Zákonodárci splatili dluh vůči ústavě

24.08.2017 - Ing. Ivo Bárek
Ing. Ivo Bárek

Český Senát má v rámci legislativního procesu složitější postavení, přesto vždy plnil svou roli na jedničku. Věřím, že právě přijetí stykového zákona povede k jistému narovnání ve společném vztahu komor a ukotvení již fungujících zvykových mechanismů.

Je tomu již dvacet let, kdy se začalo pracovat na první verzi zákona, který měl upravit zásady jednání a styku obou parlamentních komor mezi sebou, jakož i navenek, zkráceně stykový zákon. Tento zákon, který tvůrci ústavy vložili do článku 40 naší ústavy již v roce 1993, byl posledním dluhem zákonodárců vůči nim.

Pokusů o jeho uvedení do našeho právního řádu nebylo málo, vždy však ztroskotaly. Ať ho navrhovali poslanci nebo senátoři, nikdy, až do dnešních dní, se nedokázaly obě komory shodnout na jeho znění.

Cesta k jeho nedávnému schválení byla trnitá. Návrhy v minulosti končily „zaparkované“ ve Sněmovně. Poslanci „objevovali“ stále stejné argumenty proti jednotlivým částem všech předloh. Už se zdálo, že je nemožné nalézt konsensus. A protože komory fungovaly celé roky bez pravidel styku, pomalu se začalo přemýšlet, zda nakonec není nadbytečný.

Stykový zákon měl být totiž kdysi přijat ještě před vznikem jednacích řádů obou komor jako základní kámen pro jejich tvorbu. Nestalo se. Mnoho věcí tedy dostalo podobu přímo v jednacích řádech Sněmovny a Senátu, anebo se prostě staly respektovanými zvyklostmi. Navíc mezitím odpadl důležitý bod, který měl zákon řešit, tedy volba prezidenta parlamentem. Hlavu státu od roku 2013 volí přímo občané. Mnoho toho tedy zdánlivě pro stykový zákon nezbylo. Což ale neznamená, že by již neměl vůbec své místo. Pouze zacílil na velmi konkrétní záležitosti a stanovil pevná, zákonem daná pravidla pro společné fungování.

Již při vzniku současné dosluhující Poslanecké sněmovny se začaly objevovat pozitivní vibrace směrem k připravované senátní iniciativě. Na přelomu roku 2015/2016 již byla verze hotová a začínala se projednávat v senátních výborech. Nutno podotknout, že tomu předcházelo nespočet konzultací i se Sněmovnou.

Verze, která nakonec doputovala ze Senátu do Sněmovny, patřila k těm - řekneme - skromnějším. Na tom se shodly obě strany. Především ale v sobě nesla velmi užitečný princip tzv. člunku, který znamenal, že Sněmovna a Senát si budou moci vzájemně upravovat změny ústavních a volebních zákonů tak, aby mohly dosáhnout shody na jejich podobě. Tyto zákony tedy budou pendlovat mezi komorami, dokud se neshodnou na stejném textu.

Senát nebude postaven jako dosud před volbu: přijmout jak předloha leží, nebo ji shodit úplně ze stolu jediným hlasováním. I když někteří poslanci kritizovali, že člunek může vést k častějším pokusům o změnu poměrně stabilní ústavy, a že nám senátorům otevírá možnost více se angažovat v jejích úpravách, stále platí, že se na finální podobě musí shodnout obě komory. Jejich postavení v legislativním procesu je tedy v těchto případech rovnoprávné.

Myslím si, že i přes okleštěnou finální podobu, kdy byla vypuštěna pasáž o povinném zvýrazňování změn v zákonech, které sněmovna přijala, jde o velmi pozitivní počin. Nejen od Senátu, ale i Poslanecké sněmovny, bez které by jistě nikdy zákon nemohl existovat. Nyní se již jen čeká na podpis prezidenta. Tím bude dobré dílo dokonáno.

Rád bych poděkoval všem svým bývalým a současným kolegyním a kolegům ze Senátu a Poslanecké sněmovny, kteří v průběhu let „bojovali“ za prosazení zákona. I díky jim a jejich nezlomnosti až tvrdošíjnosti se po letech podařilo dluh zákonodárců smazat. Dík přitom nepatří pouze jim, ale i pracovníkům obou komor, kteří v rámci komisí, podvýborů a výborů přispěli k jeho dotvoření.

Český Senát nemá vždy na růžích ustláno, v rámci legislativního procesu má složitější postavení. Přesto vždy plnil svou roli na jedničku. I když není tak na očích veřejnosti a výsledky jeho práce se mu o poznání složitěji vykazují. Věřím, že právě přijetí stykového zákona povede k jistému narovnání ve společném vztahu komor a ukotvení již fungujících zvykových mechanismů.

Na závěr mi dovolte poznámku. Ve snaze úspěšně završit více než dvacetileté úsilí bohužel trochu stranou zůstala úvaha, o které se hodně mluvilo, ale nakonec zůstala nevyslyšena. Jde o nutné prodloužení měsíční lhůty, kterou má horní komora na projednávání zákonů, na dvojnásobek. K tomu je ale třeba změna Ústavy, která však nebyla nyní na programu dne. Věřím, že se k ní v blízké době dostaneme. Jako bývalý dlouholetý předseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vím, jak by tato změna usnadnila práci orgánům Senátu a jednotlivým senátorům. Obzvláště po tom, co jsem již zmínil, že Sněmovna vypustila pasáž o povinném zvýrazňování změn návrhů zákonů, které přijala. Některá materie je opravdu složitá a měsíc na její důkladné a zodpovědné posouzení je často málo. Potřebujete prostudovat mnoho podkladů a u nových verzí s pozměňovacími návrhy například opět i vstoupit do jednání s předkladateli či odbornou veřejností. Ve vší úctě se opět jedná o druhé „mini“ připomínkové řízení. Některé dodatečné návrhy přijaté Sněmovnou mohou totiž pozměnit celý ráz návrhu. Prodloužení lhůty by dalo Senátu ještě větší možnost naplňovat jednu z hlavních rolí, kterou má: být hlídačem kvality naší legislativy.

Senát Parlamentu České republiky

Valdštejnské nám. 4, 118 01  Praha 1

Eva Davidová
Telefon
+420 257 072 342

Zpět