáme, protože budu předkládat návrh zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Následujícím bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Milana Štěcha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 209

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Milan Štěch, který má slovo. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Myslím si, že jste s tím návrhem seznámeni, máte ho v písemné podobě, řada z vás se pod ten návrh podepsala. O co jde? Jde o to, že po minulých volbách do Senátu zhruba před rokem tuto dobu se zde konala konference, nebo seminář to byl, za účasti politologů. Na tom jednání poměrně často zaznívalo, že by bylo vhodné, aby Senát, senátní komise pro ústavu, ústavní procedury, se zabýval problematikou najít nějaké řešení, které by více motivovalo nebo umožnilo větší zájem občanů o volby do Senátu, zejména ve druhém kole, protože rozdíl mezi prvním a druhým kolem bývá značný.

My víme, že tím důvodem je převážně to, že s tím prvním kolem bývají spojeny další volby.

Zatímco druhé kolo u senátních voleb bývá pouze samostatnou volbou v té jedné třetině obvodů kandidátů, kteří postoupí do druhého kola. Proto jsme se v komisi pro ústavu, ústavní procedury domluvili, že by pro tuto první fázi takové rychlé reakce bylo dobré připravit novelu zákona 247 z roku 95, která by měla de facto dva kroky.

Tím prvním by bylo, že by se změnila časová prodleva mezi konáním prvního a druhého kola voleb. Tam by došlo k posunu ze 6 na 13 dnů. To znamená, že by byl systém stejný, jako je u přímé volby prezidenta, což je druhý způsob většinového systému voleb. Samozřejmě, tím by se vytvořil časový prostor pro to, aby voliči mohli dostat hlasovací lístky domů, což by umožňovalo, že budou de facto více seznámeni s tím, že senátní volby pokračují, že pokračují druhým kolem, mohli by si tedy z nabídky dvou kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, vybrat. Nevím, jak vám, ale mně se velmi často stalo, že před druhým kolem senátních voleb mi občané sdělovali, pane senátore, vždyť my jsme už u voleb byli, my jsme volili. Divili se, že ještě má proběhnout druhé kolo.

Samozřejmě, co se týká nákladů, hlasovací lístky se musí tisknout de facto i pro druhé kolo ve stejném rozsahu, protože se musí předpokládat, že může přijít plný počet voličů, což nebývá praxí, ale může se to stát, takže co se týká hlasovacích lístků, tam by spíš ještě byla příhoda, že budou mít organizátoři větší časový prostor. A co se týká roznosu lístků, tak samozřejmě tam to nějaké náklady budou, ale nebudou to žádné velké, významné náklady. Popravdě řečeno, když se roznáší lístky na prezidentskou volbu, proč by se neměly roznášet lístky na senátní volbu ústavní instituce, ať to je prezident, sněmovna, Senát nebo vláda, jsou si de facto podle mého rovny, měly by být vytvořeny stejné podmínky pro účast voličů na volbách.

Tolik asi odůvodnění. Účinnost se navrhuje 15 dní po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, s cílem, netajíme se, aby se podle těchto principů nebo podle této změny volilo už na podzim příštího roku. Chtěl bych vás taky požádat, k tomu jste dostali to písemné usnesení, aby se lhůta pro projednání tady v našich výborech zkrátila o 30 dní, to znamená ze 60 dnů na 30 dnů. Myslím si, že tomu nic nebrání, a to i z důvodu, že ten návrh získal už velkou podporu v období iniciování tohoto návrhu. Je tady podepsána více než nadpoloviční většina nás všech, kteří tvoříme horní komoru.

Doufám, že jsem uvedl všechno to, co je potřeba k tomu říci. Děkuji za podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane předsedo. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Radka Sušila. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Dobré odpoledne, pane předsedající, děkuji za slovo. Já myslím, že to je velmi potřebný a revoluční zákon v rámci volebního zákona, který tady je. Chtěl bych upřesnit pana předsedu, který řekl, že 47 senátorů a senátorek podpořilo tento zákon. Doporučuji vám všem, abyste tento zákon přikázali k dalšímu projednání. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane zpravodaji. A prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Otevírám tímto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já mám tři věci. Prvně bych chtěl panu předsedovi poděkovat, vaším prostřednictvím, že připravil nějaký návrh změny zákona, kterým jsou voleni senátoři, protože si myslím, že to potřeba je. Ta druhá je v tom rozporu, že s tím návrhem, který on předložil, příliš nesouhlasím. Ale přesto ho podpořím, neboť si myslím, že je možné v tom projednávání, které bude probíhat v rámci druhého čtení nebo přípravy na druhé čtení, mohli bychom se dostat třeba k tomu, co tady už také jako přípravný návrh máme, a to je, že by se ten systém změnil v systém jednokolový, což já považuji za rozumnější řešení než protahovat prodlevu mezi prvním a druhým kolem na 14 dní, což si myslím, že nic moc významného nepřinese, zejména z hlediska té volební účasti. Co se týká distribuce těch volebních lístků, já na to mám trošku jiný názor. Věřím, že naprostá většina z nás mezi prvním a druhým kolem dokáže do všech domácností dostat lístek, aby ho volili, stát nedokáže to, aby tam poslal volební lístky před tím, než začne druhé kolo, protože zřejmě nemá takový zájem na tom, abychom byli voleni tak, aby o tom lidé věděli.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, Milana Štěcha, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Chce.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Co se týká jednokolového systému, ano, komise pro ústavu, ústavní procedury se tím zabývá. Je nějaký takový ideový záměr vypracován naším kolegou Jiřím Dienstbierem. Ale já už jsem zaznamenal, že kolem toho určitě bude diskuse, protože si musíme uvědomit, že to je započítávání části druhých, třetích hlasů, vyškrtávání. Země, které to mají, tak jsou země, které, jestli se nepletu, mají povinnou účast u voleb třeba. Není to jednoduché. Uvědomme si třeba prakticky, že k senátním volbám, a je to dobře, chodí třeba větší množství starších lidí. Myslím si, že s tím mohou mít potíže. Budeme o tom určitě diskutovat. Ale nám utíká čas. Já bych byl nerad, abychom od lidí, kteří mají přece jenom do společnosti velký vliv, po příštích senátních volbách slyšeli, my jsme jako politologové na konferenci v Senátu doporučili nějaké řešení, páni senátoři na to nereagovali. My těžko jim budeme vysvětlovat, že jsme tady hledali nějaký ještě lepší model. Aspoň to, co umíme, bychom měli posunout. A samozřejmě, když vymyslíme něco lepšího, tak jsem pro, ale myslím si, že někteří z nás budou hodně váhat, abychom nevymysleli něco lepšího, čemu lidé nebudou rozumět. To by asi šťastný krok nebyl. To je tato věc.

Co se týká toho, že stát nezajistí během těch 6 dnů, jedná se o 6 dnů, roznos těch lístků, ono, my si každý hned, když uspějeme v prvním kole, tak si v neděli natiskneme nějaké letáčky, rozneseme je, ale ten stát musí zajistit v těch 27 obvodech, musí garantovat, že tam nebude žádná chyba, musí zajistit to rozvezení. Ti lidé by měli mít ty hlasovací lístky alespoň dva tři dny předem. Poslední den, myslím si, že není příliš seriózní, protože by se mohlo stát, že někde budou a někde nebudou roznesené. Ale to je věc názoru. To není to podstatné. A nakonec, kdyby to bylo tak zvládnutelné, tak proč to neudělat u prezidentské volby. U prezidentské volby je taky prodleva 14 dnů, resp. 13 dnů. Takže proč má být rozdíl mezi obdobím, mezi prvním a druhým kolem u prezidentských voleb a u Senátu to má být jinak, pro lidi méně výhodně? Já jenom chci, abychom si porozuměli, abychom ty argumenty zvážili. Samozřejmě, že mi záleží i na stanovisku kolegy Vystrčila, protože ve sněmovně to nebude tak jednoduché. Ve sněmovně můžou být někteří, kteří budou hledat na tom nějakou chybu, moc bych si přál, aby Senát se na tomto velmi výrazně sjednotil a taky jsme to u našich kolegů ve sněmovně se snažili maximálně podpořit. Takže děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Táži se pana zpravodaje pro první čtení, zdali se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Chce. Prosím.

Senátor Radek Sušil:  Určitě, musím se vyjádřit. Já jsem zapomněl říct jednu důležitou věc, že legislativní odbor Senátu neshledal žádná negativa v tomto návrhu, prosím vás o další přikázání.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji vám. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákonu výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále aby návrh zákona projednal VUZP a o stanovisko požádá Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. S tím tedy, aby byla zkrácena lhůta na projednání na 30 dnů. Má někdo jiný či další návrh k tomuto tisku? Nevidím. Takže přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 68 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 44, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodaji.

Dále projednáme bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 213

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Libor Michálek, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento návrh novely zákona ve stručnosti o platech a dalších náležitostech ústavních činitelů řeší problematiku nepřítomnosti, resp. problematiku toho, jak případně upravit plat nebo cestovní náhrady v situaci, kdy důvod nepřítomnosti nesouvisí s výkonem funkce poslance nebo senátora.

Jenom pro určité zarámování celé problematiky, dnes je v § 38 odst. 1 řešena situace, kdy se poslanec nebo senátor řádně neomluví. Nastupuje tam poměrně razantní sankční mechanismus, tento návrh řeší situace, kdy dojde k řádné omluvě, ale důvodem té omluvy není plnění pracovních povinností jako například zahraniční cesty.

Ten návrh vychází z předpokladů, že každý den nepřítomnosti by znamenal snížení platů a cestovních náhrad o 5 procent platové základny, s tím, že pro případ dlouhodobé nemoci, aby ten návrh nebyl příliš restriktivní, tak je tady limitování, že to maximální snížení může dosáhnout výše 40 procent. Samozřejmě, jednotlivé procentní sazby budou k další diskusi, já v tuto chvíli pouze poprosím o postoupení tohoto návrhu zákona příslušným výborům.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Holečka. Máte slovo, pane senátore. Prosím.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, vážený pane přesedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji Organizačnímu výboru za to, že přidělil tento zákon mně. Vždycky když jde o peníze, jde vždycky jenom o to první. Když jsem si prostudoval návrh, který je zde předložen, tak jsem tak trošku byl vrácen do situace u nás v Senátu, kdy občas nějaký kolega chybí, některý chybí dlouhodobě. Předpokládám, že ten návrh je možná motivován právě i tímto, jak vyřešit situaci dlouhodobě nepřítomných senátorů.

Když jsem se díval do historie vzniku určení platů těch senátorů, tak jsem zjistil, že vlastně ten plat nebo ten způsob utváření toho platu senátora je udělaný právě proto, aby ta práce toho senátora byla prací nezávislou, aby nebyl ten senátor limitován někým, kdo by mu určoval peníze, kdo by mu některé přidával a některé bral, tak jsem se taky na tento návrh díval.

V dnešní době pracují sdělovací prostředky, veřejnost i lidé s tvrdými daty. Zajímají se o to, kolikrát senátor hlasoval, jak hlasoval, kolikrát byl přítomen, kolikrát byl nepřítomen. Ale já si myslím, že toto není to, čím bychom měli poměřovat práci senátora. Já jsem viděl v tom návrhu, že tam je ta omluvená absence rozdělená procentuálně. 60 % by zůstalo a se 40 % by se manipulovalo, když to tak řeknu, pravděpodobně MIV, v tom materiálu jsem si nepřečetl, kdo by vlastně určoval, kdo by omlouval a kdo by říkal, ten senátor byl nemocen, omluvíme mu to, ten senátor nebyl nemocen, ten senátor nám předložil neschopenku, ten senátor čerpá řádnou dovolenou, na kterou by měl mít. Takže účast na jednáních, na služebních cestách já nepovažuji za gró senátorské práce, která by měla být finančními prostředky buď limitována, nebo nelimitována, ovlivňována, nebo neovlivňována.

Nedávno jsem byl na cestě s naším senátorským klubem. A tam jenom jako pro příklad dám to, že jsme se setkali se skupinou starostů - byli jsme u kolegy Voseckého, který teď tady není – kteří se večer s námi sešli a povídali jsme si o práci jejich senátora a oni pana senátora velmi chválili, protože říkali, on se o nás bezvadně stará, pomáhá nám při práci s úřady a pomáhá nám vlastně dotáhnout určité úkony a určité práce, které tady máme a na které my jako starostové nedosáhneme.

Myslím si, že kdybych byl na místě toho – jsem bývalý učitel – řekl bych, že pan senátor si zasluhuje jedničku, ale když se na to podívám, tak zjistím, že on nemá tak úplně stoprocentní docházku a kdybych pana senátora měl tady klasifikovat, tak podle docházky bych mu asi jedničku dát nemohl. Ale znovu se vracím k tomu, co je vlastně gró senátorské práce.

Prosím vás, nemyslím si, že tímto návrhem by byl problém docházky a práce senátora vyřešen. Když se díváte ještě naposledy, řeknu právě na rozdělení omluvené absence, že 60 % ano a 40 % ne, dostávám se opět k tomu, že i když někdo vůbec nechodí na schůze, na pléna Senátu, tak stejně 60 % dostane. Je v tom tedy úplně nějaká spravedlnost? Asi ne.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi líto. Navrhuji, abychom tento zákon zamítli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí kolega Jiří Oberfalzer, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolte mi určitou úvahu. Mám pocit, že veřejnou práci, politiku po revoluci doprovází jedna výborná pozitivní věc, a to jest svoboda projevu. Máme nebo měli jsme nezávislá média a ta se ráda, tu více, tu méně kompetentně k práci veřejných činitelů vyjadřuje. Je to správné, je to i hlavní kontrola a hlídací pes demokracie, pokud ji opravdu dělá všemi směry, tak holt je žádoucí a musíme i strpět jeho některé excesy.

Jedním z nich je, podle mne, hodnocení práce poslanců a senátorů podle počtu odsezených hodin v jednacím sále. Vzpomeňte si na ty pobavené záběry, jak třeba při interpelacích sedí v sále jediný poslanec, protože on interpeluje a jinak to nikoho nezajímá.

Měl jsem tu čest ještě dřív, než jsem se stal senátorem, být na krátké stáži ve Spojených státech a navštívil jsem Senát. A víte, jak tam to funguje? Tam má každý senátor svou kancelář, v ní má přenos, to máme my také, a sleduje vývoj projednávání. Je přihlášen se svým vystoupením a na ten čas, kdy se blíží, přijde do jednacího sálu, tam sedí spíkr, čili předseda, a on je tam sám a televize zabírá jeho. A on se pak stará, aby tyto záběry se dostaly do jeho volebního obvodu. Je to velká země, musí se samozřejmě o to starat bedlivěji, protože by voliči určitě těžké dohlídli do Washingtonu. Nezažil jsem tam, že by tam někdo s rozkoší zabíral prázdné židle, protože všichni ostatní pracují a sedí ve svých kancelářích, a je to situace kdy není nezbytné, aby tam seděli, stačí, že sledují to, co dělají jiní.

Médiím se podařilo veřejnosti vpravit do hlavy, že bychom měli být hodnoceni jako úředníci, to znamená píchačka nebo evidence na vstupu, evidence na odchodu a strávené hodiny v práci jsou naším pracovním výkonem. To ale není pravda. V Senátu se pracuje na mnoha frontách a mnohými způsoby. Máme výbory, máme kluby, mnozí jsme ve všelijakých komisích a pochopitelně také jednáme ve svých obvodech, nejenom o potřebách těchto obvodů, ale třeba také o tématech, která mají být na pořadu jednání Senátu, protože si musíme dělat určité své průzkumy, co si o tom myslí lidé, dotčené instituce v našich regionech. Čili tato práce je mnohovrstevná a nelze ji měřit stopkami, zejména ne stopkami, kdo kdy kde kdy sedí.

Další věcí je, co je to vlastně tato nepřítomnost, jak budeme posuzovat, co je v souvislosti s výkonem senátorské funkce a co není. Víte, že novináři velice rádi rozebírají neúčast na hlasování. Ale přece dobře víme, že moje účast na hlasování je někdy vyjádřením politického postoje, že neúčast na hlasování není absence. Neúčast na hlasování je vyjádření, že to je téma nebo rozhodování, o kterém já nechci rozhodovat. A už tím, že nechci rozhodovat, dávám najevo určitý postoj k tomu.

Kdybychom chtěli skutečně solidně posuzovat nějaké penzum hodin práce, které senátor odvede, no tak bychom se museli dívat, jestli je zaregistrován, čili je přítomen. A pak bychom se museli ptát, proč na tom či onom hlasování nebyl. Tady se zkrátka navrhuje, aby se zjišťovalo, když se senátor omluví, z jakého důvodu. Zatím máme povinnost se omluvit. A teď bychom museli uvádět důvody a vysvětlovat, co z nich má povahu pracovní.

Přiznám se k tomu, že když jsem si četl návrh, jsem naprosto přesvědčen, že jde o návrh populistický, který nadbíhá právě médiím, která se snaží naši práci dehonestovat a která se snaží lidi přesvědčovat o tom, že my jsme tady od odsezených hodin a ne od rozhodování, zjišťování podstaty problému a dalších činností, které k tomu patří.

Nechci podezírat pana kolegu, že to dělá právě proto, že se mu blíží volby. Určitě to dělá proto, že kdyby nebyl znovu zvolen, tak už by třeba tento návrh nemohl podat. Ale nezlobte se na mě. Naprosto v souladu s tím, co říkal zpravodaj, jsem přesvědčen, že to je chybný návrh, že to je špatná cesta, a připojuji se k návrhu zamítnout.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. S přednostním právem se hlásí pan předseda Milan Štěch, prosím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, poněkud zneužiji přednostního práva. Nebudu se vyjadřovat k tomuto tisku, chci se jenom s vámi rozloučit, protože možná, že s některými z vás se do Vánoc a do konce roku neuvidím. Za chvilku budu přijímat korejskou delegaci, která je u nás na česko-korejském hospodářském a kulturním fóru.

Chci vám poděkovat za spolupráci v letošním roce, popřát vám klidné, šťastné, spokojené svátky vánoční a do nového roku 2018 vše dobré, hlavně hodně, hodně zdraví.

Omlouvám se z dalšího jednání a ať se vám dobře daří! Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkujeme, pane předsedo. V tomto případě vaše absence je omluvitelná. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové. Když jsem uviděl ten návrh, tak musím říct, že jsem se velmi rozčílil. Tady ty masochistické způsoby nesnáším. My jsme v nějaké pozici, Senát, tak zase něco rozvíříme, jen ať se po nás každý vozí. Jaký to má cíl, jaký to má smysl? Tam už nějaké ty věci říkal pan kolega. Na rozdíl od pana kolegy, co byl přede mnou, jsem přesvědčen, že se jedná o volební kampaň kolegy, který to vymyslel. Já jsem proti tomu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego a jako zatím poslední se hlásí do rozpravy pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající. Přiznám se, že jsem se nestačil odhlásit, protože to, co jsem chtěl říct, bylo řečeno. Já to také považuji za populistický návrh, protože myslím, že stejně tak jako vy všichni ostatní, mám za to, že gró naší práce je v našich obvodech, v našich kancelářích senátních, v místních. Protože tam musí mít lidé možnost se s námi setkávat. Tento návrh zákona zásadně odmítám a souhlasím s tím, aby byl zamítnut a já pro to i zvednu ruku. A děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Jako poslední se hlásí zatím pan místopředseda Jaroslav Kubera. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já si teď nejsem, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, úplně jistý, jestli přijmete tu omluvenku pana předsedy Štěcha. Ať donese nějakou pozvánku písemnou agentuře, kterou nepochybně zřídíme, tak jako máme tu agenturu pro docházku poslanců a senátorů, které budeme ty omluvenky posílat, protože přece někdo musí vyhodnotit, jestli ta omluva je řádná nebo neřádná. A já tam vidím problém a zřejmě se budeme muset zeptat pana Outlého z toho úžasného dalšího úřadu, který jsme zřídili. Naštěstí pan senátor má na A4 ten návrh. On by ho jinak totiž musel vykázat do volební kampaně pro volby do Senátu ČR. Protože ten úřad nad námi bdí a okamžitě by mohl dát pokutu, že zneužívá a nezapočítává si to do nákladů. A teď nevím, jestli by se tam započítával ten plat, co ho to stojí. Prostě jednoduše řečeno, už jsme si toho nechali líbit dost. A jsou tu mnozí, kteří teď litují, že komusi podepsali cosi, aniž věděli co a on pak je vydíral a tahal je po novinách a dával billboardy – tento poslanec je protikorupční, tento je nejlepší a podobné věci. My se nemáme za co stydět. Ty peníze – a to se týká i pana senátora Čuby – nejsou na toho člověka. Ty peníze jsou na to místo. A jediný, kdo může hodnotit pana senátora Čubu, jsou jeho voliči. Pokud bude kandidovat nebo kdokoliv z nás. Ale nejsou to ti, kteří si myslí, že to jsou. Připomeňte si, jak píší média například o tom, že do našeho platu se započítává plat asistentů, dokonce nájemné za byt. Jak se má volič v tom vyznat? On si myslí, že opravdu je to součást našeho platu, ačkoliv my z toho vůbec nic nevidíme. To je jen administrativní krok. Ale oni vám to pěkně napočítají. Už jsem mnohokrát navrhoval, ať se na to vykašlou, ať máme jeden plat. Z toho si platíme telefony, cesty, náhrady, ale samozřejmě ten plat by nebyl 25 000. A to by opět vyvolalo: A proč je takto vysoký? A proč není takto vysoký? A oni si klidně budou málo telefonovat a ty prachy si nechají? To se jim telefonuje, když to mají zaplacený, atd. atd. Bohužel, musím vzpomenout Mirka Kalouska, který tehdy také podobně nenápadně sebral auta, zdanil náhrady – což je u ministra financí bývalého nevídané, náhrady jsou nesmysl zdaňovat. Vždycky novinářům říkám: A vy, když jedete do Teplic na reportáž a vy tam máte babičku a já to vím a vy k ní jdete na oběd, vy opravdu vrátíte tu část diety za oběd? Což podle zákona máte udělat? Samozřejmě, že ji nevrátí. A telefon máte také služební, vy si netelefonujete za své. Takže nevím, čeho se bojíme. Jsou to všechno – a toto je ještě legrácka.

Takových návrhů teď ještě uvidíme ze sněmovny... Když tam přijde miliardář - nejmenovaný, tak řekne: Myslím si, že poslanci by měli dělat zadarmo. Já to fakt nepotřebuji... A teď nemyslím, kupodivu, Andreje Babiše. Myslím toho s tou Brano zavírá samo, nebo jak se jmenuje. Také miliardář. Říkal: Já to budu dělat klidně zadarmo. Já jsem říkal: No, ty klidně ano. Ale ta ředitelka mateřské školky ta klidně ne. Protože ona byla zvolena do sněmovny a je ředitelka mateřské školky. To už nebude, pokud nebude klouzavý mandát, a když bude, tak stejně nebude. Jedna také, doufám, že nenaběhneme na totální nesmysl klouzavý mandát. Jestli nějaký ministr nechce být poslancem, pak ať se vzdá mandátu. To neudělá, protože kdyby ho náhodou vyhodili z vlády, tak se nemá kam vrátit. A on by chtěl klouzavý mandát, aby se vrátil zase zpátky. Takže nenaskakujme, jenom se připojuji k těm, kteří tady pregnantně takovéto návrhy .... a myslím, že jich teď bude, příští rok jich uvidíme celou řadu a pořád ze stejných míst. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Musím se kolegy Michálka maličko zastat. Nechtěl bych, aby to skončilo tady takovým křikem. Tím se veřejnosti neubráníme a dovolte mi jenom jednu poznámku. To, že sem pět let nikdo nepřijde, to není normální, to určitě není normální stav a říkat voliči počkej si, za pět let si zvolíš někoho jiného a mezitím se bude dít něco a já nevím co, to fakt není normální. V tomto smyslu bych se chtěl Libora Michálka zastat. Pak bych chtěl říct, že já v tom spíš vidím problematiku výkladu toho, co tam je napsáno. Protože když bychom to schválili, tak se budeme dlouho dohadovat, co to je jednací den, protože v paragrafu je napsán jednací den a dole je tabulka s procenty účasti hlasování a v tu chvíli si myslím, že máme absolutně dlouhou debatu, co je to jednací den. Jinak samozřejmě s mnohými těmi argumenty, které odsud padly, tak souhlasím. Jenom si myslím, že není úplně spravedlivé odsoudit nějakou snahu, která vznikla na základě nějakého stavu, který není normální.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A do rozpravy se hlásí pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Ten návrh není o hodnocení práce senátorů. Není to ani o tom, že by nějak měl práci senátorů dehonestovat. Domnívám se, co může Senát dehonestovat, je, pokud kupříkladu při té dlouhodobé nepřítomnosti někdo pobírá cestovní náhrady ve výši 100 %. To považuji za provokaci, to považuji za něco neudržitelného, a pokud se budeme tvářit, že to problém není, tak se pak nemůžeme divit, že budou sílit debaty o zrušení Senátu. Jak tady zazněly některé otázky, které se týkají toho kdo, co, jakým způsobem má posuzovat. Pokud se podíváte na dnes již platné znění § 38 odst. 1, tam je jasně řečeno, jak má ta řádná omluva vypadat. Také je tam jasně řečeno, kdo posuzuje to, jestli dojde nebo nedojde ke krácení náhrad. V tomto smyslu návrh nepřináší žádné novum. Je to skutečně postavené na důvěře. Pokud senátor nebo poslanec napíše v té své omluvě, že se neúčastní z důvodu nemoci, tak asi nikoho z nás tady nenapadne, že by se jelo do Zlína nebo kamkoli jinde, zkoumat, jestli ten člověk leží v posteli, jestli pije teplý čaj apod. Je to postaveno na tom, co bude uvedeno v důvodech příslušné omluvy. Jak tady zaznělo co je, co není opět plněním pracovních povinností, je zcela logické, jak tady byly zmíněny debaty se starosty, pokud senátor je přítomen na jednání zastupitelstva, vystupuje tam v souladu se svým právem, není nic jednoduššího, než právě tuto skutečnost napsat do důvodů, proč se nebude účastnit jednání pléna.

Byla tady otázka, jestli jsme schopni nastolit nějakou úplnou spravedlnost, samozřejmě, že nikoli, ale tady jde o to odstraňovat alespoň zjevnou nespravedlnost, tímto směrem tento návrh míří. K tomu posouzení přítomnosti, nepřítomnosti už jsem se vyjadřoval, znovu jenom odkazuji na § 38 odst. 1, který jasně uvádí, kdo je příslušný orgán. Takže tento návrh není populistický. Ten je čistě pragmatický. Ve chvíli, kdy občané v této zemi, pokud jsou v pracovní neschopnosti, tak jsou rádi, když pobírají 60 % platu, tak mi přijde jako poněkud bohorovné trvat na tom, že my budeme mít 100. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Protože se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Nyní se ještě vás zeptám, jestli se chcete dál vyjádřit k obecné rozpravě? Ne. Pan zpravodaj?

Poslanec Jiří Holeček:  Já se vyjádřím jenom velmi krátce. V diskusi tady vystoupilo 6 senátorů, sedmý byl ten senátor, který vám popřál hezké Vánoce. Konstatuji, že tady byl podán návrh na zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji vám, pane kolego. Nepadl návrh vrátit navrhovateli k dopracování, ale padl návrh na zamítnout, takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Dávám znělku k hlasování.

Aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 21. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 69 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 27, proti bylo 7. Návrh byl přijat.

Dalším bodem bude

 

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2018

Tisk č. 218

Pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 218. S těmito pravidly nás seznámí pan senátor Jan Veleba.

Prosil bych pana senátora Jana Velebu... Jestli je všechno v pořádku? Dobře, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Byl jsem požádán kolegou, předsedou našeho výboru, abych místo něho tento bod zpravodajoval. Já vás chci seznámit s tím, že na 17. schůzi VHZD, která se konala 8. listopadu tohoto roku, k pravidlům hospodaření senátorských klubů na rok 2018, s těmito výsledky.

Po úvodním slově Jana Vodrážky, čtu vám usnesení, po úvodním slově Jana Vodrážky, ředitele sekce ekonomicko-správní Kanceláře Senátu, a po rozpravě, která v podstatě byla v tom smyslu, že pravidla hospodaření se nezměnila na příští rok, takže byla všemi hlasy přítomných senátorů schválena. Tento návrh. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit pravidla hospodaření senátorských klubů na rok 2018, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Jana Hajdu, kterého zde zastupuji,

III. pověřuje předsedu výboru, předložit toto usnesení předsedovi Senátu,

IV. žádá předsedu Senátu PČR, aby tento bod byl zařazen na jednání dnešní schůze.

Dodávám k tomu znovu, že ta pravidla se nezměnila, že ten měsíční příspěvek na člena klubu je ve výši 6615 korun, tak jak je letos. Toť vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Protože neproběhla rozprava, asi se nebude pan zpravodaj k čemu chtít vyjadřovat. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jan Veleba, jak je uvedeno v senátním tisku č. 218. Aktuálně přítomno je 38 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 70 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 38, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji, tímto projednávání končí. My se vystřídáme pro samotný závěr jednání. Já si dovolím z tohoto místa vám popřát taky vše dobré, krásné Vánoce a hezký nový rok. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  My budeme pokračovat materiálem

 

Návrh usnesení Senátu k uplatňování zákona o střetu zájmů a vyjádření celostátních organizací obcí a měst

Usnesení VUZP vám bylo rozdáno na lavice, s jeho obsahem nás seznámí pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Protože obecně je ten problém poměrně dobře známý, tak se zkusím vyjádřit velmi stručně. My jsme někdy na konci roku 2016 projednávali návrh zákona o střetu zájmů a zároveň s tím do tohoto zákona byl včleněn návrh na potření střetu zájmů pana tehdejšího ministra financí Babiše, takzvaný lex Babiš, s tím, že ten návrh pozměňovací, který byl podán v Poslanecké sněmovně, byl do toho zákona o střetu zájmů včleněn, my jsme ho projednávali v Senátu. Přestože někteří senátoři, např. pan senátor Vícha, pan senátor Jirsa, pan senátor Kubera a další, upozorňovali na to, že ten zákon, tak jak je napsaný, může způsobit poměrně velké problémy ve fungování zejména malých samospráv, tak jsme nakonec z různých důvodů ten zákon schválili, následně, přestože ho potom pan prezident vrátil, tak byl přehlasován a zákon byl schválen, nyní je účinný.

A platný. Ještě tady je potřeba říct jednu věc, že přestože jsme ten zákon nakonec schválili, tak jsme aspoň udělali to, že jsme účinnost toho zákona posunuli o 9 měsíců, v dobré víře, že se někomu rozsvítí a že nakonec dojde k nějaké novele, která by těm největším problémům, které jsme při té debatě avizovali, odstranili. To se nestalo. Výsledek je na světě. To znamená, všichni jsme obdrželi dopis tří největších organizací, které sdružují naše obce a města. To znamená, dopis podepsaný předsedou Sdružení místních samospráv, panem Polčákem, předsedou Svazu měst a obcí, panem Luklem, a předsedkyní Spolku pro obnov venkova, paní Vrecionovou, s tím, že nám oznamují, že ta novela střetu zájmů v té podobě, jak dneska je účinná a platná, tak způsobuje, že postupně zejména neuvolnění starostové, místostarostové, příp. radní již odmítají nadále vykonávat své funkce nebo své pozice na úrovni místních samospráv a již nepočítají s tím, že by příště vstupovali do voleb, nebo dokonce dochází k tomu, těch konkrétních příkladů už je hodně, že ze svých pozic odstupují a vzdávají se pozice tu neuvolněného starosty, tu místostarosty, tu radního.

Ten důvod je zřejmý, spočívá v neúměrné tvrdosti toho zákona a jeho nelogickém přístupu k představitelům samospráv, který spočívá ve dvou věcech. Ta první je, že ten střet zájmů nebo ten zákon počítá s tím, že ta povinnost veřejných funkcionářů zveřejňovat své informace o stavu svého movitého a nemovitého majetku se vztahuje nepochopitelně dle mého názoru i na jejich rodinné příslušníky, příp. společníky ve firmách a podobně, což samozřejmě se těmto společníkům nebo někdy i zaměstnavatelům nelíbí, oni si potom musí vybrat, buď klid v rodině, nebo klid v zaměstnání, nebo práci neuvolněného starosty, místostarosty, radního. Jak to asi dopadá, si dovedete představit. Nakonec jsem to i sám popisoval. To znamená, ten zákon, kdybychom to převedli do řeči ústavní stížnosti, kterou jsme již podali, podepsalo ji 43 senátorek a senátorů, dochází k narušení nebo k porušení zásady uplatňování práv třetích osob na ochranu soukromí, na ochranu svých práv a svých osobních údajů.

Druhá věc, která v tom střetu zájmů nebo v tom zákoně o střetu zájmů je obsažena, je, že dle našeho názoru nad rámec toho, co je potřeba, aby ten veřejný činitel o sobě zveřejňoval, jsou zase ti jednotliví představitelé samospráv neúměrně administrativně zatěžováni. Dochází dokonce k tomu, že údaje, které oni musí sdělovat do toho elektronického dotazníku, jsou potom veřejně dostupné každému, aniž by ten, kdo se na ty údaje chce podívat, se musel jakkoli odanonymizovat. Jinými slovy je možné, aby si někdo sedl a díval se, kolik má na účtu, nebo jaké, já nevím, movité věci nad 500 000 korun vlastní starosta obce ve Strachoňovicích, v Olší nebo starosta, já nevím, Frýdlantu a podobně, dělal si různé tabulky, srovnání a případně to například i promítal veřejně o přestávkách hokejového zápasu v hospodě. To všechno je možné, to všechno ten zákon umožňuje.

My jsme přesvědčeni, ta ústavní stížnost, která byla podána, to dokladuje, že to není správné, že je potřeba ten zákon změnit. Abychom tomu napomohli, tak tady dneska před vámi stojím a prosím vás, abyste vyhověli návrhu, který přijal jednomyslně VUZP. Ten návrh toho usnesení říká, že náš výbor vzal na vědomí ten dopis, o kterém jsem hovořil, to znamená těch třech organizacích, které sdružují naše obce a města, a dále výbor konstatoval, že aplikace toho zákona o střetu zájmů včetně centrálního registru oznámení a metodiky k podávání oznámení veřejnými funkcionáři ministerstva spravedlnosti nepřiměřeně zasahuje do soukromí veřejných funkcionářů a zároveň i do práv třetích osob, dále konstatoval náš výbor, že při projednávání návrhu zákona pod senátním tiskem 335, v 10. funkčním období, upozorňoval Senát na nejasnosti v zákoně a možné problémy při jeho aplikaci, které se potvrzují, Senát pozměňovacími návrhy, jak jsem o tom také již říkal, upravil znění a posunul účinnost. Přesto považuje v dnešní době Senát některá ustanovení zákona č. 159/2006 v platném znění, zejména v souvislosti s metodickým výkladem ministerstva spravedlnosti, za porušující základní práva a svobody, zaručená ústavou a listinou práv a svobod. A teď to nejdůležitější, kvůli čemu tady jsme, že výbor, následně je to potom i v usnesení, které je navrženo pro Senát, vyzývá vládu ČR k urychlené přípravě návrhu novely zákona č. 159/2006 Sb., směřující především k přiměřené ochraně práv a svobod třetích osob a k odpovídající ochraně osobních údajů veřejných funkcionářů. Tolik výňatek z usnesení výboru, který máte před sebou. Zároveň jako navrhovatel si dovoluji upozornit i na to, že máte před sebou i návrh usnesení, které výbor navrhl, aby přijalo plénum Senátu. Protože to usnesení je velmi obdobné usnesení, které přijal výbor, tak ho nebudu znovu číst, neboť ho všichni máte k dispozici.

Takže jako navrhovatel na závěr si jednak dovoluji vás poprosit, abyste usnesení, které máte před sebou navržené, podpořili, a tím napomohli tomu, aby vláda začala konat. Dále znovu připomínám, že Senát v tomto okamžiku už podal ústavní stížnost a poděkuji i nepřítomnému senátorovi, panu Ivo Valentovi, že zprostředkoval její sestavení, to se také sluší, myslím. A ještě třetí věc, o které bych rád informoval, že jsme zůstali pouze u ústavní stížnosti a formulace toho usnesení již, jsem se z pověření našeho výboru spojil i s některými poslanci Poslanecké sněmovny PČR. V tuto chvíli je připravena již poslanecká novela zákona o střetu zájmů, která by v tuto chvíli měla alespoň udělat jedinou věc, protože zase těch problémů je více, ale pokud chceme aspoň to nejhorší odstranit, tady jediná věc by byla, že by z těch povinností zveřejňovat ty movité a nemovité věci a činit majetková přiznání byli vyňati neuvolnění pracovníci nebo neuvolnění funkcionáři samospráv. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje, navrhuji, aby se jím stal pan senátor Petr Šilar, kterého se zároveň ptám, zda s rolí souhlasí? (Petr Šilar souhlasí.) Ano. Kývá. Takže budeme o tomto návrhu po znělce hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 18. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 71 se z 34 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 18 pro vyslovilo 30, proti byl 1. Návrh byl přijat. Pane Šilare, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím. Slovo má zpravodaj, který nás provede hlasováním.

Senátor Petr Šilar:  Kolegové, kolegyně, ještě dříve, než předložím návrh na usnesení, tak by mě docela zajímalo, kdo má něco proti mé osobě jako zpravodaji. Jeden hlas jsem zaznamenal proti, tak nevím, jestli to nemám brát osobně. Ale to není podstatné.

Já jsem chtěl ještě doplnit k tomu, než přečtu návrh usnesení, k celé té záležitosti kolegu Vystrčila, on to v závěru řekl, že tato iniciativa vznikla na podnět, tady se pochlubím, se starosty z mého regionu, konkrétně z našeho mikroregionu, kteří připravili prohlášení, které pak šlo na Svaz měst a obcí a Svaz místních samospráv. V současné době to prohlášení, kteří nesouhlasí s tím zákonem, má více jak 200 podpisů, pouze tedy v Čechách. Na tom ještě byla konta některých regionů z Moravy, někteří starostové nás právě vyzývali k tomu, abychom přijali ústavní stížnost. Já jsem v té době nebo jsme nějak společně, já bych tady chtěl ještě poděkoval, jak děkoval Miloš, tak bych chtěl poděkovat naší legislativě, protože jsme s tím návrhem novely zákona původně mysleli, že bychom to předložili jako senátní novelu, ale ukázalo by se to velmi zdlouhavé. I návrh té novely byl předložen. Díky našim legislativcům, kteří ji rychle zapracovali, tak jsme mohli tento návrh poslat právě do Poslanecké sněmovny, kde v současné době probíhá konzultační schůzka, poslanci to vzali za své a předloží to jako společný návrh poslanců, abychom pomohli té novele zákona.

Nyní vás žádám, abychom přijali to usnesení Senátu, které tady kolega Vystrčil přečetl, navíc to máte všichni na stole, před sebou, s tím, že zdůrazňuji bod číslo 4, že Senát vyzývá vládu ČR k urychlené přípravě návrhu novely zákona 159/2006 Sb., směřující především k přiměřené ochraně práv a svobod třetích osob a k odpovídající ochraně osobních údajů veřejných funkcionářů. To je z mé strany vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego. Můžeme přistoupit k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 18. Zahajuji hlasování. Ano, už se spustilo. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 72 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 18 pro vyslovilo 31, proti byl 1. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto tisku.

A přistoupíme k projednání

 

Informace o aktuální situaci v rámci státní podpory sportu ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

Prosím pana senátora Jaroslava Větrovského, aby se ujal role navrhovatele tohoto bodu. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já se pokusím být velmi stručný v tomto pozdním čase, nicméně se skupinou senátorů, kteří jsme vám dali na stůl návrh usnesení, tedy s kolegy Zemanem a Ivo Valentou jsme si dovolili dát na program a jsme rádi, že tedy jsme na program dnešního jednání zařadili i informace o tom, jakým způsobem je v současné době financován sport, protože určitě drtivá většina z vás má informace o problémech, které s touto věcí souvisí.

Na úvod mi tedy dovolte říci, že o problému s financováním sportu jednal podvýbor pro sport na svém jednání před minulým jednáním pléna Senátu, bohužel, na program pléna Senátu problematika nepodařila zařadit, tudíž jsme o ní nejednali.

Ve stručnosti, o co nám jde. Jde nám o to, že v současné době ministerstvo školství vypisuje zhruba 10 dotačních programů, jsou problémy ve dvou dotačních programech, v tzv. programu 4 a programu 5. Zejména program 4 je problematický. Jedná se, starostové určitě budou vědět, o program, ve kterém prostřednictvím České unie sportu střešních sportovních organizací, tedy jednotlivých sportovních svazů, plynou prostředky na kluby, na jejich provoz a údržbu, a to zejména u těch klubů, které mají svá sportoviště v majetku či v dlouhodobém nájmu či ve správě.

Chci jenom říci, že třeba pro Jihočeský kraj činily tyto prostředky, tyto dotační prostředky na provoz a údržbu tělovýchovných zařízení, v roce 2015 pro Českou unii sportu zhruba 1,4 milionu korun, pro Fotbalovou asociaci 1,18 milionu korun. V roce 2016 pro Českou unii sportu zhruba 1,5 milionu a pro Fotbalovou asociaci 800 tisíc korun. Jedná se o prostředky, které jsou dále distribuovány na ty nejmenší prvky sportovního prostředí, to je tedy zejména na venkovské tělovýchovné jednoty, které z nich hradí své provozy, svoji údržbu. Ve chvíli, kdy tento dotační program je zastaven a není vyplácen, jsou tedy ohroženy právě ty nejmenší tělovýchovné jednoty, které působí na venkově v té první linii sportu. Proč že program 4, který právě tady zmiňuji, to je tedy ten program, který řeší provoz a údržbu tělovýchovných zařízení, proč že není vyplácen. Není vyplácen proto, že ministerstvo školství disponuje ještě expertním stanoviskem ministerstva financí a právními rozbory o tom, že v podstatě prostředky nelze posílat jednotlivým klubům prostřednictvím takzvaných střešních sportovních organizací, to znamená, že ve své podstatě ministerstvo školství nemůže poslat prostředky České unii sportu či třeba Fotbalové asociace, a ta je nemůže posílat zpátky nebo distribuovat dále na jednotlivé kluby. Toto je možné pouze z tzv. pobočných spolků, které jsou zejména součástí České obce sokolské, ale v drtivé většina sportovních střešních organizací, jako je Česká unie sportu či Fotbalová asociace, Český svaz ledního hokeje a tak dále, zkrátka toto možné není.

Jak jsem říkal, jednotlivým tělovýchovným jednotám, jednotlivým sportovním klubům tyto prostředky schází, jsou to prostředky, se kterými počítaly. Přináší poměrně značné problémy. Ještě si dovolím říci, že třeba Fotbalová asociace pro letošní rok žádala o 68 mil. korun pro 334 klubů, to jsou obrovské sumy peněz a obrovské kvantum jednotlivých sportovních subjektů, které o prostředky žádaly.

Samozřejmě, že ministerstvo školství, určitě pan ministr bude chtít vystoupit, určitě si myslím, že slovo dostane, disponuje právním názorem, že není možné ty prostředky prostřednictvím střešních sportovních organizací distribuovat, samozřejmě, že jednotlivé sportovní střešní organizace, jako je unie sportu či Fotbalová asociace, mají své právní posudky, že toto možné je. Já tady mám k dispozici právní rozbor advokátní kanceláře, která ho zpracovávala pro Fotbalovou asociaci ČR, ze které vyplývá, že ve své podstatě, když to řeknu zjednodušeně, je možno poskytnout prostředky z ministerstva školství prostřednictvím unie sportu či Fotbalové asociace na kluby za předpokladu, že respondentem té smlouvy o poskytnutí dotace budou právě ty tři dotčené subjekty.

Myslím si, že to zatím stačí pro tuto chvíli. Návrh usnesení, tak jak jsme jej s kolegy připravili, máte na svých stolech a další návrh usnesení ještě připravil Míra Nenutil, rovněž ho máte na svých lavicích.

Ode mne je to zatím všechno a budu očekávat rozpravu k tomuto bodu.

Ještě prosím poslední věc, na tu jsem zapomněl, a to je, že celá patálie s financováním sportovních aktivit nedopadá pouze na sportovce, ale začíná dopadat i na představitele měst a obcí, protože žádný osvícený starosta – a věřím, že starostové mi to potvrdí – nenechá padnout své sportovce a ve své podstatě tito sportovci přijdou za svými představiteli měst a obcí a budou žádat o zvýšení příspěvků a prostředků na provoz a údržbu sportovních zařízení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby zpravodajem se stal senátor Miloš Vystrčil, kterého se zároveň ptám, zda souhlasí. Ano, kývá, souhlasí, a po znělce budeme o tom hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 18. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se z 34 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 23, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím kolegu Vystrčila, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, aby k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A poprosím nyní nejpovolanějšího o úvodní slovo, a to ministra školství, mládeže a tělovýchovy Stanislava Štecha. Pane ministře, vítám vás v Senátu. Máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech:  Dobrý podvečer, dámy a pánové, vážený pane předsedající, senátorky a senátoři, děkuji vám za to, že jste mi poskytli unikátní možnost se rozloučit čtyři nebo pět dní před ukončením mé mise jako ministra školství. Já jsem si právě docela i vybojoval, abych tady mohl být, protože jsem si říkal, že to je moje poslední příležitost, kdy mohu takto veřejně vystoupit.

Informaci bych zahájil jinak, zahájil bych ji pozdravem Čus!

To, co tady zaznělo, se velmi podobá tomu, co slýchám už dva měsíce od představitelů České unie sportu, přičemž některé údaje jsou silně zkreslené, přátelé!

Jenom na okraj. Zastavení programu IV. spočívá v tom, že bylo vyplaceno 130 mil. Kč k dnešnímu dni v programu IV, z žádosti, které byly v souladu se zákonem, a těchto žádostí bylo za 148 mil. Kč. Jinde tam byly ještě jiné nedostatky. A problém je v tom, že v roce 2005 bylo rozhodnuto o tom, že řekl bych skončí zlatá léta devadesátá a skončí praktiky ještě z uplynulé dekády a budeme stále více směřovat prostředky k přímé podpoře klubů, jednot, organizací, sportování dětí a mládeže. To samozřejmě vyvolává jisté zneklidnění v organizacích, které přerozdělují tyto prostředky.

Jenom na okraj. Už minule jsem argumentoval na Podvýboru, že například tyto střešní organizace a některé svazy, jako FAČR, si i před touto změnou, která nastala, žádaly třeba prostředky pouze pro 9 % svých klubů a jednot. Ptal jsem se několikrát, co těch ostatních 91 %? Nedostal jsem nikdy odpověď.

Chtěl bych říci, že pokud jde o prostředky, ministerstvo školství v roce 2016 z desítky neinvestičních programů státní podpory sportu poskytlo 2 mld. 65 mil. Kč, v letošním roce bylo již vyplaceno 3 mld. 838 mil. Kč.

Každý program má svůj cíl, ale účel dotace je bohužel někdy podobný. Některé svazy mají velké problémy s respektováním zákona č. 218 o rozpočtových pravidlech, že dotaci spotřebovává příjemce a svaz se nemůže chovat jako zprostředkovatel dotace, ale ani nemůže pomyslně sloučit dotace z různých programů a ad hoc je užívat pro podporu sportovních činnosti

Jsem rád, že to tady pan předkladatel zmínil, protože jsem se nenechal ukolébat stanovisky pouze našich právníků a vyžádal jsem si je tedy úplně u kováře, nikoliv u kováříčka, tedy u právníků ministerstva financí. Byli jsme velmi důrazně upozorněni, a byly i nálezy NKÚ. A já jsem velmi nerad na vládě před třemi týdny stál proti nálezu NKÚ o pochybení financování českého sportu v letech 2012 až 2015. Těžko se mi zdůvodňovalo, že nebylo respektováno asi pět nebo šest základních pravidel.

Z toho chci říci. Ano, já rozumím tomu, že v situaci, kdy se pořád čekalo, že všechno půjde postaru, velmi zneklidní chování toho, že jsem to nakonec zrušil po velkém váhání. Pořád jsem hledal cestu, jak by šlo financovat provoz ještě za těch pravidel, jaká byla vyhlášena před mým nástupem, ale prostě to nešlo. Čili jinými slovy, proto tam bylo takové to rychlé znovuvyhlášení, protože jsme prostě chtěli být konformní s nálezem NKÚ a s nálezy právníků.

K programu č. IV. Provoz a údržba. Tento program je dotačně relativně malý. Říkám, relativně malý, tam bylo 130 milionů, jinde byly miliardy. Ale abychom tady úplně nezamačkávali všechny slzy nad tím, jak to bylo všechno vyhubeno atd. Program č. V. na činnost svazů, o kterém se také mluví, byl zvýšen z roku na rok ze 739 mil. Kč na vyplacení 1 mld. 300 mil. Kč. I kritizovaný program IV. na provoz, jak jsem již říkal, na 130 mil. Kč. Program VIII. na činnost klubů z 313 mil. Kč v roce 2016 na 690 mil. Kč v roce 2017. Celkový nárůst jenom neinvestic je tedy asi o 1 mld. 700 mil. Kč.

V situaci, kdy jsem se ptal těchto představitelů, jak to dělají s těmi 91 procenty a kde tedy ta bída, vychladnoucí tělocvičny za 10 tisíc korun apod., tak nastal povzdech jednoho z představitelů, tenkrát ještě jediné neobviněné právnické osoby, tak on mi řekl, že to budeme muset z nějakých prostředků, které teď přece jen svazy ještě nějak mají.

Já tomu rozumím. Ano, tento program byl určen na provoz, měly se z toho platit provozy přímo i jednot. Ale jsme v situaci, která je situací krizového řízení. A chci vám říct jednu věc. Jsem velmi spokojen se svými kolegy, se zcela obměněným týmem na sekci sportu, co dokázal za pět měsíců. Prosím vás, nemyslete jenom na investice a na akci Pelta v této chvíli. Těchto problematických věcí je víc, a víc nemohu říkat. Jenom chci říci, že jsme museli začít od nuly s programy. A jsem velmi spokojen s tím, jak kolegové tyto věci zvládli, přičemž velmi rozumí oddílům, jednotám a všem, co tady bylo popsáno, že když se jim sděluje z jejich svazů a střešních organizací, netopí se proto, že to zlé ministerstvo ... Rozumím. Ale buďme také trochu realističtější.

Pokud jde o program VIII., chci se k tomu obrátit a obrátit se k tomu, co je možné a rychle udělat pro rok 2018 a roky další. Přátelé, nesněme, pokud zrovna spíme, protože máme 7. prosince a něco vyplácet znovu znamená opět nějak vyhlásit. Tak to ani náhodou. Nemůžeme řešit zpětně něco, co, jak vidíte, nezavání ani zdaleka katastrofou. Ale to, co musíme, aby se tato věc neopakovala.

A musím říct, že intenzivní jednání, vyjednávací tým, který byl sestaven, ingerence nových poslanců, za ingerence nového budoucího ministra školství ukazuje, že my jsme schopni při navyšování dotace programu 8 a 5 dostat tam takové prostředky, aby bylo možné právě předejít problémům, se kterými jsme se setkali v tomto roce. Jenom na okraj. Ta osmička má činnost klubů a organizací se zvyšuje v roce 2016 350 mil., v roce 2017 700 mil. a v roce 2018 navrhujeme sportovnímu prostředí, se kterým právě jednáme, aby to byla 1 200 mil. Kč. Totéž se týká programu 5 a je možné prostředky na provoz tam úplně hladce najít, pokud vidíte, že i dnes žádají o 130 mil. nebo je tam alokace 200, 250 mil. Čili problém by rozhodně neměl nastat. Bude to samozřejmě práce obtížná, představy nového premiéra a budoucí vlády jsou možná nějaké jiné, reorganizační apod., ale v tom problém vůbec není. Ten problém je v pravidlech, ten problém je v lidech, v transparentnosti celého procesu. V tom je problém. A tady já si myslím, že pokud chceme řešit a my tady nevím, proč bychom vedli s kolegou Větrovským spory, co je členský spolek, proč není v občanském zákoníku, proč? To ať si právníci vyřeší a ať tedy podají novelu zákona o podpoře sportu. A pak nemusí. Ne já. Já jsem si celkem užil půl roku. Ale nový ministr pak nebude muset řešit to, že on bude interpretem práva a vykladačem toho, jestli tam je to spolek a může dostat (Jednacím sálem se rozeznívá melodie mobilu ...) a nemůže a kdo ho bude kontrolovat. Děkuji vám. Myslel jsem si, že je to signál k ukončení ... (Předsedající: Ne, já řídím Senát ... ale melodie je fascinující ...) Pane předsedající, já jsem právě skončil.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Také to funguje naprosto přesně. Děkuji vám, pane ministře. A protože do rozpravy se nikdo ne .... a přece. Miroslav Nenutil. Jenom jsem to zkoušel. Věděl jsem, že to tak nebude.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Přestože jste dostali na lavici ode mne druhý papír, neberte to, prosím vás, jako alternativu, nýbrž – a teď bych to vysvětlil. Chci říct, že si vážím iniciativy kolegů z podvýboru pro sport a z 90 % bych se pod návrhy usnesení podepsal. A možná mi potom i dáte za pravdu po vystoupení teď pana ministra a přečtete-li si první verzi, tak ta jasně a věcně reaguje na současný stav. Sám pan ministr říkal, že za 4 dny končí, ten nový možná bude jmenován. Bude mu určitě nějakou dobu trvat. Rok 2017, o kterém se mluví v prvním usnesení, v tom prvním návrhu usnesení, je už pasé. Návrh toho druhého usnesení řekněme toho mého v uvozovkách, i když samozřejmě nejsem jediným autorem, nahlíží trošku do budoucnosti na rok 2018 a ty další. Inspirovala mě tolik z toho důvodu, že v prvním návrhu jsou některé – no, minimálně jeden legislativní nedostatek, takže by stejně nemohlo dojít k tomu, co bylo asi primárně záměrem toho prvního usnesení. Neříkám vám, že můj návrh usnesení je jediný správný a naopak ten první, že by měl znít úplně jinak. Zkuste se nad tím zamyslet a panu předsedajícímu, resp. panu navrhovateli – nebo já teď nevím, jak správně pojmenovat tu poměrně nezvyklou funkci – navrhnout, aby nechal hlasovat o usneseních, nikoliv o jednom nebo druhém, aby pan senátor Větrovský pak nechal hlasovat o jednotlivých částech obou usnesení, přičemž podotýkám, že je to pouhých 6 hlasování. Děkuji, že jste se nad tím zamysleli a věřím, že ať bude přijata ta či ona část jednoho nebo druhého usnesení, v roce 2018 by ty problémy už nastat neměly. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore a protože se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele. Ano, chce se vyjádřit.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Jenom velice kraťounce. Prostřednictvím pana předsedajícího, pane ministře, já fakt nesním, já normálně žiji na maloměstě a žiji v realitě, takže vím, jaké problémy jsou. Když spím, fakt nesním. To pokládám trochu tedy za unfér. Další věc je ta, že je dobře. My program 4 nevyplatíme pro rok 2017, že to nejde, tu kuchařku jsme nenašli, tak se s tím smíříme a necháme to být. Dobře. I to je možnost. A myslím, že se nám podařila ještě jedna věc, a to je nádherně tady smíchat jablka a hrušky. My jsme tady dali do jedné množiny programy na činnost a programy na provoz a já tady hovořím o programu 4, který je ten problematický, který jednoty nedostaly a očekávaly ho. To je moje reakce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a poprosím pana zpravodaje, chce-li se vyjádřit?

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Musím se vyjádřit, neboť mým úkolem je nyní navrhnout, jakým způsobem budeme hlasovat a informovat o proběhlé rozpravě. V rozpravě vystoupily dvě osoby, jednak pan ministr školství Štech a pan senátor Nenutil s tím, že v rámci vystoupení pana senátora Nenutila a teď se na to trošku ptám – také zmínil návrh na usnesení, které máte všichni na svých lavicích, a řekl, že to nebere jako alternativu. Mám tomu rozumět, že to může být komplement? Dobře. Takže takto s tím mají déle pracovat. To znamená, máme před sebou tím pádem dva návrhy na usnesení. Jeden návrh je návrh, který předkládá pan navrhovatel, pan senátor Větrovský, a ten vychází z usnesení, které přijal podvýbor pro sport a ten má tedy celkem 2 římské části – I. konstatuje, II. vyzývá a II. má a) a b), a pak máme k dispozici návrh pana senátora Nenutila, který má tři části I., II., III. Pokud to máme brát jako komplement, tak teď si, pane předsedající, dovolím a vám ostatním také navrhnout, aby to mělo logiku, tak mi vychází to, že bychom měli hlasovat následujícím způsobem: Nejdříve bychom hlasovali o návrhu I. pana senátora Nenutila. To znamená, že bereme na vědomí informaci pana ministra Štecha. Potom bychom hlasovali o I. pana Větrovského. To znamená, buď konstatujeme nebo nekonstatujeme, že jsme nespokojeni se stavem financování sportu. Následně bychom hlasovali o II. a III. pana senátora Nenutila, za sebou prvně II., potom III., kde tedy bychom něco doporučili podvýboru a požádali předsedu podvýboru, aby případně něco udělal, přičemž upozorňuje, že II. a III. by se hlasovaly najednou, protože odděleně to nemá logiku, a potom bychom hlasovali II. pana senátora Větrovského, a to odděleně a) a b), neboť jak jsem zaregistroval, to b) – tam se pan senátor Větrovský liší názorově s panem ministrem, neboť tam se říká, aby byly urychleně peníze za rok 2017 vyplaceny a pan ministr říká, že už byly vyplaceny. Takže tam se lišíme. Abychom si to uvědomili, vy to všichni tím pádem víte a teď se rozhodnete, komu uvěříte, resp. neuvěříte nebo jak to tedy budete celé řešit. To je můj návrh na hlasování a samozřejmě potom ještě v rámci toho hlasování to budu znovu opakovat, o čem hlasujeme, ale nyní dávám tento návrh a spíše poprosím pana předsedajícího, jestli by nějak zjistil, zda je to takto akceptovatelné.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Je to jenom na vás, pane zpravodaji. Vy nás jistě provedete úspěšně hlasováním...

Senátor Miloš Vystrčil:  Nevidím tady nikoho, že by protestoval. Tím pádem si dovolím navrhnout, abychom nejdříve hlasovali o I. pana senátora Nenutila, tzn. Senát Parlamentu České republiky po projednání bere na vědomí informaci o aktuální situaci v rámci státní podpory sportu, podanou prof. Stanislavem Štechem, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. O tom budeme nyní hlasovat.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 74 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 17 pro vyslovilo 31, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Můžete pokračovat, pane zpravodaji.

Senátor Miloš Vystrčil:  Druhá věc, o které bychom hlasovali, je, že Senát Parlamentu České republiky konstatuje nespokojenost se stavem financování sportu v ČR a požaduje zjednání okamžité nápravy.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 75 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 25, proti byl jeden, návrh byl přijat. Můžeme pokračovat, pane zpravodaji.

Senátor Miloš Vystrčil:  Nyní budeme hlasovat o následujících bodech:

Senát Parlamentu České republiky doporučuje podvýboru pro sport VVVK Senátu Parlamentu ČR dále jednat s MŠMT ve věci státní podpory sportu tak, aby v budoucnu nedocházelo ke komplikacím a zpožděním ve financování sportovních organizací a činností, a ještě k tomu žádá předsedu podvýboru pro sport VVVK, aby o výsledcích jednání, dle bodu předchozího, písemně informoval členy Senátu Parlamentu České republiky.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 76 z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 17 se pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Senátor Miloš Vystrčil:  Další, o čem budeme hlasovat:

Senát Parlamentu České republiky vyzývá MŠMT ČR, aby změnilo podmínky dotačního programu IV a V tak, aby bylo zabezpečeno financování provozu a údržby tělovýchovných jednot a sportovních klubů, bez ohledu na to, zdali se jedná o pobočné nebo členské spolky.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 77 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 17 pro vyslovilo 21, proti byli 3.

Návrh byl přijat.

Senátor Miloš Vystrčil:  A poslední:

Senát Parlamentu České republiky vyzývá MŠMT ČR, aby zabezpečilo vyplacení veškerých dotací z programu IV – údržba a provoz sportovních zařízení zpětně pro celý rok 2017 (teď si uvědomuji, že jsem se neptal na názory...) Asi tady v tomto případě by bylo dobré, aby řekli svoje stanovisko jak navrhovatel, tak předkladatel...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Promiňte, pane zpravodaji, nejsem si úplně jist, jestli tady pan ministr může vyjadřovat stanoviska... On jenom díky mé dobrotivosti sedí u stolku zpravodajů... (Pobavení v Jednacím sále.)

Senátor Miloš Vystrčil:  Ano, máte pravdu. Ale my to všichni víme, jaké má stanovisko... Omlouvám se, děkuji za uvedení do správných kolejí...

Takže tolik ode mě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Můžeme tedy hlasovat? (Ano.)

Zahajuji hlasování.

Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 78 z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 17 se pro vyslovilo 18, proti byl jeden.

Návrh byl přijat.

Senátor Miloš Vystrčil:  Tolik ode mě. To je všechno, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A protože to byl poslední bod dnešního jednání, tak mi nezbývá, abych vám všem popřál požehnané Vánoce. Připravte se, že rok 2018 bude opravdu, ale opravdu „mazec“!

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech:  Dámy a pánové, já vám také přeji hezké Vánoce. Děkuji za tuto možnost. Jenom mám problém s tím usnesením, protože to první zahrnuje výzvu k protiprávnímu jednání, ty členské spolky, a to druhé je fait accompli, to je hotovo... Ale děkuji, jsem rád, že to mohlo taky někde veřejně zaznít – tedy moje stanovisko. Děkuji moc a hezké Vánoce!

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ale nakonec váš nástupce si to hezky užije... (Potlesk.)

(Jednání přerušeno v 17.47 hodin.)