Petice Ne 35 procent prvních zón v Národním parku Šumava

17.04.2013 - Mgr. Pavel Eybert
Mgr. Pavel Eybert

Jelikož byla Senátu PČR doručena tato petice se skoro 11 tisíci podpisy, bude projednána na plénu Senátu. Zatím ji projednal Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který mě určil zpravodajem. Podle pravidel Senátu jsem provedl šetření, a to jak v příslušné legislativě, tak v terénu. Ostatně v terénu provádím šetření již 50 let, co Šumavu navštěvuji.

V Nařízení Vlády ČR, kterým se zřizuje Národní park Šumava (č. 163/1991 Sb.), se stanovují podmínky a poslání parku:
1/ má uchovat a zlepšovat jeho přírodní prostředí
2/ ochraňovat či obnovovat samořídicí funkci přírodních systémů
3/ ohraňovat volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny
4/ zachovávat typický vzhled krajiny
5/ naplňovat vědecké a výchovné cíle
6/ využívat území parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí

Tato takto obecně nastavená pravidla si dodnes vykládají různé skupiny dle svých představ a zdůrazňují ta ustanovení, která jsou jim bližší. Národní park Šumava je členěn do tří zón: 1. zóny představují dnes 13 % výměry parku, je jich cca 135 a zahrnují území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami (9 000 ha), 2. zóny představují dnes asi 82 % výměry parku a zahrnují vše ostatní mimo intravilány obcí (57 000 ha), 3. zóny představují cca 5 % výměry parku a jsou to převážně právě intravilány obcí, které jsou na území parku (2 800 ha). Přestože omezení zasahování do přírodního stavu je deklarováno v nařízení vlády pouze pro 1. zóny, tedy na 13 % z celkové výměry parku, která je větší než 669 tisíc ha, rozhodnutím tehdejšího ministra ŽP Martina Bursíka došlo po vichřicích Kyril a Emma k rozšíření ploch, kde se nebude zasahovat, až na více než 30 % NP Šumava. Tím bylo ponecháno bez sanace více než 300 tisíc m3 polomového dřeva, které posloužilo ke gradaci rozmnožení kůrovce jak v roce 2007, tak 2008 a hlavně v letech následujících.

Výsledkem byla pandemie, na jejímž základě pak v následujících letech 2009-2012 bylo vytěženo hodně přes 1 000 000 m3 kůrovcem sežraného smrkového lesa. Tak máme dnes již 20-25 % lesa v NPŠ suchého a holého. Včasným zásahem na polomech po vichřicích (tedy ve 2. zónách) se dalo dobře polovinu stromů zachránit. Nařízení vlády stanovuje, že ve 2. a 3. zónách se totiž má hospodařit podle schváleného lesního hospodářského plánu s použitím běžné těžební technologie, pouze s vyloučením těžkých strojů. Nakonec k ochraně nepolámaných stromů před kůrovcem by významně přispěla už i jen sanace padlých stromů na místě, která též nebyla provedena na těch lokalitách, které zahrnul Bursík do oblastí, kde se zasahovat nebude i mimo 1. zóny.

Co se stalo, nelze odestát. Autorům petice i petentům jde o to, aby rozšířením 1. zón na 35 %, nedej Bože v budoucnu pak na 75 % plochy NPŠ, a případným podobným přístupem některého z dalších ministrů ŽP, jaký zvolil M. Bursík, nedošlo k dalšímu rozšíření uschlých ploch lesa tam, kde je dnes ještě zelený. Zásahy, které byly provedeny po nástupu ředitele J. Stráského do vedení NPŠ, byla kůrovcová kalamita potlačena. Přesto je ještě i letos potřeba pokračovat v její likvidaci, i když už to nebudou statisíce m3 jako ve třech předcházejících letech, ale už jen desetitisíce.

K tomu by měl napomoci zákon o NP Šumava. Pamatuji historicky již nejméně 7 různých návrhů. Teprve nyní se však dostal do projednávání ve druhém čtení v PS návrh Plzeňského kraje. Stále se čeká na předložení návrhu, který připravuje MŽP. Je pravděpodobné, že dojde k průniku těchto dvou návrhů a zákon bude postupovat v legislativním procesu ke svému schválení. Nemůže zcela vyhrát jeden názor. Půjde tedy o společenský konsenzus.

Za sebe říkám: Vraťme se prakticky k původní zónaci, se kterou byl NPŠ zřizován, tj. cca 50 prvních zón představujících cca 20 % výměry parku (tj. to, co už dnes podlehlo přírodním procesům a není tam zasahováno lidskou rukou). Ostatní část NPŠ využívejme šetrným způsobem a chraňme ji před devastací kůrovcem a ostatními škůdci, tak jak to říká Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. Zachovejme typický vzhled krajiny, prostředí pro živočichy (jak mají žít v lese, který prakticky neexistuje!), uchovejme a zlepšujme přírodní prostředí v NPŠ!

Často slýchám argumenty, že na holinách, které v kůrovcových kalamitách vznikly, se les sám obnoví. Tomu nevěřte. Když byla značná část Šumavy vykácena v 17. a 18. století, byla obnovena lidskou rukou jako hospodářský les. Oseta, osázena, bohužel prakticky jen smrkem, smrkem ze semen a sazenic nakoupených po celé Evropě a možná i odjinud. Les, a nejen na Šumavě, se sám obnovuje jen tehdy, když má z čeho. Stojí-li stoletý les, který plodí semena a který postupně odumírá, nebo je selektivně těžen kácením nejstarších stromů, a tím pádem se prosvětluje, začnou v takovém lese podrůstat semenáče. Jelikož v něm ještě není světla mnoho, neroste v něm, alespoň ne většinově, buřeň. Kopřivy, tráva, plevelné rostliny, prostě rychle rostoucí vegetace. Když zmizí kryt vzrostlých stromů (a uschlý les to nezachrání), buřeň rychleji rostoucí než smrkový podrost všechny nezajištěné smrčky zadusí. Zajištěným smrkem v takovém prostředí rozumíme stromek, který je již větší, než je výška buřeně, nebo stromek, kterému pravidelně dáváme péči obžínáním a mazáním proti okusu zvěří.

Je pravda, že sem tam nějaký stromek přežije a roste. Normální les ve věku 20-30 let má na 1 ha 5-7 tisíc jedinců. Les vzniklý na holině, kde nebyl dostatečně vysoký podrost a v dostatečném počtu, mívá tak 500 jedinců na 1 ha, a to v lepším případě (obvykle tak ve 20-30 % případů). Znám i místa, která dřívější správa NPŠ ukazovala, jak pěkně se tu les obnovuje, a přitom na nich tajně stromky dosazovala, např. na Mokrůvce, Rokliny, Šumné…! Před více než 160 lety obchodník se dřevem Simon Maier-Löwi vytěžil na 430 hektarech všechno zužitkovatelné dřevo vyjma nejmladších stromků. Ani po této době nedošlo k opětovnému samovolnému zalesnění těchto pozemků. Dodnes zůstaly tyto plochy s porostem, který nedosahuje ani počtu 500 kusů jedinců na 1 ha. Tomuto lesu a jemu podobným plochám se říká „Židovský les“.

Neopakujme chyby z minulých let, z minulých vichřic a následných kalamit. Pamatujme si, že zlikvidováním kůrovce z jednoho stromu před tím, než vyletí, zachráníme 10 stromů dalších. Na obnažených plochách uschlého lesa hrozí eroze, nedochází k zadržení vody, nedochází k zachycování emisí v míře, kterou umí zelený les. Na holinách dojde ke změnám mikroklimatu, změnám v druhu živočichů, rostlin, k rychlejšímu proudění vzduchu. Zelená střecha Evropy má dnes již spoustu děr. Nepřipusťme další!

Na základě těchto, ale i mnoha dalších argumentů podporuji a dále budu podporovat myšlenku petentů, že NPŠ nemá mít více než 20-22 % ploch v 1. zónách, a tak to budu i doporučovat plénu Senátu jak při projednávání petice, tak při schvalování zákona o NPŠ.

Mgr. Pavel Eybert
Senátor Parlamentu ČR – volební obvod Tábor

Senát Parlamentu České republiky

Valdštejnské nám. 4, 118 01  Praha 1

Eva Davidová
Telefon
+420 257 072 342

Zpět