Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 05.04.2018

(2. den schůze – 05.04.2018)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 13. schůze Senátu. Máme tady omluvy z dnešní účasti. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Eliška Wagnerová, Peter Koliba, Daniela Filipiová, Jan Žaloudík, Alena Šromová, Jiří Carbol, Tomáš Jirsa, Karel Kratochvíle, Miluše Horská a ještě Jaromír Jermář.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Jen připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Ještě se omlouvá pan senátor Homolka – pro záznam.

Dostáváme se k našemu dnešnímu programu. Prvním bodem našeho dnešního programu je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii

Tisk EU č. N 095/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 095/11 a N 095/11/01. Vítám u nás v Senátu paní ministryni práce a sociálních věcí Jaroslavu Němcovou. Prosím ji, aby nás seznámila s těmito materiály. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jaroslava Němcová:  Ještě jednou také za mě, dobrý den. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Evropská komise předložila návrh směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii s cílem podpořit předvídatelnost pracovněprávních vztahů a zajistit základní ochranu všem pracovníkům v EU.

Směrnice má nahradit stávající směrnici Rady 91/533/EHS o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, a to s tím, že dojde k nahrazení současných informačních povinností zaměstnavatele vůči zaměstnancům novými a upřesněnými informačními povinnostmi, které budou lépe odpovídat vývoji na pracovním trhu. Kromě toho má mít nová směrnice širší osobní působnost a má stanovit některá zcela nová, evropským právem dosud nestanovená individuální práva pracovníků a minimální požadavky týkající se pracovních podmínek v rámci EU.

Nový soubor minimálních pracovněprávních standardů omezuje délku případné zkušební doby. Stanoví obecné pravidlo, že pracovníkovi nelze bránit v práci u jiného zaměstnavatele mimo jeho rozvrh pracovní doby. Zakotvuje právo na větší předvídatelnost pracovní doby a na přiměřenou lhůtu, v níž má být pracovník s rozvrhem pracovní doby předem seznámen. Umožňuje pracovníkovi požádat o přechod na jinou, předvídatelnější a jistější formu zaměstnání. Prosazuje právo pracovníka na bezplatnou povinnou odbornou přípravu. (Předsedající: Paní ministryně, promiňte, chviličku vás přeruším. Je tady mírně rušno...) Děkuji.

Česká republika v obecné rovině podporuje snahu Evropské komise o řešení negativních vlivů na moderním trhu práce.

Pokud jde o předložený návrh, bude ČR usilovat o to, aby výsledná právní úprava byla vyvážená a jednoznačná.

Návrh směrnice je podle našeho názoru potřeba dopracovat, a to zejména ve smyslu upřesnění některých definic a pojmů, včetně definice pracovníka a vyjasnění významu některých ustanovení.

Projednávání návrhu směrnice, které probíhají v rámci pracovní skupiny pro sociální otázky Rady EU je teprve na samém počátku.

Zatím se zdá, že i řada dalších členských států nepovažuje návrh ve stávající podobě za dostatečně jasný a přesný. Lze tudíž očekávat detailní diskusi nad jednotlivými ustanoveními navrhované směrnice.

Jednání pracovní skupiny na MPSV se aktivně účastní a věnuje mu maximální pozornost.

Tolik na úvod z mé strany. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní předkladatelko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 095/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Dobré ráno. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si vás seznámit s návrhem výboru pro záležitosti Evropské unie k projednávanému tisku.

Tento tisk byl projednán na 20. schůzi výboru pro záležitosti Evropské unie dne 8. března 2018.

A nyní doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu České republiky k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii:

Senát

I.

1. oceňuje úsilí Evropské komise o řešení problémů na trhu práce;

2. má za to, že návrh směrnice může mít pozitivní dopad na určitou kategorii zaměstnanců v prekérních pracovněprávních vztazích, kteří by v případě přijetí tohoto návrhu získali ochranu, na kterou dosud nemají právo.

3. zdůrazňuje současně, že pouze vyvážený, právně nerozporný, významově určitý a řádně odůvodněný návrh je schopen zajistit požadovanou konvergenci a jednotnou aplikovatelnost závazků vyplývajících z diskutované části pracovního práva na evropském pracovním trhu.

4. vyjadřuje pochybnosti, zda je návrh směrnice ve stávající podobě schopen naplnit proklamované cíle, a to z důvodů uvedených níže;

II.

1. podporuje v obecné rovině povinnost poskytnout zaměstnanci příslušné informace ještě před zahájením výkonu práce v pracovněprávním vztahu;

2. upozorňuje, že v návrhu směrnice není dostatečně upřesněná její osobní působnost, která může na pracovněprávní trh EU vnést více právní nejistoty a vyústit v nejednotnou aplikaci této směrnice napříč členskými státy;

3. poukazuje v této souvislosti na příliš obecné definice pojmů pracovník, zaměstnavatel a pracovní poměr, které neposkytují právní jistotu a mohou vést k výkladovým potížím; není také zcela jasné, zda se směrnice bude vztahovat i na práce cizí domácnosti, na osoby samostatně výdělečně činné nebo na osoby pracující na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti;

4. považuje za nejasný pojem „referenční hodiny a dny“ zejména s ohledem na právo zaměstnavatele rozvrhovat pracovní dobu a nařizovat práci přesčas;

5. požaduje důkladnější vysvětlení v návrhu směrnice užívaných pojmů jako „rozvrh pracovní doby zcela nebo převážně proměnný“;

6. žádá vyjasnění a případně úpravu čl. 1 odst. 3, z něhož není patrné, zda se směrnice nemusí aplikovat na případy, kdy je pracovníkům rozvrhována pracovní doba nerovnoměrně v rámci určitého vyrovnávacího období;

7. vyjadřuje výhrady vůči ustanovením čl. 8 o paralelním zaměstnání, neboť není zřejmé, jak by se kontrolovalo dodržování bezpečnostních standardů vyplývajících ze směrnice 2003/88/ES;

III.

1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu, nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v Radě začaly výrazně odchylovat od postoje České republiky vyjádřeného v rámcové pozici vlády;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik zpravodajská zpráva a návrh doporučení výboru pro záležitosti Evropské unie k vyjádření Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se rovněž posadila ke stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásili dva kolegové. Prvním je pan senátor Jaroslav Kubera, místopředseda Senátu. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já jsem se rozhodl, aby to nevypadalo, že pořád jenom kritizuji evropské směrnice a nařízení, tak jsem se rozhodl přistoupit k problému aktivně a připravil jsem návrh usnesení, které za chvíli dostanete na lavice a ten zní takto:

Senát Parlamentu České republiky

1. považuje návrh směrnice za nadbytečný a neurčitý,

2. návrh není schopen naplnit proklamované cíle,

3. návrh vnáší na pracovněprávní trh právní nejistotu,

4. žádá vládu, aby návrh směrnice odmítla.

To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já mám jenom jeden dotaz na paní ministryni, protože v návrhu usnesení, který jsme dostali písemně od výborů, není o tom žádná zmínka. A já jsem v několika materiálech zaregistroval, že by přijetím této směrnice mělo dojít, podle mne, k významnému navýšení administrativy na straně zaměstnavatelů, a následně, protože informační povinnosti, které se u zaměstnavatele zvyšují vůči zaměstnanci, by také měly být kontrolovány státem, tak předpokládám, že by došlo ke zvýšení administrativní náročnosti z hlediska fungování i příslušných kontrolních státních orgánů.

Proto bych se chtěl zeptat paní ministryně, jestli si k tomu dávají nějakou analýzu a zda tato věc je pravdou, neboť v našem usnesení se tato připomínka nevyskytuje.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím a předpokládám, že se paní ministryně chce vyjádřit. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jaroslava Němcová:  Dovolím si na závěr už jenom dvě připomínky. Jednak, že budeme pravidelně a průběžně informovat o dění, o projednávání návrhu směrnice. A přesně tak, jak se ptal i pan senátor Vystrčil, první analýza, kterou mám od nás z úseku, nenasvědčuje zcela prvním domněnkám, že by se mělo jednat o nějakou extrémní zátěž. Ale nicméně, i dovětek toho byl takový, že je to v tak syrové formě, že se budou ujasňovat i v této oblasti informační povinnosti a další konkrétní věci. Čili dnes říct, že to bude administrativně více zátěžové pro zaměstnavatele, by asi nebylo relevantní.l

Pokud souhlasíte, nechala bych to v té rovině, že budeme pravidelně informovat o tom, jak se vyvíjí jednání ohledně směrnice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a poprosím o vyjádření paní zpravodajku.

Senátorka Šárka Jelínková:  Budeme samozřejmě hlasovat i o návrhu usnesení, kterým zde přednesl pan místopředseda Kubera.

Dovolím si k tomu jednu poznámku. Jelikož tato nová směrnice, byť je v syrovém stavu, jak říkala paní ministryně, reaguje nebo snaží se o revizi směrnice, která už je z roku 1991, a myslím si, že trh práce se od té doby opravdu velmi změnil, že se mění různé formy nestandardního zaměstnávání, flexibilní pracovní doba, sdílená místa, že je potřeba na to nějakým způsobem reagovat.

Nejsem pro to, aby se tato směrnice nebo vůbec její projednávání odmítlo, ale myslím si, že tady dostatečně zaznělo a je to i v našem usnesení, že v tomto stavu, v jakém je návrh směrnice předložen, není zatím nachystán na schválení a že to bude podrobeno ještě podrobné diskusi i ze strany ostatních členských států Evropské unie.

Za sebe budu samozřejmě podporovat, abychom hlasovali pro usnesení výboru pro záležitosti EU. Ale jako první bychom měli asi hlasovat o protinávrhu, který přednesl pan místopředseda Kubera.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to tak, paní senátorko. Ale musíme chvilku počkat, než nám pracovníci organizačního odboru rozdají návrh usnesení pana místopředsedy Kubery na stůl. Už se to rozdává.

Doporučuji ještě jednou přečíst návrh usnesení pana senátora Jaroslava Kubery.

Senátorka Šárka Jelínková:  Pro ty, kteří ještě nemají návrh usnesení u sebe, si dovolím znovu přečíst protinávrh pana senátora, místopředsedy Senátu Jaroslava Kubery k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (senátní tisk č. N 095/11).

Protinávrh kolegy senátora Jaroslava Kubery zní:

Senát

1. považuje návrh směrnice za nadbytečný a neurčitý,

2. konstatuje, že návrh směrnice není schopen naplnit proklamované cíle (v tom se shodneme v našich usneseních),

3. konstatuje, že návrh směrnice vnáší na pracovněprávní trh právní nejistotu (téměř totéž máme i v našem návrhu),

4. žádá vládu, aby návrh směrnice odmítla (v tomto se lišíme).

Budeme nyní o tomto protinávrhu hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dovolím si znělkou sezvat senátorky a senátory k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej tady přednesla paní senátorka Šárka Jelínková, to znamená o návrhu usnesení pana senátora Jaroslava Kubery.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 34 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 20, proti 20. Tento návrh byl zamítnut.

A nyní budeme hlasovat o návrhu, který je v usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, což je tisk N 095/11/02.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 35 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 36, proti 6. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji paní zpravodajce i paní ministryni.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Iva Valenty, Lumíra Aschenbrennera, Michaela Canova, Zdeňky Hamousové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích

Tisk č. 193

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 193. Návrh uvede navrhovatel senátor Michael Canov. Pan kolega Canov má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsme ve druhém čtení senátního tisku č. 193, s tím, že ze strany oponentů byl tento návrh kritizován z řady důvodů. Proto jsme vyvinuli maximální úsilí, abychom tyto námitky zmírnili nebo odmítli a spolu se senátní legislativou nebo za konzultace s nimi byl vypracován komplexní pozměňovací návrh, s tím, že tento komplexní pozměňovací návrh přijal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, takže se stal součástí tisku č. 193/4 a nemusí být nyní načítán.

V tomto komplexním pozměňovacím návrhu je především snaha vyhnout se výtce, že se nevztahuje na občany, kteří se dopustí přestupku a v dané obci mají trvalý pobyt, přestože už tak i ze soudních rozhodnutí bylo zřejmé, že pokud jde o trvalý pobyt, spadaly by do toho i osoby, které sice v dané obci nemají trvalý pobyt, ale vlastně tam žijí.

Přesto se to zapracovalo do komplexního pozměňovacího návrhu.

Dále se tam zpřísnily všechny normy, za kterých může být zákaz pobytu udělen. Ministerstvo vnitra sice ocenilo tento komplexní pozměňovací návrh, ale zůstalo zase na odmítavém stanovisku. Hlavní spor je tedy o jeho ústavnost.

Připomínám tu věc, že podle trestního zákoníku soudy mají právo ukládat zákaz pobytu na rok až deset let, zde jde o tři měsíce, s tím, že navíc přestupek musí být spáchán opakovaně v uplynulých 12 měsících, musí být spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím zdraví osob, veřejný pořádek, bezpečnost nebo majetek na území obce nebo její části. Dále také to, že uložení takovéhoto správního trestu je nezbytné k zajištění ochrany některého zákonem chráněného zájmu, takže nepostačuje uložení jiného správního trestu, popř. uložení jiného správního trestu spolu s omezujícím opatřením.

V komplexním pozměňovacím návrhu jsou uvedeny další věci, kdy dotyčný delikvent se může na území obce dostavit, pokud tam má nějaké lékařské ošetření apod.

Osobně si myslím, že tato část už v zákoně byla, zákaz pobytu pak vypadl s účinností nového zákona. Ale jsme toho názoru, že by měla být opět začleněna do zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a do zákona o některých přestupcích, z toho důvodu, že může v obci nastat situace, kdy je takové řešení nezbytné.

Navíc to není na věčné časy, je to na tři měsíce a myslím si, že to nikoho na ústavních právech neomezí. Vím, že oponenti tvrdili, že pokud my uspějeme, takže věc dají k Ústavnímu soudu. Toho se nebojíme, jak rozhodne Ústavní soud, ale musí k tomu dostat Ústavní soud šanci. Myslíme si, že náš návrh neporušuje ústavní práva a Ústavní soud by v takovémto případě tento návrh nezrušil.

To je ode mne v tuto chvíli vše.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů jako předkladatel.

Na obrazovce mám přihlášku pana senátora Lumíra Aschenbrennera. Prosím, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hezké dopoledne. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Jedna z věcí, která je vyčítána našemu návrhu, je přílišná tvrdost. Jak již řekl kolega Canov, možnost zákazu pobytu měly obce až do roku 2016 a nedomnívám se, že by ji příliš zneužívali nebo nadužívali.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, ještě nejsme v obecné rozpravě. Myslel jsem, že máte nějakou technickou připomínku. Omlouvám se a připravte se do rozpravy.

Usnesení č. 193/1 a 193/2 byla přerušovací a oba výbory návrh znovu projednaly. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier. Záznam z jednání výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 193/3. Prosím pana senátora Dienstbiera, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Vezmu zpravodajskou zprávu velmi stručně, a pak se spíše přihlásím do rozpravy, a to z toho důvodu, že ústavně-právní výbor při projednávání tohoto návrhu nepřijal žádné usnesení jak při návrhu na zamítnutí, tak při návrhu na schválení komplexního pozměňovacího návrhu, byl výbor přesně rozdělen na stejné části 3 pro, 3 proti, jeden ze zdržel hlasování, a z tohoto důvodu jsme tedy žádné usnesení nepřijali a nemám vám v roli zpravodaje z tohoto hlediska co doporučit. Nicméně rozprava samozřejmě byla poměrně rozsáhlá, byly tam diskutovány možné ústavní výhrady, které tady pan senátor Canov také zmiňoval, ovšem s opačnou domněnkou než například zastávám já. Jak jsem ale říkal, to už nechám potom až na další vystoupení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také vám děkuji, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Senátní tisk dále projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Nytra. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 193/4 a prosím tedy pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal projednávaný návrh na své 13. schůzi dne 31. ledna 2018 a přijal k tomu 81. usnesení, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje mě jako zpravodaje výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR a pověřuje předsedu výboru senátora Zdeňka Linharta, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Jenom jedno doplnění. Na výboru také proběhla docela velká diskuse. Nakonec šest přítomných se vyslovilo pro toto usnesení, tři byli proti a jeden se zdržel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego a otevírám obecnou rozpravu. První je přihlášen na obrazovce pan senátor Jiří Dienstbier a má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. V tomto vystoupení bych se vyjádřil obšírněji než jako zpravodaj. Jak už jsem uvedl, i na ústavně-právním výboru se diskutovala možná neústavnost tohoto návrhu. Ohledně ústavnosti předloženého návrhu zákona jsem zcela pevně přesvědčen a myslím, že to nejsem jenom já, mohu tady argumentovat celou řadou postojů. Pan senátor Canov při předkladu zde zmiňoval, že podobný trest zákazu pobytu již byl ve starém přestupkovém zákoně. Do přestupkového zákona se dostal na základě poslanecké iniciativy. V té době, kdy ho Poslanecká sněmovna schválila, ho právě pro ústavní pochybnosti odmítl Senát. Sněmovna Senát přehlasovala. Odmítl zákon podepsat prezident republiky, vrátil ho Poslanecké sněmovně právě pro ústavní pochybnosti. Poslanecká sněmovna přehlasovala i tzv. veto prezidenta republiky. Při projednávání se už tehdy vyjádřila vláda negativně právě proto, že jsou zde ústavní pochybnosti. Tyto ústavní pochybnosti samozřejmě přetrvávají. Z toho důvodu při schvalování nové legislativy, která upravuje přestupky, kterou se nyní navrhuje zde měnit, tak byla i možnost zařazení trestu zákazu pobytu projednávána na úrovni resortu meziresortního připomínkového řízení a pak legislativní rady vlády. Vláda nakonec odmítla, aby v nové legislativě v zákonu o odpovědnosti za přestupky tedy tento trest byl, právě proto, že jsou tam značné ústavní pochybnosti. Bylo to i na doporučení legislativní rady vlády. To znamená, že tady je vidět, že celá řada institucí se během času shodovala na neústavnosti nebo značném riziku neústavnosti takového řešení. Je to z toho důvodu, že svobodu pobytu a pohybu upravuje Listina základních práv a svobod v článku 14 jako jedno ze základních práv a samozřejmě možnosti omezení základních práv jsou poměrně striktně omezeny v samotné listině a samozřejmě v interpretaci ústavního pořádku při jeho aplikaci zejména ústavním soudem. Pochybnost zahrnuje to, jestli vůbec někdo jiný než soud v trestním řízení může takový typ trestu, který zasahuje do základního práva garantovaného listinou, ukládat. Shodně se s dalšími, které jsem tady citoval, i s dalšími institucemi a s celou řadou ústavních právníků domnívám, že něco takového možné není a že to je zcela zjevně neústavní. Mimochodem i já musím uznat, že autoři se snažili maximálně vyjít vstříc některým připomínkám tak, aby to riziko zmenšili, ale ono to úplně u takového typu trestu nejde z důvodů, které jsem uváděl. Sami autoři rozeslali stanovisko ministerstva vnitra ke svému návrhu, které sice také konstatuje, že tam ta snaha o zvýšení proporcionality, řekněme, a odstranění dalších problémů, např. otázky reálnosti trvalého pobytu rodinných sociálních vazeb. Tam doopravdy určitá snaha u toho komplexního návrhu byla. Nicméně problémy neodstraňuje, shrnuje to právě i ministerstvo vnitra ve svém stanovisku. Mám pocit, že jste ho všichni obdrželi, přesto tady některé ty body ocituji nebo uvedu. Je tady uveden právě nesouhlas značné části odborné veřejnosti dalších institucí. Je tady právě odkaz na článek 14 odst. 1 a 3 Listiny základních práv ve spojení s článkem 4 odst. 4 a nepřiměřenost takového trestu vzhledem k postihovanému jednání. Je tady upozornění na to, na co upozorňovaly i další připomínkové instituce nebo připomínková místa při projednávání na vládní úrovni nové legislativy, a sice to, že tady ve vazbě na ukládání takového trestu hrozí i kriminalizace, protože za porušení tohoto trestu může být uložen dokonce i nepodmíněný trest odnětí svobody pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 trestního zákoníku a odmítnutá kriminalizace přestupkové recidivy ze strany odborné veřejnosti. Je tady upozornění na rozpor s trestní politikou státu. Upozorním také na to, že typickými adresáty tohoto deliktu jsou určité skupiny osob, kterým se obtížně doručuje, a že správní orgány v takových případech doručují fikcí, případně opatrovníkovi. A ti, kteří jsou obviněni z přestupku, se tedy ani nemusí dozvědět o tom, že jim takový trest byl uložen, což je velmi sporné právě ve vazbě na následnou možnou kriminalizaci, tedy až uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody někomu, kdo poručil povinnost, o které ani nevěděl, že ji v tu chvíli má uloženou. A je tady samozřejmě i výhrada, kterou jsem uváděl už v prvním čtení, že ten trest je i nesmyslný z hlediska účelu trestání, protože on neřeší příčiny. Jenom přesouvá problém z jedné obce do druhé. A to všechno jsou důvody, které podle mne jak z ústavního hlediska, tak i z hlediska účelnosti, smysluplnosti ukládání takového trestu, mě vedou k závěru, že jsou tady všechny dobré důvody k tomu, aby návrh zákona byl zamítnut. Ještě možná bych zmínil jednu věc. Už dnes mají správní orgány v přestupkovém řízení možnost ukládat ochranná opatření, mj. právě zákaz pobytu na stanovených veřejně přístupných místech. Mně tady chybí třeba i analýza, do jaké míry se této možnosti vůbec užívá a jak efektivně takové ochranné opatření v praxi působí.

Takže já chápu, že starostové mohou mít problémy s konáním určitých osob, i na ÚPV uváděl příklady ze své obce pan kolega Větrovský nebo ze svého obvodu, i odjinud, to byly přesně ty případy, kdy stejně ti lidé měli trvalý pobyt, to znamená, stejně by ten trest nešlo uložit, nebo, jak jsem říkal, by byl přesunut pouze sousednímu starostovi, v uvozovkách, protože vím, že nerozhodují starostové, ale pověřené obecní úřady.

Ze všech těchto důvodů formálně předkládám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Další v pořadí, s právem přednosti vystoupení, je pan senátor Miloš Vystrčil. Má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom jsem se přihlásil takhle dopředu, protože jsem chtěl reagovat na pana kolegu Dienstbiera, který v některých případech velmi umně využívá svých znalostí a cituje vždy části nějakých právních předpisů. Tentokrát se toho dopustil v případě listiny základních práv a svobod, citace čl. 14, kde odcitoval pouze odst. 1 toho čl. 14, který říká, že svoboda pohybu a pobytu je zaručena, předpokládám, že neúmyslně, zapomněl odcitovat odst. 3 čl. 14, a ten odst. 3 čl. 14 říká, tyto svobody, tím jsou myšleny ta svoboda pohybu a pobytu, tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestli je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, teď poslouchejte, k udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých, na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. To je odst. 3 toho čl. 14, ze kterého nám odcitoval pan kolega Dienstbier pouze odst. 1.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další v pořadí s právem přednosti vystoupení je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, děkuji za slovo. Využívám pouze práva přednosti také, abych reagovala na částečnou citaci nebo na částečnou argumentaci pana kolegy Dienstbiera. Chtěla bych navázat na kolegu Vystrčila a chtěla bych dokončit v podstatě komentář k tomu, proč mj. bývalý prezident Klaus vetoval zařazení sankce zákazu pobytu do starého přestupkového zákona, s tím, že je mj. i nerealizovatelné ustanovení, podle kterého lze pachateli po uplynutí poloviny zákazu pobytu prominout zbytek trestu, jestliže se pachatel osvědčil. Přičemž poukazoval na to, že není zřejmé, podle čeho by to mohl obecný úřad obce posuzovat, pokud tedy pachatel měl v mezidobí v obci zakázán pobyt, nemohl si vůči ní projevit jinak než svou nepřítomností. Toto je stejný příklad, jako když je třeba ukládán trest zákazu činnosti nebo obdobný příklad zákazu činnosti, např. řízení motorových vozidel. I v tomto případě je možné žádat o upuštění zbytku trestu, i když pachatel řídit nemohl, nemohl tak předvést, zda je či není nutné na zákazu řízení trvat. V tomto ohledu tedy bereme stejně jako v případě zákazu pobyt v potaz celkové chování pachatele v mezidobí, zda se dopustil dalších přestupků, porušil zákaz pobytu, dopouštěl se obdobného, nelegálního nebo tedy závadového chování na území jiné obce, nebo dokonce na území stejné obce. To jsem chtěla jenom doplnit, takové ty částečné citace, zdůvodnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je pan senátor Lumír Aschenbrenner. Prosím, pane kolego.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Vzhledem ke své netrpělivosti ještě jednou dobré ráno. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Začnu tam, kde jsem před chvilkou skončil. Tady panují obavy z přílišné tvrdosti tohoto zákona a dopadu na občany. Já můžu uvést příklady z Plzně. Za poslední tři roky, kdy tato možnost tady byla, byl zákon o zákazu pobytu použit v roce 2014 devětkrát, v roce 2015 v šesti případech a v roce 2016, což byl poslední rok, kdy to bylo možné použít, byl použit jednou. Takže ty obce to nijak nezneužívají. Já bych vás požádal, vraťte jim tuto možnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne. Já jsem jedna z těch členek našeho VUZP, která hlasovala proti tomuto návrhu. Chci říct, že se tady plně ztotožňuji s názorem pana senátora Dienstbiera, chci skutečně upozornit, že ta pochybnost u té přetrvávající možné neústavnosti je skutečně potvrzena z řady zdrojů.

Já jsem přesvědčena, že tento návrh skutečně nemá smysl, posouvá ten problém jenom někam jinam. Chci tady upozornit na zákon o pomoci v hmotné nouzi, který jsme tady projednávali na jaře, kde byla možnost nebo je teď v tuto chvíli možnost prostřednictvím vyhlášení obecné povahy nastavit ve městech lokality, které jsou tzv. sociálně vyloučené, a ti lidé tam pak nemají možnost pobírat doplatek na bydlení. A zase, jenom se ten problém přesouvá na jiná místa. Tady řada z nás se podepsala i pod ústavní stížnost. Já tady vidím takovouto paralelu mezi tímto zákonem a tím, co teď projednáváme. Na druhou stranu chci říct, že chápu starosty, jaké problémy řeší. Ale skutečně, to nevyřeší, tam je potřeba spíš pomoci těm lidem, aby se z těch problémů dostali. Jsou to často lidé drogově závislí, bezdomovci atd. Tady bych opravdu tu pozornost, jak pomoci starostům, zaměřila na to, aby měli možnost nějak posílit sociální práci a pracovat s těmi lidmi, ne je vykazovat z místa, kde žijí, kde třeba mají nějaké vazby, kde jim můžou děti chodit do školy, mají tam rodiče, mají tam lékaře atd. Já se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, další v pořadí je pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den. Já bych rád sdílel svaté nadšení své předřečnice, pomoci těm lidem, ale obávám se, že to je trošku idealistický přístup. Já bych se chtěl věnovat tomu stanovisku ministerstva vnitra, kterým tady argumentoval pan senátor Dienstbier. To stanovisko má devět konkrétních bodů. Obávám se, že... Nebo na mě to působí dojmem, že bylo to vytvořeno ve stylu, aby to nešlo. V podstatě první argument je, že s návrhem nesouhlasila nejenom část odborné veřejnosti, ale vláda, Senát a Parlament ČR. Teď máme nové hlasování, myslím si, že tento argument není dvakrát relevantní, navíc hlasujeme o upraveném nebo budeme hlasovat o upraveném pozměňovacím, komplexním návrhu. Možná protiústavnost zákazu pobytu, už tady o tom bylo řečeno hodně, asi není dobře vytvářet nebo přetvářet Ústavní soud v třetí komoru PČR. Ale není to první případ. Jsou to opravdu pouze domněnky, jestli to je nebo není protiústavní.

Za porušení zákazu pobytu může být pachateli přestupku uložen i nepodmíněný trest. Jistě. Ale při splnění některých podmínek, a ty podmínky jsou čtyři, platí kumulativně, to znamená, musí být splněny všechny čtyři současně. Rozpor se současnou trestní politikou státu, ano, ale tady proti tomu argumentu trošku stojí ten počet těch případů v minulých letech, kdy ještě byl obsažen tento zákaz pobytu v našem právním režimu.

Znemožnění pohybu na určitém místě by mohlo být dosaženo uložením omezujícího opatření, např. zákazem navštěvovat určitá veřejně přístupná místa. Dneska to tu zaznělo, ale při minulém projednávání se tady argumentovalo fotbalovými fanoušky. Vážené kolegyně, vážení kolegové, této skupině vůbec nejde o fotbalový zápas. Oni tam dokonce někdy ani nemají, ne že tam nedoputují, protože je zastaví Policie ČR, ale oni ani nemají zájem na ten zápas jít, oni se dopředu dohodnou na nějakém jiném místě, kde si to rozdají mezi sebou, často to jsou nádraží, ulice, kde v podstatě táhnou na ten stadion. Když jim zakážeme pobyt na stadionu, nic to neřeší, protože oni se pomlátí někde úplně jinde. Bohužel, jsem z Ostravy, takže vím, o čem mluvím. Ve všech městech, kde Baník hostuje.

Uložení zákazu pobytu hrozí i za porušení obecně závazných vyhlášek, nicméně, obecně závaznou vyhlášku si vydává každá obec sama. Ano, v prvním kole při prvním porušení ten přestupce nemusí mít povědomost o té obecně závazné vyhlášce, ale vzhledem k tomu, že on musí ten přestupek spáchat opakovaně, tak je reálný předpoklad, že už ví o tom, že něco spáchal, že taková vyhláška existuje, a on ji porušuje.

Taky si myslím, že tento argument není dvakrát relevantní. Proto se já osobně přimlouvám za to, abychom schválili návrh tak, jak je předložen.

Ve znění toho komplexního pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego, další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si vystoupit k tomuto návrhu, přestože mnozí už znáte můj postoj, který k návrhu mám, protože jsem měla řadu příležitostí o něm hovořit tady i na jiných diskusích, které probíhaly.

Zcela na úvod musím říct, že si vážím snahy předložit návrh zákona, který by řešil problém, který určitě máme, a ten problém je na obcích, na starostech, a to skutečně s tím, že máme osoby, které nám mohou do určité míry narušovat veřejný pořádek nebo se nám jejich chování prostě nelíbí. Oni jsou prostě často jiní. Ta prostřednost, která nás od té ještě minulé doby úplně nedělí, tak ta někdy vyvolává snahu zase to všechno neutralizovat, na jedné straně je to oprávněné, ale setkáváme se i s případy, kdy to oprávněné není. Já tomu rozumím a vážím si toho, že je snaha řešit věci, které jsou problémem ve městech. To je výborné. Rozumím tomu, že právě starostové se postavili za tuto novelu.

Jak už bylo řečeno, tato úprava platila. Tehdy tu úpravu iniciovala paní poslankyně Řápková, to si možná vzpomenete, to byla taková osobnost z Chomutova, myslím, to bylo, tam ten problém byl velký. Nicméně, už tehdy s tím byl velký problém. Vím, že tehdy právě pravice se za to postavila, já také rozumím tomu, že dneska si na svém postoji dále trvá.

Jaké tu máme problémy s tímto návrhem? Určitě to byl nesouhlas celé odborné veřejnosti. To není jenom stanovisko vlády, které zde citoval pan senátor Nytra nebo i pan předkladatel a které nám bylo zasláno. To je nesouhlas parlamentu, nesouhlas Senátu, nesouhlas prezidenta republiky. K tomu, co nám paní senátorka Hamousová tady vysvětlila, to je samozřejmě dobře, ale ten problém neustále trvá i v tom návrhu. Dokonce se ještě posiluje. Já se k tomu jenom vrátím. Ano, nesouhlas odborné veřejnosti.

Rozhodování správního orgánu ve správním trestání s takto závažnými důsledky pro osobní svobodu jednotlivce, to je ten další problém, možná to tady tak nebylo řečeno. Ale právě do těch základních práv omezení svobody pohybu a pobytu by měly zasahovat a měly by je ukládat pouze trestní soudy. To je princip právní, který platí, který je neustále potvrzován. To je jedna z těch zásad, která by měla být dodržena. Čili trestní soudy. Je to zásah do základních práv.

Porušení zákazu pobytu je trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí, pachatelům může být uložen nepodmíněný trest až do výše 2 let. Tam já vidím právě jeden z těch závažných, zcela věcných argumentů, které i právě v tomto období, kdy toto obdobné ustanovení platilo, tak tam já vidím jedno z největších úskalí. Dost se o tom hovořilo, že to nebylo zneužíváno, dokonce v tom materiálu, který máme, který máme z ministerstva vnitra, je ta statistika těch příkladů, tak jak postupně je obce využívaly k vykázání.

Já tu mám další analýzu. Ta analýza byla provedena veřejnou ochránkyní práv. Nejvíc těchto vykázání řešila Praha. Praha měla 180 případů v tom jednom roce. Těch 180 případů se týkalo žebrání, veřejné produkce, znečištění veřejného prostranství. Z těch 180 případů skutečně někteří se to nedověděli nebo nerespektovali možná z jiného důvodu, 55 případů bylo odsouzeno na několik měsíců skutečně tedy ve vězení.

Trestně právní dohry vykazovaly malou efektivitu, většina nezabránila opakování. Tady se vracím už k tomu, o čem hovořil pan senátor Dienstbier. Zákaz pobytu jako takový by nebyl tím problémem, který já vidím jako nejvážnější. Nejvážnější vidím ještě tu trestně právní dohru a tu kriminalizaci. V tomto případě se jasně prokazuje, že chudoby. Ano, přestupková komise rozhodne o zákazu pobytu. Dozví se to ti lidé? Tady jsem četla ty, kterých se to zejména týká. Oni se to prostě nedozví. A pak skutečně hrozí to, co se už stalo v těch desítkách případů, o kterých jsem mluvila, že jdou do vězení. To si myslím, že není správné. Já jsem dokonce uvažovala o tom, jestli by právě v těchto případech nebylo možné dát třeba výjimku už v tom návrhu zákona, že by to nemělo tuto vazbu na tyto dohry z hlediska trestního řízení a vězení. Zatím tedy ale takový návrh nepadl. Nevím, jestli dokonce třeba to není určitým cílem této novely. Nevím. Já to opravdu nevím. Nechci spekulovat. To by se mi velmi nelíbilo. Pokud bychom chtěli, aby tito lidé, často jsou to lidé velmi nemocní, často jsou to lidé, kteří trpí duševními chorobami, byla bych velmi nerada, aby tito lidé se ocitali právě ve vězení. To se dělalo dřív, za minulého režimu. Prostě jsme se je nechtěli vidět. Je otázka, jestli jim nemůžeme pomoci. Dvě třetiny lidí, bezdomovců, jsou lidé, kteří jsou postiženi duševní chorobou. My jim často neumíme pomoci nebo nemáme systém, jak jim pomoci. Když jsem měla debatu o tom, jak se tato situace může promítnout do toho opatření, které v praxi bude realizováno, tak se argumentovalo tím, že, ano, my ty prostitutky vyženeme z těch měst, všechny ty lidi, kteří jsou nepřizpůsobiví, vyženeme z těch měst toho trvalého pobytu. Ale já jsem si vzpomněla na jednu velice zajímavou zkušenost, kterou máme. Vzpomeňte si, jak jsme řešili krádeže kovů. Tak jsme ukládali jednu sankci za druhou. Pomohlo to? Nepomohlo. A pak jsme přijali úplně jiné opatření, to znamená, nějaké prokazování na účet atd., a výsledek... Já jsem si to zjišťovala. Velmi výrazně klesl počet těch případů, kdy se ty kovy kradou. Čili sankce není řešením. Řešením je často jiná cesta. Myslím si, že jsme tyto cesty zdaleka nevyužili.

Dovolte, abych se zmínila ještě o jedné věci, kterou je třeba zvážit. Na jedné straně je to věc, která by měla pomoci obcím a starostům, tomu, aby zajistili veřejný pořádek, na druhé straně si myslím, že i pro ty obce to bude neskutečně obtížné. Neskutečně obtížné už proto, že v tom návrhu, v tom, jak je upravený, ve snaze to vylepšit, já tomu rozumím, je velké množství těch formulací, které jsou nejasnými pojmy a termíny s neurčitým obsahem. Budu je citovat.

Významné narušení. Co to je významné narušení? Bude záviset vždycky na tom, jak ta přestupková komise se na to podívá. Co to je významným způsobem nedotkl rodinných a sociálních vazeb? Co to je přihlédnutí k místu skutečného pobytu pachatele? Tady opět se vracím k té profesionalitě těch soudů, která v takovýchto případech umí a řeší a má i jakési judikatury, kterými je vedena, které tyto neurčité pojmy, byť i s obtížemi, my to víme, ale přece jenom se s tím umí lépe poprat než takováto přestupková komise, která při veškeré snaze s tím bude mít problém.

A navíc to prokazuje i to, že právě tyto přestupkové komise podle šetření veřejného ochránce práv se i s tím minulým zněním nevyrovnaly. Jak bylo šetřeno, tak jednání pachatelů nedosahovalo většinou splnění podmínek v minulém zákoně, významného narušení, správními orgány, s výjimkou dvou případů z těch 180 prověřovaných nebyly řádně zjištěny sociálně-ekonomické vazby pachatelů. Řekněme si, že často to ty správní orgány v tom čase, v tom tlaku, který mají, opravdu nedají. Není jim to možné klást za vinu. Dostáváme se i do toho problému, který s tím budou mít i samy přestupkové komise, které budou tyto situace řešit.

Vrátím se k třetímu bodu, který je podle mě velmi důležitý. To je otázka, teď se možná zarazíte, ale já se vrátím k té ústavnosti. Ona tady zazněla. Ono tady zaznělo, že tedy omezení svobody a pobytu, nepřiměřené jednání je tedy postihováno omezováním základních práv. Ale to samo ustanovení, jistě měl pravdu pan senátor, že může být zákon, který omezí v případě zájmu ochrany veřejného zájmu tyto svobody. Já na to ale upozorním z jiné strany. Ústavní soud říká, že když omezujeme základní práva a svobody, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. To je pro mě zásadní. Podstata a smysl. Jestliže víme, že já tím, že přesouvám problém jinému starostovi, ten problém neřeším, neřeším příčinu, pak mi dovolte pochybovat o tom, zda je podstata a smysl omezení těchto práv skutečně naplněn.

To jsou moje připomínky, vím, že mnozí z vás jsou už rozhodnuti. Ale považovala jsem za důležité o tom ještě pohovořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Pro mě tato problematika má dvě části. Teoretickou a praktickou. K té teoretické se vracet nechci. Já si myslím, že ten návrh není v souladu s ústavou, mám stejný názor, který tu prezentoval kolega Dienstbier nebo kolegyně Seitlová. Ale ty argumenty asi není třeba opakovat. Eventuálně rozhodně Ústavní soud. Já bych se chtěl věnovat té části praktické.

Pro mě zásah do tak výrazné svobody, jako je právo pobytu, by měl být prováděn jenom těmi, kdo zaručí, že bude aplikován správně a v pořádku. To jsou pro mě soudy. Přestupkové komise, kolegové starostové se na mě možná budou zlobit, ale z mé zkušenosti advokáta jsou to zkušenosti velmi tristní, řízení před některými přestupkovými komisemi je opravdu spíš parodií na nějaký spravedlivý proces. Ty příčiny jsou různé. Někdy je to nedostatečná kvalita lidí, kteří rozhodují, určitě tam budou i příčiny nedostatečné pravomoci, které mají ty možnosti něco objasňovat ze strany přestupkových komisí, jsou opravdu minimální v porovnání se soudy, které můžou vyslýchat, mají donucovací prostředky a další věci.

Svěřit tak výraznou pravomoc do rukou přestupkových komisí, jejichž kvalita je velmi rozdílná a velmi individuální, se mi opravdu nechce, bez ohledu na to, zda je to v souladu nebo není v souladu s ústavou. Mám prostě pochybnosti, jestli bychom tak silnou zbraň dali do rukou vždy těch, kteří s ní budou správně nakládat.

Navíc si myslím, že tak jak mám zkušenosti s přestupkovým řízením, možná je to i díky té snaze odstranit výtky, které k tomu návrhu byly, tak si myslím, že v podstatě tato pravomoc je skoro nevykonatelná. Z těch složitostí, které jsou v přestupkovém řízení, mám pochybnosti o tom, jestli vůbec bude možné takové tresty, tak jak byly naformulovány, tak jak byly procesní požadavky naformulovány, ukládat.

A tu poslední věc, kterou mám, nebo otázku. Bavíme se tu o trestání. Trestání není samoúčelné. Smysly trestu můžou být tři. Buď tím trestem opravdu chci potrestat pachatele, nebo tím trestem nějak ochraňuji veřejnost, nebo také je možné, že tím trestem napravuji škody, které pachatel způsobil. To jsou tři důvody trestání. Tady bylo leccos naznačeno, ale mě by zajímalo, já bych chtěl slyšet konkrétní příklady, konkrétní přestupkové jednání z vaší zkušenosti, kdy by uložení tohoto trestu splnilo alespoň jeden z těch cílů, které trestání má, a přitom toho cíle nemohlo být dosaženo jinými prostředky, které zákon zná. Jestli byste mě mohli, kolegové, seznámit s nějakými konkrétními příklady, kde si myslíte, že tento trest potřebujete, abyste tím trestem splnili účet sledovaný zákonem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Iva Valenta. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři. Vyslechli jsme si tady hodně zajímavých názorů. Já bych se možná dotkl některých oblastí. A to jestli jsme na hraně ústavnosti.

Zákaz pobytu nijak nezpochybňuje svobodu pohybu a pobytu a omezuje ji pouze tak, jak to činí již v současnosti minimálně trestně právní úpravy všech členských států EU. Skutečnost, že omezení svobody pohybu musí být vázána na osobní chování dotčené osoby, je splněna. Návrh jasně stanoví podmínky, bez jejichž splnění nelze sankci uložit. Podmínka přiměřenosti je tedy splněna. Není neústavní, protože omezení pohybu je jen jedním ze způsobů, kterým se omezují základní občanská práva pro ty, kteří se nechovají v souladu se zákonem. Když správní orgán omezí práva člověku, který se dopustí dopravního přestupku, nikdo se nad tím nepozastavuje.

Stejný princip platí i pro zákaz pobytu.

Tato novela není ani kriminalizováním bagatelních přestupků, týká se totiž jen opakovaných a úmyslně páchaných přestupků osobami, které v dané obci nemají trvalý pobyt. Pokud někdo říká, že zákaz pobytu nepřiměřeně omezuje svobodu pohybu, ptám se, co ochranná opatření, která zakazují navštěvovat určená veřejně přístupná místa. Ty neomezují pohyb osob? Nově navrhovaná sankce vychází z potřeb zajištění veřejného pořádku i ochrany lidských práv a svobod, před možnými negativními zásahy. Sankce zákazu pobytu je v zájmu ochrany slušných občanů zcela přiměřená. Pokuty jsou nevymahatelné a zákaz pobytu je jedním nástrojem na recidivisty, kteří na zaplacení pokut nemají.

Sankce zákazu pobytu je oproti trestu zákazu pobytu zcela jasně odlišena a její uložení je podmíněno více omezeními. Navíc správní orgány dnes ukládají, a to stejně jako soudy, například zákaz činnosti. Správní orgány také rozhodují o ukládání peněžitých sankcí pokut, stejně jako soudy o peněžitém trestu. Je třeba mít rovněž na paměti, že v praxi bude tato sankce ukládána jen v krajních případech, bude řešit ty přestupce, proti kterým je současná právní úprava krátká. Přesune problém jinde? To je velmi alibistický argument. Pokud budou tito přestupci skutečně řešit situaci tím, že místo páchání přestupku v obci A pojedou páchat přestupky do obce B, je jistě v zájmu slušných občanů z místa A, aby tak i tito problémoví občané učinili. Pokud se však budou dopouštět přestupků i na území obce B, pravděpodobně se jim stane, že dostanou zákaz i tam. Ukazuje se, že u řady takových přestupců se objíždění republiky pomalu přestává vyplácet. Navíc často jde o to vytrhnout je z jejich prostředí, kde se dopouštějí přestupku. Navíc statistiky ukazují, že tyto osoby časem přestanou respektovat zákaz a skončí ve vězení. Sankce má odstrašující účinek a problémoví občané se přestávají cítit nepostižitelní.

O zákazu pobytu rozhodují správní orgány. Řízení se zahajuje buď z úřední povinnosti nebo na návrh, v našem případě 49 odstavec, první písmeno a), b), d) 50 mezi blízkými osobami. U přestupkového jednání pak probíhá dokazování stejně jako u soudu, takže svědci a důkazy. Bez toho přestupková komise o sankci nerozhodne. Pokud jsou tedy splněny všechny tyto podmínky, nemůže dojít k omylu, neboť kromě posouzení strážníkem dochází i k souhlasu samotného přestupce. Možnost omylu nebo zaujatosti je zde úplně stejná jako v případě jednání před soudem. K tomu slouží zákonem dané opravné prostředky, odvolání a možnost přezkumu soudem. Navíc je možné přezkoumat rozhodnutí i o tomto přestupku soudem. Správní řízení není řízení soudní, správní úřad bývá obvykle jednou ze stran, nicméně přiměřená rovnost zbraní by zde měla být zachována. Děkuji. Podpořím tedy tu novelu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Další v pořadí je v obecné rozpravě pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Vystupuji z toho důvodu, že tento zákon podpořím jako starosta, protože je to nástroj, který starostové potřebují. A dostáváme se zase do problému, který tady je, a to je teoretická rovina, o které se tady mluvilo, a praktická rovina. A otázka je, co je pro lidi důležitější. Jsem přesvědčen, že pro lidi je důležitější praktická rovina, protože v teoretické rovině, když je někde problém, tak se vám občané ať je to ve městech nebo na obcích, neptají, co je teorie, co je praxe. Starosto, jsi starosta, udělej to, starej se. To je základní problém, který je. Starej to, vyřeš to. Jestliže starosta nemá nástroj, tak se nemůže starat a nemůže nic dělat. To znamená, neberme starostům tento nástroj, ale spíš mi ho dejte. To je k první věci. Pak je tady přestupková komise. Nevím, jestli se pletu, tak ať mě právníci upraví. Přestupková komise je a má zákonné předpisy, kdo může sedět v přestupkové komisi. Předseda přestupkové komise musí být právník. To je k tomu. Takže tam nemůže nastat žádné pochybení. Rád bych, mně někdo ukázal, který předseda přestupkové komise byl odsouzen za zneužití své pravomoci. Ani jeden. To se nedá říct o soudcích a o právnících. Rád bych, aby mi toto někdo sdělil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Dalším v pořadí je pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na úvod. Návrh, tak jak je předložen, podpořím, stejně tak, jako jsem ho podpořil v ústavně-právním výboru. Nejsem právníkem a tím, že jsem byl zvolen senátorem, tak si netroufám tady posuzovat ústavnost a neústavnost tohoto zákona. Osobně si myslím, že – a mám stanovisko člověka, se kterým spolupracuji – návrh v souladu s Ústavou je. Jirka Vosecký, vaším prostřednictvím, mi vzal trošku vítr z plachet, neboť jsem tady chtěl hovořit i o těch komisích v kontextu kvality komise, kvality soudů. Domnívám se, že ten, kdo vykonává funkci předsedy přestupkové komise, je člověk jednak s právnickým vzděláním a jednak s odbornou erudicí a odbornou způsobilostí, takže bych se vůbec nebál toho, že přestupková komise tady bude v těchto věcech rozhodovat. Nerad podporuji zákony, kde si přiděláváme, kde zakládáme nové sankce. Nicméně tento zákon, jak jsem říkal, podpořím na základě dvou základních faktorů. Jsem starostou města o 3 000 obyvatelích, klidného městečka na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje. Musím říci, že poklidné vody vždy v našem městě se zvednou v okamžiku, kdy je z nápravného zařízení puštěn recidivista, na kterého se nabalí další skupina lidí, a tito lidé nejlépe před budovou základní školy páchají činnost, která není úplně výchovnou a úplně motivující pro děti, které chodí do školy. Ani jeden z těch lidí nebo recidivista nemá trvalý pobyt u nás ve městě. Nemá. Těžko se vysvětluje rodičům dětí, kteří chodí okolo té skupinky, že město má téměř nulové páky na to, aby v této věci postupovalo a v této věci konalo. Byl jsem vyzván panem senátorem Dienstbierem, protože jsem tento příklad uváděl i na ústavně-právním výboru, tak jsem pokládal za nutné ho tady uvést. Jinak k tomu, co tady zaznělo. Nedomnívám se, že toto je vůbec záležitost pravice či levice, jak to tady také bylo zmíněno. Beru to jako záležitost znalosti reálného světa, a ten reálný svět nějakým způsobem funguje a i v tom reálném životě bohužel se setkáváme s problémy, které musíme řešit a je třeba, aby města a obce pro ně měly nástroj.

Takže zákon samozřejmě podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí v obecné rozpravě je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se, abych potom nevedl rozpravu v roli zpravodaje. Na závěr jsem chtěl reagovat na některá vystoupení kolegů. Pan senátor Vystrčil tady mluvil o tom, že jsem uvedl pouze článek 14 odst. 1 Listiny, nikoliv odstavec 3. Je to jeho nepozornost, protože jsem tady právě i zmiňoval odstavec 3 článku 14, ale mimochodem také jsem zmiňoval článek 4 odst. 4 v této vazbě. A to je to, o čem tady mluvila paní senátorka Seitlová, protože abych tady v rámci osvěty tedy ocitoval článek 4 odst. 4 Listiny základních práv, tak ten říká, že při používání ustanovení omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům než pro které byla stanovena. Samozřejmě jedním z testů ústavnosti, které Ústavní soud provádí, tak je test proporcionality, a pokud se v mezích, které jsou stanoveny v listině, omezují základní lidská práva, tak to omezení musí být přiměřené tomu účelu, tedy tomu, jakým způsobem se chrání nějaký jiný zájem, pro který je možné to právo omezit, abych to velmi zjednodušeně řekl. A to souvisí i s debatou, která tady probíhala, kdy například pan senátor Valenta tady zmiňoval, že ochranná opatření také omezují právo, například právo pobývat nebo pohybovat se na určitém místě, například zase, jak říkal zde pan senátor Nytra, na fotbalovém stadionu. A to je právě ten rozdíl.

Zatímco u zákazu pobytu není vlastně naplněn žádný účel trestu, protože problém se neřeší, ten se doopravdy jenom přesouvá někam jinam na omezenou dobu. Takto cílené ochranné opatření reaguje právě na konkrétní činnost pachatele přestupku, typicky například, pokud někdo se dopouští protiprávního jednání při fotbalových zápasech, tak zpravidla je velmi efektivní řešení, a dokonce velmi citlivé, jak z hlediska trestání toho kterého člověka, tak z hlediska prevence, pokud se mu právě na takovém místě pobyt zakáže.

A to je zásadní rozdíl, že tady proporcionalita bude dodržena, protože omezení základního práva je přiměřené právě dalším cílům, které se při ukládání takového trestu sledují. A rozhodně to není u trestu zákazu pobytu. Tady trvám na svém stanovisku, že se jedná o neústavní opatření.

Chtěl bych mít víru pana senátora Valenty, že u přestupkové komise nemůže dojít k omylu. To tady doslovně zaznělo. K omylu může dojít i u soudu, kde rozhodují mnohem právně kvalifikovanější osoby, na které jsou mnohem přísnější kritéria, aby se vůbec soudci mohli stát. Proto mimo jiné naše zákony také počítají s opravnými prostředky, protože i systémově počítáme, že i v rozhodování soudů k omylu může dojít. To znamená tvrzení, že u přestupkové komise nemůže dojít k omylu, je doopravdy hodně odvážné. Podobné, byť o něco mírnější tvrzení tady přednesl pan kolega Vosecký ve vazbě na to, že předseda přestupkové komise je právník, atd.

Příklad, který tady uváděl kolega Větrovský s recidivistou, který se seskupuje s nějakými kumpány, zpravidla před školou. Nejsem si tedy moc jistý, jak tuto situaci vyřeší trest zákazu pobytu. Pokud recidivista se vrací právě vždy do Mladé Vožice, má to asi nějaký důvod, protože tam má nějaké sociální zázemí, pravděpodobně tam reálně bydlí, byť tam možná nemá trvalý pobyt nahlášen. A pokud se budou šetřit kriteria, která jsou i v upraveném znění, tak přestupková komise, pokud bude přihlížet k sociálním vazbám a bude přihlížet k místu reálného pobytu, jak pozměňovací návrh říká, tak by přesně takovýto trest zákazu pobytu neměla uložit, protože by toho člověka vlastně vykazovala někam, kde nemá vůbec žádné sociální vazby, kde pravděpodobně nemá žádnou možnost bydlení. Čili pokud tady bude dobře postupovat přestupková komise a zohlední všechny tyto věci, je přesně ten případ, kde by trest neměla uložit, protože to je typická ukázka právě jenom odsunutí problému jinam a v podstatě nenaplnění jakéhokoliv účelu trestání.

Tolik k některým věcem, které zde v debatě zazněly. O fotbalových chuligánech, o třetích poločasech jak se jmenuje to, když se domlouvají na bitku někde mimo stadion, už by bylo něco nad rámec, k tomu tato debata asi není.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako další v pořadí s právem přednosti vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, omlouvám se, dneska jsem asi odsouzen debatovat s panem senátorem Dienstbierem. Pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího, jednak se omlouvám, že jsem byl nepozorný v rámci vašeho vyjádření a opomněl jsem, nebo jsem nezaznamenal, že jste zmiňoval i odstavec 3 článku 14, s tím, že nejen na mě, a jak jsem potom v kuloárech konzultoval, i na ostatních, vaše vyjádření minimálně působilo tak, že málem to vypadalo, že není možné zakázat vstup do národních parků a podobných lokalit, protože by to bylo v nesouladu s Listinou práv a svobod. A ještě jednou se omlouvám.

Druhá věc. Teď se musím vyjádřit k odstavci 4 článku 4, kde je napsáno, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Myslím si, že podstatou návrhu zákona je, aby ti lidé, kteří narušují veřejný pořádek, neměli už možnost na daném místě veřejný pořádek narušovat a aby bylo možno jim tam zakázat pobyt. To je podstata.

A smyslem návrhu zákona je, aby tito lidé věděli, že pokud tak budou činit někde jinde, že jim to také může být zakázáno a tudíž by se mohlo stát, nebo věřím tomu, že pokud jsou rozumně myslící bytosti nebo aspoň trošku rozumné, že to nebudou činit nikde, nebo to velmi omezí. Takhle to je a takto většina lidí, kterých se to týká, ne všichni, ale většina takto uvažuje, a pokud budou vědět, že pokud někde budou narušovat veřejný pořádek, že se následně může stát, že už tam nikdy nebo nějakou dobu nebudou moci přijít, tak je velmi pravděpodobné nebo je pravděpodobné, že toto chování omezí.

To je celé. A můžeme to samozřejmě interpretovat i tak, že se fandit nebude a pak je to otázka toho, jaké s tím máme zkušenosti. A evidentně někdo s tím má zkušenosti nulové, někdo velmi velké a někdo průměrné, a podle toho se možná k tomuto zákonu stavíme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí je pan senátor Jan Sobotka. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, je to pro mě premiéra, tak mi odpusťte, kdybych se nevyjadřoval naprosto přesně.

Chtěl bych říct, že tento problém, jak tu bylo zmíněno, má rovinu teoretickou a rovinu praktickou. K teoretické rovině se nemíním vyjadřovat, protože jsou tady daleko vzdělanější lidé, ale děláme to proto, aby to v rovině praktické fungovalo.

Chtěl bych malinko zabrousit do jiného, a chtěl bych prostřednictvím předsedajícího odpovědět panu senátorovi Láskovi, říci příklad. Bude tentokrát z hokeje. Bylo tady řečeno, že na hokeji to není, a pan senátor Kubera říkal, že to téměř vůbec neexistuje. Ale já si myslím, že to existuje. Řeším to reálně, takže říkám svůj vlastní příklad.

Nemyslím si, že takový příklad slouží k tomu, abychom obecně přijímali zákony. To si samozřejmě nemyslím. Nicméně při hokejovém utkání, které je mezi městy Vrchlabí a Trutnov, je to derby, dochází k nějakým potyčkám na stadionu. Jenom připomínám pro ty, kteří to nevědí, tak zastavit rowdies může policie před stadionem, ale jakmile vstoupí na stadion, je to věc pořadatelské služby. Může se také stát, že rowdies úmyslně vyvolají bitku na stadionu, a tím dojde vlastně ke kontumaci zápasů, takže tam jsou věci, které jsou velmi choulostivé.

Přiznám se, že při některých zápasech, kterých se zúčastní třeba dva a půl, tři tisíce diváků, svoláváme krizové štáby s policií a že jsou to opravdu jaksi manévry policejních těžkooděnců, takže to nejsou žádné zanedbatelné věci. Ale při diskusi s policií mi bylo řečeno, že iniciátory jsou třeba jen tři až čtyři lidé. Pro nás je tedy štěstí, pokud tito lidé jsou ve vězení nebo nejsou zrovna přítomni, tak se nic neděje.

Nedomnívám se a vůbec si nemyslím, že je to aplikovatelné na další případy, které tady byly zmíněny. Domnívám se, že pokud zápasy Trutnov – Vrchlabí jsou dva za sezonu a pokud v prvním zápase dojde k výtržnosti a dojde k zákazu pobytu na dobu tří měsíců, že policie potom může čtyři výtržníky, kteří jsou schopni strhnout stovku, dvě stovky lidí k nějaké bitvě, mohou se odseparovat před stadionem. To je moje myšlenka. K tomu by to bylo třeba dobré.

Přiznám se, že nikdy jsem tuto záležitost neaplikoval, ani jsem nemyslel, že bude aplikovatelná, ale myslel jsem si, že by tento příklad třeba mohl něčemu posloužit.

Z toho důvodu, kdyby cokoliv pomohlo praktickému výkonu a vlastně ubezpečení nebo úpravě pořádku ve městech a obcích, jenom trošku prospělo, budu pro tento návrh. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A s právem přednosti vystoupí nyní pan senátor Jaroslav Kubera v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Musím souhlasit s panem senátorem Láskou v tom, jak tady definoval smysl, účel trestu. To je všechno správně, akorát pouze teoreticky. To je ten problém. Skutečnost je totiž taková, že kdyby stát neselhával, tak zde o tom vůbec nemusíme mluvit. Jenomže český stát, a nejen český stát, abychom mu nekřivdili, chovají se tak i státy, zasahuje do života lidí tam, tam kde mu do něj nic není – a o příkladech bychom tady mohli hodiny mluvit – a tam, kde má konat, tak nekoná. Tam je jeho hlavní role – bezpečnost, tam, kde si lidé neumějí sami nic zajistit. Ale jaká je pravda? Pokutománie, na které jsme se tady často někteří z nás podíleli, kdy sněmovna zcela pomateně navrhuje půl milionu, milion, ačkoliv musí vědět, že je to naprostý nesmysl.

Opakovaně jsem tady vyzýval pana ministra dopravy, říkal jsem, že v našem městě za dopravní přestupky jsou dluhy 46 milionů korun! A vymahatelnost je jedno až dvě procenta prostřednictvím exekutora. Kde je tedy smysl toho, aby bylo naplněn smysl trestání? Žádný tady není a nemáme žádnou metodu a žádný způsob, jak bychom to udělali. Jediná metoda by byla samozřejmě drastická, která by tady okamžitě vyvolala křik – sebereme lidem sociální dávky, z toho zaplatíme pokutu, anebo budeš makat a uklízet listí ve městě. To už opět slyším paní ombudsmanku, jak křičí. A byl jsem zcela vyděšen, když soud osvobodil tu feťačku, která řídila zfetovaná pod záminkou, že ona přece to auto potřebuje, protože pracuje v sociálních službách. To mě tedy fascinovalo. Ona pracuje v sociálních službách, tak ta jó, a někdo jiný, kdo nepracuje v sociálních službách, tak ten ne. Ve Spojených státech je to tak, že když vám zakáží jezdit autem, tak vám nemohou zakázat jezdit autem do práce, protože kdyby vám zakázali jezdit autem do práce, tak americké hospodářství do několika dnů zkolabuje, ale zakáží vám jezdit nakupovat. A když vás policie přistihne, že jste cestou z práce zajeli do marketu a tam si nakupovali, tak potom následuje přísnější trest.

Umíte si představit, kdo a jak by tady byl schopen to zkontrolovat? Při stavech policie, kdy bílou čepičku nevidíte, leda o Velikonocích, při stavu městských policiích, kdy jsme tam sice nahnali nyní ty osmnáctky, ale ještě nevíme, co z toho bude, protože přece jenom – tady to bylo včera v jiné souvislosti řečeno – v osmnácti ještě člověk není úplně vyzrálý a většinou to dopadne tak, že když napadne čtyřiceti nebo padesátiletého řidiče, tak to může skončit i rvačkou.

Já sice tento zákon podpořím, ale nerad, musím říct velmi nerad. Dokonce mi napadlo, jestli by stát neměl, podobně jako zálohované výživné, pokuty za přestupce platit a pak si je na nich vymáhat. To by se nám líbilo. Jinak takhle je to na nás a z jiné strany nás mohou honit, že máme pohledávky – vy máte pohledávky, pane starosto, a vy je neumíte vymáhat? Dělejte s tím něco. Ale dělejte s tím, co? A oni jsou to stále titíž. Možná, že by stačilo je nevykázat z obce, ale jenom z místa, kde se neustále potácejí na jednom místě. Jenomže to bychom zase vyřešili tak, že by se jenom přesunuli do jiné ulice. Ale smyslem tohoto zákona je udělat alespoň něco.

A souhlasím, že přestupkové komise, podobně jako přísedící u soudů, by mě měli zmizet. Ale jak to udělat? Jak je možné, že ve Státech, když vás zastaví policie, tak vám řekne – zítra v deset budete u soudce. Já jsem u toho soudu byl. Kdyby soudy fungovaly tak, jak mají fungovat, a rychle, ale nemohou, protože jsme si připravili takové procesní předpisy, které jim to v podstatě znemožňují. Nepochopil jsem, jak to tam dělají, že policista ví, že zítra v deset. A mimochodem, je to tak, a to je velmi zajímavé, tam je policista jako strana žalující. A když policista vyhodnotí, že jeho příjem ze směny policie je vyšší než odměna, kterou má za to že jde k soudu, tak tam nepřijde. A když tam nepřijde, není strana žalující, nemohou ho odsoudit.

To jsou pro nás věci naprosto nepředstavitelné a u nás asi nerealizovatelné, abychom je tady mohli realizovat.

A u vykázání z bytu je to podobně. Tam je také vykazuje policie.

Slyšel jsem tady hezké názory – měli byste s tím člověkem pracovat a zajistit mu ... , to jsou ty pokusy o sociální bydlení, které jsou předem odsouzeny k zániku. Čili jediný způsob, jak to udělat, je vybudovat gheta, jinak to nejde. Představy takových milých lidí, kteří to z Prahy vidí, jak je to výborné a my to tam musíme na severu zařídit, jsou velmi naivní, protože představa, jak družstevníci nám budou dávat byty a nastěhují tyto lidi do družstevních bytů, to je opravdu naivní představa lidí, kteří o tom z praktického života nevědí vůbec nic.

Někteří z nás, bohužel, tady stojí na umpire a zítra zase jedou na městskou radu a tam holt budou řešit takové ty nižší problémy, jak to vlastně udělat. Tady odtud se to hlasuje – x-krát jsem si toho všiml – velice snadno – nastřihnem tam, pan ministr Ťok, 50 tisíc. A komu dáte těch 50 tisíc? Tomu romovi nebo cikánovi, který jezdí bez papírů? To je vůči němu nezodpovědné, on nemá žádnou možnost, z čeho by to zaplatil, když bere sociální dávky, notabene, když prodává drogy, tak nebere, to je ještě větší problém některým z těchto lidí není ani co sebrat, protože oni dávky nepotřebují, oni si je na drogách vydělají, což je, mimochodem, možná větší problém, ti drogaři než ti nepřizpůsobiví. Že budou vždycky lidé nepřizpůsobiví, a já vždycky říkám, že mým snem je být bezdomovce, protože v České republice to není jako v Mexiku. V České republice, zejména díky potravinovým bankám, co jsme tady tak slavnostně schválili, a teď nevědí, co s tím, protože toho mají tolik, že nevědí, jak to udat a ono jim to v bankách jaksi hnije a hroši nemají co žrát – Ústavní soud o tom bude brzy rozhodovat – protože markety to povinně musí odevzdávat a hroši nemají starý chléb. Vzpomínáte si, jak to tady bylo, jak tady všichni plamenně hovořili, jak to bude bezvadné.

Když jsem dnes jel sem, tak šel takový pán, měl na zádech batoh, byl docela hezky oblečen, a igelitku měl. A to je taková symbolika bezdomovce. Jenže jak odevzdáváme hadry, jsou tam bundy Adidas, mého příbuzného dokonce přepadl feťák, který měl oblek, kravatu, a říkal, já vás převedu přes ulici a ukradl mu mobil, takže už ani tam není identifikace tak úplně snadná.

Já bych nechtěl tento zákon, kdyby stát fungoval. Ale stát funguje – dvouleté děti do školky, rodiče, tamhle to, tohle to, tam my vám ukážeme. Ale tam, kde se stát má ukázat, tam bohužel selhává. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je paní senátorka Anna Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré dopoledne. Pane předsedající, vážení moji milí spolupracovníci nebo kolegyně a kolegové. Jsem starostkou obce a velmi dobře vnímám problémy, které máme s nepřizpůsobivými občany. Ale bohužel po pečlivém prostudování, po skutečném zvážení všech pro a proti jsem přesvědčena, že je skutečně protiústavní zákaz pobytu, že ho nelze řešit takovýmto způsobem. Přesto jsem se dál zabývala tím, co jako starostka, kdyby toto prošlo, mohu udělat, co může udělat můj úřad. Aplikace tohoto zákona při stanovení všech podmínek a regulativů, které má, je hodně náročná, skoro nevyužitelná, takže bych tento zákon považovala skoro za nadbytečný.

A chtěla bych ještě dodat, že jsem se dál zabývala tím, jestli mám nebo nemám přidělávat práci tímto jiným, takže tím, že nechci přidělávat starosti a práci jiným starostům a tím, že hlavně vycházím z toho, že zákon není v souladu s Ústavou, hlasovala jsem už i v ústavně-právním výboru proti a nemohu zvednout hlas pro ani dnes. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším vystupujícím v obecné rozpravě je pan senátor Petr Vícha s právem přednosti. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Několikrát tady byli zmíněni starostové, že tento zákon potřebují. Já jsem také starosta z oblasti Karvinska, ve které se potýkáme samozřejmě i s těmito problémy. A já tento zákon nepotřebuji, naopak nechci, abych ho potřeboval, stovky vlastních lidí se zbavit někde natrvalo, ale to samozřejmě není možné.

A aby byla kupa práce s tím, že to někomu na tři měsíce zakážeme, naopak bych ještě měl sto dalších policistů, kteří budou střežit hranice, je to úplně k ničemu.

Omlouvám se svým kolegům, a chápu je. Oni se s těmito problémy fakticky potýkají, my se s nimi také potýkáme. Ale lidé potom budou říkat – proč jste ho nevyhostili, a já jim budu pracně vysvětlovat, že to vlastně nejde.

Chtěl jsem tedy říct, že jsou i starostové, kteří to nechtějí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore – starosto. Nyní pan senátor Jiří Vosecký je dalším v pořadí.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Zaráží mě, jak se tady mluví, že tento zákon se může zneužívat apod. Tento zákon v podstatě v podobném textu tady tři roky fungoval v praxi. A tato praxe jednoznačně prokázala, že přestupkové komise a obce ho nezneužívaly. Proto nevím, proč tady o tom takhle dlouze diskutujeme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí je pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové. V podstatě hodně z toho, co jsem chtěl říct, řekl Petr Vícha. Já jsem 16 let starostou města, z praktických důvodů si neumím představit, že bych takovýto institut chtěl použít, proto ten zákon nepodpořím. Ale tím vám všem, kteří ho předkládáte, velmi pomůžu, protože žádného člověka, kterému já zakážu pobyt, nepřevedu na vaši obec, nepošlu ho vám. Já nevím, jaké máte vy katastry, ale tady se bavíme o vykázání z katastru. Když si představím praktický účinek takového opatření, z jedné strany, z řeky, z parku se přesune ten člověk do sousední obce na druhou stranu řeky, do parku, k mému kolegovi starostovi do sousední vesnice. A to já bych mu rozhodně nechtěl udělat. Takže myslím si, že ten praktický dopad tohoto zákona by nebyl dobrý. Já ho tedy nemohu podpořit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další v pořadí je paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení kolegové, nerada vystupuji podruhé, ale přesto, protože jsem sice přesvědčena, že všichni jste seznámeni s tím tiskem, ale poslouchají nás i diváci, zpětně v televizi někdy, je to nejisté, protože to nebylo jasně řečeno. Dovolím si jednoznačně říct, jestliže pan senátor Valenta hovořil o tom, že ten človíček půjde z města A do města B, ano, on může jít do města B, ale pokud v tom městě má trvalý pobyt, pak už není možné ho z tohoto města vykázat. Takže platí, že já toho dotyčného občana přesouvám z mého volebního obvodu nebo z mého starostování jinému panu starostovi. V tom je ten problém, že já to neřeším. Také bych ráda ještě odpověděla na vystoupení pana senátora Sobotky, prostřednictvím pana předsedajícího, s tím, že pokud se týká těch bitek na těch stadionech, tak tady jsme právě hovořili o § 52 opatření přestupkového zákona, který spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa, kde se konají sportovní, kulturní a jiné společenské akce, která ukládá dokonce možnost jednoho roku, aby ten člověk tam neměl právo vstoupit. Týká se to právě těch hřišť, týká se to obchodních domů, nádraží, ale i určitých ulic. V tuto chvíli nástroj proti tomu, o čem hovořil pan senátor, bezpochyby v právním systému máme.

Debata, která tady zvonila, byla o tom, že máme teoretické právo a pak máme tu praxi. Pohybuji se v Senátu už poměrně dlouho, díky tomu jsem se setkala s mnoha a mnoha případy. Velmi slině vnímám to, jak obecné právo je tím principem, které umožňuje spravedlivě přesunout všechna ta rozhodnutí a zákony do toho práva věcného a konkrétního. Není možné rozdělovat teoretické právo od praktického práva. To je provázané. Celé je to docela funkční systém. My jsme tady uvedli řadu argumentů pro to, proč tedy není správné, abychom přijali tento zákon, protože činí komplikace nejen z hlediska rozhodování, bude činit komplikace obcím a bude ve své podstatě často velmi nepřiměřený, já můžu říct, až nespravedlivý vůči těm, kterých se má dotknout. V tom je to propojenost těch zásad a principů práva s tím, co je na té nejnižší úrovni. O tom je ta debata. Není to možné rozdělovat. Tak to prostě není.

Jenom jsem si dovolila tuhle poznámku, už vůbec se nechci vyjadřovat k tomu, o čem hovořil pan senátor Kubera. On velmi zjednodušil a udělal tady takové divadelní vystoupení o tom, co v zásadě se netýká vůbec části tohoto problému, ale pokud hovoří o odebírání řidičských průkazů, tak není pravdou, že se týká jenom některých případů, já znám řadu případů, kdy není možné odebrat řidičský průkaz z důvodu neplacení třeba výživného, protože ten dotyčný se tím živí. A takových rozhodnutí jsou stovky, tisíce. Není pravda, že jenom v jednom případě, že v jiném případě ne. Je to hrubé zkreslování skutečnosti, mohla bych se bavit o těch dalších příkladech, které tady pan senátor Kubera uváděl. Je třeba říci, že byly podle mého názoru, já to říkám nerada, velmi nekorektní, protože ten problém, který vždycky z toho jenom vypíchl, to, co se bude líbit populisticky té veřejnosti, tak neodpovídá realitě. Mrzí mě to. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je v obecné rozpravě přihlášen pan senátor Radko Martínek. Má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Kdyby byly věci jednoduché, tak by se daly jednoduše řešit. Ale bohužel tenhle problém není ani jednoduchý, ani se nedá jednoduše řešit. Já bych byl samozřejmě strašně rád, abychom vyřešili problém bezdomovectví, protože ten problém je všude. Ale co chcete dělat s lidmi, kteří mají jakýsi životní styl, já si ani nemyslím, že může existovat příliš jakési to sociální inženýrství, které někdy máme, že teď postavíme nějaké speciální domy pro bezdomovce a oni se nám tam nastěhují a bude pokoj. Tak to asi těžko bude. Nehledě k tomu, že bych chtěl vidět tu obec, která bude dobrovolně něco takového stavět, zvlášť když bude vzápětí, má řadu zkušeností, jak ty byty budou po půl roce vypadat.

Druhá věc je návrh našich kolegů, kolegové, kolegyně, kteří to podepsali, tak jich si samozřejmě vážím. Celá řada z nich má spoustu praktických zkušeností. Nicméně, s tím návrhem nemůžu souhlasit. Něco k tomu říkal už kolega Vícha. Já jsem měl a i vy jste měli bezpochyby problémy v minulosti. Já jsem řešil těch problémů mnoho, kdy různí starostové řešili své problémy na úkor jiných. Bohužel, nutili dokonce, v celém mém obvodu, on je docela chudý, takže v mém obvodu bylo spoustu různých prázdných budov, po nejrůznějších institucích, které buď zkrachovaly, nebo ukončili činnost. Obce, které by jinak vynakládaly peníze úplně jinam, tak ze zoufalství ty budovy kupovaly, protože nechtěly připustit, aby jim je koupil nějaký soukromník nebo nějaká jiná obec, a pak jim tam posunuli ty, kteří si doma neumějí poradit.

Já si myslím, že prostě takhle jednoduše vytvořit... Ona je to ta nerudovská otázka. Kam s ním? Není to vůbec v zásadě nic nového, protože jestliže řekneme někam, tak musíme odpovědět kam. A obávám se, že na toto autoři tohoto návrhu příliš nepomysleli.

Samozřejmě, mohli bychom si vzít příklad z první republiky, když si vezmeme, kdy bylo tzv. domovské právo, toho příslušného jedince, ať už přestupce nebo různé podobné, podle domovského práva, ho šupem poslali tam, kde měl domovské právo, tam si s ním prostě nějakým způsobem museli poradit, jakým si s ním radili, o tom bych vám tady mohl vyprávět celé historky. A určitě prostě ta praxe, dejme tomu, do poloviny minulého století není přímo realizovatelná na současnou dobu.

Souhlasím také s tím, že velký problém samozřejmě jsou rowdies, nebo jak bych to nazval, ti fotbaloví příznivci. Zajímavé je, že my máme dva populární sporty, protože jsem bývalý hejtman Pardubic, můj kolega, který tady momentálně není, byl zase v Hradci Králové, když srovnám výkony fanoušků hokejových a výkony fanoušků fotbalových, tak je neuvěřitelné, jaký je to rozdíl. 3000 fanoušků na první lize v Hradci Králové dokázalo zdemolovat dvě města, ale běžně 10 000 fanoušků, kteří běžně chodí v Pardubicích na hokej, kromě dopravních problémů, které řešili dopravní policisté, tak jste o žádném problému neslyšeli. Bohužel, teď se to taky trošku komplikuje. Nicméně, ten rozdíl je jasný. Vyplývá asi z toho, jaká sociálně společenská vrstva prostě, asi kam chodí. Smutné je, že hokej se zbavil toho, co ho kdysi šlechtilo, že to byla rodinná záležitost, a co je tedy záležitost třeba v těch vyspělých zemích, když se půjdete podívat do Barcelony nebo někde jinde, kde jsou ty statisícové návštěvy, kde chodí celé rodiny s malými dětmi, tak to se bohužel u nás u dvoutisícových návštěv na první ligu nemůže nikdy dovolit. Ale u hokeje zatím ano. Doufám, že se to nepokazí.

Nicméně, co s nimi? Já si myslím, že určitě jedno z řešení je zakázat jim pobyt, to je řešení, ale podle mě by to měla řešit státní policie, mělo by se to řešit tím systémem státním, nikoliv přestupkovým řízením. Přestupkové komise to mají čím dál horší, protože náš právní systém, jak nejlépe víme, je čím dál složitější. O tom, že přestupkové komise nechce nikdo v zásadě dělat, svědčí to, že dneska se přestupky už téměř soustřeďují v trojkových obcích, protože ostatní na to nemají kapacitu, ani to dělat nechtějí. A dokonce ani to, že by z toho měly ten příslušný výdělek, tak je k tomu neponouká. Takže výsledek je takový, že přestupkové komise v blízké budoucnosti budou soustředěny jenom pravděpodobně v trojkových obcích. Určitě se zlepšila struktura těch přestupkových komisí, právní vzdělání tam jednoznačně převažuje. Já bych si nedovolil říct, že je to nějaká méněcenná záležitost.

Já nedokážu posoudit, který právník je více cenný, jestli soudce, advokát nebo praktický právník, jako všichni mají stejné vzdělání. Pokud mají podobnou praxi, tak bych si dokonce troufal říct, že právník, který dlouhodobě pracuje v přestupkovém řízení, má lepší vzdělání než soudce, který se touto záležitostí nezabývá. Ale v každém případě si myslím, že bychom na ty přestupkové komise neměli přenášet ještě další věci. Už tak toho mají dost.

Tohle všechno mě vede k tomu, že se připojím k tomu, co tady navrhoval nebo sdělil kolega Vícha, že přestože bych byl velmi rád, abychom se touto záležitostí zabývali, nějak ji vyřešili, tak takto ji vyřešit nemůžeme. Proto pro ni hlasovat nemohu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, další v pořadí je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se domnívám, že schválením tohoto návrhu zákona si zaděláme akorát na další administrativní problémy. Nicméně, je to jakási možnost, jak těm samosprávám pomoct, já to podpořím, byť jsem si vědom toho, pokud přeneseme další povinnosti na přestupkový odbor, tak budeme mít obrovský problém, abychom sehnali kvalifikované lidi, kteří budou tyto přestupky posuzovat. Co vnímám jako poměrně velký problém, je to, že dneska spoustu věcí, které by měla řešit policie, je neřeší, protože policie prostě nemá autoritu, nemá respekt, a ti chlapi potom ani nemají odvahu a chuť jít do těch věcí, protože spoustu problémů oni řeší opakovaně pořád dokolečka. Pořád se jim to vrací. Tito notoričtí potížisté ví přesně, jak v těch věcech mají chodit, ví, že na ně nikdo nemůže. Ví, že jim nehrozí žádný postih.

Mám k tomu takový drobný příklad z nedávné doby, kdy strážníci městské policie zpacifikovali nějakého výtržníka, naložili ho do auta, odváželi ho na Policii ČR, za použití pout, protože jim demoloval vozidlo. On se těmi pouty po cestě zranil, jenom proto, že oni zapomněli napsat do úředního záznamu, že se zranil těmi pouty, potom když ho předali na policii, policie ho samozřejmě po chvíli propustila, tak ten dotyčný si to za dvě hodiny rozmyslel, přišel, podal trestní oznámení, dneska máme strážníka obviněného. Takto si nepředstavuji řešení problémů.

Těch příkladů by byla spousta, kdy teď nedávno jsem měl rozhovor pro Českou televizi, bylo to už v nočních hodinách. Byl tam taky nějaký výtržník, který přišel a narušoval tento rozhovor. Protože jsem se soustředil na to, co mám říkat, kameraman odstrčil toho výtržníka, došlo k potyčce, kameramanovi rozbil brýle, vzápětí tam přijely asi tři hlídky policie, výtržník si lehl na zem, dal si batoh na břicho, ležel tam, s tím, že akorát těm policistům říkal: Vy jste hloupí, vy jste hloupí. Oni s ním neudělali prakticky vůbec nic. Byli tam hodinu. Takže domnívám se, že tudy cesta nepovede.

Nicméně, jak jsem avizoval, podpořím to, znova ale opakuji, myslím si, že je cesta, pokud policie by získal opravdu zpátky ten ztracený respekt a důvěru, myslím si, že tak jak vidíme zásahy, tak jak se to třeba děje ve Spojených státech, byť to není možná ten zářný příklad, protože tam je to občas až do extrému, ale je tam vidět, že ten policista skutečně má respekt, má pravomoci, tam by si nikdo z těch výtržníků nedovolil něco takového vůči policistovi udělat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych americkou policii nedával úplně za vzor, já bych nechtěl, abychom v Česku fungovali tak, jak funguje americká policie. To není asi úplně dobré. Tam ten respekt policie stojí lidské životy, stojí nevinné lidské životy. To pro mě není úplně vzor. Nicméně, možná, že bude stačit, když se naši policisté přestanou fotit s Kajínkem, a prestiž české policie půjde nahoru.

Jak jsem tu diskusi poslouchal, já jsem přesvědčen o tom, že starostové, předkladatelé, v dobré víře si možná víc zadělávají na problém, než aby si pomohli. To, co tu říkal kolega Vícha, myslím si, že je velmi argument ověřený praxí. Pokud si teoreticky zavedete oprávnění, které nebudete moct prakticky použít, tak se vystavujete tomu, že na vás ti vaši občané budou dupat, proč toho člověka nevyhostíte, když to v tom zákoně je napsané, a vy jim budete složitě vysvětlovat, že to nejde.

Mimochodem, v naší ústavě máme napsáno, že Senát může podat žalobu pro velezradu na prezidenta. Prakticky to není možné, nejsou splněny zákonné podmínky, ale věřím, že většina z vás má email plný výzev k tomu, abyste takovou věc iniciovali, protože to prostě v té ústavě je napsané. Nikdo už nezkoumá, jaké jsou zákonné podmínky pro takový krok. Prostě to existuje, tak to udělejte.

Druhou věc, kterou musím říct, v reakci na kolegu Voseckého, ta teorie a praxe... Já jsem starostu sice nikdy nedělal, vím, jak to máte složité, na druhou stranu, každý právní stát funguje na tom, že tu má základní teoretický rámec, základní ústavní rámec. Do něj se ale musíme vejít. To prostě jinak nejde. Pokud ho budeme ignorovat, tak si prostě zaveďte šerify, dejte jim hvězdu, ať práskají bičem, to nejde. Chápu tu složitost té práce, ale to, že budeme respektovat základní ústavní rámec, je smysl fungování právního státu. My bychom měli být jako zákonodárci úplně poslední, kdo bychom takovouto věc zpochybňovali.

K přestupkovým komisím, nechci se do nich navážet, protože vím, že ta práce asi bude nevděčná, těžká, nevím, kolik bere předseda přestupkové komise mzdu, ale asi to bude nesrovnatelné třeba s platem soudce nebo s tím, co si vydělá advokát nebo státní zástupce. Motivace asi dělat takovou práci nebude úplně největší. Na druhou stranu, jenom právnické vzdělání nezaručuje odbornost. Jak soudci, státní zástupci, advokáti procházejí poměrně složitými zkouškami, dalším sebevzděláváním, ne každý člověk, který vychodil vysokou školu právní, musí být dobrý odborník.

A poslední věc. Já, přestože jsem o to požádal, tak jsem tu opravdu za celou tu diskusi neslyšel jediný konkrétní příklad, kdy by tento nový trest mohl řešit situaci. To, co říkal kolega Sobotka, to je prostě trestný čin. Organizování výtržnictví, to je regulérní trestný čin. V rámci postihu trestné činnosti ten zákaz je v trestním zákoně, takže děkuji za ten příklad, byl jediný konkrétní, který jsem slyšel. Ale na druhou stranu, nedopadá na tuto situaci, protože to, co mi kolega popsal, je trestný čin. Mělo se to řešit přestupkovým řízením.

Přestože jsem o to požádal, tak jsem opravdu po celou tu dlouhou diskusi neslyšel jediný konkrétní příklad z praxe, kde by tento nový trest nebo staronový trest pomohl dosáhnout trestu nebo účelu předvídaného zákonem.

Takže nemohu tento zákon podpořit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo, nechci dlouho zdržovat. Ten problém tady je. Jak u vás, u senátorů, senátorek, ve všech obvodech to slyšíte od svých občanů. Nějak to vyřešte. Je tady spousta starostek senátorek a senátorů starostů. Já nejsem z komunální politiky, nicméně to slyším a vnímám. Od vás to taky slyším. Chtěli byste to nějak řešit. Předkladatelé tohoto zákona se snažili najít nějaké řešení a překlenout to období toho problému a minimálně zabezpečit jakousi prevenci, strach, obavu těch lidí, že když to budou páchat, tak na ně něco dopadne. Ale přišli jsme s řešením, to je podle mě to nejdůležitější, než nechat takové prázdné vakuum. Já si myslím, že dneska tady zaznělo několik návrhů a nápadů, jste tady odborníci právníci, lidi zkušení, tak přijďte a zkuste navrhnout nějaký jiný zákon, který policii třeba donutí konat, nebo udělejme nějaký zákon, který nasměřujeme na státní policii. Ale nemáme zatím nic takového. Já bych vás požádal, abychom na toto období to překlenuli, nechme rozhodnout Ústavní soud, event. jestli je to protiústavní. Do té doby mnozí z vás můžete nachystat jiný zákon, který to bude řešit, nebudeme tady řešit, jestli přestupková komise má, je relevantní, není, jestli má způsobilost atd.

Přesto žádám, kdybyste mohli podpořit tento zákon, protože si myslím, že bude řešit nějakou situaci, než přijde někdo s něčím lepším. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana senátora Canova jako zástupce předkladatelů, zda se chce vyjádřit? Určitě chce, prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji za tu bohatou diskusi. Vrátím se k tomu nejspornějšímu, co ve sporu mezi námi je, a to je otázka té ústavnosti.

V Ústavě ve čl. 39 a ve čl. 40 se zmiňuje pojem trestný čin. Tento pojem ovšem vůbec není zahrnut v odst. 3 čl. 14. Tam je napsáno, tyto svobody mohou být omezeny zákonem. Není tam napsáno, tyto svobody mohou být omezeny u trestných činů zákonem. Z toho odvozujeme, že když to bude stanovovat zákon, tak se to může týkat nejen trestných činů, může se to týkat i přestupků. Tato věc je poměrně podle mého názoru dost silný argument. Vůči čl. 14 odst. 3, to zdůrazňuji, že vůči tomuto článku, odst. 3, mě nabil i pan zpravodaj, když on odůvodňoval, že ten zákaz vstupu na ten stadion sportovní, že tam to je oprávněné, neboť tam může následovat trest hned. Ale to pak tedy říká, že to není v rozporu s ústavou, podle čl. 14 odst. 3.

Zbývá tedy čl. 4, odst. 4, že to omezení musí být šetřeno, jejich podstata a smysl. Že nesmí být zneužívána k jiným účelům. Ptám se, jaký je tady rozdíl, u trestných činů, u toho, co dělají soudy, co by dělaly přestupkové komise. Jestli u těch stadionů, tam následuje trest hned, má to smysl, u komisí by to trvalo trochu déle, tento čin, ale u trestných činů u soudů asi ještě déle. To se míjí. Ten čl. 4, odst. 4 Listiny, ten prostě platí i pro ty trestné činy. Pokud tady padaly argumenty o tom, že se přesune z obce A do obce B, to u těch trestných činů přece taky, pokud to je tak, úplně stejně. Tady by byla jedna námitka po druhé. Pak by tedy ten zákaz pobytu musel být zakázán, co se týká trestných činů, vůbec by nemohl existovat, při těchto argumentech. To jsou mé důvody, proč vidím, že je to v pořádku s ústavním právem.

A pak se zmíním, možná trochu osobně. Nevím, kdo ze starostů zde přítomných zažil situaci, kdy ministerstvo vnitra dospěje k názoru, že obecně závazná vyhláška jejich obce je v rozporu se zákonem, a hrozí, že to dá k Ústavnímu soudu. Pokud to někdo zažil, pak následuje masírka, která ještě mnohem převyšuje to, co je v zákoně. Nejdříve přijedou z krajského odboru pro tu záležitost, masírka starosty, několik hodin. Když neuspějí, přijedou přímo z ministerstva. Vedoucí odboru dozoru. Masírka několik hodin. Když neuspějí, tak začnou žalovat zastupitele. Když to řeknu s nadsázkou, oni tam nepoužijí ta slova, váš starosta je úplný dement, tak oslovujeme vás, snaží se přesvědčit zastupitele. Ta masáž trvá asi rok. A teprve když ani tady neuspějí, tak to dávají k Ústavnímu soudu. Já to zažil čtyřikrát. Čtyřikrát jsem u toho Ústavního soudu vyhrál. 4:0.

Veškeré masírky, můžete si to najít, já se tím nechci chlubit, ale teď jsem to prostě použil. V tomto jsem asi rekordmanem v ČR. To, že to říkají ministerstva a podobně, to je pravděpodobné, ještě neznamená, že to tak je. Neznamená. Toho bych se nebál.

Pak tu byly námitky o té podstatě, jestli to má smysl, přidělá to práci, nepřidělá to práci, my jsme toho názoru, že do toho máme jít. Ono je zajímavé, že kdysi to přednesla starostka Chomutova, když to bylo platné, byly případy v Ústí, ale nejvíc v Praze. Nejvíc z celé Prahy v Praze 1. V Praze 1! Nevím, senátoři z Prahy 2, 3, 4, 5, jak to tady máte... Nebo Praha 10. Jestli se tam někdo přesunul z té Prahy 1. O tom jsem neslyšel. Ale je to nástroj. Je to nástroj. Proč se tomu máme bránit, aby prošel.

Tímto vás jménem předkladatelů žádám, navrhuji, abyste hlasovali pro schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, prosím pana senátora Dienstbiera, zpravodaje, aby zhodnotil proběhlou obecnou rozpravu.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já už budu jenom velmi stručný, protože shrnovat celou rozpravu, tak jak proběhla, by asi bylo nadbytečné. Jenom možná ještě k tomu, co tady říkal pan kolega Canov, já se obávám, že mě příliš neposlouchal, když jsem mluvil o čl. 4, odst. 4 listiny základních práv, o používání mezí při uplatnění práv a svobod, kdy musí být šetřeno podstaty a smyslu. Já jsem tady vysvětloval, že ten rozdíl mezi zákazem pobytu a ochranným opatřením, kdy se zakazuje pobyt na specifických místech, které mají vztah k té přestupkové činnosti, že je naprosto zásadní, protože, jak jsem říkal, při testu proporcionality z hlediska zachování ústavnosti tam musí být ta vazba mezi omezením práva a nějakým rozsahem nebo účelem ochrany nějakého jiného zájmu. Já bych tady použil ten příklad, který říkal pan senátor Sobotka, o chování na hokejovém stadionu. Pominu-li, že to může být trestný čin, kdyby to bylo na úrovni přestupkového práva, tak tam je ten rozdíl vidět. Zaprvé, zákaz pobytu tady je navrhován na tři měsíce, což tak možná vyjde mezi těmi dvěma zápasy mezi Vrchlabím a Trutnovem.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, obecná rozprava skončila.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já vím, ale já chci jenom k tomu, co tady bylo řečeno, ono to je velmi zásadní, protože to ochranné opatření může být až na rok a je cílené.

Čili tam je vazba na šetření smyslu podstaty práv. Jinak asi doopravdy nebudu se vyjadřovat k jednotlivým příspěvkům, to by účel neplnilo. Každý rozpravu poslouchal. Myslím, že si každý už závěr učinil, a v tuto chvíli už jako zpravodaj pouze zkonstatuji, že po obecné rozpravě tady máme jediný návrh na usnesení, a to je návrh zamítnout předložený návrh zákona.

Senátor Jiří Dienstbier:  Ne, ale to až je po podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Přátelé, probíhá nějaká rozprava, pro mě nějakým zvláštním způsobem. V obecné rozpravě zazněl jediný návrh, a to zamítnout návrh zákona.

Senátor Jiří Dienstbier:  Ano, není tady žádný jiný návrh, než na zamítnutí po obecné rozpravě. Protože ...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pokud neprojde tento návrh, postupuje návrh zákona do podrobné rozpravy, a tam máme návrh z výborů na pozměňovací komplexní návrh.

Senátor Jiří Dienstbier:  Ano, přesně tak.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak. Takže si vás dovolím sezvat.

Máme tady návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona a já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 36 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 26, proti 17. Tento návrh byl zamítnut a otevírám podrobnou rozpravu. Jenom připomínám, že máte v tisku pozměňovací návrh komplexní, takže ten se nemusí načítat, a ptám se, jestli má někdo ještě nějaké jiné pozměňovací návrhy? Nikoho takového nevidím, podrobnou rozpravu končím. Ptám se, jestli se chce vyjádřit k něčemu, může samozřejmě pan navrhovatel určitě.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jenom matematická poznámka k proporcionalitě. Co se týká trestných činů, může být zákaz pobytu na 10 let, to je 120 měsíců, zde u přestupků na 3 měsíce. To znamená, že trest v horní hranici 40x nižší. Takže si myslím, že to neporušuje zásadu proporcionality.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak. K podrobné rozpravě pan zpravodaj.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pouze zkonstatuji, že máme jediný pozměňovací návrh, a to je návrh výboru pro územní rozvoj.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, správně, a o tomto nechám hlasovat. Dovoluji si vás sezvat.

(Z řad senátorů zaznívá požadavek na odhlášení) Mám požadavek na odhlášení, odhlásil jsem vás a můžete se znovu přihlašovat... Tak, počkám ještě... Stav se nám ustálil.

Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 37 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 27, proti 10. Tento návrh byl zamítnut.

A vzhledem k tomu, že jsme nepřijali žádné usnesení, tak projednávání návrhu končí... Ne, ještě ne? (Připomínky od předsedy Senátu M. Štěcha: Ne – bude se hlasovat o tom původním...) Aha, správně, dobře. Ale schválen nebyl. Prosím? (Komentáře některých senátorů pronášené mimo mikrofon...)

Nechám si poradit od moudřejších. Budeme hlasovat tedy o původním návrhu, tak jak byl navržen. Ano? Takže musíme hlasovat o původním návrhu. Pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Prosím o pětiminutovou přestávku k projednání klubu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, pět minut už je. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na poradu klubu, to znamená budeme pokračovat v 11.21 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.16 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.21 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ještě jednu minutu... Protože pětiminutová přestávka na poradu klubů uplyne v 11.21... Už máme 11.21.

Budeme pokračovat. Člověk se pořád učí... Děkuji naší legislativě za upozornění panu předsedovi. Jenom upozorňuji, že je to dle § 130 - bodu č. 7 našeho jednacího řádu.

Jenom připomínám, že budeme hlasovat o schválení toho úplně prvního původního návrhu zákona, to jenom abyste věděli, o čem hlasujete.

Dovolím si vás asi ještě jednou sezvat, abyste přišli.

Zahajuji hlasování o návrhu – schválit.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 38. Registrováno 58, kvórum 30. Pro návrh 25, proti návrhu 27. Návrh byl zamítnut. Končím projednávání tohoto bodu.

Poprosím pana místopředsedu Kuberu, jestli by mě mohl vystřídat...

(Role předsedajícího se nakonec v této části řízení schůze ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některý zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 239

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupkyně navrhovatelů senátorka Jitka Seitlová, kterou nyní prosím o její vystoupení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, předchozí náročná debata nás hodně vyčerpala. Ale věřím, že se zase zkoncentrujeme.

Dovolte, abych před vás předstoupila s návrhem senátní novely energetického zákona, který směřuje proti nespravedlivým nákladům osob na přeložky energetických sítí. Cílem novely je odstranit nespravedlivé stanovené povinnosti vlastníků nemovitostí, u kterých bylo zřízené věcné břemeno prvku distribučních sítí – hradit náklady nezbytných přeložek. Podle energetického zákona platí, že podnikatelé v energetických odvětvích jsou oprávněni umísťovat inženýrské sítě a jejich prvky na cizích nemovitostech, a to i pod hrozbou vyvlastnění. Cena za zřízení takového věcného břemene je podle zákona jednorázová ve výši několika desítek, výjimečně až několika tisíců korun. Řada těchto prvků distribučních sítí vznikla ještě před rokem 1990, a v té době ten dotyčný za věcné břemeno nedostal vůbec nic, resp. mohl se hlásit o nějakou náhradu, ale ta byla minimální, většina lidí z obavy, aby nebyli šikanováni, jak to vlastníci v minulém režimu měli, tak vůbec ani o těch pár korun nežádali.

V současné době se stávají případy, že dotyčný vlastník nemovitosti (většinou je to nějaký domek nebo je to chatka, nebo jiná forma nemovitosti) najednou nemovitost potřebuje opravit, je to nezbytné, nebo ji dokonce musí zbourat. Setkala jsem se přímo s případem, že bylo rozhodnuto, že nemovitost musí být zbořena stavebním úřadem. Teď je tam ta konzole. Nemluvím o přípojkách. Je to vedení energetické sítě, v tomto případě nejčastěji je to u elektrické sítě. Místo toho, aby se v obci vybudovaly sloupy, tak se elektrické vedení dalo na tyto konzole. Ale dotyční musí nahradit – podle zákona – zákon jinou možnost nedává, pokud se týká elektrických sítí, tak vlastníci musí uhradit přeložku. Uhrazení přeložky se pohybuje ve výši 50 – 100 tisíc korun.

Jaké je resumé. Takové, že dotyčný za omezení vlastnického práva dostal nějakou částku, řádově v tisíci korunách. A teď když má tuto nemovitost zabezpečit, dokonce nařízeně, tak má zaplatit 100 tisíc korun. Teď jsem dostala mail – 130 tisíc korun, nebo 300 tisíc korun. To je situace, kterou nikdo nemůže chápat jako situaci spravedlivou. Když jsem se s těmito případy seznámila, jednala jsem i s ČEZ a udělali mi analýzu případů, že těchto případů, kdy je to chápáno jako nespravedlivé, jsou stovky ročně. Přeložek je, řekněme, tisíce rovně. Ale těchto případů jsou stovky ročně. I oni uznávají, že je to velmi nespravedlivé.

Následně vznikla jakási pracovní skupina k novela energetického zákona, kde jsem byla přizvána právě k tomuto bodu. Musím říci, že všichni provozovatelé energetických sítí, ať už elektrických; nebo plynárenství, elektrárenství, kteří jsou součástí energetického zákona uznali, že tyto případy jsou velmi nespravedlivé. Nicméně formulace toho, jak to má být v energetickém zákoně, nebyla nalezena, aby byla vůbec přijatelná anebo uspokojivá.

Zůstalo to v určitém vzduchoprázdnu. Pokusila jsem se tedy o to, a věci jsem konzultovala s řadou odborníků, abych případy, u kterých je to naprosto nespravedlivé, definovala. Tento návrh je částí toho, co před vámi leží. Dále je součástí zákona to, že zákon žádá, aby v případě, že je taková přeložka řešena, tak ve všech případech bylo vždycky tomu, kdo to platí, tzn. tomu, kdo o přeložku žádá, poskytnuto položkově, jak tedy bylo rozpočtováno, za co bylo placeno.

Protože druhým tím velmi vážným argumentem, který slyším od obrovského množství lidí, kteří ve chvíli, kdy se tím zabývám, tak se na mě obracejí, je to, že tvrdí proboha, proč to stojí 300 000 Kč. Dobře, my uznáváme, že tam je nějaká částka, která musí být odborná, která musí být třeba nákladově vyšší, ale výkopy nebo zaházení toho příkopu nebo postavení sloupu samotného, tam s tím nesouhlasíme a tam je to několikrát samozřejmě podle lidí, kteří se tím zabývají, velice tedy cena řeknu násobně vyšší než by bylo nezbytné. Takže i tam je tedy problém, který já chci tímto návrhem řešit. Vím, že po tiskové zprávě, kterou jsem včera poslala tak, že se ozvala hospodářská komora, resp. její energetická sekce poslala stanovisko, které – se přiznám, docela mu nerozumím, protože nechápu např. to, jak tady říkají, že narušují jistotu vlastnických práv. Když se podíváte na novelu, která je, tak v žádném případě, a na to dám hlavu na špalek, neporušuje jistotu vlastnických práv. V žádném případě se tohoto vůbec nedotýká. Ale už jsem si volala s hospodářskou komorou, jsme připraveni se k tomu setkat, a pokud by tam byla nějaká míra právní nejistoty, tak jsem připravena podle jejich právníků jakkoliv hledat to, aby to opravdu nebylo něco, co vzbuzuje právní nejistotu. Pokud se týká vlastnických práv, tvrdím, že tam žádná právní nejistota není. Ale budu s nimi opravdu jednat. Tak to je ještě moje vyjádření. Tedy prosím, abyste tento návrh postoupili do výboru, kde můžeme případné nejistoty nebo nejasnosti vysvětlit nebo dopracovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Zdeňka Nytru a já ho prosím, aby se ujal slova.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Paní předkladatelka v podstatě shrnula celou uvedenou problematiku. Možná jenom pro upřesnění, že by se to mělo týkat tří typů inženýrských sítí, tzn. elektrického vedení, plynu a tepla. Zmínila se rovněž o námitce, kde nejenom jsou zmíněné majetkové poměry nebo zpochybnění, ale i jakási obava o spekulativní nákup pozemků, kdy dnes inženýrským sítím je pozemek částečně nebo zcela znehodnocen, a kdyby došlo k tomu, že se jedná o konkrétní písmeno c) v předloženém návrhu, tak že by jeho cena výrazně stoupla. To teoreticky je možné, ale domnívám se osobně, že pouze v průběhu legislativního procesu, protože kdybychom přijali tuto novelu, tak by odpadl důvod znehodnocení nebo snížení toho pozemku. Tak jako tak, a já už jsem se o tom včera bavil s paní předkladatelkou, a je připravena přijmout případné nějaké změny v rámci druhého čtení, jak bych vás chtěl požádat, abychom propustili tento zákon do druhého čtení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane zpravodaji, také děkuji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan kolega Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní předkladatelko, dámy a pánové. Jenom chci potvrdit slova paní předkladatelky a nakonec i pana zpravodaje, že ten zákon nebo obsah zákona je jednoznačně potřebný pro naše občany a pokud by se například vyskytovaly nějaké nejasnosti, tak bude dost času a možností je opravit v rámci druhého čtení, a proto prosím, abychom zákon do druhého čtení propustili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jenom krátkou vsuvku, že bych chtěl navrhnout, aby jako další výbor, který projedná tento návrh, byl výbor hospodářský. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Je to připraveno k návrhu. Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem, rozpravu uzavírám a přikročíme k hlasování, resp. přikázání. Ale ptám se přesto, jestli paní navrhovatelka se chce vyjádřit. Asi nechce. Pan zpravodaj také ne. Takže můžeme přistoupit.

Nebyl podán návrh na vrátit k dopracování, ani návrh na zamítnutí, takže budeme přikazovat. Vzhledem k tomu, že návrhy nezazněly, tak Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A tak, jak navrhl i pan zpravodaj, tak garanční výbor navrhuje, aby byl přikázán tento návrh i výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tak. Jsou ještě nějaké návrhy? Nejsou. Takže budeme hlasovat.

Dovolím si vás odhlásit, protože se mi nezdá, že by číslo odpovídalo počtu. Vyndejte si karty a můžete se znovu přihlásit. Tak. Budeme hlasovat o přikázání, tak jak bylo navrženo panem zpravodajem. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Jsou nějaké problémy? Ne. (Z dálky: Ano, je problém....) Zasuňte karty. Hlasování číslo="39"]Hlasování č. 39[/hlasování] registrováno 40 – měli jsme pravdu, kvorum 21, pro návrh 38, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Máme tady ještě druhé hlasování, které paní navrhovatelka ve své řeči zmínila, a to je zkrácení lhůty k projednávání ve výborech o 30 dnů. O tomto návrhu budeme také hlasovat. (Poznámka: Co? Nežádala?) Tak nechcete? Tak nebudeme hlasovat. V podkladech to mám. Tak nebudeme hlasovat, je to vyřešené.

Můžeme skončit projednávání tohoto bodu. Děkuji všem aktérům.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 245

Tisk č. 245. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Jiří Dienstbier, kterého nyní prosím o jeho vystoupení.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky, který se týká poměrně zásadní změny systému voleb do Senátu.

Zde na půdě Senátu, zejména na půdě Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury už minimálně rok, spíše podstatně déle, vedeme debatu o skutečnosti, že u voleb do Senátu je poměrně nízká účast. Platí to zejména o druhém kole senátních voleb. V důvodové zprávě je i určitá statistika, kdy za posledních šest let v posledních třech řádných volbách do Senátu byla průměrná účast v prvním kole 35,69 % a ve druhém kole dokonce jenom 16,89 %. To samozřejmě Senátu příliš nepomáhá z hlediska jeho legitimity, z hlediska uznání jeho role, kterou nepochybně hraje. A proto jsme vedli debatu, jak účast ve volbách do Senátu zvýšit.

Z této debaty vzešly dva návrhy. Jeden, který už jsme na půdě Senátu jako senátní návrh zákona projednali a byl odeslán do sněmovny a začalo tak už jeho projednávání. To je velmi jednoduchá změna, která počítá s tím, že se prodlouží lhůta mezi prvním a druhým kolem z jednoho týdne na dva týdny, což by mělo zároveň umožnit informovat voliče, že se druhé kolo koná, a zároveň jim roznést lístky do schránek.

To reaguje na jednu z příčin. Za prvé si myslím, že asi vesměs všichni máme zkušenost, že mezi prvním a druhým kolem velká část kampaně spočívá v tom, vysvětlit voličům, že vlastně ještě druhé kolo je, protože doopravdy velmi masivně se setkáváme s tím, že voliči nemají vůbec povědomí o konání druhého kola voleb do Senátu. Je to v situaci, kdy první kolo zpravidla, až na jednu výjimku, je v souběhu buď s komunálními nebo s krajskými volbami, to znamená, že i v médiích už se vlastně řeší především to, jaké koalice kde v městech a obcích, případně na krajích vzniknou. A druhé kolo je i z hlediska mediálního zájmu už druhořadou záležitostí.

Tato novela řeší pouze tuto příčinu. Nicméně příčin je více. Je to nepochybně ten fakt, že druhé kolo už není se souběhem s jiným typem voleb, kdy motivace účastnit se je větší. Navíc další příčinou je určitá představa, že různých typů voleb, to znamená, že nějaké volby se konají příliš často, v případě voleb do Senátu se vyžaduje po voličích, aby přišli s odstupem jednoho týdne k volbám dvakrát a účast tím pádem výrazně klesá. Jednou z příčin nepochybně bude i fakt, že tím, že se lidé musí rozhodnout řekněme černobíle, musí si vybrat jediného kandidáta už v prvním kole voleb, takže tím, že postoupí dva do druhého kola, tak řada voličů ve druhém kole už svého kandidáta nemá, ale nechce se jim vybírat řekněme menší zlo, toho, kdo je relativně přijatelnější.

Myslím si, že na tyto další důvody může odpovědět právě podstatnější změna systému voleb do Senátu, kterou zahrnuje předložený návrh zákona.

Změna spočívá v tom, že stávající dvoukolový systém voleb do Senátu by se při zachování většinového principu, tak jak vyžaduje Ústava České republiky, nahradil jednokolovým systémem, ovšem ne tím, který je asi všeobecně známější, řekněme britského typu, relativní většiny, nebo jinými slovy, systému, kde první na pásce je automaticky vítězem. To by odpovídalo prvnímu kolu voleb do Senátu, že ten, kdo tam získá nejvíc, je rovnou zvolen, bez ohledu na to, jestli je to 10 % nebo 30 % na první pozici. To by asi nebyl úplně vhodný systém pro volby do Senátu vzhledem k povaze Senátu jako parlamentní komory v našem ústavním systému. Vhodnější je podle mého názoru právě navrhovaný systém alternativního nebo také tzv. australského hlasování.

Tento systém spočívá v tom, že pro voliče je jednokolový, ale z hlediska počítání je vlastně vícekolový. V čistém australském systému má volič povinnost označit pořadí všech kandidátů, kteří jsou všichni uvedeni na jednom hlasovacím lístku, to znamená označí je od č. 1 do čísla odpovídajícího celkovému počtu kandidátů.

Předložený návrh zákona počítá s kompromisní variantou, kdy vyžaduje k platnosti lístku označení aspoň prvních tří kandidátů, tedy arabskými číslicemi 1, 2 a 3, pokud samozřejmě není kandidátů méně, než tři, s tím, že už to není povinnost, ale může označit čtvrtého, pátého a další kandidáty až do celkového počtu kandidátů.

Jak jsem říkal, pro voliče tímto volba končí v jednom kole, ale z hlediska počítání je tento systém vlastně jakoby vícekolový. Lze si to představit tak, že se koná více kol, v každém kole vypadne nejhorší, a jakoby šli voliči znovu hlasovat do dalšího kola, ale už bez nejslabšího kandidáta. A v dalším kole, pokud někdo získá 50 % hlasů, je zvolen, když ne, zase se vyřadí nejslabší, a jakoby šli voliči hlasovat znovu v dalším kole. Ale my už je nenutíme tímto návrhem, aby šli hlasovat. Oni vlastně dopředu potenciální další preferencí vyjádří právě pořadím, které uvedou na hlasovacím lístku.

Šlo by to uvést ještě jinak. Představte si to tak, když voliči odevzdají hlasy, volební komise je vyjme z obálek a začne počítat, tak první kolo počítání je vlastně stejné, jako ve stávajícím systémů, protože se hlasy rozdělí na hromádky podle toho, kdo je tam určen v prvním pořadí. V momentě, kdy se rozhodne o tom, že nikdo ještě nezískal 50 %, nebyl zvolen, vyřazuje se nejslabší kandidát, vezme se hromádka hlasů, které pro něj byly odevzdány a přerozdělí se na hromádky těm kandidátům, kteří jsou tam určeni v druhém pořadí.

Pokud v druhém kole počítání nikdo není zvolen, nedostal přes 50 %, zase se vezme hromádka lístků nejslabšího kandidáta a přerozdělí se to na hromádky, kdo je tam druhý nebo v tomto případě už může být i třetí v pořadí, pokud hlasoval na třech pro dva nejslabší.

Tento systém má tu výhodu, že je v zásadě dostředivý, podobně jako stávající systém. Je to samozřejmě spekulativní, nelze to doložit, ale myslím si, že podle toho, jak funguje tento systém by výsledky asi nebyly zásadně odlišné od výsledků, které jsou dosahovány v senátních volbách, protože jak dvoukolový, tak australský systém alternativního hlasování doopravdy působí spíše dostředivě. To znamená, že kandidát musí být schopen získat širší podporu, nejenom těch, kteří ho primárně volí, tak jako je tomu nyní v prvním kole. Ale pak musí být schopen získávat alternativní druhé a třetí hlasy, podobně, jako musí být schopen ve druhém kole v současném systému oslovit voliče dalších kandidátů.

Ještě bych zmínil jednu výhodu tohoto systému. Asi se s tím každý v praxi setkává, kdy dnes jsou voliči často nuceni k tzv. taktické volbě, to znamená, musí udělat úvahu, do jaké míry kandidát má tzv. šanci postoupit do druhého kola, a často už v prvním kole jsou tak nuceni vybírat si z jejich pohledu pro ně ideálního kandidáta, ale řekněme zase nějaké menší zlo nebo nějakého relativně přijatelnějšího z těch, o kterých si myslí, o kterých udělá tuto úvahu, že mají šanci postoupit do druhého kola.

Australský systém k tomuto voliče nenutí, voliči se mohou rozhodovat zcela volně, protože mají jistotu, že když ten, koho označí na prvním místě, náhodou vypadne, že jejich hlas v tomto smyslu nepropadá z hlediska ovlivnění toho, kdo další bude mít šanci, protože oni dvojku dají tomu, kdo je druhý nejlepší a nemusí takto takticky uvažovat, protože takový hlas nikdy nepropadne.

S tím, že mají sice povinnost označit tři, ale mohou označit libovolně, klidně všechny, tím si mohou pojistit, že až do posledního okamžiku s tím jejich hlasem bude počítáno podle té vyjádřené preference.

Abych uvedl i rizika nebo spíše nevýhody, tak asi jediná nevýhoda toho systému je, že bude náročnější počítání v okrskových volebních komisích v tom jednom jediném kole. Ona to může být do jisté míry i výhoda, protože ty okrskové komise se sejdou jednou, na jedno kolo voleb, starostové jistě potvrdí, že už dnes je velký problém získávat lidi do okrskových volebních komisí na senátní volby, protože těch pár stovek navíc, za to, že tam přijdou i ten další víkend, není příliš motivující. A jsou s tím spojené taky nějaké náklady. Ale tou nevýhodou je, že to počítání bude složitější. Protože ten návrh zákona počítá s tím, že z různých hledisek, aby bylo spolehlivé to sčítání, aby byla umožněna následná kontrola, jak veřejná, tak soudní, tak ten proces musí mít nějaké parametry. Vzhledem k tomu, že nelze jednoduše zjistit ty výsledky na úrovni okrskové komise, lze jenom zachytit tu podobu těch hlasovacích lístků, maximálně určit to, kolikrát kdo byl první, druhý, třetí a tak dále, tak je potřeba při tom sčítání převést lístky do elektronické podoby, pokud se nemají fyzicky svážet na jedno místo, nikoliv tedy počítat v okrskové komisi, ale počítat na jednom centrálním místě ve volebním obvodě, tak aby to bylo proveditelné, je potřeba je převést do elektronické podoby.

Na půdě komise pro ústavu jsme diskutovali různé varianty. Jedna z těch variant byla pořídit do okrskových komisí scannery, scannovat ty lístky, tím to načítat do toho elektronického systému, kromě nějaké debaty o chybovosti by to vyžadovalo pořídit více než 14 tisíc scannerů do všech okrskových volebních komisí, resp. volebních místností. Zatímco ta druhá varianta, která je v tom návrhu zahrnuta, kterou jsme diskutovali, tak ta počítá s tím, že ta komise vlastně přepíše ty výsledky do elektronické podoby. Na tom místě v té volební místnosti.

Výhodou je, že tak jak jsem zjišťoval u starostů, tak z 80 až 90 procent už dnes jsou okrskové volební komise, resp. volební místnosti vybaveny počítači, to znamená, náklady na vybavení volebních místností v tomto případě budou menší, s tím, že na tyto počítače ovšem musí dodat software Český statistický úřad, protože tam musí být jednotný software statistického úřadu pro převod těch hlasovacích lístků do elektronické podoby.

Já v tuto chvíli nepůjdu do větších detailů, myslím si, že pro popis toho navrhovaného systému to stačí. Já předpokládám, že tady není žádný spěch v tuto chvíli na projednávání tohoto návrhu zákona, protože v žádném případě nemůže být využit pro volby letos na podzim. Ten zákon předpokládá s delší legisvakancí z toho důvodu, že je potřeba také přizpůsobit právě informační systém Českého statistického úřadu, to je nějaká veřejná zakázka, ta probíhá v nějakých lhůtách. To znamená, předpoklad je, že by ten systém byl použit až pro řádné volby v roce 2020, bude-li samozřejmě zákon schválen. Také jsme se dohodli, že by si zasloužil nadstandardní projednání na půdě Senátu, mj. je dohoda na Stálé komisi pro ústavu, že by zorganizovala seminář pro všechny senátory, tak, aby se mohlo mnohem detailněji než na výborech a na plénu projít, jakým způsobem ten zákon funguje. I z tohoto důvodu bych pak navrhl, abychom prodloužili lhůtu pro projednávání mezi 1. a 2. čtením za 60 na 90 dnů. Je potřeba si doopravdy vyříkat, jakým způsobem by ten nově navrhovaný systém fungoval, aby nebyly pochybnosti. A také bych byl nerad, abychom ho tady schvalovali nějakým bojovým hlasováním, rozdílem jednoho hlasu. Myslím si, že to je věc, která by měla mít širší podporu, aby vůbec mělo smysl něco takového posílat do Poslanecké sněmovny.

Ještě možná na závěr, já už jsem to zmínil, to, co je podstatné, je uvědomit si, jakou roli má Senát v ústavním systému. Myslím si, že dnes platí více než dříve, že bychom měli stát o to, aby si udržel tu pozici té tzv. ústavní pojistky nebo zpětné vazby ve vztahu k Poslanecké sněmovny. Vidíme, co se děje v některých zemích jako v Maďarsku, když v jednokomorovém parlamentu jedna strana získá ústavní většinu, podle svých představ, tak, aby ten systém fungoval v její prospěch, si upraví celou ústavu, celý ústavní pořádek. Myslím si, že tady to je obrovská výhoda, to, jak byl nastaven ústavní systém, ustavování a vztah obou komor parlamentu, a to, že Senát je výrazně odlišný, díky tomu, že se volí po třetině každé dva roky, že se volí jiným volebním systémem, tak i z tohoto hlediska je potřeba tu možnou změnu volebního systému diskutovat, jestli tento princip nenarušuje. Já myslím, že ne, ale je dobré, abychom o tom byli ujištěni předtím, než případně schválíme tento návrh zákona.

V každém případě vás požádám, abychom to teď propustili do toho podrobného projednávání ve výborech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Prosím pana senátora Dienstbiera, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. OV určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Nenutila. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já zcela určitě nebudu opakovat způsob navrhované změny volebního systému. Beru to jako jednu z variant, kdy se snažíme, a vůbec nemám na mysli, že by někdo pochyboval o legitimitě Senátu, v současném období, ale dle mého soudu je to jedna z cest, jak zvýšit zájem občanů o volby do Senátu.

Z toho důvodu, protože Senát je demokratická komora, navrhuji, abychom přikázali projednávání tohoto návrhu zákona jako garančnímu výboru ÚPV, dál o projednání projevil zájem VUZP. A zopakuji to, co tu říkal už předkladatel. Navrhuji prodloužit lhůtu mezi 1. a 2. čtením na 90 dní.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se s přednostním právem přihlásil senátor Miloš Vystrčil. (Senátor Miloš Vystrčil se vzdává přednostního práva.) Vzdává se přednostního práva, takže v pořadí první je pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já myslím, že ten argument toho, že do 2. kola přichází méně voličů, je zcela logický, když si vezmete, že je například osm kandidátů, tak ti, jejichž kandidáti nepostoupili do dalšího kola, k těm volbám zpravidla nejdou, nebo jdou tehdy, jestliže se jedná o eliminaci některé extrémní osoby, což si myslím, že je velmi důležité pro zachování současného systému. Proto nebudu doporučovat, nebo budu hlasovat proti tomuto návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Další v pořadí je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Já na úvod musím říci, že souhlasím s tím, co tady i nepřímo říkal předkladatel, že ta účast voličů v senátních volbách je problém, že by bylo dobré, že bychom měli dělat všechno pro to, aby těch voličů chodilo více. Na druhou stranu, prezidentské volby ukázaly, že když ti kandidáti jsou zajímaví, ti lidé to následně akceptují, tak i ve druhém kole může přijít poměrně hodně lidí volit.

Pak je otázkou, jestli se nemáme zabývat nějakými úpravami dvoukolového systému takovým způsobem, aby i při jeho zachování se počet voličů zvýšil, nebo zda máme hledat nějaká řešení v tom jednokolovém systému. Já za sebe se přiznám, že jsem zpočátku, když jsem poprvé ten systém, kterému se říká možná nepřesně australský, který tady dneska pan kolega Dienstbier představil, viděl jako dobrý nápad, jako věc, která by mohla zvýšit atraktivitu voleb do Senátu, mohla by zvýšit volební účast, mohla by přispět k tomu, aby třeba Senát byl více vnímán obyvateli jako komora, která je důležitá, kde má smysl chodit ty senátory volit.

Čím potom jsem se podrobněji s těmi úskalími toho systému a s těmi podrobnostmi toho systému seznamoval, tak ten můj přístup se stával rezervovanější a rezervovanější. S tím, že teď tady zkusím říct některé ty základní důvody, které mě k tomu vedly.

První je, že jsem se překvapivě dozvěděl, jestli mě pan kolega Dienstbier opraví, tak budu rád, ale mám pocit, že nikde v Evropě tento systém u dvoukomorových parlamentů není využíván, to znamená, my se nemůžeme nikde v Evropě podívat na to, jak to vlastně funguje, jaké jsou dopady těch druhých, třetích, čtvrtých v pořadí, které jsou někde potom používány, myslím tím tu Evropu, zejména jak demograficky, geopoliticky, mentálně příbuzné, to je první věc, která mě trošku zarazila.

Druhá je, když jsem viděl, kolik dneska při tom relativně jednoduchém volebním systému, když jsou zároveň senátní a komunální volby, kolik už máme neplatných lístků, co by se dělo všechno v okamžiku, kdybychom ten systém ještě takhle zkomplikovali, protože byť na první pohled to může vypadat jednoduše, tak si vůbec nejsem jistý, že všichni voliči, vzhledem k tomu, kolik mají jiné práce a povinností, jsou si schopni uvědomit nebo ochotni spíše, než schopni uvědomit, jak důležité je to, jestli zakroužkují jedna, dvě, tři, čtyři, nebo jenom jedna, dvě, tři, nebo jenom jedna, dvě, nebo jenom jedna. Mimochodem, upozorňuji, teď mě někdo upozorňuje, že jenom jedna se nesmí nebo nedá. Jedna, dva, tři se musí? Takže se omlouvám. To mně uniklo.

V tom okamžiku je potom otázkou, do jaké míry to budou akceptovat, do jaké míry všichni minimálně ta tři jména zakroužkují, co to potom bude znamenat z hlediska neplatností lístků. Přiznám se, že z toho mám trošku obavy. Z toho důvodu nakonec jsem dospěl k názoru, že v této podobě bychom zatím ten pokus o ten jednokolový systém měli odložit, neříkám, že navěky, ale minimálně si myslím, že v tento okamžik máme důležitější věci na starosti než předkládat další novelu zákona, která upravuje to, jakým způsobem se bude volit do Senátu, protože jedna námi iniciovaná novela je už dneska v Poslanecké sněmovně, která prodlužuje tu dobu mezi 1. a 2. kolem na 14 dní, tohle by byl vlastně další zákon, který by ze Senátu šel do Poslanecké sněmovny, byť za nějakou dobu, který by zase ty volby nějakým způsobem měnil. Takže závěr ode mě. V tuto chvíli jednak oceňuji tu iniciativu pana kolegy Dienstbiera, úplně ji nezatracuji, ale nemyslím si, že v tomto okamžiku bychom se jí měli zabývat, spíše si myslím, že bychom ještě s tím, jestli budeme prosazovat nebo nebudeme jednokolový systém, měli počkat, zda se přece jenom nepodaří nějakými jinými úpravami, nastavením jiným trošku voleb, 1. a 2. kola voleb do Senátu tak, že by druhé kolo bylo s volbami komunálními nebo s volbami krajskými atd. Neměli bychom se hned pustit do toho jednokolového systému, s tím, že poslední věc, neexistují dneska ani matematické modely, které by nám říkaly, co to případně může nebo nemůže udělat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu kolegovi Vystrčilovi. Nyní pan senátor Ladislav Kos, prosím.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já chápu snahu o zvýšení prestiže Senátu, chápu, že jednou z možností, jak zvýšit tuto prestiž, je zvýšit volební účast, tak, aby Senát vlastně nějak zintenzivnil svoji váhu a podobně. Ale nepovažuji tuto snahu, to znamená předložení tohoto systému volebního, za šťastnou. Řeknu vám několik argumentů, které jsem získal v diskusích s mnoha lidmi, předložením několika argumentů, proč ji nepovažuji za šťastnou.

jedním z argumentů, který jsem zaslechl, s kterým se ztotožňuji, byl argument ten, že ten volič bude muset zaškrtnout, jak jsme tady slyšeli, minimálně tři kandidáty. Tak jak jsem slyšel, i z mého pohledu to může být někdy problém, proč zaškrtávat tři kandidáty, když jsem ztotožněn pouze s jedním nebo případně se dvěma. Toho třetího bych nějakým způsobem volil proti své vůli. To je asi první argument.

Druhým argumentem je to, že často v senátních volbách se stává, že ve druhém kole voliči vyvažují poměr zástupců jednotlivých stran, stalo se to třeba u ODS v těch prvních senátních volbách nebo v těch posledních se to stalo hnutí ANO, možná, že zástupci z těch větších stran si řeknou, to je dobře, chceme ten australský systém, aby ta naše strana v tom druhém kole nebyla tímto způsobem separovaná. Jenže, tak jak všichni víte, z velkých stran se časem mohou stát strany malé a naopak, takže si myslím, že ani pro ty zástupce z těch větších stran to není pádný argument.

Bylo tady řečeno, že vyhodnocení tohoto volebního systému je velice složité, pro voliče absolutně nepřehledné. Odehrává se někde v přítmí. Pak volební komise, která zasílá výsledky někam na vyhodnocení na Český statistický úřad apod. Celý ten princip toho hodnocení je velice těžko pochopitelný pro laickou veřejnost. Obávám se, že by to byla velká bariéra pro to, aby s tím veřejnost, voliči byli nějakým způsobem souzněni.

Myslím, že tímto způsobem ty voliče nepřilákáme, naopak, že by to mohli považovat za jakousi snahu Senátu o nějaké volební inženýrství, za nějakou lacinou snahu, jak zvýšit prestiž Senátu.

Mě tam pak zarazilo také v té důvodové zprávě, že může dojít k tomu, že zvítězí senátor, který dostal 13procentní podporu, to znamená 13 procent těch hlasů v prvním kole, což mi tak trošku přijde, nechci to nějak hanit, ale že může být zvolena jakási v uvozovkách šedivá myš, možná si myslím, že pro tu veřejnost je zajímavé, že v tom druhém kole pak nastává ten boj muže proti muži, případně abych nebyl nařčen z genderismu, muže proti ženě nebo ženy proti ženě, že prostě se z té volby vyseparuje ten silný jedinec v tom druhém kole.

Dalším důvodem je asi to, že, jak tady bylo řečeno, v Evropě se tento australský systém aspoň podle mých informací uplatňuje pouze při volbě prezidenta v Irsku, jestli mám dobrou informaci, potom v Indii, volby do dolní komory australského parlamentu. Tento způsob volby je ve světě velice ojedinělý. Zase podle mých informací, slyšel jsem, že o tomto způsobu volby bylo referendum ve Velké Británii, kde se 70 procent voličů vyjádřilo proti, za zachování toho systému, který je tam teď. Česká společnost samozřejmě asi není tak konzervativní jako společnost ve Velké Británii. Nicméně, myslím si, že ty senátní volby zase nemají tak dlouhou dobu trvání na to, abychom ten systém nechali nějakým způsobem běžet, abychom nějak zběsile dělali nějakou úpravu, jen a jen proto, aby se zvýšila volební účast. Spíš vidím tu roli posílení Senátu v tom, že ty výstupy ze Senátu jednotlivých senátorů budou v tom českém politickém prostředí zaznívat silně, k čemuž si myslím, možná budeme mít v blízké době nějakou příležitost.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. S právem přednostního vystoupení vystoupí v rozpravě pan senátor, místopředseda Jiří Šesták. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. My jsme minulý týden byli na semináři v Poslanecké sněmovně, protože Poslanecká sněmovna, někteří poslanci svolali jednání na téma právě voleb do Senátu, tam je vidět, že i v Poslanecké sněmovně je vůle se zabývat nebo diskutovat o změně třeba modelu voleb do Senátu. Jeden z těch argumentů, já jsem taky ochoten o tom uvažovat, ale samozřejmě musíme velmi bedlivě zvažovat, jaký bude výsledek, protože víme z praxe, že kolikrát chceme, abychom věci zlepšili, naopak potom si zoufáme, že se nám to nepodařilo.

Co se týká experimentu voleb do Senátu, myslím si, že bychom měli být obzvlášť opatrní, protože Senát je ústavní pojistkou, vidíme i v současné době, že Senát je i obyvatelstvem vnímán ve větší důležitosti, než si ho sami voliči třeba uvědomovali před nějakou dobou. My bychom byli být odpovědní, abychom tento aspekt té protiváhy toho ústavního systému, tak abychom ho nezbavovali těch předností, které má.

Samozřejmě, jeden z argumentů je, že dvě kola zatěžují obyvatele tím častějším chozením k volbám, na druhé straně ale jsme ochotni jako politici uvažovat o referendech, které možná mohou i několikrát za rok přivést k volebním urnám nebo vyzývat voliče, aby se zúčastnili voleb, tím pádem je navíc zatěžovat. Je otázka, jestli druhé kolo do Senátu voleb je méně důležité než referendum k nějaké někdy uměle vyvolané kauze.

I z tohoto důvodu bych byl opatrný. Australský systém, jak bylo řečeno, se používá asi ve dvou zemích, je otázka, proč se to nepoužívá daleko častěji, ale ten samotný model je pro mě zajímavý. Samozřejmě, možná, že by tam mohl působit ten herní aspekt, možná, že by to mohlo voliče víc bavit, možná, že bychom objevili určitou kreativitu volebního systému, který nám zatím nenabízí. Z toho titulu bych byl ochoten uvažovat, nebo i propustit to do toho dalšího čtení. Samozřejmě, jeden z argumentů zase proti je zatížení komisí. Asi máte každý své zkušenosti, jak jsou volební komise skládány. Co se týká těch lidí, kteří jsou ochotni chodit do komisí, tak z mého pohledu je horší a horší, co se týká té kvality.

Já sám mám zkušenost teď z voleb parlamentních, kdy v Budějovicích, prezidentských, pardon, kdy na dvou okrscích byl vydáván i ten třetí, náhradní lístek se jménem Pavla Fischera, protože oni ho tam holt měli připraven pro případ, že by se něco stalo těsně před volbami. Ta komise to vydávala. Bylo jich tam asi deset na to. Tam nefungoval žádný kritický, nějaký zpětný rozum nebo prověření a došlo k porušení těch pravidel. Takže tam bych byl velmi opatrný, jestli tento typ komisí, které teď máme k dispozici, jestli by se s tím měl vyrovnat.

Nicméně, myslím si, že bychom... Osobně bych byl pro, abychom to propustili do druhého čtení s tím, že bych se velmi přimlouval, aby seminář nebo semináře, které by měly následovat, abychom k tomu pozvali i oponenty tohoto systému, aby se udělala počítačová simulace, jak se tento systém může chovat, jestli nám zachová výhody toho druhého kola. Pokud bychom neměli jistotu, že přinese pozitivní zlepšení třeba v té účasti, že naopak může ohrozit tu výhodu toho druhého kola, že může, o čem bylo říkáno, že druhé kolo i vyřazuje třeba ty krajní kandidáty, tak bych pro tento systém následně nebyl. Ale v této situaci bych se přimlouval, propusťme to do druhého kola, s tím, že bychom měli v několika seminářích, kdybychom pozvali i odborníky na tuto tematiku, prověřit, zda tento systém nám skutečně přinese ty uvažované výhody. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane změněný předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se úvodem přiznám, že jsem velkým sympatizantem tohoto navrhovaného modelu. Dokonce kdyby bylo po mém, byl bych pro to, aby se zavedl nejen u senátních voleb, ale i u voleb prezidentských. Na druhou stranu, chápu, že to vzbuzuje nějaké obavy a podobně. Nejde mi o to, aby byl ten model zaveden co nejdříve, ať je třeba zaveden nejprve modelově u studentských voleb nebo něco takového, aby se jasně ukázaly jeho výhody.

Nyní k nám, k Senátu.

Přiznejme si dlouhodobě, že to, aby voliči šli dvakrát k senátním volbám, je dlouhodobě neúnosné. Prostě to, aby u jednoho z těch dvou kol byla účast pod 20 procent, někdy pod 15 procent, někdy kolidující dokonce s hranicí 10 procent, to je velmi špatné. Zatímco když voliči jdou k volbám jenom jednou, navíc je to spojeno s jinými volbami, ta účast je minimálně dvojnásobná, ne-li trojnásobná.

Samozřejmě, objeví se návrhy, podobné se i objevují, aby se zavedl systém, že bude volba jenom jednokolová. V tom smyslu, že bude jedno kolo voleb, kdo bude mít nejvíc, v případě osmi vyrovnaných kandidátů by to mohl být vítěz se 13 procenty, byl by vítězem. Tento model má tu nevýhodu, že by mohl vyhrát někdo s velmi nízkým procentem hlasů. Proto taky vznikl ten systém dvoukolový, aby se vybíralo, aby bylo zajištěno, že ten kandidát má vyšší podporu celkově. Proč se nezavedl systém tříkolový? Protože by volič volil třikrát, to by bylo opravdu nevhodné, aby šel třikrát. Proč ne čtyřikrát? To už vůbec ne! A teď sem přichází systém, který nabízí, že bude n-kolový, a přitom ten volič půjde k volbám jenom jednou. Musím říct, že opravdu ten systém se mi zdá velmi dobrý. Představte si, jak by dopadly prezidentské volby, kdyby to bylo takhle dáváno...

Zaručuje prostě tu věc, že volič nemusí riskovat, že jeho favorit vypadne. Zároveň do toho má mluvit něco dál. Já se vůbec nebojím toho, co tady říkal kolega Kos, že on nechce nikoho jiného, tak prostě to další ho nezajímá za žádnou cenu. Drtivou většinu určitě zajímá, i když je to nedonutí dojít k volbám, ale přece jenom, jestli je Petr lepší než Pavel, tak nějaký názor má. Bude se zabývat více kandidáty. Ten systém je opravdu velmi zajímavý. Neberu, nezlobte se na mě, argument některých kolegů, že to nikde v Evropě není zavedeno. Podle této logiky, kde bychom v Evropě byli, kdyby nikdy nebyl někdo první. Toto se zdá jako dobrý systém. Zde jde o propuštění do druhého kola. Ať pan politolog, pan Lebeda, jeho velký příznivce, a další, ať vystoupí, vysvětlí v jednoduchosti ten systém, jaký je. Bohužel se tady objevil jeden argument od kolegy Vystrčila, kterého jsem se velmi bál, v tom, že už jeden návrh na změnu máme, z předchozího týdne nebo 14 dní. Podle mě jde o změnu naprosto nepodstatnou, proto jsem byl tak strašně proti tomu návrhu. Bál jsem se, že to pak bude argumentem pro to, aby se nepřijalo něco, co nabízí revoluci, ale revoluci v dobrém slova smyslu. Zároveň půjde volič jenom jednou, zároveň půjde jednou fyzicky, ale vlastně zúčastní se voleb n-krát, podle počtu kandidátů. Ten systém je fakt podle mého názoru velmi dobrý.

Teď jde o propuštění do druhého kola. Vymiňme si, určitě to pan předkladatel rád udělá, zařídí s příznivci, ať jsou diskuse a podobně. Ale pusťme ten návrh do druhého kola. Podle mého názoru to za to stojí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Když jsem přišel do Senátu, tak jsem byl poměrně hodně naivní, a to ještě mnoho let. Potom jsem zažil volbu prezidenta republiky, tu poslední, která byla, kterou volil parlament, byl jsem zděšen, co se tam dělo, co s námi dělali kolegové z ODS, jak tlačili na to, aby byl zvolen Klaus, a my jsme tedy byli přesvědčeni, že by to měl být někdo jiný, tehdy Švejnar. Protože jsem byl ve společné volební komisi, tak jsem zažil takové věci, o kterých se mi ani nezdálo. Vůbec jsem nepředpokládal, když jsem se do té naší volební komise dostal, které předsedal kolega Pavlata, tak že zažiji věci, které už vlastně nikdo ani z vás nemůže zažít, protože ta volba byla poslední.

To byly otřesy, mám dojem, že kdyby ta veřejnost se skutečně dozvěděla, jak se to tam tehdy odehrávalo, tak bude zklamaná ještě víc a nebude už chodit k vůbec žádným volbám. Proto jsem byl tím příznivcem přímé volby prezidenta republiky, dal jsem svého času tady návrh, bylo mi to vpuštěno do 2. čtení. Vážený pane předsedající, vaším jménem, kolegovi Kuberovi, on tehdy přišel s úžasným nápadem, že by to měly probrat všechny výbory v Senátu, takže já jsem skákal od jednoho výboru k druhému, čímž mi tak trošku zavařil, já jsem to tedy vydržel. Myslel jsem si, jaký jsem bojovník za to, že tedy konečně občané si budou moci volit svého prezidenta a já nedopadnu nikdy tak, jak jsem dopadl na tom Hradě, kdy dodnes z toho mám totálně smíšené pocity.

Bohužel, jak jsem byl naivní, tak jsem vůbec nechápal ještě ústavu v tom slova smyslu možnosti volby, že ne všechno asi by se mělo vkládat přímo voličům, ale že voliči si zvolí ty své chytré zástupce, když to řeknu v uvozovkách, a ti ať potom rozhodují. Kolegyně Paukrtová, kolega Pithart nás přesvědčovali, abychom do ničeho takového nešli. Já jsem byl zaslepen.

Dneska vidím, jakého máme prezidenta. Mám dojem, že už to vidí i ti, kteří ho podporovali, kteří ho volili, v podstatě mám dojem, že to je obrovský škraloup na celém státě, který vysíláme ven do zahraničí, bohužel i negativně k našim spojencům. Ano, pan prezident má možná jiné názory. Možná chce skončit zase v područí Sovětského svazu, on de facto pro ně jako prognostik pracoval. Ale to samozřejmě pracoval, to si vzpomínám, i Václav Klaus. Takže jsem pochopil, jak je špatné sahat do volebních zákonů, aniž by to bylo pořádně připravené.

Tady bylo řečeno, už nevím kým z předřečníků, že by bylo určitě zajímavé do toho vnést, do toho volebního mechanismu, trochu více hravosti, protože víme, jaké máme problémy s hráči patogenními v republice, jak to těžce řešíme, tak to by opravdu do té naší hravé společnosti možná mohlo vnést jistý impuls. Mně se hrozně moc líbí model demokracie 2.1, kde tedy můžete dávat i minusové hlasy. Nejsem matematik, mluvil o tom tady už předřečník Miloš Vystrčil, který je matematik, kterému chybí větší rozklad z té oblasti matematické, co doopravdy všechno může nastat. Mně to chytí i u této předkládané novely. Když se vrátím k té matematice, já jsem si ji vyzkoušel před dvěma lety necelými na svém vlastním volebním obvodě do Senátu. Můžu dodat to, co mi bylo na základě statistického šetření v obcích mého volebního obvodu dodáno, já jsem dopředu věděl, byť to zní nadneseně, to bych nerad, já jsem de facto dopředu věděl, pokud se něco převratného nestane, pokud si to sám nepokazím, tak že do druhého kola se mnou půjde Váňa, půjde z druhého místa, že dokonce on bude mít po tom 2. kole jednu třetinu hlasů a já dvě třetiny hlasů. Ten model jsem měl. Ta praxe to potvrdila.

Já chci věřit dneska více matice, než tedy nějakým subjektivním vlivům, kterými jsem byl bohužel při té poslední volbě parlamentu, prezidenta, nějakým způsobem ovlivněn.

Proto já pro tuto novelu zákona hlasovat nemůžu, myslím si, že když něco jakž takž funguje, nevidíme jasně na ten konec, máme to skrz tu zeměkouli úplně někde jinde, v Evropě je to nevyzkoušené, oni Australané jsou trochu jiní. I ti Češi, kteří tam emigrovali, jsou dnes jiní, než jsme my. Úplně bych ten australský model nemusel taky vidět jako ten nejpozitivnější. Ano, debatu by to chtělo. Já se přimlouvám za to, aby tady nějaké kulaté stoly nebo nějaké další záležitosti, konference k tomuto tématu vznikly. Ale ne před tím, než si to všichni pořádně vyříkáme, než předložíme novelu zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako další v pořadí do rozpravy se přihlásil senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych zde chtěl jenom z tohoto místa vyjádřit skepsi k tomu, že žádný systém voliče nové nepřiláká, já si myslím, že do Senátu volí lidi, kteří jsou poučeni, kteří sledují dění, kteří chápou úlohu Senátu. Myslím si, že žádný systém to nezmění.

Já jsem koneckonců rád, že chodí tak málo lidí, voličů, protože opravdu pak volí lidi, kteří chápou úlohu Senátu, nebo mají svého oblíbence, o kterém jsou přesvědčeni, že by tady měl sedět. Já jsem tomu, musím říct, velice rád. Proto jsem velice skeptický k nějaké změně systému, i když si myslím, že proč o tom nediskutovat. Ale byl bych také opatrný v tom, abychom se pouštěli do nějakých experimentů zbytečných, podle mého názoru zbytečných, když ten Senát chceme udržet v té kondici, v té úrovni, v té úloze, kterou tedy bezpochyby má. Já se tady teď nechci pouštět do nějakého rozebírání těch volebních systémů nebo hodnotit ten návrh, ale myslím si, že by bylo dobré propustit to do toho 2. čtení, dát tam i tu lhůtu 90 dní na projednání ve výborech. Na základě toho udělat nějaké diskusní fórum, třeba veřejné slyšení nebo konferenci, kulatý stůl a podobně, kde by se mohly tyto věci diskutovat. Myslím, že by to nebylo na škodu.

Proto budu hlasovat i s porcí skepsí pro to, aby to tedy šlo do 2. čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a jako zatím poslední je přihlášen do obecné rozpravy senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Jenom krátká reminiscence na poslední parlamentní volbu prezidenta. Probíhala aklamace, čili co se dělo ve volební komisi, možná není tak důležité. Důležité je, kdo, kde a jak lobboval za toho či onoho kandidáta a jestli probíhala nějaká obzvlášť brutální lobbyingová akce přímo v komisi. To mi nepřijde tak významné, ale jednou mi to řekneš, Honzo. K tomuto návrhu. Mně je sympatický, protože je samozřejmě inovativní, zdá se, že by mohl být efektivní, je i hravý a mohlo by to samozřejmě některé voliče balit se do této hry zapojit. Ale přece jenom ve mně převládá určitá skepse. Tak za prvé. 22 let zde probíhají volby do Senátu v nějakém systému. Stále se objevují neplatné hlasy, což může být samozřejmě záměr voličů, nicméně jsem přesvědčen, že ani za 22 let všichni dostatečně nepochopili ten volební systém, který používá Senát. To, že do druhého kola – pokud není spojeno s nějakými jinými volbami – chodí méně voličů, není jenom příčina toho, že už jsou unaveni voliči. Je to soubor aspektů. Za prvé Senát lidi moc nezajímá, nepochopili jeho význam a možná se dočkáme v brzké době, že ho pochopí trochu víc a přehodnotí to. Ale zatím byl vždy kritizován, podceňován, opovrhován a protože se na tom podílejí nejenom politici, ale i masová média, tak to samozřejmě lidé nějakým způsobem dostávají do podvědomí, a podle toho také jednají. To, že jich přichází méně, je také proto, že tam už nemají svého kandidáta a zůstávají tam dva, z nichž je třeba ani jeden nezajímá. To může být další příčina. Čili bych tak úplně nedělal takové jednoduché rovnítko mezi tím, že druhé kolo tak unavující pro voliče. Bojím se – a nechci zde samozřejmě podceňovat intelektuální potenciál našich voličů – že i to by mohlo být obtížné pochopit, že nesmí vynechat jeden hlas a ztotožňuji se zde s názorem, který zazněl, že to není možná úplně fér nutit někoho, aby dával řekněme třetí hlas, někdy třeba už i druhý hlas někomu, koho zásadně nechce. Jenom proto, aby se systém naplnil. To jsem i v diskusích v komisi zmiňoval, že by to mělo být dobrovolné, že by tam měla být možnost dát více hlasů, ale neměla by být povinná. Ale to jsou samozřejmě parametrické věci, to patří spíše do dalších debat. 22 let existuje Senát, že ano, teď to budou asi dvanácté volby, jestli se nepletu, na podzim, a my tady 12 let usilujeme o to, aby voliči pochopili, že jsou dvě kola a že tedy ten Senát má nějaký význam. Obávám se, že když to celé převrátíme, tak že tím spíš můžeme leckoho odradit. Ale tak řekněme to není argument tak silné váhy.

O čem jsme tu nemluvili a to by bylo podle mého názoru důležité v případě, že návrh projde do dalšího projednávání, o osvětě, která by byla naprosto nezbytná, aby se veřejnost s tím systémem seznámila. Musely by tomu být věnovány nějaké televizní pořady určitě, i nějaké letáčky, a i tak víme, že efekt takovéto kampaně, když to není Ordinace v růžové zahradě, že ano, tak zase tolik lidí se na to dívat nebude. Ale řekněme, že ti, kteří Senát zajímá, kteří k volbám chodí, by se o to zajímali, systém by pochopili. Ale nepodceňoval bych tento význam informační kampaně k tak zásadní změně. Proto si dokonce myslím, že odhad, že by už v roce 2020 se podle takovéhoto modelu, pokud by tedy byl schválen, mohlo volit, si myslím, je příliš optimistický. Myslím si, že by to chtělo delší dobu na informaci a na seznámení veřejnosti s touto změnou. Jsem v zásadě liberál, ale přesto v některých věcech jsem trochu konzervativnější než čistý liberál, a nějak ve mně dříme takový pocit, že někdy neměnit věci je lepší než je měnit, byť by to mělo být k lepšímu. A proto v dané chvíli budu spíše sázet na to, že je lepší, aby se systém neměnil, když už je 22 let v chodu, a abychom zachovali možnost dvou kroků. Je to jenom u těchto a prezidentských voleb a jak jsme viděli, u prezidentských voleb to zase tolik voličům nepřekáželo. Pochopitelně je to funkce jiného významu než Senát, ale i tak si myslím, že senátoři – a je to také na nich – by měli být schopni motivovat voliče, aby přišli do druhého kola a podpořili je a nemusí to vždycky být nutně nějakou na nože vyostřenou kampaní. Nicméně se připojuji k těm, kteří by zatím ještě ponechali prostor pro debaty, analýzy, zkoumání. Protože když návrh propustíme, tak sice ho můžeme všelijak potom ještě oddalovat, prodlužovat lhůtu, ale už vstoupí do procesu legislativního a pak už by se případně dal zastavit jenom zamítnutím, a to si myslím, že zas není rozumné. Takže šel bych spíše cestou ještě dalších diskusí a analýz. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego a s přednostním právem jako první se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Pan senátor Jaroslav Kubera omlouval se, byl první přihlášen.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže ještě jednou, dobrý den. Za mých mladých časů ještě bývalo zvykem, že když se nám narodilo dítě – jsme ještě topili uhlím v kamnech - tak jsme tu holčičku nechali spálit a ona už to víckrát neudělala. Kdybychom to udělali dnes, tak nejspíš přijde o spot a dítě nám odvede do ústavu, protože jsme se nechovali, jak je dnes moderní. Tímto drastickým způsobem se poučovat už moderní není. Mě na tom zaujalo to, že my se právě chováme tak, že jsme nepoučitelní, jako by nám nestačilo. Shodou okolností stále titíž, kteří tolik volali po přímé volbě, volají znovu. Tady bylo 16 ústavních právníků, kteří říkali, že to je totální zhovadilost, ať dostaneme rozum. Ale populismus byl. Přece mi chceme občanům umožnit, jako teď jim to budeme umožňovat, referenda, nový volební systém, abychom měli ještě více subjektů v PS, než devět, tak zrušíme kvorum. Naopak bych navrhoval, aby bylo 10 procent. A když jsem to navrhl, tak říkali: No, ale to by se tam také ODS nemusela dostat. Říkám: No a co. To je její problém, ať se snaží. My přece nemusíme mít zastoupení. To jsme tam, kde jsme byli. Dojička, dělnice, dělník, úředník, akademik. Podle tohoto kritéria by mohl kandidovat do Senátu jenom právník, nejlépe se dvěma tituly, aby to fungovalo. A ne tolik doktorů, kteří tady neustále dělají ty odborné semináře, kdy mě všechno začne bolet poté, co skončíme diskusi. A nikdy jsem k doktorovi nechtěl chodit a říkám si: Hergot, ale to mě bolí hodně, co tady oni říkali. Ježíšmarjá, vždyť jsem si koupil prášek a co oni říkali, co mi to všechno udělá na játra a na ledviny. Nečti příbalový leták, říkal v blahé paměti předseda Senátu Přemysl Sobotka, to je nejhorší, co můžeš učinit. Přečteš-li příbalový leták, tak už ten lék nevezmeš. A měl pravdu. Takže jsem zásadně proti tomu, abychom se ukájeli myšlenkou, že když změníme volební systém, budou naše volební úspěchy snad možná nějak vyšší. Je to dámy a pánové, úplně jedno. Je úplně jedno, jaký uděláte systém. Nemá to na to vůbec žádný vliv. Prostě někteří vyhrávají, někteří prohrávají.

A ti, co prohrávají, stále hledají, aby by to udělali nějak, aby třeba příště mohli vyhrát. Nepomůžeme si. Jenom připomenu, že i pan senátor Dienstbier podepsal panu místopředsedovi Šestákovi onen dokument, že Senát je nadále jako pojistka, ke které je neustále veřejností vyzýván, a tam je jeho pole, kde může nabýt jistého významného uznání, že bude blokovat všechny šílenosti, které v budoucnu z Poslanecké sněmovny přijdou. A že jich bude při devíti subjektech a při kšeftech, kdy se musí tomu ulevit, tomu ulevit, kdy už netušíme, co je pravice a levice, kde už je to takový hezký guláš nebo bramboračka. A všichni budou uspokojeni, komunisté si prosadí svoje, už tam mají jednu schůzi, že bychom mohli pověsit ty, kteří privatizovali v 90. letech, první popravený bude Václav Klaus, vlastně popravený ne, pardon, paní senátorko Seitlová, prostřednictvím předsedajícího, popravy my nemáme rádi, proto jsme zamítli chemikálie do Ameriky, co tam chtěli s nimi popravovat. Tak, to jsem ujel, to ne.

Jsem tedy zásadně proti tomu, abychom se chovali jenom náladově. Přímá volba starostů, přímá volba hejtmanů, aniž bychom řekli B, jak že to tedy bude. A já vám řeknu to B, když ho chcete slyšet, které jsem ještě nezaslechl. Je to jednoduché: Přímo volený starosta si bude jmenovat radu. A umíte si představit, co budou dělat politické strany? No, to snad ne, to on si tam najmenuje kámoše. A já na to říkám: Počkej, blbečku, kámoše ne, on si musí najmenovat takové, aby měl většinu v zastupku. Aha, no jo, to je vlastně pravda. Ale může dojít k paradoxní situaci, že to prostě nebude možné, protože zastupitelstvo bude tak složené, že to nepůjde. Když to bude normální, tak to půjde, on si tam najmenuje kompromisně nějaké, bude tam mít většinu, ale musel by se předělat celý systém. Nestačí, že tady toto přijmeme a už je hotovo. Není hotovo. Teď jsme tady přijímali, jaký byl binec ve volebních komisích, kdy dokonce jistý poslanec nebyl poslanec, protože někde byla chyba. Umíte si to představit v tomhle systému? Pan předseda volební komise, jak to bylo, kolik senátorů nevolilo správně ÚSTR, že, těch nejlepších z nejlepších, a nedokázali vyplnit lístek. A vy chcete po běžném občanovi, který vodí děti do školky, chodí do práce, od dvou let musí dávat děti do školky, má úkolů tisíc, a vy po něm chcete, aby volil prvního, druhého, třetího a bůhví co, a neumíte to ani sami.

Nechme zatím věci jak jsou, buďme konzervativní v tomto smyslu. Ono se ještě uvidí! A nezapomeňte, že kromě naší malé České republiky je tady jeden velký svět, kde se dějí velké věci a možná, že budeme mít velmi záhy úplně jiné starosti, než jak volit nebo nevolit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi Kuberovi. A jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Prostřednictvím vás, pane místopředsedo, kolegovi Jirkovi Oberfalzerovi. On reagoval na to, co jsem tady řekl v rámci společných volebních komisí k té společné při volbě prezidenta. Ale já jsem neměl na mysli jenom tuto komisi, kde podle mého se děly svým způsobem dost velké nepravosti a kdy my jsme bojovali za to, aby se neděly. Naštěstí tam byli dva předsedové. Jeden byl náš senátní, Pavlata z ODS, a druhý byl Tluchoř, také z ODS, za Poslaneckou sněmovnu. Naštěstí náš senátor z ODS byl tak vzdělaný a schopný, že byl schopen umravňovat Tluchoře v šílenostech, které tam předkládal a který chtěl, aby se v podstatě potom konaly v rámci volby na Hradě.

Ale předtím jsem měl na mysli i ty nechutnosti, které se tam děly přímo ve Španělském sále a v ostatních místnostech Pražského hradu, kdy na nás byl vytvářen neskutečný tlak, koho máme volit, kdy bylo vyhrožováno třeba jednomu z mých kolegů, že nebude mít postavený ve Frýdlantském výběžku kruhový objezd za dvacet milionů, a jestli chce, ať si volí koho chce. Je fakt, že se pak tento kruhový objezd nepostavil, postavil se za mnoho let, až později, když už ODS neměla takovou sílu. Já mluvím ne o současné ODS, mluvím o minulé ODS.

A co bylo pro mě nejhorší? Přišel jsem ke stolu, kde byla členka našeho senátního klubu Jana Juřenčáková. A ODS ji měla obklopenou a držela si ji, a když jsem za ní přišel s tím, já bych s tebou potřeboval mluvit, tak mi říkali, kam nám ji táhneš, ta je teď tady naše, tu nám tady nech! Měli totiž dvě slabá místa. To byla Liana Janáčková a Jana Juřenčáková. To jsou ty, které dostaly nějaké patrony, zlomenou tužku nebo něco takového.

Čili díky těmto nechutnostem jsem dnes přesvědčen, že jsme udělali chybu, a snažím se to vysvětlit. Z toho důvodu nechci jakoukoliv změnu, i když podle výsledků třikrát za sebou do senátních voleb bych byl asi zvolen. Asi bych byl zvolen jako starosta... Ale už jsem hrozně opatrný. Berte, že ze mne jde teď zkušenost těch, kteří Ústavu připravovali, to znamená těch Pithartů a dalších a dalších...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako další se přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Jenom bych rád vyzval, abychom se zabývali materií, kterou máme na stole.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ano, já to beru spíše jako faktickou poznámku.

Problém té volby byl samozřejmě vůbec už v tom, že se souhlasilo s aklamací. To byl zásadní problém. Důvod si jistě pamatujete. Ani Paroubek si nebyl jistý svými hlasy, zřejmě, myslím, ani ODS. A proto s tím nakonec všichni souhlasili, aby se v tajné volbě neschoval někdo, kdo nesdílí většinový názor. Myslím si, že to už byla – mohu tady snad říci to slovo – prasárna. Ta volba má být samozřejmě tajná. Změna na lidové hlasování byla, myslím si, neprospěšná, šla proti smyslu Ústavy i proti tradicím. Ale je to hotové, nikdy se to nevrátí. Senát to schválil. Dovolím si citovat Petra Pitharta, který řekl, že to je jedno z největších selhání Senátu, že s tímto souhlasil. Ale o této volbě tady nemluvíme.

Jenom tě chci ujistit, prostřednictvím pana předsedajícího, Honzíku, že Jana Juřenčáková a Liana Janáčková byly pevně přesvědčeny, že budou volit Klause. A to, že jsem ti říkal – netahej nám ji odsud, tak doufám, že jsi jako bývalý spolužák pochopil jako žert.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. A protože se již nikdo do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele Jiřího Dienstbiera, chce-li se vyjádřit k rozpravě, k jejím některým částem. Chce, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, využiji této mé možnosti, abych se k rozpravě vyjádřil.

Chci především všechny ujistit, že tento návrh rozhodně nepopírá princip tajnosti volby, abych navázal na poslední diskusní příspěvky. Tajnost volby je ostatně ústavní požadavek.

A teď už vážněji. Sám jsem tady uvedl, že je potřeba si pořádně vydiskutovat, jaké dopady by změna volebního zákona měla. Proto návrh na prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením. Stejně tak jsem tady informoval o debatě na Stálé komisi Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, kdy se předpokládá, že nějaký seminář či konferenci na toto téma by se ještě před druhým čtením uskutečnila, právě proto, aby debata mohla být mnohem širší, košatější.

Stejně tak se počítá s tím, že jako na předchozích akcích nebo debatách na toto téma, které komise dělala, budou přizváni experti, politologové, ústavní právníci. A chtěl bych ujistit pana kolegu Kuberu, prostřednictvím předsedajícího, že byli přizváni i předtím, a na rozdíl od prezidentské volby, kde politologové jednomyslně a ústavní právníci v naprosté většině byli proti, tak v tomto případě ti experti, kteří se zúčastnili debaty o australském systému, měli vesměs docela pozitivní názor na tuto změnu. To je výrazně jiná situace v tomto směru.

V poměrně dosti příspěvcích se tady vyskytly připomínky k povinnosti vyznačit alespoň první tři kandidáty, to znamená udělit jedničku, dvojku, trojku, s tím, že voliči budou nuceni k určitému výběru někoho, koho možná nechtějí vůbec volit. Ale je to podstata australského systému. A pokud má fungovat řekněme dostředivě nebo podobně, jako stávající systém, mimo jiné včetně vyloučení extrému, jak tady požadoval pan senátor Grulich, tak je nezbytné alespoň základní parametry australského systému, to znamená označení nějakého minimálního počtu v pořadí, zachovat.

Já sám, mimo jiné, jsem v jednom z prvních návrhů měl jako jednu z variant, že by stačilo označit alespoň jednoho, a byl to požadavek Stálé komise pro Ústavu k debatě, aby tam byl nějaký minimální počet, dokonce minimálně tři byli uvedeni, protože v případě, že by voliči masivně využili možnost pouze označit první pořadí, tak by se fakticky za australského systému stal systém prosté většiny, který by fungoval stejně, jako britský; řeknu britský, protože tam je nejznámější.

A z hlediska složitosti pro voliče, ono udělit jedničku, dvojku, trojku není vlastně zas tak složité, ani na vysvětlení, ani z hlediska principu. Dokonce si myslím, že by to mohlo voliče vést k tomu, aby neuvažovali v té logice – ten je můj a ti ostatní jsou nepřátelé, ale pokoušeli se doopravdy posoudit jednotlivé kandidáty a rozhodnout se, kteří z nich jsou pro něj přece jenom přijatelný, že to nejsou jenom ti, co jsou proti, nepřátelé mého kandidáta, ale že tam mohou být.

A to, co říkal pan senátor Kos, že na stávajícím systému je zajímavé, jak se mezi sebou poperou dva chlapi v druhém kole, případně i ženy, jak doplnil. A je to vidět mnohem více samozřejmě na prezidentské volbě, že druhé kolo, kde dva chlapi se poprali, negativně ovlivnilo společenskou atmosféru. A teď nenavrhuji, abychom zaváděli tento systém i pro prezidentskou volbu, myslím si, že by to debatu v této fázi zcela zabilo. A na tomto systému je také příjemné, že lidé jsou schopni vybrat, když to uváží, nějaké pořadí více kandidátů a že tam odpadne právě finální soubor dvou silných, kteří používají někdy až přehnaně silné metody, aby v rozstřelu mezi dvěma kandidáty uspěli.

Nemyslím si, že na vysvětlení je to příliš složité pro voliče, prostě označit jedna, dva, tři není nic nesrozumitelného, i když osvětovou kampaň, jak navrhoval pan senátor Oberfalzer, by to vyžadovalo, nebo bylo by vhodné, aby nějaká proběhla.

K dotazu, kde je systém využíván, to už zde v debatě v podstatě zaznělo. V Evropě pouze v prezidentských volbách v Irsku, mám pocit, že někdo zmiňoval v debatách snad v nějakých doplňovacích volbách. Znamená to, že v Evropě tento systém doopravdy zažitý není. On je také rozdíl mezi kontinentální Evropou a Británií a světem, který je odvozen od britského impéria, který převzal zpravidla prostý většinový systém s výjimkou Austrálie, která přešla k australskému systému, a tam tento systém funguje bez problémů.

To znamená, že já bych také neměl tady předsudek k tomu, že když to v Evropě někdo nezavede, že bychom se o tom neměli bavit po zhodnocení dalších okolností.

Podstatná připomínka, která tady zazněla, se týkala pochybnosti toho, jak rizikové bude sčítání, jaké tam bude riziko neplatnosti, jak to okrskové komise zvládnou. Tady si myslím, že v souběhu, s tímto návrhem jde poměrně dobrý návrh v této části, dobrý návrh ministerstva vnitra, který počítá s určitými úpravami okrskových komisí, jednak kromě posíleného odměňování, což by mohlo motivovat více k účasti v okrskové komisi, tak, aby zapisovatel byl zároveň řádným členem volební komise. A myslím si, že i zapisovatel je právě tou osobou, nad jejímž určením mají kontrolu starostové. To znamená, že to je osoba, která by mohla dohlédnout právě dostatečně nad převodem lístků do elektronické podoby, do počítače, zjednodušeně řečeno.

Pak zde zazněl od pana senátora Vystrčila argument, že už jeden návrh je, pan senátor na to reagoval, že toho se přesně bál. Jeden návrh ovšem odstraňuje jediný problém, jak jsem zmiňoval. Já osobně si nemyslím, že má nějaký velký potenciál situaci změnit, maximálně v několika málo jednotkách procent, ne-li v desetinách, ale toto je rozpětí, kde lze o tom uvažovat.

Australský systém odstraňuje celou řadu dalších momentů, které tady také byly diskutovány, s jednou výjimkou, a to je celkové vnímání Senátu nebo pocitu potřebnosti Senátu jako parlamentní komory. A tady dávám za pravdu těm, kteří tvrdili, že to nezmění žádný volební systém, nebo žádný volební systém ze dne na den. To je otázka nějaké každodenní činnosti, která by měla posilovat prestiž Senátu. Nicméně na všechny další důvody, to znamená omezení pole kandidátů na dva, kde už někteří si nechtějí vybírat, souběh dvou typů voleb, za zmenšení četnosti plus souběh. To jsou příčiny nízké účasti, které návrh, podle mne, adresuje velmi podstatným způsobem.

Pan senátor Papoušek tady říkal, že je rád, že chodí málo voličů. Nízká účast nějakým způsobem asi ovlivňuje konečné výsledky. Ale nemyslím si, že ambicí jakéhokoliv systému by mělo být zajistit nízkou účast voličů. Nejsem samozřejmě pro volební povinnost, i když takový návrh se také objevuje, v některých zemích také je a ten samozřejmě spolehlivě zajišťuje nejvyšší účast. Nemyslím si, že to je ta cesta. Ale přemýšlet o tom, jestli i volební systém nemůže být příčinou malé účasti a zamýšlet se nad tím, jak ji zvýšit, jak zvýšit zájem o volby, a nejenom do Senátu, ale o všechny volby, je, myslím si, legitimní debata a předložený návrh tímto směrem jde.

A poslední, k čemu bych už se ne zcela vážně vyjádřil, bylo vystoupení pana kolegy Kubery. Ten tady zmiňoval populismus při prezidentské volbě, sám ovšem vystupoval poměrně populisticky. Řekl tady, že ti, co prohrávají, chtějí měnit systém. Rád bych jenom zdůraznil, že v tomto sále sedí jenom ti, co vyhráli. Tady nikdo, kdo prohrál, jako senátor nezasedá, takže z tohoto hlediska bych k debatě přistupoval a nezlehčoval ji.

Děkuji za pozornost a prosím o propuštění návrhu do podrobného projednávání.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu kolegovi Dienstbierovi a s technickou poznámkou se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane předsedající. Je to procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že hned z úst několika mých kolegů zazněly nepřímo úvahy o tom, že bychom neměli tento zákon v tuto chvíli dále projednávat, dovoluji si navrhnout hlasování o opětném otevření obecné rozpravy, aby návrh, který by umožňoval v této věci hlasovat, mohl zaznít, neboť se tak v zápalu zdůvodňování, proč by se tak mělo stát, ani v jednom případě u vystupujících nestalo. Čili prosím o hlasování o možném otevření obecné rozpravy, důvod jsem uvedl.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Jenom se obrátím na legislativu, je-li možno tuto žádost akceptovat. (Legislativa vyslovila souhlas.)

Po znělce budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana senátora na opětné otevření obecné rozpravy.

Prosím, budeme hlasovat o procedurálním návrhu, jestli otevřeme obecnou rozpravu, či nikoliv. Aktuálně je v sále přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 40 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 33, proti byli 3.

Návrh byl přijat.

Otevírám tímto znovu obecnou rozpravu, do které se hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Hlásím se jenom proto, abych mohl formálně navrhnout zamítnutí. Protože jsem hluboce přesvědčen – poté, co jsem tady absolvoval od včerejška, že Evropská komise dříve nebo později přijde nejprve s doporučením, poté se směrnicí, poté s nařízením, jak budou vypadat volby do poslaneckých sněmoven, senátů, případně dalších orgánů, aby Evropa byla i v tomto naprosto jednotná...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že byla otevřena obecná rozprava, mohu si dovolit říct, že se tady mluvilo o posilování Senátu ve vědomí občanů naší republiky. Tak tímto jsme ho moc neposílili...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, z vystoupení v rozpravě jsem vnímal, že tady převažuje vůle dále debatovat o návrhu zákona, dokonce i z řady vystoupení senátorů ODS. A teď najednou návrh na zamítnutí mi přijde, že je tak trošku v rozporu s tím, že budeme dále debatovat.

Zdůrazňoval jsem, že debatu si to zaslouží, že není dobré tady nějak silově se přehlasovávat v této věci a že je potřeba si vydiskutovat, jakým způsobem by případně ten systém působil. Jestli by mohl situaci zlepšit. Ale, budiž, formálně má každý právo navrhnout zamítnutí.

Jenom bych se ohradil proti způsobu, jakým to učinil pan místopředseda Kubera, protože to bylo naprosto nevkusné. To už přesahuje i populismus. Je to nevkus! Vůbec to zdůvodnění nesouvisí s projednávaným návrhem; mj. právě tato oblast patří do zcela nezpochybnitelné výlučné pravomoci členských států, jakým způsobem si své volební procesy upraví. Poprosil bych, aby se tímto způsobem nesnižovalo jednání, byť formálně může každý takový návrh senátor podat...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vaším prostřednictvím bych poprosil pana senátora Dienstbiera, není to poprvé, aby mě laskavě nekádroval! Byl jsem tady zvolen, jsem tady za sebe. A budu říkat svoje názory podle toho, jak je já považuji za vhodné, nebo ne. On s nimi nemusí souhlasit. Ale to je tak všechno, co s tím může dělat! Ale nenechám se od něj kádrovat! A není to poprvé. Co tady říkal o tom, že je to výlučné právo, tomu se musím smát... Zažili jsme to tady včera minimálně dvakrát, kdy to také bylo výlučné právo, a přesto tady zasahovala Evropská unie do našeho práva, kde je také výlučně např. školství v našem právu, a nebylo tomu tak.

Ale zásadně si vyprošuji to, abych já tady byl peskován panem senátorem Dienstbierem!!! Budu si mluvit, jak chci!!! A jestli je to populistické, to ať si posoudí mí voliči. On není můj kádrovák!!!

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  A stejně tak pan Kubera není mým kádrovákem. A já si o tom, co on tady říká, řeknu svůj názor, kdykoliv uznám za vhodné... Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Prosil bych jenom, abychom udrželi i v této chvíli rozvahu, klid a spěli spíš k projednávání této věci. Přihlásil se pan místopředseda Senátu Ivo Bárek. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, je mi opravdu trošičku žinantní, že se tady potom taková debata zvrhne. Byl jsem zvyklý na to, že Senát má prostě nějakou hodnotu, bavíme se o nějakých argumentech. Většinou při senátních návrzích zákonů, říkám většinou, se snažíme vyhovět těm kolegům, kteří snad chtějí zákon projednávat, aby to prošlo nějakou diskusí ve výborech, popř. v Senátu. Protože cesta senátního návrhu je vždycky nesmírně dlouhá. Hlavně je to o té diskusi, kterou tady pan senátor Dienstbier asi třikrát nějakým způsobem zdůrazňoval.

Chtěl bych vás, abyste takové různé výpady nedělali. Myslím, že hodnota toho Senátu není ve výpadech, ale v myšlenkách... Je potřeba myšlenky dát, řekl bych, na určitou hladinu slušnosti, která tady vždycky přesahovala. Já také nechci, aby tady na mě někdo křičel. Já tady také na vás nekřičím. Neříkám, jak kdo vyplňuje lístky, protože třeba někdo, když nevyplní ten lístek, je to možná tím, že třeba pro nikoho nechtěl hlasovat. A neříkám – vy a já... Jsme tady jeden Senát, tak se podle toho chovejme... (Někteří senátoři poklepávají na lavice...)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já chci upozornit na jednu věc. Pokud byste si přehráli záznam vystoupení, která tady zazněla, tak minimálně u tří senátorů bylo z vystoupení zřejmé, že by nechtěli, aby se ten zákon dál projednával. Jinými slovy, chtěli dát návrh na zamítnutí. Jediné, co jsme udělali, že jsme to umožnili. A to není nic nedemokratického. Naopak bych řekl, že je to přesně v intencích toho, jak by se měl Senát zachovat. Chci vám poděkovat za to, že jste rozpravu nechali otevřít. A to je všechno. To se stalo. A nyní každý bude svobodně svým hlasováním rozhodovat. Ostatní věci, které se kolem toho dějí, mně rovněž připadají zbytečné. Ale tím, že jsme znovu rozpravu otevřeli a umožnili návrh dát, jsme naopak potvrdili tu roli, kterou Senát má. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jenom bych prosil, i při obecné rozpravě, abychom potom pregnantně vyslovovali své názory, abychom se zpětně nemuseli vracet k otevírání procedur. Protože nikdo není přihlášen do obecné rozpravy, obecnou rozpravu ukončím. Obracím se na pana zpravodaje, protože pan navrhovatel již mluvil, tak pan zpravodaj pro 1. čtení, senátor Nenutil, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, v prvé části rozpravy – v 11 vystoupeních vystoupilo 9 diskutujících. Nezazněl žádný návrh. V druhé části rozpravy vystoupili v 6 vystoupeních 4 diskutující a zazněl návrh – zamítnout návrh zákona.

O tom budeme hlasovat jako o prvním.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  V případě, že neprojde tento návrh...

Senátor Miroslav Nenutil:  Pak se bude hlasovat o mém návrhu – o přikázání.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, ano, souhlasím. Dávám znělku a svolávám na hlasování...

Budeme hlasovat o návrhu – zamítnout. Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 41 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru pro vyslovilo 11, proti bylo 25. Návrh nebyl přijat.

Prosím, pane navrhovateli.

Senátor Miroslav Nenutil:  Nyní budeme hlasovat o přikázání tohoto tisku garančnímu výboru – ÚPV, a jako dalšímu výboru – VUZP.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pouze s tím doplněním, že bylo požádáno o prodloužení lhůty na 90 dnů. To bude další hlasování.

Senátor Miroslav Nenutil:  Pokud nebude protivenství, tak bychom mohli hlasovat o obojím dvojím zároveň.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Spustil jsem znělku...

Byl dán návrh, abych vás odhlásil, takže tak činím. Počkáme...

Budeme hlasovat o tom, jak navrhl pan zpravodaj. Aktuálně je přítomno 44, aktuální kvórum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 42 se z 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 32, proti bylo 5.

Návrh byl přijat. Tímto končím projednávání tohoto návrhu.

Jako další bod dnešního jednání bude

 

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2017

Tisk č. 251

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 251.

Senát v 11. funkčním období zřídil 5 stálých komisí a stanovil jim úkoly. Zároveň jim uložil svým usnesením č. 12 ze dne 16. listopadu 2016, aby jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů. Prosím pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vy máte zprávu v písemné podobě, tak já nebudu příliš zdržovat. Pouze bych vypíchl několik důležitých bodů.

Podíleli jsme se asi na 4 výstavách a různých setkáních. Významné pro nás bylo, že jsme dvakrát uspořádali kulatý stůl s názvem Spolupráce mezi politiky, Akademií věd ČR a zástupci krajanů, což bych považoval za velmi důležité. Dále jsme na podzim 2017 uspořádali velkou mezinárodní konferenci Networking novodobé české diaspory, které se zúčastnili zástupci z Polska, Irska, Francie a samozřejmě také Čechů žijících v zahraničí. Účast byla asi kolem stovky lidí. Nebudu tady zdržovat se služebními cestami. Jenom bych chtěl připomenout, že se podařilo, že na základě iniciativy komise a posléze Senátu, který přijal usnesení směřující k vládě ČR, aby zřídila mezirezortní komisi, což se podařilo. V květnu loňského roku byla zřízena při MZV vládou ČR meziresortní komise, která se zabývá vztahem ČR ke své diaspoře v zahraničí.

Prosím, toť vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím paní senátorku Boženu Sekaninovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, naše komise pro práci Kanceláře Senátu je určitým spojovníkem mezi Kanceláří Senátu a senátory.

V roce 2017 pracovala komise ve složení senátorů. Antl Miroslav, Hubáčková Anna, Látka Jan, Nytra Zdeněk, Seitlová Jitka, Sušil Radek, Vosecký Jiří a Sekaninová Božena. Členové komise jsou členy různých výborů a při jejich volbě je vždy respektováno paritní zastoupení jednotlivých politických klubů.

Stejně jako v předchozích letech se komise setkávala v pravidelných intervalech tak, aby vždy aktuálně projednala všechny náměty a žádosti. V roce 2017 se konalo celkem 9 řádných schůzí, na kterých bylo přijato celkem 86 usnesení. V roce 2017 se komise zabývala většinou tématy, jakými jsou škodní protokoly týkající se zaviněných i nezaviněných škod senátorů, obměna výpočetní techniky, plán nákupů, výběrová řízení atd., jak máte u sebe v materiálech. V letošním roce za účasti místopředsedkyně Senátu, paní místopředsedkyně Horské, uskutečnila zahraniční cesta do Portugalska, kde proběhla velmi podnětná setkání na úrovni předsedů, partnerských komisí a kancléřů obou komor. Na podnět senátora Jiřího Voseckého se členové komise účastnili výjezdu na Novoborsko, kde navštívili několik menších či větších skláren. Důvodem byla možnost nákupu některých předmětů do seznamu protokolárních darů.

Touto cestou bych chtěla poděkovat všem členům komise za jejich práci a zároveň bych je požádala, abychom se hned po obědě setkali na pokračování jednání komise. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím pana senátora Miroslava Nenutila, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, nebudu vás unavovat čísly. Jsem hrdý na to, že můžu předsedat druhému nejpočetnějšímu orgánu – po plénu, protože v loňském roce pracovalo v naší komisi 23 senátorek a senátorů. Jak už z názvu komise vyplývá, venkovem jsme se zabývali. Pro ty, co nemají zase tak úplnou představu o naší práci, tak venkov není jenom zemědělství. Zabýváme se i možnostmi podnikání, životním prostředím, sociálními aspekty. Jsem rád, že naše tajemnice Kateřina Šarmanová vyčerpává úplně pravidelně všechny body, které jsou nám přiděleny, na organizování různých akcí. Naopak, ještě si musí půjčovat, což svědčí o tom, že děláme řadu zajímavých akcí. Nejdříve vás mohu pozvat na krojované slavnosti 20. května letošního roku, kde máte mnozí své soubory... Děkuji ještě jednou tajemnici komise Kateřině Šarmanové, která tam teď končí. Přeji nám všem, aby komise fungovala; minimálně tak dobře jako dosud.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Jana Horníka, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, také nebudu zdržovat, nebudu dělat výčet našich kolegů, kteří v komisi pracují. Máte to všechno sepsáno před sebou ve svých materiálech.

Dovolte, abych se pozastavil na jedné věci, a to na pracovní cestě komise do Litvy a Lotyšska. Tato pracovní cesta nám udělala poměrně velký vhled do snahy Pobaltských republik, co se týče bránění ve světě internetovém, televizním a samozřejmě rozhlasovém, co se týče fake news. Jak jsme kousek dál od velkých států, které by nás mohly fake news ohrožovat, a bohužel se to v poslední době nejvíc koná ze strany sousedního Ruska těchto států, tak tyto státy musely přijmout jistá opatření, aby začaly své občany; mládež, ale zejména starší občany, aby nepodléhaly fake news, které se tam šíří úplně neskutečnou vlnou na tyto tři pobaltské státy.

Výsledkem této spolupráce, kdy jsme mohli vidět, že například jsou vzdělávací programy přímo v knihovnách, které jsou městské, kde se touto problematikou zabývají, tak jsme si dovolili na jejich zkušenosti navázat, a ten výsledek je tady, nebo bude tady mezi 2. a 4. květnem. Přilétne z Litvy delegace, se kterou se tady naše komise sejde. Budeme ji hostit 3. května a budeme v debatě zejména fake news pokračovat. Takže to je asi všechno ke shrnutí práce naší komise nad rámec toho, co jste obdrželi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore a nyní by měl vystoupit pan senátor Jiří Dienstbier, aby nás seznámil s informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Ještě, že je to tak dlouhý název, že pan kolega Dienstbier mohl doběhnout. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi tedy, abych v zastoupení předsedkyně komise, paní senátorky Wagnerové, přednesl zprávu o činnosti Stálé komise. Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury byla v 11. funkčním období Senátu ustavena již podesáté, resp. s tímto názvem podeváté. Ve sledovaném období stanovil Senát počet jejích členů na 12, z čehož je 9 senátorů a další 3 členové komise jsou bývalými senátory. Předsedkyní komise byla zvolena senátorka Eliška Wagnerová, místopředsedou senátor Jiří Dienstbier, dalšími členy z řad senátorů jsou František Bublan, Michael Canov, Miluše Horská, Jiří Oberfalzer, Zdeněk Papoušek, Jiří Šesták a Milan Štěch. Členy z řad nesenátorů Edvard Outrata, Petr Pithart a Miroslav Škaloud. Ústavní komise se v daném období sešla na šesti schůzích, na nichž přijala pět usnesení. Krom toho uspořádala senátory hojně navštívený odborný seminář Právní úprava voleb do Senátu. Jako faktor volební neúčasti analýza a návrhy změn. Podobně jako v jiných letech, se i nyní dá vysledovat několik základních témat v zájmu členů komise. Jednak jde o změny ústavního pořádku. Této agendy si ústavní komise všímala ve formě několika debat o aktuálně připravovaných či projednávaných návrzích změn ústavního pořádku. Zřejmě nejvýznamnější byl návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR připravovaný původně jako návrh vládní, posléze podaný jako návrh poslanecký. O něm komise jednala opakovaně, poprvé se zástupci ministerstva vnitra, podruhé při přípravě relativně obšírného kritického stanoviska k textaci schválené v létě 2017 PS. Kritika mířila k motivům, důvodům, koncepci, systematice i možným dopadům navrhované změny. Zakotvení práva nosit zbraň je totiž v současných ústavách zcela unikátní a měl jím být řešen střet s evropským právem. Očekávání veřejnosti se však vztahovala zčásti spíše do sféry institutu trestního práva krajní nouze nutné obrany, zčásti k ozbrojené svémoci při zajišťování bezpečnosti ve státě, což bylo shledáno nežádoucím. Dalším posuzovaným návrhem byla změna článku 43 Ústavy, který pojednává o dispozicích ozbrojenými silami, resp. o kompetencích Parlamentu a vlády v této oblasti. Rovněž tento návrh byl formálně návrhem poslaneckým, což je trochu na pováženou. Přestože se členové komise v zásadě ztotožnili s motivy zpracovatelů návrhu, nebyli úplně přesvědčeni, že možnosti současné ústavní úpravy jsou vyčerpány, co možnosti podílet se na činnosti sil rychlého či velmi rychlého zásahu v rámci NATO, případně i EU. Průběžně přenášeny byly rovněž informace z kulatých stolů k možným ústavním změnám, které pořádal ministr pro legislativu a lidská práva Jan Chvojka. Dílčí debata byla věnována reflexi zvažovaného prodloužení 30denní lhůty podle článku 46 Ústavy v podobě jednacího řádu Senátu, resp. jednání Senátu. Šlo o cyklus zhruba 3 týdnů, v němž by bylo možné průběžně svolávat schůze výboru i plné schůze Senátu k projednání v zásadě kdykoliv postupovaných návrhů zákonů.

Další oblast se týkala volebních pravidel. Tématika pravidel upravujících volby do Senátu byla předmětem jednání komise na několika schůzích i na zvláštním jarním semináři za účasti expertů Marka Antoše, Mariana Kokeše, Tomáše Lebedy, Jana Wintra a náměstka ministra vnitra Petra Mlsny. Cílem bylo jednak vytypovat slabiny zákona o volbách do Parlamentu, jednak posoudit, zda by jeho změny nepřispěly ke zvýšení voličské účasti zvláště ve druhém kole senátních voleb.

Co se druhé otázky týče ve vztahu k neplatným hlasům, dají se provádět úpravy barvy a velikosti hlasovacích obálek. Možné zvýšení účasti ve druhém kole bylo spojováno se zvýšením povědomí o tom, že se vůbec koná. Jako zásadní však byla stále více vnímána povaha dvoukolového hlasování. Oba poslední náměty se posléze staly předmětem legislativních předloh a) prodloužení lhůty mezi prvním a druhým kolem a dopadem na distribuci hlasovacích lístků voličům, b) zásadní změna volebního systému přechodem na tzv. australské hlasování s určením preferencí pro několik kandidátů. Druhý z návrhů by znamenalo pouze jediné hlasování, ovšem při zachování požadavku absolutní většiny, shodou okolností jsme tady právě návrh projednávali. Informativně se komise zabývala rovněž změnami zákona o volbě prezidenta republiky, resp. tím, jak se vypořádali se zkušenostmi z let 2012 a 2013. Do jakési zbytkové kategorie lze zařadit dvě témata. Prvním byla politická krize z května 2017 – demise vlády a předsedy vlády, odvolání člena vlády, diskrece prezidenta republiky, možné obstrukce apod. Druhým byla kritika postupu PS, která místo hlasování o Senátem vrácené novely zákona o registru smluv projednala a schválila nový návrh novelizace téhož zákona. První z témat se omezilo na důkladnou debatu, druhé vyústilo v přijetí kritického stanoviska. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Otevírám rozpravu. Kdo se do rozpravy hlásí? Nehlásí se nikdo. Rozpravu končím. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2017. Dávám znělku, která nás svolá k hlasování.

Tak. Vážené kolegyně, vážení kolegové budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2017. Aktuálně je přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 43 ze 34 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 30, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Jako dalším bodem je

 

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2017, Výroční zpráva o podávání informací dle zákona č. 106/1999 Sb. a přehled ostatních podání a dotazů za rok 2017 a Výroční zpráva za rok 2017 pro mediální oblast

Tisk č. 236

Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 236. Přednesením zprávy byl pověřen pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím tedy pana předsedu výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, aby nás seznámil se zprávou a tímto mu předávám slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane místopředsedo, vážené prořídlé kolegyně a kolegové. Seznámím vás se zprávou o peticích. Je poměrně obsáhlá, ale vyjmu z ní pouze části, které by vás možná mohli zajímat.

Senát Parlamentu ČR obdržel v loňském roce 2017 celkem 11 petic, z toho tři petice byly tzv. velké, tzn. obsahovaly více jako 10 000 podpisů, a jak jistě víte, tak když nějaká petice obsahuje více jak 10 000 podpisů, tak se musí projednávat tady na plénu Senátu. Z velkých petic bych jmenoval; ne z malých pro mě, z malých jednu pouze, a to byla velice zajímavá petice, která se jmenovala Proti zneužití a vývozu do zahraničí kulturní památky malířského díla Alfonse Muchy Slovanská epopej. A tady výbor doporučil, aby před dalším uvažovaným vývozem díla byly provedeny veškeré nezbytné analytické úkony ke zjištění skutečného stavu jednotlivých obrazů a bylo doporučeno omezit zahraniční cesty této nenahraditelné kulturní památky.

A teď už přicházím k velkým peticím a zde bych zmínil tři. Možná si na ně vzpomínáte, že jsme je probírali, a to byla petice proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU, kterou podpořilo více jak 18 000 osob, když jsme tu petici přebírali, a petice byla projednána tady na plénu Senátu; a Senát konstatoval, že petice je důvodná. Další peticí, kterou jsme projednávali zde, tak byla petice za změnu tzv. protikuřáckého zákona. To podpořilo více jak 23 000 osob a Senát vzal tuto petici na vědomí. A třetí peticí, kterou bych chtěl zde zmínit, tak byla petice za zrušení zákona o evidenci tržeb, a to podpořilo více jak 12 000 občanů. Senát doporučil vládě zvážit možnost změnit zákon o evidenci tržeb tak, že vyjme z evidence tržeb ty podnikající fyzické a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 750 000 Kč.

To by byla informace k peticím, a ještě součástí usnesení, o kterém budeme hlasovat, tak je také vyjádření se k výroční zprávě o podávání informací podle příslušného zákona. A zde bych chtěl zmínit, že hodně podání se týkalo právě toho, co jsme probírali v rámci petic, tzn. to se týkalo zákona o registru smluv, zákazu kouření v restauracích, ale také třeba zákazu kožešinových farem. A velký zájem veřejnosti také vyvolala směrnice EU týkající se právě zbraní a projednávání novely ústavního zákona o bezpečnosti právě v souvislosti se držením zbraní.

A potom ještě bych vás rád informoval o výroční zprávě pro mediální oblast za loňský rok. Bylo uskutečněno 51 tiskových brífinků a konferencí a bylo vyhotoveno 91 tiskových zpráv a oznámení. Požadavky a dotazy novinářů se týkaly především těchto oblastí. Průběh legislativního procesu, potom názor jak komentáře jednotlivých senátorů k připravovaným zákonům nebo dalším veřejně diskutovaným tématům, potom často byly vzneseny dotazy, jaké má stanovisko předseda Senátu, pak je zajímali statistiky a souhrnné přehledy o činnosti Senátu, akce pro veřejnost, co se týká také informací o sídlu Senátu. Potom je zajímali také zahraniční cesty senátorů, činnost a odměňování jednotlivých senátorů, rozpočet Kanceláře Senátu. Teď taková velice zajímavá zpráva, že v závěru roku byla v médiích zaznamenána pozitivní zpráva, podle které výsledky průzkumu veřejného mínění přinesly rekordně příznivé hodnocení Senátu ze strany veřejnosti. Důvěra v Senát podle tohoto průzkumu tak dosáhla v prosinci roku 2017 rekordní hodnoty 35 %, když např. v roce 2012 činila důvěra v Senát podle průzkumu této agentury pouze 21 %. Takže 14 % zvýšení. Tak. To je možná zajímavá informace. Jinak skupiny senátorů podaly v roce 2017 téměř dvě desítky podání k Ústavnímu soudu. Počet ústavních stížností tak byl v tomto roce ve srovnání s minulými roky enormní. Někteří senátoři také podpořili svými podpisy vybrané kandidáty na prezidenta republiky, jak jistě víme. Tak. To by bylo všecko.

Nyní bych načetl usnesení našeho výboru, které tady stručně přednesl a o něm také budeme hlasovat.

Výbor

1. schvaluje zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jeho obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 41.12. 2017

2. bere na vědomí Výroční zprávu o podávání informací o svobodném přístupu k informacím a přehled ostatních podání a dotazů za rok 2017 a Výroční zprávu za rok 2017 pro mediální oblast, který je přílohou č. 3 tohoto usnesení

3. doporučuje Senátu Parlamentu ČR zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jeho obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. loňského roku a Výroční zprávu o podávání informací dle příslušného zákona o svobodném přístupu k informacím za rok 2017 a Výroční zprávu za rok 2017 pro mediální oblast vzít na vědomí a určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu ČR mě a pověřuje mě toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Pan kolega senátor Papoušek nemá k čemu se vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování, abychom hlasovali o návrhu usnesení vzít zprávu na vědomí, jak bylo navrženo v usnesení výboru. Dávám znělku, která vás svolá.

Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít zprávu na vědomí, jak navrhl předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Papoušek. Aktuálně přítomno je 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 44 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 38, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Jako poslední bod dnešního jednání Senátu je

 

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k pomoci krajanské komunitě ve Venezuele

Usnesení Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí ze dne 29. března 2018 vám bylo rozdáno na lavice. Prosím nyní pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás s tímto usnesením seznámil. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu se snažit být velmi stručný, na závěr dnešního jednání.

Začal bych optimisticky, a to je poděkováním vládě, která se poměrně dobře stará o pomoc ke krajanské komunitě. Začalo to Ukrajinou, pak to bylo rozšířeno na Kazachstán.

V roce 2014 bylo přijato vládní usnesení, v jehož příloze jsou zásady politiky vlády ČR ve vztahu k přesídleným cizincům s prokázaným českým původem, což znamená, že je to již obecné, je možné tuto zásadu realizovat i na ostatní státy.

Teď přijdeme k tomu špatnému, a to je situace ve Venezuele, kde žije určitá česká menšina. Situace je tam velmi tíživá. Inflace dosáhla 1800 %, nejsou peníze, lidé nemají léky. Nepodařilo se ani ČR tam prostrčit léky pro Čechy, kteří tam žijí, jako je např. inzulín nebo léky proti vysokému tlaku. Za loňský rok bylo zabito – dle mezinárodních institucí – při nepokojích ve Venezuele 29 tisíc lidí, což rozhodně není málo. Tuto situaci se snaží se svými menšinami řešit Itálie, Německo, Litva, Francie a Španělsko.

Máme zjištěno – podle zastupitelského úřadu v Havaně, který má Venezuelu na starosti, protože ČR tam nemá svůj úřad, tak máme zjištěno, že má zájem o pomoc 239 osob. Z toho je 146 občanů ČR, to podtrhuji. Zbytek je skupina klasických krajanů, nebo příslušníků rodin.

Na základě vládního usnesení, které zmiňujeme, bychom byli velmi rádi, kdyby se mohla tato pomoc realizovat. Projednával jsem to na MV a na MZV. Obě ministerstva jsou připravena na tom pracovat. Potřebují jen nějaký impulz vlády nebo politické zadání. Tím politickým zadáním je právě toto naše usnesení. Takto jsem s oběma institucemi domluven. Chci ještě říci, že se jedná o skupinu lidí, která je samozřejmě široká, nemůže tam někoho vypíchnout, jedná se třeba o některé lidi nemocné. Ale ve většině se jedná o lidi, kteří jsou velmi vzdělaní, jejichž integrace v ČR lze předpokládat, že bude velmi snadná; snadnější než u jakýchkoliv cizinců. Dle naší zkušenosti se během 2 – 3 měsíců tito lidé zapojí do české společnosti.

Prosím vás, abychom toto usnesení přijali. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. Pouštím znělku, která vás svolá...

Aktuálně je přítomno 38 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 38, proti byla nula. Návrh byl přijat.

Protože to byl poslední bod našeho jednání, tak zasedání Senátu končím.

Přeji vám šťastný návrat do svých domovů a příště na shledanou! Děkuji vám.

(Jednání ukončeno v 13.45 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0