Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury v roce 2006

Po sledovanou část roku 2006 působila komise v nezměněném složení, tj. s devíti členy. Sešla se na celkem osmi schůzích, na nichž mj. přijala 13 usnesení. Jedna ze schůzí měla charakter společného jednání s ústavní komisí Poslanecké sněmovny, další byla společná s ústavně-právním výborem a výborem pro záležitosti Evropské unie k tématu evropského zatýkacího rozkazu.

Krom toho komise na jaře uspořádala odborný seminář „Zákon o Ústavním soudu po třinácti letech: vznik, vývoj, problémy a úvahy de lege ferenda“, hojně navštívený soudci Ústavního soudu a dalšími reprezentanty odborné veřejnosti, z něhož na sklonku listopadu t. r. vyjde sborník. Nejcitlivějšími otázkami stávajícího modelu ústavního soudnictví se ukazují být jednak riziko nejednotné judikatury, dané především vysokým nápadem ústavních stížností a existencí čtyř vzájemně informačně nedostatečně propojených senátů, jednak nevyjasněnost odůvodňování a zpřístupňování různých rozhodnutí Ústavního soudu. Krom toho však byla formulována řada dalších dílčích námětů k promýšlení možných organizačních či legislativních změn v postavení Ústavního soudu.

Komise také přijala početnou skupinu stávajících i minulých odborných pracovníků německého Spolkového ústavního soudu.

Hlavním tématem letošních diskusí komise byl stav tvorby práva v ČR, obecně hodnocený jako neuspokojivý. Debatu komise zahájila již v lednu přijetím usnesení kritizujícího nedostatečnou plánovitost legislativního procesu, v praxi se projevující vysokým počtem vzájemně neprovázaných novelizací někdy dokonce ještě neúčinných zákonů. Pro Senát je za těchto okolností obtížné vnášet do zákonodárství potřebný řád.

Z nitra komise současně vzešel návrh podobně kritického usnesení Senátu, které bylo zaznamenáno i v odborném tisku a stalo se základem dalších jednání komise s představiteli Poslanecké sněmovny, vlády a odborné veřejnosti.

Prvním v řadě bylo setkání s ústavní komisí Poslanecké sněmovny. Za velké problémy byly označeny 1. aktivita poslanců v podávání pozměňovacích návrhů, které stále častěji vůbec nesouvisejí s pozměňovaným návrhem zákona, 2. vnitrostranické kvantitativní hodnocení poslanců podle počtu předložených návrhů zákonů a pozměňovacích návrhů, 3. nedisciplinovanost vládních úředníků, kteří mnohdy za zády svých ministrů prosazují přijetí vládou neschválených změn, 4. nedostatečná ochota vlády hájit předloženou podobu svých návrhů zákonů, pročež předem rezignuje na jejich legislativní cizelaci, 5. alibismus orgánů aplikace práce, jež se místo rozhodnutí odvolávají na „chybějící legislativu“ apod.

V podobném duchu se neslo i jednání s předsedou Legislativní rady vlády P. Zářeckým, který velmi obšírně informoval o vývoji postavení tohoto orgánu po roce 1990. Faktorem komplikujícím přípravu právních předpisů je jejich instrumentální pojímání, časový tlak, podceňování odbornosti specializovaných legislativních útvarů uvnitř ministerstev atd.

Tematice tvorby práva byla věnována rovněž jarní návštěva členů komise v Ústavu státu a práva AV ČR. Diskuse se točila kolem počtu právních předpisů a jejich přehlednosti, nízké kvality transposičních právních předpisů, rozbíhavé právní terminologie, vysokého počtu neprovázaných pozměňovacích návrhů, důsledků derogačních nálezů Ústavního soudu a našeho přístupu k právu a právní regulaci vůbec.

Na své zářijové schůzi komise prozatím uzavřela blok věnovaný tvorbě práva jednak diskusí o možnostech měření dopadů právní regulace na adresáty práva, jednak prvním projednáváním pracovního projektu senátorky S. Paukrtové určeného ke zpřísnění podmínek zákonodárného procesu a zvýšení přehlednosti psaného práva.

Pokud jde o měření dopadů právní regulace, vyslechla komise referát o dosavadním snažení příslušného pracoviště Úřadu vlády prosadit model citlivého zvažování potřebnosti právní regulace v konfrontaci s různými alternativami, včetně kalkulovatelnosti nákladů každé právní úpravy a hodnocení její přiměřenosti. Z rozpravy vyplynul značný význam odborně zdatné, stabilní a politicky neutrální byrokracie jako partnera volbami proměňované politické reprezentace.

Kromě analyzování hlavního tématu zmíněného výše komise pokračovala v zaujímání stanovisek pro Senát k různým otázkám spadajícím do její působnosti. Prvním z nich bylo stanovisko k novému zákonu o střetu zájmů, v němž komise mj. upozornila na poněkud problematické smísení různých kategorií zákonu podřízených osob, z nichž mnohé by měly podléhat spíše služebnímu zákonu, absenci domyšlení důsledků možnosti elektronické komunikace, chybějící úpravu zvláštního quasitrestního řízení ve správním soudnictví i možné obtíže mandátového a imunitního výboru Senátu při evidování předepsaných oznámení soudců.

Další stanovisko komise zaujala k povaze vnitrostátního projednávání smluv uzavíraných v Evropské unii podle čl. 24 a 38 Smlouvy o Evropské unii.
Evropská problematika byla přítomna i ve vyhodnocení mechanismů spolupráce Parlamentu a vlády podle čl. 10b Ústavy, kde byla konstatována vyhovující podoba prováděcích jednacích řádů obou komor i navazujících vnitřních předpisů vlády. V praxi je třeba klást větší důraz na to, jak vláda s vyjádřeními komor zachází.

Komise posuzovala také návrh dílčí novelizace zákona o jednacím řádu Senátu, který má usnadnit Kanceláři Senátu plnit úkoly spojené s využíváním sídla Senátu. Činnosti přesahující základní poslání parlamentních komor jsou přitom v mezinárodním srovnání běžné.

Poslední dvě z letošních stanovisek se týkala možného omezení imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu. První návrh časového omezení imunity byl již schválen Poslaneckou sněmovnou. Komise se omezila na připomenutí, že jde o návrh podobný tomu jejímu z doby před několika lety; doplnila poukaz na související téma zániku mandátu. Ve druhém případě se jednalo o návrh ústavodárné iniciativy Senátu, který zachovává vlastně jen indemnitu.

Vedle posuzování cizích návrhů komise rovněž zpracovala svůj návrh „Pravidel jednání o návrzích zákonů vrácených Poslaneckou sněmovnou Senátu jako navrhovateli k dopracování“, který byl posléze Senátem přijat k doplnění jednacího řádu Senátu. Naopak debata o možnosti, resp. potřebnosti vnitřních pravidel upravujících přijímání usnesení formou per rollam, nebyla dosud uzavřena.

Předseda, místopředseda a tajemník komise se již v loňském roce na ministerstvu spravedlnosti zúčastnili jednání grémia zaměřeného na koncepci soudnictví, zvláště na jeho organizaci. Komise v lednu t. r. projednávala pracovní materiál vzešlý z iniciační diskuse v grémiu za účelem zformování stanoviska pro další jednání, jež proběhlo opět na ministerstvu spravedlnosti, nyní již ale v trochu jiném složení a pod předsednictvím ministra. Těžiště zájmu komise se v této oblasti i nadále nachází v modelu organizačního řízení soudnictví buď ministerstvem, nebo Nejvyšší radou soudnictví, včetně otázek jmenování a odvolávání soudních funkcionářů či vztahu ministerstva spravedlnosti a státního zastupitelství. Většinovým názorem členů komise dosud je preference oslabení ministerstva spravedlnosti přinejmenším v personální agendě.

Jiným z dlouhodobých témat je revize právního rámce bezpečnostního systému ČR (zvláště rozhodování o výjimečných stavech či způsobilost Parlamentu přijímat zákony za jejich trvání), které komise v minulosti věnovala značnou pozornost a i nyní byla informována o postupu prací, t. č. v pracovní komisi ministerstva obrany. Účelným se jeví zvláště promýšlení substituce parlamentních komor buď vládou, anebo vládou spolu s prezidentem republiky.