Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 2. schůze Senátu
(2. den schůze – 06.12.2012)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, ještě je potřeba, aby se dostavili dva senátoři, abychom byli usnášeníschopní, v tuto chvíli ještě jeden... A teď již můžeme začít.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 2. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Veronika Vrecionová, Jan Hajda, Jiří Bis, Antonín Maštalíř, Eva Richtrová, Alena Gajdůšková, Jaroslav Doubrava, Zdeněk Brož, Vladimír Dryml, Přemysl Sobotka, Leopold Sulovský, Jaroslav Zeman a Jan Veleba.

Prosím vás, aby se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami ti, kteří dosud zaregistrováni nejsou. Děkuji.

Omlouvám se, ale v podkladech jsem měl, že pan senátor Vladimír Dryml je omluven. Zabušil mi tady na pultík, takže omluven není, je zde přítomen. To je oprava pro stenozáznam.

Naopak mi sem ještě doputovala jedna omluva, a to od pana senátora Zdeňka Berky.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vidím tady předsedu volební komise pana senátora Tomáše Kladívka a dám mu slovo, aby nás informoval o výsledku 2. kola první volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky 2. kola první volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, konané dne 5. prosince 2012.

Počet vydaných hlasovacích lístků 70, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 70, z toho neplatných tři, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro navržené kandidáty byly hlasy odevzdány takto: Pro Emilii Benešovou 46 hlasů, pro Lukáše Jelínka 45 hlasů, pro Moniku MacDonagh-Pajerovou 22 hlasů, pro Karla Strachotu 20 hlasů, pro Marka Tomaštíka 24 hlasů, pro Michala Uhla 40 hlasů.

Ve 2. kole první volby byli zvoleni Emilie Benešová, Lukáš Jelínek a Michal Uhl.

Tímto volba končí, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji a tento bod končíme.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tímto bodem je

 

Vyslovení souhlasu se zřízením podvýborů výborů Senátu

V § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., se praví: Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo soubor otázek se souhlasem Senátu podvýbor. Usnesení všech výborů, které zřídily své podvýbory, vám byla rozdána na lavice.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ve svých usneseních č. 5 a 6 ze dne 21. listopadu 2012 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru pro sport. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti.

Požádám pana senátora Jaromíra Jermáře, aby nás s těmito usneseními seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Nejprve usnesení ke zřízení Podvýboru pro sport:

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře a po odůvodnění senátorem Karlem Kapounem zřízení Podvýboru v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a po rozpravě

I. usnesl se zřídit Podvýbor pro sport;

II. zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Karla Kapouna;

III. schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení;

IV. pověřil předsedu výboru Jaromíra Jermáře toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu: Vyslovit souhlas se zřízením Podvýboru pro sport na pořad nejbližší schůze Senátu.

A nyní usnesení ke zřízení Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti:

Výbor se usnesl zřídit Podvýbor pro lidská práva a rovné příležitosti a na dnešním jednání výboru byl zvolen předsedou podvýboru pan senátor Jiří Čunek. Vy máte na stole ještě usnesení z první schůze konané dne 21. listopadu 2012, kde byla předsedkyní tohoto podvýboru zvolena paní senátorka Miluše Horská, ale protože byla zvolena místopředsedkyní Senátu, tak končí v tomto podvýboru, a dnes výbor přijal nové usnesení, kde potvrdil statut podvýboru, který je také přílohou původního usnesení. A jediná změna je, že předsedou tohoto podvýboru byl zvolen pan senátor Jiří Čunek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve svých usneseních č. 4 a 5 ze dne 21. listopadu 2012 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru pro dopravu, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Podvýboru pro energetiku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Žádám pana senátora Jiřího Lajtocha, aby nás s těmito usneseními seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Pěkné ráno, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se na své 1. schůzi konané dne 21. listopadu 2012 usnesl o zřízení Podvýboru pro energetiku. Takto je odhlasoval ve veřejném hlasování a předsedou tohoto podvýboru se stal pan senátor Jiří Bis. Výbor schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení, který jste všichni dostali, a pověřil mě, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu a požádal Organizační výbor o zařazení tohoto bodu na schůzi Senátu.

Na své 1. schůzi výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se taktéž zabýval záležitostí zřízení Podvýboru pro dopravu, usnesl se zřídit Podvýbor pro dopravu, ve veřejném hlasování zvolil předsedou tohoto podvýboru pana senátora Petra Bratského a taktéž schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení. Opětovně mě požádal, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu. To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore.

Organizační výbor svým usnesením č. 4 z 1. schůze, konané dne 4. prosince 2012, požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání.

Požádal bych paní místopředsedkyni Miluši Horskou, aby nás s tímto usnesením seznámila. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré ráno, dámy a pánové. Organizační výbor přijal na své 1. schůzi konané dne 4. prosince 2012 4. usnesení k návrhu na zřízení Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání a volbě jeho členů.

Organizační výbor

1. zřizuje podle § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu "Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání";

2. stanoví počet členů podvýboru na 8 s tím, že podvýbor bude mít za klub: ČSSD – 5 členů, ODS – 1 člena, Starostové a Ostravak – 1 člena, Klub obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí – 1 člena;

3. doporučuje Senátu vyslovit se zřízením podvýboru souhlas;

4. volí členy podvýboru tyto senátorky a senátory:

Milana Štěcha, Jaromíra Jermáře, Jiřího Lajtocha, Josefa Řiháka, Evu Sykovou, Jaroslava Zemana, Jiřího Šestáka a Jiřího Čunka;

5. volí předsedou podvýboru předsedu Senátu Milana Štěcha;

6. pověřuje místopředsedu Senátu Zdeňka Škromacha, aby tento návrh přednesl a odůvodnil na schůzi Senátu;

7. ukládá Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání předložit Organizačnímu výboru svůj statut v termínu do 8. února 2013.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí se zřízením Podvýboru pro sport výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Podvýboru pro dopravu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Podvýboru pro energetiku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání.

V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo jej pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji všem zpravodajům, kteří přednesli zprávy, a tento bod končím.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012-2013

Tisk EU č. K 196/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 196/08 a č. K 196/08/01. Požádal bych pana ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím pane ministře, máte slovo. (Pan ministr výzvu k udělení slova neslyšel.)

Ještě jednou tedy: Pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Pane předsedající, slovutný Senáte. Omlouvám se, že jsem pana předsedajícího poprvé neslyšel, ale jsem silně nachlazen a tudíž mi včera při letu do a z Búšehru (naprosto zalehly uši, tudíž jsem skoro hluchý. Tak se tedy omlouvám.

Strategie rozšíření Evropské unie a hlavní výzvy pro příštích 12 měsíců jsou pravidelným dokumentem, který Evropská komise vydává každým rokem na podzim.

V letošním dokumentu jsou tradičně podána hodnocení a doporučení týkající se obecné strategie rozšíření a hodnotící zprávy pro kandidátské a potenciálně kandidátské země. Dokument byl následně diskutován na pracovních skupinách Rady a Rada pro obecné záležitosti dne 11. prosince 2012 k němu přijme závěry.

Ve strategickém dokumentu byl potvrzen vůdčí princip tzv. obnoveného konsenzu z prosince 2006, tj. zejména podmíněnost přístupového procesu na základě vlastních zásluh jednotlivých zemí.

Striktní a spravedlivé naplňování tohoto principu je dle Evropské komise zásadní pro uchování věrohodnosti a dynamiky přístupového procesu.

Klíčové výzvy pro kandidátské země spatřuje Evropská komise v důsledném uplatnění vlády práva a demokratického vládnutí, v regionální spolupráci a usmíření zemí západního Balkánu a v ekonomickém vládnutí.

Ve světle vzájemného provázání národních ekonomik v rámci EU i mimo EU patří rozšíření k nástrojům, které přispívají ke konsolidaci ekonomické, finanční a politické stabilizace a odolnosti aspirujících států vůči krizi. V dokumentu je zmíněn i tzv. nový přístup k negociacím, tj. otevření kapitol 23 (Soudnictví a základní práva)a 24 (Spravedlnost, svoboda a bezpečnost) mezi prvními a uzavření obou kapitol až na závěr negociací. Tento přístup bude poprvé uplatňován v rámci jednání s Černou Horou.

Česká republika dlouhodobě podporuje další rozšiřování EU. Politika rozšíření je úspěšná a fungující. Za poslední rok lze zaznamenat tři pozitivní události: podpis přístupové smlouvy s Chorvatskem v prosinci 2011, udělení kandidátského statutu Srbsku v březnu 2012 a zahájení přístupových jednání s Černou Horou v červnu 2012.

Česká republika souhlasí s hlavními závěry a doporučeními v předložené strategii. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 196/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého bych požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Politika rozšíření Evropské unie bývá mnohdy uváděna jako největší úspěch, který Evropská unie zaznamenala. Dlouhodobě ji provázejí otázky týkající se toho, kam až se Evropská unie může rozšiřovat a zda upřednostnit spíše prohlubování současné spolupráce nebo další geografické rozpínání unie a začleňování dalších států do vzájemné spolupráce. Liší se také názory na to, jestli poslední dvě rozšíření – v roce 2004 deset států střední a východní Evropy, 2007 Bulharska a Rumunska – byla pro Evropskou unii jediným možným krokem, který přinesl další prosperitu, nebo příliš velkým soustem, které nahlodalo důvěru původních členů procesu rozšíření, které unie dodnes nevstřebala. Ačkoliv pravidla hodnotící zprávy, jako je ta současná, kterou dnes projednáváme, každoroční podzimní zpráva, tato zpráva je zaměřena především na sedm států západního Balkánu, Turecko a Island. A zda toto pravidelné hodnocení zprávy Evropské komise opakují stejné slovní obraty a snaží se vyznívat převážně pozitivně, lze v rozšiřovacím procesu pozorovat zvýšenou obezřetnost před unáhlenými kroky, které by vedly k přijetí dalších, ne zcela připravených států.

Připomeňme, že v případě většiny současných uchazečů se Evropská unie bude rozrůstat na území ještě před několika lety zmítaná válkami. Dostatečnou pozornost projevil i komisař pro rozšíření Štefan File, když oznámil, že Chorvatsku trvalo přistoupení deset let, což je z pohledu doba představitelná i pro další uchazeče.

Pokud se dopustíme lehce nekorektního rozdělení, můžeme současné uchazeče zařadit do dvou skupin. První z nich, které jsou téměř neproblémové, do kterých patří Island, Chorvatsko a Černá Hora a dalších šest členů, ať je to Turecko, Albánie, Srbsko, Kosovo, Makedonie, Bosna, Hercegovina, se pak potýká s problémy, ať už se jedná o nejednotný postoj Evropské unie vůči jejich členství, spory s některými ze členských států EU, vzájemné spory, neuspokojivou vnitrostátní situaci nebo nejasný postoj k perspektivě svého potenciálního členství v Evropské unii.

Na základě vyhodnocení a i v souladu se stanovisky ministerstva zahraničí je postaveno i doporučení, které je součástí tohoto usnesení. To znamená, že co se týká usnesení výboru pro záležitosti EU, se zabýval na druhé schůzi konané dne 29. listopadu 2012 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012 – 2013. Po úvodní informaci Jaroslava Kurfürsta, vrchního ředitele evropské sekce Ministerstva zahraničních věcí a zpravodajské zprávě senátora Josefa Táborského a po rozpravě přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012 – 2013 doporučení , které je přílohou tohoto usnesení a doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropského parlamentu a Radě Strategie rozšíření hlavní výzvy v letech 2012 – 2013 vyjádřil ve smyslu doporučení, přijatého výborem. Určil zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Josefa Táborského a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Krejčí, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otvírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj – také ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl pan zpravodaj a senátor Josef Táborský.

V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 29 – jenom prosím, vypněte si mikrofon, pane ministře, protože je slyšet, co povídáte – ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 se pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Tento bod končím.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Návrh usnesení Senátu ke stavu ratifikace rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro

Usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie vám bylo rozdáno na lavice. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Miroslavu Krejčovi, aby nás s tímto usnesením seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Předkládám zde poněkud nestandardní, ale ne zcela výjimečný bod. My jsme jednou už k tomu, abychom vyzvali pana prezidenta k ratifikaci mezinárodní smlouvy, přistoupili. Bylo to v únoru letošního roku, týkalo se to Dodatkového protokolu k Evropské sociální charty, zakládající systém kolektivních stížností. Tehdy v únoru podnět přišel ze Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, nyní podobný obdobný podnět, ale ke zcela jiné věci přichází z výboru pro záležitosti Evropské unie.

Já vás teď v krátkosti seznámím, o co se v tomto případě jedná. Členské státy eurozóny na začátku tohoto roku se dohodly na vytvoření evropského mechanismu stability, tzv. ESM.

Je to trvalý fond, poskytující finanční pomoc zadluženým členům eurozóny, který nahradí a nahrazuje dosavadní provizorní fondy EFSF a ESM, které byly zřízeny již dříve v reakci na počínající hospodářskou krizi. Německo vzneslo požadavek, aby v souvislosti s uzavřením smlouvy o tomto evropském mechanismu stability došlo ke změně primárního práva EU, která vznik ESM výslovně dovolí a vyloučí tak případné následné právní spory. Proto byla na tento podnět ze strany Německa navržena změna článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, která však na rozdíl od Smlouvy o ESM vyžaduje ke vstupu platnost ratifikací všemi členskými státy EU, tedy i Českou republikou, bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme součástí eurozóny.

V říjnu tohoto roku byla ve všech členských státech eurozóny dokončena ratifikace Smlouvy o ESM a započalo se s jejím prováděním. Byl zřízen ESM jako takový a státy eurozóny začaly splácet své vklady. Všechny členské státy Evropské unie s výjimkou České republiky už také ratifikovaly onu změnu článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Posledními státy, které dokončily tuto ratifikaci, bylo nedávno Polsko a Spojené království. Česká republika zahájila proces ratifikace změny článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Obě dvě komory Parlamentu vyslovily s touto ratifikací souhlas. My, jako horní komora, již 25. dubna tohoto roku, dolní komora – Poslanecká sněmovna – pan následně 5. června tohoto roku. Poté byla tato změna článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie předložena prezidentu republiky k provedení ratifikace, k čemuž dosud nedošlo.

Já bych si dovolil ještě připomenout, že náš Ústavní soud, Ústavní soud České republiky při přezkumu ústavnosti Lisabonské smlouvy dospěl k závěru mimo jiné, že mezinárodní smlouvu, která byla sjednána prezidentem republiky nebo z jeho pověření vládou České republiky a s jejíž ratifikací vyslovily souhlas obě komory Parlamentu České republiky, což v tomto případě se uskutečnilo, je prezident republiky povinen ratifikovat bez zbytečného odkladu.

Za mezinárodní smlouvu je v tomto případě považováno příslušné rozhodnutí Evropské rady, jehož jsme se zúčastnili a které jsme akceptovali a připojili jsme se k onomu souhlasu. Můžeme na tento problém pohlížet v několika rovinách: můžeme na něj pohlížet v rovině EU a toho jak se nám co líbí či nelíbí v Evropské unii. Můžeme na to pohlížet v rovině eurozóny, jejíž nejsme součástí, ale můžeme na to pohlížet i v té rovině národní, a to v tom smyslu, do jaké míry pociťujeme nebo nepociťujeme ze strany hlavy státu despekt nebo naopak respekt vůči verdiktu Ústavního soudu a vůči konání a výrokům obou dvou komor našeho Parlamentu.

Proto si vám dovoluji předložit následující návrh pro usnesení Senátu: Senát Parlamentu ČR vzhledem k tomu, že obě komory Parlamentu ČR na jaře 2012 vyslovily souhlas s ratifikací rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Prezident republiky doposud rozhodnutí Evropské rady neratifikoval, prezident republiky má povinnost ratifikovat smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy obě komory Parlamentu ČR vysloví souhlas s ratifikací. Jak konstatoval Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu - Lisabon 2 – Ústavního soudu 29/009: 1) vyzývá prezidenta republiky, aby neprodleně ratifikoval rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejíchž měnou je euro 2) pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení předal prezidentu republiky.

Jinak to, co jsem teď četl, má každý z vás k dispozici. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů, prosím. A nyní bychom měli určit zpravodaje tohoto tisku. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Zdeněk Besta, kterého se zároveň ptám, jestli se svou rolí souhlasí. Kývá, ano. Takže nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

V tuto chvíli je v sále přítomno 48 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum pro schválení je 25. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo. (Do přednesu se mísí více hlasů.) Já bych jenom požádal u stolku zpravodajů, kdybyste si vypnuli mikrofon, ano? Je to všechno slyšet.

Mohu konstatovat, že hlasování č. 30 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 40, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Takže požádal bych pana senátora Bestu, aby zaujal místo u stolku zpravodajů a otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan ministr zahraničních věcí Schwarzenberg. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Pane předsedající, slovutný Senáte. Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, zde bylo projednáno již v dubnu tohoto roku, před tím, než Senát vyslovil souhlas s jeho ratifikací.

Dovolím si nicméně stručně připomenout podstatu tohoto rozhodnutí. Jeho cílem je doplnit Smlouvu o fungování Evropské unie tak, aby bylo nade vší pochybnost potvrzeno, že právní rámec unie nebrání členským státům ve vytvoření stálého mechanismu, jehož prostřednictvím lze poskytovat finanční pomoc členskému státu eurozóny.

Samotný evropský mechanismus stability byl zřízen jako mezinárodní finanční instituce na základě mezinárodní smlouvy, jež byla podepsána členskými státy eurozóny dne 2. února 2012 a vstoupila v platnost dne 27. října 2012. Rozhodnutí bylo jednomyslně přijato Evropskou radou v březnu 2011. Pro to, aby vstoupilo v platnost, musí nyní být schváleno všemi členskými státy Unie v souladu s jejími ústavními předpisy. Rozhodnutí Evropské rady předpokládá skončení vnitrostátních schvalovacích postupů do konce roku 2012 tak, aby mohla vstoupit v platnost k 1. 1. 2013.

K dnešnímu dni bylo rozhodnuto Evropské rady ratifikováno všemi členskými státy Evropské unie. S výjimkou ovšem České republiky. Poslední členské státy uložily ratifikační listiny u generálního sekretariátu Rady před třemi týdny. Velká Británie dne 12. listopadu 2012 a Polsko dne 13. listopadu 2012. Česká republika je jediným členským státem Unie, který zatím neratifikoval uvedenou změnu primárního práva. Jedná se navíc o změnu, která se týká pouze států eurozóny, a to v situaci, kdy smlouva o evropském stabilizačním mechanismu, jejíž legitimitu změna článku 136 smlouvy, o fungování EU, primárně zajišťuje, již vstoupilo v platnost dne 27. září 2012.

Ministerstvo zahraničí je přesvědčeno, že nejsou dány žádné právní překážky k dokončení ratifikace v ČR a že se ratifikační proces podaří dokončit dne původního předpokladu do konce roku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane ministře. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Usnesení, které tady řešíme, reaguje na už po několikáté se opakující situaci, kdy prezident republiky, ač z ústavy má povinnost dokončit ratifikační proces v případě, kdy obě komory Parlamentu dají souhlas k ratifikaci mezinárodní smlouvy, opakovaně tak nečiní. Já bych chtěl říct, že je smutné, že prezident republiky takto pohrdá ústavou a že takto závažným způsobem porušuje ústavní slib, v kterém slibuje mimo jiné zachovávat ústavu a zákony ČR.

Považuji za naprosto nepřijatelné, aby prezident, který by měl jít příkladem, se choval tímto způsobem a ohrožoval i pozici ČR na mezinárodní scéně. Je to opakovaná situace i v tom, že i u Lisabonské smlouvy, kde se choval stejně a odmítal ratifikaci dokončit, jsme byli úplně poslední členskou zemí EU, která ratifikaci provedla, a to až na nátlak evropských partnerů, především premiéra předsedající země Švédska pana Reinfeldta. Situace se opakuje a Václav Klaus se nechová jako prezident, prosazuje své názory místo toho, aby konal v souladu s ústavními povinnostmi prezidenta republiky.

Myslím si, že ta výzva je zcela v pořádku. Budu rád, pokud ji přijmeme, ale je doopravdy mrzuté, že k takovému pohrdání ústavou a ústavními povinnostmi prezidenta vůbec může docházet.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, slovutný Senáte, vážený pane ministře zahraničních věcí. Já chápu určité rozčarování, ale na druhé straně bych se chtěl zeptat, proč je to jenom Senát, který tady přijímá toto usnesení. Proč mlčí Poslanecká sněmovna. Proč mlčí vláda této republiky, jejíž reprezentant tady před chvílí vystoupil. Zároveň se chci zeptat – vedly se nějaké rozhovory s panem prezidentem o tom, jaké vážné důvody ho vedou k tomu, že doposud nepodepsal. Protože se domnívám, že je porucha komunikace, a to platí nejen ve vztahu prezidenta ČR k Parlamentu ČR, ale i uvnitř Parlamentu ČR, i mezi politickými stranami, která zapříčiňuje to, proč nás, politiky, napříč politickým spektrem nemají občané této země rádi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Besta jako zpravodaj. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že už tady bylo hodně řečeno, proč výbor pro záležitosti EU shledal důvody, pro které vám předložil usnesení, jímž vyzýváme pana prezidenta republiky k dokončení ratifikace rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Když už všechny členské státy tuto smlouvu ratifikovaly. Změna tohoto článku je poměrně jednoduchá a spočívá v pouhém dodatku, že členské státy, jejichž měnou je euro, mohou – podtrhuji mohou – zavést mechanismus stability, tak zvaný ESM. Pokud my nemáme euro, nemůžeme být signatářem smlouvy o finanční stabilitě, pokud nevstoupíme do eurozóny, takže samotná změna tohoto článku o fungování EU nemá žádné fiskální dopady na náš rozpočet. Ani v případě vstupu České republiky do eurozóny se nestaneme automaticky účastníky záchranného mechanismu, neboť vstup do eurozóny a účast na evropském stabilizačním mechanismu jsou dva samostatné, rozdílné procesy, byť lze předpokládat, že by byl vyvíjen určitý politický tlak na vstup do tohoto záchranného balíčku.

Asi jeden z hlavních důvodů, proč zřejmě pan prezident nechce dokončit ratifikaci této smlouvy, nebo této změny článku 136, je možná snaha o vyjednání trvalé výjimky ze zavedení eura. Trvalou výjimku mají pouze dva státy, a to Velká Británie a Dánsko, které se však mohou kdykoli znovu rozhodnout o přistoupení k euru.

Česká republika i bez trvalé výjimky má dostatek mechanismů, ať už politických, politických nebo právních, aby nemusela pasívně přihlížet k procesu zavedení eura. Takže zde nevidíme žádný relevantní důvod, pro který nechce nebo nemůže prezident republiky dokončit ratifikaci změny článku 136 Smlouvy o fungování EU, s jejíž ratifikací již vyslovily souhlas obě komory PČR.

Proto výbor pro záležitosti EU svým návrhem usnesení Senátu vyzývá prezidenta republiky, aby neprodleně ratifikoval rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování EU. Je to i proto, že Ústavní soud, jak to už zaznělo, dospěl při přezkumu ústavnosti Lisabonské smlouvy k závěru, že mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací vyslovily souhlas obě komory PČR, je povinen prezident republiky ratifikovat bez zbytečného odkladu.

Takže závěrem doporučuji schválit usnesení v předloženém znění, které máme na lavici.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem tu včera hovořil o tom, že bohužel i v oblasti zahraniční a bezpečnostní se začínají stanoviska mezi vládou, opozicí, ale i představitelem státu navenek, s prezidentem republiky rozcházet. Toto je jeden z příkladů a není to určitě dobře.

Tady zaznělo, že je možná chyba, že se nevyjednává. Myslím, že teď už není nějaký prostor na vyjednávání. Vyjednávat se mohlo možná předtím, než se obě dvě komory vyjádřily. Impuls měl přijít asi z druhé strany. Jestliže se dneska obě dvě komory usnesly na jasném souhlasu, tak jsme povinni všichni konat podle Ústavy. Ústava dává jednotlivým mocím určité povinnosti a určité pravomoci. Už dneska nemůžeme o ničem vyjednávat. Dneska musíme maximálně žádat – a jiná možnost není, než formou usnesení, aby všechny subjekty, které navenek zastupují naši zemi a mají Ústavou svěřeny v tomto směru pravomoci, aby konaly v souladu s Ústavou. Máme některé mechanismy, kdy můžeme chtít, aby to bylo vynuceno i přes Ústavní soud. A doufám, že k tomu nebude muset dojít. I s ohledem na to, že mandát současného prezidenta už nemá dlouhého období.

Chci jenom reagovat na to, že z toho nemůžeme dělat nějaký dobrovolný institut. Máme jasně daná pravidla Ústavou, která je pro nás všechny tím nejvyšším zákonem! Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se předkladatele, zda se chce vyjádřit. Ano. Prosím, pan senátore Miroslav Krejča. Máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Milé kolegyně, vážení kolegové, na závěr jenom jednu poznámku, která je možná trochu osobnější. To, co projednáváme, není jenom o výzvě k panu prezidentu Václavu Klausovi. Ale je to i signál pro – toho; nebo pro – tu, kdo za pár týdnů se ujme funkce prezidenta nebo prezidentky České republiky. Signál v tom smyslu, že očekáváme nebo předpokládáme, že ten anebo ta, kdo tam bude, budou respektovat takové instituce jakými jsou Senát, Poslanecká sněmovna, Ústavní soud a Ústavu České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit.

Senátor Zdeněk Besta:  Pouze shrnu proběhlou diskusi. Vystoupilo 5 senátorů a ministr zahraničí. Pan ministr zahraničí hovořil o právním rámci, ve které byla schvalována změna čl. 136. Pak pan senátor Jiří Dienstbier hovořil o opakujících se problémech ratifikace, které provádí prezident republiky, kde neratifikuje věci, které měl. Pan Vladimír Dryml položil nějaké otázky; proč mlčí vláda a Parlament a zda neměla proběhnout nějaká diskuse. Já jsem vystoupil s důvody, proč asi nechce prezident ratifikovat změnu čl. 136. Pan předseda Senátu hovořil o podmínkách ujednání a vyjednávání, které měly nastat už dříve – před projednáváním v Parlamentu a také o ústavních pravidlech. Nakonec vystoupil se shrnutím pan předkladatel – pan senátor Krejča.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní můžeme přistoupit k hlasování.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, jak byl přednesen k rozpravě na usnesení k tomuto bodu. V sále je přítomno v tuto chvíli 54 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 31 se 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji i panu zpravodaji. Tímto jsme bod projednali.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 443

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 443. Návrh uvede pan poslanec Ladislav Skopal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ladislav Skopal:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych přednesl úvodní slovo k tomuto bodu. Jedná se o převod finančních prostředků z Pozemkového fondu v celkové výši 2,6 miliard na ministerstvo zemědělství, což je úkon, který činíme každý rok.

Tento úkon je specifický tím, že asi víte, a projednávali jste - jako Senát v nedávném období – zákon o zrušení Pozemkového fondu k 31. 12. 2012. My jsme podávali pozměňovací návrh, a vy jste nám tento zákon vrátili rovněž do PS s tím, že je tak kritická doba, že by bylo potřeba to posunout o rok. Ale nevíme, jak sněmovna rozhodne, protože tento zákon vrácený Senátem, se bude projednávat až 18. 12., což je trochu kritické období k tomu, aby se uzavřel fond za vánoční období. Ale je to samozřejmě otázka institucí, které se tím budou zabývat.

Pro nás je důležité, že finanční prostředky, které se kumulovaly ze zemědělství za prodej pozemků, prodej zemědělského majetku, se převedly ještě do konce roku na ministerstvo zemědělství. A bylo rozděleno tak, jak máte v tomto materiálu uvedeno.

To nejzákladnější co je, jenom lehce uvedu. Jedná se tam např. o převod 800 mil. na program rozvoje venkova. Pokud by k tomu nedošlo, tak přijdeme o další celkové příjmy ve výši 3,4 mld., protože jsou to finanční prostředky, které jdou na spolufinancování evropských programů. Tato záležitost je pro nás velice důležitá. V tomto období, kdy je velice napjatý rozpočet, by to určitě byla nemilá věc.

Dále je tam podpora národních dotačních programů. Každý rok v těchto programech, které se týkají fytosanitárních, veterinárních a dalších činností souvisejících s nákazovou situací, byly financovány asi ve výši jedna miliarda sto miliónů. V současné době tam máme 830 miliónů. Potřebujeme navýšit tuto částku tak, abychom byli schopni všechny úkoly vyplývající z nákazových a fytosanitárních situací plnit.

Další částka, o kterou se jedná, je vlastně posílení podpůrného garančního a lesnického fondu, kterému chybí zdroje na zabezpečení výplat již stávajících probíhajících programů podpor. Zejména podpory pojištění plodin a hospodářských zvířat. Dále se jedná o program podpory vodního hospodářství. Jedná se o nový program výstavby čističky odpadních vod a vodohospodářské infrastruktury.

Dále jde o posílení pozemkových úprav, kde z důvodu vydávání pozemků, bez pozemkových úprav, to nelze. Samozřejmě jako poslední významem, ale jde i o národní doplňkové platby, a jistě to vidíte a sledujete kolem sebe, že dochází k poklesu výroby jak vepřového, tak drůbežího. Naší snahou je udržet určitou stabilizační výši výroby, ať už prasat, drůbeže a dalších komodit tak, aby v dalších letech nedošlo k problematickým změnám v našem zemědělství. To jenom ve stručnosti, nechci vás zdržovat. Pokud budou dotazy, jsem schopen detailně rozebrat některé body a na co budou jednotlivé finanční prostředky použity. Nás tlačí pouze čas. Pokud nevyjde ve Sbírce zákonů tento zákon k 31. 12., a dřív bude zrušen Pozemkový fond, tak samozřejmě tento zákon nenabude účinnosti, a veškeré tyto finanční prostředky spadnou na ministerstvo financí. Neříkám, že finanční prostředky se ztratí, ale účel, na který měly být vynaloženy, nebude splněn.

Proto si myslím, že jakýkoliv pozměňovací návrh - vzhledem ke zrušení Pozemkového fondu – je trošku problematický. Protože pokud tento zákon vyjde ve Sbírce zákonů třeba 26. 12., a Pozemkový fond bude zrušen 31. 12., tak jakýkoliv "pozměňovák", jeho účinnost bude 4 dny, a to nevím, jestli je to efektivní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 443/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako usnesení tisk č. 443/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Řihák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, myslím, že zástupce předkladatelů tady zdůvodnil téměř vše. Vyjmenoval i programy, kterých se to má týkat – ono kofinancování. Neodpustím si ale jednu věc směrem k Poslanecké sněmovně. Myslím, že kdyby Poslanecká sněmovna schválila tento návrh zákona podle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny již v prvním čtení, mohli jsme to tady mít dříve, a nemuseli jsme se bavit o tom, že časově nemůžeme přijímat pozměňovací návrhy. Tolik k Poslanecké sněmovně.

Samozřejmě, že poslanci ve výboru chtěli dělat některé změny, protože vždycky, když jde o peníze, tak se dělají v různých výborech změny. To je směrem k vám, pane kolego.

Jinak tady bylo vše řečeno. Důvodem předložení tohoto zákona je pokrýt kofinancování různých programů. Souhlasím s tím, že jsme v časové tísni, a pozměňovací návrhy bychom dávat neměli. Mluvili jsme o tom i na našem VHZD. Protože třeba na vodní hospodářství – čističky – dát 100 mil., je určitě málo, mohlo tam přijít víc. Ale z časových důvodů jsme nedávali žádné pozměňovací návrhy. Doporučili jsme vám schválit tento návrh, který k nám přišel. Myslím, že bych pouze opakoval slova, která tady zazněla. Všichni to máte na jedné stránce v našem senátním tisku.

Přidávám se také k tomu, že pozměňovací návrh, který by to zdržel, by mohl udělat více škody. Naše zemědělství, ale nejenom zemědělství, ale náš venkov na toto kofinancování, na tyto peníze, čeká. Proto jsme se zabývali tímto návrhem zákona. Přijali jsme, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy, následující usnesení. Náš VHZD - za prvé - doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Za druhé. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu byl určen senátor Josef Řihák. Za třetí. Výbor pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miroslav Antl. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážení pánové, budu - jako obvykle – velmi stručný. Připomenu, co sice máte před sebou, ale vystupuji spíš z toho důvodu, abych si dovolil přičinit jednu poznámku.

Naše usnesení, které je sedmé, z naší 2. schůze ÚPV Senátu Parlamentu ČR, je shodné s garančním výborem. Doporučuje schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Mne určil zpravodajem. A mne určil coby předsedu ÚPV, abych o tomto informoval pana předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil.

Měli jsme jedinou připomínku. Jinak souhlasím s tím, co tady řekl pan garanční zpravodaj. Případné pozměňovací návrhy by velmi zkomplikovaly dopad, který má být efektivní. Souhlasím s tím, co tady řekl zástupce předkladatelů. Argumentačně, obsahově naprosto v pořádku. V našem ÚPV Senátu Parlamentu ČR jsme neměli jedinou připomínku... Měli jsme jednu připomínku, a tu teď přednesu. Dvě třetiny z vás si vzpomínají na to, že jsme tady projednávali Státní pozemkový úřad a že jsme k tomu měli dost připomínek. Dokonce jsem navrhoval, abychom zamítli návrh zákona. Ale prošel. S tím, že jsme ho vrátili Poslanecké sněmovně. Bylo to na naší 26. schůzi dne 29. 10. letošního roku. Bylo tam několik pozměňovacích návrhů. Jedním z nich bylo právě odložení účinnosti na 1. leden 2014. Tady tato připomínka vychází z našeho pozměňovacího návrhu, protože pokud by tento náš pozměňovací návrh, a teď mluvím o senátním tisku, který se týká Státního pozemkového úřadu, nebyl akceptován, a Poslanecká sněmovna, která to projednává v těchto dnech, resp. na Internetu jsem nenašel jediný údaj, takže pokud by Poslanecká sněmovna coby dolní komora českého Parlamentu setrvala na svém znění, tak by státní, nebo Pozemkový fond, byl zrušen k 1. 1. 2013. Všiml jsem si, že tento pozměňovací návrh je podáván vlastně v souladu se všemi politickými stranami. Je podepsán napříč politickými stranami.

Dovolím si zeptat pana poslance, zda je nějak předjednáno, že budou akceptovat náš návrh, a že skutečně Státní pozemkový úřad, pokud bude existovat, tak snad až k 1. 1. 2014. Protože pak si nedovedu představit, na jakém právním podkladu by od příštího roku vlastně fungovalo, o čem tady jednáme. To je jediná připomínka. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, naše zemědělství má pořád ještě horší ekonomické podmínky, než má řada zemí převážně od nás na západ naší republiky. Je to systémově objemem dotací poskytovaných z evropských, ale i z národních zdrojů. U nás tedy především z národních, kterých není mnoho.

Změna zákona o Pozemkovém fondu, kterou máme dnes předloženou k projednání, umožní doplnit národní zdroje potřebné ke kofinancování dotací poskytovaných z EU. Doplní tak rozpočet ministerstva zemědělství, který by bez prostředků, které hodláme převést z příjmů Pozemkového fondu, svým schváleným objemem nestačil na povinné kofinancování, a tak by nebylo možné použít prostředky poskytované z EU, a tím by vypadlo, jak říkal pan poslanec, asi 3,4 mld. Pozemkový fond získává prostředky z pronájmů a prodeje majetku. Je to majetek ČR, který byl svěřen Pozemkovému fondu.

A tak je logicky vhodné jimi doplňovat zdroje státního rozpočtu kapitoly ministerstva zemědělství, aby nedošlo k propadnutí zdrojů poskytovaných z EU našim zemědělcům.

V případě schválení tohoto předloženého návrhu bude tedy možné zajistit kofinancování programu rozvoje venkova, programu podpor Rolnického a lesnického fondu, podporu programu výstavby čistíren odpadních vod, národní doplňkové platby na výměry zemědělských ploch, ale také pozemkové úpravy především směřované k protipovodňovým úpravám.

Jak zde již bylo řečeno, konec roku se kvapně blíží a je tedy nezbytné, pokud má tento zákon pomoci, aby byl schválen rychle, tedy bez pozměňovacích návrhů, bez vracení Poslanecké sněmovně. I když chápu, že neřeší vše, co by naše zemědělství potřebovalo a že ne zcela vše je na průběhu projednávání obsahu standardní. Přesto se u vás všech velmi přimlouvám za jeho schválení. Naši zemědělci nám budou za to vděčni. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane poslanče. Já rozumím všem těm důvodům, které tady zazněly a vlastně potřebě financování všech programů, jak tady byly uvedeny. Na straně 2 bych se rád zastavil u určité procesní záležitosti, protože mám za to, že se tady zakládá určitý precedens, který nepovažuji za zcela šťastný.

V rámci důvodové zprávy jako jeden z důvodů, který se uvádí pro podporu Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu, se například uvádí, že tento fond nemá v současné době dostačující finanční prostředky, chybějí mu zdroje na zabezpečení výplat již stávajících probíhajících programů, zejména podpory pojištění plodin a hospodářských zvířat. Mám takovou otázku, jestli by nebylo vhodnější, aby předtím, než se začnou závazkovat tyto dotační programy, právě tato podpora byla zajištěna, protože pokud jsme v tom opačném režimu, že de facto jsme stavěni před hotovou věc, máme tady už nasmlouvané akce, kde nebylo zajištěno vlastně krytí, tak tím dáváme určitý signál, že v podstatě fondy tohoto typu si mohou ty své závazky stanovovat, jak se jim do určité míry zlíbí a potom tedy čekat, až jim dodatečně někdo ty prostředky na tyto akce doplní.

Podobně procesně si kladu otázku právě u bodu pozemkové úpravy zaměřené na protipovodňovou prevenci, která se má týkat výlučně roku 2012. I zde se uvádí, že ministerstvo zemědělství nemá pro financování těchto pozemkových úprav dostatečné finanční prostředky, a to z důvodu, že byl zrušen Fond národního majetku, tím tady došlo k výpadku zdrojů a opět vzhledem k tomu, že tyto akce jsou již rozpracovány, je nutné pro tyto akce zabezpečit finanční zdroje. V návrhu, který je nám tady předkládán, tak na rozdíl od těch předchozích "paciček" se uvádí, že toto má být profinancováno do konce roku 2012. A moje otázka tedy zní: jak vlastně v tom časovém horizontu, i kdyby tato novela vyšla ve Sbírce zákonů například 20. prosince, jak by se během deseti dnů, během vánočních svátků stihly tyto programy v objemu 200 milionů korun zadministrovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pane poslanče. Je skutečně úsměvné, když na Mikuláše tady máme projednávat, jak se profinancuje rok 2012.

Ale já bych se chtěl vrátit k něčemu jinému. Je to určitá výtka sněmovně. Ta nese zodpovědnost, Senát počítal s tím, že tady budou určitá rizika, ale dolní komora Parlamentu je přece všemocná, je nejchytřejší a nereagovala na to, na co upozorňoval Senát.A teď na nás chcete, abychom vám rychle pomohli. Já to chápu a určitě pomůžeme v rámci toho, že chceme pomoci českému zemědělství, ale měli byste si z toho vzít poučení a neházet všechny ty zákony, které vám vracíme s tím, že to projednal Senát a my jsme někdo jiný, my jsme Poslanecká sněmovna, my jsme ti nejchytřejší, a proto to všechno budeme negovat. Je to pro vás velké poučení a doufám, že v roce 2013 se budete aspoň u některých zákonů chovat jinak, napříč politickým spektrem.

A pak jsem se chtěl ještě zeptat. Pokud se schválí tento zákon, tak dojde k propadu a k prohloubení schodku státního rozpočtu České republiky v roce 2013. Vím, že ještě není schválen, ale předpokládám, že schválen bude, tedy až o 1,3 mld. korun.

Chtěl jsem se zeptat, jak bude tento schodek kryt, zda peníze nebudou brány z jiných resortů, a jak to máte projednáno s ministrem financí, příslušníkem dolní komory Parlamentu České republiky. Velmi by mě to zajímalo, aby na úkor zemědělců nedoplatily jiné resorty. A ministr financí řekl, že nebude dělat žádné změny. Tak jakým způsobem se to tedy bude řešit?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu zavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit k proběhlé diskusi. Chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ladislav Skopal:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za podnětné diskusní příspěvky a já se k nim postupně vyjádřím. Jedna věc je pravdou a to je, že tento zákon jde dosti pozdě. Určitě jste si všimli, že je to podepsáno průřezově, protože to není novum, převody z Pozemkového fondu byly uskutečňovány každý rok ve výši zhruba asi 1,5 miliardy, 1,6 miliardy. Teď je to trochu více, ale to, že je to teď tak na "knop", není vinou Poslanecké sněmovny, ale ministerstva zemědělství, i to, že to nebylo projednáváno v "devadesátce", jak tady správně podotkl pan senátor Antl. To je jenom tím, že ministerstvo zemědělství potřebovalo udělat ještě některé průběžné změny v návrhu zákona, což v "devadesátce" nejde. Proto jsme to probírali v jiném režimu, i když jsme si dali jenom dva dny na projednávání ve výboru, ale i tak vlastně se to pozdrželo.

Problém je v tom, a to je pravdou, že kdyby to jakkoliv Senát vrátil Poslanecké sněmovně, tak se to do 31. 12. nestihne a v podstatě ty 2,6 miliardy zůstanou na ministerstvu financí. Je také pravdou, že jediný poslanec, který hlasoval proti této novele zákona, byl pan ministr financí Kalousek. Jinak celá Poslanecká sněmovna průřezově hlasovala pro.

Musím konstatovat, že tyto finanční prostředky jsou finanční prostředky, které jsou navíc z prodeje zemědělské půdy a zemědělského majetku, kde byla snaha co nejrychleji uskutečnit prodej tohoto majetku státu zemědělcům z toho důvodu, že se tušilo, že Pozemkový fond nejspíš v letošním roce skončí. Jestli skončí, to nejsem schopen říct, já se kloním k tomu, že by měl ještě rok Pozemkový fond fungovat, hlavně z toho důvodu, že si nedokážu představit instituci v tomto rozsahu, která se dozví  26. 12., čistě ze zákona to tuší, ale neví, protože až 18. 12. Poslanecká sněmovna bude zákon o státním pozemkovém fondu projednávat.

Vládní koalice totiž nemá "stojedničku", a na to potřebuje 101 hlasů, aby přehlasovala Senát, takže to dala na 18. 12. Než to vyjde ve Sbírce zákonů, nevím, jak dlouho to bude trvat, ale ještě to musí jít samozřejmě k podpisu panu prezidentovi, takže se také může stát, že to ani nestihne vyjít ve Sbírce. A pak nevím, nejsem právník, co se legislativně stane, když to vyjde ve Sbírce zákonů v podstatě až po 31. 12. Tady tedy určité právní problémy jsou značné. Ale vzhledem k tomu, že by se mohlo teoreticky stát, že 31. 12. 2012 by byl zrušen Pozemkový fond, a tím pádem, kdybychom nestihli tento zákon, tak už nejdou převést tyto finanční prostředky a zůstanou na ministerstvu financí. To jest pravdou.

Pan senátor Michálek se ptal, proč se stát zavazoval dřív, než měl určité finanční prostředky. Musím říct, že stát se zavazuje vždycky, vždyť je to i program rozvoje venkova, protože tyto programy jsou vypisovány s tím, že se předpokládá, i v současném rozpočtu, který je předkládán Poslanecké sněmovně na rok 2013, že přijdou finanční prostředky z EU v určité výši. Nebudu teď házet čísla, ale nemáme spolufinancování České republiky, takže počítáme v rozpočtu, že přijdou peníze, ale když bychom to nespolufinancovali, tak vlastně nepřijdou. Je to chybou, bylo to i v předcházejících letech. Já se s tím neztotožňuji, ale beru to tak, jak to je.

Pokud se týká některých programů, které jsou u nás vlastně spolufinancovány v roce 2012 a jak to ministerstva stihnou profinancovat. To jsou programy, které byly schváleny, musí proběhnout v roce 2012, ale finančně se mohou vypořádat v roce 2013, profinancovat, ale musí proběhnout v roce 2012. Proto je to v důvodové zprávě takto uvedeno.

Je mi líto, vážené senátorky a senátoři, že na Mikuláše vás žádáme o dárek zemědělcům. Není to doopravdy mou chybou. Vzhledem k tomu, pokud by to prošlo vládní cestou, tak by se to vůbec nemohlo uskutečnit, takže jsme byli požádáni ministerstvem zemědělství, abychom průřezově to podali v rychlejší formě, což je poslanecký návrh. Také to takto proběhlo a proto až na Mikuláše vám předkládáme tento dáreček pro naše zemědělce.

Žádám vás, abyste návrh schválili a umožnili vlastně lepší fungování našeho zemědělství v této špatné a problematické době. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. A ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Miroslava Antla, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. A dále bych požádal garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě, případně k návrhu na usnesení. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři a zaznamenal jsem pouze dva stejné návrhy na přijetí usnesení, to znamená usnesení ústavně-právního výboru a usnesení hospodářského výboru návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Je to tak, takže budeme hlasovat vlastně o jediném návrhu, který zazněl, a to je návrh na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Blahopřeji panu předkladateli, děkuji i pánům zpravodajům. Ještě chce vystoupit pan předkladatel, prosím.

Poslanec Ladislav Skopal:  Senátorky a senátoři, děkuji za zemědělce.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jsem rád, že i poslanci oceňují práci Senátu. Děkuji, pane poslanče.

Tím jsme projednali tento bod a budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Organizace spojených národů proti korupci (Mérida, 11. prosince 2003)

Tisk č. 410

Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 410 a uvede ho ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře, vydechněte a máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý den. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já dnes přináším v zásadě tři úmluvy, které se všechny týkají boje s korupcí. Rozdíly mezi nimi jsou jednak v tom, jaké orgány je schvalují, to znamená jakou mají působnost, a rozdíl je samozřejmě i v tom, co konkrétně obsahují.

Ta první úmluva, pokud máme teď na programu bod č. 19, doufám, že ano, je Úmluva Organizace spojených národů, to znamená, že má působnost celosvětovou, je v zásadě prvním univerzálním právním dokumentem v boji proti korupci, který byl na půdě OSN přijat.

Jde v podstatě o to, že státy se zavazují do svého vnitrostátního práva začlenit trestné činy postihující korupci jak národních, tak zahraničních veřejných činitelů, zpronevěru, nepřímé úplatkářství, zneužití funkce a neoprávněné obohacení.

Úmluva se také zaměřuje na jednání navazující na korupci. Jedná se zejména o zneužití nebo jinou formu odvedení majetku, což je věc, která se ne tak úplně týká nás, ale spíše rozvojových států. Opakuji, že tato smlouva má celosvětový charakter. Řeší také některé procesní záležitosti, to znamená založení některých protikorupčních orgánů a zvýšení transparentnosti financování volebních kampaní a politických stran. Pro zaměstnance veřejné správy měly platit kodexy chování a požadavky na přiznání příjmů majetku.

V podstatě bych řekl, že Česká republika se připojuje od roku 2015 jako jeden z posledních států. A důvod je – a bude to podobně i u evropských úmluv – jediný, spočívající v tom, že u nás chyběla právní úprava trestání tzv. právnických osob.

To je asi na úvod vše a byl bych rád, kdyby Senát tuto úmluvu schválil. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 410/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako tisk č. 410/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, zkusím být stejně stručným jako pan ministr, a navíc mám jednodušší úlohu, protože on vám to zásadní sdělil.

Pokud jde o legislativní proces, tak pár poznámek. Tisk byl nám jako horní komoře českého Parlamentu předložen dne 3. 9. 2012. Současně je projednáván Poslaneckou sněmovnou pod sněmovním tiskem č. 787. Lhůta pro jednání ve výborech skončila dnem 19. 11. 2012. My jsme byli, jak už vážený pan místopředseda tady konstatoval, garančním výborem.

Pokud jde o Poslaneckou sněmovnu, tak tam 5. 9. 2012 Organizační výbor navrhl přikázat k projednání zahraničnímu výboru, první čtení tam proběhlo 8. 11. 2012 na jejich 47. schůzi.

Mezinárodní smlouva byla přikázána k projednání zahraničnímu výboru. Ten neprojednal tuto smlouvu.

Pokud jde o obsahové poznámky a připomínky, tak pan ministr, jak jsem před chvílí řekl, nám sdělil to zásadní. Je potřeba připomenout, že tato úmluva, tedy mimo jiné, a vy obsah velmi dobře znáte, jenom připomínám, že stanovuje realizaci účinné protikorupční strategie, periodické hodnocení relevantních právních nástrojů; administrativní opatření; pak je tam zřízení orgánů k implementaci protikorupčních opatření atd. Nechci vás zdržovat, a sebe rovněž ne, takže přeskočím dál.

Česká republika činí k úmluvě čtyři prohlášení. Jejich předmětem je oznámení, které orgány plní povinnosti podle příslušných ustanovení úmluvy. Stanovení úmluvy jako právního základu pro spolupráci v oblasti vydávání v případech neexistence jiné smluvní úpravy a stanovení přijatelných jazyků pro potřeby přijímání potřebných záležitostí o poskytnutí právní pomoci. Právní souvislosti jsou nám všem rovněž známy. Jde o smlouvu tzv. prezidentské kategorie, kde je potřeba souhlasu obou komor českého Parlamentu. Měli jsme tam jedinou legislativní připomínku, a ta byla sdělena. Mám před sebou usnesení, které i vy máte před sebou. Rychle konstatuji, že je to usnesení č. 252 ze schůze ÚPV ČR, z 54. schůze, která proběhla 17. října 2012 a doporučila Senátu Parlamentu ČR za prvé - dát souhlas k ratifikaci Úmluvy OSN proti korupci (Mérida, 11. prosince 2003), za druhé – dát souhlas k tomu, aby ČR při uložení ratifikační listiny učinila prohlášení, jejíž text je uveden v příloze tohoto usnesení. (A mimo usnesení říkám, já vám ho rychle přečtu...)

II. Určila, aby zpravodajem výboru pro projednání na této schůzi byl senátor Miroslav Antl, a tentýž jako předseda ÚPV Senátu Parlamentu ČR, aby o tomto spravil pana předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Pokud jde o přílohu k usnesení ÚPV ČR, tak je tady prohlášení ČR, které říká, nebo navrhuje, abychom jej schválili v tomto znění. V souladu s čl. 23, odst. 2, písm. d) Úmluvy OSN proti korupci (Mérida, 11. 12. 2003), Česká republika prohlašuje, že informační povinnost podle tohoto odstavce bude plnit Ministerstvo spravedlnosti ČR. V souladu s čl. 44, odst. 6, písm. a) Úmluvy OSN proti korupci (Mérida, 11. 12. 2003) Česká republika prohlašuje, že v případě neexistence jiné smluvní úpravy vydávání, bude Úmluvu považovat za právní základ pro spolupráci v oblasti vydávání.

Dále v souladu s čl. 46 odst. 13 Úmluvy OSN proti korupci (Mérida, 11. 12. 2003) Česká republika prohlašuje, že ústředními orgány, které jsou povinny a zplnomocněny přijímat žádosti o poskytnutí právní pomoci, jsou Nejvyšší státní zastupitelství ČR v případě žádostí podaných v řízení před podáním obžaloby a Ministerstvo spravedlnosti ČR v případě žádostí podaných v řízení po podání obžaloby.

Poslední odstaveček, v souladu s čl. 46, odst. 14 stejné Úmluvy OSN proti korupci (Mérida, 11. 12. 2003) Česká republika prohlašuje, že jazyky pro ni přijatelné pro potřeby přijímání písemných žádostí o poskytnutí právní pomoci, jsou čeština, angličtina a francouzština.

Tolik moje úvodní stručná zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Jenom pro stenozáznam – z dnešního jednání se omlouvá pan senátor Václav Homolka jako další z omluvených.

Zeptám se pana zpravodaje VZVOB pana senátora Tomáše Kladívka, zda si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, VZVOB přijal k tomuto materiálu totožné usnesení jako ÚPV, takže vám ho jenom ve stručnosti přečtu.

Jde o usnesení č. 256 z 28. schůze konané dne 23. října 2012 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva OSN proti korupci (Mérida, 11. 12. 2003). Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. arch. Pavla Kasíka, nám. ministra spravedlnosti pro vnitřní správu a evropských programů, po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR za prvé – dát souhlas k ratifikaci Úmluvy OSN proti korupci; za druhé – dát souhlas k tomu, aby ČR při uložení ratifikační listiny učinila prohlášení; text je uveden v příloze tohoto usnesení. Již ho tady přečetl můj předřečník, takže ho číst nebudu. Dále – za druhé – určuje zpravodajem pro projednání na schůzi Senátu Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Pane předsedající, senátorky, senátoři, pane ministře, přijetí tohoto vládního návrhu a vyslovení souhlasu s ratifikací je důležité pro ČR. Především z toho důvodu, že korupce jako mor prorůstá ČR, která je na 55., možná na 57. místě ve společnosti, tak jak jsem říkal včera, mezi Rwandou a Seychely.

Chtěl jsem se zeptat pana ministra. Jakým způsobem se bude uplatňovat úmluva, kdy se požadovala majetková přiznání a přiznání činností mimo výkon funkce – v zájmu předcházení střetu zájmu. To znamená, jestli politici i po skončení svého období budou muset dávat – až donekonečna – majetková přiznání. Nebo jestli si ministerstvo spravedlnosti nebo některý jiný orgán bude vytipovávat občany, kteří mohou býti politiky, a pak budou dávat daňová přiznání, protože tam to není jasně řečeno.

Pak se velmi pozastavuji nad tím, že protikorupční strategie vlády je realizována Vládním výborem pro koordinaci boje s korupcí – a místopředsedkyní Karolínou Peake, která je ve velmi vážném podezření, v souvislosti s prodejem určité nemovitosti. A jestli to nedopadne negativně na Českou republiku. Ostatně, bude to mít i bezpečnostní rizika. Vzhledem k tomu, že se uvažuje o této osobě pro vedení ministerstva obrany. Pro vaši informaci, pane ministře, možná, že je vyšetřována už několik měsíců některými orgány činnými v trestním řízení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Slovutný Senáte, kolegyně a kolegové, pane ministře, čas od času narazíme na takovou statistiku, která si všímá frekvence různých slov. Ať už v médiích nebo v projevech politiků. Myslím si, že slovo "korupce" by v žebříčku bylo velmi vysoko. A což teprve slovní spojení "boj proti korupci". Toto slovní spojení by nepochybně bylo "na bedně", tedy na vítězném pódiu.

Mávání praporem proti korupci je ve všech kategoriích politiků velice oblíbená činnost. Mávají komunální politici, mávají zákonodárci, ministři. Koneckonců, také prezidentští kandidáti. Intenzita mávání praporem proti korupci se zvýší vždycky před nějakými volbami.

Korupce je samozřejmě negativní společenský jev. Prorůstá celou politickou sférou napříč spektrem, ovšem v různé kvantitě, která se pak řeší i řádově.

Dovolím si citovat z projevu předsedy ODS Petra Nečase, tak jak jej pronesl na nedávném sjezdu této strany: "Naše značka, dámy a pánové, je zkrátka poškozena. Stala se pro podstatné skupiny voličů v této zemi nositelem symbolu jako je korupce, jako jsou tzv. kmotři, jako je klientelismus, jako je vláda peněz, jako jsou ekonomické zájmy v politice, jako je nezájem o osudy občanů.

Jsme, bohužel, velmi často spojováni s lidmi, kterým více, než o obsah politiky, jde o vlastní prospěch. A všichni víme, že tyto lidi máme někdy na místní úrovni, na oblastní úrovni, na regionální úrovni i na úrovni celostátní..."

No, takové hodnocení z úst předsedy nejsilnější vládní strany, z úst člověka, který je odpovědný za směrování ODS, ale i za směrování této vlády – je žalostné! Nemůžeme se samozřejmě divit, že převážná většina občanů této země nedůvěřuje současné vládě. A už vůbec nedůvěřuje její snaze v boji proti korupci.

Dovolím si tady citovat několik kroků, které podnikly vlády vedené ODS v uplynulých obdobích. Jde zejména o legislativní kroky, o vysloveně prokorupční zákony, případně o nechuť přijmout kroky, které by vedly k odhalování a potírání korupce.

Je pravdou, že většinou to bylo za vlády Mirka Topolánka a za významného přispění démonického Ivana Langera. Šlo o zrušení finanční policie, omezení odposlechů, jejich archivaci a použití v právních procesech, prolomení mlčenlivosti daňových úředníků... Institut spolupracujícího obviněného byl Ivanem Langerem posunut do té polohy, kdy v podstatě nemohl být použit pro protikorupční jednání. Byla nechuť k přijetí takových opatření, která jsou běžná v demokratické Evropě – jako majetková přiznání, průkaz původu majetku, případně jeho významné zdanění, pokud jeho původ se nepodařilo prokázat. Nechuť k zrušení anonymních akcií. Ochrana svědků a oznamovatelů korupce. Máme tady kolegu, který by o tom mohl dlouze vyprávět, Trestněprávní odpovědnost právnických osob. Co nám to dalo práce, než se k tomu přistoupilo!

Naše soudy samozřejmě nepřistupuji – prakticky vůbec – k institutu, který byl běžný už za první republiky, kdy defraudanti odcházeli v trenýrkách od soudu... Jako je propadnutí majetku. Např. náš bývalý kolega – senátor za ODS pan Novák – jaksi přemístil 40 miliónů. Nicméně k institutu propadnutí majetku, který by se přímo nabízel, nebylo přistoupeno. Dostal jakousi symbolickou pokutu, nevelký trest.

Není divu, že podle žebříčku Amnesty International, který hodnotí tzv. CPI index, tj. index vnímání korupce, tak za rok 2011, zmínil to zde už kolega Dryml, zaujímáme 57. – 59. místo. O toto úžasné umístění se dělíme s Namíbií a Saúdskou Arábií. V roce 2010, tedy rok předtím, jsme byli na 52. místě; tzn., že jsme se přes intenzívní mávání bojem proti korupci – tou vlajkou – propadli.

Jsem zastupitelem za Kolín. Byl jsem jím i v době, kdy město ovládala ODS. Korumpovalo se a kradlo, až se z radnice kouřilo! Lídrem této činnosti byl místostarosta, pan Pekárek, současný poslanec za ODS. Každý, kdo v Kolíně podnikal, kdo měl zájem o nějakou zakázku, věděl, že musí projít páně "Pekárkovou kanceláří", kde se nemluví a po desce stolu se posunují papírky s napsanou sumou! Je s podivem, že tak zkušený korupčník se nechal vlákat do jakéhosi motorestu – a tam promluvil, někdo ho nahrál, a teď má problém.

Nicméně se přimlouvám za to, aby i panu Pekárkovi "bylo pomoženo". On pomohl také! Pomohli 3 tzv. rebelové, poslanci za ODS, kteří umožnili vládě prohlasovat balíček! Tím, že odstoupili. Za to jim, myslím si, budou poskytnuty zajímavé pašalíky či trafiky. Ale jestli se vám zdá, že by to měla být korupce, tak to se určitě mýlíte...

Myslím, že pan poslanec Pekárek se určitě také zasloužil o prohlasování. Jestli by třeba – zde přítomný pan ministr – nenašel na jeho stíhání nějakou právní vadu... Vím, že pod kobercem už je hodně těsno, ale přece jenom je tam dost kauz; a pro tu jeho kauzičku by se tam také ještě mohlo najít místečko.

Na jaře v roce 2010 jsem se účastnil semináře proti korupci. Seminář pořádala Transparency International ve spolupráci s Americkou obchodní komorou a s významnými bývalými vyšetřovateli FBI. Byl to seminář zajímavý, ale kupodivu z tehdejší vládní koalice tam nebyl nikdo. Zarazilo mě ještě víc, že tam nebyli vůbec žádní státní zástupci. Ptal jsem se, kde jsou, a bylo mi zodpovězeno, že jejich nadřízení jim to zakázali, aby na seminář šli. Jestliže si uvědomíme, kdo tenkrát vedl státní zastupitelství a v jakém angažmá státní zastupitelství působilo, pak to samozřejmě pochopíme.

Další. Proč negativně vnímají a nevěří boji proti korupci této vládní koalice je skutečnost, že mnozí pravicoví politici, zejména politici ODS ve vysokých postech, si radostně užívají svobody i svých vysokých postavení majíce na pažbách svých derringerů mnoha set miliónů korun, zatímco v tomto ohledu naprostý břídil, Dr. Rath už tři čtvrtě roku leží v okovech koluzní vazby. Pozoruhodné!

Může se zdát, že jsem v hodnocení korupce v naší zemi příliš jednostranný. Jenom rozvádím, co řekl premiér této země. Je to v podstatě tak, že ODS je legitimní; že je stranou podnikatelů, businessmanů, finančníků. Ale proč tak zuřivě bojuje i za podnikatele a businessmany, kteří jsou za hranou zákona, těžko pochopit!

Jsem přesvědčen o tom, že je třeba přijmout Úmluvu OSN. Nicméně jsem skeptický v tom, že se něco změní. Nevěřím tomu, že tato vládní koalice se dokáže odstřihnout od výživného kmotrovského podhoubí, že dokáže odoperovat ty svoje části, které jsou prorostlé korupcí a prorostlé napojením na organizovaný zločin. Radikální řez by měly být pravděpodobně předčasné volby. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky, senátoři, kolega pan Lebeda tady řekl takový krásný jednostranný projev na téma, jak ODS podporuje korupci. To, že se zde občas vyjadřujeme jednostranně, už bývá zvykem.

Myslím, že stojí zato doplnit informace, abyste měli vyvážený pohled na věc. Například co se tady provedlo za protikorupční opatření. Přijal se zákon o boji se špinavými penězi. Výsledkem je, že každá bankovní operace nebo transakce nad 500 tisíc musí být registrována, v případě pochybností hlášena; na odbor ministerstva financí. Další. Transakce nad 15 tisíc eur, tj. 400 tisíc korun nesmí být v hotovosti. Dále existuje podrobný zákon o veřejných zakázkách. Právě díky protikorupční hysterii už po dobu 6 let se každý rok mění dvakrát. Máme za posledních 6 let 12 novel zákona o veřejných zakázkách. Efekt je ten, že si s tím nevědí rady obce, to je možná vedlejší – ale opět se vláda snaží jej měnit na základě veřejného mínění a médií a vůbec tohoto pojetí, které tady např. pan Lebeda zmiňoval. Dále se provedly zákony vedoucí k zjednodušení a větší transparentnosti a jednotnosti správních řízení. Také na základě novely zákona o obcích nemůžou obce ručit svým majetkem za závazky fyzických nebo právnických osob. Nedávno přijatý trestní zákoník zmenšuje prostor pro korupci. Upravuje např. porušení povinností učinit prohlášení o majetku, sjednání výhody při veřejné zakázce apod.

Vláda ODS také vytvořila zásadní novelu zákona o soudech a soudcích, které zavádí časově omezené mandáty pro předsedy soudů, zpřísňuje kárnou odpovědnost soudů a přenášejí na smíšené senáty působící u Nejvyššího soudu. Významnou novinkou je to, že v případě, že soudce spáchá přestupek, bude s ním vedeno správní řízení, a ne kárné. Také vláda ODS schválila založení generální inspekce bezpečnostních sborů, nezávislé kontroly bezpečnostních sborů jako záruky spravedlivého vyšetřování i ochrany před korupcí. Tento návrh, nejsem si jistý, zda byl už realizován, ale navrhla ho ODS. Také existuje zvláštní policejní služba zodpovědná za odhalování nejzávažnějších případů korupce. Je to služba pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, tzv. SPOK. Existuje program vlády v boji proti korupci a obsahuje řadu legislativních vládních návrhů. Na řadě radnic jsou protikorupční výbory, linky apod.

Co tady zmiňoval kolega Lebeda, co bylo tak obtížně údajně prosazováno, např. trestní odpovědnost právnických osob; a ještě pár dalších věcí, bylo zmiňováno, že to šlo těžce. Některé věci musí být prokonzultovány, protože zákon obvykle nabude další formulace. Je zapotřebí uvážit, zda nenastanou nějaké neplánované důsledky. Jenom tolik na krátké doplnění. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, k tomu, co říkal můj předřečník. Je samozřejmě dobře, že se mění zákona, které jsou na počátku možnosti nějakého korupčního jednání. Ještě jsme v tom příliš nepokročili, ale jde o to, aby ten, kdo má sklony k nějaké korupci, aby byl nejvíce omezen v tom, aby skutek mohl udělat. Je také pravdou, a myslím, že je to již ověřeno v mnoha státech, že Achillovou patou korupce je legalizace nelegálních výnosů. Jestliže se nepostavíme za to, když už někdo korupci provede – a on ji může provést, protože opatření mohou být sebedokonalejší, zvláště český člověk si najde způsob, jak to obejít. Ale legalizovat peníze, je daleko těžší, než provést korupci. Bohužel, v tomto směru jsme velmi pozadu. Dokud neprosadíme majetková přiznání a dokud neposuneme propadání majetku nebo zdaňování majetku, který se nedá prokázat třeba sto procenty, nebo nějakým vysokým procentem, tak korupce bude u nás stále bujet a bujet.

Bylo zmíněno, co všechno vláda udělal. Připomenu, že ministr Langer jako první počin zrušil finanční policii; název útvaru byl, že je to útvar proti odhalování nelegálních výnosů. To je to, co bylo zrušeno. Nechceme odhalovat nelegální výnosy; uděláme jenom nějaké opatření na začátku, a když už se to někomu povede, a proces udělá, tak to necháváme být, jakoby se nic nestalo. Máme ještě co dělat, ale na tom konci. Konec je velmi důležitý, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, musel jsem se usmívat, když hovořil pan senátor Lebeda, jak se zavrtěli oba dva právníci. Jeden zpravodaj a jeden ministr. Ve chvíli, kdy mluvil o tom, že se na radnici v Kolíně kradlo... Ono je to tak, že každý občan, pokud ví o nějakém trestném skutku či činu, má povinnost to oznámit, ohlásit to. Možná oznamovací povinnost budou muset ti pánové – jako právníci – převzít na sebe. To jen na odlehčení.

Vím, jak je to těžké, protože zatímco pan senátor Bublan mluví o konci, který – ano, může být určitou brzdou korupce, tak základní brzdou korupce nebo protikorupčního jednání je začátek. Já jsem několikrát byl, protože mám tu možnost, ve Švýcarsku, řekněme, i z jiných důvodů.

Když se zastavíte za jakýmkoli starostou, případně se tam bavíte i s lidmi, a není to jenom ve Švýcarsku, samozřejmě jsou to i jiné státy, tak díky tomu, že oni nevykořenili své tradice a také nevykořenili slušné chování ze standardů chování a pohledů společnosti, tak tam některé procesy nejsou za prvé akceptovatelné, a dokonce ani nepřichází v úvahu, že by se podnikatel setkal s tím, že si příslušný starosta nebo pracovník na magistrátu, zkrátka na radnici řekne o úplatek. To je věc, která tam nepřichází v úvahu, a pokud se to stane, tak je to v celé zemi ojedinělý exces.

To si myslím, že je jádrem, které nemůže změnit a vyřešit žádný zákon. My jsme tu dva shodou okolností, s panem senátorem Martínkem, kteří jsme měli v gesci tento zákon. Já nevím, jaký on má na to názor, ale já vám chci tvrdit a zároveň potvrdit, že nelze v naší zemi napsat zákon o veřejných zakázkách tak, aby mohl normálně fungovat ten proces, a zároveň aby se zabránilo korupci. Jedno vylučuje druhé. Jestliže jsem mluvil o tom – a kdo z vás zadával veřejnou zakázku, tak ví, o čem mluvím, tam je to zkrátka tak, myslím v těch zemích, o kterých jsem mluvil, že starosta chce opravit chodník za půl milionu korun, tak se, ano, i podle zákona, vypíše veřejné výběrové řízení, a on má takovou autoritu a takovou důvěru, danou vlastně i ze zákona, ale to volebního, ne zákona o veřejných zakázkách, že zkrátka osloví ty firmy, o kterých on je přesvědčen, že pro tu obec dělaly nejlépe. Pochopitelně jsou to většinou firmy, které v té obci fungují a pracují tam, a ty firmy si ani nedovolí navrhnout jednak cenu o 50 % vyšší, než nějaká jiná, zkrátka ty ceny se liší o něco, a on vybere, a ti občané věří, že to dělá jakoby to dělal sám pro sebe. Proto ho také volí. Proto tu důvěru má. A ten zákon mu vůbec nekomplikuje a nesvazuje ruce, což u nás dneska podle zákona skutečně není možné. Takže dochází k těm excesům, které teď se řeší. A ten největší exces se řeší na ministerstvu zemědělství, alias na českých lesích, kdy zadavatel vyhrál – tedy zadavatel, kterým byly české lesy, nebo státní podnik, vybral uchazeče, který nabídl za kubík dřeva stojícího v lese cenu takovou, že jste si ty desky koupili na pile, ale už hotové. To je absolutní nesmysl. Kde máte těžbu, přibližování, práci, lidi atd. Zkrátka firma, která byla před úpadkem, tak aby tu zakázku dostala, tak podsekla cenu, ale podle zákona, ale oni ji vybrali. Samozřejmě že ji mohli nevybrat. On ten zákon to mimo jiné umožňuje. Ale to by museli dokázat tomu uchazeči o zakázku, a to se týká všech zakázek, to by mu museli dokázat, že ta cena je nesmyslná, že on jí nemůže dosáhnout atd. A než by tuto proceduru starostové, případně někdo jiný – tady ten příklad nebyl úplně dobrý, protože tady to bylo ještě jinak, u těch lesů, oni by ho museli skutečně kvalifikovaně vyloučit, a pak riskují to, že někdo napíše "oni mě vyloučili, a já sem přitom dával tak dobrou cenu". Tím pádem by byli ti, kteří ho vyloučili, napadeni z korupce atd. A než se zjistí za několik měsíců či let, že to tak není, tak protože tam máte ÚOHS, tedy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, případně soud, tak to trvá mnoho měsíců. U toho lesa by to tak nevadilo, ten roste dál, ale případná oprava chodníku či čehokoli jiného, či budova, která to nezbytně potřebuje – tak vznikají velké problémy. A ty problémy samozřejmě – to již nechci zasahovat do takových podrobností, jako to, že máme dneska evropské peníze, které potřebují většinou nějakou rychlost, a při této proceduře vlastně o ně obce přicházejí, či jakýkoli jiný veřejný subjekt.

Jinými slovy, já chci zacílit na to, že korupce se v tomto státě nemůže vymýtit určitě jenom konáním orgánů činných v trestních řízeních. Už vůbec ne tím, že dokážeme napsat takový zákon, protože to nelze, jedno vylučuje druhé. Ale musí nastartovat něco úplně jiného, to je změna pohledu a kultury této společnosti. Já znám, a o tom chci mluvit také, mnoho slušných lidí, kterých si vážím, kteří byli obviněni z toho, co nikdy neudělali, ani je to nenapadlo, a vezlo se to s nimi celý život.

Jako poslední bod, jenom pro vás, kteří jste v tomto sále a všichni znáte pana kolegu Víchu. My, v té době trestního práva lidé neznalí, nicméně starostové, což už dneska bude asi 10 let, jsme se seznámili tak, že jemu i mně za jednu konkrétní akci, a to byl prodej akcií, byly nabízeny úplatky, samozřejmě nezávisle, a on i já jsme se sešli na jednom místě, a to proto, že jsme ten úplatek nepřijali. Tak tehdy, od té doby se datuje moje známost se senátorem Víchou, o kterém jsem přesvědčen, a věřím, že to přesvědčení v sobě on nese také, že zatímco možná jiný se chovali jinak, ale my jsme se chovali jako starostové svých obcí takto. A od té doby já jsem přesvědčen, že on je slušný člověk a velmi dobrý starosta, nezajímá mě jeho politické zabarvení. Jsem přesvědčen, že tady pramení kořen změny, o té ale nechci mluvit, protože to není tak jednoduché. A pak nám všem bude lépe. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, senátorky, senátoři, pane ministře. Jednáme o mezinárodní smlouvě, byl bych rád, abychom se věnovali hlavně problémům mezinárodní smlouvy, i když vidíme, že ta korupce je palčivá záležitost pro nás pro všechny, i pro senátory. Na druhé straně je dobře, že pan ministr, který zde je, slyší tato slova. Domnívám se, že pokud bude ministerstvo i státní zastupitelství, ostatně i soudy rychlé v řešení korupce, bude to daleko lepší, než kdejaké mezinárodní smlouvy, i možná nedokonalé zákony.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Já bych jenom poprosil všechny řečníky, a upozorním na to, že projednáváme mezinárodní smlouvu. Jenom abychom se drželi tématu.

Senátor Miroslav Škaloud:  Já vám děkuji. Jsem si toho vědom, ale nereagoval bych, pokud by tady někdo mimo toto základní téma, jako pan kolega Lebeda, nevyšel s řadou různých faktů – nebo faktů, polopravd, mýtů o tom, jak je na tom Česká republika s korupcí. Já se snažím vždycky být poměrně věcný a vycházím z údajů pokud možno kvantitativních. Byla tady řečena ještě jedna věc, kterou bych rád okomentoval, a nebudu vás zdržovat. Ta se týkala různých žebříčků vnímání korupce, nebo žebříčků korupce.

Já si myslím, že lze pochybovat o relevantnosti těchto údajů, protože je to spíš o pocitu korupce, než o korupci. Když se podíváte na statistiky zachycených a odsouzených, i přes řadu nových opatření protikorupčních, která máme, tak spíš klesají tyto statistiky. To je to nutné, co jsem k tomu chtěl říct.

Jinak ještě jedna poznámka. Je samozřejmě jasné, že ve střední Evropě byla – na rozdíl od západní Evropy – v minulosti několikrát narušena kontinuita vývoje, ochrana a dodržování tradic a přetržena úcta k morálním hodnotám. A to má samozřejmě své důsledky, které se budou napravovat delší dobu. To je jakási reakce na to srovnání s jinými státy na západ od nás. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Zeptám se předkladatele pana ministra, zda bude reagovat na proběhlou diskusi. Vidím, že ano. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Je to obtížné, protože ono to s úmluvou de facto téměř nesouviselo. Řekl bych jednu věc. Je potřeba si ještě uvědomit, OSN, když dělá nějaké mezinárodní úmluvy, má to vždy politický charakter, nikoliv právní. Na rozdíl od dalších smluv, které budeme řešit za chvilinku.

K tomu, co bylo řečeno panem senátorem Drymlem, snad jsem si poznačil, co bylo třeba. Pokud jde o to, jak je u nás upraven střet zájmu a řešení majetku veřejně činných osob, myslím, že úprava je dnes v podstatě dostačující. Mluvil jste o tom, aby to bylo nějak i po skončení funkce – ono to tak de facto v podstatě existuje. Dnes je situace diametrálně odlišná, než byla třeba před 15 lety,

Pokud jde o paní Karolínu Peake, stejně jako nemám rád, když někdo mluví o mě, tak bych velice nerad mluvil o ní – v nepřítomnosti. O tom případu nevím téměř vůbec nic.

Pokud jde o rychlost soudních řízení – to říkal pan senátor Dryml ve svém druhém příspěvku. Nejsme na tom tak špatně, jak se občas píše. Onehdy, myslím, že v Lidových novinách, nebo i v nějakých jiných, byla jasná čísla. Jsme druzí v Evropě, pokud jde o rychlost soudních řízení. Samozřejmě, vždy najdete nějaký případ, který trvá roky a roky. Buďto je to tehdy, když to vyplývá z nějaké právní úpravy, která se třeba musí řešit, docházelo ke změnám zákonů, a hledá se, podle čeho postupovat. Nebo, pokud jde o korupci; tak strašně promyšlený typ korupce, že se zkrátka a dobře musí získávat informace ze zahraničí, musí se zkoumat různé bankovní účty. Některé státy nerady vydávají tyto údaje atd. – čili, ano, trvají, ale pokud jde o průměr, tak opravdu v tomto směru musím soudy a státní zastupitelství hájit, protože na tom nejsme fakt tak špatně – v porovnání s ostatními státy, ba dokonce jsme na tom dobře. Situace není tak špatná.

Pokud jde o státní zastupitelství v současnosti, tak momentálně se zpracovává nový zákon o státním zastupitelství. Je potřebný. Ale v podstatě, co píší v novinách, že hlavním důvodem je, abych tak řekl, posílení nezávislosti – tak státní zastupitelství funguje nezávisle už teď. Zákon má přinést ještě některé jiné záležitosti. Ale jestli si někdo myslí, že státní zastupitelství ovlivňováno politiky nebo čímsi jiným, tak tvrdím, že není. Jsem si jist, že mám pravdu. Pokud docházelo k nějakým zásahům v minulosti, myslím, že je to dnes zkrátka nemožné, z mnoha důvodů. Jestli kdysi docházelo – a také často nevím, co je pravda a co je psáno v novinách – docházelo např. k tomu, že byly některé nezákonné pokyny vyšších státních zástupců těm nižším, jak postupovat.

Nový zákon chystá např. jednoduchou věc, že veškeré závazné pokyny musí být písemné, a i toto by do budoucna mělo odpadnout. Fakt si nemyslím, že státní zastupitelství je dnes závislé na komkoliv. Snad možná na kvalitě lidí, kteří tam pracují, to ano. Kvalita lidí není vždy taková, jakou bychom si představovali. To je pravda, tady bych souhlasil.

Co říká pan senátor Lebeda – k tomu se vyjadřuje těžko. Kdybych chtěl být ironický, tak to, že zaznělo v průběhu jeho proslovu "help", tak to zaznělo přesně; z nějakého mobilního telefonu, protože ono to bylo o všem možné, jenom ne o úmluvě.

Abych tady hodnotil projev mého pana předsedy na kongresu, to je asi složité. To, že řekl, že značka je poškozena, tak jestliže dostanete ve volbách tak málo, tak asi je značka poškozena. Příčin může být samozřejmě mnohem více, a neznamená to nějaké přiznání k tomu, že je to určitě proto, že ODS je korupční stranou.

Pokud jde o trestání v majetkové bázi – propadnutí majetku dnes v trestním zákonu je a využívá se. Pokud se vám někdy zdá, že využito není, tam kde využito být má, tak je to jenom soudcem, nikým jiným. pokud bychom tady chtěli přijmout nějaké usnesení, nebo já, jako ministr spravedlnosti nějaký pokyn, ať to využívají více, tak to je nezákonné. Soudy buď jsou, nebo nejsou nezávislé. Pokud jsou nezávislé, a tresty neukládají, tak nějaký zásah zákonodárné nebo výkonné moci je nemožný v této sféře. Propadnutí majetku, myslím, že se ukládá. Konkrétní statistiku v této konkrétní věci neznám, klidně vám ji někdy přinesu. Ale – ukládá se. To, že se zase vždycky v nějakém konkrétním případě zdá, že by to mělo být, ano, to není. Znovu říkám, často máme případy z novin. Často jde také o to, jaký soudce to rozhoduje, případně senát, a proč tak rozhoduje. Je třeba se ptát těch soudců na verdikty, které mají.

Pokud jde o majetková přiznání, je to zkrátka a dobře dvacetiletý spor mezi levicí a pravicí, který tady asi nevyřešíme. Když bych to měl říct za sebe, u nás je vždycky obava z něčeho, co bych nazval – nezamýšlené důsledky jakýchkoliv takových opatření, pokud jde o majetková přiznání. Neděláme to určitě proto, abychom kryli nějakou trestnou činnost, tomu já už nezabráním, ale kvůli tomu tady nebráníme... Ale to je těžko tady vyřešit.

Pak mám tady napsáno – Kolín. O Kolíně nevím vůbec nic; tady k tomu nemám co říci. O městě Kolín bych něco věděl. Ale pokud jde o poměry na radnici tehdy či v nějakém jiném období – nemám tušení.

Pak zde bylo, myslím, zmíněno, jestli by se pod kobercem našlo nějaké opatření třeba ve prospěch pana Pekárka. To byla asi narážka na "případ Kocourek". Jenom opakuji, stížnost pro porušení zákona ve věci Kocourek, byla podána na návrh státních zástupců. To není, že si to vymyslel "nějaký ministr Blažek". Návrh byl pouze seznán jako odůvodněný. Jenom je potřeba říci, proč k tomu došlo. Tam se objevil určitý právní problém, který nedostaneme jinak k Nejvyššímu soudu, který je orgánem, který má dávat stanoviska sjednocující v oblasti rozhodování soudů a justice v širším slova smyslu, než tento prostředek, který jsem využil já. Ale nebylo to, že by si někde sedli Kocourek-Blažek a domluvili se. Já jsem dokonce Kocourka rok neviděl, ale to je vedlejší věc. Ale není to tak, že by tento institut... Teď se u Pekárka hledalo něco podobného. Pokud vím, tak pan kolega Pekárek; pan poslanec Pekárek bude mít nějaký soud, v nejkratší době se nějak rozhodne, a uvidíme. Je to již odvolací soud.

Pak jsem si napsal, to já vždycky říkám s úsměvem "kmotři"; za sebe můžu říci, že ze mě žádná osoba z politického záhrobí nerozhoduje. Vždycky s nadsázkou rád říkám, víte, co je zajímavé, že pokud se o takových osobách, že existují, mluví, tak to není nikdy na Moravě. "A já su z Brna" – jak poleno. Takže v podstatě se mnou se o tomto bavit, je složité. Ale fakt si všimněte, že Morava ten problém nemá. Marně si vzpomínám na nějakou politickou stranu, kde by se o osobách "ze zákulisí" mluvilo. Nejsou tam! Nevím, čím to je. Neříkám, že jsme na Moravě lepší... Ale prostě nejsou. Tam si o tom rozhodujeme sami v politických stranách; třeba špatně. Ale sami.

Pokud jde o to, co říkal pan senátor Čunek, měl obsáhlejší projev. Souhlasím, že pokud jde o to, že bez nějaké změny společenského vnímání třeba společného majetku, se moc nepohneme. Tady zase s nadsázkou řeknu – vztah našeho národa k eráru je dostatečně popsán ve Švejkovi, a on se moc nezměnil; komunismem už vůbec ne. Prostě náš vztah k veřejnému majetku tradičně nebyl vždy dobrý. Je pravda, že můžeme vymýšlet kolik chceme zákonů, můžeme mít milion policistů, tak pokud se tento vztah nezmění, tak s tím pohneme jen částečně.

Snad jsem to nějak dokázal zodpovědět. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Prosím, pane zpravodaji, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě a navrhl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Mám tady několik poznámek. Jednak bych chtěl říct, že vystoupilo, a slovy předřečníků, 5 senátorů a jeden ministr spravedlnosti. S tím, že dvě vystoupení jsem považoval za vystoupení téhož senátora, protože mě napadlo, kdybych to počítal jako za 2 senátory, tak vlastně za 5 vystoupení by si mohl senátor založit klub...

Jinak spíš šlo podle mě už o náběh na seminář, a já jsem se ho úmyslně nezúčastnil, protože o korupčních a protikorupčních možnostech dokážu mluvit čtyři hodiny svým studentům, a nevím, jestli mě poslouchají.

K senátoru Vladimíru Drymlovi, který vystoupil tradičně, byla otázka na ministra spravedlnosti, který reagoval podle mě zcela věcně, a nemám k tomu co dodat. Rovněž tak reagoval i na poznámku k místopředsedkyni vlády, kterou tady rovněž nevidím, a neumím za ni reagovat.

Pokud jde o vystoupení pana senátora Pavla Lebedy. Mluvil o mávání praporem proti korupci. Mám tady jednu poznámku, že takovým praporem nemávám. Na svých přednáškách osvětluji trestně-právní prostředky, procesně-právní, které nám dává trestní zákoník a trestní řád. Pokud se někde korumpuje a krade, a na to již bylo tady dvakrát upozorněno, v podstatě máme právní prostředky v § 158 odst. 2 trestního řádu, tzn. podávání trestních oznámení. Výčet paragrafů, které se dají považovat za protikorupční, je také poměrně velký.

K prvnímu vystoupení pana senátora Miroslava Škalouda – tam byla právě reakce na senátora Pavla Lebedu. Sdělil nám protikorupční opatření, která právě byla učiněna, k tomu se neumím vyjádřit.

K vystoupení pana senátora Františka Bublana, který zhodnotil situaci a další možnosti boje proti korupci a zmínil – pro mě také ožehavou otázku, zrušení finanční policie, protože jsem stál u jejího zrodu a také mi to velmi vadí. Tak jeho vystoupení, pokud by ho vytiskl písemně, bych podepsal, protože s tím naprosto souhlasím.

Pan senátor Jiří Čunek se vyjádřil k předchozím vystoupením a mimo jiné, a na to bych chtěl reagovat, že jsou tady dva právníci, zejména pan ministr a pan zpravodaj, kterým jsem v tuto chvíli já, a že ti mají oznamovací povinnost. Dovolím si upozornit, že každý občan má oznamovací povinnost a že mu to ukládá, nevím, jestli to řeknu správně, § 367 a § 368 trestního zákoníku, který vlastně upravuje neoznámení trestného činu a nepřekažení trestného činu – a tam najdeme taxativní výčet trestných činů, pro které jsme trestní v případě, že tak nepostupujeme.

Opět pak vystoupil pan senátor Vladimír Dryml, který upozornil, že jde o mezinárodní smlouvu a vlastně vystoupil za mě, protože jsem to nemusel říci já, a stejné řekl pan ministr.

Pan senátor Miroslav Škaloud, samozřejmě i s ohledem na svou profesi původní zpochybnil statistické údaje výkazů korupce.

Já se, vážený pane místopředsedo – a rovnou gratuluji – nová paní místopředsedkyně k vašemu zvolení, dovolím poukázat na své úvodní vystoupení, tzn. návrh usnesení s prohlášením, které bylo dáno a které jsem přečetl poměrně rychle. Nemám na tom cokoliv měnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Můžeme nyní přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, a sice: Senát dává souhlas s ratifikaci.

Nyní budeme hlasovat o návrhu:

Senát – za prvé dává souhlas s ratifikací Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (Mérida, 11. prosince 2003); za druhé – dává souhlas k tomu, aby ČR při uložení ratifikační listiny učinila prohlášení, jejíž text je uveden v příloze senátního tisku č. 410/1.

V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že hlasování pořadové číslo 33 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, vypracovaná na základě článku K.3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. května 1997)

Tisk č. 411

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 411 a uvede ho opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové, toto už je úmluva konkrétnější, protože má právní charakter. Není už celosvětová, ale týká se Evropských společenství. V zásadě reaguje na to, že v rámci schengenského prostoru došlo k jevu, který předtím nebýval, tzn., že korupce v některých záležitostech už má přeshraniční charakter, a na to snaží tato úmluva reagovat.

V zásadě jde o to, aby harmonizovala ustanovení postihující korupci v jednotlivých členských státech a obsahuje požadavky, aby takový postih, tzn. postih v korupčních trestných činech měl trestněprávní charakter a v relevantních případech také podmínku oboustranné trestnosti.

Za další. A to je asi nejpodstatnější, definuje klíčové pojmy, jako je pojem: úředník, aktivní a pasivní korupce, které vztahuje jak na veřejné osoby EU, tak členských států.

Dále se zabývá otázkami procesního charakteru, tzn. určuje pravidla pro určení pravomocí orgánů členského státu. Ukládá členským státům povinnost spolupracovat ve všech fázích trestního stíhání v případech, na které se úmluva vztahuje. Jak jsem říkal u smlouvy předchozí, jsme posledním státem EU, který schvaluje tuto smlouvu, neboť u nás chyběla základní podmínka, a to byla trestnost právnických osob; tu už jsme splnili.

Rád bych požádal Senát, aby tuto smlouvu také schválil.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 411/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 411/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého žádám, aby nás s tímto seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr opět velmi stručně řekl obsah toho, co je nám předkládáno. Jako obvykle, již tradičně pátým rokem, řeknu pár legislativních poznámek, které jsou – podle mého názoru – nutné vždycky připomenout. Tento tisk byl Senátu Parlamentu ČR předložen 3. 9. t. r. Lhůta pro jednání ve výborech nám skončila 19. 11. 2012. Jak už bylo konstatováno, náš ÚPV je garančním výborem. Tisk současně projednává Poslanecká sněmovna pod svým sněmovním číslem 788. Tam Organizační výbor projednání mezinárodní smlouvy 5. 9. navrhl přikázat zahraničnímu výboru. U nich proběhlo první čtení 8. 11. t. r. na jejich 47. schůzi. Mezinárodní smlouva přikázána zahraničnímu výboru, ten vydal své usnesení 14. 11. 2012, které je naprosto shodné zněním s naším výborem. Zněním, které vám vzápětí rychle přečtu. To znamená, že v případě našeho schválení bez nějakých oprav, pak bychom dosáhli toho, co je potřeba, tzn. souhlasu obou komor českého Parlamentu.

Pokud jde o obsah, jak už bylo řečeno, pan ministr to říkal, definuje pro účely úmluvy pojem úředník. Najdeme to v trestním zákoníku v § 127, kde se nám z veřejného činitele stala úřední osoba.

Vždy připomínám, že jsme tam uvedení i my-senátoři, jsou tam uvedeni mimo jiné i poslanci, členové zastupitelstev; je dobré vědět, že trestní odpovědnost je dána. Pak jsou tam další ustanovení úmluvy, kde je nutno přijetí nezbytných opatření, aby se skutkové podstaty pasivní a aktivní korupce staly trestnými činy. Pan ministr to už řekl. Máme to splněno. Pokud jde o pasivní korupci, poukazuji na § 331 trestního zákoníku, tj. trestný čin přijetí úplatku. Pokud jde o aktivní korupci, máme v paragrafu následujícím, tzn. 332 trestního zákoníku – trestný čin podplácení. Dále jsme vyzýváni k dalším povinnostem, a velmi stručně řeknu, že je máme splněny. Máme je v hmotně-právním předpisu trestním, tak i procesně-právním. Když mluvím o procesně-právním, tak úmluva stanoví zavedení soudní pravomoci ve vztahu k trestným činům vyplývajícím ze závazků, které jsou tady sděleny. Moje poznámka. Zásada teritoriality je v trestním zákoníku v § 4, takže jde stále o trestní zákoník. Máme zásadu personality v § 6 trestního zákoníku. Pokud jde o trestní řízení, tak nepřípustnost stíhání v § 11 odst. 4 – trestní řízení soudní, tedy trestní řád, rovněž máme, tj. uplatnění překážky pravomocně rozhodnuté věci, a máme to ostatně v Listině základních práv a svobod, v čl. 40 odst. 5.

Velmi rychle přeběhnu dál, dál je výhrada – Česká republika hodlá učinit výhradu podle čl. 7 odst. 2 z ní vyplývá, že ČR bude uplatňovat svou pravomoc dle zásady pasivní personality, viz čl. 7, odst. 1, písm. c) jestliže je skutek v místě spáchání činu trestný, nebo jestliže místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.

Tady poznámka: Týká se spáchání trestného činu definovaného úmluvou v cizině osobami, které nejsou občany České republiky, přičemž čin směřuje vůči občanům České republiky.

Právní souvislosti jsem řekl v úvodu.

Pokud jde o nějaké legislativní poznámky, připomínky nemáme výjimečně vůbec žádné.

A nyní tedy k usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, které nese číslo 253 a bylo přijato na naší 54. schůzi konané dne 17. října 2012:

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR

1. dát souhlas s přístupem České republiky k Úmluvě o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států EU, vypracované na základě článku K. 3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii (Brusel 26. května 1997),

2. dát souhlas k tomu, aby ČR při uložení listiny o přístupu učinila prohlášení, jejichž text je uveden v příloze tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A nyní k příloze. Je to Prohlášení České republiky:

1. Prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie v souladu s článkem 7 odst. 2 Úmluvy.

"V souladu s článkem 7 odst. 2 Úmluvy o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, vypracované na základě článku K. 3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii ze dne 26. května 1997, Česká republika prohlašuje, že bude pro stíhání trestních činů definovaných touto Úmluvou uplatňovat pravomoc podle článku 7 odst. 1 písm. c)této Úmluvy, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci, a že nebude pro stíhání trestních činů definovaných touto Úmluvou uplatňovat pravomoc podle článku 7 odst. 1 písm. d) této Úmluvy."

2. Prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie v souladu s článkem 12 odst. 4 Úmluvy.

"V souladu s ustanovením článku 12 odst. 4 Úmluvy o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států EU, vypracované na základě článku K. 3 odst. 2 písm. c)Smlouvy o EU ze dne 26. května 1997, Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora EU podle podmínek uvedených v článku 12 odst. 3. Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že je-li otázka týkající se výkladu Úmluvy o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států EU vznesena ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie."

To je moje stručná zpravodajská zpráva, vážený pane předsedající.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A zeptám se zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Tomáše Kladívka, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, pane ministře, dovolte mi, abych vás seznámil se zázname z 28. schůze výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost konané dne 23. října 2012 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států EU, vypracovaná na základě článku K. 3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. května 1997).

1. Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. arch. Pavla Kasíka, náměstka ministra spravedlnosti pro vnitřní správu a evropských programů, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s přístupem z 10 přítomných senátorů jeden senátor, jeden senátor byl proti a osm senátorů se zdrželo hlasování. Návrh tedy nebyl přijat.

2. Určil zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka.

3. Pověřil předsedu výboru senátora Jozefa Regece předložit tento záznam předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Debata na výboru se soustředila na dva okruhy problémů. Především to byla debata týkající se prohlášení adresovaných generálnímu tajemníkovi Rady EU, jednak v souladu s článkem 7 odst. 2 Úmluvy, a dále to bylo prohlášení v souladu s článkem 12 odst. 4 Úmluvy.

Druhý okruh otázek se týkal problematiky, zdali druhý protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů se vztahuje také na vyšší samosprávné celky.

To byla hlavní debata, která vedla výbor k tomu, že nebyl úplně spokojen s odpověďmi na svoje otázky a tudíž nepřijal k tomuto návrhu žádné usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si ještě přeje vystoupit. Nepřeje, pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu usnesení k tomuto bodu.

Budeme hlasovat o návrhu:

1. Senát dává souhlas s přístupem České republiky k Úmluvě o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států EU, vypracované na základě článku K. 3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. května 1997),

2. Senát dává souhlas k tomu, aby Česká republika při uložení listiny o přístupu učinila prohlášení, jejichž text je uveden v senátním tisku č. 411/1.

V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. Projednali jsme tento bod. A dovolil bych si předat řízení schůze nově zvolené místopředsedkyni Senátu Miluši Horské, takže buďte na ni mírní. Věřím, že to dobře zvládne.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne, milé kolegyně a kolegové, ještě jednou děkuji za vaši důvěru a doufám, že naše společná práce bude ku prospěchu naší země.

Nyní máme na pořadu další bod

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. července 1995), Protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Dublin, 27. září 1996), Druhý protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 19. června 1997), a Protokol o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 29. listopadu 1996)

Tisk č. 412

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 412 a uvede ho jako svůj dnešní poslední bod pan ministr spravedlnosti pan ministr Blažek, kterému teď nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já tu věc zase trošku zjednoduším, protože už je to třetí smlouva podobného charakteru. K této smlouvě snad jen tolik, že ona se zaměřuje více méně na podvody, to znamená, že už to není smlouva pouze o nějakých osobách, které jsou ve veřejných funkcích, ale je to spíše o různých příjemcích dotací a těch, kteří hospodaří s penězi EU v soukromé oblasti. Čili v podstatě se tato smlouva zabývá zejména definicí, co je to praní peněz, některými otázkami s tím souvisejícími, samozřejmě i otázkami mezistátní spolupráce v této oblasti a jurisdikcí jednotlivých států v případě, že dojde k odhalení takovéto trestné činnosti.

Myslím si, že toto na úvod opravdu teď stačí. Jak jsem si všiml, tak v Senátu jsou velmi dobře zpracovány zprávy gestorů.

A jenom ještě dokončím, že tato úmluva další tři dodatkové protokoly, které s tím souvisejí. Ono to souvisí i s úmluvou, kterou jste schvalovali předtím. A tím končí blok mezinárodních smluv v oblasti boje proti korupci, který jsem měl tu čest vám dnes říci. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 412/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 412/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý, jehož žádám, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Pan ministr mluvil velmi krátce o tomto tisku, který má č. 412 a jde o Úmluvu o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. července 1995), a směřuje k harmonizaci trestně právních předpisů členských států s cílem poskytnout ochranu finančních zájmů Evropské unie.

Jak řekl pan ministr, za tímto účelem se upravuje definice podvodných jednání, která poškozují nebo ohrožují zájmy EU a stanoví povinnosti posuzovat taková jednání jako trestné činy, za něž jsou samozřejmě ukládány příslušné sankce. Dále ukládá závazky soudní pravomoci, vydávání a vzájemné spolupráce. Úmluva vstoupila v platnost dne 17. října 2002.

K Úmluvě jsou tři dodatkové protokoly. První Protokol k Úmluvě a ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Dublin, 27. září 1996), Druhý protokol k Úmluvě a ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaných na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Brusel, 19. června 1997), třetí Protokol o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracované na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Brusel, 29. listopadu 1996).

Všechny tyto čtyři materiály jsou projednávány v Senátu v tomto senátním tisku.

Z pohledu českého práva představuje Úmluva i tři dodatkové protokoly smlouvy tzv. prezidentské kategorie ve smyslu článku 49 písm. e) Ústavy ČR. K její ratifikaci prezidentem je třeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR. Pak samozřejmě následuje vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv a tím se smlouva i její dodatkové protokoly stanou v souladu s článkem 10 Ústavy ČR součástí právního řádu ČR a budou požívat aplikační přednosti před zákony v případě, že mezinárodní smlouva stanoví něco jiného než náš zákon.

Jako zástupce navrhovatele předložil pan ministr spravedlnosti Dr. Blažek Úmluvu se třemi dodatkovými protokoly Poslanecké sněmovně, ta ji zpracovala pod tiskem č. 789 dne 30. srpna 2012.

Organizační výbor PS projednání této smlouvy doporučil svým usnesením ze dne 5. 9. 2012 a určil zpravodajem paní poslankyni Janu Fischerovou a přikázal tento tisk k projednání zahraničnímu výboru. Senátu byla předložena tato mezinárodní smlouva 3. 9. 2012 jako senátní tisk č. 412. Organizační výbor dne 18. 9. 2012 stanovil garančním výborem ústavně-právní výbor a jako další výbor výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Za zpravodaje jsem byl určen já, a jak bylo řečeno, za další výbor pan senátor Sykáček.

K tomuto materiálu. Na své 54. schůzi konané 17. října 2012 přijal ústavně-právní výbor 254. usnesení, s jehož obsahem bych vás seznámil:

Výbor

I.doporučuje Senátu Parlamentu ČR

1. dát souhlas s přístupem ČR k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. července 1995), Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii (Dublin, 27. září 1996),Druhému protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o EU (Brusel, 19. června 1997), a Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o EU (Brusel, 29. listopadu 1996),

2. dát souhlas k tomu, aby Česká republika při uložení listiny o přístupu učinila prohlášení, jejichž text je uveden v příloze tohoto usnesení,

II.určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého,

III.pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Přílohou je toto Prohlášení České republiky:

1. Prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie v souladu s článkem 6 odst. 2 Prvního protokolu:

"V souladu s článkem 6 odst. 2 Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství vypracovaného na základě článku K. 3 Smlouvy o EU ze dne 27. září 1996, Česká republika prohlašuje, že bude pro stíhání trestných činů definovaných v tomto Protokolu uplatňovat pravomoc podle článku 6 odst. 1 písm. c) tohoto Protokolu, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci, a že nebude pro stíhání trestných činů definovaných v tomto Protokolu uplatňovat pravomoc podle článku 6 odst. 1 písm. d) tohoto Protokolu."

2. Prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady EU v souladu s článkem 2 odst. 1 Protokolu o výkladu:

"V souladu s ustanovením článku 2 odst. 1 Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o EU ze dne 29. listopadu 1996, Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora EU podle podmínek uvedených v článku 2 odst. 2 písm. b).

Česká republika si vyhrazuje stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že je-li otázka týkající se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a jejího prvního protokolu vznesena ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie."

Děkuji zatím za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou další rozpravu.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček. Již je tady, prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ono to bude trochu podobné, jako u senátního tisku č. 411.

Co se týče senátního tisku č. 412, mohu říci pouze tolik, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k tomuto tisku nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu doporučit Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s přístupem, z osmi přítomných senátorů dva senátoři hlasovali proti, šest senátorů se zdrželo hlasování a nikdo nebyl pro. Návrh tedy nebyl přijat.

Výbor současně určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Sykáčka.

Na závěr chci říct, že členové výboru nebyli spokojeni s odůvodněním zástupce předkladatele pana Pavla Kasíka, a jak už bylo řečeno, z toho důvodu nepřijali žádné usnesení.

To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel se zřejmě nechce vyjádřit, protože rozprava nebyla. Ptám se pana zpravodaje, zda se chce na závěr vyjádřit. Chce, prosím.

Senátor Miloš Malý:  Nechci se vyjádřit a budeme hlasovat tak, jak bylo navrženo v usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení:

Senát

1. dává souhlas s přístupem České republiky k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Brusel, 26. července 1995), Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Dublin, 27. září 1996 ), Druhému protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Brusel, 19. června 1997), a Protokolu o výklady Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovanému na základě článku K. 3 Smlouvy o EU (Brusel, 29. listopadu 1996)

2. dává souhlas k tomu, aby Česká republika při uložení jistiny o přístupu učinila prohlášení, jejichž text je uveden v senátním tisku č. 412/1.

V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Registrováno bylo 56 přítomných senátorek a senátorů, pro bylo 46. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Přistupujeme k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Boženy Sekaninové, Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se zrušuje karta sociálních systémů

Tisk č. 440

Je to senátní tisk č. 440, první čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka Božena Sekaninová, které nyní předávám slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Zavedení karty sociálních systémů vyvolává od počátku roku obrovské množství otázek. Vzbuzuje oprávněné obavy, vede k četným diskusím odborníků, veřejnosti a především potencionálních příjemců. A není se čemu divit. Jedná se o další z nedostatečně připravených a překotných vládních experimentů, který ovlivňuje životy statisíců občanů našeho státu.

Vzpomeňme si například na sjednocení výplatního místa sociálních dávek na počátku roku. Přineslo s sebou obrovské potíže, které byly důsledkem nedostatečné připravenosti celé akce.

Dalším všeobecně známým příkladem překotnosti, nepřipravenosti a nekoncepčnosti práce současné vlády je nový registr motorových vozidel. Do dnešních dnů řádně nefunguje a znepříjemňuje život nejen stovkám úředníků, ale především tisícům občanů.

Plošné zavedení tzv. sKarty je dalším vládním experimentem, který dramatický ovlivní životy statisíců občanů. O nepřipravenosti a nejasnosti samotné koncepce jasně vypovídají rozporuplná prohlášení nejvyšších vládních představitelů. Zatímco předseda vlády pan Nečas veřejně na tiskové konferenci prohlásil, že koncept povinných sKaret lze považovat za mrtvý, tentýž den nová paní ministryně práce a sociálních věcí sdělila veřejnosti, že záměr sociálních karet zůstává v platnosti. A není divu. Předchozí pan ministr Drábek uzavřel smlouvu s Českou spořitelnou na 12 roků, tedy na dobu určitou, a dle mého názoru pro stát a zejména příjemce sociálních dávek za podmínek podezřele nevýhodných. Jak je to možné? Nerozumím tomu zvláště, když pan generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka v rozhlase mj. řekl: Smlouva ležela na stole a banka do ní kromě drobnějších úprav nemohla zasahovat.

Tato rozporuplná prohlášení vyvolávají řadu nejasností a otázek souvisejících s některými ustanoveními předmětné smlouvy. Například proč stát uzavřel smlouvu s Českou spořitelnou na 12 roků bez jakékoliv erudice, vyzkoušení v reálném provozu? Proč stát ve smlouvě s Českou spořitelnou zavazuje vytvořit kontaktní centrum, jehož součástí bude placená linka zřízená a provozovaná ministerstvem? Kolik bude daňové poplatníky stát ročně provoz takového kontaktního centra? Proč Česká spořitelna pověřuje ministerstvo, aby za ni přebíralo oprávněnou osobou podepsané smluvní dokumenty související s převzetím sKarty a předávalo sKarty oprávněným osobám spolu se smluvní dokumentací, vztahující se k jejímu vydání a používání, jinými slovy, proč úředníci placení ze státního rozpočtu vykonávají práci bankovního úředníka? Kdo rozhodl o skutečnosti, že Česká spořitelna při uzavírání smlouvy vycházela z očekávání, že ministerstvo plánuje prostřednictvím sKarty provádět také výplatu důchodů, případně další podobné převody peněžních prostředků vyplácených dalšími orgány státní správy. A jak je možné, že dnes vládní představitelé polemizují o povinných či nepovinných sKartách, ale v předmětné smlouvě je uvedeno, že prostřednictvím systému sKaret má být prováděna výplata alespoň 98 % objemu všech dávek vyplácených v ČR, s výjimkou dávek vyplácených v souvislosti s živelnými pohromami?

Věřte, že podobných nejasností či pro stát nevýhodných ujednání, by se našlo ve smlouvě s Českou spořitelnou, mnohem více. Od prvopočátku byl záměr zavedení institutu karty sociálních systémů odborné i široké veřejnosti prezentován jako prostředek modernizace a především stamilionových úspor. Bývalý pan ministr Drábek deklaroval, že stát prostě na doručování dávek prostřednictvím sKaret ušetří přes 200 mil. Kč ročně. Jaká však bude skutečná cena zmíněných úspor? Nakolik přijdou státní rozpočet? A především nakolik přijdou příjemce sociálních dávek?

Jeden příklad za všechny. Generální ředitel České spořitelny zveřejnil, že spořitelna již hledá agenturu, která bude peníze doručovat poštovní poukázkou nebo přímo v hotovosti – samozřejmě však za úhradu ze strany příjemce dávky. Lidmi, kteří doslova počítají s každou korunou.

Bylo by možné na tomto místě hovořit o celé řadě dalších nejasností a projevech nekompetentnosti při zavádění karty sociálních systémů. Většina z nich má však jedno společné. Dopadají na bedra těch, kteří se ocitli v nepříznivé osobní a sociální situaci. Potřebují od státu pomoc a podporu. Místo toho jim stát život komplikuje a ještě více zatěžuje. Patří mezi ně zásadní snížení dostupnosti finančních prostředků osobám se zdravotním postižením. Dle kvalifikovaného odhadu Národní rady zdravotně postižených ČR se jedná nejméně o 200 tisíc lidí s tělesným či mentálním postižením, pro které je použití bankomatu nereálné či technicky zcela nemožné.

Další tisíce příjemců sociálních dávek žijí v malých obcích. I pro ně sKarta představuje omezený přístup k dávce a další snížení výdajů, např. díky nemožnosti využití služby cash back v malých či pojízdných prodejnách, nutnost platit jízdné veřejné hromadné dopravy při cestě k nejbližšímu bankomatu.

Samotní příjemci sociálních dávek budou ze svých nízkých příjmů hradit nejrůznější bankovní poplatky – poštovné, jízdné, asistenci pro výběr peněz apod.; sKarty přináší i neoprávněné nakládání s osobními údaji příjemců sociálních dávek. Přenos těchto osobních údajů bankovnímu sektoru bez předloženého souhlasu dané osoby.

Nejasnosti vedou ještě dál. Stát prostřednictvím MPSV předal výplatu sociálních dávek z prostředků státního rozpočtu soukromému subjektu, a občan vlastně není schopen rozeznat, jaké povinnosti mu stanovuje stát a které mu vyplývají z uzavřené smlouvy s Českou spořitelnou.

V tomto týdnu se za mnou přišla poradit paní, která byla pracovnicí dávkového oddělení Úřadu práce telefonicky vyzvána k převzetí sKarty pro jejího manžela. Na počátku tohoto roku u manžela došlo při diagnostickém vyšetření k rozsáhlé mozkové příhodě s fatálními následky. Verbálně nekomunikuje, je upoután na lůžko. Není schopen sebeobsluhy ani v minimálním rozsahu, potřebuje 24hodinovou péči. Proto mu byl přiznán příspěvek na péči. Proto mu byl přiznán příspěvek na péči třetího stupně. Manželé mají u ČS sporožirový účet, a to víc jak 40 roků. Proto paní ÚP zřídila, že nechce zřídit další účet. Manžel není fyzicky schopen si dávku vyzvednout ani z bankomatu, ani v hotovosti. ÚP ale trvá na svém – sKarta je připravena a manželka si ji musí převzít. Kdo sKartu připravil? Kdo k tomu dal předchozí souhlas. Příjemce dávky je účastník řízení se svými právy a povinnostmi. Jak je možné, že komerční bankovní subjekt disponuje osobními údaji člověka bez jeho předchozího souhlasu? Proč ÚP požaduje, aby sKartu převzala manželka příjemce. Nutí tak starší a nemocné občany, aby vyřizovali další formality, přinejmenším notářsky ověřenou plnou moc. Tedy další ztížení nedostupnosti sociální dávky. Další starosti. Další výdaje. O nějaké dobrovolnosti nemůže být vůbec řeč.

Jedním z donucovacích prostředků k převzetí sKarty je fakt, že karta současně slouží jako průkaz ZTP, který pán potřebuje např. při dopravě k lékaři.

Vážení kolegové, slovo politika bylo již v antickém Řecku chápáno jako správa věcí veřejných. V poslední době nabývám dojmu, že vládní politika pana premiéra Nečase vtiskuje tomuto slovu jiný význam. Prosazování zájmů určité skupiny lidí na úkor většiny. Za uplynulé dva roky se jí podařilo rozdělit společnost a vybudovat u lidí obrovské obavy a strach z budoucnosti. Zvyšováním daní snižuje koupěschopnost a životní úroveň obyvatel. Neuváženými kroky prohlubuje vleklou ekonomickou krizi. Stejně tak je tomu u tzv. sKaret.

Proto jsem se rozhodla – spolu s dalšími senátory – předložit návrh na zrušení institutu karty sociálních systémů. Vás žádám o propuštění k projednání ve VZSP. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Guzianu. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Guziana:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, v podstatě vše zaznělo. A k tomu nepovedenému dílku z dílny MPSV už v podstatě není co dodat. Podpořil bych propuštění tohoto návrhu zákona do dalšího čtení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Prosím, zaujměte také místo u stolku zpravodajů, a sledujte případnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se jako první paní senátorka Marta Bayerová. Prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jsem ráda, že jsem mohla svým podpisem podpořit tento návrh zákona na zrušení tzv. karty sociálních systémů. Dovolím si stručně zdůvodnit, proč jsem tak učinila. Především nesouhlasím se samotnou koncepcí tzv. sociální reformy z dílny vládní koalice. Považuji ji za asociální, nevyváženou a hlavně nebezpečnou. Vytváří zdání, že jsou to ti nejchudší, kteří mohou za stávající mizérii v naší zemi, že jsou to oni, na koho je třeba napřít pozornost, koho je třeba omezovat, hlídat a sankcionovat.

Tak to ale není. Ti, kteří ohrožují sociální smír v naší zemi, mezi nejchudší nepatří. Právě u tzv. veřejných prací a u karty sociálních systémů se zvrhlost sociální reformy vyjevila nejvýrazněji. Zrušit bezplatné veřejné práce nám pomohl Ústavní soud. V podstatě s argumentací, kterou jsme – marně – mnozí z nás používali i zde v Senátu, když jsme příslušný zákon projednávali. Nechce se mi opakovat hlavní argumenty proti tzv. sKartě. Celou dobu je vyjmenovává ombudsman dr. Pavel Varvařovský. Mnohé jistě používají v diskusi i naši senátoři a senátorky.

Jen chci zvýraznit, do jak absurdní situace jsme se v případě sKarty dostali. Slyšeli jsme pana premiéra prohlásit, že sKarta je mrtvá... Slyšeli jsme naši bývalou kolegyni, nyní ministryni Ludmilu Müllerovou, že mrtvá není, ale bude platit omezeně ... Nikdo nyní pořádně neví, co platí, a co ne. Jak co bude, jak bude sKarta fungovat. To totiž nezávisí ani na premiérovi, ani na vládě, ani na ministryni... Pánem situace, a bylo to už řečeno, je Česká spořitelna. To ona rozhoduje o tom, jak bude stát vyplácet sociální dávky svým občanům.

Privatizace veřejných služeb dosahuje svého vrcholu. Je nejvyšší čas to zastavit! Ohrožení jsou naši spoluobčané, z nichž mnozí jsou na příslušných dávkách existenčně závislí.

Samozřejmě podpořím postoupení tohoto návrhu do výboru k projednání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Paní předsedající, senátorky, senátoři, paní předkladatelko, paní senátorko, problém je v tom, co jsme tady řešili v předchozích bodech. Tady to velmi silně zavádí korupcí a korupčním prostředím. Není to jenom otázka sociální, která je velmi citlivá. Ale je to otázka toho, jak je možné, že někdo uzavře smlouvu na 12 let s Českou spořitelnou, a neví se, jaké dopady to bude mít na občany tohoto státu. Hlavně ty nejpotřebnější, sociálně slabší. A jaké to bude mít dopady na celou společnost, mj. i na rozpočet České republiky.

Chtěl bych upozornit na to, že by se orgány činné v trestním řízení měly zabývat otázkou, za jakých podmínek byla smlouva uzavřena. Jak je možné, že to byla zrovna Česká spořitelna? Jestli vláda věděla o této smlouvě s Českou spořitelnou? Jak je možné, že premiér na jedné straně říká, že to bude nepovinné, na druhé straně slyšíme od bývalého pana ministra; i od paní ministryně, rozporuplná slova o tom, že jednou to bude povinné, podruhé omezeně.

Jsou tu velké otazníky. Jsou tam i některé věci z hlediska legislativního. Náš legislativní odbor dal poměrně rozsáhlé poznámky k tomuto návrhu senátního zákona, a proto si myslím, že je potřeba, aby se to důkladně prodiskutovalo v příslušných výborech.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Dále je přihlášena do rozpravy paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní, jistě je vám známo, že jsem jedna z těch, která zcela nedávno byla zvolena do Senátu, a tím jsem ukončila svou působnost v Poslanecké sněmovně. Tam jsme se sociální kartou museli zabývat takřka po celé dva roky, které jsme tam strávili. Sociální karta byla avizována již i se zákonem o Úřadu práce. Veškeré naše námitky byly zcela zbytečné. Že nedůvěřoval pan ministr nebo pan náměstek Šiška – to je možné. Možná je považoval za diletanty, kteří o problému nic nevědí, neovládají kybernetiku atd., což je samozřejmě i zřejmě pravda. Ovšem, že nebylo důvěřováno ani zdravotně postiženým, ani Národní radě zdravotně postižených v čele s panem Václavem Krásou, to považuji za nehoráznost!

Chtěla bych vás seznámit s některými body, které paní předkladatelka Boženka Sekaninová sice obecně uváděla – a byly tyto informace podrobné, ale řeknu vám, jak to na nahlížejí právě zdravotně postižení.

Přibližně 40 % seniorů a osob ze zdravotním postižením pobírá dávky prostřednictvím poštovních poukázek. Tato služba je poskytována bezplatně. Zavedením karty sociálních systémů bude muset každý příjemce platit za doručení peněz poštovní poukázkou. Všichni držitelé sKarty si budou muset otevřít účet u České spořitelny, a.s., který bude sloužit pouze k transakcím s těmito dávkami. Je zcela nelogické, aby občan, který má účet u jakékoliv banky, a doposud mu byly dávky poskytovány na tento účet, byl povinen otevřít si extra účet u České spořitelny, aby mu přešly dávky na tento speciální účet, a z tohoto účtu si je příjemci dávek převáděli na svoje standardní účty.

Zavedení tohoto systému je ukázkovým příkladem nepřímé diskriminace, tak jak ji charakterizuje č. 189/2009 Sb. – tzv. antidiskriminační zákon. Obecné ustanovení diskriminuje určitou skupinu občanů k přístupu ke službám. Ztotožňujeme se - se stanoviskem ombudsmana, který odmítá propojení veřejné listiny, tj. průkazka ZTP s platební kartou. Ombudsman vyzval zákonodárce, aby podali ústavní stížnost, neboť tento princip je nepřijatelný. Je lživé tvrzení ČS i MPSV, že v zahraničí jsou funkční projekty distribuce dávek prostřednictvím platebních karet. Jsou uvedeny státy: Itálie, Holandsko, Polsko, Španělsko, Rusko a další.

Národní rada zdravotně postižených má udělán průzkum užívání platebních karet při distribuci dávek. Ve všech těchto zemích je tento systém používán pouze u tzv. chudinských dávek, kde hrozí, že tyto dávky nebudou použity k nákupu potravin. Většina bankomatů je pro různé osoby nepřístupná, jak z hlediska vzdálenosti, tak i bariérovosti. Chtěla bych dodat, že jsme kolikrát svědky televizních přenosů, kde přímo číhají někteří zločinci na zdravotně postižené anebo i jiné handicapované občany, kteří si z bankomatu vybírají – a pak je cestou zpět okradou. Myslím, že tato skupina obyvatel by byla ohrožena tím spíše.

Je tady ještě řada výhrad, např. to, že tam musí zůstat minimální zůstatek 200 Kč, což je např. u dávky "příspěvek na mobilitu", která činí 400 Kč – zcela nesmyslné.

Nakonec bych ještě chtěla říct, co jsem osobně neslyšela – aspoň v této dikci – národní rada odmítá současný stav, kdy smlouvy o založení speciálního bankovního účtu se uzavírají na pobočkách ÚP. Stát tak prostřednictvím ÚP dělá dealera privátnímu subjektu – České spořitelně. Domníváme se, že tím došlo k porušení všech principů, které jasně definují úlohu státu a úlohu privátních subjektů. Věříme, že tuto skutečnost posoudí také zákonodárci a že připraví ústavní stížnost zaměřenou právě k problému diskriminace, spojení veřejné listiny s bankovní kartou a úlohou státu jako dealera privátního subjektu. Tím jsem ukončila citaci tohoto dokumentu.

Chci jenom říct, že také jistě všichni očekáváte dnešní zprávu paní ministryně Müllerové, kdy má přijít konečné rozhodnutí, jakou skutečnou funkci mají mít sociální karty. Ale podle návrhu našich senátorů by bylo nejlépe, kdyby byly úplně zrušené! Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Do rozpravy se dále hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem asi před 3 týdny byl v nedělní debatě na Primě s naším kolegou, předsedou klubu ODS - senátorem Kuberou. Překvapil mě zcela přesným hodnocením, s kterým plně souhlasím. Už jsme ho také asi někdy předtím řekli, že pan Drábek s panem Šiškou, kteří přišli na MPSV si asi neuvědomili anebo si popletli, že už nejsou šéfové a vlastně podnikatelé, ale že jsou vysocí státní úředníci. Že jsou tedy lidé zodpovědní za veřejné finance. Že své zvyklosti a manýry z podnikatelského světa přenesli na ministerstvo a chovají se tam jako když podnikají se svým soukromým majetkem. Ano, takový dojem jsem také nabyl.

Chci ale hovořit o něčem jiném. Změny a procesy, které proběhly za poslední dva roky na MPSV jsou naprosto destrukčního rázu. To, co předchůdci – ať zleva nebo zprava – v minulosti zorganizovali, vystavěli a zavedli jako funkční systémy, tak oni šmahem zrušili nebo výrazně ochromili. Myslím, že s jediným cílem. Převést to do privátní sféry, tzn. skrytou formou tyto systémy postupně privatizovat.

Samozřejmě, že není špatné podnikat s veřejnými státními prostředky, to se některým líbí. Také se podle toho chovají. Ale co mě zarazilo velmi, je to, že pan Šiška byl zatčen, byl několik týdnů ve vazbě, je tam podezření z korupčního jednání, a poté co byl puštěn, sice ukončil činnost na ministerstvu, ale mám ověřeno z řady zdrojů, které jsem i uvedl kompetentním osobám, že na ministerstvu neproběhly žádné zajišťovací úkony! Nikdo tam nešetřil, jaké tam byly pohyby. Neprovádělo se žádné zajištění dokumentace!

Když si srovnám kauzu Rath, kde bylo velmi vážné podezření, asi šest nebo kolik milionů se vznáší asi v obvinění, které pravděpodobně padne, tak tady šlo o stovky milionů korun, sice jinou formou. Ale jsou to také peníze stejné nebo velké hodnoty – a tam se žádné kanceláře nezajišťovaly, tam se žádné prohlídky nedělaly, tam se žádné výsledky spolupracovníků neprováděly! Kolega Lebeda tady mluvil o koberci. Vypadá to, že pod tím kobercem je to jako v té rukavičce – tam se vejde všechno. Asi je skutečně nafukovací. Mám vážné podezření, že to není náhoda. Je to podle mého chyba státního zastupitelství, protože státní zastupitelství má povinnost žádat a dávat de facto policii konkrétní úkoly, jaké úkony mají být vykonány. Policie by měla konat. Podle mých informací se nekonalo.

Mám totiž vážné podezření, že i sKarty mohou být velmi vážně "cinknuty", že tam mohou být prokázány zájmy některých soukromých subjektů, které se na tom podílely. Ať už si každý říká, co chce, tak dostat miliardovou zakázku, která má ještě otevřený prostor – podle smlouvy – de facto do nekonečných čísel, to je perpetuum mobile ve finančním sektoru. To je prostě něco, o čem se někomu ani nezdá. A vypadá to, že pan Šiška s panem Drábkem měli takové pravomoci, které snad není možné, aby naše zákony a Ústava mohla členům exekutivy svěřit! Čili je tam tolik věcí k ověření.

Pomůžeme ochránit naše finance; naše veřejné finance tím, že tento nebezpečný pokus o další privatizaci veřejného prostoru, veřejných služeb v co nejkratší době zastavíme, zrušíme – ať už jsou důsledky směrem k MPSV anebo k vládě, ale to ať si řeší oni. Neboť způsob, jakým to prohlasovali, ten způsob je velmi, velmi špatný! Je zarážející, že ani předseda vlády neví, a bylo to zřejmé, co vlastně ve smlouvě je, co je v zákoně obsaženo, co bude povinné, co nebude povinné. Jestli je možné to omezit, nebo naplňovat závazek, že postupně budou všechny dávky včetně důchodů převedeny do tohoto systému, který – souhlasím se vším, co tady bylo řečeno, že se velmi dotýká ochrany soukromí; je podle mého hlubokého přesvědčení v rozporu s Ústavou, s ochranou osobních údajů, s ochranou identity a důstojnosti. Vůbec ta technika a nakládání s veřejnými zdroji, je ukázkový příklad toho, jak se otevírají cesty ke korupci. A jestli tam korupce byla, by měly honem rychle prověřit orgány činné v trestních věcech. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Předávám slovo panu místopředsedovi Senátu panu Zdeňku Škromachovi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, myslím, že budu v této věci docela vstřícný. Myslím, že pokud jde o možnosti bezhotovostních plateb, je to normální způsob, který je potřeba uplatňovat i v oblasti sociálních dávek. Problém, který tady vznikl, je, že projekt, jak je postavený, je problematický. Jednak po té stránce, jak už byly některé argumenty řečeny. Ale stejně tak po stránce právní. Protože žádný zákon neurčuje povinnost občanům potažmo úřadům, aby předávali data privátním organizacím. Tady je buď třeba změnit zákon anebo změnit tento projekt. To je jedna z věcí.

Druhá. Zákon nehovoří o tom, že sKarty jsou povinné. To bylo sloučeno až pod zákonnou normou, kterou přijalo vlastně ministerstvo. To je věc, která má další důvod k tomu, aby byl tento projekt zrušen a nahrazen něčím lepším. Problém, o kterém se dneska hovoří, když zrušíte karty, ony mají sloužit také jako identifikace – no, fajn, ať slouží karty jako identifikace a ať je na to právní norma, podle které to bude fungovat. Nakonec karty, kterými se mají prokazovat např. lidé se zdravotním postižení v celém světě a jinde, je samozřejmě věc, která je potřebná. Ale tam právě spojení identifikace s platební kartou, v zavedení povinnosti a s tím, že si musí zřídit účet třeba u jiné banky, než má účet... 80 % klientů, kteří dneska sKartu obdrželi – číslo se pohybuje různě, tak vlastně peníze převádějí na vlastní účet. Je otázka, proč peníze mají jít na jeden účet, a pak na další.

Problém, který s tím jakoby nesouvisí – ale souvisí – je, že to totiž není jenom sKarta. Je to také systém, který pan ministr Drábek a jeho lidé změnili v rámci celého ministerstva. Výpočetní systém dodnes nefunguje. To, že do zákona bylo zavedeno, že vyplacená dávka je ve chvíli, kdy vstoupí požadavek úředníka do jednotného výplatního místa, do toho cloudu, který tam někde visí nad ministerstvem, tak vlastně v té chvíli je dávka vyplacena, ale občan nedostal ani korunu. Dávka z jednotného místa jde teprve do banky, a z banky na jeho účet. Mnohdy to vypadá, že banka to blokuje, ale tak to není. Problém je, že nefunguje systém na MPSV, který byl zavedený za drahé peníze, byl vyřazen systém, který fungoval. Můžeme se bavit, jestli byl dražší nebo levnější. Ale fungoval! A pro občana je důležité, aby systém fungoval. Pak se také bavme o tom, co bude stát. V návaznosti na to jsou sKarty jeden z dílů těch věcí, které se na MPSV odehrávaly za ministra Drábka.

Trošku mě překvapuje, že paní ministryně Müllerová nehledá řešení právě i v oblasti zákonodárné. Senát ukázal dobrou vůli, kdy už dneska ve sněmovně je náš návrh na omezení používání sKaret jenom na dávky životního minima a hmotné nouze. Vláda se vyjádřila, že ne. Vláda to zamítla, šmahem. Místo toho, aby využila možnosti hledání v této věci širších dohod, které přetrvají i tuto vládu, která – předpokládám, že nebude už dlouho existovat. Ale takovéto systémy, to je drahá hračka. Tyto věci by měly být dělány v široké souvislosti a v široké dohodě. Umím si představit, že u některých skupin občanů, kteří jsou vylučováni ze společnosti, by dávky byly uvolňovány každý týden, aby peníze byly zajištěny, jak mají.

Ale na druhé straně, tak jak to bylo pojato, kdy dneska kartu – a jsou k tomu nuceni - např. maminky, které berou rodičovský příspěvek a zdravotně postižení, kteří dostávali peníze na účet – a nestálo to stát nic. Argument, že vyplácení poukázkou stojí peníze – ale, vážené dámy a pánové, copak my jako Senát, Poslanecká sněmovna, státní úřady, školy, všichni ostatní – nestojí peníze? To je služba pro občana. Poplatek za poukázku, to je to nejmenší, co stát může pro občana udělat. Stejně většinou z velké části tyto platby byly, jsou, a budou do budoucna pro naše seniory, pro důchodce, protože ti často mají problém, aby v blízkosti svého bydliště měli bankomat anebo měli možnost si vybrat peníze přes počítače, je jim to třeba vzdálené. Samozřejmě, jak budou nabíhat mladší generace, tak bezhotovostní platby budou daleko jednodušší. Ale v této době zavést systém tak, kdy dokonce i představitelé vlády, kteří tento systém prosadili, kteří pro něj hlasovali a kteří ho podporovali, tak vede k tomu, že vlastně ani nevědí, co vlastně je. Jestli vůbec ministerstvo, vláda, může takovou smlouvu vypovědět, jestli ji může upravit. Hovoří se až o 12 nebo kolika letech, kdy je možno takovou smlouvu upravit. To přece není možné! Legislativní podmínky se mohou změnit v každou chvíli, a s tím musí taková smlouva přece počítat, kterou uzavře úřad; státní úřad s privátním subjektem. Pokud s tím nepočítá, pak je to jednoznačné, že se musí zodpovídat ti, kteří takovou smlouvu podepsali.

Naše reakce na zrušení této karty není reakcí na to, že by neměla být bezhotovostní platba i v oblasti dávek. Ale jak je projekt postavený, tak je postavený špatně. Je v rozporu se zákony a dokonce s Ústavou, a proto je potřebné ho buď změnit anebo zrušit. Očekával bych, že tato naše snaha Senátu vyvolá aspoň reakci, a ona ji už vyvolává, kdy vláda a MPSV bude nejenom jednat, ale bude také konat! A to si myslím, že je důležité.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane místopředsedo. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, máte slovo ke svému prvnímu vystoupení v Senátu.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji. Paní předsedající, páni senátorky, páni senátoři, nejprve bych chtěla poděkovat předkladatelce této zákonodárné senátní iniciativy, a vyslovit lítost, že jsem se k iniciativě Senátu nemohla připojit od počátku, protože jsem velikým kritikem institutu sociálních karet od samého počátku.

Jsem přesvědčena o tom, že institut sociálních karet jako takový, je skutečně nejenom nešikovně udělaný. On je, řečeno politicky, nemravný. A řečeno právně, on je protiústavní.

Protiústavní je z mnoha důvodů, které je tady asi zbytečné rozebírat, protože se to bude jistě rozebírat v příslušných výborech. Tam k tomu jistě bude odborný prostor.

Jenom bych chtěla upozornit na to, že jsou zde vlastně dva problémy a dva okruhy k právnímu okruhy, přesto spolu velmi úzce souvisí.

Jedním okruhem je vlastně zákon, jehož zrušení se navrhuje. To je jasný právní prostor, který je pro nás vymezený.

Druhým okruhem, který ovšem s prvním souvisí, je ona zde již zmiňovaná smlouva uzavřená náměstkem ministra práce a sociálních věcí se soukromým peněžním ústavem, Českou spořitelnou. A to je okruh, abych tak řekla, nenormativní, mimo jaksi zákon. Je to opravdu jen smlouva. Ale pozor, je otázkou, zda smlouva je platná. Já totiž tvrdím, že smlouva není platná, nemůže být platná. A to z toho důvodu, že byla uzavřena tzv. ultra vires, totiž nad rámec oprávnění, které měla osoba, která ji za stát uzavírala.

Když se totiž podíváte do všech zákonů, které jsou předmětem zrušení, neuvidíte nikde žádné zmocnění k tomu, že by stát snad měl, a směl, sociální karty, jejich realizaci, abych tak řekla, převést na nějaký soukromý subjekt. A přitom je zřejmé, že jde o dispozice, nikoliv s majetkem státu, abych tak řekla, ale že jde o dispozice s veřejnými plněními, na která mají nárok jednotlivé osoby; oprávněné tedy z těch plnění; dokonce jsou to plnění, která jsou kryta z druhé strany ústavními, tedy základními právy, těmi sociálními právy.

S těmito veřejnými plněními dnes má disponovat ona soukromá osoba, převedl to na ni tedy stát – prostřednictvím zmíněného náměstka, aniž k tomu měl zákonný puvoár, bez toho, že by jednak o nich bylo diskutováno; dokonce tady to jde tak daleko, že bych řekla, že tady stát učinil úkon, který směřuje k zásahu do základních práv, a to lze učinit jenom na základě zákona. Zákon na to v tomto směru nepamatoval, přijat v tomto směru nebyl.

Domnívám se, že smlouva – ale není to náš předmět právní, ale ono to má význam asi proto, že slyším z druhé strany, že nelze od toho úplně ustoupit, protože fakticky by stát byl popotahován, že tady existuje tato dlouholetá smlouva s tím soukromým subjektem. Samozřejmě, člověk nikdy neví, když se o něčem má rozhodovat, a právně.

Ale z druhé strany se opravdu domnívám, že exces, toto jednání ultra vires, bylo natolik zřejmé a každému, kdo je právně vzdělán, by to mělo být jasné. Nepochybuji o tom, že soukromý subjekt má své velmi dobré právníky a má hodně peněz na to, aby si zaplatil skvělé advokáty atd., kteří by mu to mohli posoudit a mohli ho na tuto věc upozornit a varovat ho předtím, že by z toho mohly vznikat problémy. To je jedna rovina.

Ze strany státu, dobře tedy, ten pan náměstek je, jak už víme, nějak trestně stíhán, jak tady zaznělo, je to s jistými rozpaky, což je politováníhodné. Rozhodně by to mělo být řádně prošetřováno a řádně činěno, protože tady jde skutečně o veliký byznys, veliké peníze – a na tom participovat, může být dost problém. To je prostě rovina smlouvy. Je potřeba se jí zabývat jenom proto, že ti, co budou proti, aby nám nemohli argumentovat; stát ovšem má ten závazek, všichni bychom platily, kdyby, atd. Tvrdím, že nikoliv!

Pak je rovina zákona, a tady bylo řečeno již mnohé. Jak říkám, tam si myslím, že se tomu budeme věnovat i v ÚPV, kam předpokládám, že věc doputuje také. Tam se k ní vyjádřím dopodrobna. Jsem přesvědčena o tom, že všechny zákony trpí deficity ústavnosti, a že je důvod pro to, aby byly zlikvidovány. Nejenom,že jsou nemravné atd. Jsou prostě protiústavní! Děkuji vám. (Bouchání do lavic.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem pro karty nehlasovala, a hlasovat nebudu! Možná, že pro určitou skupinu obyvatel, pro některé dávky to může být zrychlení nebo transparentnější. Dělala jsem již první kroky na naší radnici, kdy jsme si říkali, že se musíme na některé věci připravit, když by se to spustilo.

Zkušenosti z terénu jsou více než neblahé. Za prvé vám řeknu jednu věc – ti mladí se s tím nějakou formou vypořádají. Zjišťovali jsme, kde jsou bankomaty v našem správním úseku, v našem správním obvodu. Minimum. Město, a pár, ne vždycky Česká spořitelna v některých obcích. To znamená, téměř nedostupné. Za každou záležitostí by museli do města dojet, tzn. i babičky, které mají problematický přístup třeba s dopravou.

Zjistili jsme, jak asi budou distribuovány tyto karty. Není to tak jednoduché. Musíte se dostavit oficiálně na určené místo, pokud možno fyzicky, tzn. musíte tam člověka dopravit. Většinou nechápe, o co jde, protože se jedná o nějakou kartu, kterou v životě neviděl, a z nějakého důvodu ji nemá. Občané, kteří ji mohli mít, které to zajímalo, tak si ji dávno pořídili. Občané, kteří ji dneska nemají, tak ji nemají – proč? Protože je to nezajímalo, neměli přístup k bankomatům, zdála se jim to technika nová. Najednou jim je nutíme. Když byli třeba i mladší, pro tento systém se nerozhodli, a najednou ho mají povinně. Občané dnes říkají – co s tím mám dělat? Když dostanou papíry, že se mají někam dostavit ... Dostaví se někam, a teď jim řeknou, že to mají jít aktivovat. Pojem, který v životě neslyšeli. Vystojí frontu na České spořitelně, a tam se jim snaží vysvětlit úkony, u kterých nevědí, co znamenají. To znamená, že s nimi musí někdo jít.

Další problém. Když občané dostanou oznámení, a nedostaví se na ÚP. Říkají, to jsme zvědaví na počet karet, jak to budou v tom daném území, třeba žďárského okresu, distribuovat. No, to je vymyšlené, my jsme dostali dopis, že náš sociální odbor se toho má chopit, a máme pomoci s tím to dělat. Jenomže problém je v jedné věci. Vy se tam musíte dostavit, s plnou mocí ověřenou, tzn. jak vám ta babička někde támhle na samotě u lesa dá plnou moc ověřenou, abyste za ni dělali úkony.

Tak jsme se rozhodli, že půjdeme cestou trošku jinou. Pozvali jsme všechny starosty jednotlivých obcí, abychom jim sdělili, že budou muset být nápomocní některým občanům. Neochota. Protože se jedná o peníze, o velice citlivou záležitost. Najednou se mají občané, abych tak řekla, svléknout před tím starostou, jakou mají, jakou nemají dávku. Starostové se k tomu stavěli velmi opatrně. Říkali, že to vždycky narazí na nějaké sousedské vztahy, na to, že ne každý občan chce, aby se ve vesnici všechno vědělo. S kartou skoro v žádné obci se nedá zaplatit. Karta – to je jenom systém, který nemá konec.

Dalším problémem je věc, že jediné, co jsme byli schopní udělat, přesvědčit Českou spořitelnu, aby na naší poliklinice, kam občas babičky dojedou na vyšetření, zřídili bankomat, aby tam poskytli nějakou službu, která by babičkám event. vysvětlovala, jak si mají peníze vybrat, aby je u jiného bankomatu někdo neokradl. V podstatě systém nemá dotažený celkový rámec. To nikdo nedomyslel. Máme to jenom po to kartu, byznys. Dál už nic. Občan se v tom patlá. Musím říct, že reaguje velice, velice negativně. I v případě, že se snažíte poradit a pomoci. Protože má pocit, že z něho úřední šiml, jak jsem se dozvěděla, dělá blbce. Protože těmto občanům, kteří to nechtěli, jsou stavěny pod tuto záležitost, takhle to bude, takhle si to musíte vzít, a oni nevědí, co a jak. Jsou tam navíc různá úskalí, že se může stát, že si něco převedou na jiný účet, nebo někomu, a pak si vzpomenou, s kartou by šli k bankomatu, kdyby náhodou, a tam už je potom sankce, sankce, sankce ... To není tak jednoduché.

Myslím, že by bylo potřeba vrátit se úplně na začátek. Jestli to chceme dělat touto formou, dát tomu určitý čas, začít to jenom na jedněch dávkách, na některých dávkách a začít s podstatně mladší generací. Především si musíme udělat systém někde jinde. My jsme totiž nepřesvědčili žádné obchodníky, že by to měli brát. I na menších, větších městech, by se mohlo kartou platit. Řeknu vám jednu věc – na kterých obcích může občan touto kartou zaplatit popelnici? Na kterých? Na pár... Jestli ani ta státní správa, obecní správa nezajistí, že touto kartou může občan platit, tak jim je do těch terénu prostě necpěme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Paní předsedající, senátorky, senátoři, vím, že vystupuji podruhé, ale nebudu příliš dlouhý. Vyprovokovala mě k tomu některá vystoupení – hlavně pana předsedy i místopředsedy Senátu.

Za prvé si všichni uvědomme, že zastupujeme zájmy občanů. A my z toho spíše levicového spektra zastupujeme práva těch slabších i starších, i když nepopírám, že v některých věcech je to i záležitost pravice. Ti všichni říkají, že je to špatně. My jako politici bychom měli slyšet, co říkají naši voliči a občané ČR. Očekávají od nás pomoc, a doufám, že jim ji budeme poskytovat stále více, když se to v Poslanecké sněmovně mnohdy neděje.

K čemu bych se ale chtěl vrátit. Senát zrušil komisi na ochranu osobních dat a soukromí. Tady se právě dostáváme do určitého rozporu, kdy jsou ohrožena osobní data lidí. A to v rozporu se zákonem o ochraně osobních dat a údajů. Možná to i konstatoval úřad na ochranu osobních dat a údajů. A to proto, že bez jejich údajů se soukromé bance, dceřiné společnosti zahraniční rakouské banky dávají bez jejich svolení velmi citlivá osobní data. Jsou to určitá bezpečnostní rizika. Na druhé straně se dává i velká výhoda této bance ve vztahu k tomu, když tito lidé budou chtít uzavírat různé typy smluv nebo úvěrů. Je to i otázka toho, že česká pošta určitým způsobem, je to stát, je to pod ministerstvem vnitra, tak přijde o určitý zdroj příjmů na úkor jedné banky. Že se tady mluvilo o nějakých cloudech, doufám, že to není pravda, protože MPSV nakoupilo za obrovské peníze servery, které musí býti chráněny. Je otázka, pokud to bude cloudovým systémem, kdo to vůbec spravuje, jestli to má MPSV pod kontrolou. Jestli citlivá data – to jsou v podstatě data nás všech – jestli jsou ochráněna.

Vážení, je to byznys. Je to o byznysu, který si tady udělala TOP 09 a Starostové. Ano, je to tak, a těžko s tím teď budeme moci něco dělat, třeba peníze už byly vyplaceny.

Proto říkám, aby se toho ujali ti, kteří jsou na to odborníky, tzn. investigativní novináři plus orgány činné v trestním řízení. Na závěr jednu perličku. Buďme rádi, že to nebylo uzavřeno na 99 let, jak se stává u některých smluv!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, bylo tu už mnoho řečeno, budu se snažit být co nejstručnější. Na problém jsme se dívali pomocí právního pohledu, co se týká platnosti nebo neplatnosti smlouvy.

Na jednání zdravotního a sociálního výboru, kdy byl přítomen náměstek České spořitelny, a právě jsme hovořili o tom, zda by sociální nemohla vlastně sloužit pouze k vyplácení určitých dávek. Tady už mým předřečníkem bylo řečeno, že by se jednalo o dávky u lidí, kteří s penězi neumí hospodařit, a také proto, abychom o těchto dávkách měli přehled. Bylo nám řečeno, že to nejde, protože pak by smlouva byla pro Českou spořitelnu nezajímavá... Počítali s tím, že prostě proteče určitý objem peněz, který by tímto neprotekl. Proto k tomu bylo i zamítavé stanovisko. Teď jde o to, jestli o smlouvu bude pořád ze strany privátního subjektu zájem, když by se to mělo pouze částečně rušit. Proto jsem také pro, aby se karta sociálních systémů, která je opravdu nepřipravená a vzbuzuje velkou nedůvěru mezi lidmi; někdo se už o kartu zajímal, někdo nezajímal, a oni nevědí, co se bude od nového roku dít. Velice těžko se to vysvětluje.

Poslední věc, která tam padla. To bych také chtěla zmínit, protože ta mě rozesmála. S manželem podnikáme 22 jako malí živnostníci, já teď tedy ne, a velice mě rozesmálo, když nám bylo řečeno, že na malých obcích se dá karta vlastně použít tak, že půjdeme do obchodu, a poprosíme obchodníka, aby nám místo toho, že si za tu kartu nakoupíme, prostě vyplatil jenom určitý objem peněz! To jsem se musela smát, protože neznám žádného obchodníka, který by tím, že musí samozřejmě z karty zaplatit určité procento ze svého zisku, tohle dobrovolně udělal, i když k seniorům nebo zdravotně postiženým bude mít kladný vztah.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Rozprava dále pokračuje. Slovo má pan senátor Jiří Čunek. Prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorko, předkladatelko, kolegyně, kolegové, chtěl bych upozornit – mimo toho, co bylo řečeno – ještě na jednu vážnou věc, kterou bych prosil poté, kdy propustíme tento návrh dále, a já jej určitě rád podpořím, aby se příslušné výbory zabývaly tím, jestli náhodou nevznikne nějaká škoda ze smlouvy, a co nás to bude stát. Protože většinou, jak známe, pohříchu, tyto smlouvy jsou většinou koncipovány tak, že při jejich vypovězení stát zaplatí peníze. Protože ČS, pokud vím, má sídlo ve Vídni, tak má možnost podat arbitráž, což firmy, které mají sídlo v ČR udělat nemohou, a pak nás to může stát pěkné miliardy. To jsou všechno věci, na které bychom měli přijít a měli bychom je vědět v dalších kolech našeho jednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky Boženy Sekaninové, jestli se chce v rozpravě vyjádřit.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážené kolegyně, kolegové, chtěla bych poděkovat za plodnou diskusi. Myslím, že se shodneme, že je to další nehoráznost z dílny ministerstva práce a sociálních věcí, která byla ale dopředu dobře naplánovaná. Když si vzpomeneme na balíček úspor a příspěvek na mobilitu, který se vyplácel jednou za rok, a nyní se vyplácí každý měsíc, a spořitelna je připravena na to, že si zaměstná další pracovníky, aby propláceli peníze vlastně domů, tak když si vezmeme 400 Kč příspěvek každý měsíc mínus nejméně 24 korun, a vezměte si, že jsou lidé, kteří berou pět dávek – tzn. pětkrát poukázka, pětkrát nejméně 24 korun... Je to dobře naplánované? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Pane zpravodaji pro 1. čtení, prosím, vyjádřete se k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Guziana:  Takže v rozpravě vystoupilo 9 senátorů, z toho jeden dvakrát. Navrhuji postoupit tuto materii jednotlivým výborům.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Přistoupíme tedy k hlasování.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru nebo výborům k dalšímu projednávání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrh zákona byl VZSP. Má někdo z vás ještě další návrh? Pan předseda. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Myslím, že by měly být ještě dva výbory, že by to měl být ÚPV, a vzhledem k tomu, že by to mohlo způsobovat velké problémy obcím, tak by tam měl být ještě VUZP. Tyto dva výbory ještě navrhuji, aby to měly předmětem posouzení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Je ještě nějaký další návrh? Není. Přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30... (Hlasy z pléna: Ještě musí být znělka...) Toto hlasování je zmatečné...

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů. Potřebné aktuální kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 47, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovatelům i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme dalším bodem a tím je

 

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2009 Sb., a zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Tisk č. 449

Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane kolego, máte slovo. (Velký hluk v sále.)Prosím o klid.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pokusím se být velmi stručný. K obsahu zákona se v tuto chvíli nebudu vyjadřovat, ale spíše k průběhu projednání v Poslanecké sněmovně.

Návrh byl námi jako senátní návrh Poslanecké sněmovně předložen. Tam byl projednán v prvním čtení s výsledkem, že, jak už bylo uvedeno, byl vrácen Senátu k dopracování.

Problém je trošku s argumentací, která zazněla, nebo lépe řečeno nezazněla, protože tam nezazněl žádný věcný návrh, v čem by byla nedostatečnost nebo chybovost našeho návrhu zákona. Jediný argument, který zazněl, že vláda, jak už bývá dobrým zvykem, že se takto argumentuje, se chystá sama předložit svůj a zřejmě lepší návrh zákona. To je samozřejmě argument, který slýcháme často, často se pak také stane, že nikdy žádný návrh předložen není.

Čili mi nemáme od PS žádnou informaci, v jakém směru by měl být náš návrh zákona dopracován. Přesto bych považoval za užitečné, abychom návrh přikázali znovu výborům k projednání. Jistě debata o tom, v jakém směru je možné zákon vylepšit, bude zajímavá, protože nepochybuji, že v takovéto oblasti právní úpravy se vždy najdou ještě dodatečné náměty, jak ji vylepšit. A byla by škoda, kdyby práce, která na tomto zákonu byla odvedena, spadla zcela pod stůl.

Tolik moje vyjádření.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů, a já otevírám rozpravu. První se do rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil. Pane kolego, prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, ani já se nemíním teď vyjadřovat k obsahu tohoto zákona, protože na půdě Senátu tu již bylo řečeno mnoho. Nicméně vzhledem k tomu, že dnes je 6. prosince a pokud bychom nevyužili možnosti prodloužit lhůtu pro projednávání, museli bychom to probrat do Tří králů. Proto navrhuji podle přílohy k usnesení Senátu č. 516 o Pravidlech jednání o návrzích zákonů vrácených Poslaneckou sněmovnou Senátu jako navrhovateli k dopracování, podle článku 1 odst. 4, aby v případě, že bude tento návrh senátního zákona přikázán výboru, Senát stanoví lhůtu pro nové projednání vráceného návrhu zákona na 60 dnů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. A dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové, já jsem k tomuto zákonu už hovořil několikrát. Budu se také snažit býti stručný. Na úvod jenom připomenu, že když jsem k němu hovořil naposledy, tak jsem říkal, že se tady snažíme vyřešit kvadraturu kruhu, případně trisekci úhlu nebo duplikaci krychle, to znamená úlohy, které obecně jsou neřešitelné, a snažil jsem se přimět pana předkladatele k tomu, aby pojetí, které zvolil, nějakým způsobem změnil, což se nestalo.

Já tady jenom ve stručnosti připomenu takové tři věci, z nichž zejména tu třetí v podstatě považuji za neřešitelnou. A zdá se mi, že pokud tento zákon bude nakonec přijat, dopadne to tak, že zase ti poctiví, kteří se snaží volební kampaň dělat férově, na to doplatí.

Moje první připomínka je věcná a ta by se snad odstranit možná i dala, a to je, že pokud si pořádně návrh tohoto zákona přečteme, tak se z něho vlastně dozvíme, že v komunálních volbách, kde také existují nezávislí kandidáti a sdružení nezávislých kandidátů, tito lidé nesmějí mít vůbec žádné výdaje na volební kampaň. Opakuji: Tito lidé vůbec nesmějí mít žádné výdaje na volební kampaň!

Vycházím z toho, že v § 17a zákona o sdružování politických stran je napsáno v bodě 5, že výdaje na volební kampaň ve prospěch nebo v neprospěch stran, hnutí a jejich kandidátů smějí vynakládat pouze strany, hnutí a jejich kandidáti a dále nezávislí kandidáti, jde-li o volby do Senátu, přičemž v tomto zákoně, což je zákon o sdružování politických stran, se těmi výdaji na volební kampaň myslí i výdaje na komunální volby. A jak asi víme, tak v komunálních volbách jsou také nezávislí kandidáti a také sdružení nezávislých kandidátů. A ti by podle § 17a odst. 5 vlastně nesměli mít žádné výdaje na volební kampaň, protože tam nejsou jmenováni, nejsou ani hnutím, ani stranou, ani nezávislým kandidátem, který kandiduje do Senátu.

To je tedy první věc, kterou tento zákon, pokud by byl přijat v této podobě, způsobuje, že vlastně v komunálních volbách nezávislí kandidáti nesmějí mít žádné výdaje na volební kampaň.

Druhá věc, kterou tento zákon způsobuje, je neuvěřitelná byrokratizace. Když se podíváme na doprovodné zákony, které se také mají měnit, což jsou zákony o volbách do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu nebo do krajských zastupitelstev, tak zjistíte, že kandidát, který hodlá vynakládat výdaje na volební kampaň, pokud hodlá, jen hodlá, zřídí zvláštní účet u peněžního ústavu, na kterém budou vedeny jednotlivé příjmy a výdaje na volební kampaň. To znamená, že jestliže jenom hodláte, ani to ještě nevíte, tak byste měli zřídit účet na volební kampaň, pokud kandidujete v krajských, parlamentních nebo evropských volbách.

Další povinnost, kterou vám tento zákon potom přikazuje, je, že kandidát předloží do 60 dnů po ukončení voleb kontrolnímu výboru Poslanecké sněmovny zprávu o skutečných výdajích na volební kampaň, která zahrnuje i úplný výpis z účtu, podle odst. 1 účetní doklady hotovostních výdajů, podle odst. 3 ve výpisu z účtu podle věty první musí být před jeho zahrnutím do zprávy anonymizovány osobní údaje fyzických osob.

Když to dáme dohromady a podíváme se, jak to při volbách do PS nebo při volbách do zastupitelstev nebo při volbách do Evropského parlamentu vypadá a představíme si, že ti, co skutečně kandidují, předpokládají, že např. v nějakém okamžiku někde třeba koupí lízátko, které potom někomu darují, protože to bude ten výdaj, který udělají v rámci volební kampaně, tak samozřejmě by měli mít založený účet. Že na tomto účtu nebude žádný pohyb, to nevadí, ale budou mít založený účet.

Pro vaši informaci. V tom případě by dle údajů, které jsem si našel na našich webových stránkách www.volby.cz, tak v rámci posledních voleb do PS Parlamentu ČR kandidovalo 5022 kandidátů.

5022 založených účtů, 5022 podání kontrolnímu výboru PS. V případě krajských voleb je to 11304 kandidátů. Předpokládám, když kandiduji do krajských voleb, že hodlám, že budu mít aspoň jeden výdaj spojený s volební kampaní. Jak předpokládám nebo hodlám, že budu mít aspoň jeden výdaj, v tom okamžiku si musím založit účet, v tom okamžiku musím podat nějaký formulář kontrolnímu výboru PS. A v tom případě, pokud to všichni budou dělat férově, a to budou zejména ti poctiví, tak jich tam bude v rámci toho 11304, takže Poslanecká sněmovna a její kontrolní výbor, jen kdyby to měl přendat z jedné hromady na druhou, tak bude mít skutečně co dělat. Ale že by to kontroloval, o tom asi vůbec není možné ani uvažovat. Ale budeme to mít v tomto zákonu v rámci boje proti byrokracii.

Třetí věc, kterou nepovažuji za řešitelnou, je dobrovolnictví. S panem předkladatelem tohoto návrhu zákona jsme o tom měli už několik debat, ale já prostě nevidím možnost to řešit. Když se podíváte na § 17a odst. 5, tak tento § 17a odst. 5 říká, že výdaje na volební kampaň ve prospěch nebo neprospěch stran a hnutí a jejích kandidátů smějí vynakládat pouze – slovo p o u z e je důležité – strany, hnutí a jejich kandidáti, a dále nezávislí kandidáti, atd. To znamená, že nikdo jiný, než tyto subjekty, nesmějí mít výdaje na volební kampaň.

A teď nastává ta situace, kterou podle mne většina z nás, kteří jsme dělali volební kampaň hodně sami, dobře zná, že v nějakém okamžiku, v nějakém městě vás přijde podpořit známý herec, přijde na pódium a zazpívá tam nebo něco jiného řekne, a v tom okamžiku vlastně předvede jakési vystoupení. A v tom okamžiku, má to vystoupení nějakou hodnotu či nemá nějakou hodnotu? Jestli má nějakou hodnotu, mělo by být v tom okamžiku nějakým způsobem sanováno nějakým výdajem, který smí udělat jenom hnutí, strana nebo kandidát. Když nemá žádnou hodnotu, protože to je nějaký dar, tak zase, je to tedy dar, nebo co to vlastně je, co on tam udělal? A takhle bych to mohl rozvádět.

To podle mne není absolutně řešitelné. Jestliže řekneme, že vystoupení herce je dar a že to vlastně nebudeme započítávat, co potom, když někdo vytvoří a natiskne nějaké obrázky, např. svojí podobiznou a začne ji rozdávat, sám od sebe, protože pomáhá v rámci volební kampaně. Je to určitě dělání volební kampaně, potom to znamená, že by to měl být výdaj v rámci volební kampaně. Čí to je výdaj? Kdyby to byl můj výdaj, tak jediný, kdo může hradit výdaje na volební kampaň, je ten, kdo kandiduje nebo jeho strana nebo hnutí. To znamená, já bych to tomu člověku měl nějakým způsobem vynahradit. Jak to tedy mám udělat, když on za to nic nechce?

To je podle mne situace absolutně neřešitelná. A proto si myslím, že tento zákon jako takový není možné tímto způsobem postavit. V této věci se opakuji. Opakovaně je mi vysvětlováno, že tomu tak není a opakovaně jsem přesvědčen, že tomu tak je a že skutečně tohle to, co děláme, je pokus o kvadraturu kruhu.

Pak se v tomto zákoně vyskytují ještě nějaké další drobnosti a podrobnosti, s tím nebudu zdržovat. Jenom pro příklad uvedu jednu. V § 17 odst. 4 se říká, že v případě obchodních společností mají předkládat každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně účetní uzávěrky, a je tam i přehled o uzavřených smlouvách. Co to je přehled o uzavřených smlouvách? Bude se moci nahlížet do uzavřených smluv nebo nebude, nebo jak to celé bude?

Tolik k tomu. Byť vnímám, že Poslanecká sněmovna nevznesla žádné připomínky, tak za mne ty připomínky, které já jsem říkal, zůstávají. Považuji je za nedořešené, v některých případech za neřešitelné, a velmi bych přivítal, pokud dojde k nějakému dopracování, aby spíše než dopracování došlo k přepracování, protože by to potom mohlo dopadnout konečně tak, že ten zákon bude i v praxi použitelný. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se již do rozpravy nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Nepředpokládal jsem, že tady povedeme meritorní rozpravu a já nebudu ani podrobně reagovat na jednotlivé věci, opakovali bychom debatu z posledního projednávání, včetně argumentace.

Je prima, že tady mezi sebou máme různé názory a že si je sdělujeme. Je škoda, že nám v Poslanecké sněmovně neřekli, v čem oni spatřují potřebu k dopracování návrhu, pokud takovéto usnesení přijímali, že nám návrh vracejí k dopracování. Já i tam jsem říkal, že v tom případě by bylo poctivější z jejich strany, kdyby návrh zákona rovnou zamítli, než aby nám ho alibisticky s tímto odůvodněním, vlastně neodůvodněním vlastně vraceli.

A protože si myslím, že tento zákon si zaslouží, jak je vidět, delší rozpravu, opakuji svůj úvodní návrh, abychom zákon přikázali výborům, a to přinejmenším výboru ústavně-právnímu. Otázka je, jestli jsou i další výbory, které by zákon chtěly projednávat, žádný takový požadavek tady nevnímám.

Navrhuji tedy, aby návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. A zároveň tady zazněl návrh, aby byla prodloužena lhůta pro projednání na 60 dnů.

Ale já jsem tady teď v jakési dvojroli. Chápal jsem to, že já bych zde měl být jako navrhovatel a kolega Nenutil jako zpravodaj. Já jsem se nyní zhostil tak trochu i role zpravodaje.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  V návrhu musí být určeno, kterému výboru bude návrh zákona přikázán. Budeme tedy hlasovat o tom, že tento návrh zákona bude přikázán ústavně-právnímu výboru k projednání, a to s lhůtou 60 dnů. Aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 vyslovilo 26, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Návrh pravidel hospodaření senátorských klubů pro rok 2013

Tisk č. 2

Návrh pravidel hospodaření jste obdrželi jako senátní tisk č. 2. S těmito pravidly nás seznámí pan senátor Karel Korytář. Prosím, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, mé vystoupení bude věcné a stručné. Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem na usnesení tak, jak ho stanovil organizační výbor.

Všichni jste obdrželi Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2013. Ta jsou stejná jako v roce 2012. Domnívám se proto, že je nemusím číst.

Organizační výbor projednal pravidla na návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 1. schůzi konané dne 4. prosince 2012 a pověřil mě, abych vám přednesl návrh na usnesení, který zní:

Senát

schvaluje k provedení § 22 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2013, která jsou přílohou tohoto usnesení, a to s účinností od 1. ledna 2013.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se na místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím a můžeme přistoupit k hlasování. Nejprve vás však odhlásím a prosím, abyste se znovu všichni přihlásili svými hlasovacími kartami.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Karel Korytář. Aktuálně je v sále přítomno 35 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 40 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu senátorovi Karlu Korytářovi.

Přistupujeme k poslednímu bodu pořadu 2. schůze Senátu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Miloše Vystrčila a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 432

Tento návrh máte jako senátní tisk č. 432, druhé čtení. Návrh uvede navrhovatel senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, děkuji za trpělivost a za vstřícnost, se kterou jste přistoupili k projednávání tisku č. 432 ještě na tomto plénu. Pokusím se být stručný, protože tento návrh tady již prošel prvním čtením.

Na tomto návrhu se shodli společně zástupci odborů se zaměstnavatelskými svazy. Navrhuje změnit zákoník práce v § 39, a to takovým způsobem, aby v případě, když dojde k dohodě zaměstnavatele s odborovou organizací, mohlo dojít k tomu, že bude možné vícekrát řetězit pracovní smlouvu na dobu určitou, a mělo by se to týkat zejména takových prací, kde je to dáno provozními důvody, nebo takových prací, které mají zvláštní charakter.

V určité trošku jiné podobě se tato možnost už vyskytovala v zákoníku práce, který platil před 1.1. 2012 a poté z důvodů, po kterých jsem blíže nepátral, vypadla. Nyní na základě řekl bych velmi široké dohody se tento návrh pokoušíme vrátit do zákoníku práce, neboť je pro všechny prospěšný, zvyšuje konkurenceschopnost ČR a jejích podniků a zároveň i zvyšuje dle mého názoru zabezpečení pracovníků. Oproti tomu, pokud bychom tento zákon nepřijali, tak by hrozilo, že poměrně velký počet pracovníků v ČR by se mohl dostat do pozice agenturního pracovníka, "zaměstnance agentury práce", což je pozice mnohem horší, než je pozice člověka zaměstnaného, byť třeba jen na dobu určitou.

Tento návrh senátního návrhu zákona společně se mnou ještě předkládají Jiřina Rippelová a Vítězslav Jonáš, kteří už senátory nejsou, a pak Petr Vícha. I těmto kolegům za tuto pomoc děkuji.

A dovoluji si navrhnout, pokud to bude možné, abychom tento zákon jako Senát postoupili do Poslanecké sněmovny a mohl být zahájen standardní proces schvalování změny zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Tento senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 432/1. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila ze zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová:  Kolegyně a kolegové, nebudu podávat zpravodajskou zprávu, kolega Vystrčil řekl již vše podstatné.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto návrhem a doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu.

Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Jestli se ještě chcete vyjádřit, pane navrhovateli? Paní zpravodajko? Nechcete.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit – návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorek, potřebný počet hlasů je 19. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 z 39 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 34, proti nula. Návrh byl přijat.

Pokračujeme. Návrh byl schválen. Proto – podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé – předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání. Musíme navrhnout senátory, kteří půjdou odůvodnit návrh zákona do Poslanecké sněmovny. Navrhuji pana senátora Miloše Vystrčila, a jestli mohu, paní zpravodajku Boženu Sekaninovou. Děkuji.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o předneseném návrhu usnesení. V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 39, proti nula. Návrh byl přijat.

Vážené senátorky, vážení senátoři, prosím ještě o malou pozornost.

Tímto jsme projednali všechny body schváleného pořadu 2. schůze.

Dříve, než se rozejdeme, jsem vám chtěla říci, že nám bude příští týden postoupena novela zákona č. 236/1995 Sb., která by měla být schválena do konce tohoto roku.

Schůze Senátu se tak – po dohodě se všemi senátorskými kluby – bude pravděpodobně konat ve středu 19. prosince, bude-li schůze v Poslanecké sněmovně dokončena a bude tisk doručen.

Dále bych vám chtěla připomenout, že v úterý 18. prosince v 11.00 hodin se setkáme na slavnostním shromáždění 16. výročí ustavující schůze Senátu Parlamentu České republiky, které se bude od nynějška opakovat každé dva roky, nikoliv každý rok, jako tomu bylo doposud. Děkuji vám za odvedenou práci, za trpělivost se mnou.

Faktická – pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dovolil bych si svolat hned teď – po zasedání – dopravní podvýbor do Valdštejnovy pracovny na ustavující schůzi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Přeji vám krásný víkend – a těším se ještě před Vánoci – na shledanou!

(Jednání ukončeno ve 13.32 hodin.)