Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 11. schůze Senátu
(1. den schůze – 20.06.2013)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 11. schůzi Senátu. Požádám vás všechny, abyste už zaujali svá místa, abychom zvládli časový program tak, jak je potřeba.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 7. června 2013.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Grulich, Jaromír Jermář, Hassan Mezian, Jiří Oberfalzer a Petr Bratský, z dopoledního jednání pak Václav Homolka.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, abychom mohli zahájit jednání. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud. Ptám se, zda někdo má připomínky k tomuto návrhu? Žádné připomínky nejsou, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 1 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 11. schůze Senátu. Verze pořadu, která vám byla rozdána do lavic, obsahuje návrhy na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru.

Nad rámec tohoto usnesení Organizačního výboru navrhuji, abychom na konec této schůze zařadili senátní tisky, které nám Poslanecká sněmovna postoupila v pondělí 17. června. Jedná se o senátní tisky 121 až 125. Abychom je projednali ve středu 3. července 2013.

Zároveň požádal předsedu Senátu ministr financí Miroslav Kalousek, zda by bylo možné jeho zákony a body, u kterých zastupuje předsedu vlády, projednat dnes odpoledne.

Ptám se, zda někdo další má nějaký návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolím si navrhnout další dvě změny programu. První se týká ministra dopravy. Jedná se v současném programu o bod č. 30 a bod č. 31. Bodem č. 30 jsou senátní tisky č. K 23/09, N 24/09, N 25/09, N 26/09, N 27/09, N 28/09, N 29/09, tzv. IV. železniční balíček, a bod č. 31 je senátní tisk č. 96. A z důvodu nemožnosti, aby se ministr dopravy zúčastnil jednání dnes si dovoluji navrhnout, aby tyto tisky byly projednány jako body č. 1 a 2 dopoledního programu v pátek.

A pak tady mám druhý návrh, který se týká bodů pana ministra zemědělství Bendla. A zde si dovoluji poprosit, aby za senátní tisk č. 100, což je bod č. 3, byl hned k projednávání za ním senátní tisk č. 111, což je bod č. 16. A potom ještě hned za ním senátní tisk č. 118, což je bod č. 44.

Prosím, aby za bodem č. 3 byly projednány bod č. 16 a bod č. 44, protože všechny tyto tři body předkládá ministr zemědělství a není moc logické, aby je měl takto rozmístěny v rámci programu na různých místech. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. K tomuto návrhu musím ale upozornit na to, co bylo řečeno na Organizačním výboru, že u senátních tisků, tak jak je máme v programu, máme lhůty a přeřazení těchto bodů by mohlo znamenat, že některé tisky nemusíme stihnout projednat. Považuji za nutné upozornit i na tento fakt.

Nyní pan senátor Hajda, prosím.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, za skupinu navrhovatelů doporučuji vyřadit z pořadu této schůze senátní tisk č. 60, bod č. 34. O změně Státního pozemkového úřadu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře. Ještě zde mám připomínku z organizačního oddělení, že tisk č. 118 doposud neprojednal příslušný výbor, takže ho nemůžeme zařadit na pořad dnešního dopoledne, jestli jsem dobře rozuměla vašemu návrhu.

Ještě pan senátor Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Musím se omluvit. Díval jsem se nyní do programu, který máme před sebou. On se liší od toho, který je vyvěšený na internetu. Jak jsem dával první návrh a prosím, aby se o něm pak hlasovalo odděleně, týkalo se to ministra dopravy, tak to jsou podle našeho programu body pod pořadovými čísly 29 a 30, nikoliv 30 a 31. Omlouvám se za to, já jsem vycházel z elektronické verze, která je v počítači. To znamená, že moje prosba je na zařazení tisků N 21/09 a K 22/09, což je bod č. 29, a bodu č. 30, což je železniční balíček, jako prvních dvou bodů v pátek. Omlouvám se za to a původní návrh, který se toho týkal, beru zpět.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  A návrh na přeřazení bodů ministra zemědělství?

Senátor Miloš Vystrčil:  Ten zůstává.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ale upozorňuji, že tisk č. 118 není projednán výborem.

Senátor Miloš Vystrčil:  Přiznám se, že to jsem nyní v rámci debaty nezaregistroval, neboť jsem dohledával body, které se týkaly pana ministra dopravy a dělal jsem si tam pořádek. Pokud tisk č. 118 není projednán výborem, tak se samozřejmě můj návrh na jeho představení ministrem zemědělství netýká.

To znamená, že můj požadavek se týká jenom 2 bodů, které jsou projednány, tj. za bod č. 3, což je senátní tisk č. 100, zařadit bod č. 16, což je tisk č. 111.

To je můj druhý návrh.

Prosím, aby o obou dvou změnách programu bylo hlasováno odděleně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, samozřejmě. Musíme hlasovat nejprve o tom, co bylo načteno z pléna.

Jako první – budeme hlasovat o vyřazení bodu č. 34, tisk č. 60.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Registrováno 67, kvorum 34. Pro 62, proti nikdo.

Návrh byl přijat.

Dále budeme hlasovat o návrzích, které navrhl pan senátor Vystrčil. Nejdříve návrhy týkající se bodu pana ministra dopravy, to znamená, současné body č. 29 a č. 30 přeřadit jako první a druhý bod v pátek dopoledne.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Registrováno 68, kvorum 35. Pro 29, proti 16.

Tento návrh nebyl přijat. Budeme tedy postupovat podle toho, jak schválíme celý program.

Dále bylo navrženo, abychom body pana ministra zemědělství přeřadili za bod č. 3 dnešního programu, a to tisky č. 111 a č. 118.

Pan senátor Vystrčil – s faktickou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Na základě vaší opravy jsem upravoval já svůj návrh. To znamená, bod č. 3, současný tisk č. 100 je zařazen jako bod č. 3. Jediné, co teď navrhuji, je, aby za bod č. 3, což považuji za logické, protože tento bod č. 3 předkládá pan ministr Bendl, byl zařazen bod č. 16, což je tisk č. 111. O tom bych byl rád, kdybychom mohli hlasovat. Poslechl jsem, vyhověl jsem námitce nebo připomínce paní předsedající, že tisk č. 118 projednávat nebudeme, to znamená, že jeho zařazení kamkoliv nenavrhuji, a v podstatě se ve svém návrhu tímto bodem nezabývám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře. Děkuji za upřesnění. Už to nebudu opakovat, všichni jsme slyšeli.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Registrováno 68, kvorum 35. Pro 33, proti 11.

Návrh nebyl přijat.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o programu jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s navrženým programem schůze – s úpravami, které jsme právě odhlasovali, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 se pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo.

Návrh nebyl přijat. Můžeme postupovat podle schváleného programu dnešní schůze.

Dalším bodem je

 

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudců Ústavního soudu

Tisk č. 97

Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí JUDr. Kateřiny Šimáčkové, Ph.D., JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Pavla Rychetského, JUDr. Miroslava Výborného na našem jednání.

O tomto návrhu budeme také hlasovat. V tuto chvíli použiji znělku, abychom případně přivolali další senátory.

Zahajuji tedy hlasování o tom, aby jmenovaní mohli býti účastni našeho jednání. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 70, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Všechny kandidáty na ústavní soudce vítám.

Vítám také prezidenta České republiky pana Miloše Zemana.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane prezidente, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení kandidáti na ústavní soudce, dovoluji si vás pozdravit a popřát vám hezký dobrý den.

Nyní hned poprosím pana prezidenta Miloše Zemana, aby nás seznámil se svými návrhy. Prosím, pane prezidente.

Prezident ČR Miloš Zeman:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás znovu s návrhem na další čtyři soudce Ústavního soudu. Úvodem bych chtěl velice poděkovat Senátu za to, že schválil první čtyři soudce, protože – jak dobře víte – Ústavní soud byl téměř před kolapsem, neboť v případě onemocnění jediného soudce hrozilo, že nebude zasedat plénum Ústavního soudu, a tedy, že nebude možné projednávat právě zásadní otázky, které Ústavní soud řeší.

Nyní je situace jiná. Senát je doplněn na potřebný počet 15 ústavních soudců a nehrozí tedy nebezpečí, které jsem předtím zmiňoval. To za prvé.

Za druhé – víte, že jsem mnohokrát řekl, že prezident není stroj na podpisy, ale stejně tak platí, že Senát samozřejmě není stroj na schvalování prezidentových návrhů.

A já budu pokládat za naprosto legitimní a naprosto samozřejmé, jestliže se Senát případně rozhodne některému z mých návrhů nevyhovět, a zavazuji se, že v takovém případě bez zbytečného otálení předložím návrhy další, neboť jak dobře víte, v případě ústavních soudců výrazně převyšuje nabídka nad poptávkou.

Dovolte mi však, abych konstatoval, že podobně jako v předchozím případě jsem konzultoval návrhy na ústavní soudce jak s předsedou Ústavního soudu, tak s předsedou Nejvyššího správního soudu, s předsedkyní Nejvyššího soudu, s ombudsmanem a nejvyšším státním zástupcem, takže se domnívám, že tyto návrhy vzešly na základě stanoviska odborníků, a nikoliv pouze na základě stanoviska prezidenta republiky.

Každý z nás někoho z kandidátů zná dobře a někoho hůře. Dovolte mi proto, abych řekl několik slov o jednom z kandidátů, kterého znám velmi dobře a velmi dlouho.

S Pavlem Rychetským jsem se seznámil v říjnu 1989, kdy jsem podával žalobu na deník Rudé právo - a on mě tehdy zastupoval. Znali jsme se poté ve Federálním shromáždění, v sociální demokracii, a když jsem vstoupil do vlády, požádal jsem pana Rychetského, ať vykonává funkci místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady. Tato Legislativní rada byla složena z 24 špičkových odborníků v právní problematice, a musím říci, že pracovala velmi dobře. Právě Pavel Rychetský byl v mé vládě hlavním organizátorem přijímání zákonů, založených na harmonizaci právního řádu České republiky s evropským právem. Je to člověk, který dokázal hájit své vlastní stanovisko, a přitom plně respektovat mnohdy odlišná stanoviska ostatních, což se naposledy prokázalo právě při projednávání církevních restitucí u Ústavního soudu. Toto vše jsou důvody, proč v rámci těchto čtyř kandidátů mohu mluvit alespoň o člověku, kterého velmi dobře znám a kterého proto s čistým svědomím mohu doporučit.

Vím, že proti Pavlu Rychetskému mluví jeden argument – jeho úmysl ukončit své období v roce 2017.

Chtěl bych vás závěrem svého vystoupení ujistit, že vynaložím veškerou svoji nepopiratelnou výmluvnost, jakož i oslnivé osobní kouzlo, které je mně vlastní (oživení v sále) k tomu, abych v případě, když Pavla Rychetského schválíte, ho přesvědčil, aby vykonával svoji funkci patřičných deset let.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane prezidente. Žádostmi na vyslovení souhlasu se zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 97/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Berka. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 97/1, 97/3, 97/4 a 97/5. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane prezidente České republiky, vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane předsedo Ústavního soudu České republiky, vážená paní kandidátko, vážení páni doktoři, ostatní dva kandidáti.

Jako obvykle velmi stručně až telegraficky vás seznámím s průběhem jednání u ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky a s tím, jak nakonec rozhodl. Předtím mi dovolte pár legislativních poznámek k legislativnímu procesu. Navrhovatelem je pan prezident České republiky Miloš Zeman. Tento tisk byl předložen Senátu dne 16.5.2013, lhůta pro projednání Senátem tedy uplyne 15. července 2013. Jak již vážený pan předseda Senátu konstatoval, garančním výborem je náš výbor ústavně-právní. Jak vidíte z usnesení, tak první bod každého z usnesení vlastně se zabývá, zdali kandidát splňuje podmínky určené ústavou pro výkon funkce soudce Ústavního soudu České republiky. S poukazem na čl. 84, odst. 3 jsme zkoumali v úvodu našeho seznámení se s kandidáty, zdali splňuje základní podmínky, to znamená, že soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.

Již jako zpravodaj jsem konstatoval po přezkoumání materiálu, že všichni čtyři kandidáti splňují tyto podmínky stanovené Ústavou České republiky. Pokud jde o průběh naší 16. schůze, tedy schůze našeho výboru, tak v úvodu zde vystoupil pan kancléř, respektive pan vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky pan Ing. Vratislav Mynář a seznámil nás s návrhem váženého pana prezidenta. Poté následovalo postupné představování kandidátů a samozřejmě ke každému z nich zvlášť jsme organizovali rozpravu, kdy každý z kandidátů musel reagovat na, podle mého názoru, erudované právnické otázky. Můj osobní pohled je takový, že každý reagoval, nechci hodnotit správně nesprávně, ale reagoval přiměřeně a vypořádal se každý s otázkou členů ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky. Takže rozprava proběhla standardně tak, jak probíhá v našem výboru.

Chci ještě zkonstatovat to, co jsem konstatoval minule, že postup Senátu by se měl řídit jako vždy jednacím řádem Senátu Parlamentu České republiky, konkrétně jeho 19. částí a § 140, k vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu je potřeba nadpoloviční většiny přítomných senátorů a podle přílohy č. 2 senátního volebního řádu by měl hlasovat Senát většinovým způsobem. A jak už jsme se shodli tradičně, tak v tajném hlasování. My jsme vyřešili už tu otázku, zdali se hlasuje o způsobu hlasování, tak to bylo i ve výboru, kdy jsme vlastně hlasovali o způsobu hlasování tím, že jsme jednomyslně dospěli k tomu, že to bude tajné hlasování a poté v tajném hlasování jsme vyjádřili svoje stanovisko na volebních lístcích. Takže takto nepochybuji, bude probíhat i dnešní jednání.

Pokud jde o jednotlivá usnesení, která máte před sebou, já je přece jenom načtu, protože jsem rád, že jsem se octl u tohoto mikrofonu za přítomnosti váženého pana prezidenta České republiky, takže když se podíváte na naše 69. usnesení ze včerejší schůze, tak ohledně paní kandidátky JUDr. Kateřiny Šimáčkové PhDr. náš výbor konstatoval: I. – že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidátka splňuje podmínky stanovené Ústavou České republiky pro kandidáty na soudce Ústavního soudu, II. – na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním paní JUDr.. Kateřiny Šimáčkové soudkyní Ústavního soudu, III. - doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidátky soudkyní Ústavního soudu hlasoval tajně.

IV. - určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, V. - pověřuje téhož, jako předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Další usnesení má č. 70, je ze včerejší schůze a ohledně pana JUDr. Ludvíka Davida, CSc., výbor: I. - konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu, II. - na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním pana JUDr. Ludvíka Davida soudcem Ústavního soudu, III. – doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem Ústavního soudu hlasoval tajně, IV. – určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, V. - pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

71. usnesení ze včerejšího našeho ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR se týká pana JUDr. Pavla Rychetského, kdy výbor: I. - konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu. II. - na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním pana JUDr. Pavla Rychetského soudcem Ústavního soudu, III. - doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem Ústavního soudu hlasoval tajně, IV. - určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, V. - pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

A konečně 71. usnesení z naší včerejší schůze se týká pana JUDr. Miloslava Výborného, kdy výbor: I. - konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu, II. - na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu ČR nevyslovit souhlas se jmenováním pana JUDr. Miloslava Výborného soudcem Ústavního soudu, III. - doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem Ústavního soudu hlasoval tajně, IV. - zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu určuje senátora Miroslava Antla a konečně téhož, coby předsedu ústavně-právního výboru, pověřuje, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Nyní mohu prohlásit, že jsem tak učinil a body - pod V. - u všech usnesení jsem splnil. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Zdeňku Berkovi.

Senátor Zdeněk Berka:  Pane prezidente, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se touto otázkou zabýval na včerejším jednání. Byli pozváni všichni kandidáti na ústavní soudce. Po krátkém představení panem kancléřem měli možnost vystoupit. Poté následovala zjevně bohatá diskuse a poté jsme o jednotlivých kandidátech postupně hlasovali, zda doporučíme Senátu vyslovit souhlas či ne.

Seznámím vás s usnesením našeho výboru. Výbor tedy konstatoval, že navrhovaní kandidáti splňují všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu a hlasováním doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Ludvíka Davida, JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Miloslava Výborného soudcem Ústavního soudu. Čili všichni čtyři byli většinou schválení nebo doporučení ke schválení.

A dále doporučuje Senátu vyslovit souhlas. aby o jmenování soudců Ústavního soudu hlasoval tajně. Určil zpravodajem výboru pro projednání tohoto senátního tisku na schůzi Senátu senátora Zdeňka Berku. Toť vše z jednání výboru pro vzdělávání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu. Dovolím si na úvod rozpravy udělit slovo kandidátům, a to v abecedním pořadí, takže bych prosil, aby jako první vystoupil pan JUDr. Ludvík David, prosím, máte slovo.

Ludvík David:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Naše slyšení před senátními výbory i kluby bylo poznamenáno politicky turbulentním obdobím, v němž žijeme. To mělo za následek, že jste nám kladli otázky nejen o použití a výkladu ústavy a Listiny, nejen o školném, či zdravotnických poplatcích, ale také o našem obecném názoru na to, co se právě teď na politické scéně odehrává.

Chtěli jste si udělat obraz o tom, jak můžeme reagovat v budoucnu, pokud se tyto problémy přenesou na půdu Ústavního soudu. Za svou osobu mohu říci, že jsem se poctivě snažil dát odpověď na maximum možného. Ne však zcela na vše a někdy moje odpověď nemohla být jednoduchá. Soudce to má totiž horší než akademik. Je poznamenán nejen svým vlastním profesním způsobem argumentace, ale i svými předchozími rozhodnutími, precedenty a každopádně velmi citlivě vnímá, na co nemůže dát nyní úplnou odpověď, nemá-li být jako soudce Ústavního soudu podjatý v budoucnu. Měli byste tedy zvažovat také jinou stránku našeho obrazu. V soudním řízení jsou nám lidé schopni prominout drobnosti. Neprominuli by nám však, pokud bychom nebyli přesvědčiví. Za našimi slovy musí stát myšlenka. Na nás musí být patrné poctivé hledání pravdy a spravedlnosti ve sporu.

Mohu s čistým svědomím říci, že se právě o to každý den pokouším. Vy sami posuďte, zda ze mne máte stejný dojem. Rozhoduje-li soudce na prvním stupni o vyměření výživného na nezletilé dítě a naproti tomu ústavní soudce o zrušení zákona nebo o individuální stížnosti, má to pro každého soudce jeden společný rozměr.

Soudce soudí také sebe sama. Nesmí zradit své svědomí, aby si mohl sám sebe vážit.

Co je však rozdílné, to je celospolečenský dopad rozhodnutí Ústavního soudu. Věřte mi, že vaše tázání se v minulých dnech je jednou důležitou modelovou zkouškou. Definitivní soudcovský názor se však ve složitých věcech rodí po hodinách a dnech studia spisu, po dlouhých konzultacích a společných poradách. A až tam se precizuje do konečné podoby.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Svou nominaci na funkci soudce ÚS panem prezidentem republiky vnímám jako velkou poctu a také jako uznání své dvacetileté soudcovské práce. Mohu vám slíbit, že potvrdíte-li svým souhlasem mou nominaci, budu plně respektovat lidskou důstojnost, svobodu i rovnost a rozhodovat nezávisle a nestranně.

Děkuji vám za pozornost i za to, že mi byla dána možnost zde vystoupit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane doktore. Nyní prosím o vystoupení pana doktora Pavla Rychetského. Prosím, máte slovo, pane doktore.

Pavel Rychetský:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky a páni senátoři. I já bych chtěl přičinit jenom několik málo slov k poslání soudce. Zdá se, že funkce soudce v lidské společnosti již v prehistorii je jednou z nejstarších institucí, které si lidstvo vytvořilo. Dokonce, jak ukazuje Starý zákon, starší, než instituce panovníků. Z tohoto hlediska je soudnictví jedním z nejstarších, nejtrvanlivějších a nejstabilnějších pilířů, na kterých stojí lidská společnost.

Na rozdíl od toho však ústavní soudnictví je, jak jsem nedávno při jedné konferenci u 20. výročí českého Ústavního soudu řekl, je vlastně batole. Ústavní soudnictví je institut, který se objevuje podstatně později a v té podobě, ve které ho známe dnes, vlastně je reflexí na nejhorší zkušenost, kterou lidstvo zažilo, na zkušenost druhé světové války a hrůz holocaustu.

Po druhé světové válce se teprve konstituuje ústavní soudnictví jak výraz vůle společnosti, najít nějakou pojistku, která bude fungovat, když se ukázalo před druhou světovou válkou, že demokracie nemá v sobě dostatek obranných mechanismů a není schopna se sama ubránit.

Někteří ústavní soudnictví spojují se jmény významných právních filozofů, zejména pražského rodáka Hanse Kelsena, jiní spojují myšlenku ústavního soudnictví s rokem 1803 a se slavným rozsudkem Nejvyššího soudu Spojených států v kauze Marbury versus Madison, a já se přiznávám, že ve mně koncept ústavního soudnictví nejvíc vyvolává ještě starší událost. Před téměř třemi sty lety na půdě anglického parlamentu pronesl jeden starý Skot velice významnou větu, Skot jménem Ferguson. Ferguson tehdy řekl: Můžete nám vzít všechna práva a svobody, ale pokud nám ponecháte svobodu projevu, všechna práva a svobody získáme zpět.

A to je ta myšlenka, která říká, že jsou významnější hodnoty, než je psané právo. A to jsou ty hodnoty, které jsou spojeny s osobou a institutem soudnictví.

Když jsem si od mládí představoval, jaký imperativ, jaké poslání je spojeno s funkcí soudce, tak mě dodnes napadá jediný výsledek, jediný imperativ, který všichni známe. V jedné z povídek Karla Čapka z Apokryfů se takový mladý zlodějíček po své smrti dostane v nebi před poslední soud žasne. Jako policajti ho tam předvádějí ti, kteří byli policajty na zemi. Jako prokurátoři tam působí ti, kteří byli prokurátory na zemi. A soudí ho ti, kteří ho soudili na zemi. A obrátí se na pánaboha, a ptá se: Jak to, že nesoudíš ty? Pánbůh odvětil: Nemohu soudit, nemohu být soudce, protože jsem vševědoucí. Z toho si myslím vyplývá jisté poselství Karla Čapka nejen pro jeho současníky, ale i pro budoucnost. Žádný soudce nesmí podlehnout představě, že je vševědoucí. Žádný soudce totiž není bohu rovný, naopak, každý soudce je povinen znovu a znovu, v každé kauze přistupovat nejen k posuzování práva, ale hlavně lidských osudů s pokorou, bez jakéhokoliv předem vševědoucího poznání. To je jediné, co vám jako i své krédo chci z tohoto místa sdělit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane doktore. Nyní vystoupí paní JUDr. Kateřina Šimáčková. Paní kandidátko, máte slovo, prosím.

Kateřina Šimáčková:  Děkuji za slovo. Dobrý den, milé senátorky, milí senátoři, vážený pane prezidente, vážený pane předsedo. Považuji za mimořádnou čest, že mohu vystoupit na půdě horní komory českého parlamentu, která je poslední zárukou ústavnosti v českém legislativním procesu, že mohu přistoupit před hlavu státu, která byla zvolena přímou volbou všemi občany České republiky.

Já myslím, že už jsem se vám dostatečně představila na výborech a na klubech. Doufám, že jste si o mně udělali správnou představu. Ta představa je taková, že ať už jsem byla advokátkou, ať už jsem byla soudkyní, ať už zastupuji Českou republiku v mezinárodní organizaci, v orgánech těchto mezinárodních organizací, vždycky jsem se snažila hledat spravedlnost pro obyčejné lidi a současně chránit systém, který jim zabezpečuje svobodu, rovnost a rovné postavení všech osob, všech lidí, všech občanů, kteří v demokratické společnosti žijí.

Celou svou kariérou jsem se nejvíc zabývala základními právy a svobodami. V pedagogické činnosti jsem se pokoušela vždycky pro tuto zemi vychovat právníky, kteří nejen že budou mít dobré znalosti a dobré dovednosti jako právníci, ale budou mít také společenskou odpovědnost a pevné hodnotové ukotvení.

Proč mi připadá tak důležité zabývat se právě problematikou základních práv a svobod? Víte, když se ohlédneme na 20. století, tak zjistíme, že všechny velké souboje vyhrály země, které byly silné. A silné byly ty země, které byly demokratickými právními státy založenými na úctě k základním právům a svobodám.

Já na rozdíl od jiných právních teoretiků si vůbec nemyslím, že svoboda a rovnost by byly ve vzájemném rozporu. Vždyť když se podívám sama na sebe, pokud bychom nežili v zemi, kde by bylo rovné postavení žen s muži, nikdy bych nemohla svobodně před vámi vystoupit a ucházet se vlastně o vůbec nejvyšší funkci, kterou právní profesionál může dosáhnout.

Mluvila jsem tady o svobodě i o rovnosti. Je třeba dát si pozor, aby se svoboda nestala pardonem pro sobectví. Je potřeba dát si pozor, aby rovnost nebyla zástěrkou pro lidskou závist. Současně nemůžeme žít v silné a legitimní zemi, pokud nezajistíme určitou sociální kohezi. Pokud každý příslušník naší společnosti nebude mít důvěru v to, že si může svobodně hledat svou cestu za štěstím, ale také důvěru v to, že pokud na té cestě upadne, tak mu pomůžeme. Já si myslím, že pomáhat lidem je vlastně to nejkrásnější, co může člověk v životě udělat.

Současně bych vám ráda řekla, jak já jako soudce, jako právník můžu pomoci vybudovat tuto silnou, legitimní, spravedlivou společnost. Mohu se zasadit o to, jako už se léta zasazuji, aby tato společnost byla spravedlivě spravována. Nikoliv jakousi hypotetickou, ideální, vzdálenou spravedlností, ale aby to byla férová pravidla pro každého, aby každý měl důvěru v to, že tato pravidla budou uplatňována proti každému stejně a budou pomáhat každému také stejně.

Je to samozřejmě těžký úkol. Já si vzpomínám, jak mi říkávala moje maminka – víš, život není černobílý, život, to jsou takové jemné valéry šedi a nejvyšší životní moudrost je, vždycky v konkrétní situaci poznat, na které straně je dobro.

Já vás nebudu dlouho zdržovat. Jenom vám slibuji, že ať už dnešní volba dopadne jakkoli, budu se celý život snažit hledat spravedlnost a dobro. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní doktorko. nyní prosím o vystoupení čtvrtého kandidáta pana JUDr. Miloslava Výborného. Pane doktore, máte slovo.

Miloslav Výborný:  Vážený pane prezidente republiky, vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Především bych rád poděkoval za možnost vystoupit na vašich výborech i klubech a také za možnost vystoupit zde na plénu Senátu.

Zdálo se mi, že proti návrhu prezidenta republiky, který se týká mé osoby, jsou v podstatě silné – a dvě – výhrady.

Jedna se týkala způsobu mého rozhodování v některých předcházejících věcech a jedna byla obecnější, že totiž ne každý souhlasí s tím, aby se mohl soudce Ústavního soudu stát soudcem ÚS ještě jedenkrát.

K obojímu bych se rád vyjádřil, ale neberte to, prosím, pouze jako moji obhajobu osobní nebo jako obhajobu návrhu pana prezidenta.

Já sám jsem jako soudce zpravodaj v posledních deseti letech sám rozhodl, nebo připravil k rozhodnutí přes 2600 právních věcí. Na téměř dvojnásobku jsem se při rozhodování spolupodílel. Je nepochybné, že mezi těmito kauzami byly i případy, které byly rozhodnuty tak, že se nelíbily jedné či druhé straně, řekněme to zkráceně a trošku nepřesně, soudního sporu. Tak už to u soudu bývá. Někdy byl nespokojen velmi prezident republiky, který mě do funkce jmenoval. Jindy byl nespokojen Senát, nebo skupina senátorů z levicové strany spektra, jindy byl hrubě nespokojen ten navrhovatel, která patřil k vládní většině.

Také chci říci, že jsem se zcela určitě v některých z těch rozhodnutí mohl mýlit a mýlil anebo chyboval. Kdybych tvrdil opak, bylo by to hloupé a pyšné, až snad směšné. Ale co mohu říci zcela upřímně, nikdy jsem nezradil svůj slib soudce. Vždy jsem rozhodoval podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně. Možná se to některým může zdát málo. Já si myslím, že je to klíčové pro každého soudce, ať už je soudcem ÚS, nebo soudcem v nejnižším článku soudní soustavy.

Ke druhé otázce chci říci jen tolik, ústavně je opakované jmenování soudce ÚS možné, není však úplně obvyklé, ale možné určitě je.

Objevila se zmínka, že v případě opakovaného jmenování může dojít k jisté personální korupci. K tomu bych rád řekl, že, jak dobře víte, zejména v posledních týdnech a měsících Ústavní soud rozhodoval celou řadu velmi citlivých případů, kde navrhovatelem byl celý Senát, nebo významné skupiny senátorů, a že tyto případy byly bedlivě sledovány nejenom navrhovateli – velezrada prezidenta republiky, amnestie prezidenta republiky, zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Kdybych byl personálně korumpovatelný, asi bych se rozhodnutím mohl vyhnout nebo rozhodovat jinak, než jsem rozhodoval. Ono by se na výsledku dokonce vůbec nic nezměnilo. Ale já bych tím zradil svůj slib soudce a stal bych se nehodným jakéhokoli návrhu a vašeho projednávání.

Stál jsem na tomto místě ve stejné pozici před deseti lety. Tehdy jsem řekl, že budu mít své názory jako soudce ÚS. A tehdy jsem, ačkoliv se mě to tenkrát vůbec netýkalo, také řekl, že opakované jmenování soudce ÚS je možné. Na obojím nemám co měnit. Své názory budu mít vždy, ať už budu soudcem nebo nebudu. Ale svůj slib, který jsem dával na čest a svědomí, neporuším nikdy.

Děkuji vám za to, že jste mě pozvali a vyslechli. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane doktore. Nyní pokračuje rozprava. Prosím, paní senátorky, páni senátoři, můžete se hlásit do rozpravy. Jako první se přihlásila paní místopředsedkyně Miluše Horská. Připraví se pan senátor Miroslav Škaloud.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, paní kandidátko, páni kandidáti, dnešní volba ústavních soudců Senátem se odehrává v náhle zjitřené atmosféře zasahující celou společnost. V žádném případě by nás to nemělo vést k tomu, abychom se touto atmosférou nechali ovlivňovat v našem rozhodování.

Přesto jsem si v těchto souvislostech uvědomila ještě o něco víc, jak je právě teď naše volba důležitá a jak nezastupitelný pro zdravé fungování našeho politického systému Ústavní soud je.

V časech turbulentních a plných nečekaných politických zvratů a překvapení, vládních krizí, skandálních odhalení je stabilní a předvídatelný Ústavní soud dokonce ještě důležitější, než kdy jindy. Lidé se v takových časech ptají, zda to, co se na politické scéně odehrává, je pořád ještě slučitelné s Ústavou, se zákony a s etickými pravidly. A ptají se také, co s tím uděláme my, senátoři, kteří máme od nich mandát ovlivňovat věci veřejné. Ale ptají se také, co uděláme i v jiných, pro někoho třetího třeba banálních situacích, kdy poškozený člověk soudí, že jeho práva daná Ústavou jsou ohrožena, třeba když se nemůže domoci práva, kdy se jeho soudní případ táhne roky a on už ztrácí naději na veškerou spravedlnost. Každý z vás se s tím už jistě setkal.

Co tedy může Senát udělat, aby se to nestávalo? Ne, když už se to přihodí, aby toho bylo možná co nejméně, a aby to pokud možno bylo možné napravit. Vlastně, co udělá Senát pro udržování Ústavy či ústavnosti. Ústavnosti proto, protože kromě vlastního velestručného textu Ústavy jsou tu ještě ústavní zvyklosti, ustálené způsoby jejího rozumění, bez kterých bychom my, zákonodárci, ale ani občané Ústavní soud neustále zavalovali otázkami, na které Ústava nemůže kazuisticky odpovídat, protože by jinak musela mít tisíc stran.

Odpověď je jednoduchá: Kromě toho, že ústavní pravidla, ale i osvědčené zvyklosti bude my sami ctít a dodržovat, jsou to vlastně dvě věci. Tou první je schvalovat jen kvalitní zákony, takové zákony, které nedovolí žádné zneužívání, ani neskrývají mezery, tedy budoucí pasti, jež by kličky třeba v kontextu s jinými nedokonalými pravidly mohly dovolovat. Stručně řečeno, že budeme dobře vykonávat práci, ke které jsme se zavázali, když jsme složili senátorský slib. Proto musíme nejen přesně dodržovat pravidla našeho jednání, ba, podle mého, bychom je měli ještě zpřesnit.

Tou druhou věcí je dobře a zodpovědně zvolit ústavní soudce. Všechno ostatní můžeme dělat jako senátoři, kteří se ozývají jednotlivě, mluví, varují, upozorňují. Nebo když se nás shodne nejméně 17, můžeme se ozvat prostřednictvím ústavní stížnosti, avšak to činí nikoliv Senát jako celek, nýbrž jako skupina senátorů. Totéž platí i o žalobě na prezidenta, i když na ni je zapotřebí ještě o 10 podpisů víc.

Vážení přátelé, možná to nezní moc povzbudivě. Vypadá to, že toho vlastně mnoho udělat nemůžeme. Ale záleží na tom, jak dobře svých možností využijeme, třeba dnes, kdy jsme se tu sešli kvůli té druhé možnosti, co můžeme pro co nejvyšší dodržování ústavnosti dělat. A o té první už jsem se zmínila. To je možná ta ze všech nejdůležitějších, protože dobře zvolit ústavní soudce z návrhu prezidenta republiky nemůže nikdo jiný, než my. A říkám rovnou, že návrhy pana prezidenta pokládám za dobré, po všech stránkách vyvážené.

Také si velmi cením toho, že pan prezident republiky přišel do Senátu své návrhy obhájit sám, protože naposledy to udělal před mnoha lety Václav Havel.

Minulou středu, ještě v klidných časech, dalo by se říci, jsme se v našem klubu měli možnost setkat se třemi z dnešní čtveřice kandidátů. Jako první z nich před nás předstoupila paní JUDr. Kateřina Šimáčková. Nemohla jsem si nevzpomenout na její příspěvek na konferenci k 20 letům české Ústavy pořádané v prosinci minulého roku společně s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Mluvila o vládě práva jako prioritě, o tom, jak ji vnímá evropská právní věda. Mluvila o ní ne jako o suché teorii, ale jako o každodenní nutnosti. Zdůraznila základní znaky moderního státu, zákonnost, právní jistotu, zákaz libovůle a svévole, i materiálně zajištěné, přístup všech ke spravedlnosti, úctu k lidským právům a rovnost před zákonem.

Co mě zaujalo, bylo její pozorné vnímání a zásadní důležitost sociálních práv. Důrazně upozornila, že to nejsou práva, jež by měla být, jak tvrdí někteří, definovaná pouze druhotně, nýbrž jsou to práva přímo garantovaná Ústavou. Ochrana nejen silných a řadových občanů, ale i slabších, sociálně i jinak vylučovaných, je stejně důležitou ústavní otázkou, jako otázky patetické a vznešené. Nejen úcta ke svobodě a rovnost jednotlivce, ale také solidarita mezi lidmi by měla být základem našeho společenství, řekla Dr. Šimáčková na jednom místě svého příspěvku.

Ze všeho, co říkala, bylo zřejmé, že právo pro ni není odděleno od spravedlnosti, že jí jde o člověka, nejen o paragrafy. Chceme-li typického právníka vnímat jako cynika, je právničkou atypickou. Tím spíše patří právě na Ústavní soud.

Všichni čtyři dnešní kandidáti, o nichž dnes budeme hlasovat, jsou úctyhodní občané a vysoce kvalifikovaní příslušníci právnického stavu. Dva z nich mohou fakticky nastavit důležitou integritu v Ústavním soudu, tak jak jsme měli možnost poslouchat jejich příspěvky na našich klubech.

Věřím, že všichni, budou-li zvoleni, budou Ústavnímu soudu posilou či dokonce jeho ozdobou. Při výběru soudců by totiž nemělo jít o to, zda se jejich názory shodují s našimi, zejména jsou-li politické názory měnlivé, zatímco ty soudcovské by měly vydržet co nejdéle, tak jak se mění, nebo možná raději, nemění se zákony. Mělo by jít více o hodnoty, které vyznávají a jejich soulad s naším ústavním řádem, o jejich odbornost, mravní integritu, zkrátka o způsobilost přispět k dobré práci Ústavního soudu. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní kolegyně. A nyní vystoupí pan senátor Miroslav Škaloud a připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážený pane prezidente, vážené senátorky a vážení senátoři, jenom v krátkosti. Já předesílám, že považuji výběr kandidátů za dobrou volbu. Musím ale sdělit několik svých postřehů z projednávání tohoto materiálu na ústavně-právním výboru.

Já jsem získal dojem, že otázky, byť byly zcela legitimní, byly jakousi lustrací názorů na bytostně politické záležitosti, aspoň od některých účastníků. A svědčí o tom také výsledek doporučení tohoto výboru, kdy jeden kandidát nebyl doporučen.

Byť byly otázky prezentovány jako doktrinální nebo principiální, ve skutečnosti akcentovaly záležitosti, které byly předmětem silného politického sporu mezi ČSSD a vládní koalicí v minulých letech, jako např. školné nebo zdravotní poplatky. Já se domnívám, že by Ústavní soud měl být názorově pestrým seskupením odborníků, zejména na ústavní právo, a nikoliv sborem přitakávačů politického přesvědčení senátorů. To by nezávislosti a nestrannosti Ústavního soudu nesvědčilo.

Chtěl bych tedy apelovat na všechny své kolegy, aby se vzdali případného pocitu ublížení, které mohly nabýt na základě některých usnesení Ústavního soudu a volili odbornost a nezávislost a integritu. A tu všichni kandidáti vykazují. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jsem jedním z těch, kteří podali Ústavnímu soudu stížnost na výsledek církevních restitucí, a proto mé dotazy se samozřejmě budou týkat této věci.

Chtěl bych se zeptat kandidáta pana JUDr. Výborného na několik věcí.

Při jednání pléna Ústavního soudu ve věci tzv. církevních restitucí předložili senátoři svoji žádost o odročení jednání ze dne 22. května 2013, spojenou s upozorněním na možnou podjatost soudce a s žádostí o sdělení, co je předmětem jednání. Argumenty pro podjatost tohoto zpravodaje byly uvedeny zejména v bodě 17. Ještě před tímto bodem však navrhovatelé v bodě 8 požádali Ústavní soud, aby jim umožnil předložit písemné vyjádření jako důkaz a zároveň, aby předvolal čtyři konkrétně jmenované poslance jako svědky, a to zejména pro případ, že předložení písemného stanoviska nebude možné.

Při jednání pléna Ústavního soudu se právní zástupce navrhovatelů na svůj písemný návrh opakovaně odvolával. Přesto jsme však viděli, jak předseda pléna Ústavního soudu, za mlčenlivého přihlížení všech členů pléna, později tvrdil, že žádný návrh nebyl předložen. Před televizními kamerami pak musel právní zástupce citovat z dokumentu, kde byl tento návrh obsažen.

Jak jste se před touto událostí s tímto dokumentem seznámil a jak jste mohl rozhodovat o námitce podjatosti, když tato byla uvedena až za návrhem na doplnění dokazování? To je první otázka.

Druhá otázka. Ve věci návrhu na zrušení zákona o církevních restitucích požádali všichni navrhovatelé o odročení projednávání. Stejnou žádost podali i všichni vedlejší účastníci na straně navrhovatelů. Den před jednáním pléna Ústavního soudu dokonce došlo k zastrašování právního zástupce navrhovatelů spojeného s ukradením dokumentů souvisejících s církevními restitucemi. Přesto však Ústavní soud nevyhověl ani nové žádosti o odročení.

Můžete mi říci, kolikrát za vaši praxe soudce se stalo, že jste nepodpořil první žádost o odročení jednání?

Pan JUDr. Rychetský tady řekl, že žádný soudce nesmí být vševědoucí. Já myslím, že otázka, kterou teď položím, dokazuje, že tomu tak není, že minimálně v tomto případě vševědoucí zřejmě byli, protože ve věci – myslím, že nebudu uvádět spisovou značku – mohu ji doložit, z 21. 9. 2008 jste se odvolal na neexistující usnesení pléna Ústavního soudu ve věci, které bylo přijato až následně. Jak jste tedy mohl vědět, jaké bude budoucí rozhodnutí Ústavního soudu a jak je možné, že senát Ústavního soudu ve složení Výborný, Židlická, Formánková se odvolal na neexistující usnesení. Mohu to doložit.

A čtvrtá otázka. Jaké jsou podle vás možnosti nového napadení zákona o církevních restitucích, pokud se ukazuje, že byl přijat v důsledku korupčního jednání spojeného s odstoupením tří poslanců.

A nakonec bych se chtěl obou stávajících soudců zeptat ještě na jednu věc, a to, jestli je normální, že se v takovém řízení, jako bylo řízení o církevních restitucích, neprovádí důkazní řízení.

Děkuji za odpovědi.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A v této chvíli je s přednostním právem přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane prezidente, vážená paní místopředsedkyně, vážení kandidáti, kolegyně a kolegové. Musím nyní trochu zareagovat na vystoupení pana kolegy Škalouda, neboť už ráno, když jsem se připravoval na dnešní jednání, jsem v televizi slyšel autentické vystoupení našeho kolegy a předsedy klubu ODS senátora Jaroslava Kubery. Mezitím, než toto plénum začalo, tak jsem to byl schopný překonat, ale v souvislosti s předchozím vystoupením se musím vyjádřit.

Za prvé chci říci, že návrhy pana prezidenta jak při prvé volbě před zhruba měsícem, tak i současné návrhy jsou návrhy jistě kvalitní a já je vůbec ani v nejmenším nechápu jako návrhy, které by byly jakkoliv ovlivněny stranickými postoji. Neříkám postoji politickými, protože politikum je prakticky všude a je i v Ústavním soudu.

Ale mrzí mě, že v této atmosféře, kterou nezpochybnil de facto nikdo, žádná zejména právní autorita, přijdou kolegové a řeknou větu, kterou jsem slyšel dnes ráno od kolegy Kubery: Senátoři ČSSD by byli nejraději, kdyby Ústavní soud tvořili právníci ČSSD.

Nechci se vracet do minulosti, kdo kdy byl volen s jakou předtím členskou legitimací. Ale myslím si, že v současné době pan prezident určitě k tomuto svými návrhy nezavdává žádné důvody, aby takové věty byly vyslovovány. A nebudu tady ta jména říkat, protože bych nechtěl atmosféru otravovat. Ale moc prosím, není žádný důvod, nebyl předložen žádný návrh člověka, který by byl nějak spjat se sociální demokracií. Možná, že by se to i stát mohlo, možná, že to je ponuka k tomu. Ale já si myslím, že dosavadní kandidatury i průběh volby byl průběh velmi demokratický, čistý a velmi silně nadstranický. A já prosím, abychom v tomto duchu pokračovali a abychom laciné projevy, které nejsou fér podle mého hlubokého přesvědčení, pokud možno zanechali. Děkuji vám za to.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo.

Vážené kolegyně a kolegové, v této chvíli prezident České republiky Miloš Zeman odchází. (Senátorky a senátoři povstávají, prezident republiky Miloš Zeman v doprovodu předsedy Senátu Milana Štěcha odchází z Jednacího sálu.)

Kolegyně a kolegové, nyní budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. V této chvíli je do rozpravy ještě přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážení kandidáti na členství v Ústavním soudu, vážené kolegyně, milí kolegové. Já jsem tady chtěl říct některé věci a nevěděl jsem, co bude říkat pan předseda Senátu Milan Štěch. Snad mi to uvěříte, že to není reakce na jeho slova.

My jako klub ODS jsme pečlivě poslouchali představení všech kandidátů na ústavní soudce v úterý, kdy v našem klubu mluvili, a osobně musím říci, že všichni na mě působili jako velice moudří a životně zkušení lidé. Pak jsme vedli velmi dlouhou debatu a bavili se o tom, co je nebo není dnes pro nás jako Českou republiku a pro nás jako senátory a poslance z hlediska podoby Ústavního soudu nejdůležitější. A dospěli jsme k názoru, že nejdůležitější je to, o čem tady mluvil již můj kolega Miroslav Škaloud. Je potřeba, aby ústavní soudci měli svoji osobní integritu, aby si ji uměli chránit, aby byli stateční, erudovaní, nezávislí a aby měli čitelnou a jasnou historii.

Seznali jsme, že tito čtyři kandidáti na Ústavní soud těmito vlastnostmi disponují a já tady za klub ODS mohu oznámit, že my hodláme jejich kandidaturu ve všech případech podpořit.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. V této chvíli se přihlásil do rozpravy pan senátor Jaroslav Palas. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nehodlám vznášet dotazy k jednotlivým navrženým kandidátům, ale spíš mám připomínku k názoru a usnesení ústavně-právního výboru, které zde bylo prostřednictvím pana předsedy Dr. Antla prezentováno.

V tomto usnesení jsem zaznamenal, že se ústavně-právní výbor vyjádřil ve smyslu nedoporučení kandidatury pana JUDr. Výborného. Já jsem ale neslyšel výhrady, které ústavně-právní výbor na svém jednání měl k jeho nominaci, k jeho odbornosti, k jeho postojům. A já zde musím veřejně sdělit, že na rozdíl od členů ústavně-právního výboru činnost pana JUDr. Výborného jsem zaznamenal ještě před 10 lety, kdy působil jako soudce Ústavního soudu. Zaznamenal jsem jeho práci v Poslanecké sněmovně a musím říct, že v právnické komunitě tehdejší dolní sněmovny měl pan JUDr. Výborný nesmírnou vážnost pro svá odborná stanoviska a pro své morální a lidské postoje.

A já tedy na rozdíl od názoru ústavně-právního výboru sděluji, že pana JUDr. Výborného v tajné volbě podpořím. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Původně jsem nechtěl vystupovat, ale přece jenom bych rád zareagoval přinejmenším na dojmy kolegy Škalouda z dosavadního projednávání nominace ústavních soudců zde v Senátu.

Pozastavovat se nad tím, že třeba na ústavně-právním výboru klademe kandidátům zcela konkrétní dotazy, nikoliv na jejich politické názory, ale na jejich názory na ochranu základních lidských práv, kam patří i práva sociální, kam patří právo na vzdělání, kam patří právo na dostupnou zdravotní péči, mně nepřijde příliš namístě.

Ústavní soud samozřejmě vždycky bude instituce, která není čistě justiční povahy, ale vždy bude mít politický přesah, protože skoro každé rozhodnutí, přinejmenším v oblasti abstraktní kontroly ústavnosti, je politické do jisté míry nebo má alespoň takový rozměr.

Je proto zcela přirozené, pokud jednotliví senátoři kladou poměrně i podrobné dotazy, aby získali představu, jaký kandidát, jaká osobnost před nimi stojí, o kom budou hlasovat, zdali má vykonávat či nemá vykonávat funkci ústavního soudce.

Myslím si, že Senát, kde je sociálně demokratická většina, k tomu rozhodně nepřistoupil tak, že by schvaloval pouze kandidáty, kteří odpoví jednoznačně v politickém smyslu na naše dotazy. Já se snažím být vždy aktivním na ústavně-právním výboru a klást ty konkrétní dotazy, které samozřejmě politický přesah také mají.

Chtěl bych zmínit, že z minulých čtyř kandidátů, které jsme nakonec schválili všechny, jak na plénu, tak i předtím na ústavně-právním výboru, zdaleka ne všichni odpověděli, tak jak bych asi já chtěl slyšet. Ale přijal jsem fundovanou odpověď pana prof. Filipa, která byla zcela v rozporu s mým právním názorem např. na ochranu práva na vzdělání, konkrétně bezplatnost vzdělání na veřejných vysokých školách, protože prostě měl jasný a fundovaný názor.

Mám-li zmínit projednávání současných kandidátů do Ústavního soudu, nemohu např. souhlasit s tím, že by všichni kandidáti vystoupili tak, jak já bych očekával od kandidátů na soudce Ústavního soudu. Neuspokojuje mě například, pokud se zeptám na názor na bezplatnost zdravotní péče garantovanou v Listině základních práv a svobod a jak se s tím slučuje rozhodnutí Ústavního soudu, že je možné za zdravotní péči platit, pokud odpověď kandidáta do Ústavního soudu je, že je to jeho právní názor, aniž by se ovšem namáhal mi sdělit jakékoliv podrobnosti nebo aspoň náznak toho, o co je tento právní názor opřen.

A možná, že proto dopadlo jednání na ústavně-právním výboru tak, jak dopadlo, proč se ústavně-právní výbor svojí většinou rozhodl podpořit pouze tři ze čtyř kandidátů na soudce Ústavního soudu. Ale je to samozřejmě individuální odpovědnost, svědomí každého jednoho z nás, jak se rozhodne u každého ze čtyř navržených kandidátů do Ústavního soudu.

Já jsem jenom chtěl zdůraznit legitimitu dotazů, legitimitu debaty zde na půdě Senátu, a rozhodně to nebyla nějak jednoznačně politicky vyhraněná debata, a ani předchozí rozhodnutí tomu nijak nenasvědčují. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A dále vystoupí v diskusi pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Šilar:  Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, nechtěl jsem vystupovat, ale chtěl bych zde vyslovit také názor za náš klub a i sám za sebe k vystoupení jednotlivých kandidátů, i k těm slovům, která zde zazněla.

Na klubu jsme také pečlivě projednávali a sledovali názory všech čtyř kandidátů a nezavázali jsme se samozřejmě, jakým způsobem budeme hlasovat, to neděláme, u nás každý hlasuje podle svého vědomí a svědomí.

Ale chtěl bych zde podpořit jednu myšlenku, která zde zazněla od jednoho kandidáta, otázku toho, co zde řekl pan JUDr. Rychetský. Velice souzním s tím, co říkal o příměru od Karla Čapka o vševědoucnosti. Uvědomil jsem si, že i my při této volbě bychom neměli dělat soudce, a také bychom neměli být vševědoucí a neměli bychom rozhodovat na základě soudu, jestli ten či onen je lepší nebo mně nějakým způsobem osobně neimponuje.

Z těchto důvodů bych vás chtěl požádat, abychom podpořili všechny kandidáty, kteří zde byli navrženi, a abychom ocenili také jejich odbornost a to, že byli navrženi na základě své odbornosti a toho, vykonávají svoji dosavadní práci.

Z těchto důvodů mi ještě dovolte, abych podpořil a vyzval vás k tomu, abychom přesto, že usnesení ústavně-právního výboru bylo negativní, podpořili dlouholetého soudce a právníka, který svou odborností je velmi dobrý, a to je pan JUDr. Miloslav Výborný. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a budeme pokračovat. Přihlášen je v tuto chvíli pan senátor Jaroslav Kubera, předseda klubu ODS, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Mám takové rozpaky. Teď předřečník říkal, že na jejich klubu měli volné hlasování, protože už se ani neodvážili v této zjitřené atmosféře vydávat nějaké jednotné stanovisko, protože by to mohlo být považováno za prokorupční jednání.

Na ústavně-právním výboru jsem se pozastavil nad tím, a říkám to s nadsázkou a v uvozovkách, že se ho zúčastnili přátelé nadřízení kandidátů, a v dobrém poukazovali na přednosti svých kandidátů, jinými slovy lobbovali. Dokonce pan prezident se radil s kapacitami z akademického prostředí, se soudci, koho navrhovat, což by bylo možné v této zjitřené atmosféře považovat za už předběžné dohadování, kdo dostane lépe placenou trafiku na 10 let. Já si to samozřejmě nemyslím, já si myslím, že to bylo naprosto normální, naprosto v pořádku.

Dokonce i otázky, už opakovaně, takové, které směřují k tomu – jak byste rozhodoval jako ústavní soudce, kdybychom vás zvolili, jsou sice oprávněné, ale impertinentní, protože na ně nelze odpovědět. Pokud člověk nemá spis, nemá kauzu, tak nemůže dopředu... A také všichni kandidáti, na otázku, jak se dívají na současnou situaci, která nastala s těmi raziemi, jak by to mohlo dopadnout, až tyto kauzy skončí, a téměř nepochybně, u Ústavního soudu, tak jsme věděli, že na takovou otázku se konkrétně odpovědět nedá.

Nebojím se říct, že mě přesvědčili všichni kandidáti. Nepřesvědčili mě jejich podporovatelé. Jednak některé z nich dlouhodobě znám.

Samozřejmě, že i já mám výhrady k některým rozhodnutím Ústavního soudu, ale takový už je život. U soudu totiž skoro nikdy neexistuje – nerozhodně. Poražená strana se vždycky cítí ukřivděná. Mimochodem, počet odvolání v ČR je enormně vyšší, než je tomu v civilizovaných zemích. Je tomu jednak proto, že lidé nejsou spokojení s tím, jak jejich příběh dopadl. Také ovšem proto, že velmi často se stává, že když soud probíhá ve 3 stupních, tak poslední rozhodnutí je úplně jiné než první. Ale i to je běžné, není to žádná výjimka. To se prostě stává, že jeden soud má na věc jiný právní názor než soud jiný.

Podpořím všechny kandidáty. Nebojím se říct, že to udělá i klub ODS, aniž by kdokoliv kohokoliv k tomu nutil. Vás jenom prosím, abyste teď, když se tak často argumentuje naším slibem – naposledy právě v kauzách, že "oni porušili slib"... Ovšem jediný, kdo je schopen hodnotit, jestli porušujeme anebo neporušujeme svůj slib, jsou voliči! Nikdo jiný! Policie, a dokonce ani soud, není oprávněn hodnotit to, jak my hlasujeme! Takže vás vyzývám – hlasujte tak, jak to cítíte. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Pokračovat bude pan senátor Jiří Čunek. Prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych vyslovil dvě myšlenky nebo dvě věci.

Byl jsem příjemně překvapen, jak různorodé kandidáty nám předložil pan prezident, Myslím to neprosto vážně. Naprosto neironicky. Velmi si toho vážím, protože tím ukázal, že nejde jenom o právní experty. Nejde jenom o integrální osobnost – tedy osobnosti se svojí integritou v jejich životech. Jde také o lidi z různého spektra. Přesah, nejenom mít justiční rozměr, ale mít také filozofický pohled na život, který každý z nás má jiný, takže on tyto prvky velmi vhodně vyvážil právě touto volbou, svými návrhy a těmito 4 kandidáty.

Jsem také velmi rád, že jsme v diskusích ve výborech a v klubech s jednotlivými kandidáty diskutovali také o otázce, která nás všechny trápí. A to je zahlcenost nejenom Ústavního soudu, ale také Nejvyššího soudu atd. Zkrátka, proč v ČR je tolik odvolání. Jsem přesvědčen, že důvod je jediný. Nespočívá v tom, že občané ČR jsou "jiní lidé" než občané v jiných státech.

Je to tak, že máme daleko větší míru nedůvěry v obecné soudy, tedy v soudy prvního stupně. Jsem přesvědčen, že tito 4 kandidáti – všichni – mohou pracovat významně na tom, aby celkově justice v ČR začala požívat větší důvěry.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli je ještě přihlášen do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, slovutné senátorky, slovutní senátoři, je škoda, že záležitost ryze odbornou se tady někteří z nás snaží mísit s otázkami politickými! I když chápu dobře současnou situaci i některá rozporuplná rozhodnutí Ústavního soudu. Je to možná záležitost justice samé, jak vlastně pracuje a jestli by se někteří neměli zamyslet nad svojí prací!

Cesta do pekel, vážení, je dlážděná samými dobrými předsevzetími. Zvláště opatrní však musíme být tak, pokud nás po této cestě vedou některé ženy. Ďábel se skrývá v detailu!

Nechápu, jak někomu může vadit to, že byl 10 let soudcem Ústavního soudu, a na druhé straně někomu nevadí to, že tady ústavní soudkyní má být žena, která má necelé 4 roky praxe jako soudce!

Sedmnáct senátorů dalo ústavní stížnost napříč politickými stranami. Napříč politickými stranami! V otázce církevních restitucí. Bylo to jejich svobodné rozhodnutí. Čekali na rozhodnutí Ústavního soudu.

Chtěl bych se zeptat, vážení, jestli kandidáti považují za rovnoprávnost to, že fyzický restituent, babička nebo staří občané, dostanou odškodnění za 1 m2 půdy necelé 2, možná někde 4 Kč. A církve dostávaly více než 40! Je to jednoznačně, jednoznačně rozpor s Ústavou! Ale, bohužel, rozhodnutí Ústavního soudu bylo takové, jaké je.

Je otázka, co je to spravedlnost. Ale, bohužel, spravedlnost může být někdy slepá! Já ale nerozumím právnímu názoru kandidátky, teď cituji – církve a náboženské společnosti by měly mít přiznáno, oproti jiným soukromoprávním korporacím, určité privilegované postavení... A to už je, vážení, trošku silná káva!

Je pravda, že je to názor z roku 2002, ale přece tato otázka měla být řešena na ústavně-právním výboru. Protože ústavní soudce není od toho, jestli zastává pozici pravice nebo levice, ale měl by hlavně zastávat práva a určitou spravedlnost.

Rovněž nechápu to, když někdo tvrdí, že ateismus je jedna z ideologií. Pak už odborná stránka začíná být v určité nerovnováze s tím, jestli to ještě je anebo není politika. Nezávislost soudce, pokud je někdo ne členem, ale předsedou brněnské společnosti pro církevní právo, je také na hraně.

Přesto, vážení, přesto se domnívám, že není správné, pokud budeme podporovat – jako kandidátku – paní JUDr. Šimáčkovou, a budeme upírat toto právo panu JUDr. Výbornému. A uvědomme si, znám i některé jeho politické názory, neztotožňuji se s nimi. Ale v každém případě je to odborník. Byl dokonce i předsedou ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny. Ano, toho výboru, který ho vlastně nyní zatracuje... Byl i člověk, který se podílel na Ústavě.

Takže, pokud stojíme před dilematem, jestli máme podpořit paní kandidátku JUDr. Šimáčkovou, a nepodpořit pana JUDr. Výborného, tak já říkám jednoznačně – buďto podpoříme všechny 4 kandidáty; jak pana JUDr. Výborného, tak paní doktorku. Anebo nepodpoříme ani jednoho z těch 2 kandidátů, těch takzvaně "problémových"; pana JUDr. Výborného nebo paní JUDr. Šimáčkovou.

Ještě poslední věc. Možná pan prezident republiky si je vědom vzájemných rozporu, a nechce, aby Ústavní soud, ten nejvyšší, co tady v soudnictví máme, aby byl "černý" nebo "bílý". Právě pestrost by měla být v tom, aby Ústavní soud rozhodoval s rozmyslem a pro blaho deseti miliónů občanů, těch "dolních", pro které je pan prezident – prezidentem. Aby rozhodoval hlavně spravedlivě. I když někdy určitě bude někdo, kdo bude nespokojen.

Ale ještě jednou, uvažte to vy sami, se svým svědomím. Jestli oba dva kandidáty, nebo jestli jenom jednoho. Anebo jestli žádného.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále bude pokračovat v rozpravě paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážení kandidáti, kolegyně, kolegové! Musím se zastat paní JUDr. Šimáčkové, protože na mě udělala ten nejlepší dojem. Je to žena, která to má v hlavě naprosto srovnané a její záběr, její erudice je, řekla bych, "od Šumavy k Tatrám".

Neargumentovala bych tady tím, co bylo v roce 2002, protože církevní restituce jsou momentálně už rozhodnuté. Jednak je to dávno tomu nazad, a myslím si, že její názor by se třeba postupně měnil, protože situace, která potom vznikla zákonem o vyrovnání se s církvemi byla trošku jiná než v roce 2002. Nikdo jsme si to takto nepředstavoval. Vyrovnání s církvemi, ano, ale asi třeba ne touto cestou.

Za sebe můžu říct, že jsem rozhodnuta, jak budu volit. A myslím si, že jsme asi všichni už rozhodnutí. Nechtěla bych teď zlehčovat vědomí "levé strany spektra". Myslím, že tajná volba umožňuje všem volit, tak jak chce, a nemusí hlasovat podle toho, jak jim třeba bylo možná i přikázáno. Takže bych kolegy opravdu nepodceňovala. Myslím, že jsme natolik solidní, že se rozhodneme tak, jak to cítíme za dobré. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli je přihlášen pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, neměl jsem vůbec v úmyslu vystupovat, protože zazněly projevy, které mi byly velmi blízké, s kterými souhlasím, a pak nemám důvod mluvit. Ale v posledních chvílích zazněly věci, s kterými hrubě nesouhlasím. A chci vystoupit z tohoto stínu a nechci být s nimi spojován.

Proto chci jenom říct z tohoto místa, že mi bude ctí přistoupit k volební urně a podpořit všechny 4 navrhované soudce.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Budeme pokračovat v rozpravě. Přihlášen je pan senátor Stanislav Juránek. Prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vydat jenom docela obyčejné lidské svědectví, protože jsem z Brna. Měl jsem možnost být 8 roků hejtmanem. Mám stále možnost naslouchat tomu, co lidé v tomto prostředím a jakým způsobem mluví.

Chtěl bych říct, že ti 2 kandidáti, kteří jsou navržení opakovaně, mají dobrou pověst. Byl bych rád, kdyby tato věc byla brána do úvahy. Chtěl bych říct, že znám, nebo vím, o všech 4 kandidátech, a řekl bych, že si všichni 4 umím v našem prostředí – a teď mluvím skutečně za ten lidský prostor – představit, že budou dostatečně vážení a že budou dostatečně správně rozhodovat.

Proto jsem chtěl říct, že jsem přesvědčen o tom, že všichni 4 kandidáti si zaslouží podporu. Znovu říkám, že z hlediska zákona je možné, aby se opakovala volba některých z nich. Dovolím si oba dva, kteří by opakovali tuto volbu, podpořit a lidsky dosvědčit, že svoji funkci vykonávali i lidsky. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ještě bude pokračovat pan senátor Vladimír Dryml. Prosím,

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, jsem velmi rád, že poslední dva předřečníci řekli, to co řekli. Protože se domnívám, že pokud je to o té spravedlivosti, tak by bylo spravedlivé, abychom podpořili návrh pana prezidenta, to znamená, všechny 4 kandidáty.

Já budu hlasovat pro všechny čtyři.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za toto doplnění. V tuto chvíli nemám přihlášeného žádného ze senátorů, ale zeptám se paní kandidátky, pánů kandidátů, zda chtějí reagovat, zda chtějí vystoupit, protože na některé byl vznesen dotaz. Pak JUDr. Výborný chce ještě reagovat. Prosím, máte slovo.

Miloslav Výborný:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, já bych samozřejmě nevystupoval a považoval bych za velmi nevhodné pouštět se do nějaké polemiky. To by bylo nepřípadné. Ale byly mi položeny dotazy, a je asi případné na dotazy alespoň odpovědět.

Předeslal bych jednu věc. Věřte mi, že velice dobře chápu rozjitřenost všech těch, jimž se hrubě nelíbí nález týkající se zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Velmi dobře to chápu, protože jsem se v několika desítkách případů dostal do situace, kdy jsem jako soudce Ústavního soudu byl přehlasován, nebyl jsem velmi spokojen s většinovým názorem, považoval jsem většinový názor za nesprávný a brojil jsem proti němu ve svých odlišných stanoviscích. Fakt to chápu.

Ale k vašemu dotazu, pane senátore, zda s tím chce jaksi něco nového činit, s tím nálezem, bych odpověděl asi takto. Existuje samozřejmě poměrná obsáhlá doktrinální literatury a tom, za jakých případů věc Ústavním soudem již jednou rozhodnutá, není tou takzvanou rei iudicatae, tou věcí, ve které už se jednat nemůže. Takovým případem zcela určitě není nové obsazení Ústavního soudu. Zcela určitě není. To není jen můj názor, samozřejmě.

Pokud jde o to, jak jsem se seznámil s dokumenty, které jsou ve spise, který se týká onoho zákona, mohu vás, pane senátore, ujistit, že se seznamuji velice pečlivě se všemi dokumenty, které předcházejí rozhodnutí Ústavního soudu. A to nejenom ve věcech plenárních, ale i ve věcech senátních. Vedeme spisy elektronicky, resp. Ústavní soud vede spisy elektronicky. Není to pro mě problém. Opravdu jsem se všemi dokumenty byl pečlivě seznámen. Také jsem byl samozřejmě pečlivě seznámen s návrhem rozhodnutí, o kterém bylo mnohokráte diskutováno, a co do svého odůvodnění desítky stran čítajícího precizování.

Stran návrhu právního zástupce senátorů na odročení jednání mohu říci jedno. Pokud si dobře vzpomínám, byl to právě tento právní zástupce, které požádal, aby v jistých dnech nebylo jednání nařizováno, neboť bude v zahraničí, a této žádosti bylo mlčky vyhověno.

Pokud jde o bezprostřední žádost o odročení, jak snadno by pro mě – jako soudce Ústavního soudu – bylo, kdybych k tomu odročení došlo, a já se tomuto ožehavému hlasování vyhnul... Ale jak nesoudcovské by to bylo, protože soudce se nemá rozhodnutí vyhýbat. Soudce má soudit k tomu, k čemu je povolán. Byl jsem proti tomu odročení.

Děkuji vám za vyslechnutí odpovědí.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane doktore. Zeptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím. Uzavírám tedy rozpravu v tomto bodě a ptám se v této chvíli zpravodaje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Zdeňka Berku, zda si přeje vystoupit. Pan senátor si nepřeje vystoupit, ale pan zpravodaj Miroslav Antl si určitě přeje vystoupit.

Senátor Miroslav Antl:  Dokonce musím vystoupit. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem tady jednou říkal, že zpravodaj by neměl být pouze skrutátorem, ale přesto využiji fyzické nepřítomnosti pana místopředsedy Sobotky a dovolím si i se vyjádřit k některým vystoupením. Jednak chci říci, že vystoupil pan předseda Senátu, jedna místopředsedkyně Senátu, jedna paní senátorka, 11 senátorů, přičemž pan senátor Dryml dvakrát. Nebudu opakovat obsah jejich vystoupení, ale přece jenom bych chtěl zareagovat na vystoupení pana senátora Jaroslava Palase a na pana senátora Vladimíra Drymla v tom, že zareaguji jako předseda ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, protože prosím, abyste si uvědomili, že ústavně-právní výbor není jednolitý celek, ale je složen z 10 členů. A pro jistotu vám zopakuji, že čtyři z nás jsme hlasovali pro kandidaturu, tedy pro schválení pana kandidáta Dr. Miloslava Výborného, jako soudce Ústavního soudu České republiky. To je totiž pro upřesnění, protože tady neustále slyším, že ústavně-právní výbor nedoporučuje. Prosím, podívejte se na výsledky hlasování.

Jinak bych chtěl říci k dotazu pana senátora Jaroslava Doubravy – před chvilkou vystoupil pan kandidát Dr. Miloslav Výborný a podle mého názoru zareagoval naprosto uspokojivě.

Dovolím si poslední poznámku ještě. My jsme totiž nezatleskali vystoupení pana Dr. Ludvíka Davida, protože byl jako první a v Senátu se netleská, tak asi jsme byli na rozpacích. Jestli dovolíte, já mu tímto za vás tleskám, protože vystoupení bylo vysoce právnicky erudované a lidské. Děkuji i vám. (Potlesk.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Víte, že je zde návrh ústavně-právního výboru a výboru petičního pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, aby se o žádosti o vyslovení souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu hlasovalo tajně. Podle § 71 odstavec 2 jednacího řádu Senátu musíme tento návrh odhlasovat. Když dovolíte, svolám všechny ke hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro hlasovat tajně o ústavních soudcích, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 7 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

V této chvíli uděluji slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Tomáši Kladívkovi, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Senát před malou chvílí rozhodl, že o žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudců Ústavního soudu bude hlasovat, stejně jako v minulosti, tajně. Proto si vás nyní dovolím seznámit se způsobem, jak volba bude probíhat. Před vstupem do Prezidentského salonku obdržíte po podpisu prezenční listiny obálku, jejímž obsahem budou čtyři barevně odlišené hlasovací lístky. Konkrétně tedy žlutý hlasovací lístek s pořadovým číslem 1. a se jménem JUDr. Kateřina Šimáčková, zelený hlasovací lístek s pořadovým číslem 1. a se jménem JUDr. Ludvík David bílý hlasovací lístek s pořadovým číslem 1. se jménem JUDr. Pavel Rychetský a modrý hlasovací lístek s pořadovým číslem 1. a s jménem JUDr. Miloslav Výborný.

Souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu vyjádříte zvlášť pro každého zvlášť z kandidátů na příslušném hlasovacím lístků, a to zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, nesouhlas pak přeškrtnutím pořadového čísla před jeho jménem na příslušném hlasovacím lístku. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 buď zakroužkováno nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný, než mnou zmíněný způsob úpravy, bude znamenat, že hlasovací lístek bude vyhodnocen jako neplatný. Je to naprosto stejný způsob volby, který jsme zvolili při své poslední volbě zhruba před měsícem. Takže pokud nejsou připomínky k tomuto návrhu, tak bychom mohli, paní místopředsedkyně, rozhodnout o tom, že bychom přerušili schůzi. Dobu na vydávání hlasovacích lístků bychom určili na 20 minut a poté by byla patnáctiminutová lhůta na vyhodnocení hlasování, to znamená navrhuji, aby se schůze přerušila na dobu zhruba 35 minut.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, děkuji. Vážený pane předsedo volební komise, respektuji váš návrh. Přerušuji tedy jednání této schůze pro volbu soudců Ústavního soudu do 11.35 hodin. Bude stačit?

Senátor Tomáš Kladívko:  11.35 – já bych navrhl, že vydávání hlasovacích lístků začne v 11.00, potrvá do 11.20. A v 11.35 bychom předložili výsledky hlasování pléna.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, přerušuji tuto schůzi do 11.35 hodin.

(Jednání přerušeno v 10.57 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.35 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat v našem programu po přestávce, která byla na volby ústavních soudců. Vidím tady předsedu volební komise pana senátora Tomáše Kladívka a požádal bych ho, aby nás seznámil s výsledky. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenování soudců ÚS konaného dne 20. června 2013.

Dr. Kateřina Šimáčková, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro Dr. Kateřinu Šimáčkovou bylo odevzdáno 59 platných hlasů.

V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním Dr. Kateřiny Šimáčkové soudcem ÚS. Já bych jí tímto chtěl poblahopřát.

Dr. Ludvík David, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Ludvíka Davida bylo odevzdáno 67 platných hlasovacích lístků.

V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním Dr. Ludvíka Davida soudcem ÚS. Rovněž bych mu chtěl poblahopřát.

Dr. Pavel Rychetský, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Pavla Rychetského bylo odevzdáno 62 platných hlasů.

V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním Dr. Pavla Rychetského soudcem ÚS. Rovněž jemu bych chtěl poblahopřát.

Dr. Miloslav Výborný, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Miloslava Výborného bylo odevzdáno 36 platných hlasů.

V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním Dr. Miloslava Výborného soudcem ÚS.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Děkuji i za práci volební komise. Blahopřeji zvoleným a myslím, že i ti, co byli nezvoleni, nedopadli tak špatně.

Tím jsme projednali tento bod a můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho jednání. Chtěl bych upozornit, že teď do polední přestávky bychom ještě projednali dva další body. Tím prvním bodem, kterým bychom teď zahájili, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 104

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 104. Návrh uvede pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého nyní žádám o slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce uvést vládní návrh zákona 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických výrobků. Cílem této právní úpravy je vytvoření základních podmínek pro zacházení s některými druhy pyrotechnických výrobků tak, aby například riziko ohrožení života, zdraví a majetku bylo minimální. Pyrotechnické výrobky se budou muset skladovat a prodávat v souladu s bezpečnostním označením na pyrotechnickém výrobku a návodem k použití. K zákonu bude vydáváno nařízení vlády, kterým se stanoví způsob skladování a také množství pyrotechnických výrobků, které lze umístit ve skladu nebo v provozovně. Kontrolou pro zacházení s pyrotechnickými výrobky bude pověřena Česká obchodní inspekce.

Předmětná novela obsahuje také odstranění výkladové nejednoznačnosti v oblasti ověřování expanzních přístrojů určených výhradně pro průmyslové či technické účely.

Datum nabytí účinnosti tohoto zákona je stanoveno 15. dnem ode dne jeho vyhlášení.

VHZD, který návrh zákona projednal, jej doporučil schválit ve znění, ve kterém vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 104/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Záměrem předkládaného návrhu je vytvořit zákonný základ pro efektivní fungování a vynucování nařízení vlády, kterým mají být upraveny technické a bezpečnostní požadavky na zacházení s pyrotechnickými výrobky. Stávající vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992, o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, je podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z důvodu ztráty zákonného zmocnění neúčinná.

V důsledku této skutečnosti se proto může stát, že nebudou moci postihovat subjekty, které porušují tento zákon při skladování některých pyrotechnických výrobků. Proto do tohoto nového zákona, a jak říkal i pan ministr, všechno, co obsahuje, tak tady se výslovně stanoví, že povinnosti se nevztahují na výrobu pyrotechnických předmětů, při které se uplatňuje režim výbušnin a kterou upravuje zákon č. 61/1968 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.

V tomto zákoně se ukládají povinnosti všem podnikajícím subjektům při nakládání s pyrotechnickými výrobky, co všechno mají dodržet, jaké technické a bezpečnostní požadavky, a tím aby bylo ochráněno zdraví našich obyvatel. Definuje se zde i základní nakládání s pyrotechnickými výrobky, kterým se rozumí přeprava, skladování, prodej, ničení, zneškodňování a různé formy využívání.

Z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti prodeje u některých kategorií pyrotechniky je vyloučen jejich prodej v prodejních stáncích.

Kontrolou plnění těchto povinností u prodejců byla pověřena Česká obchodní inspekce, která má svoje krajské inspektoráty v dostatečném rozsahu. Při správním deliktu, který je větší, může udělit pokutu až 5 milionů Kč.

Tímto zákonem se zabýval náš VHZD a přijal následující usnesení:

Výbor

I. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určil mě zpravodajem

III. Pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím ani neregistruji, tudíž otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude vystupovat. Pan zpravodaj? (Nikoliv.) Máme tudíž jediný návrh na hlasování, který vyšel z garančního výboru, tím je návrh na schválení tohoto návrhu zákona.

Nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebný počet – kvórum pro přijetí návrhu je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a tento bod končím.

Dalším bodem, který máme na programu na projednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 100

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 100. Návrh neuvede tak, jak bylo původně předpokládáno ministr zemědělství Petr Bendl, ale zastoupí ho ministr pan Kuba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych za kolegu Bendla si vám dovolil okomentovat návrh zákona, kterým se mění zákon 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Myslím, že změna je poměrně racionální, neměla by být podle mého zásadně pro vás problematická. Cílem návrhu je nalezení reálného opatření k posílení příjmové stránky státního rozpočtu. Za tímto účelem návrh zákona umožňuje zakladateli státních podniků zřídit další fond státních podniků, to je fond zakladatele, ze kterého se následně mohou se souhlasem vlády převádět volné finanční zdroje státního podniku do příjmů státního rozpočtu. Nutnost schválení předloženého návrhu je v podstatě v této chvíli dána aktuální potřebou posílení rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství, a to hlavně v souvislosti s odstraňováním povodňových škod. Na základě rozhodnutí zakladatele bude státní podnik do fondu zakladatele poukazovat každoročně příděly, které jsou z vytvořeného zisku. Dále může do fondu zakladatele přidělit prostředky, které jsou alokované v nerozděleném zisku z minulých let a v ostatních fondech podniku mimo rezervní a fond kulturních a sociálních potřeb.

Pravidla tvorby a užití fondu zakladatele budou stanovena ve statutu státního podniku. Prostředky bude možné využít pouze po předchozím souhlasu vlády, k posílení státního rozpočtu, převést do rozpočtu státních fondů nebo uvolnit pro krytí odůvodněných potřeb podniku tak, aby byla vyloučena případná rizika pro podnik.

Při zpracování analýzy byl v resortu Ministerstva zemědělství ČR identifikován v této chvíli jediný státní podnik s definovanými volnými prostředky, u kterého je v současné době uvažováno o zřízení tohoto fondu zakladatele. Tím podnikem jsou Lesy ČR. Návrh zákona je však ucelenou právní úpravou, která zahrnuje i ostatní státní podniky a lze tedy předpokládat eventuální možné zapojení i dalších resortů.

Dne 19. 6. návrh projednal senátní VHZD, který k němu nepřijal žádné pozměňovací návrhy a doporučil jej schválit ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. V návaznosti na toto doporučení si dovoluji vás požádat o schválení zákona ve znění zákona předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 100/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych poznamenal to, že to, co tady uvedl pan ministr, je v kontextu s naším názorem výboru, je v kontextu s mým názorem. Chci doplnit to, že tento návrh, který předložila vláda, je poměrně starý. Stalo se tak už 22. srpna 2012 s tím, že bylo usilováno o to, aby tento zákon, který je – budu mluvit o sektoru, resortu zemědělství – pro nás velmi důležitý, byl schválen v prvním čtení. Dopadlo to tak, že se to teprve teď dotahuje. Já tady nebudu otrocky číst všechny časové peripetie. Jenom bych se omezil na podstatu věci. Ta je taková, že základní motivací deváté novely zákona o státním podniku je naplnit požadavek programového prohlášení vlády, nalézt zdroje k posílení příjmové stránky státního rozpočtu, a to konkrétně z volných finančních zdrojů státních podniků bez navýšení administrativních nákladů. Podstata úpravy spočívá v tom, že do § 19 odst. 1 zákona byl začleněn jako další fond jmenovitě zřizovaný státním podnikem, tzv. fond zakladatele, který však není zřizován povinně, ale pouze v případě, rozhodne-li tak zakladatel.

O užití prostředků ve fondu zakladatele rozhoduje zakladatel dle pravidel uvedených ve statutu. Je tam nový § 15 písm. k) a § 19 odst. 4 zákona. Užití prostředků je zákonem limitováno. Prostředky lze převést buď do státního rozpočtu nebo rozpočtu státních fondů zřízených k provádění činností podle jiných právních předpisů, například je lze převést Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, který administruje drtivou část prostředků, které jdou do zemědělství. Popřípadě mohou být uvolněny pro krytí odůvodněných potřeb samotného státního podniku. Je třeba zdůraznit, že jakékoliv rozhodnutí zakladatele o užití těchto prostředků fondu vyžaduje předchozí souhlas vlády.

Návrh novely nevyvolá žádné vyšší náklady na státní správu, podnikatelské subjekty či státní rozpočet. Předpokládají se dva převody volných finančních prostředků ročně. Může to být prostě použito a nemusí.

Pozitivním přínosem je předpokládaný transfer finančních prostředků do příjmů státního rozpočtu pro roky 2013 a 2014, a to v částce 4 miliardy Kč ročně.

Důvodová zpráva k tomuto zákonu, která uváděla jednu miliardu Kč pro rok 2012 – to už je pasé.

Důvodová zpráva uvádí, že v současné době existuje 25 ekonomicky aktivních státních podniků. Na základě vyjádření ČSÚ je dle metodiky ESA 95 transfer finančních prostředků realizovaný na základě předkládané novely zákona o státním podniku k vládnímu deficitu a dluhu neutrální.

Tolik zpravodajská zpráva. Já k tomu ještě doplňuji, že v minulosti se pravidelně, v podstatě rok co rok, posiloval rozpočet kapitoly Ministerstva zemědělství. Dělo se tak vždy na základě novely zákona o pozemkovém fondu, který dneska už neexistuje, protože je sloučen s pozemkovým úřadem, a vždycky k tomu musela být novela zákona. Podstatné je, že se rok co rok dorovnává rozpočet Ministerstva zemědělství. Stalo se to zvyklostí. Rozpočet je vždy nedostatečný a počítá se s tím, že – v tomto případě jsem uváděl příklad pozemkového fondu, rok co rok jsou tam příjmy, v tomto případě z prodejů státního majetku a z výnosů z nájmu státního majetku, v tomto případě by se zapojil státní podnik Lesy ČR, kde volné zdroje jsou. Včera jsme to projednali na VHZD. Podpořili jsme to a já bych doporučil, aby Senát tuto novelu, nebo návrh zákona, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, přijal.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, otevírám tudíž obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit. Pan zpravodaj? Také ne. Takže budeme hlasovat o návrhu na schválení tak, jak byl předložen z garančního výboru.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 32:

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 9 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Předpokládám, pane senátore Velebo, že se nehlásíte. (Souhlas.)

Tím jsme vyčerpali program našeho dopoledního jednání. Děkuji, pane ministře. Budeme pokračovat po polední přestávce, kterou vyhlašují do 13.15 hodin. Opakuji, budeme pokračovat ve 13.15 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.58 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.18 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, náš odpolední program pokračuje. O slovo se hlásí předseda klubu Starostové a Ostravak pan senátor Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mám procedurální návrh. Prosím o půlhodinovou přestávku na jednání klubu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Přerušuji schůzi a sejdeme se za třicet minut, tedy ve 13.50 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.19 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.50 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, dobré odpoledne. Pojďme, prosím, do svých lavic, začínáme náš odpolední program. A vidím, že se stále hlásí pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore, seznamte nás s vaším požadavkem.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych navrhl následující úpravu programu:

Za bod č. 4, který budeme nyní projednávat, navrhuji, aby byl zařazen bod č. 7, což je senátní tisk č. 103. Oba návrhy se týkají České národní banky.

Dále bych navrhoval, abychom vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky pana Miroslava Singera na našem jednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. O obou návrzích budeme hlasovat.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu zařadit senátní tisk č. 103, bod č. 7 za senátní tisk č. 112, bod č. 4.

Zahajuji hlasování o změně pořadí senátních tisků tak, jak nám návrh přednesl pan senátor Jiří Bis. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28.

Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní budeme hlasovat o účasti guvernéra České národní banky pana Miroslava Singera na naší schůzi.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, můžeme nyní zahájit náš odpolední program. Vítám pana ministra financí Miroslava Kalouska.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 112

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 112. Návrh uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl návrh zákona, který jsme připravili jako ministerstvo financí ve společné kompetenci s Českou národní bankou. (Velký hluk v Jednací sále.)

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Jeho cílem je odstranění některých nekompatibilit zákona s evropskou legislativou, které jsou opakovaně kritizovány v konvergenčních zprávách Evropské komise a Evropské centrální banky. Dochází také k bližšímu vymezení úlohy České národní banky při péči o finanční stabilitu.

Z hlediska systematiky zákona se vhodněji zakotvuje a upřesňuje role České národní banky při péči o bezpečnost, stabilitu a rozvoj platebních a vypořádacích systémů plynoucích ze statutu evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Dochází také ke zpřesnění právní úpravy týkající se výkaznictví a statistiky. Jakkoliv je to velmi nudná agenda, pokládám ji za nesmírně důležitou, protože takový stát, který má věrohodné výkaznictví, může počítat s důvěrou těch, kteří v něm chtějí podnikat nebo s ním chtějí cokoliv finančně a ekonomicky mít.

Návrhem zákona se také legislativně vyjasňuje - a stalo se to předmětem diskuse, jak jsem informován, na ústavně-právním výboru. Při té příležitosti dovolte, abych poděkoval za diskusi, která proběhla na výborech – otázka nakládání s majetkem České národní banky, včetně devizových rezerv.

Tady mi, prosím, dovolte, abych se nad tím mírně pozastavil a sdělil vám svůj názor a podpořil původní návrh, který přišel ze Sněmovny a dovolil si ve své úctě nepodpořit návrh ústavně-právního výboru.

Je všeobecně známo, že nejenom do našeho právního řádu, ale především k makroekonomické stabilitě neodmyslitelně patří nutnost nezávislosti České národní banky a jakéhosi jejího jistého neustálého sporu, byť doufám, že jsme s panem guvernérem přátelé, jakéhosi neustálého sporu s ministerstvem financí, neboť každá tato instituce je odpovědná za něco jiného. Ministerstvo financí, potažmo vláda je odpovědná za finanční a hospodářskou politiku, Česká národní banka je odpovědná za měnovou politiku. A dovolím si konstatovat, že devizové rezervy slouží pouze a jedině měnové politice a bylo by nejenom herezí, ale bylo by strašným nebezpečím, kde opravdu nikdo nikoho nenapadlo, žádnou vládu v minulosti, ale díváme se také do budoucnosti, sáhnout na devizové rezervy pro jiný účel, než pro realizaci měnové politiky, ke kterým je oprávněna pouze a jedině Česká národní banka.

Dovoluji si podotknout, že tomu tak bylo vždy. Dosavadní praxe od roku 1992 odpovídá tomu, co teď je napsáno v tomto zákonu. Akorát, že původní zákon je do té míry jaksi nejasně napsán, že umožňuje několikerý výklad, a skutečně dochází k výkladovým sporům.

A já jsem tuto diskusi zahájil ještě s panem guvernérem Tůmou, pak se to trochu přerušilo a dokončili jsme to touto novelou zákona, kdy budiž tedy zákonem jednoznačně řečeno, že devizové rezervy jsou majetkem České národní banky. V dosavadní praxi se vůbec nic nezmění, jenom do budoucna si vytvoříme jistou pojistku. Jsem přesvědčen, že teď tady nikdo takový nesedí, ale budoucnost může přinést různé politické reprezentace a ty mohou mít různé nápady a mohou mít různou touhu v okamžiku náhlé nutnosti sáhnout na devizové rezervy a použít je pro účely finanční politiky vlády nebo pro účely plnění jejich mezinárodních právních závazků, či pro cokoliv jiného, pro co se prostě devizové rezervy používat nesmějí a nemají.

A já vás proto velmi prosím v zájmu stability budoucnosti, abychom při respektu ke všem argumentům ústavně-právního výboru tento návrh nepodpořili a abychom to ponechali v původním znění.

V rozpravě mě možná doplní pan guvernér. Děkuji ještě jednou za rozpravu a prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 112/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Eliška Wagnerová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 112/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Myslím, že pan ministr velice dobře vysvětlil podstatu novely tohoto zákona. Proto mi dovolte jenom velice stručně shrnout to nejpodstatnější.

Novela, kterou nyní projednáváme, má několik hlavních ambicí. Za prvé napravit nesoulad s právem Evropské unie, postavit najisto otázku majetku České národní banky, zpřesnit některé otázky spojené s fungováním Bankovní rady a členstvím v ní, provést úpravu v souvislosti s opuštěním institutu opatření České národní banky, upřesnit správní delikty a správní řízení.

Předmětem novelizace jsou i jiné změny optimalizující normativní text, zlepšena má být systematika zákona.

Myslím si, že toto je to nejdůležitější.

A ještě bych ráda jenom připomenula, že v rámci legislativního procesu tento návrh byl v Poslanecké sněmovně přijat bez pozměňovacích návrhů.

A poslední větu: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se i vy posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Eliška Wagnerová. Je tomu tak. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pokud jde o obsah zákona, tak ten byl dostatečně rekapitulovaný a nemá význam se k němu vracet, jakož i si myslím, že pokud jde o samotný legislativní proces v Poslanecké sněmovně, nebyly na něm shledány také žádné vady.

Ústavně-právní výbor se skutečně zaměřil toliko na otázku postavení České národní banky a potom hlavně v souvislosti s tím na vlastnictví majetku, který náleží České národní bance, právě včetně hmotných rezerv.

Tento zákon to říká explicitně, že tento majetek bude ve vlastnictví České národní banky, zatímco původní a dosud platná úprava říká, že majetek je prostě státu a Česká národní banka ho má ve správě.

No, my jsme se nad tím v ústavně-právním výboru zamýšleli a dospěli jsme k závěru, že nelze přes všechny argumenty, které byly vzneseny ze strany zástupce předkladatele, které jistě byly zajímavé atd., nelze odhlížet od toho, v jakém ústavním kontextu Česká národní banka u nás je posazena. Ten se prostě nějakým způsobem odlišuje řekněme od postavení i jiných bank nebo institucí, které plní obdobné funkce někde v zahraničí.

Vzpomeňte také, že i Ústavní soud se zabýval v minulosti sice úplně jinou otázkou, ale přesto šlo o Českou národní banku, a on ji tehdy charakterizoval jako orgán svého druhu, nezávislý orgán svého druhu. Já se domnívám, a ústavně-právní výbor přisvědčil, že je to vlastně jakýsi nezávislý správní orgán svého druhu, který samozřejmě musí být nezávislý. Ale nedomnívám se, že jenom vlastně majetková samostatnost a nezávislost je schopna to zaručovat. Uvědomte si, že máme orgány, které jsou naprosto státní, kde opravdu o tom není sebemenších pochyb, od soudnictví, od soudů jako takových, včetně Ústavního soudu. A jsou to státní orgány a přitom je potřeba jejich nezávislosti. Je také samozřejmě daná. To se tedy nedá jaksi přímočaře spojovat jenom s tím, že to vlastnictví je nebo není.

Ústavně-právní výbor proto přijal jakýsi pozměňovací návrh, ale s tím vystoupím až v rozpravě podrobné. A jenom zkonstatuji, jaké výbor přijal usnesení.

Ve svém usnesení, které přijal, konstatoval, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, máte je ostatně jistě také na lavicích. Dále určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Elišku Wagnerovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Jinými slovy, já vás prosím, pokud tedy seznáte, že tento pozměňovací návrh je smysluplný, abyste propustili věc do podrobné rozpravy, abychom se dostali k tomuto pozměňovacímu návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, navrhujete zamítnout původní návrh zákona?

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ne, vrátit s pozměňovacím návrhem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Děkuji vám. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, děkuji.

Otevírám nyní obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Pan guvernér České národní banky Miroslav Singer. Pane guvernére, prosím, máte slovo.

Miroslav Singer:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Především vám děkuji za možnost zde vystoupit. Vážím si toho a děkuji vám i za to přehození bodů tak, aby se naše témata dostala k sobě, vážím si toho ještě víc.

Dovolte mi, abych v návaznosti na slova pana ministra jenom dodal, že máte před sebou první ucelenou novelu zákona o České národní bance. Posledních 10 let jsme prováděli vždycky jenom dílčí novely.

Jsou tam dvě věci, které jsou principiálně nové. První je odpovědnost České národní banky za účelem finanční stability vytvářet makroobezřetnostní politiku. Tento pojem je nový. Rád bych se krátce pokusil objasnit či naznačit jeho smysl.

Makroobezřetnostní politika je jednou z politik v oblasti centrálních bankovnictví, která s krizí, kterou teď zažíváme ve většině vyspělého světa, nabývá na důležitosti. Mnohem hůře se definuje pozitivně než negativně. V tom smyslu je trošičku jako dobrá výchova. Také se ne špatně definuje dobrá výchova potomků, ale zato je velmi dobře vidět, když schází. A makroobezřetnostní politika je také nejlépe vidět, když chyběla, ať už se to týká situací zemí, jako je Španělsko, Irsko nebo Řecko. Nicméně cílem této politiky je zachovat stabilitu finančního systému.

Za tím účelem se mění i institucionální zakotvení této politiky v Evropě. Já jsem členem Evropské rady pro systémová rizika, která vznikla v roce 2011. Návrh těchto změn reflektuje de facto realitu vývoje toho, co v Evropě mají dělat centrální banky. Dovolím si v této souvislosti také poznamenat, že ani vztah mezi námi a Senátem v tomto smyslu by neměl doznat žádnou změnu. Nadále vám budeme předkládat každoroční zprávu o výkonu dohledu, která samozřejmě s touto politikou úzce souvisí.

Za druhé bych se rád vyjádřil k pozměňovacím návrhům, předkládaným ústavně-právním výborem Senátu, takže k legislativní úpravě majetkoprávního postavení České národní banky v zákoně. Záměrně zdůrazňuji slovo "úpravě", nikoliv změně. Ve shodě s panem ministrem vás ujišťuji, že v tuto chvíli z hlediska účetního, faktického, právního, třeba i vyjádřeného schvalováním naší zprávy o hospodaření druhou komorou Parlamentu. Každým rokem se nic nemění na tom, že se chováme k devizovým rezervám nezávisle odděleně od státu a s odbornou péčí, jako s vlastním majetkem. A podotýkám, že podstatnou část tohoto majetku jsme si svým nakládáním vytvořili.

Touto novelou se tento stav pouze staví najisto i v legislativním vyjádření. Proč? Nejsem právníkem. Dovolím si ale říci, že centrální banky, dokonce ani tato centrální banka – to se mi zdá – nebýti měněno tím zákonem, protože nejsou často vůbec správním orgánem státu. Je řada centrálních bank, které prostě vůbec nejsou správním orgánem státu i v Evropě, ale za to mají devizové rezervy, se kterými nakládají. Protože devizové rezervy jsou nezbytnou podmínkou fungování volně směnitelné měny, pokud – dodám – pokud není měnou rezervní, což je případ třeba v Evropě; Anglie, která sice teoreticky nějaké devizové rezervy má, ona ve skutečnosti žádné nemá a nepotřebuje prostě proto, že je měnou rezervní. Každý libru rád přijme. Nebo Spojených států, nebo Japonska.

V tomto smyslu si také dovolím připomenout, že dalším bodem je státní záruka. Státní záruka by měla asi stěží smysl, kdyby devizové rezervy byly majetkem státu. V tuto chvíli již existuje několik smluv mezi námi a státem, nebo existovalo, které tu věc prakticky řešily, ať už šlo o kompenzaci za ušlé výnosy v případě, že jsme v souvislosti s doporučením z předchozích let svěřili část rezerv do správy fondu nebo v podobných situacích.

Poslední moje poznámka je, že z praktického hlediska, jak jsem říkal, se nic nezmění. Jediná věc, která by se mohla změnit v případě, že bude zpochybněno to, že jsou to naše rezervy ve smyslu vlastnickém, je potenciálně reziduální, ale existující riziko v případě arbitráží. Majetek centrálních bank je na základě mezinárodních smluv prostě chráněn více než obecný majetek státu, podobně jako kulturní dědictví, obrazy a podobné věci, na což narážíme. V případě, že by došlo k nějaké negaci tohoto úzu, například vaším vyjádřením, nemohu neříci, že takové riziko, které je reziduální, velmi malé, ale za to velmi drahé, by se tím mohlo zvýšit. Mějte, prosím i toto v úvaze, když budete rozhodovat o tom, co dále uděláte s tímto zákonem.

Zároveň mi dovolte proto vyjádřit přesvědčení, že návrh novely zákona o České národní bance bude schválen ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za vaši pozornost a doufám, že jsem vás moc nezdržel.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkujeme za váš příspěvek. Do diskuse se hlásí pan senátor Jan Hajda. Pane senátore, pokračujte v rozpravě.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednával tento návrh zákona včera. Chtěl bych říci, že minulý týden vzhledem k významným událostem vyšlo i několik důležitých ekonomických zpráv a jedna, která si myslím, že je pro nás v této složité situaci potěšující je to, že ČNB vydala prohlášení, že české banky jsou v dobré kondici, že jsou odolné krizi. Myslím si, že tak, jak to zde uvedl pan guvernér, podporou tohoto zákona tak, jak to udělal hospodářský výbor, aby na rezervy ČNB si nemohl v arbitráži nikdo sáhnout, podpoříme stabilitu bankovního sektoru. Já bych vás žádal, abyste podpořili závěr hospodářského výboru schválit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dívám se, jestli se do rozpravy někdo hlásí. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra, pana navrhovatele, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Pane ministře, chcete se k rozpravě vyjádřit? Nechcete, dobře. Takže se ptám, zda si přeje ještě vystoupit paní Eliška Wagnerová. Nechcete, dobře, děkuji vám. Takže prosím zpravodajku garančního výboru, aby se vyjádřila k rozpravě.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Jen velice krátce. V rozpravě vystoupil pan guvernér a podpořil návrh, který zde předkládá ministerstvo financí, podobně jako předložil hospodářský výbor. To je asi vše, co bych k rozpravě řekla.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a ruce nahoru.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 49, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli, děkuji zpravodajům a pokračujeme v odpoledním programu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o poskytnutí státní záruky České republiky na zajištění půjčky České národní banky pro Mezinárodní měnový fond

Tisk č. 103

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 103. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vláda v lednu minulého roku rozhodla, že ČNB vyhoví částečně požadavku Evropské rady a po boku dalších vlád poskytne půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu. V okamžiku takového rozhodnutí existují dvě možnosti – buď v onom objemu vydat dluhopisy, zvýšit dluh, zvýšit nároky na dluhovou službu a takto vypůjčené peníze, protože vlastní likviditu nemáme, takto vypůjčené peníze půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu. Druhá varianta, výrazně levnější a úspornější, požádat ČNB, skutečně požádat, tady nelze nic jiného než neslušně poprosit bankovní radu, zda by neschválila operaci, že příslušná částka v dané výši bude deponována ČNB z jejích devizových rezerv na účet MMF. ČNB samozřejmě své devizové rezervy má deponovány na trhu za určitých podmínek, pokud část z nich deponuje nikoliv u běžné finanční instituce, ale k MMF, tak to pro ni znamená jedinou ztrátu, a sice tu, že MMF úročí méně půjčky, které jsou jí poskytnuty v rámci mezinárodní spolupráce, než úročí běžný trh. Tento rozdíl se vláda zavázala ČNB kompenzovat. Vzhledem k tomu, že teď veškeré úroky jsou víceméně hodně dole, tak to není dramatický výdaj pro státní rozpočet, ale především je to mnohem šetrnější operace než jednorázová emise dluhopisů.

Česká národní banka, musím říci, že to nebylo úplně jednoduché, Česká národní banka, neboli bankovní rada, protože o tom rozhoduje bankovní rada, tak na bankovní radě, kde jsem tedy jménem vlády o tuto spolupráci žádal, tak bankovní rada, je férové říci, že bankovní rada jako poradní orgán vlády tuto půjčku vládě nedoporučila, a nemohu říci, že hlasování bankovní rady bylo jednomyslné. Přesto však většinou hlasů bankovní rada souhlasila s touto operací, nicméně za předpokladu, že už se jedná o druhou půjčku a že v takovém okamžiku ČNB bude mít příliš velkou expozici u jednoho věřitele a že zde už tento přístup by mohl narážet na ustanovení příslušných paragrafů o péči řádného hospodáře, řekla, že poskytne tuto půjčku MMF jedině za předpokladu, že Česká republika vystaví za tuto půjčku záruku. Budiž řečeno, kdyby zkrachoval MMF a přestal být schopen plnit své závazky vůči věřitelům, potom státní rozpočet by byl povinen zaplatit tyto pohledávky za Mezinárodním měnovým fondem České národní bance jako řadový ručitel.

Vláda pokládala tento požadavek za fér, neboť samozřejmě bankovní rada se neřídí pouze zákonem o České národní bance, ale vztahuje se na ni i zákon o bankách a ustanovení o péči řádného hospodáře a požadavek byl zcela legitimní, záruku od České republiky, záruku ze státního rozpočtu podle rozpočtových pravidel nelze vystavit jiným způsobem než zákonem, a protože je to mimořádná mezinárodně politická priorita ČR a protože tento způsob je mnohem šetrnější, než bez spolupráce s ČNB, dovoluji si vás požádat o schválení tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto bodu tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 103/1. Zpravodajem výboru byl pan senátor Jiří Bis, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři. Poskytnutí státní záruky, jak řekl pan ministr, umožňuje § 73 zákona 218/200 Sb., to jsou rozpočtová pravidla, a to pouze zvláštním zákonem. V současné době jsou státní zárukou zajištěny úvěry a emise dluhopisů, které slouží zejména k financování silniční a železniční infrastruktury. Celkový objem dosud nesplacených státních záruk je ve výši 186,4 mld. korun se splatností do roku 2022. Zákonem navrhovaná záruka je na částku ve výši 2,53 mld. eur, tedy zhruba něco přes 60 mld. korun, která se skládá ze současné půjčky ve výši 1,5 mld. eur a půjčky, kterou Česká národní banka poskytla MMF v roce 2009 ve výši 1,03 mld. eur. Smlouvu o půjčce mezi ČNB a MMF je možné prodlužovat o další jednoletá období za předpokladu, že celková doba trvání nepřekročí 4 roky. Vzhledem k nemožnosti exaktního stanovení data konečné splatnosti půjček se navrhuje omezit dobu platnosti záruky odkazem na splatnost všech čerpaných prostředků podle obou smluv mezi Českou národní bankou a Mezinárodním měnovým fondem.

Samotné vystavení nové státní záruky nemá zásadní přímý dopad na veřejné rozpočty, není však rozpočtově neutrální. Poskytnuté půjčky budou mít přímý dopad na výdaje státního rozpočtu s ohledem na kompenzace požadované Českou národní bankou, náklady ušlé příležitosti, transakční náklady, náklady na zajištění kurzového rizika. Na kompenzaci za již poskytnutou půjčku, to je ta jedna miliarda a něco eur v letech 2010 a 2011 bylo vyplaceno 47 milionů korun. K výraznému zatížení výdajové stránky rozpočtu by také došlo v případě, že by MMF půjčku České národní banky nesplatil a záruka bude ve prospěch České národní banky realizovaná z prostředků státního rozpočtu. Je nutno připomenout, že taková skutečnost v celé historii MMF dosud nenastala.

Česká národní banka v rámci své poradní funkce vůči vládě nedoporučila druhou půjčku poskytnout a svůj souhlas podmínila státní zárukou a sjednáním kompenzační dohody s ministerstvem financí. Půjčka se dle České národní banky projeví ve změně měnové struktury rezerv České národní banky a ve snížení jejich likvidity a přinese koncentraci rezerv České národní banky v jedné instituci. Ovšem je nutné zdůraznit, že poskytnutí půjčky Mezinárodního měnového fondu ve výši 1,5 mld. korun je zahraničně politikou české vlády a Českou republikou.

Vývoj pro hospodářství, zemědělství a dopravu svým 93. usnesením po úvodním slově zástupce předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí a po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodaje výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, zaznamenávejte další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji.

Takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych se chtěl zeptat, protože tady bylo řečeno, že půjčka v roce 2009 nebyla splacena a je rok 2013 – půjčka byla pravděpodobně na dva nebo na čtyři roky.

Jak dlouho se ještě bude prodlužovat ta první půjčka?

Za druhé – jaký je předpoklad, že bude úrokována druhá půjčka a na jak dlouho bude uzavřena?

Rád bych se zeptal pana guvernéra zde přítomného. Jaké byly důvody k tomu, že tam docházelo k rozporům týkajícím se právě problémů kolem druhé půjčky? Jestli to bylo proto, že první půjčka je prakticky nedobytná, nebo jestli to bylo tím, že by to ohrozilo hospodaření České národní banky? Nebo - co vedlo k těm důvodům?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan guvernér České národní banky. Prosím, pane guvernére, máte slovo.

Miroslav Singer:  Opět – vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Zkusím jít k věci. V prvé řadě struktura těchto půjček je složitější. Jsou to půjčky na pět let, které mohou být čerpány, ale zase ještě v rámci nějakého období v jednotlivých tranžích, takže v tuto chvíli nelze říci, že by ani první půjčka byla splatná – zatím – teď nechci mluvit zpaměti, myslím si, že je vyčerpána, ale určitě má ještě daleko do splatnosti. To je první věc. Čili z toho hlediska my jsme neměli pochyby o splatnosti – o bonitě té půjčky jako takové. Ale úplně jednoduše: My máme odpovědnost za náš majetek včetně devizových rezerv bez ohledu na to, jaký mají statut.

V době rozhodování mohla expozice ČNB při uzavření smlouvy o půjčky a všech ostatních smlouvách, z nichž si fond z nás může stahovat likviditu, dosáhnout až 21 % neboli jedné pětiny velikosti devizových rezerv. Protože pro nás je euro základní transakční měnou a je i transakční měnou půjček, de facto by se jednalo o potenciální odliv likvidity během krátkého času v objemu přesahujícím polovinu našeho eurového portfolia. To nám připadlo poměrně hodně.

V současné době mimochodem potenciální expozice dosahuje něco pod pětinu a jedná se o potenciální objem likvidity v objemu přesahujícím lehce jednu třetinu eurového portfolia, tak jak nám rezervy narůstají.

Naše základní obava byla obava z toho, že i za kvalitním dlužníkem, kterým MMF nepochybně je, není zvykem mít expozici na úrovni jedné pětiny portfolia a potenciální jedné poloviny či jedné třetiny té měny, které se týká. Není to tedy o bonitě. Je to skutečně o expozici, je to o řádné správě majetku.

Dovolím si – ve světle předchozího projednávání – poznamenat, že tuto úvahu bychom museli vést i v situaci, kdy by šlo o majetek cizí, který máme řádně spravovat. Takovouto úvahu musí vést každý, kdo chce majetek řádně spravovat.

Na druhou stranu, ačkoliv jsme poskytnutí půjčky nedoporučili na základě toho, o čem jsem právě mluvil, vzali jsme samozřejmě při svém rozhodování příslib – po vystavení bonitní záruky – v úvahu. Bonitní záruka není ani formální ve smyslu toho, že stát by nebyl schopen za běžných situací svému závazku dostát a není ani výjimečná v Evropě. Je řada našich kolegů, kteří půjčky MMF řeší podobným způsobem v podstatě už jako automat.

Souhlas samozřejmě Poslanecké sněmovny; a posléze Parlamentu, s vládním návrhem zákona považujeme i za vyjádření priorit zahraniční politiky ČR. Musím říct za bankovní radu, že nemáme žádnou ambici tyto priority ovlivňovat nebo spoluvytvářet jinak než jako poradní orgán vlády.

V tomto smyslu si dovolím snad zodpovědět vaše otázky.

Dovolím si upřesnit jenom praktický stav věcí. Máme uzavřenou kompenzační dohodu na pokrytí finančních nákladů s MF. Finanční otázky – to je vaše otázka – budou nižší než u první smlouvy, protože v tuto chvíli úroky všeho jsou nízké. Jenom podotýkám, úroky, za které se půjčuje fondu jsou vždy nízké, nejenom ve výjimečných obdobích. V tuto chvíli náklady nebudou takové jako posledně, podle mého odhadu, nebo minimálně v tomto období, ale zase samozřejmě můžou narůst, jak se začnou normalizovat normální výnosy z finančních instrumentů.

S měnovým fondem jsme dokončili jednání o druhé bilaterální smlouvě čili o detailní dokumentaci půjčky. Výkonná rada fondu 23. 4. ji schválila. V tuto chvíli je smlouva podepsána jak mnou, a myslím, že minulý týden jsem měl na stole už navrácené dokumenty podepsané ředitelkou fondu paní Lagardeovou. To znamená, že potenciální čerpání této půjčky čeká de facto na schválení zákona o státní garanci, což je podmínka uvedená ve smluvní dokumentaci. V tom okamžiku se půjčka může čerpat.

Možná si dovolím poslední poznámku. Mluvilo se, když byla půjčka projednávána, o našem vztahu s fondem a o tom, že může být narušen. Půl roku poté, co jsme se takto s fondem dohodli na zhruba polovině žádané hodnoty, jsme uzavírali ve Vídni a s ministerstvem zahraničních věcí smlouvu o vzniku nové konstituence, což je skupina akcionářů fondu, kam se dostáváme poprvé od roku 1990 až na úroveň, kterou jsme měli naposledy, když jsme byli jednat, tuším, s 6 nebo 7 zeměmi fond zakládajícími, to znamená, že tam budeme mít vlastního výkonného ředitele po dobu 2 let během nejbližších asi 6 – 7 let, což je pozice, která je pro zemi naší velikosti a síly velice nestandardní. Troufnu si říct, je odrazem toho, že k žádnému narušení našich vztahů s fondem nedošlo. Neb jinak by se nám nepovedlo pro něco takového najít ani spojence ani fond. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane guvernére. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Nechce.) Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Bis:  Chtěl bych především poděkovat panu guvernérovi za velmi podrobné vysvětlení nuancí této smlouvy. Myslím, že žádný jiný dotaz nebyl a že můžeme přistoupit k tomu, abychom hlasovali o tom, co navrhl VHZD, to znamená – schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek, senátorů, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo.

Návrh zákona byl přijat. Končíme projednávání tohoto bodu.

(Vystřídáme se zde.)

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 114

Slovo má pan ministr financí Miroslav Kalousek.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte mi předložit v podstatě čistou transpoziční novelu, kterou zavedeme do našeho právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady z 16. listopadu 2011, které zpřísňují doplňkový dozor nad finančními subjekty ve finančním konglomerátu, tj. velká smečka, která loví pospolu, ať už se to jmenuje komerční banka anebo penzijní fond nebo pojišťovna.

Návrhem se především rozšiřuje okruh regulovaných osob, které podléhá doplňkovému dohledu nad finančními konglomeráty. Příslušným dohledovým orgánům nad finančním trhem se udělují nové pravomoci a nástroje pro tento doplňkový dohled a zavádí se některé nové, především informační, povinnosti pro dohlížené subjekty.

Dovolím si požádat o schválení. Lhůta k transpozici je stanovena na 10. června 2013. Není to velké zpoždění. Ale přesto bych byl velmi rád, pokud se do konce června tento zákon povede schválit a vyjde ve Sbírce zákonů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Garančním výborem byl VHZD. Usnesení má číslo 114/1. Zpravodajkou je paní senátorka Veronika Vrecionová, která má slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ještě jednou dobré odpoledne, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Marně hledám ve své zpravodajské zprávě, co bych k tomu dodala. Myslím si, že jde opravdu o typickou transpoziční novelu a pan ministr vysvětlil naprosto vše podstatné. Takže já si pouze dovolím přečíst doporučení VHZD, který Senátu Parlamentu ČR doporučuje schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto zákonem. Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím ji. Pak nemá cenu se ptát pana ministra ani zpravodaje, jestli se chtějí vyjádřit. Máme jediný návrh, to je schválit, po znělce o něm budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 14 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34. Pro 57, proti nikdo.

Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 98

Máme to jako tisk 98, a pan ministr financí Kalousek má opět slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, já se velmi omlouvám, že vás obtěžuji takovou marginálií. Nicméně tato marginálie není odstranitelná jinak, než novelou zákona. Věcně se jedná o to, že restituční zákon z roku 1990 zřídil zvláštní účet, na kterém oprávněné osoby, jejichž majetek jim byl během držení u zlodějů významně zhodnocen, neboť i takové případy byly, bohužel těch opačných bylo mnohem víc, tak to zhodnocení ony musely zaplatit. Majetek v původní hodnotě jim byl vrácen, a to zhodnocení musely zaplatit. To platily na zvláštní účet podle tohoto zákona. Z tohoto účtu se zase vyplácely jiné oprávněné osoby, které z různého důvodu nemohly být uspokojeny naturálním plnění, to znamená, dostaly finanční náhradu. Tato agenda je dneska už v podstatě mrtvá. Zákon sice platí, ale v praxi už se neprovádí. Zůstatek na tomto účtu je 180 milionů Kč, nelze použít jinak, než pro tyto účely, pokud neuděláme změnu zákona. To znamená, jsou na tom účtu umrtveny, byť to není nijak dramatická částka z pohledu státního rozpočtu, z ekonomického pohledu nedává žádný smysl mít někde mrtvé prostředky, inkasovat za ně velmi malé úroky a muset si půjčovat prostředky sice za také malé úroky, ale přece jenom větší, než které inkasují ty uložené. Takže bychom rádi tuto částku zapojili do řádných příjmů státního rozpočtu. Což nelze jinak než změnou zákona a o tuto změnu zákona vás prosím.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním a jediným výborem byl VHZD. Usnesení má číslo 98/1. Zpravodajem je pan senátor Jaromír Strnad, který má slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové. I v tomto případě si myslím, že nás pan ministr stručně obeznámil, co je důvodem této novely zákona. Dovolil bych si poznamenat, že ani naše legislativa neshledala žádné nedostatky v této novele. Proto bych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru – s 95. usnesením ze 13. schůze konané dne 19. června 2013 – k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Zdeňka Zajíčka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, pane kolego ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto normou. Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Jaromír Dryml se hlásí.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Důvod je prostý – nejsou peníze! Tak proto se musí vyprázdnit všechno!

Ale chtěl bych se zeptat na něco jiného. Pane ministře, víte, kolik ještě je nevyřízených soudních restitučních sporů, hlavně v zemědělství? A kolik to ještě bude stát milionů? Protože není pravda, že je všechno vyřízeno!

Když se 180 milionů zapojí do státního rozpočtu, jak se pak budou vyřizovat tyto případy?

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pan navrhovatel na přímou otázku odpoví. Děkuji, pane ministře, máte mikrofon.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Nevyřízené restituční soudní spory - zejména v zemědělství - se nevyřizují pomocí tohoto účtu. Takže to s tím nemá žádnou souvislost, pane senátore. Můžete být uklidněn.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan zpravodaj, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Máme jediný návrh – schválit, o tom budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 15 ukončeno. Registrováno 66, kvorum 34. Pro 56, proti nikdo, návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala dne 22. května 2013

Za předsedu vlády Petra Nečase nám to uvede ministr financí Miroslav Kalousek. Máte slovo, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, dovolte, abych v zastoupení pana předsedy vlády poskytl nejdříve informace k bodu číslo 16 – Informace vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady.

Rád bych ve stručnosti informoval o výsledcích květnového summitu ER, který se změřil především na dvě témata. Na energetiku a na spolupráci v oblasti daní s důrazem na boj proti daňovým podvodům. Pozice jsme velmi úzce koordinovali v rámci skupiny V4 a řadu věcí se společně podařilo prosadit. Pokud jde o energetickou část Evropské rady, pozornost se soustředila na následující klíčové okruhy: za prvé věcný trh s energií a propojení, za druhé usnadnění investic v oblasti energetiky, za třetí diverzifikace dodávek a za čtvrté ceny energií.

Během jednání Česká republika zdůraznila základní principy, na nichž musí unijní energetická politika stát – právo členských států na volbu svých energetických mixů, právo členských států plně využívat své vlastní zdroje a primární zodpovědnost členských států za zajištění bezpečnosti dodávek na svých územích. Na těchto principech musí spočívat další rozvoj evropské spolupráce v dané oblasti i v budoucnosti.

Dokončení vnitřního energetického trhu, především prostřednictvím co možná nejdůslednější implementace třetího energetického balíčku ve všech členských státech a odstranění zbývajících reálných překážek a hrozeb, jakými jsou například neplánované toky energie, je úkol, kterému musíme věnovat primární pozornost.

Text, jenž klade důraz na tato témata, se nám podařilo prosadit do závěrů Evropské rady.

Další významnou oblastí, které jsme při jednání věnovali značnou pozornost, je vytvoření stabilního investičního prostředí. Česká republika na jednání upozornila, že pokud EU hodlá preferovat obnovitelné zdroje energie, pak musí být vytvořeny předpoklady, aby prosazování obnovitelných zdrojů energie neohrozilo přenosové soustavy. V České republice se posléze tento výrazný akcent na vazbu mezi obnovitelnými zdroji a stabilitou přenosových soustav podařilo do závěrů podařilo doplnit.

Diskuse se následně dotkla také veřejné podpory v oblasti energetiky. Z hlediska České republiky je zásadní, že se podařilo udržet znění závěrů respektující princip otevřenosti pravidel veřejné podpory pro všechny nízkoemisní zdroje. Nediskriminační je třeba zajistit také na globální úrovni. V tomto směru bude důležité především jednání o klimaticko-energetickém rámci EU 2030. Diskuse o něm musí být realistická, musí být doprovázena uzavřením široké a právně závazné mezinárodní dohody. V každém případě je třeba zabránit tomu, aby nedošlo k opakování situace, kdy jednostranné závazky EU znevýhodní evropské firmy v celosvětové konkurenci.

V diskusi o daňových otázkách podpořila Česká republika boj proti daňovým podvodům a únikům. V kontextu úsilí o fiskální konsolidaci se jedná o důležitou prioritu, a to nejen fiskální, ale především společenskou a mravní V tomto ohledu je důležité synergicky využití nástrojů jak na vnitrostátní, tak na evropské a mezinárodní úrovni. Z hlediska České republiky byly dalšími prioritami, které se v závěrech odrazily, přijetí balíčku opatření proti podvodům v oblasti DPH a přijetí revidované směrnice o zdanění příjmů z úspor. Na mezinárodní úrovni by EU měla dále pokračovat v aktivitách směřujících k automatické výměně informací a měla by také zachovat vysokou míru koordinace postupu vůči multilaterálním iniciativám například k akčnímu plánu OECD.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Nejprve musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby byl tímto zpravodajem pan senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU. Předpokládám, že souhlasí. Moje otázka – má někdo jiný návrh. Není. Budeme o tomto návrhu na zpravodaje hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tohoto zpravodaje, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 16 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 48, proti nikdo. Návrh schválen.

Máte slovo, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr tady poměrně obšírně popsal průběh této Evropské rady, kterou lze považovat myslím za smysluplnou, přínosnou a hlavně ne kontroverzní. Zmínil tady hlavní body jednání. My jsme se květnovou Evropskou radou zabývali na včerejším zasedání výboru pro záležitosti EU, přijali jsme k tomu usnesení, které jsem si dovolil překlopit do návrhu usnesení pléna Senátu. Bylo vám to, každému, rozdáno v průběhu jednání na stůl, takže je zbytečné, abych jej zde předčítal.

Skutečně se velice významně toto jednání ER dotklo energetiky, a to myslím ve zcela pozitivním smyslu a zcela v intencích, jak k této problematice dlouhodobě přistupuje naše horní komora Parlamentu, takže to můžeme velice pozitivně přivítat.

Já vás tímto žádám o podporu návrhu usnesení ke květnovému zasedání ER, které je zcela v intencích včerejšího usnesení výboru pro záležitosti EU Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, květnová ER byla skutečně zajímavá. Zajímavá zejména v tom smyslu, že se hovořilo o energetice, která je bytostným zájmem každé členské země. Já bych své vystoupení otevřela otázkou na pana ministra, jak se vyvíjí představa na evropské úrovni o společném evropském energetickém prostoru. Vím, že debata na toto téma byla již před více než rokem. Tento projekt představil Jerzy Buzek, bývalý předseda Evropského parlamentu spolu s Evropskou komisí. Přiznávám, že další informace na toto téma nejsou, ale myslím si, že bychom je v ČR měli mít.

Dále bych chtěla upozornit a vyzdvihnout ze závěrů ER opatření na posílení investic zvláště na podporu rozvoje evropské technologické a průmyslové základny. Dále na další podporu úsilí v oblasti energetického výzkumu a vývoje technologií a využívání součinnosti s informačními a komunikačními technologiemi. A to zase prostřednictvím větší koordinace mezi členskými státy, mezi průmyslem a představou, že musí být vytvořena strategie pro výzkum a vývoj v oblasti energetiky.

Já jsem skutečně velmi ráda, že ČR prostřednictvím premiéra, který je účastníkem jednání ER, tyto závěry v tomto smyslu podpořil. Moje otázka ale je, jak budeme realizovat tyto závěry v ČR. Co naši vědci. Musím připomenout, že tak, jak je nastaveno v této chvíli hodnocení vědy a výzkumu, tak se potkáváme s tím, že spolupráce na evropské i světové úrovni, tedy ta zahraniční spolupráce, je ze strany státu v této chvíli spíš trestána než to, podporována. Ale to si myslím, že je za prvé špatně pro nás jako republiku, pro vědce, protože tím podvazujeme jejich tvůrčí činnost a jejich schopnost propojení, získávání nových vědomostí, nových známostí, a posouvat se skutečně do těch nejvyšších pater světové vědy. Ale také zamezujeme dalšímu rozvoji – dalšímu technologickému vývoji u nás v republice.

Když dovolíte, tak se zeptám ještě na jednu věc, respektive požádám pana ministra o podporu v jedné věci. Protože při debatě s panem ministrem Kubou jsme nebyli nijak úspěšní. Jde o to, v čem jsme zase v České republice naprosto špičkoví. My máme asi na páté příčce ve světě pracoviště, které je v Řeži u Prahy, které se zabývá výzkumem technologie týkající se solných reaktorů. Jsou to v podstatě jaderné reaktory čtvrté generace, nebo tři a půlté a čtvrté generace. To je skutečně světová špička. To je nová technologie, kde bychom mohli být velmi, a to nejen v oblasti vědy, ale poté návazně i ve vývoji nových technologií v oblasti zajištění energií.

Problém zde je jeden. Na spolupráci v této oblasti mají velký zájem Spojené státy americké. Byli jsme na jednání i v této věci s výborem pro životní prostředí asi před rokem. Od té doby marně usilujeme o to, aby se věci pohnuly. Aby byly zajištěny formální kroky tak, aby naši vědci mohli využít nabídky americké strany a výzkum posunout skutečně tak, aby šel do dalších technologických fází.

Nebudu v této chvíli vykládat, na čem to stojí. Ale řeknu jenom obecně, že problém je v české exekutivě.

Prosím pana ministra, zda by mohl tedy i tuto věci si vzít za svou a posunout. Protože se nejedná jenom o finance. Jedná se o technologický vývoj v ČR, z kterého můžeme velmi a velmi profitovat.

Závěrem bych chtěla jenom říci, že usnesení VEU podporuji. Myslím si, že je naprosto přesně zacílené v tom, co je důležité ve vztahu k závěrům minulé Evropské rady. Jenom bych opět apelovala na to, aby česká vláda, když už se k něčemu zaváže na evropské úrovni – a všechny závazky Evropské rady znamenají závazek pro všechny členské státy, které jsou účastníky jednání, tak abychom také tyto závěry dokázali v ČR realizovat. Myslím, že to může být prospěšné všem našim občanům.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Končím rozpravu. Prostor má pan ministr,

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Jenom velmi krátce. Paní místopředsedkyně, děkuji za důvěru, s kterou jste se na mě obrátila. Skutečně o tomto problému víme a snažíme se ho řešit s paní předsedkyní Úřadu pro jadernou bezpečnost. Nemyslím si, že ze strany pana ministra Kuby je tam jakákoliv neochota, protože problém se daleko víc než energetiky samotné, byť se to týká energetiky, týká majetkoprávních předpisů, které spadají do kompetence MF. Buďte ujištěná, že se tomu skutečně věnujeme. Budeme vás rádi průběžně informovat, jak se to vyvíjí.

Jenom nevím, jak si mám počít teď s těmi prioritami. Jsem samozřejmě poctěn důvěrou, s kterou se na mě obracíte – a budu se vám snažit vyhovět. Jenom teď nevím, jak to mám z hlediska priorit. Jestli má co nejdříve odejít, a udělat všechno pro to, aby byly rychle předčasné volby. Anebo mám udělat všechno pro to, aby vláda pokračovala a já se mohl věnovat tomuto problému.

Prosím o upřesnění (pobavení v Jednacím sále) – já se pokusím tomuto se přizpůsobit... Z hlediska vývoje energetického trhu v Evropě, prosím, skutečně přehledná prezentace by si vyžádala samostatný seminář; a pravděpodobně mnohem kompetentnějšího řečníka než jsem já. Pochopitelně, že ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu takový seminář uspořádáme. Teď to přesahuje nejenom vaše časové možnosti, ale především mé schopnosti.

Nicméně, pravda je, že hovořit dnes o energetickém trhu v Evropě, je složité. Spíš je na místě klást si otázku, zda vůbec existuje. Protože je problém odpovědět přesně na otázku, zda vůbec existuje se všemi svými deformacemi, kterými je doprovázen, tak největší problém, který v tuhle chvíli na energetickém trhu lze identifikovat, je skutečnost, že nikdo se neodváží investovat velké prostředky do nových zdrojů, protože při každé velké investici, a to jsou obrovské investice, tak při každé velké investici musí být investor schopen spočítat návratnost. A spočítat návratnost není-li nikdo schopen ani s velmi hrubou přesností, odhadnout vývoj cen energií v Evropě v příštích letech – je mimořádně složité.

Pokud byste se zeptala mě – jako ministra financí – tak bych identifikoval jako obrovské riziko vývoje energetického trhu v Evropě, že si teď nikdo netroufne investovat do nových zdrojů. Ale, berte to, prosím, jenom jako poznámku ve snaze vyhovět. Kompetentní řečníci na toto téma jsou určitě mnohem lepší než já. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Zpravodaj má nyní slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. V rozpravě vystoupila paní místopředsedkyně Senátu; soustředila se především na problematiku výzkumu a vývoje inovací technologického rozvoje v oblasti energetiky. Já jí chci – a všechny ostatní - svorně ujistit, že náš výbor věnuje této oblasti v úzké spolupráci s podvýborem pro energetiku velice pečlivou pozornost. V současné době je na cestě do Senátu dalších 5 evropských tisků, které se zabývají energetikou, přenosovými soustavami, problematikou obnovitelných zdrojů. Je to i ve vazbě na evergreen; mám teď na mysli klimatickou změnu. Úzce na tom spolupracujeme s VHZD a s podvýborem pro energetiku, s VUZP.

Věřím, a doufám, že vám předložíme komplexní materiál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Po znělce budeme hlasovat o usnesení, které máte všichni k dispozici a je z dílny našeho výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 17 ukončeno. Registrováno 62, kvorum 32. Pro 48, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Dalším bodem je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 27. - 28. června 2013

Opět premiéra zastoupí ministr financí Miroslav Kalousek.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dovolte mi vás seznámit s programem červnového summitu Evropské rady a s pozicemi, které Česká republika hodlá zastávat. Dosavadní návrh agendy se zaměřuje především na oblast hospodářské politiky a nezaměstnanost mladých.

Oblast hospodářské politiky zahrnuje 3 témata: Evropský semestr, implementaci Paktu pro růst a zaměstnanost a dokončení Hospodářské a měnové unie.

V případě Evropského semestru podporuje vláda provádění Evropského semestru v roce 2013. V zásadě souhlasí s textem uvedeným v návrhu závěrů Evropské unie. Staví se kriticky ke způsobu, jímž Evropská komise navrhuje 6 členským státům prodloužit lhůtu pro nápravu nadměrného schodku.

Obáváme se tady, že může dojít k neodůvodněnému rozdílnému zacházení mezi členskými státy; ne, že by to v minulosti bylo až tak neobvyklé ...

Dovolte mi stručný komentář druhého okruhu otázek, tedy implementace Paktu pro růst a zaměstnanost. Tady je hlavní prioritou zejména nezaměstnanost mladých. Je konstatováno, že je to významných problém mnoha členských států Evropské unie, které v některých zemích nabývá skutečně hrozivých rozměrů.

Tady lze očekávat diskusi o zavedení aktivačních opatření na pracovních trzích. Důležitým impulzem pro podporu zaměstnanosti mladých by mohla být např. opatření podporující mobilitu mladých pracovníků, ať už se jedná o posílení programu Eurem první zasedání anebo Erasmus pro všechny.

Česká republika podporuje implementaci paktu pro růst a zaměstnanost a uskutečnění všech iniciativ Evropské komise, jež podporují zaměstnanost mladých lidí.

Je nicméně zřejmé, že hlavní tíha úkolu vypořádat se s nezaměstnaností leží na bedrech členských států. Česká republika proto podporuje efektivnější využití dostupných fondů na tvorbu pracovních míst a již nyní využívá finanční prostředky strukturálních fondů, konkrétně Evropského sociálního fondu k podpoře zaměstnanosti mladých lidí.

Co se třetího okruhu otázek hospodářské politiky týče, tak právě červnová Evropská rada měla být klíčovým mezníkem při vyjednávání o dalším postupu při prohlubování spolupráce v rámci hospodářské a měnové unie. Česká republika dlouhodobě upozorňovala na potřebu důkladné diskuse v jednotlivých opatřeních. Proto také souhlasíme s tím, že se diskuse k jednotlivým návrhům oproti předpokládanému harmonogramu prodlouží minimálně do prosince 2013, pročež bude možné zohlednit zásadní připomínky.

Jako pravidelný účastník Rady ministrů financí ECOFIN, která projednává dominantní část agendy tohoto okruhu, tak si dovolím tvrdit, že toto prodloužení do konce roku 2013 zcela jistě nebude prodloužením posledním.

Navrhované závěry Evropské rady tedy nyní spíše shrnují zásadní pokrok dosažený jak v oblasti prohlubování unie, tak při budování tzv. bankovní unie. Celkově však nepřinášejí žádná zásadní překvapení či kontroverzi, protože ona kontroverzní nevydiskutovaná témata jsou prostě odložena na příští období.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. A nyní si určíme zpravodaje. Navrhuji, aby to byl opět předseda výboru pro záležitosti Evropské unie pan senátor Miroslav Krejča. Jiný návrh není.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 63, kvorum 33, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Slovo má náš zpravodaj pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Dámy a pánové, pan ministr v závěru popsal asi ten nejpodstatnější rys červnové Evropské rady. Při předchozích jednáních se očekávalo, že právě na červnové Radě dojde řekl bych k vytyčení jasných konkrétních cílů, stanovení určitého harmonogramu, přijmou se zásadní usnesení k problematice bankovní unie apod. Ale faktem je, že postupně to trošku vyprchalo a bude se opravdu jednat spíše o určitou rekapitulaci.

Dalším rysem, a to nepříjemným rysem, na který jsme již jako plénum Senátu upozorňovali v prosinci usnesením č. 25 je to, že důležité materiály, koncepční materiály, které se týkají jednání Evropské rady, jsou zasílány opravdu na poslední chvíli. Je velký problém se s nimi seznámit a vydiskutovat témata, která stojí za to o nich vést diskusi.

Pan ministr tady taktéž zmínil problematiku uplatnitelnosti nebo nezaměstnanosti mladých. I to je téma, ke kterému jsme jako Senát již přijímali stanovisko, a to v dubnu letošního roku svým usnesením č. 178. Shodou okolností na včerejším jednání našeho výboru jsme se opět zabývali jedním z evropských dokumentů, který se týká právě této problematiky, to znamená uplatnitelnost a zaměstnanost, resp. nezaměstnanost mladých, především mladých absolventů škol středních a vysokých.

Obdobně jako květnovou Evropskou radou jsme se červnovou Evropskou radou, která se uskuteční příští čtvrtek a pátek 27. a 28. června 2013, zabývali na včerejším jednání našeho výboru. Výbor k tomu přijal usnesení, které jsem si dovolil transformovat v návrh usnesení pléna Senátu. Bylo vám rozdáno na stůl a já vás tímto žádám o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu. Paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková má slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mám jenom tři poznámky k tomuto projednávanému bodu jednání.

Za prvé chci podpořit usnesení našeho evropského výboru, které si myslím, že je opět fundované, zasvěcené a je správně, abychom jako Senát Parlamentu ČR, jako horní komora Parlamentu, svá stanoviska jasně formulovali. Já mu za to děkuji.

Za druhé. Tak jako v předešlém bodě chci zdůraznit, a tentokrát ještě důrazněji, to, že závazky na evropské úrovni by neměly být ze strany členských států jenom deklarací. Jestliže se bavíme o zaměstnanosti mladých lidí, pak si myslím, že jako stát musíme udělat maximum toho, co udělat můžeme. A jestliže se tady k tomu naskýtá podpora z úrovně Evropské unie, tak je nezbytně nutné využít skutečně všechny prostředky, abychom nezaměstnanost mladých lidí snížili, abychom mladým lidem vytvořili podmínky pro jejich start do života.

Jako další bod v návrhu pořadu jednání červnové Evropské rady se zmiňuje nutnost včasného přijetí víceletého finančního rámce. My ale zde v České republice máme problém s tím současným finančním rámcem. Informace, které jsou, jsou docela alarmující. Bavíme se o stamiliónech, které nám někde chybějí, konkrétně třeba v oblasti vědy, ale přitom stamiliardy zůstávají v Bruselu.

A chtěla bych v tuto chvíli položit otázku panu ministrovi, jak odhaduje to, že dokážeme vyčerpat všechny alokované prostředky, které dojednány na úrovni Evropské unie byly. Připomínám, že to byla sociálně demokratická vláda, která dokázala dojednat největší podíl finančních prostředků z evropských fondů na hlavu v ČR. Ale, bohužel, informace jsou takové, že tyto finanční prostředky neumíme čerpat. A byla bych ráda, kdybychom ještě v čase, který nám zbývá, který není tak dlouhý, to napravili.

Další věc, o které jsem se chtěla zmínit, je to, co zřejmě bude také na programu červnové Evropské rady, a to je jednání o té tzv. Klausově výjimce. Připomenu, o co se jedná.

Víte, že když se jednalo o podpis Lisabonské smlouvy, Václav Klaus tehdy přesto, že obě komory Parlamentu ČR vydaly souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy, Václav Klaus odmítal doplnit podpisem a potvrdit ratifikaci této smlouvy.

V té době čekala na jeho podpis celá Evropská unie. Ústavní soud ČR vydal tehdy výrok, že Lisabonská smlouva je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Přesto Václav Klaus v podstatě tento podpis odmítal.

V situaci, kdy už skutečně nebylo zbytí a kdy i my jsme velmi tlačili na to, aby prezident konal tak, jak mu Ústava ukládá, si Václav Klaus dal jako podmínku svého podpisu to, že ČR přistoupí k protokolu č. 30, který znamená výjimku z hlavy IV. Listiny práv a svobod Evropské unie, mající název "Solidarita", což by znamenalo, že čeští občané by měli nižší sociální práva, než ostatní občané EU. Tato hlava IV. "Solidarita" – připomínám to pro pořádek – totiž hovořila o právu občana obrátit se k Evropskému soudu ve chvíli, kdy jsou poškozena jeho sociální práva.

Evropská rada dala tenkrát jakýsi příslib, že ano, že tuto žádost o výjimku projedná. Přikryl ji tenkrát premiér Fischer, protože prezident nemá podle Ústavy žádné právo něco takového si vymiňovat ve chvíli, kdy už jsou vydány souhlasy s ratifikací.

Tato výjimka byla projednávána. Tento požadavek byl projednáván jednak zde v Senátu Parlamentu ČR a my jsme opakovaně přijali usnesení, že tento požadavek odmítáme. Vyzvali jsme dokonce vládu ČR, aby od této výjimky odstoupila.

Evropský parlament také na toto téma jednal. Před 14 dny se usnesl a nedoporučil Evropské radě, aby tato výjimka byla zapracována. Nicméně Evropská rada zřejmě vnímá svůj závazek, který při jednání o Lisabonské smlouvě přece jenom dala a bude tato výjimka na pořadu dne Evropské rady.

Vykládám to tady takto do detailu proto, abych se opět prostřednictvím pana ministra obrátila na vládu ČR, připomněla usnesení Senátu Parlamentu ČR a požádala o to, aby vláda ČR na jednání Evropské rady od požadavku na zapracování této tzv. Klausovy výjimky odstoupila. Lze předpokládat podle usnesení, která zde v Senátu opakovaně byla přijata, že pokud Evropská rada zapracuje výjimku, dá souhlas a vypracuje příslušný dokument, přijde nám na stůl, abychom vydali souhlas s ratifikací, pak podle dosavadních usnesení Senátu zde v Senátu tento návrh bude zamítnut.

Myslím si, že by to bylo docela absurdní, domnívám se, že by to v Evropě nikdo moc nepochopil.

Apeluji znovu na pana ministra a jeho prostřednictvím na vládu ČR, aby přehodnotila svoji pozici a aby od požadavku tzv. Klausovy výjimky skutečně odstoupila.

Lisabonská smlouva i pro občany ČR v této chvíli platí bez výjimek. Nestalo se nic z toho, čím Václav Klaus strašil. Myslím si, že není skutečně žádoucí a byla by škoda, aby občané ČR měli nižší práva, než mají ostatní občané EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pan ministr má slovo, protože byl osloven. Pane ministře, skončila rozprava. Nemusíte se vyjadřovat.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Vy jste mi udělil slovo, pane místopředsedo, a já jsem celkem poslušný, i když jsem v demisi.

Ano, paní místopředsedkyně, já jsem si to pečlivě zaznamenal a panu předsedovi vlády v demisi to vyřídím, spolehněte se.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nyní má slovo pan zpravodaj, prosím.

Senátor Miroslav Krejča:  Dámy a pánové, budu také velmi stručný. Vystoupila zpravodajka a v rozpravě opět paní místopředsedkyně. Já i všichni členové našeho výboru, ale i pracovníci oddělení pro záležitosti Evropské unie si samozřejmě vážíme toho, že vyhodnotila náš návrh usnesení jako vyvážený. Snažíme se opravdu pečlivě zaměřit při jednáních výboru jak na proběhlou, tak na připravovanou Evropskou radu. Víte, že dříve nebylo zvykem, aby se tím výbor zabýval a dopředu bylo připraveno nějaké usnesení. Mám dojem, že se to skutečně osvědčilo a že to přispívá k rychlejšímu a jednoduššímu průběhu projednávání těchto bodů.

Červnovou Evropskou radou se budeme zabývat na jednání výboru 2. července 2013, to znamená, že pokud to bude zařazeno na schůzi Senátu 3. července nebo později, tak samozřejmě bude připraveno ze strany výboru pro záležitosti EU vyhodnocení červnového zasedání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Usnesení mají všichni k dispozici, po znělce o něm budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, tak jak bylo navrženo, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 51, proti nikdo. Návrh usnesení byl schválen.

Děkuji panu zpravodaji.

Jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse

Tisk EU č. K 011/09

Máme to jako tisky K 011/09 a K 011/09/01. Poprosil bych pana ministra financí Miroslava Kalouska, který zastupuje předsedu vlády Petra Nečase, aby promluvil.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Teď jsem se cítil jak zamlada na vojně v šifrovacím útvaru.

Pane místopředsedo, dovolte, abych konstatoval, že obě sdělení nejsou legislativní návrhy, jedná se o pouhé příspěvky do právě probíhajících intenzivních diskusí k prohloubení hospodářské a měnové unie.

Prvním z nich je nástroj pro konvergence a konkurenceschopnost. Cílem tohoto nástroje by podle komise mělo být posílení identifikace členských států se strukturálními reformami a zvýšení motivace k jejich přejímání skrze finanční podporu.

Myslím si, že blíže není třeba se tomu věnovat v okamžiku, kdy se jedná skutečně o sdělení, spíš odpovím na váš dotaz nebo to ponechám na zpravodaji, a přesunu se k druhému, podle mého názoru důležitějšímu sdělení, a to je ex anté koordinace hospodářských reforem, což je poměrně významná změna v dosavadní koordinaci, protože řadu let probíhalo v podstatě až konstatování neúspěchu, teď je snaha o koordinaci předtím, než ten problém nastane. Deklarovaným cílem je tedy předcházení možným negativním přeshraničním dopadům vnitrostranických – promiňte, prosím, noční stranické jednání, dopoledne na Policii České republiky, místo vnitrostátních jsem řekl vnitrostranický, moc se omlouvám – které mohou ovlivnit hladké fungování hospodářské a měnové unie. Měla by spočívat v hodnocení plánů zásadních národních hospodářských reforem na unijní úrovni před tím, než bude přijato konečné rozhodnutí o konkrétním opatření na úrovni členského státu.

Vývoj ohledně obou iniciativ se ubírá směrem, který vláda ČR od počátku prosazovala a který nám v zásadě vyhovuje.

Většina z členských států je již opatrnější k přijímání stále nových opatření, která často nejsou doprovázena ani dopadovou studií, ani ne příliš pečlivou analýzou, a myslíme si, že jakkoliv samozřejmě podporujeme snahu o zlepšení prostředí, myslíme si, že občasné pozastavení se reflexe a vyhodnocení existujících nástrojů, které byly přijaty teprve nedávno, že by se měla jejich účinnost nejprve vyhodnotit a teprve poté diskutovat o jejich změně, novelizaci, přístavbě či nadstavbě.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane ministře, teplo funguje, ale mám vnitřní pocit, že vy jste se teď vyjadřoval k dalšímu bodu, což je koordinace hospodářských reforem v Evropské unii, takže z vlastní vůle jste spojil navrhovatelskou zprávu obou materiálů. My to samozřejmě přijímáme a je to ku zrychlení našeho jednání, jestli s tím takhle souhlasíte.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já vám děkuji za velkorysost, a velmi se omlouvám, dámy a pánové.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Není potřeba, myslím, že téma je výrazně propojeno.

Výborem, který se zabýval tímto materiálem, byl výbor pro záležitosti Evropské unie. Tisk má č. K 011/09/02. Zpravodajkou je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, která má slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, pan ministr poměrně vystihl princip tohoto materiálu, a to z jednoho prostého důvodu, že se opravdu jedná o sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse. A takto k tomu přistupoval i výbor pro záležitosti EU. Ale chtěla bych říci, že přesto, že máte před sebou 104. usnesení z 11. schůze konané 30. dubna 2013, které má jednoduché usnesení, že doporučujeme Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Přesto, že se nejedná o právní normu, náš výbor se touto materií podrobně zabýval, a to z toho prostého důvodu, že je to právě všechno na začátku, kdy bychom měli vyprecizovat náš postoj k této věci a sdělit Evropské unii již na začátku případně své kladné vyjádření, ale zároveň také obavy.

Přestože máte toto usnesení včetně doporučení určitě před sebou, dovolila bych si ještě vypíchnout a doplnit pana ministra v několika bodech.

V podstatě se jedná o zahájení diskuse, kdy Evropská unie se snaží, a především Komise hledat dlouhodobé řešení současných ekonomických problémů a nalézt účinnější podobu hospodářské a měnové unie. Tyto dalekosáhlejší změny by však neměly být pod určitým tlakem právě probíhajících dopadů hospodářské krize, ale měly by vycházet z určité široké veřejné diskuse a v efektivním nastavení měnové unie v členských státech.

Pravdou je jedna věc, že i naše doporučení je velmi opatrné, protože nemáme veškeré podklady. Rovněž upozorňujeme např. v bodě 5, že jednotlivá opatření a jednotlivé návrhy chodí jednotlivým státům postupně, neuceleně, nemají komplexní podobu a nelze je tudíž v plné míře komplexně vyhodnotit a hlavně nelze předjímat dopad na vnitrostátní úroveň, včetně komunikace s veřejností apod., protože postrádáme vzájemnou provázanost jednotlivých opatření.

Na toto již náš výbor několikrát v jiných materiálech upozorňoval a soustavně je to v rámci doporučení Evropské unii zasíláno. Jsou na to sice reakce, nicméně pouze písemné, efekt jakoby takový se nám zatím nedostavil.

Především bych chtěla upozornit, že členové našeho výboru se sjednotili na jedné záležitosti, a to, že nelze pominout, byť budou jednotlivé hospodářské politiky členských států zavádět různé mechanismy, budou-li různé dopady na politiku hospodářskou a jinou v jednotlivých členských státech, nelze pominout kompetenci parlamentů vnitrostátních, protože jenom ty mají určitou odpovědnost vůči svým občanům, neboť v tomto případě Evropský parlament nenese politickou odpovědnost za hospodářskou situaci v členském státě.

V případě některých záležitostí bychom rádi upozornili právě v tomto sdělení, které doufám, že také podpoříte, na pravidla určitého vnitřního trhu. Je potřeba navázat na předpisy a právní normy, které již byly implementovány, a vzniká zde trošku obava o to, jestli vůbec je zde sledována vnitřní návaznost a propojenost jednotlivých právních předpisů a pravidel, které jsou připravovány, které byly již přijaty a případně, o kterých se uvažuje v jednotlivých členských státech zavádět, protože to, že tyto záležitosti chodí opravdu v postupných krocích, tak je velmi těžké se k tomu politicky vymezovat.

V obecné rovině Senát vítá toto sdělení komise a vítá i zahájení této diskuse v jednotlivých státech EU.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní zpravodajko, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže ji končím. A v této chvíli je zbytečné se ptát pana ministra, ale paní zpravodajka by nám měla říct, že budeme hlasovat o návrhu z výboru, který máme jako tisk č. K 011/09/02.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Ano, budeme hlasovat o usnesení výboru pro záležitosti EU v nezměněné podobě, tak jak jste jej obdrželi jako senátní tisk č. 011/09/02, včetně doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR, které je přílohou.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  O tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto doporučení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 20 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 37, proti dva. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Senátní tisky č. K 54/09 a K 55/09 - Koordinace hospodářských reforem v EU

Tisk EU č. K 054/09

Tisk EU č. K 055/09

Máme to jako tisky č. K 54/09, K 55/09, K 54/09/01 a K 55/09/01.

Pan ministr Kalousek v předchozím vystoupení spojil svoji předkladatelskou zprávu, takže bych poprosil opět zpravodajku výboru pro záležitosti EU, aby nám sdělila závěr, a paní senátorka Dagmar Zvěřinová má slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, v podstatě tyto dva tisky navazují postupně na předcházející materiál. Jedná se o senátní tisky č. K 054/9 a K 055/09, které projednal výbor pro záležitosti EU na své 12. schůzi konané 22. května 2013. Výbor přijal usnesení, které je doporučením ke schválení plénu Senátu s tím, že má ještě takovou přílohu, a je to doporučení Senátu – doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu České republiky ke Sdělení Komise, které je součástí usnesení.

Já bych chtěla říci, že právě v tomto doporučení vystihl výbor svůj postoj, a to je úsilí komise při hledání dlouhodobého řešení současných ekonomických problémů a nalezení účinnější podoby hospodářské měnové unie obecně podporovat. V každém případě určitě vítáme formy a veškerou diskusi, která tímto byla zahájena. Proto se nejedná o právní normu, kterou lze přijímat, ale v podstatě je to určité vyjádření naší vůle i zahájení diskuse.

Opět zde zdůrazňujeme zásadní a nezastupitelnou roli vnitrostátních parlamentů při demokratické kontrole hospodářské politiky vlády, schvalování státního rozpočtu a přijímání zákonů zavádějících hospodářské reformy, která musí být v případě posilování koordinace hospodářských politik členských států plně respektována. Koordinování, srovnávání a hodnocení významných hospodářských reforem členských států je určitě přínosné včetně zkoumání jednotlivých dopadů a je potřeba využít různých osvědčených postupů a z jednotlivých analýz potom vycházet.

Zároveň bychom rádi podotkli, že již zavedené nástroje lze plně využívat, případně doplňovat, aby nedocházelo k zdvojování jednotlivých dalších demokratických postupů, protože i toto není příliš vnímáno dobře a zbytečně jitří negativní postoje proti zaváděným reformám.

Dále je nutné upozornit na podobu zvažovaných nástrojů a především na působnost, zejména typu vnitrostátních reforem, na které by se to mohlo vztahovat. Metodou je zajišťování spravedlivých příspěvků, přidělování příspěvků z mechanismu solidarity jednotlivým členským státům v souvislosti s konkrétními reformami, vylučující nerovné zacházení s členskými státy, a to proto, že v tomto směru nejen v našem výboru, ale i mezi jednotlivými výbory v jiných členských státech z toho plynou obavy. A zároveň upozorňuji na to, aby bylo při zajišťování těchto mechanismů účelně vynaložené finanční příspěvky z mechanismu solidarity náležitě kontrolovány, ale dopředu by měly být vymezeny náklady, či investice, a toto všechno by mělo být jasně a transparentně posuzováno.

Doporučuji Senátu oba tisky v tomto usnesení schválit, a to včetně doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR, které bude zasláno do Evropské unie.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, já vám trošku nerozumím, protože my máme Senát Parlamentu České republiky - "římská I., II," - a vy mluvíte o dvou usneseních... Je jedno, ale vy jste řekla dvě, že bychom měli schvalovat.

Takže můžu brát, že Senát bude hlasovat o doporučení k vyjádření Senátu - Senát "římská I., II." atd.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Ano, ano, děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jen jeden materiál je to.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Jen jeden materiál včetně doporučení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jo, tak jasný. Hlásí se někdo do rozpravy, kterou otevírám? Končím ji, protože se nikdo nehlásí, a po znělce budeme hlasovat o návrhu, jak nám paní zpravodajka řekla.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 21 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 40, proti jeden.

Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministru financí Miroslavovi Kalouskovi, zpravodajům a hlásí se paní senátorka Miroslava Emmerová, Milada, pardon. Jak jsem u těch Miroslavů, omlouvám se, paní kolegyně.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, chtěla bych vás požádat, aby bod č. 17, senátní tisk č. 113, kterým se mění zákon č. 288/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví byl přesunut na projednávání na zítřejší dopoledne, první bod v pořadí. Prosím vás o souhlas s tímto opatřením.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jasné, já si teď neuvědomuji, ale ptám se Organizačního výboru, jestli nemáme zafixované ráno nějaké body. Nemáme, takže návrh je celkem jasný, já radši znělku, aby mi nebylo vyčítáno, že jsem vás nesezval.

Hlasujeme o změně programu bod č. 17, bude projednáván zítra jako první bod. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 22 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 38, proti nikdo, návrh byl schválen a my se teď u mikrofonu vystřídáme.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 99

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 99. Návrh uvede poslanec Jan Husák, kterého mezi námi vítám a žádám jej, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte, abych krátce uvedl tak zvaně malou novelu poštovního zákona. Jedná se o novelu zákona č. 29/2005 Sb., o poštovních službách a jak jsem již řekl, je to malá novela, která navazuje na velkou novelu liberalizačního zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem a je v účinnosti v minulém roce, respektive v účinnosti od 1. 1. letošního roku. V době, když se projednával tento zákon v té hlavní podobě, tak to by byl zákon, který řešil třetí fázi liberalizačních kroků v oblasti poštovních služeb. Víme dobře, že to byl zákon, který byl vnímán jako velice konfliktní a zůstávalo nám k vyřešení několik bodů, které jsme se snažili precizovat zde ve vašich výborech a v Senátu. Jednalo se o úpravy, které jsou předmětem této malé novely, kterou dnes předkládám a která bude předmětem vašeho hlasování. Tak, jak je pojata tato novela, tak je definována v podstatě přesně tak, jak jsme přišli společně s předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny do vašeho hospodářského výboru a je v podobě, kde jsme dosáhli konsenzu, který bohužel neprošel potom Senátem. Zákon byl vrácen do Poslanecké sněmovny a v Poslanecké sněmovně jsem dal veřejný příslib, že vzhledem k tomu, že zákon, který liberalizoval poštovní trh v poslední fázi, takže je tak důležitý, že jsem se zavázal, že předložím úpravy, které byly dohodnuty, jako poslaneckou novelu a tudíž jsem také učinil.

Víte dobře sami z průběhu projednávání, že i osud této novely nebyl jednoduchý a že trvalo poměrně dlouho, než prošla Poslaneckou sněmovnou a já bych teď sdělil tři základní body, kterých se týká. V první řadě v § 3 odstavec 2, písm. a) se stanovuje, aby minimální počet poštovních provozoven, držitele poštovní licence byl určen nařízením vlády na návrh nezávislého regulátora Českého telekomunikačního úřadu.

Druhý bod v § 34 je nový odstavec 10 a má za cíl zabránit zneužití poštovní sítě, držitele poštovní licence, tedy České pošty, před jeho zneužitím ostatními provozovateli poštovních služeb s tím, že budou mít povinnost označovat u nich podané poštovní zásilky.

Za třetí změna § 34 c) odstavec 6 obsahuje snížení limitu ročních výnosů provozovatelů poštovních služeb, kteří by měli eventuálně přispívat na úhradu případných čistých nákladů z 10 milionů korun tak, jak je nyní stanoveno, na 3 miliony korun, to z hlediska jejich osvobození od této povinnosti. Kompromisní výše ročních výnosů vychází z rovnováhy mezi mírou administrativní zátěže, smysluplné výše případné platby a možnosti případného obcházení předmětné povinnosti účelovým rozdělením na menší podnikatelské subjekty.

Chci zdůraznit, že kromě toho, že jsem předložil tuto novelu, tak jsem se zavázal, zejména komunálním politikům k tomu, že budu sledovat osud nejenom tohoto zákona a této malé novely, kterou dnes předkládám a žádám o jejich schválení v podobě tak, jak přišla do Senátu, ale že se budu věnovat této problematice i v oblasti prováděcích předpisů. Tak se i stalo a přizval jsem k těmto jednáním jak zejména zástupce Poslanecké sněmovny, tak že prováděcí vyhlášky, kromě opatření, které bylo v bodě 1, o stanovení počtu kvót, tak se podařilo dojednat to, co je podstatnější – kritéria, která jsem obsažena v prováděcí vyhlášce o dostupnosti pošt. Zmiňuji aspoň dva důležité body, a to, že se podařilo do těchto vyhlášek a ustanovení o tom, že poštovní služebny tam, kde jsou zřízeny, zůstanou i nadále v obcích, kde je k 1. 1. 2013 buď matriční nebo stavební úřad.Tak to ve vyhláškách opravdu je.

Svaz měst a obcí, společně s námi k tomu připojuje další opatření, které definuje k těmto opatřením ještě základní školy. Myslím si, že to je poměrně služná pojistka s touto zákonnou úpravou na to, aby nedocházelo ke zbytečnému nebo řekněme nepromyšlenému rušení pošt.

Další opatření, které se nám tam podařilo vsunout, je opatření, kdy je nositel poštovní licence povinen jednat se samosprávami o tom, pokud se rozhodne z nějaký relevantních důvodů služebnu zrušit. Tato povinnost předpokládá, že přinese příslušnému zastupitelstvu obce podklady o tom, například ekonomické podklady, proč je nutné tuto provozovnu rušit, případně je tam obrovský prostor na to, aby samospráva mohla jednat o tom, jakým způsobem, jaké podmínky vytvoří, aby poštovní služby byly poskytovány co nejdostupněji občanům. Například tím, že to bude formou služebny, například na informačním centru nebo v jiné provozovně, případně na obecním úřadě. Vím, že i tyto věci nesou určitá úskalí, ale je to opatření, které může problémy řešit.

Já vám děkuji za pozornost a žádám vás o propuštění této novely tak, jak přišla z Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 99/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Marta Bayerová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor hospodářský, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 99/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Velice dobře se mi poslouchala úvodní slova pana poslance Husáka, zvláště když z jeho úst zaznělo, že novela, týkající se liberalizace pošt, byla doplněna o pozměňovací návrh, který byl společným jak výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu, tak i výboru pro územní plánování. Proto si myslím, že pan poslanec to vysvětlil velice podrobně. Nebudu to již zdůrazňovat, chtěl bych pouze říci, že navrhované změny nemají žádný dopad na státní rozpočet, rozpočet krajů a obcí. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona je v souladu s předpisy Evropské unie i judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Náš výbor přijal k tomuto návrhu zákona dne 19. června usnesení a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou s tím, že určil zpravodaje k projednání na dnešní schůzi mne. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní Marta Bayerová. Ano, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, usnesení našeho výboru máte k dispozici, jak už náš pan předseda řekl, jako tisk č. 99/2.

Dovolím si opravdu jenom stručné konstatování. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve zněních pozdějších předpisů, projednal náš výbor dne 12. června na své 11. schůzi.

Po úvodním slově poslance Jana Husáka, zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě doporučujeme Senátu tento návrh schválit, ve znění Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. (Není tomu tak.)

Přistoupíme k obecné rozpravě. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zpravodaj nepotřebuji reagovat.

Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 23. Registrováno 62, kvorum 32. Pro návrh 44, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům. Projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 101

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 101. Návrh uvede opět pan poslanec Jan Husák, kterého žádám o jeho vystoupení. Prosím.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, chci poděkovat za předchozí hlasování. Zejména za příkladnou součinnost vašich obou výborů při dotváření tisku, který byl schválen.

Nyní předkládám tisk, který je obsažnější. Proběhla jednání ve 3 vašich výborech a v jedné komisi. Považuji za nutné vás požádat o trpělivost a vyslechnutí mého předložení zákona i vysvětlení věcí, které vysvětlení vyžadují poté, jak proběhlo jednání ve výborech.

Novelou zákona o elektronickou komunikacích máme ambici částečně řešit ochranu spotřebitele. Omezit nekalé praktiky při uzavírání smluv s operátory. Chceme dosáhnout větší vyváženosti smluvních vztahů mezi poskytovateli telekomunikačních služeb a zákazníky. Všichni máme zkušenost, že z této oblasti v naší zemi neexistuje tzv. "normální prostředí". Se zákazníky operátorů jsou domlouvány smlouvy např. v krátkém telefonickém rozhovoru, kde je zákazník nalákán na uzavření smlouvy několika tzv. "příznivými informacemi", a nejsou mu sdělena všechny úskalí a podmínky smluvního vztahu. Např. se stává, že ve dvouleté smlouvě platí výhodný tarif pouze první rok. Druhý rok musí zákazník platit mnohem vyšší cenu.

Přesně to vedlo k úvaze - stanovit povinnost poskytnout všechny informace, aby si zákazník měl čas uvědomit, k čemu se vlastně upsal. A měl možnost o tzv. výhodné smlouvy odstoupit. To jsou informace, které v telefonickém hovoru nikdo zákazníkovi nesdělil, a přesto ve smlouvě často jsou.

Při včerejších jednáních ve vašich výborech Senátu a v mediální komisi zazníval velmi razantně argument, že někteří z vás nechápou, proč máme zákazníka "vodit za ručičku", proč ho činit nesvéprávným v rozhodování o své smlouvě... Ano, souhlasím s vámi, že svoboda rozhodnutí, jakou smlouvu člověk uzavře, je konzervativní hodnotou. Ale platí to tehdy, pokud je sdělení o podmínkách smlouvy naprosto úplné, jasné a jednoznačné.

Tato novela si právě klade za cíl definovat minimální podmínky pro nastavení smluvního vztahu mezi zákazníkem a operátorem; a mezi virtuálním operátorem a operátorem, vlastníkem sítě.

Nový zákon řeší 4 nejčastější prohřešky mobilních operátorů.

1. Zamezuje poskytování neúplných informací o službách.

2. Upřesňuje podmínky automatického prodlužování smluv. Zdůrazňuji, nelze prodlužovat smlouvy automaticky – bez vědomí zákazníka.

3. Nastavuje kompromisní ujednání o smluvních pokutách, sankcích vůči zákazníkům, kteří termínovanou smlouvu chtějí ukončit předčasně.

4. Řeší pravidla jednání mezi vlastníky mobilních sítí a virtuálními operátory.

Zde předložená novela zákona je kompromisní úpravou vzniklou na podkladě původního návrhu předloženého do Poslanecké sněmovny a upraveného – a to zdůrazňuji – dle výhrad vlády, dle výhrad sněmovního hospodářského výboru a dle výhrad operátorů.

Tento kompromisní návrh byl pak kompletně projednán a odsouhlasen odborným pracovištěm ministerstva průmyslu a obchodu a ČTÚ.

Z uvedeného důvodu považuji tuto novelu za dostatečně vyváženou.

Nyní k nejdůležitějším detailům kompromisní předlohy.

K bodu 1 návrh – v § 63 odst. 1 písm. p) – původně navržená úprava zákazu smluvních pokut při ukončování smlouvy na dobu určitou, která je v praxi často ze strany operátorů praktikována, byla z návrhu vypuštěna.

Tato novela je kompromisem a snaží se řešit problematiku ukončování smluv, smluvních vztahů na dobu určitou s využitím již existující právní úpravy včetně výše úhrady nákladů v případě poskytnutí telekomunikačního koncového zařízení za zvýhodněných podmínek.

Maximální výše úhrady je v předložené novele omezena buď – za prvé – maximálně na jednu pětinu součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy nebo – za druhé – jednu pětinu součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajícího do konce sjednané doby trvání smlouvy.

Obdobnou právní úpravu nalezneme například ve Francii, kde tento systém je osvědčený, funguje a dlouhodobě napomáhá rovnému postavení zákazníků, operátorů.

Zároveň návrh reflektuje, jako je tomu v existující právní úpravě, nutnost vypořádat závazek i ve vztahu k poskytnutému zvýhodněnému zařízení, např. k mobilnímu telefonu.

Navržená právní úprava tak chrání obě smluvní strany, a to jak spotřebitele, tak i operátory. A to tak, aby ani jedna z těchto stran nebyla při ukončení smlouvy, ať už výpovědí nebo dohodou poškozena.

K bodu 2 návrhu v § 63 se doplňují nové odstavce 9 až 11. Navržený odstavec 9 řeší, jako tomu bylo v původním návrhu, uzavírání smluv s využitím prostředků komunikace na dálku, kdy je v praxi běžné, že např. při uzavření smlouvy po telefonu nedostane účastník k dispozici kompletní smluvní podmínky. Kompromis obsažený v této novele proti původnímu návrhu spočívá v tom, že za prvé smluvní podmínky je operátor povinen předat až následně po uskutečnění komunikace s účastníkem. Za druhé ode dne předání těchto smluvních podmínek běží účastníkovi lhůta 14 dnů k odstoupení od smlouvy v souladu s občanským zákoníkem. Dále je výslovně řečeno, že předání může být uskutečněno jak v elektronické, tak v listinné formě. V této novele je pro větší právní jistotu operátorů vysvětleno, že obě formy jsou možné. V případě návrhu úpravy odstavce 10 § 63, problematiky automatického prodlužování smluv, jsme zvolili cestu ochrany spotřebitele s tím, že návrh kompromisně nevylučuje obsažení možnosti automatického prodloužení smlouvy, což de facto předpokládá i § 63 odstavec písm. g) a h) zákona o elektronických komunikacích. S tím, že v období jednoho až tří měsíců přede dnem, kdy by k jejímu prodloužení mělo dojít, operátor upozorní účastníka na možnost a způsob, jak ukončit smlouvu a informuje ho způsobem, který si účastník zvolil pro zasílání vyúčtování. Tento způsob reflektuje způsob komunikace operátora s účastníkem v případě změny smlouvy, což je již v současné době obsaženo v § 63 odstavec 6 zákona o elektronických komunikacích. Je pak na účastníkovi, aby se zachoval spotřebitelsky obdobně a staral se o svá práva.

Novela zákona k ukončování smluv na dobu určitou, tedy odstavec 11 § 63, dává do souladu vypovídání smluv na dobu určitou se smlouvami na dobu neurčitou. S tím, že způsob výpovědi je obsažen ve smlouvě, a samozřejmě se zachovává princip vypořádání závazků přijatých při uzavírání smlouvy na dobu určitou. Naším cílem není poškozovat operátory, ale reagovat na běžné životní situace, které prakticky nastávají. Např. stěhování do jiné země. Nelze dle mého názoru požadovat po účastnících dodržování závazku, který jim v tomto případě již nic nepřináší. Zároveň je však samozřejmě nutné, aby se obě smluvní strany chovaly zodpovědně a svůj smluvní vztah ukončily řádně a za předem jasně stanovených podmínek.

Dovolte mi jednu poznámku. Všechny výše uvedené úpravy korespondují se zjištěními obsaženými v analýze smluv provedené ČTÚ. A nejen to. Navíc korespondují s navrhovanými opravnými opatřeními ČTÚ, která ČTÚ bude navrhovat. Tímto si dovoluji obhajovat i přechodná ustanovení, která rovněž byla předmětem polemiky ve všech výborech.

Teď k těmto přechodným ustanovením.

Doplňuje se přechodné ustanovení, které operátorům poskytuje dostatečný čas na úpravu jejich smluvních podmínek podle nových ustanovení navrhovaných v tomto návrhu zákona. S ohledem na dobu potřebnou pro úpravu smluvních podmínek a povinnosti operátorů o změně smluvních podmínek, měsíc před nabytím jejich účinnosti informovat účastníky, byla zvolena lhůta šesti měsíců. V žádném případě se nejedná o jakoukoli retroaktivitu. Novela se nedotýká již ukončených smluv. A že nelze ukončené smlouvy vztahovat znovu tímto zákonem do života.

Pravděpodobně zde zazní celá geneze tak, jak zazněla od zpravodajů v jednotlivých výborech. V rámci té geneze se bude opakovat, že tento zákon, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou, prošel vládou s připomínkami a doporučeními revidovat a zpřesnit formulace některých navrhovaných ustanovení. To jsme učinili, a to bylo předmětem pozměňovacího návrhu. A to, co bylo třeba upravit a revidovat, je dnes zapracováno v předloze, kterou máte před sebou. To se týká stejných opatření, když půjdeme v té genezi, jak co se týče závěrů hospodářského výboru, který nedoporučil původní znění ke schválení. Zase jsme hledali, jakým způsobem najít cestu, aby ten zákon byl průchozí. Všechna řešení, která byla vytýkána, jsme obsáhli do novely tak, jak ji máte před sebou. To se týká i některých výhrad operátorů co se týče vyváženosti těch smluvních vztahů a náhrad např. za koncová zařízení. Jak jsem již řekl, z uvedených důvodů proto považuji tuto předlohu za dostatečně vyváženou.

Nyní k projednávání návrhu zde v Senátu. Považuji za nutné se věnovat i této části, protože je velmi důležitá. Jak jsem uvedl, stanovisko vlády a výhrady ministerstva spravedlnosti či sněmovního hospodářského výboru jsou v rámci svého komplexního pozměňovacího návrhu předloženy a návrh byl upraven tak, aby nebyl v rozporu s těmito výtkami.

Souhlas s evropským právem – to byla další věc, která zaznívala ve výborech. Ve stanovisku vlády byl zmíněn jistý rozpor s úpravou EU. Avšak jak stanovisko Parlamentního institutu, tak i gestora zákona o elektronických komunikacích, ministerstva průmyslu a obchodu, je předložený návrh zákona plně v souladu s evropským regulačním rámcem pro elektronické komunikace.

Jestli dovolíte, k pozměňovacímu návrhu, který byl včera přijat ve vašem ÚPV.

Za prvé. Bohužel nemohu akceptovat pozměňovací návrh schválený ÚPV, který svou úpravou v § 63 odstavce 1 zúžil řešení výše vypořádání závazků při předčasném ukončení smlouvy na dobu určitou jen na spotřebitele. Zákon o elektronických komunikacích by v případě přijetí tohoto pozměňovacího návrhu netransponoval směrnici o univerzální službě, která povinné náležitosti smlouvy vztahuje na smlouvu mezi operátory a všemi účastníky, nejen spotřebiteli. Pozměňovací návrh, který není v souladu s právem EU. A znovu zdůrazňuji, je to velmi závažná věc, která by znamenala sankci pro ČR.

Za druhé. S čím dále není možné souhlasit, je stanovení neodůvodněné částky 300 korun jako limitu pro případný výpočet výše vypořádání závazků. Tento pozměňovací návrh by znevýhodnil jednu stranu smluvního vztahu v oblasti elektronických komunikací, což rovněž nelze.

Za třetí. Za nepochopení považuji ukládání povinnosti hradit náklady za výstavbu či úpravu sítě. Tento vztah přece musí řešit samostatné smlouvy a ne smlouva o poskytování služeb. V samostatné smlouvě ať si smluvní strany sjednají podmínky, které považují za vhodné. To nemá s poskytováním služeb, charakteru, který řeší tato novela, nic společného.

Za čtvrté. Povinnost např. poskytnout informaci o všech povinných náležitostech smlouvy nebo upozornit na blížící se vypršení smlouvy na dobu určitou umožní, aby účastníci v případě neplnění těchto povinností ze strany operátorů, mohli toto řešit nenákladně u Českého telekomunikačního úřadu, což je podstatně jednodušší než u soudu.

Ostatně toto žádá pro případ spotřebitelských sporů i evropská směrnice o univerzální službě. Pokud by to ze zákona o elektronických komunikacích vypadlo, zákon by odporoval právu EU.

Na výborech zazněly ještě další argumenty. Proč řešíme úpravy smluv speciálním zákonem. Pohybujeme se v oblasti a na trhu, který je regulován. Je to specifický trh, který je řízen samostatnou legislativou, což je vyžadováno – legislativou EU, k čemuž jsme se zavázali. Pokud by šlo o to, proč jsou tam kladeny požadavky, co má být ve smlouvě, prosím, to ukládá evropská směrnice, celou řadu těchto požadavků, které už dnes musí operátoři plnit, musí je ve smlouvách uvádět. To, co dnes touto úpravou řešíme, je naprosté minimum toho, co už dnes platí a musí být plněno.

Proč nejsou tyto definice v občanském zákoníku. Nemohou tam být, nabouraly by vůbec koncepci občanského zákoníku, protože to jsou tak specifické záležitosti, které právě proto jsou řešeny speciální normou.

Já bych chtěl požádat, abyste vzali v úvahu všechny argumenty, které zde zazněly. Mohu vás ujistit, že se této oblasti snažím věnovat co nejpečlivěji a hledáme cestu k tomu, abychom v tom prostředí, ve kterém žijeme, pokud se nechová, tak jak bychom si představovali, jak by mohlo, to je i věcí těch podnikatelů na straně operátorů – tak bychom to možná řešit nemuseli. Ale stav je obdobný, tak jak jste zde včera řešili problém nevyrovnaných, řekněme nevyvážených smluvních vztahů, které nazýváme hanlivě, já to nerad používám, ale aby mi bylo rozuměno, o čem mluvím, takzvaně šmejdit. Prosím vás, trh na elektronických komunikacích je trh, kde se pohybuje každý občan ČR. Dopadá to na každého občana, pokud jsou tam praktiky, které nejsou slučitelné s dobrými mravy. Určitě ten dopad je větší než u těch smluv, u kterých kritizujeme, že mají tři – čtyři stránky, že mají malé písmo. Smlouvy operátorů – když někdo říká, že nemáme vodit lidi za ručičku – ty smlouvy! Zkusili jste se podívat, jakým způsobem se vy, lidé, kteří pracujete s legislativou, dostanete ke skutečné podobě své smlouvy? Smlouva má šest až deset stran, celou řadu tam nelze vyčíst, odkazuje vás až na 17 souborů, které najdete někde na stránkách. Ty se průběžně mění. Prosím vás, uvědomme si, že toto není v lidských silách člověka, který pracuje s legislativou, natož člověka, který s legislativou není spojen. A často je osloven večer, v neděli u oběda, najednou řekne dvě slova do telefonu, dá souhlas a dojde mu nějaká smlouva, kterou podepíše a už se nemůže bránit.

Já vás moc žádám o to, abyste propustili tuto novelu, tak jak sem přišla z Poslanecké sněmovny. Beru si na sebe odpovědnost za to, že celou oblast nadále budu sledovat tak, aby každá věc, která by snad mohla způsobit něco nepatřičného, byla co nejrychleji řešena. Chci vám všem poděkovat za diskusi ve všech výborech. Pro mne byla velmi poučná. Včera ve výboru pro sdělovací prostředky jsem naslouchal hodinu věcem, které jste tam říkali. Věřte, že jsem je nebral na lehkou váhu. Ale vším tím jsme prošli, vše, co si myslíme, že je potřeba do této novely, jsme tam vložili. Já vám děkuji za vaši případnou důvěru a za hlasování ve prospěch tohoto zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 101/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Následně také návrh projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 101/3. Zpravodajkou je Daniela Filipiová, která zastoupí pana senátora Jiřího Oberfalzera. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 101/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterému předávám slovo. Prosím.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane předsedo, pane poslanče, vážené paní senátorky, páni senátoři, i přes velkou snahu Českého telekomunikačního úřadu ke zlepšení podmínek pro uživatele služeb elektronických komunikací, jsou i nadále neustálým tématem kritiky velkých poskytovatelů mobilních služeb zejména cena, kvalita technologie a nepružnost ve vyřizování požadavků klientů. Jde hlavně o poskytování nabídek nových, modernějších produktů a nabídka slev.

Zákon o elektronických komunikacích dává úřadu pravomoci, jak postupovat vůči velkým operátorům, ať již v přímém kontextu, tak například vstupem na trh menších operátorů, kteří by nabídli zajímavější ceny a produkty. Zaměřit se u velkých operátorů rovněž na konkrétnost nabídek co do rozsahu služby i ceny, aby měl uživatel jistotu, že zaplatil a užíval, co si objednal a že nebude docházet v průběhu smlouvy k jednostranným cenovým změnám.

Až letošní rok je ve znamení velkých slev u všech dominantních operátorů. Má tu samozřejmě i vliv vstup čtvrtého operátora a vstup nových virtuálních nebo drobných operátorů. Je to ale také výsledek, kdy si konečně poskytovatelé elektronických komunikací uvědomili třetinovou příjmovou hladinu ČR proti zemím EU, která jako jedna z příčin vyvolala geometrickou řadou rostoucí zadlužení uživatelů. Co se týká konkrétnosti nabídek co do obsahu a ceny, jednostranných změn a sankcí, na to reaguje nyní projednávaná poslanecká novela zákona o elektronických komunikacích.

Navržená předloha řeší zejména uzavírání smluv a jejich změnu s využitím přístupu na dálku, automatické prodlužování smluv bez vědomí zákazníka, sjednávání smluvních pokut při předčasném ukončení smluv uzavřených na dobu určitou. Další nedostatek spočívá v nekvalitní obsluze zákaznických linek, kdy poskytují pouze kusé informace o poskytovaných službách s cílem nalákat spotřebitele na zdánlivě výhodnou akci. Suma sumárum dá se konstatovat, že i tyto vlivy se podstatnou měrou podílejí na extrémním zadlužení uživatelů mobilních sítí. Je to otázka neznalosti smlouvy, podepisování smluv, kdy vlastně ani nevím, co jsem mnohdy podepsal. Ty dopady jsou opravdu takové, jak jsem už tady zmínil.

Pan poslanec vás již podrobně seznámil s obsahem novely zákona. Já si dovolím zmínit alespoň ty nejpodstatnější. Jde zejména o informační povinnost podnikatele poskytujícího služby elektronických komunikací při jakékoli změně smlouvy, za použití prostředku na dálku či automatickém prodloužení smlouvy. Ve smlouvě musí být vždy uvedena výše úhrady pro případ ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání.

Správní trestání se rozšiřuje o správní delikty a sankce související s porušením, resp. neplněním informačních povinností. Upravuje se povinnost operátora, který odmítá uzavřít smlouvu, informovat odmítnutého podnikatele o konkrétních důvodech, proč tak nemůže učinit a současně musí tyto informace poskytnout Českému telekomunikačnímu úřadu. Zachovává se oprávnění Českého telekomunikačního úřadu z vlastního podnětu – nebo z podnětu kterékoliv dotčené strany - do jednání podnikatelů o smlouvě o přístupu nebo o smlouvě o propojení, vést jednání k řešení situace.

Návrh zákona, jak již tady bylo řečeno, byl v Poslanecké sněmovně v prvém čtení přikázán hospodářskému výboru. Vláda projednala a posoudila návrh novely zákona o elektronických komunikacích s výhradami a pochybnostmi. Hospodářský výbor doporučil Poslanecké sněmovně návrh zákona zamítnout.

Ve druhém čtení byly předneseny pozměňovací návrhy poslancem Husákem, Doktorem a Šídlem, které v podstatě reagovaly na námitky vlády a hospodářského výboru.

Ve třetím čtení, poté, co Poslanecká sněmovna nepřijala usnesení hospodářského výboru na zamítnutí sněmovního tisku č. 836 a přijala pozměňovací návrhy přednesené poslancem Husákem a pozměňovací návrhy přednesené poslancem Šídlem, které se týkaly výčtu novel zákona, projednávanou předlohu zákona v hlasování č. 116 schválila 83 hlasy z přítomných 151 poslanců a 10 hlasy proti.

K předloze postoupené Senátu se vyjádřili zejména podnikatelé poskytující služby elektronických komunikací formou pozměňovacích návrhů, ve kterých navrhli například zacílení novely pouze na spotřebitele, vypuštění z informační povinnosti změny ve smlouvách u předplacených služeb, které jsou pro poskytovatele anonymní, informační povinnost vázat pouze na podstatné změny a v přechodném ustanovení pak změny v platnosti novely zákona.

Uvedené návrhy by však mimo jiné otevřely nová témata k diskusi, například kdo je či není spotřebitel. Například patří-li tam malý podnikatel či živnostník. Dále nakolik řeší uvedenou problematiku občanský zákoník či nerovnost postavení účastníků smluv s podnikateli v případě, že někteří mají uzavřenu smlouvu podle "staré" a někteří podle "nové" právní úpravy. Bez důkladné analýzy nebylo možné rovněž posoudit, nakolik náročná bude v praxi implementace této novely.

Řada připomínek bylo upozornění na katastrofickém dopady, ať už je to zvýšení administrativy při nemožnosti zjištění – při těch anonymních produktech – kam vůbec zaslat podmínky smlouvy apod.

Návrh zákona v podobě, jak byl Poslaneckou sněmovnou schválen a postoupen do Senátu, pokládá Ministerstvo průmyslu a obchodu za vyvážený pro obě strany smluvního vztahu. Totéž potvrdil i předseda ČTÚ na projednávání jednak výroční zprávy ČTÚ, jednak i na projednávání této novely ve VHZD.

Naše legislativa konstatuje, že novela, i přes právní podobu, která by mohla být ještě k diskusi, není v rozporu s ústavou, a její legislativní připomínky se spíš upozorňují na větší srozumitelnost u článku I bod 1, a možnost pochybností při aplikaci správních deliktů v článku I bod 8. Věřím, že prováděcí předpis bude na toto pamatovat.

Novela zákona je slučitelná s právem EU a její platnost nabývá účinnosti 15. dnem po dni jeho vyhlášení.

Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k aktuální a akutní potřebě stanovení nových přísnějších pravidel poskytování služby elektronických komunikací navrhuje VHZD plénu Senátu vyslovit souhlas návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano, pan senátor Miroslav Antl nyní bude hovořit.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedo Senátu PČR, vážené dámy, vážení pánové, pane poslanče, původně jsem vás chtěl pouze seznámit se strohým výrokem našeho usnesení č. 73 ze včerejšího dne, kdy vám doporučujeme vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, které najdete na druhé straně toho, co máte před sebou. Jinak zpravodajem určen Antl, pověřen tentýž coby předseda ÚPV Senátu PČR, aby zpravil předsedu Senátu o tom, jak jsme rozhodli.

Jenom pár poznámek, abych nemusel vystupovat v obecné rozpravě, protože pan poslanec ve svém emotivním vyjádření komentoval návrh, respektive doporučení ÚPV Senátu PČR, ač nejsme v podrobné rozpravě, ale jednací řád Senátu v tomto odlišný. Budu korektní, na rozdíl od něho, a řeknu, že z jeho vyjádření jsem pochopil, že různé instituce včetně ministerstva průmyslu a obchodu, ale musím spravedlivě dodat i z legislativního odboru Senátu PČR, nám říkají, že bychom měli schválit, to znamená odpovědnost je zřejmě jinde. Já jsem včera říkal, a říkám znovu, záměr je správný, ovšem náš návrh je poněkud odlišný. Byl tady komentován. Mně se zdá legislativně podezřelé, když někdo podává návrh na změnu zákona a pak vlastním návrhem komplexním pozměňovacím ho mění. Tam to zřejmě nebude legislativně v pořádku. Ale, prosím, pokud budeme v podrobné rozpravě, tak se k tomu vyjádřím blíže. Jinak odkazuji na výrok našeho usnesení a děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jenom uvádím, že zpravodaj, respektive předkladatel samozřejmě má právo zvolit rozsah a způsob uvedení zákona podle svého uvážení. Děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda paní senátorka Daniela Filipiová chce vystoupit za Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Ano, prosím, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedo. Já budu velmi krátká, nebudu mluvit už o obsahu této novely. Chci jenom říci, že komise pro sdělovací prostředky včera na svém jednání doporučila plénu Senátu schválit předloženou normu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji. Ještě jednou. Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Já bych chtěla tady říci jenom pár komentářů k tisku. Musím říct, že já ještě s kolegou Oberfalzerem, který je původně zpravodaj tohoto tisku, jsme byli proti tomuto tisku a navrhovali jsme na jednání komise zamítnutí této novely.

V úvodu bych chtěla říct jenom jednu věc, že si dovolím nesouhlasit s tvrzením pana předkladatele, že stanoviska spravedlnosti k tomuto tisku byla plně zapracována. Jinak chci říct, že předložený návrh dle nás představuje nepřiměřený zásah do soukromoprávních vztahů. Zejména navrhovaná kvazi ochrana zákazníka veřejně dostupných telekomunikačních služeb jde zcela nad rámec současné obecné úpravy ochrany spotřebitele pouze a právě pro jeden segment služeb, tedy telekomunikace. Současně se v mnoha ohledem míjí účinkem či dosahuje účinku zcela opačného.

Deklarovaným cílem novely je odstranění tzv. nekalých praktik mobilních operátorů vůči zákazníkům. V podstatě se ale jedná o nesystémový pokus o zásahy, které jsou nedomyšlené a ve svém důsledku poškodí samotné zákazníky a případné zájemce o vstup na trh elektronických komunikací. Nekalé praktiky mobilních operátorů vůči zákazníkům, tzv, účastníkům údajně spočívají ve sjednávání smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou, v automatickém prodlužování smluv a v nedostatečném poskytování ifńformací při uzavírání smlouvy prostřednictvím dálkového přístupu, což je internet nebo telefon.

Prostředkem proti tomu mají být údajně následující úpravy například § 63 odst. 1 písm. p), kterým se stanovuje maximální výše úhrady v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou na jednu pětinu smluvního závazku. K tomu chci dodat, že je zcela nejasné, jak předkladatel dospěl k částce jedna pětina při určování maximální výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání. Už z tohoto zlomku je však zjevné, že jedna ze stran dostane podstatně menší plnění o 80 %, než k jakému se druhá strana dobrovolně zavázala za účelem získání dodatečné výhody. Zároveň není jasné, proč má zákon upravovat takové detaily, jako přísně pouze v oblasti elektronických komunikací, a ne například v energetice, bankovnictví nebo oboru spotřebitelských půjček.

Navíc je nutné připomenout, že všichni poskytovatelé nabízejí služby jak se závazkem, tak i bez závazku a účastník má vždy možnost výběru. zda využije zvýhodněné nabídky na pořízení mobilního telefonu nebo zvýhodněného volání. Pokud souhlasí se závazkem, ten musí být ekonomicky vyvážen oprávněným očekáváním poskytovatele, že účastník bude služby využívat po určitou dobu. Pokud jedna strana na počátku využije výhodu, ale následně nedodrží své závazky, tedy předčasně vypoví smlouvu, měla by mít druhá strana právo na odpovídající kompenzaci.

K § 63 odst. 9 – povinnost poskytnout písemné informace o obsahu smlouvy před uzavřením smlouvy na dálku, chci říci následující. Není důvod, proč by měl zákon o elektronických komunikacích obsahovat specifickou úpravu ochrany spotřebitele při uzavírání smluv na dálku pouze pro odvětví elektronických komunikací. Ochrana spotřebitele je v tomto případě upravena občanským zákoníkem v souladu se směrnicemi EU a je dostatečná.

Opět by se tedy jednalo o skrytou nesystémovou novelu stávající zákonné úpravy platnou pouze pro jedno jediné odvětví.

Podobná diskriminační úprava je protiústavní a omezující podnikání.

A co se týče § 63 odst. 10 – zákaz automatického prodlužování smluv, resp. povinnost informovat o možnosti ukončení smlouvy, lze říci, že předchozí komentář, co jsem říkala k odst. 9, platí rovněž i k návrhu regulovat prodlužování čerpání výhod účastníky i na delší období právě a jen v oblasti elektronických komunikací, speciálně pro všechny účastníky, tedy i podnikatele. Opět není zřejmé, proč by měl v elektronických komunikacích platit jiný smluvní režim, než v jiných odvětvích. Ve skutečnosti již v současné době operátoři zpravidla o blížícím se termínu ukončení smlouvy zákazníky informují. Přijetím předloženého návrhu by pak mohlo dojít k absurdní situaci, kdy by v případě nereagování klienta na takové upozornění a současné nemožnosti automatického prodloužení smlouvy muselo dojít ze strany operátora k ukončení služby, např. k odpojení telefonu. Takovéto opatření má s ochranou spotřebitele skutečně pramálo společného.

Vzhledem k tomu, co jsem zde řekla, podávám návrh na zamítnutí předložené novely. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, zaznamenávám tento návrh. A dále je přihlášen pan senátor Petr Vícha, předseda klubu ČSSD.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Nečekejte ode mne odbornou diskusi na toto téma, neb nejsem odborníkem a jsem rád, že se mi ve ztrátách a nálezech podařilo sehnat starou Nokii a nemusím se učit nové.

Vzhledem k tomu, že jsou tři odlišné návrhy, požádám o pětiminutovou přestávku před hlasováním pro poradu klubu v tomto sále. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím.

A nyní se ptám navrhovatele, jestli se chce vyjádřit. Je tomu tak. Prosím, pane navrhovateli, máte slovo.

Poslanec Jan Husák:  Já bych jenom krátce zareagoval na paní senátorku. Vše, co zde zaznělo, jsem se snažil vysvětlit ve svém úvodním slově. Všechny argumenty byly v mém úvodním přednesu a vycházel jsem ze zkušenosti, kterou mám zde z projednávání.

To, co zde paní senátorka přednáší, zaznívá zejména v podstatě ve všech aspektech, které zde byly od Asociace provozovatelů mobilních sítí. Když je to pravda, proč to neprosadí tato asociace, aby to opravdu operátoři dělali. To je jenom takováto řečnická otázka.

A jinak, co se týče dalších bodů, byly všechny podle mého názoru vysvětleny.

Jednací řád Poslanecké sněmovny je opravdu trošičku odlišný a moc se omlouvám za to, že jsem komentoval i pozměňovací návrh, který ještě nezazněl v obecné rozpravě, a já jsem ho znal a znám z tisku a znám ho samozřejmě z jednání ústavně-právního výboru. Za toto nedopatření se moc omlouvám, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a táži se nejdříve zpravodaje pana senátora Miroslava Antla, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Přeje si vystoupit paní senátorka Filipiová za komisi? Také nepřeje. A slovo má nyní pan garanční zpravodaj.

Senátor Karel Korytář:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, jenom statistika. V rozpravě vystoupili dva senátoři, ve věci prakticky jeden senátor. Jenom rekapituluji: Garanční výbor navrhuje schválit návrh zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou, ústavně-právní výbor navrhuje pozměňovací návrh a Stálá komise navrhuje návrh zákona zamítnout.

Jako o prvním bychom měli hlasovat o návrhu garančního výboru.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám a vyhlašuji přestávku na poradu klubu sociální demokracie do 16.49 hodin.

(Jednání přerušeno v 16.44 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.49 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání hlasováním.

Je nás přítomno 64, kvorum je 33. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 24 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 43, proti jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodajům. A ještě se o slovo hlásí pan předkladatel, prosím.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, já vám moc děkuji za toto hlasování a jsem velice rád, že jsme mohli propustit tuto normu dál. Mockrát vám děkuji a velice si toho vážím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Rádo se stalo, děkujeme. Končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 102

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 102. Návrh uvede poslanec Jan Smutný, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jan Smutný:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři. Dovolte, abych uvedl své úvodní slovo tím, že od nynějška se pojďme bavit o tom, že chceme touto novelou podpořit sport a hlavně mládež v České republice.

Předložený návrh snižuje sazbu odvodu z 20 % na 15 %, tedy u kurzovních sázek i pro číselné loterie. V obou případech se změna týká pouze provozovatelů, jejichž aktivity jsou přímo spojeny se sportovním prostředím a jež nejsou společensky nebezpečné. Zdůrazňuji tedy, pouze ty, které nejsou spojeny s tvrdým hazardem.

Bohužel, není legislativně možné zajistit, aby část odvodů byla ze zákona přímo příjmem Českého olympijského výboru. Proto se dohodli všichni provozovatelé loterií a kurzovních sázek, že každoročně bezúplatně poskytnou Českému olympijskému výboru finanční prostředky ve výši 5 % ze základu odvodu z loterií a kurzovních sázek.

Memorandum podepsané Českým olympijským výborem a tehdejším Českým svazem tělesné výchovy, v současné době Českou unií sportu, mám zde k dispozici. To za předpokladu, že bude legislativně snížen stávající odvod ve výši 20 % z loterií a kurzovních sázek na 15 %.

Musím zde přiznat dopady. Dopady na obce v celém objemu České republiky jsou minus 90 mil. Kč, ale dejme si otázku, které ze samospráv vždy odsouhlasily tuto částku pro sport. Byly využívány samozřejmě a pochopitelně, protože samosprávy k tomu mají své svrchované právo i k dalším svým záměrům v obci.

Navrhovaná změna není v rozporu s ústavním pořádkem, ani neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Navrhovaná změna není v rozporu s právními akty Evropských společenství.

Chtěl bych ještě doplnit jednu věc. Než jsem přinesl na půdu Parlamentu tuto novelu, tak jsem samozřejmě jednal s představiteli, s panem předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem i s panem předsedou České unie sportu Miroslavem Janstou. A jako pedagoga mě zajímala jedna věc, aby tyto prostředky šly do mládeže, protože naše tělocvičny ve školách, kde stejně svítíme a stejně topíme, v odpoledních hodinách bývají volné a aby se tyto aktivity místo počítačů a v rámci prevence nežádoucích jevů naplnily a tyto prostředky šly za mládeží, která také je nezbytná, a to si také přiznejme, k tomu, aby byla základna pro dobrou reprezentaci České republiky v budoucnu a mohly se vozit medaile se sportovci, se kterými se potom i rádi vídáváme na fotografiích a někdy i na billboardech.

Já sám chci říct, že se zavazuji a i po domluvě s panem předsedou Kejvalem k tomu, že bych byl rád u toho a monitoroval, že tyto prostředky skutečně půjdou za mládeží.

Závěrem bych chtěl poděkovat jednak za pozvání do gesčního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde doporučují usnesením Senátu ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já vás o to žádám také. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane poslanče, máte vyhrazené místo u stolku zpravodajů.

A nyní se táži, zda vystoupí předseda garančního výboru pan senátor Jiří Lajtoch? Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane poslanče.

Návrh zákona původně obsahoval snížení sazby odvodu z 20 % na 15 %, a to jak u kurzovních sázek, tak u číselných loterií. To za předpokladu, že bude legislativně snížen stávající odvod ve výši 20 % z loterií a kurzových sázek na 15 %.

Jedná se o návrh novely zákona o loteriích a jiných podobných hrách, jehož předkladateli jsou poslanci Pavel Svoboda a Jan Smutný.

V zákoně o loteriích a jiných podobných hrách v ustanoveních upravujících dílčí základ odvodu došlo k legislativně technické úpravě týkající se vyčlenění sázkových her provozovaných ve zvláště k tomu určených hernách, a to i za pomoci mechanických zařízení do samostatného ustanovení. Rovněž tak došlo u ustanoveních upravujících sazby odvodu z loterií a jiných podobných her k vyčlenění sázkových her provozovaných v kasinu do samostatného ustanovení a zachovává se dosavadní sazba odvodu ve výši 20 %.

Zavádí se sleva na dílčím odvodu z loterie a jiných podobných her, podle které o slevu na dílčím odvodu lze snížit z loterií a dílčí odvod z kurzovních sázek. Slevu na dílčím odvodu může poplatník uplatnit do výše hodnoty peněžitých darů poskytnutých poplatníkem v příslušném odvodovém období, a to Českému olympijskému výboru na účely tělovýchovné a sportovní, a to za předpokladu, že poplatník hodnotu peněžitých darů a den jejich předání zveřejní způsobem umožňující dálkový přístup. Stanovuje se tedy dílčí odvod ve výši 25 % tohoto dílčího odvodu.

V zákoně o daních z příjmů v ustanoveních upravujících základ daně a položky snižující základ daně se stanovuje, že do limitů pro odpočet se nezapočítají bezúplatná plnění, která odpovídají uplatněným slevám na dílčím odvodu z loterií a jiných podobných her.

Zákon má být účinný od 1. ledna 2014.

Návrh zákona byl předložen dne 9. listopadu 2012 do Poslanecké sněmovny, aby Poslanecká sněmovna s ním mohla v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovit souhlas již v prvém čtení. Tento návrh nebyl schválen a zákon byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru, který projednal návrh zákona na své 45. schůzi dne 10. dubna 2013 a doporučil Poslanecké sněmovně návrh zákona schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu.

Vláda na své schůzi 12. prosince 2012 projednala a posoudila návrh zákona a zaujala k němu následující stanovisko:

Ocenila snahu zlepšit financování sportovních aktivit v ČR za pomoci finančních prostředků pocházejících z provozu některých druhů loterií a jiných podobných her. Upozornila, že předložený návrh zákona obsahuje věcné i legislativní nedostatky, které by měly být v průběhu dalšího legislativního procesu odstraněny.

Poukázala na sporné body z hlediska konstrukce povinného peněžitého plnění spravovaného podle daňového řádu, kdy bylo zvoleno nevhodné řešení spočívající v pouhém snížení sazby odvodu a tím, že poplatník je pouze povinen zveřejnit, zda dar poskytl.

Navrhované ustanovení týkající se daru lze považovat za neurčité a nejasné. Upozornila na stanovení okamžiku předání peněžního daru odepsáním částky z účtu provozovatele.

Navrhovanou úpravou, tak jak tady bylo řečeno, se sníží příjmy státního rozpočtu o 210 mil. Kč, rozpočty obcí přibližně o 90 mil. Kč. Na rozpočet krajů nemá stanovená právní úprava žádný dopad.

Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem, ani neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Není v rozporu s právními akty Evropského společenství.

Ve druhém čtení na 53. schůzi dne 10. května 2013 v podrobné rozpravě přednesl ještě pozměňovací návrh poslanec Jiří Štětina. Tento pozměňovací návrh se týkal společensky odpovědného chování, nebyl ovšem schválen.

Poslanecká sněmovna na své 53. schůzi dne 15. května 2013 projednávanou předlohu zákona schválila ve znění pozměňovacích návrhů přijatých rozpočtovým výborem. Z přítomných 151 poslanců byl návrh zákona schválen 134 hlasy, 3 hlasy byly proti.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR na své 13. schůzi konané dne 19. června 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, po úvodním slově předkladatele poslance Jana Smutného a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To je vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Slyšeli jsme zprávu garančního výboru, kterým je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pane senátore, děkuji, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje.

Dalším výborem, který se zabýval tímto návrhem, je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem byl určen pan senátor Petr Vícha. Přeje si vystoupit? Ano, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi nejprve krátkou exkurzi do minulosti. Myslím si, že velkou zásluhou Senátu je, že se nám podařilo přijmout v minulosti změnu zákona o loteriích a jiných podobných hrách, a to v tom smyslu, aby obce mohly regulovat hazard na svém území, aby také videoloterijní terminály byly zpoplatněny stejně jako výherní hrací automaty, a na konec, aby to nebyly loterijní společnosti, které by výtěžek rozdělovaly samy, ale aby se tento výtěžek dělil mezi stát a obce.

To jen pro připomenutí. Už tehdy tady zaznívaly pozměňovací návrhy, aby číselné a kurzové loterie byly v trochu jiném režimu jako společensky méně nebezpečné, než videoloterijní termály a výherní hrací automaty. Myslím si, že to mohlo mít už tehdy tady podporu, ale tehdy v tom paragrafu byla i kasina, ve kterých také jsou výherní hrací automaty, a proto bylo správné, že to neprošlo.

A od té doby nám potom ČOV, ČSTV a další posílaly sportovce na obce, aby říkali: Teď, když jste nám znemožnili, abychom my, loterijní společnosti to rozdělovaly, tak teď dejte peníze vy na obcích na sport. A obce, myslím si, velmi rády dávaly, protože je dávaly i předtím, tak proč by je nedávaly i nadále.

Teď tady máme tedy novelu, která umožňuje loterijním společnostem, a teď jenom číselných loterií a kurzových sázek, bez kasin, aby na jejich zvážení bylo, jestli odvedou 20 % odvodu, anebo jen 15 % a 5 % dají Českému olympijskému výboru.

Myslím si, že mnohem lepší je to tak, jak to prošlo v Poslanecké sněmovně, to znamená, že to je daňová sleva, než jak to bylo původně myšleno, aby to bylo zase na nějaké dobrovolnosti, a to by možná mohlo dopadnout jako v minulosti, když měly loterijní společnosti tuto možnost.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí rovněž projednal tuto novelu. Projednávali jsme ji určitě hlavně proto, protože se to týká i obcí, neboť zmenšený výnos, když pět procent v maximální míře bude odvedeno Českému olympijskému výboru, znamená zhruba 400 mil. Kč méně celkem, z toho zhruba 90 až 100 mil. Kč obce, zbytek stát.

Od Svazu měst a obcí jsme nezaznamenali žádná negativní stanoviska, asi také panuje široká shoda, že sport potřebuje podporu.

A já tady v tuto chvíli položím jen řečnickou otázku, kde skutečně ty peníze skončí, a těším se, až po skončení roku 2014 se dozvíme, jestli to skutečně šlo na mládež, jestli to šlo až do jednot v obcích, ale možná potom se z toho nějakým způsobem poučíme. Ale v tuto chvíli si myslím, že je to dobrá věc.

Také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal usnesení, ve kterém doporučuje schválit tuto novelu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jan Horník s přednostním právem, připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Někteří z vás si možná vzpomenete na dobu, když jsem tady hřímal tehdy proti Sazce jako takové vedené Alešem Hušákem. Vzpomeňte si na to, jakým způsobem vlastně zástupci jednotlivých tělovýchovných svazů, a v tom byl i Český olympijský výbor, se chovaly jako akcionáři Sazky. My jsme potom i na Podvýboru pro sport tuto záležitost dlouhodobě řešili. A výsledkem bylo, že Sazka stejně ve finále padla, naplnila se, bohužel, neblahá očekávání, ke kterým došlo.

Já se nyní ptám, co se od té doby změnilo např. ve vedení Českého olympijského výboru? Ano, předseda, ale v podstatě ti všichni ostatní tam zůstávají skoro ti samí, a i ti, se kterými oni spolupracují. Čili u mne nemusí mít Český olympijský výbor díky tomu až takovou důvěru, protože on v podstatě zklamal sportovní veřejnost v době, kdy měl sice jenom jeden hlas, ale i tímto jedním hlasem mohl fungovat a nemusel se nechat uplácet např. její předseda, když jeli na olympiádu do Calgary, kdy tam byl hrazen celý plný pobyt všem těm, kteří zastupovali jednotlivé svazy v Sazce jako akcionáři. A stálo to tehdy nemilých 20 mil. Kč! To podle mne mělo jít do mládežnického sportu.

A já se teď ptám, když se tehdy nechal předseda ČOV v podstatě takhle korumpovat – ale on to byl i předseda Sokola, Orla, Svazarmu a nevím čeho všeho – takže říkejme si, ano, oni už tam dneska nejsou. Ale co se změnilo? Nepřijde nikdo jiný, který zase požádá o další stovky milionů? Jestli to bude Svazarm nebo jiné tělovýchovné hnutí. My otevíráme jakousi skříňku, kterou jsme kdysi dávno uzavřeli, která funguje, a teď ji znova pootevřeme dvířkami a všichni se budeme zaštiťovat sportem. Také jsem sportovec, tedy bývalý, také mám děti, které sportují. Také bych si přál, aby tam bylo víc peněz. Ale proč poslanci neudělají jednoduchý návrh v rámci schvalování státního rozpočtu, těch 400 mil. Kč nevezmou a nedají je do kolonky Český olympijský výbor, a dostane to ČOV napřímo. Proč to děláme takto složitě a proč hledáme cesty, které jsme již jednou uzavřeli.

To je můj názor. A já, byť sportovcům přeji, i jako starosta obce, i jako krajský zastupitel se snažím, aby peníze do sportu šly, zejména do mládežnického sportu. Ale toto nesystémové řešení nemohu podpořit a proto se budu muset hlasování zdržet, bohužel.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek, připraví se pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento zákon, tedy zákon o loteriích, který byl přijat v 90. letech, já považuji a považoval jsem ho vždycky za nejnemravnější zákon přijatý v České republice. Způsobil totiž to, že na jedné straně odpustil hazardu platit daň, tak jak platili všichni podnikatelé v této republice. Ale co víc ještě udělal? Řekl, že oni se stanou donátory, takže ti, kteří provozují činnost, kterou téměř asi, jak se tak dívám kolem sebe, nikdo z vás nepovažuje jako bohulibou a pro společnost prospěšnou, spíše jako trpěnou, a je to asi otázka kategorií hazard a prostituce, tak z těchto lidí udělali donátory, to znamená ti, kteří naopak dělali pro společnost činnosti velmi potřebné, vedli sport, vedli neziskové organizace, charity atd., tak tihle všichni chodili s čepicí v ruce pro dary k těm, kteří provozovateli hazard.

To způsobilo naprostý chaos v chápání nás všech, samozřejmě i této společnosti, protože sice ti, kteří by měli být zatracovaní, tak se stali těmi chválenými. A já jsem byl velmi rád, že se nám, jak tady řekl pan kolega Vícha, že se nám podařilo tento stav narovnat a vrátit řekněme tyto hráče minimálně do té kategorie plátců daní. Podotýkám, normální. Ale když se podíváme kolem sebe, kolem České republiky, jak tam je daněn hazard, no tak u nás je pořád ráj. To znamená, to není 20 %, takže já, protože zřejmě jednací řád nám dovoluje, abychom přímo oslovovali poslance, tak já se na vás obracím, pane kolego, kdybyste přišel s tím, že zásadně navýšíme daň u hazardu a pak budeme přemýšlet, komu ji rozdělit, tam bych asi přemýšlel o tom, že bych tento návrh podpořil. Já nezpochybňuji to, že jste veden dobrými úmysly, ale zároveň vím, že mnozí ze zákonodárců, kteří schválili ten šílený paskvil v 90. letech, tak ti byli také vedeni dobrými úmysly. A zbývá mi, než se připojit k předřečníkovi kolegovi Horníkovi, jestli je to tak a my chceme skutečně podpořit sport, navíc jsme na klubu a ve výborech slyšeli, že olympijský výbor chce právě podpořit dětský sport, nebo mládežnický sport, ale v návrhu nic takového ani není. To je na úvaze olympijského výboru, co s těmito penězi chce udělat, tak já si skutečně myslím, že by to měla být normální řádná kapitola státního rozpočtu a tak jako všechny ostatní kapitoly, když tam peníze jdou, tak příslušné výbory Poslanecké sněmovny mohou, samozřejmě částečně, velmi částečněji v Senátu kontrolovat, jak jsou tyto státní peníze využívány.

To znamená, já byť vím, či chci věřit, že tento zákon byl veden dobrým úmyslem, tak z důvodů, které jsem sdělil, ho nepodpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa, připraví se pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mně také trošku vadí, že před necelými dvěma lety Český olympijský výbor byl jedním z hrobařů Sazky a vrací se nám to oklikou – že by chtěl peníze odjinud. Já bych chtěl v té souvislosti co říkal pan kolega Horník, že proč Poslanecká sněmovna nenasměruje rovnou 400 milionů Českému olympijskému výboru nebo do sportu, se ujistit tady v té debatě, ale nevím od koho, jestli od legislativy nebo vaším prostřednictvím od pana kolegy Antla jako bývalého prokurátora, jestli se nepohybujeme v korupčním prostředí. Tady nám bylo sděleno, jak to vzniklo, že se dohodl loterijní byznys s nějakou veřejnoprávní korporací, že si sníží daně, když prostě půjdou prachy do té korporace. A přitom, kdyby to bylo podle slov kolegy Horníka, tak by stát a sport mohl mít peněz víc, tak proč to děláme touto dohodou, proč posvěcujeme dohodu mezi soukromým byznysem a veřejnoprávní korporací. Takže moje otázka je: nepohybujeme se v korupčním prostředí? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek a poslední přihlášený je pan senátor Luděk Jeništa.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, kolegové a kolegyně. Chtěl bych říct, a to bych chtěl jenom zopakovat, že ten zákon je nemorální. To je první věc. Podstatná věc, kterou chci sdělit je, že my vlastně v tuto chvíli bereme peníze obcím z jedné strany, z druhé strany bereme státu, protože tyto peníze by se měly odvést a o trošku méně peněz než kolik bylo státu a v obcích, tak dáváme Českému olympijskému výboru. (Připomínka z pléna.) No, není to stejné, je to o něco méně. Ale prosím, abyste si to dobře přečetli. Ale podstatná věc – Český olympijský výbor nemá žádný závazek, aby to dal dětem, to znamená, to, co tady zaznělo, pane poslanče, od vás, je nepravda. On není povinen dát to na děti. A naopak sportovní prostředí je mnohem větší a mnohem širší.

Kdysi fungovalo něco jako všesportovní kolegium, které zaobíralo kompletně všechny věci a všechny odnože, ať už to byl ČSTV, nebo ať to byl Sokol, nebo další organizace. A toto všesportovní kolegium kupodivu v 90. letech dospělo k tomu, že si dokázalo nějakým způsobem příjmy ze Sazky dohodou, jakým způsobem procentuálně se budou mezi ně rozdělovat. Byla a to dohoda, vytvořil se určitý vzorec a to, že padla Sazka, je v tuto chvíli samozřejmě nová kapitola, ale je tady pořád velká zkušenost. Velká zkušenost v tom, že pokud se to nechá přerozdělit někomu ve sportovním prostředí, tak to bude nespravedlivé. A to, co chci v tuto chvíli říci, je o tom, že mnohem lépe a mnohem spravedlivěji by to skutečně dokázalo udělat ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ano, já jsem pro, ať do toho promluví sportovní prostředí, ať se dohodne na tom, jakým způsobem se peníze přerozdělí, ale záruku nám Český olympijský výbor nedá.

Považuji proto tento krok za krok bokem od toho, co jsme minule odsouhlasili. Považuji to dokonce za krok zpátky a dokonce si troufnu říci, že pokud to schválíme, tak nám to přinese další komplikace. Tady, pane poslanče, skutečně jenom jednu věc, prosím. A jenom tu jednu bych chtěl, aby z toho mého hovoru vyplynulo: nebude to spravedlivě rozděleno. To říkám na základě zkušeností z minulých let, protože jsem se od 90. let nějakým způsobem o tuto věc zajímal a jsem průběžně od 90. let stále v kontaktu s tím, jakým způsobem se peníze ve sportu rozdělují.

Proto bych navrhoval, abyste skutečně tady tuto změnu nepřijímali. A teď řeknu, ano, bylo by dobré, kdyby se našlo nějaké přerozdělení, ale spravedlivějším způsobem a teprve, až bude spravedlivé rozdělení, tak abychom tuto změnu odsouhlasili. Já to považuji za nespravedlivé, a proto pro to nebudu hlasovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. nyní vystoupí pan senátor Luděk Jeništa.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já tady vystoupím trošku asi z jiné pozice, než moji předřečníci. Je třeba, abychom si uvědomili, v jaké pozici se dneska nachází sport, prosím vás. Nachází se v pozici prosebníka, který stojí za dveřmi, když se sestavuje státní rozpočet, který stojí za dveřmi, když se sestavují obecní rozpočty, krajské rozpočty a podobně.

Sport v České republice dneska pluje na loďce, která má ve svém dnu díru. My tady diskutujeme o novele zákona, která by vrcholnému orgánu sportovnímu, za který já Český olympijský výbor považuji a považuji proto nejen proto, že se změnilo vedení a v osobě pana Kejvala já vidím určitou záruku a jistotu dobré budoucnosti Českého olympijského výboru. Ale považuji ho za nejvyšší sportovní orgán i z hlediska budoucnosti, protože má pod sebou prakticky všechny olympijské sporty.

Uvědomme si, že sportovci jsou dneska lidé, kteří naší republice dělají v zahraničí největší čest. V málokterém oboru to dokážeme.

Tento zákon by měl Českému olympijskému výboru, potažmo našemu sportu, přinést alespoň malou, malou jistotu v podobě – teď nevím jestli 200, 300 nebo 400 milionů korun. Do sportu budou muset stejně jít daleko vyšší peníze ještě. Ale pro Český olympijský výbor by to byla alespoň malá jistota, že bude moci svou činnost provozovat. Při jednáních, která se vedla v rámci přípravy této novely, bylo od nich jasně deklarováno, že počítají s tím, že tyto finance budou opravdu na mládež. Naše olympijské sporty, které nás reprezentují na významných soutěžích, by nemohly být nikdy tak úspěšné, kdybychom nepodporovali mládež. Z nich vyrůstají ti reprezentanti. Ano, jsou tady i určité argumenty, které mohou tento záměr narušovat. Bylo tady hovořeno o Sazce. Jistěže zástupce Českého olympijského výboru v představenstvu Sazky nepředvedl žádnou dobrou práci, toho jsme si vědomi. Ale argumenty, které tady padly, prosím vás, mi připadají – já nevím, když to převedu, tak nebudeme dávat peníze do žádné organizace, kde se někdy kradlo, kde se korumpovalo, kde se vyváděly peníze, kde se odkláněly peníze. Prosím vás, vyjmenujte mi potom nějakou organizaci, kam ty peníze bychom mohli dát. Přece sport nemůžeme postavit kvůli Sazce na vedlejší kolej a říci, tam jsou zloději a peníze se rozkradou. To přece není možné, tohle to.

Když jsem slyšel slovo mládež, tak jsem si uvědomil – podívejte se na naši mládež dnešní, prosím vás. 70 % z nich sedí od rána do večera u počítače a pokud chodí do školy, tak od odpoledne do noci u počítače. Nesportují, takhle shrbeni, půl metru oči od obrazovky, na uších sluchátka a vedle počítače brambůrky a zapíjejí to Coca-Colou. Víte, co bude s touto generací za 10, 15, 20 let? My tady máme obavu o generaci, která vyrůstá vedle rodičů, kteří nikdy nepracovali, ale o tuto generaci, jejichž rodiče chodí do práce, mají svoje starosti – o tuto generaci jsme zatím moc obavy neprojevili. Já si myslím, že jim můžeme pomoci právě tím, když jí vytvoříme podmínky pro to, aby mohly sportovat.

Samozřejmě jsou tu i argumenty, proč tyto peníze nejdou rovnou z nějaké kapitoly státního rozpočtu. Víte sami dobře, jak to je při vytváření rozpočtu. Jeden rok tam tato kapitola bude, další rok tam tato kapitola nebude. Stejně jako to je u městských rozpočtů, stejně jako to je u krajských rozpočtů. Prostě, buď peníze budou nebo nebudou. Tato novela dává aspoň malou jistotu, že nějaké peníze do sportu půjdou.

Bylo tady řečeno, že jsou to peníze z kurzovních sázek, to znamená ze sportovních sázek. Jsou to peníze, které by nebyly, kdyby nebyl sport, kdyby lidé neměli na co vsadit. To je také důležité si uvědomit. A tyto kurzovní sázky se z 99 % týkají sportu. Vzpomeňme si, jak jsme byli hrdí a možná, že někteří z nás chodili v dresech České republiky, když naši sportovci přiváželi medaile z vrcholných sportovních utkání a soutěží. Zkusme upozadit tyto věci, které tady byly, které se nám všem nelíbily a alespoň malou měrou sport takto podpořit.

Já si myslím, že samozřejmě je třeba v oblasti financování sportu vytvořit daleko lepší systém, který by tady fungoval tak, jako je to třeba v okolních státech. Ale zatím ho ještě nemáme a je dobré, když uděláme alespoň malý krok a Český olympijský výbor a jeho sportovce podpoříme schválením této novely. Já vás o to, jako bývalý sportovec, žádám. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní prosím pana senátora Miroslava Krejču, a připraví se pan senátor Jozef Regec.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak jsem tak poslouchal předchozí vystoupení, tak jsem si postupně odškrtával poznámky a body, se kterými jsem chtěl vystoupit, protože bylo řečeno téměř vše. Proto jsem se obával, že nezazní krom doporučení našich dvou výborů žádný příspěvek na podporu tohoto zákona. Ale i já mám k němu výhrady. Samozřejmě, sport je potřeba podporovat, hlavně mládežnický. Otázkou je, jestli adekvátně podporujeme sport, podporujeme kulturu, podporujeme mladé vědce a co tedy z toho potřebujeme víc. To je věc jedna.

Druhá poznámka – krásné jsou deklarace, je to na podporu dětí a mládeže. Ale nikde to není zakotveno. Já tomu nevěřím. Žádné deklaraci, tím spíše, když je – s prominutím – per huba, jsem nevěřil a nevěřím.

K poznámce, že by sportovci možná přestali chodit za starosty a za obcí, protože by jejich činnost byla saturována skrze Český olympijský výbor. Proboha, kde je záruka, že právě sportovci na vaší obci budou tak dobře zapsáni u Českého olympijského výboru, že od něho něco dostanou. Stejně budou chodit na obec, protože nikdy nebudou mít dost peněz na svoji činnost. Takže ani já nemohu podpořit tento návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Jozef Regec.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové. Kdo jiný, než já by tady mohl dneska mluvit o sportu. Kdo jiný by mohl říct, že měl toho lvíčka na srdci a kdo reprezentoval lépe Československou a Českou republiku, nežli já. Dokonce mohu říct, že jsem i členem Českého olympijského výboru. Byl jsem zvolen loni na podzim. Takže, je to střet zájmů, právě proto. Takže já vím, že to není tak jednoduché, ale prošel jsem si sportem od malého kloučka až po toho slavného sportovce. A vím, že není jednoduché sehnat peníze pro dnešní sport.

Chtěl bych tedy poděkovat všem starostům a hejtmanům za to, že finanční prostředky, které dávají na sport, je to velice ctihodné a já si toho strašně moc vážím, protože vím, co to je, shánět peníze pro sportovce. Jsem viceprezidentem Českého svazu cyklistiky a vím, co stojí tento sport peněz. Shodou okolností letos děláme významnou akci tady v České republice a vím, že díky starostům a hejtmanům tuto akci můžeme pořádat.

Ministerstvo školství nám dává celkem dost finančních prostředků, nejenom nám, ale i mládeži. Kapitola, která je na ministerstvu školství, dává poměrně velkou část finančních prostředků, jak na mládež, tak na svazy, tak i dokonce Českému olympijskému výboru. Právě to, že spousta lidí neví, kolik finančních prostředků do sportu jde, je myslím si velmi špatně, že naše média nemluví o sportu, český sport dostává hodně peněz. Myslím si, že český sport má velmi dobré podmínky na financování sportu. Záleží jenom, jak hospodárně se s penězi bude hospodařit.

Nicméně, vrátím se k dnešnímu zákonu. Byl bych moc rád, kdybyste tento zákon podpořili. Protože si myslím, že finanční prostředky do sportu a ČOV by měly jít. Po odchodu Sazky peníze ČOV nemá. Pokud nebudeme ochotni do sportu a ČOV, který se převolil, jsou tam úplně noví lidé; v ČOV zůstali jenom dva bývalí členové, kteří tam zůstali, tak si myslím, že je to garance toho, aby ČOV hospodařil s penězi, jak má všechno připraveno. Jakožto člen ČOV vím, že peníze jsou dobře připraveny a že půjdou a budou přerozdělovány, tam kam mají.

Doufám, že jsem dostatečným garantem toho, abych věděl, že peníze budou rozděleny tam a tak, kam by měly jít. Takže – ještě jednou vám děkuji, že jsem mohl vystoupit za sportovce, za ČOV – a nechám na vás, jak se rozhodnete. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Už nebudu všechny oslovovat, už jsem tady jednou stál... Nicméně, zapomněl jsem na jednu důležitou věc. Při projednávání na našem výboru, který sice nebyl garanční, ale byl to výbor, který se tím poměrně podrobně zabýval a rozebíral všechny souvislosti s touto novelizací zákona, tak nebyl nikdo přítomen za ČOV. Bohužel, nebyl údajně ani na VHZD nikdo přítomen...

Já se potom ptám, jaký má ČOV zájem na tom, aby tento zákon byl prosazen. Slyším od kolegy Antla – z lavice – prostřednictvím pana předsedy, jestli jsme ho je pozvali. Mám dojem, že ČOV sleduje určitě velmi dobře předlohu, novelizaci tohoto zákona a určitě ji doprovází.

Mrzí mě, že všechny otázky, na které jsme se ptali, tak nebyly zodpovězeny. Pokud byly nějaké zodpovězeny, tak to odpověděl tajemník, sekretář – nevím, jaká je jeho funkce – Asociace loterijních společností.

Myslím, že to byla obrovská chyba. Bohužel, zůstal tam naprosto sám, osamocen, zástupce předkladatelů. Takhle by to nemělo být. O čem nás ujišťuje Jožka Regec, tomu samozřejmě věřím, i jemu věřím. Nicméně, co se událo od té doby, když jsme schválili novelu loterijního zákona, jaké máme zkušenosti s tím, jak to funguje; ty jsme pořádně ani nenabyli.

Oprávněně se ptám. Má ČOV, když jsem se nemohl ptát na výboru, protože mi to neměl kdo zodpovědět – má skutečně připraven systém rozdělení finančních prostředků? Má jakéhosi pavouka, kam peníze půjdou?

Mluvíme o ČOV. Kolegové mluví o olympijských sportech. Pod to se asi všichni podepíšeme. Na druhou stranu, jsou neolympijské sporty, a jsou jich mraky. Já nevím, jestli tam peníze půjdou anebo nepůjdou. To nám nikdo nebyl schopen říci.

Abychom si udělali představu – 400 milionů, 100 tisíc sportovců – určitě to nebudou všichni olympionici a určitě všichni nebudou olympijskými nadějemi. Je to 4 tis. Kč na jednoho. Kdo dělá různé sporty, a řeknu, i ty levnější, florbal je dneska oblíbený u mládeže, tak když půjdete koupit dobrou hokejku, stojí někde mezi 1-2 tis. Kč. To máte na dvě hokejky, protože dítě do stačí během sezóny určitě jednou zlomit. V podstatě dneska suplují mnohé, zejména rodiče, a v mnohých regionech taky školy, tam kde jsou různé sportovní školy.

Můj dotaz – 400 milionů – do jakých sportů se to rozdělí? Olympijských, neolympijských – to nezaznělo. Jakým systémem, nebo pomocí jakého pavouka tyto finanční prostředky se budou přerozdělovat? Máme tady různé jiné organizace, které v podstatě také dělají sportovní činnost, nejenom tu, kterou zaštiťuje ČOV, kde máme taky reprezentanty, u neolympijských sportů, které nám dělají ve světě taky dobré jméno. Je otázka času, kdy oni taky přijdou, dle mého.

Já bych spíš byl opatrný, a finanční prostředky bych skutečně pouštěl přes státní rozpočet. Určitě by se měly dostat k co největšímu publiku, zejména k mládeži. Od toho tady máme MŠMT. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem paní senátorka – místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, využívám v této chvíli přednostního práva jenom proto, že musím vystřídat pana předsedu v řízení schůze. Vytýkám – před závorku – k tomuto návrhu zákona, že ho podpořím. Mám tady "ale". Mám tady skutečně otazníky. Ale než se dostanu k otazníkům, chtěla bych upozornit na jeden velký problém, který se právě týká dětí a mládeže. Mimochodem, dnes ráno v televizi běžel pořad, kdy ministerstvo školství uvažuje o tom, že navýší počet tělesné výchovy na tři. Podpoří volnočasové aktivity v oblasti sportu.

Obávám se, že to nebude stačit resp. nebude to mít efekty, které by to mělo mít. Vím ze své práce pacientského ombudsmana, že tělesná výchova začíná být pro naše děti, bohužel, téměř rizikovou činností. To, co pro nás bylo samozřejmé – udělat kotoul, tak dneska, vím konkrétní případ, kdy to znamenalo 14 dnů na "ARO"; docela vážné problémy. Paní doktorka Dernerová jenom pokyvuje. Ona bych těch případů asi znala více.

Musíme se skutečně zamyslet, co se sportem, co s podporou tělesné výchovy, co s podporou vytváření fyzické kondice dětí a mládeže obecně. A na to se, obávám, že nebude stačit jenom těch nějakých 400 milionů, o kterých se tady mluví. Nebude stačit skutečně tento systém. Nicméně, zaplaťpánbůh za každou kapku, zalaťpánbůh za vše, co aktivity našich dětí a našich mladých lidí v hodnotném trávení volného času, ve zvyšování fyzické kondice, podpoří. Ale máme zkušenost resp. nemáme zkušenost s tím prvním návrhem loterijního zákona, o který jsme tady bojovali víceméně všichni, když jsme řekli – dobře, výnosy z loterií půjdou do obcí; a obce si sportovce podpoří. Bohužel, co se dozvídám, tak velmi záleží na tom, jak osvícené je zastupitelstvo, jak osvícený je starosta. I tam, kde je skutečně osvícený a vnímá, že obec dostala na základě tady tohoto zákona ne úplně malé peníze, tak ne vždycky tyto peníze všechny právě jdou na podporu sportu. To zase hovořím o sportu u dětí a mládeže.

Takže – ano, podpořme tento zákon, ale skutečně se ptejme. Pojďme otevřít debatu, kam a jak velké peníze jdou do kterých segmentů a s jakými efekty. Moc a moc se přimlouvám, abychom začali na té nejspodnější hranici. Tak jak to platí u talentu obecně, ať je to talent pro sport, pro vědu, kulturu, tak talenty nenajdeme a nebudeme úspěšní, pokud nezačneme z té široké masové základny. Protože talenty se nevážou na to, kolik má rodina financí či nemá. Mnohdy to bývá právě naopak. Takže znovu říkám, zákon podpořím, podpořme ho, zaplaťpánbůh za každou kapku. Ale nenechejme téma odplynout tím, že dneska tady zvedneme ruku. Skutečně se o tom bavme. Myslím, že naše děti i budoucnost této země si to zaslouží. Nejde jenom o bedny při olympiádě. Jde skutečně o zdraví a o dobrý vývoj našich dětí a mládeže; a naší společností. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Karel Kapoun. Připraví se pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Karel Kapoun:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Původně jsem nechtěl vystupovat, ale je to vážné téma a chtěl jsem bez problémů hlasovat pro tento zákon.

Předcházející diskuse mě přivedla k tomu, že tak úplně asi názorová jednotnost tady nebude, že se na to každý dívá z jiného hlediska. A sport je vždycky oblast, které každý rozumí, každý do ní – jak se říká – může a chce mluvit.

V jaké situaci dneska sport je? Já si myslím, že si sport prošel velice těžkým obdobím. Po pádu Sazky a dá se říci úplné denudace střešní organizace ČSTV, která úplně dopadla na dno, tak se hledala nová střešní organizace. Tou se stal Český olympijský výbor, který by měl být opravdu hlavou celého sportu, a jednotlivé další střešní organizace, jako je Sokol, ČSTV atd., tam budou hledat svou pozici.

S vaším dovolením, pane předsedo, pan senátor Juránek tady již zmínil, že mu chybí dneska taková ta platforma všesportovního kolegia. Mně to chybí taky, protože teď vidím, že jenom je hlava, a to, co je jakoby krkem a rameny - svazové střešní organizace nemají možnost se, jak se říká, navzájem mezi sebou poradit, podiskutovat atd. Ale jsme na začátku, já to říkám, asi jsme na začátku, i ony hledají jakousi formu, jak k tomu přistoupit, jak najít svou pozici ve společnosti, jak sport propagovat a samozřejmě nějakým způsobem ho zajistit.

To, co jsme my tady udělali asi před rokem a půl, že jsme schválili novelu zákona o loteriích, kde jsme dali možnost obcím, aby podporovaly sport ve svém regionu, ve svých obcích, myslím si, že to byl dobrý krok. Ale ještě mi tady chybí vyhodnocení toho kroku. To znamená, že teď je tady jenom ten rok, po kterém se peníze z daňové oblasti taky ukázaly. Přišly na obce, každá obec podle toho, kolik na svém území má hracích automatů a loterií, tolik peněz může rozdělovat. A najednou se teď sportovní prostředí o to musí ucházet. Střešní organizace poslala dopisy na obce a řekla – proboha, pomozte jim, oni od vás teď budou žádat, vy jste ti, kteří mohou dát maximum pro to, co oni pro svou činnost potřebují. Ne všude se to pravděpodobně podařilo. Mě mrzí, že nemáme zpětnou vazbu do dneška, že ani ministerstvo financí nebylo schopno jakousi zpětnou vazbu si od svých obcí vyžádat, aby jim řekli "ano, my jsme to rozdělili tímto způsobem". Samozřejmě ministerstvo školství a tělovýchovy má kapitolu sportu, ale dává ji na jinou oblast, především na údržbu a vlastní činnost.

Takže kdybych tento zákon předkládal já sám, tak bych možná čekal, až jaký bude výnos z podpory od obcí. Nevím, já jsem o to požádal Svaz měst a obcí, pana místopředsedu Jecha, jestli by byl ochoten a schopen nějakou formou dotazníku oslovit svoje obce ve své společnosti tak, aby zpětná vazba tady byla. Nevím, jak to bude dlouho trvat, jestli se té odpovědi dočkám. Ale mě by opravdu velmi zajímala. A pak by na to měla třeba logicky navázat ta záležitost – nemáme tolik peněz, kolik potřebujeme. Pojďme s tím něco udělat.

Já v tomto smyslu vidím, že vedení Českého olympijského výboru i střešní organizace - ČSTV - na to reaguje asi tím způsobem, že trošku potřebuje mít určitou jistotu a udržitelnost toho sportu vůbec. To znamená, že hledá aspoň nějakou formu určitých finančních zdrojů, kterými bude sanovat ty nejpotřebnější věci. A jako nejpotřebnější věci bude třeba udržet síť servisních a střešních organizací, které ve sportu jsou. Je řada okresních a krajských organizací, které celé to sportovní prostředí mapují, organizují, pomáhají atd. , dělají jim účetní servis atp. Takže to je věc, kdy si myslím, že oni asi také část peněz na to budou potřebovat. A proto jsem se snažil získat informace přímo od vedení, což nebylo tak úplně jednoduché. Vím, že mají teď plno jiných starostí. Ale přesto se mi podařilo získat jejich vyjádření, kde v jejich dopise se na závěr zavazují k tomu, že zdroje, které by vyšly z novely tohoto zákona, by daly na přímou podporu sportu dětí a mládeže, na podporu sportu v regionech a všeobecné zdravotnické zabezpečení sportující mládeže. To je samozřejmě také jedna z věcí, o které se moc nemluví, ale je to - samozřejmě pojištění, zdravotní pojištění sportovce – velice důležitá věc.

Po svém obsáhlém monologu bych vám přesto doporučil, abyste dali podporu tomuto zákonu, věřili novému vedení sportu v republice, že to myslí dobře a že chtějí jít trošku jinou cestou, nebo ne – úplně jinou cestou, než která byla za doby Sazky, a že chtějí opravdu dělat sport tak, jak si ho asi my všichni představujeme. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným do diskuse je pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný. V podstatě jsem byl vyzván i váženým panem kolegou, senátorem Tomášem Jirsou, kterého si nesmírně vážím, abych se – jako bývalý - jak on říkal – prokurátor, já říkám i státní zástupce, vyjádřil ke korupci, nejde to. Já se dovedu vyjádřit ke korupci ve chvíli, která nastala, posoudit konkrétní případ. Kdybych měl v ruce konkrétní dokumenty, dovedu se vyjádřit. Ale ne k tomu, co hrozí, co bude, já myslím, že v tom případě by neměl být schvalován ani státní rozpočet. Protože se můžeme domnívat, že nastane korupce hned v tu chvíli.

Komu svěřit peníze? Já nevím, jestli zrovna ministerstvu, jestli této vládě svěřovat peníze. Já mám důvěru v to – a to jsem vám napsal do toho mailu a jsem rád, že jste ho někteří četli, ač reagoval pouze jediný pan senátor, respektive dva, pane předsedo, vy také, s tím, že za mnou byl pan předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval ještě s předsedou legislativní rady Českého olympijského výboru. Já jsem i členem legislativní rady Českého olympijského výboru. Za mnou přišli proto, že jsem čestný člen Českého olympijského výboru, respektive Českého klubu olympioniků, a protože jsem předsedou ÚPV Senátu Parlamentu ČR, a osobně mi dali opakovaně ujištění, ovšem ústní. Já jsem je poprosil poté, zda by mi to mohli poslat písemně. Vím, že by se to dalo precizovat dál a dál, ale na to nebyl čas, a já jsem tomu uvěřil a požádal jsem vás, abyste si aspoň přečetli ten osobní dopis, že by to mělo být jinak.

Dnes jednáme ve sportu o tom, že by ho měla zastřešovat jediná organizace, protože víme, jak to je. Objevují se tam různá jména, ale já konkrétně bych byl rád, aby bylo jednou konstatováno, že Český olympijský výbor je ten, který zastřešuje český sport, a že předseda Českého olympijského výboru je právě ten, který bude odpovědný také za český sport. A proto jsem vám přeposlal ten dopis. Jinak sám za sebe chci říci, že – protože jsem uvěřil – tak pokud zjistím, pokud schválíme a pokud peníze budou, tak pokud zjistím, že je to jinak, tak budu první, který – a jsem schopen napsat poměrně odborné trestní oznámení. O totéž žádám vás, protože jsem zaslechl, že peníze se ztrácejí ze sportu, pokud o tom víte, prosím, a poskytnu vám konzultaci zdarma, dokonce sám vám napíši trestní oznámení, dovedu ho zformulovat. Víte-li, že jsou zpronevěřovány peníze, které mají jít do sportu, a původně tak byly určeny, je to typická zpronevěra, najdete ji v trestním zákoníku, případně je to porušování povinnosti při správě cizího majetku.

Já jsem vždycky preferoval, aby peníze šly do mládežnického sportu. Já jsem byl deset let prezidentem prvoligového basketbalu v Pardubicích. A v momentě, kdy nebyly peníze, tak jsem říkal jasně - nebude třeba první liga mužská, ale zůstane tady aspoň mládežnický sport. Jako senátor dělám totéž. Podíváte-li se na moje webovky, tak kupuji míče pro mládežnický sport. Vždycky bychom měli – a tady to zaznělo několikrát, a já moc děkuji pánům senátorům, kteří připomněli, že skutečně mládež nesportuje, více méně spíš je to internetová mládež. Takže sám za sebe říkám, poslal jsem vám e-mail, poslal jsem vám osobní dopis pana předsedy ČOV. Vy si ho vyhodnoťte, jak umíte. Myslím si, že pokud on nebyl na vašich výborech, já nejsem organizátor těchto schůzek, tak nevím – nevím, kde je chyba, ale vím, že by určitě tam měl být, ale nedovedu ho omluvit, my nejsme v každodenním styku.

My nejsme v každodenním styku, viděli jsme se tehdy a poté, co my poslal ten dopis, a já jsem vám ho přeposlal. Já se pouze přimlouvám za to, abychom schválili, dali možnost, protože skutečně je potřeba, aby šly peníze přímo do sportu. Já jsem byl ujištěn, že vůbec nezůstanou v ČOV, že nezůstanou ani u vrcholových sportovců, myslím tím vrcholových sportovců, kteří si na sebe dovedou vydělat sami. Ale že půjdou do koncových, mládežnických družstev, tak abychom my, kteří se pohybujeme v regionech, viděli, že tam peníze jdou a aby starostové měli menší starosti s financováním sportu u nich v obcích. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ještě vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, omlouvám se. Aby mi bylo dobře rozuměno, já bych podpořil tento návrh. Dokonce bych ho i podpořil, vám, pane kolego, bych to mohl i slíbit, kdybyste připravil návrh, který zajistí, že mezi sportovci a mezi těmi provozovateli nebude žádný kontakt. Jak je to teď v návrhu? Teď je to tak, že podnikatel v hazardu se rozhodne buď dát 20 % do státního rozpočtu, opravte mě, jestli to tak není, anebo se rozhodne dát 5 %, tedy 25 % – z toho, to znamená 5 % na sport. Jsou jistě podnikatelé, přiznejme si to, kterým je to úplně jedno – "zaplatím 20 % tam nebo 15 a 5 %. Někdo jim to musí říct, aby jim to nebylo jedno. To znamená, někdo jim musí napsat, poslat jim vstupenky, pozvánky na nějakou příležitost, aby jim sdělil, že by měli dát těch 5 % na sport. Myslím těm, co by na to mohli zapomenout.

Já bych podpořil tento návrh, kdyby tohle se nemohlo stát. Dokonce bych na základě toho, co tady říkáte a deklarujete, uvěřil dnešnímu olympijskému výboru, pan kolega Jeništa mě přesvědčuje, že to jsou skutečně noví lidé, a já mu věřím, ale ať to tam jde automaticky. Automaticky ať jde 5 % tam, nikdo je o nic nemusí žádat. Oni také o ničem nebudou rozhodovat. Zkrátka zaplatí daně a 5 % z toho půjde na olympijský výbor, který o tom rozhodne. Pak jsem ochoten takovýto návrh podpořit.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Jak se zdá, tak jsme otevřeli další kolo diskusí. Takže v této chvíli vystoupí pan senátor Luděk Jeništa. Prosím.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Slyšeli jsme tady argumenty pro, argumenty proti. Ale když shrnu argumenty proti, tak mají jednoho jediného společného jmenovatele. Nedůvěru. Nikdo v našem státě nevěří nikomu. My nepošleme na Český olympijský výbor peníze proto, že by se mohly rozkrást. Že by mohly nastat vazby mezi loterijními společnostmi a sportovci. Nedůvěra je tím hlavním argumentem, který mluví proti tomu. Argument, že se předseda Českého olympijského výboru nedostavil na senátní výbor považuji za pseudoargument. To už je spíš takové argumentové zoufalství. Ta nedůvěra tady prostě je zcela evidentní. Pojďte zkusit překročit tuto čáru. Pojďte zkusit Českému olympijskému výboru důvěřovat a prostřednictvím třeba člena Jozefa Regece si zajistit, ať nám zdokladují, kam ty peníze opravdu šly. Vždyť tady máme mezi sebou člena – myslím si, že by to zas takový problém nebyl. Ale je to opravdu jenom o tom – trošku důvěry věnovat. Co si budeme povídat, peníze, které by tam šly z loterijních společností, jsou svým způsobem kapkou v moři. Debata tady o nich není zas tak adekvátní, i když ji považuji za důležitou, abychom si to vyříkali. Já prostě tomu vedení věřím a nepředpokládám, že by sportovci od schválení této novely přestali ťukat na starostovy dveře, přestali chtít peníze ze státního rozpočtu. To se samozřejmě nestane. Ale jak už jsem říkal, pro výbor to nějaká alespoň minimální jistota na zabezpečení hlavní činnosti bude. Pokud důvěru projevíme, myslím si, že to nebude krok zpět, ale bude to krok kupředu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dále bude pokračovat pan senátor Petr Gawlas. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, já jsem nedělal vrcholový sport jako můj kolega z lavice Jožka Regec. Hrával jsem dvacet let fotbal na krajské úrovni. Diskuse v závěru byla hlavně o tom – důvěřovat Českému olympijskému výboru nebo ne. Pro mě je dostatečnou zárukou můj kolega z lavice Jožka Regec. Mám tam dalšího kamaráda, desetibojaře, olympijského vítěze Roberta Změlíka. Věřme těm lidem. Schvalme tento zákon. Chci ujistit, že těch 400 milionů není 400 milionů, ale je to pořád čím dál tím méně, protože loterií a videoterminálů v obcích ubývá. Možná se bavíme o 300 milionech.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pokračovat bude pan senátor Jan Horník. Prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, nebývá mým zvykem, že vystupuji třikrát. Ale posloucháme se? Známe meritum věci? My tady mluvíme o 400 milionech. Vy jste přesvědčeni, že těch 400 milionů tam skutečně nateče. Ne. Tam musí dojít k dohodě. On to tady řekl naprosto přesně kolega Čunek. Dneska se snažíme bojovat proti korupci. Všichni tady. Ale my teď v tomto zákoně korupci de facto plánovaně schválíme. Protože tam bude docházet k tomu – ano, moje loterijní společnost převede tolik a tolik finančních prostředků, dejme je na Zlatou tretru, dejme jim na nějaký mezinárodní zápas lístky, a další a další věci. To si myslím, že by nemělo být. Proč ten zákon neuděláme čistý. Proč ho neuděláme tak, jak tady řekl kolega Čunek. Znovu říkám, není to proti sportovcům. Tady si vždycky najdeme něco – všichni jsme sportovci a chceme za to bojovat. Ale na druhou stranu si neuvědomujeme, jakou máme de facto moc tím, že zvedáme ruce.

Já jenom na to upozorňuji. Nemám bohužel žádnou statistiku, jak ČOV rozděloval finanční prostředky, které stejně dostává od státu, jakým způsobem, komu, jací kamarádi si tam říkají – hele, ty děláš cyklistiku, šoupneme to tobě. Vždyť se známe v té republice. A já bohužel – pokud by finanční prostředky šly napřímo, tak jak to tady bylo řečeno bez toho prostředníka, bez klobouku, kde bude někdo žebrat, aby těch 5 % se přelilo, tak bych pro to hlasoval všemi deseti. Prosím vás, to, co tady bylo řečeno jedním z kolegů, že je to čirá zoufalost, já mám dojem, že když někdo žádá o finanční prostředky, tak by měl aspoň přijít a měl mít úctu k těm, kteří o tom rozhodují a mají pro to zvedat ruku. V podstatě jsou to ti, kteří buďto budou kritizováni v tisku, ve veřejnosti, aby jim řekl a zodpověděl všechny otázky, na které já jsem bohužel nedostal odpověď. A to je důvod, proč pro to také nemůžu hlasovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Nestává se to často, ale stojím plně za tím, co tady řekl – vaším prostřednictvím, paní předsedající – náš kolega senátor Horník. Za prvé bych vám chtěl oznámit, že nejsem ve střetu zájmů jako mnozí z vás, kteří tady hovořili přede mnou, a to je důležité. Za druhé je mi těžko, velmi těžko, z nepochopení problémů. Tady se hraje na naše city a přitom se nedívá na to, co po právní stránce je dobře nebo co není dobře, a po stránce ekonomicko-finanční.

Kontrolní mechanismy jsou tady "nula"; nic. A to je velký problém! Důvěřuj, ale prověřuj! Je sice pěkné, že tady říká náš kolega – vaším prostřednictvím, paní předsedající – Regec, že za to ručí; a jiní... Ale to už jsme slyšeli už dříve také!

Velmi dobře si pamatuji, jak se řešily problémy Sazky. Ty samé argumenty, to všechno už tady jednou bylo!

Za prvé. Nikdo z nás co tady sedí, nepochybuje o tom, že sport je důležitý. Důležitý pro nás všechny, pro naši mládež. To tady nezaznělo. Ale my se tady přeme o něco jiného! Aby peníze šly skutečně tam, kam mají jít a aby s nimi nebylo nakládáno jinak než účelně. Protože peněz, i když tady bylo řečeno, že je jich relativně dost, tak se domnívám, že jich nikdy nebude dostatek!

Uvědomme si, že jsme tady měnili loterijní zákon. Tehdy peníze šly nejen na to! Šly na kulturu, na zdravotnictví, na jiné služby. Nyní už to je – ve většině případů – jenom na sport. Tady dokonce chceme, aby o tom rozhodoval jenom ČOV!

Já si pana Dr. Jansty velmi vážím. Co ale ty ostatní sporty? Co ostatní sportovní odvětví? To takhle hodíme z okna, a řekneme, my jsme tady ti jediní praví, kteří budou vykládat, jak půjde a kam půjde český sport?

Je to chyba sportovců, že se nedokážou domluvit! Už to tady jednou zaznělo, že neudělají ze všech svazů nějakou jednotnou radu a že se nedohodnou na některých věcech! A tady najednou se má utvořit určitý monopol!

Je to svým způsobem velmi lobbistický zákon, protože tady není jasně řečeno, jakým způsobem se peníze do sportu budou dávat! Provozovatelé se dohodli s Olympijským výborem! Dohodli? A za jakých podmínek? Tady to nikdo, a v zákoně se to ani nepíše, nikdo neřekl! A i kdyby se dohodli, tak proč se nedohodli na kontrolních mechanismech! To nám tady chybí!

Vážení, a vy, kteří tady hlásáte čistotu právních norem – uvědomte si, že je to přílepek!

Vážená paní předsedající, mohla byste říci, aby se na levici malinko ztišili?

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, požádám vás o to, abychom vytvořili důstojné prostředí. Jsem přesvědčena o tom, pane kolego, že vás poslouchají ... Žádám o klid.

Senátor Vladimír Dryml:  Odcituji vám to, co napsala naše legislativa. Když už nic jiného, tak si to aspoň někdy přečtěte! "Předložený návrh zákona obsahuje nepřípustnou nepřímou novelu zákona o daních z příjmu. Navrhované ustanovení § 41 j) odst. 2 by mělo být součástí zákona o daních z příjmu, nikoliv zákona o loteriích a jiných podobných hrách."

To nemluvím o dalších věcech, jakým způsobem se budou peněžní prostředky převádět. Argumentovali jste tím, a dobře si to pamatuji, že starostové dobře vědí, kam peníze mají dávat. Najednou se jim peníze vezmou – a dá se to ČOV, který si to bude dělat podle svých kritérií! To jsou věci, které vadí mnohým z nás.

Po zkušenostech, které byly, najednou tady na nás chcete, aby ministerstvo financí a ministerstvo školství nahradil ČOV. Dobře, v pořádku. Ale udělejte to zákonnou normou. My jsme přece Senát! Jsme ochránci a strážci zákonnosti! Přece tady nejednáme na základě – možná pocitů, možná lobbistických tlaků! Od toho všeho bychom se měli oprostit. I když někdy je to pro nás velmi, velmi těžké.

Olympijský výbor už dostává peníze! Kontrola, která by měla proběhnout na ministerstvu školství nám možná ukáže, jak je to s rozdělováním finančních prostředků. Možná, že se dozvíme opravdu některé velmi závažné věci. Ale, prosím vás, v Poslanecké sněmovně dneska projde leccos. Uvědomte si, že jsem tady řekl fakta. Fakta jsou jasná. Není tady žádný kontrolní systém! Kdyby to Olympijský výbor myslel dobře, a doufám, že to bylo jenom pouhé opomenutí, tak by přece nevrhl nějaké kontrolní mechanismy! Ale žádné tady nejsou! Opakuji, že ČOV, ať se vám to líbí nebo nelíbí, není celý český sport. Jsou i neolympijské sporty a jsou i jiné tělesné aktivity. Ty přijdou o peníze!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní 1. místopředsedkyně, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že tady v tomto sále se asi nenajde nikdo, kdo by nepřál peníze žákovskému a mládežnickému sportu. Zazněla tady ve vystoupení pana kolegy Jeništy věta o důvěře, nebo spíš o nedůvěře. Ano, v tom bude asi zakopaný pes.

Pokud se domníváte, aby toto projednávání nějakým způsobem spělo ke konci, ,že by to spravil návrh doprovodného usnesení, kdy Senát Parlamentu ČR požádá ČOV, aby každoročně, řekněme, do 31. března předložil vyúčtování – a teď by tam bylo správné sousloví, budu mluvit "finanční dotace" za předcházející rok – výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR. Poprvé to, řekněme, riskněme. Ano, současné složení Olympijského výboru – neznám všechny osobně – ale dává nám záruku. Na druhé straně, kde zase máme záruku, že složení bude za rok, za dva. Ale bylo-li by nějakým způsobem vedení Olympijského výboru alespoň morálně vázáno, mohli bychom si po roce nebo dvou vyhodnotit, jak to funguje. Sami si v regionu zkontrolovat, jak jsou jednotlivé sportovní organizace tímto způsobem financovány. Co potom brání předložit návrh nějakého jiného zákona, pokud se tento neosvědčí, který by skutečně zaručoval, že peníze půjdou žákům a mládeži.

Přiznám se, že nemám nic takového připravené. Ale má-li nedůvěra zmizet, pak by to bylo asi jediné dostupné současné řešení. Pokud nechceme tento zákon zase na nějakou dobu zablokovat.

Pokud to u vás najde podporu, asi není problém na pět minut přerušit práci – a usnesení s pomocí odborníků naformulovat. A pak už konečně hlasovat.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Ale obávám se, že nemůžeme uložit nikomu jinému jiným způsobem, než zákonem. Takže vás prosím, pokud to chcete skutečně takto, abyste se poradil s legislativou.

V této chvíli nemám nikoho přihlášeného. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím.

Uzavírám tedy obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit v rozpravě. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Smutný:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Jednak děkuji moc za diskusi, která tady proběhla, kterou jsem tady zažil i na výborech.

Naváži na přítomnost členů ČOV. Pan Horník, prostřednictvím paní předsedající, ví, že jsem omluvil pana předsedu Kejvala, který byl připraven se mnou přijít na výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a na hospodářském výboru byl přítomen zástupce ČOV také, akorát nebyl dotazován, ale seděl a byl přítomen na výboru. Zájem tady tudíž byl.

Odpovím v balíku a krátce, protože vím, jak už je to náročný den a dlouhý den, i tato debata byla dlouhá.

Naváži na slova pana kolegy Jeništy. Hází to na mě nedůvěru, a já musím říct ze své pozice hlavně pedagoga. Byl bych špatný pedagog, kdybych nevěřil novým lidem a hlavně nápravě. A nápravě nových personálií. To znamená, jestliže někdo nastoupí jako předseda ČOV, také sportovec, významný sportovec, před vás se postaví vrcholný sportovec, člen Senátu Parlamentu ČR a garantuje svými slovy, což pro mě jako pro sportovce něco znamená, že chce něco změnit, že chce s něčím pracovat, co mu dá svým způsobem sice hazard, protože když půjdu vsadit na Mladou Boleslav, která, doufám, bude vyhrávat víc a víc, tak je to hazard, ale není to ten tvrdý hazard, ten nebezpečný hazard. A peníze, které dáme díky sportu, to už tady bylo také řečeno, tak je zase zpátky vrátíme do ČOV.

Tady jsem ve shodě s některými předřečníky. A asi je to i jedna z reakcí na dotazy, proč složitější financování. Na to jsem odpověděl teď – peníze do sportu, peníze zpátky do sportu.

Odlehčit státnímu rozpočtu. Jestliže máme jasně dáno, že 210 mil. Kč těmi daněmi bude státní rozpočet v minusu, a my tam překlápíme 400 mil. Kč účelově za sportem. Zase si myslím, že tím odlehčujeme státnímu rozpočtu a účelově zase za sportem.

A na závěr mi dovolte, proč ctím a budu stát za tím. A pokud to kolegovi předřečníkovi pomůže, tak se tady na hlasovém zařízení zavážu, že přijdu dříve, než bude rozpočet ukončen, a tam ty peníze půjdou. Přijdu s tím "pavoukem" a nebudu mít problém a společně s kolegou senátorem Regecem tady před vás předstoupíme a ten "pavouk" ukážeme.

Na závěr slova, která byla napsána poslancům Parlamentu ČR po schválení ve třetím čtení panem předsedou ČOV Kejvalem. Prosím, poslouchejte:

Vážím si skutečnosti, že novela získala podporu napříč politickým spektrem. Pokud pro ni zvedne ruku dostatečný počet senátorů, získá český sport další potřebné finanční zdroje. – A teď pozor! – Tyto zdroje a tyto peníze bude Český olympijský výbor směřovat k naší nejmladší generaci.

Já bych vám přál, abyste tento dopis dostali také.

Děkuji, na shledanou!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Petr Vícha? Přeje. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Přejí si vystoupit. Měl jsem cukání vystoupit už v rozpravě, abych některé věci osvětlil, tak to učiním až teď, protože tam hrozilo, že vyprovokuji další várku vystoupení. Tak snad jen dvě věci.

Aby to bylo všem naprosto jasné, možnost daňové slevy se týká pouze číselných a kurzových sázek, v žádném případě se netýká videoloterijních terminálů a hracích automatů.

A druhá věc – a to naváži na pochybnosti, které tady vznesl kolega Dryml při svém druhém opakovaném vystoupení – dohoda, kterou uzavřely loterijní společnosti se zástupci ČOV a ČUS, ta samozřejmě nic negarantuje, protože ta byla pouze impulzem toho, že vznikla tato zákonná úprava. A bylo tam řečeno i to, proč ČOV, když přece existují i neolympijské sporty. Český olympijský výbor, pokud jsem to dobře pochopil, je ten, který zastřešuje po dohodě i Českou unii sportu a všechny ostatní druhy sportu.

Tolik na osvětlení. A zaznělo, že tento zákon by se měl schválit.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A v této chvíli žádám garančního zpravodaje pana senátora Jiřího Lajtocha, aby shrnul proběhlou rozpravu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, páni senátoři, opravdu jsem si myslel, že to bude jednoduché, že nebude velká diskuse, tak jsem si dělal poznámky na jednu stránku, na druhou, na třetí ... Nicméně vystoupila jedna senátorka a 12 senátorů, dva senátoři vystoupili dvakrát a jeden vystoupil třikrát. To se potom tak nějak vyvážilo, protože napřed byla polovina negativní, která nepodporuje tento zákon, spíš ho zatracovala. Byl jsem trochu překvapen, protože pánové, kteří vystupovali, buď měli blízko nebo mají blízko k panu ministrovi financí, což si dobře pamatuji, protože s Petrem Víchou tento zákon o loteriích předkládáme skoro paralelně spolu od roku řekněme 2009, 2010, kdy pan ministr financí slíbil, že bude úplně nový zákon, ať nepodnikáme různé aktivity, a že tento zákon bude postaven na úplně jiné platformě.

Možná, že diskuse na toto téma neproběhla, a proto je tady k tomu taková negace.

Nicméně byla i druhá strana, která podporuje tento zákon. Mohu říct, tak jak jsem se bavil se senátorem Petrem Víchou, že ono se to samozřejmě dotkne obcí, ale ne vždy obce směřují tyto finance jenom na sport, protože mohu ze své vlastní zkušenosti říct, že jdou i do kultury, sociální oblasti apod. Tady bude tedy určitá částka vyčleněna Českému olympijskému výboru.

Ale ať jdu k věci. Vystoupilo celkem 13 senátorů, byl předložen jeden návrh, to znamená návrh garančního výboru, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona schválit. A taktéž návrh schválit byl i z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Prosím o hlasování, návrh zákona schválit, jak zaznělo z obou výborů.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Zazněl návrh schválit. Svolám senátorky a senátory k hlasování.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ale byl zde požadavek, abych vás odhlásila vzhledem k tomu, že zřejmě neodpovídá počet přítomných tomu, co vidíme na displeji. Všechny jsem vás odhlásila a prosím, přihlaste se znovu. Děkuji.

V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 25 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 42, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Všem vám děkuji, blahopřeji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům.

Pokračujeme v jednání a dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je

 

Návrh zákona o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem)

Tisk č. 116

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 116. Návrh uvede pan ministr zemědělství Petr Bendl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Hezký dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky a páni senátoři. Dovolte mi, abych zde zastoupil svého kolegu ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, neboť mu pracovní povinnosti a fakt, že jste nám situaci trošku zkomplikovali tím, že nejednáme v blocích, jednotlivá témata, která se resortně předkládají, tak myslím, že zcela vědomě jste nám zkomplikovali situaci. A doufám, že moudrost nakonec zvítězí, a fakt, že senátorem může být člověk až nad 40 let věku a že má pak nějakou schopnost i nadhledu a pomůžeme si nakonec navzájem v tom, že budeme jednat v blocích a ne takto roztrhaně.

Já jako ministr zemědělství tady mám bod č. 3, pak bod č. 16 a bod č. 47. Prosil bych napříště, jestli by bylo možné, jestli byte svou laskavostí a moudrostí nevyšli vstříc tomu, abychom jednali přece jenom v blocích. Myslím, že to bude prospěšné pro vás, protože zde budete mít každého ministra, který se bude snažit mezi vás přijít a projedná se to v blocích. Ale je to samozřejmě na vašem zvážení.

Jménem ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby bych vám chtěl představit návrh zákona, který nahrazuje stávající právní úpravu v oblasti bezpečnostního materiálu. Jeho smyslem je reagovat na vývoj v oblasti bezpečnostních technologií, na poznatky z aplikační praxe stávající právní úpravy a v neposlední řadě na mezinárodní závazky, jimiž je Česká republika v dané oblasti vázána.

Těžištěm předkládané právní úpravy je zejména zajištění přesné a aktuální evidence bezpečnostního materiálu, zpřesnění podmínek pro jeho zabezpečení a umožnění účinné kontroly nakládání s tímto materiálem, a to včetně kontrol prováděných na základě smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Aktualizován je rovněž seznam bezpečnostního materiálu včetně jeho členění.

V souhrnu má předkládaná právní úprava za cíl zabránit nekontrolovanému shromažďování či jinému rizikovému nakládání s materiálem využitelným k obranným a bezpečnostním účelům, zajistit, aby s tímto materiálem mohly nakládat pouze osoby bezúhonné a spolehlivé a vytvořit podmínky pro účinnou kontrolu stanovené regulace a celkově tak přispět ke zvýšení bezpečnosti na území České republiky.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který návrh zákona projednal, jej doporučil schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 116/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři.

Nakládání s věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům a výkon státní správy v této oblasti v současné době upravuje zákon č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky.

Stávající právní úprava je nedostatečná a zejména absence vymezení způsobu zabezpečení přechovávaného bezpečnostního materiálu činila při kontrolách značné problémy. Navrhovaný zákon o bezpečnostním materiálu sice do jisté míry vychází z principů stávajícího zákona, avšak jeho předmět úpravy je širší, zahrnuje veškerý bezpečnostní materiál, který není upraven jinými právními předpisy, jako zákonem o zbraních, zákonem o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, zákonem o ověřování zbraní atd.

Oproti stávající právní úpravě se bude navrhovaná regulace nově vztahovat i na věci určené k obranným a bezpečnostním účelům, které jsou nabývány obcemi a které jsou určeny k provádění záchranných prací při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech a k ochraně obyvatelstva, jakož i na věci, jež jsou kulturními památkami nebo sbírkovými předměty a jsou ve vlastnictví státu, krajů nebo obcí.

Navrhovaný zákon odlišně upravuje oprávnění pro nakládání s bezpečnostním materiálem – pro vstup do podnikání v oblasti bezpečnostního materiálu je požadována koncese podle živnostenského zákona, pro nakládání s bezpečnostním materiálem mimo rámec podnikání se vyžaduje registrace krajským ředitelstvím Policie ČR. Obdobně jako u zákona o zbraních vykonává kontrolu dodržování povinností stanovených tímto zákonem Policie ČR, avšak oprávnění ke kontrole mají též zahraniční inspekční týmy.

Pro získání registrace je fyzická osoba (např. sběratel) limitována splněním podmínek způsobilosti, tj. nejméně 21 let věku, svéprávnost, speciálně trestní bezúhonnost a spolehlivost, tzn. tři roky bez vyjmenovaných přestupků a také bez konkurzu a insolvence.

V žádosti o koncesi je třeba doložit způsobilost všech osob ve vedení podnikajícího subjektu. Nakládání s materiálem skupiny 5 a 6, což jsou bojová vozidla a vzdušné prostředky, je považováno za citlivou činnost ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, takže vyžaduje vyšší pověření, tj. doklad o bezpečnostní způsobilosti nebo osvědčení pro utajované informace podle citovaného zákona. Pro policejní registraci podnikatelské osoby se vyžaduje předložení povolení pro podnikání s bezpečnostním materiálem podle živnostenského zákona. Pro nakládání s materiálem skupiny 5 a 6 platí pro vedoucí osoby obdobně podmínka bezpečnostní způsobilosti jako u prosté fyzické osoby.

Živnostenský úřad vydá koncesi na základě závazného stanoviska krajského ředitelství Policie ČR, ve kterém se určuje, s jakými skupinami materiálů může osoba nakládat a zda je k tomu zvolená provozovna uzpůsobena. Příslušné krajské ředitelství Policie ČR zruší registraci osoby, jestliže začne absentovat některá z jejich podmínek nebo osoba poruší některou z povinností pro nakládání s bezpečnostním materiálem.

Za nakládání s bezpečnostním materiálem se považuje nabývání vlastnictví, držení, nákup, prodej, půjčování, vývoj, výroba, oprava, úprava, uschovávání, skladování, přeprava, znehodnocování nebo ničení bezpečnostního materiálu, jakož i – a to je důležité – zprostředkování těchto činností. Zdůrazňuje se, že nakládání s bezpečnostním materiálem náleží jen povolaným osobám a jen na schválených místech. Každá ztráta, změna v držení nebo likvidace materiálu musí být hlášena do 10 dnů (např. při zničení se hlásí čas, místo, způsob atd.). Osoby musí strpět kontroly ze strany státu. Podrobně je upravena povinnost evidence bezpečnostního materiálu. Obsahem evidence jsou identifikační údaje každého kusu materiálu, místo jeho trvalého, popř. přechodného uložení a údaje o dalším nakládání, a to následně po dobu pěti let. Materiál musí být zabezpečen proti zneužití. Specifikují se mechanické zábranné prostředky v kombinaci s elektronickým či televizním systémem nebo fyzickou ostrahou. Tyto povinnosti musí zabezpečit rovněž obec, kraj nebo státní instituce, která má v držení věc z kategorie bezpečnostního materiálu.

Státní správu ve věcech nakládání s bezpečnostním materiálem podle tohoto zákona vykonávají ministerstvo vnitra, Policie ČR, ministerstvo obrany a ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo vnitra plní ve správním řízení vůči Policejnímu prezidiu ČR úkoly nadřízeného orgánu. Ministerstvo obrany vede ve svých informačních systémech evidence o výsledcích kontrol, včetně kontrol provedených zahraničními inspekčními týmy. Policie ČR vykonává povolovací agendu – registrace osob nakládajících s bezpečnostním materiálem u krajských ředitelství a vede informační systém veřejné správy.

Kontrola nad plněním povinností náleží krajským ředitelstvím Policie ČR, ministerstvo obrany kontroluje existenci materiálu skupiny 5 a 6 (bojová vozidla a letouny) a jejich ničení. Doprovází také zahraniční inspekční týmy při obdobné kontrole (mezinárodní závazky). Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví v podrobnostech, co je bezpečnostním materiálem.

Návrhem zákona jsou respektovány mezinárodní závazky, a to především Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, která se týká kontroly výzbroje bez ohledu na to, zda je v držení ozbrojených sil nebo civilním.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako své 100. usnesení ze 13. schůze konané dne 19. června 2013 projednal návrh zákona a po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já nyní vlastně vystupuji s procesní otázkou, abych panu ministrovi vysvětlil, proč je takováto nepříjemnost. Pane ministře, já vás mohu oslovovat přímo, tak to učiním. Dali jsme vám zákony vlastně do tří bloků, a to ještě musím říct, že máte štěstí.

Problém je totiž jinde. My jsme léta tady měli takový konsenzus s Poslaneckou sněmovnou, který fungoval, že nám sněmovna předala balík zákonů, a to zpravidla po deseti dnech. Předali nám to v jednom balíku, ať bylo zákonů pět, dvacet nebo padesát. To fungovalo celou dobu. Nyní došlo k tomu, že po nějaké kolizi v PS zavedli nějaký nový režim, kde to snad je tak, že to nejdřív vrátí ministerstvu, aby text zkontrolovalo, pak se to vrátí, čtou to dva právníci apod. My jsme kvůli tomu měli v úterý speciální jednání s paní předsedkyní PS za účasti obou vedení sněmovny i Senátu.

A jenom vás chci informovat, že my jsme zákony nedostali po 10 dnech, ale dostali jsme je v nejzazších termínu po měsíci a dostali jsme je ve čtyřech várkách. Jednou jsme jich dostali sedm, pak osm, tři a pět. A my máme lhůtu třicet dnů a musíme nyní upřednostnit zákony, které máme projednané už ve výborech a které mají lhůtu, která by prošla. A vaše zákony nám přišly ve třech várkách, takže tady bohužel musíte být třikrát. A není to naše vina. My se rádi vrátíme ke starému systému. A všechno odvisí od toho, jak pracuje Poslanecká sněmovna. Nevím, jestli došla krize i do sněmovny, moc si to nepřeji, protože kde se řekne Parlament, tak potom to dopadá i na nás.

Ale v tom to je skutečně tento problém a není to žádná schválnost, nic. My chceme, aby to fungovalo dobře. Toto je případ, který tady popisuji.

Mohu vám předložit a mají to i kolegyně a kolegové a u všech návrhů je vždycky napsáno, my to takhle musíme dělat, je to pro nás složitější, musíme hlídat, kde je termín lhůty, kde bychom porušili Ústavu a do té doby to musíme projednat. A když zákony všech ministrů předsuneme, tak ty poslední, co nám přišly, nemáme projednané ve výborech. A za druhé, může se stát, že neprojednáme zákony, které mají tady termín 26. června a potom bychom de facto nesplnili naše poslání, abychom se ve stanovené lhůtě 30 dnů zákony zabývali.

Pokud chcete, aby se tento problém vrátil do stavu, který byl před minulým měsícem, prosím, obraťte se na Poslaneckou sněmovnu, na paní předsedkyni, a my velice rádi vyhovíme, aby to fungovalo, jako to fungovalo do minulého měsíce. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo. Ptám se, zda ještě někdo další chce vystoupit v rozpravě? Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit? Není tomu tak, děkuji. Pan zpravodaj asi také ne, děkuji také.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Pokud je mi známo, zazněl jediný návrh, a to je návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Svolám všechny senátory a senátorky k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh

Tisk č. 111

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 111. Návrh uvede opět pan ministr zemědělství Petr Bendl, kterého nyní prosím o to, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené dámy senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl tento návrh zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh.

Cílem je dosažení plné implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 995/2010 Sb. ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky a implementace dvou prováděcích aktů Evropské komise vydaných k tomuto nařízení. Uvedené nařízení nabylo účinnosti dne 3. března 2013.

K realizaci tohoto cíle návrh zákona obsahuje stanovení příslušných orgánů a jejich působnost v souvislosti s dozorem nad uplatňováním přímo použitelného nařízení. Příslušnými orgány se navrhují ministerstvo zemědělství, krajské úřady a Česká obchodní inspekce. Postavení a úkoly pověřené osoby zřízené ministerstvem zemědělství, bude jím Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, která bude zajišťovat stanovený rozsah odborných činností souvisejících s kontrolou systému náležité péče. Systém obsahuje evidenci údajů, např. země původu dřeva, oprávnění k těžbě, množství dřeva apod., podle kterých lze identifikovat původ dřeva a další základní údaje nutné pro kontrolu, zda se jedná o zákonně vytěžené dřevo, případně výrobky vyrobené z tohoto dřeva.

Zavedení centrální evidence systému náležité péče, která bude obsahovat mj. informace sloužící hospodářským subjektům se snížení rizika uvedení nezákonně vytěženého dřeva na trh, např. bude obsahovat případy zjištěné dozorovými orgány o nedodržování povinností stanovených výše uvedeným nařízením EU a sankce za porušení povinností v tomto návrhu.

Návrh zákona se v souladu s nařízením Evropské unie týká právnických a fyzických osob, chcete-li hospodářských subjektů, a to pouze po prvním uvedení dřeva a dřevařských výrobků na trh. Pokud není nezákonně vytěžené dřevo pocházející z lesů v ČR uvedeno na trh, vztahuje se na potírání nezákonné těžby dřeva lesní zákon.

Pro informaci ještě uvádím, že situace v ČR v oblasti nezákonných těžeb představuje pouze zanedbatelné riziko v souvislosti s ochranou lesa, případně poškozováním životního prostředí.

Návrh zákona byl projednán dne 19. června 2013 na 13. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučil schválit návrh ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Proto si vás dovoluji požádat o schválení návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 111/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý podvečer, dámy a pánové, pane ministře. Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo a chtěl bych velice krátce přednést zpravodajskou zprávu a doplnit některé věci, které zde zazněly.

Především bych chtěl říci, že jsme se tímto návrhem zákona velice pečlivě zabývali na jednání našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přijali jsme usnesení, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu byla určena moje osoba a výbor pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Chtěl bych dodat k tomu, co zde zaznělo, ještě jednu důležitou věc. Tento návrh zákona byl schválen, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Dovolil bych si teď opravit tu věc, kterou zde řekl pan ministr, kterou měl napsanou – původně to bylo ve vládním návrhu, tzn. účinnost zákona byla stanovena dnem 3. března 2013. Možná, že jste to někteří postřehli, že toto datum již uplynulo. Poslanecká sněmovna schválila a předložila potom pozměňovací návrh, kde se ukládá účinnost – stanovuje se datum prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení navrhovaného zákona. To je jedna věc.

Druhá věc. V předkládaném návrhu byly stanoveny příslušné orgány, které podle nařízení č. 995 stanoví ministerstvo zemědělství, krajské úřady – Českou obchodní inspekci. Tyto záležitosti byly v pozměňovacích návrzích Poslaneckou sněmovnou předloženy v našem návrhu, takto projednány ve výboru, schváleny a navrženy a doporučeny k projednání dnešnímu plénu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu – návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím.

Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozprav se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat – evidentně nechce. Pan zpravodaj – asi také ne.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Dovolím si všechny svolat.

Mohu zahájit hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji, pane ministře. Děkuji zpravodaji, děkuji vám všem.

Protože by bylo asi nebezpečí, že bychom nemohli hlasovat po 19. hodině, tak přerušuji dnešní schůzi.

Sejdeme se zítra v 9.00 hodin. Děkuji vám a přeji hezký večer!

(Jednání ukončeno v 18.44 hodin.)