Pánové, řekl jsem před tím, že tento stát není konsolidovaným ve směru hospodářském a finančním. On není však také konsolidován ve směru národnostním. Promluvme si přece jednou o této otázce ve všem klidu. Vyčítáte nám, že státu neuznáváme a neprovozujeme aktivní politiky. Pokud jde o frási - odpusťte - o aktivní politice, byli byste nuceni nám ji podrobněji vysvětliti. Myslíte slovem: aktivní politika vstup Němců do vlády, anebo myslíte tím spolupráci v parlamentě a ve výborech? Myslíte-li aktivní politikou spolupráci ve vládě, pak vám mohu jménem své strany prohlásiti, že nemáme co hledati ve vládě státu dotud, pokud tento stát jest měšťanským třídním státem a pokud má měšťanskou většinu; neboť, dámy a pánové, my stojíme na zásadním stanovisku, - jak vám jasně pravila naše usnesení v Karlových Varech, - že nejsme ochotni prodlužovati, svou podporou panství měšťanstva tohoto státu. Učiníme vše, co učiniti můžeme, abychom panství měšťanského živlu odstranili. Buďte přesvědčeni, že měšťanský třídní stát vždy a vždy opět v nás nalezne svoje nejrozhodnější protivníky. Pokud tedy obsahuje vaše vyzvání k nám, německým sociálním demokratům, výzvu, abychom dělali aktivní politiku tím, že bychom se zúčastnili koaliční vlády, odmítáme toto pozvání se vší rozhodností (Souhlas něm. senátorů.), protože nemáme co hledati ve vládě měšťanského státu.

Pokud však vaše pozvání k účasti na aktivní politice snad obsahuje pozvání ke spoluprácí v parlamentě a ve výborech, musíme vám říci: Především nám tuto spolupráci umožněte! Vy nám však tuto spoluprácí pořád znemožňujete. Uvedl jsem před chvílí, že prvním činem, který tato vláda vykonala, bylo neodpustitelné a nevysvětlitelné vypovězení osob. Druhý čin tato vláda provedla předevčírem, kterého sama bude ještě jednou hořce želeti. Protizákonně dali jste městské radě v Teplicích - Šanově rozkaz, aby odstranila pomník císaře Josefa (Výkřik německý; Hanba!). Pánové, tu nejedná se již o císaře Josefa, tak prohlašuji vám již nyní, tu nejedná se již o to, zda pomník zobrazuje právě císaře Josefa anebo někoho jiného ačkoli přece poněkud podivným jest, že dáváte odstraňovati pomníky muže, kterému tak nesmírně máte co děkovati, (Souhlas něm. senátorů. Výkřik z české strany: Monarchismus a Habsburkové!) Pravíte, pánové, že každá vzpomínka na monarchismus musí zmizeti. Není to trochu mechanickým pojetím, když císař panoval v době, kdy parlamentarismus.... (Sen. Havlena; To se nesluší na sociálního demokrata!) Soudruhu, nestarejte se nijak; co řeknu, to zodpovím. Panoval-li císař v době, ve které vývoj ještě tak daleko nepokročil, císař, který v pokrokovém, liberálním směru oproti nesmírným překážkám, které jemu připravovali oni pánové, kteří si dnes chtějí hráti na povolané zástupce císaře Josefa, totiž páni klerikálové, když jde o pomník císaře, který působil protiklerikálně, který zrušoval kláštery a vyháněl kněze, o císaře, který vydal toleranční patent, o císaře, který připravil osvobození sedláků, pánové, to jest.. (Sen. Havlena: Znásilňování národnosti!), pak jest to přece trochu mechanické pojetí, vybíjeti si zlost na tomto císaři odstraňováním jeho pomníků. Mohu zcela dobře chápati, že v socialistickém státě mohou zůstati i pomníky mocnářů, mají-li uměleckou cenu. V tom nevidím ani nejmenší protidemokratické, anebo protisocialistické smýšlení. Pánové, co zde pravíte, jest přece tak ryze povrchním názorem, lak malicherným názorem, že vás nechápu. A nyní, velectění pánové, jak to bylo v Teplicích? V Teplicích byla 28. října za příčinou slavnosti dvouletého trvání republiky schůze českých občanských stran; do schůze přišli čeští legionáři. Ve schůzi bylo žádáno odstraniti pomník. Došlo k dlouhým vyjednáváním s vládou, která konečně dospěla tam, že vláda od prvního dne prohlašovala, že nemá zákonného důvodu, aby dala městské radě rozkaz odstraniti pomník, když ho nebude zneužíváno - tuším, že podobně to znělo - k demonstracím anebo k národním - nevím k čemu. (Sen. Friedrich [německy]: Diktatura legionářů!) Pánové, po dlouhé námaze a nouzi bylo docíleno konečně dohody v tom směru, že se městská rada v Teplicích-Šanově prohlásila ochotnou, že dá pomník zabedniti, aby panstvo nevidělo stále toto červené sukno - nechci vás tím prohlašovati za býky. Pomník měl býti tedy zabedněn a byl zabedněn. Bohužel, dal se po schůzí křesťanskosociální díl účastníků této schůze svésti k tomu, že zabednění strhnul. Nechci hájiti nijak tento skutek, naopak, odsuzuji jej zde co nejrozhodněji. Ale již druhého dne usnesla se městská rada na náš návrh opětně, aby pomník byl zabedněn, a tím dala políček na tvář těm lidem, těm nezodpovědným živlům, nemohu je jinak pojmenovati, kteří zabednění strhli, těm živlům, které přicházejí v obou stranách. České strany chopily se tedy opětně svého plánu a žádaly s veškerou energií, aby pomník byl odstraněn. A pan ministerský předseda, který ještě čtyři dny před tím prohlásil, že nemá zákonné příčiny, aby dal rozkaz městské radě v Teplicích-Šanově pomník odstraniti, náhle tuto příčinu, nevím kde, naleznul a tento rozkaz dal. Řekl jsem před chvílí, že nejedná se o pomník a o císaře Josefa, nýbrž že jedná se tu, bohužel, opět jedenkráte o národnostní otázku, o národnostní otázku mezi oběma národy tohoto státu. Myslíte, že tak upravíte půdu pro národnostní shodu v tomto státě a národnostní spolužití v tomto státě, když takové věci opět a opět se přihází? Tím posilňujete jen národnostní šovinismus na jedné i na druhé straně. (Souhlas něm. Senátorů.) Ničeho jiného tím nedocílíte. Mají se pravděpodobně navrátiti poměry z roku 1908, což bylo by mnohým pánům vhod, kdy vládnul na ulicích národnostní teror a kdy každý, kdo se proti němu opřel, byl jednoduše zbit a stlučen - tehdy německou stranou. Pánové, varujeme vás, abyste v této politice pokračovali. Chcete-li již opravdu aktivní politiku na naší straně, musíte také něco pro to učiniti. Vy jste vítězi, vy jste proslulou většinou v této zemi a v parlamentě. Kdo nám má urovnati cestu k aktivní spoluprácí? Jen vy tak můžete učiniti. Jak se věci však mají? My stáli a stojíme dnes a budeme vždy státi na půdě sebeurčovacího práva pro svůj národ. Nemůžete v nás potlačiti tuto myšlénku, kterou vy a vaši spojenci do hlavy a srdcí všech národů jste vštěpovali po dlouhá čtyři válečná léta, - protože vy a vaši spojenci vedli jste válku ve jménu demokracie a ve jménu sebeurčovacího práva národů, - vy nepotlačíte v nás tuto myšlénku, kterou jste vštípili i do našich srdcí a mozků, pokud jsme jí již před tím neměli. Každý národ a též i německý národ v tomto státe bude pěstovati tuto myšlénku na sebeurčovací právo, jak jest zcela samozřejmým. Dokud budeme v tomto státě žíti, nikdy a nikdy nevzdáme se kulturní, jazykové a citové souvislosti s německým národem, bydlícím mimo hranice tohoto státu. Avšak, pánové, jest zcela jinou otázkou, jak se budeme chovati v tomto státě, a tu jsme vždy prohlašovali a prohlašujeme i ještě dnes, že odmítáme jakoukoliv násilnou změnu nynějších poměrů, zcela rozhodně odmítáme. Máme již dosti války a dosti krveprolití. Nechceme i v této otázce nějakého krveprolití, žádného násilí, protože víme, že nastane doba, kdy i nám dostane se práva; a co v tomto státě chceme a chtíti musíme, není nic jiného než aby bylo upuštěno od fikce národního státu, abyste uznávali skutečné poměry v tomto státě, a abyste dali každému národu a každé národnosti stejná práva v tomto státě. (Souhlas něm. senátorů.) Nic jiného, než to, nežádáme. A pak, dámy a pánové, pak nastane aktivní politika v parlamentě, pak nastane sama sebou spolupráce s vámi ve všech denních otázkách. Pak nepotřebujete nic jiného činiti, než toto. Avšak pokud s námi v jazykové otázce budete tak zacházeti, jako dosud, - chci uvésti příklad: Četl jsem dnes v novinách výňatek z memoranda, které vláda podala Svazu národů. V tomto memorandu tvrdíte, že každý obyvatel okresu, ve kterém bydlí více než 20% Němců, každý Němec nalezne právo svoje ve své řeči. I to není pravda. Jest vám známo, co učinily soudy naše z tohoto jazykového zákona? Vaše soudy? Krajský soud v Plzní rozhodl, že nikdo, kdo bydlí mimo oblast krajského soudu plzeňského, nesmí žalovati anebo jednati u krajského soudu v Plzni v německé řeči. Soud staví se na neuvěřitelné stanovisko, že němčina jest jen pro toho úřední a jednací řečí, kdo bydlí v onom okresu. Když tedy na př. Němec z Chebu chce podati žalobu u sousedního okresního soudu ve Wildsteině, musí tak učiniti česky. Pánové, jestliže snad Němec z Teplic, to platí však pak pro všecky ostatní úřady, má něco činiti u okresního hejtmanství v Liberci, tak může jednati jen v české řeči. (Smích na levici.) Tak daleko vykládají tito lidé zákon. Jestliže cizinec z Vídně anebo z německé říše žaluje anebo jedná u soudu, ve kterém více než 20% Němců bydlí, ve kterém tedy němčina jest úřední řečí, může tak učiniti jen v české řečí. Jsou tyto poměry udržitelnými? Nenahlížíte sami, že tímto způsobem nemůžeme dojití ke spolužití? Což pak nenahlížíte sami, že takové zákony nutně potřebují remedury? Spáchali jste opravdu velikou chybu, že jste tyto zákony udělali bez nás a proti nám. Nyní máme příležitost. Sejděme se jedenkráte a hleďme, abychom tyto otázky v oboustranném zájmu rozluštili, neboť nejen my, nýbrž i vy máte na tom zájem, aby tato otázka byla projednána, a abychom o ní jedenkráte spolu promluvili, a snad se nám podaří v těchto otázkách se dohodnouti. Vidíte, že chceme aktivní politiku provozovati.

A jak zacházíte s naším školstvím? Osm set německých školních tříd, 35 německých škol jste zrušili v posledním roce. Pánové, kdyby vám se to stalo, nekřičeli byste? Vzpomeňte si přece, co to pro nás znamená, že nemáme míti ani možnosti, abychom svoje dítky - z velkého dílu - v jejich řeči dali vyučovati. Když dítky v horách, protože jim jejich školní třídy byly zrušeny, nyní v zimě čtyři, šest i více kilometrů daleko po ledě a ve sněhu do školy choditi mají, to neznamená přece v praxi nic jiného než, že jsou odnímány škole. Kam takto dospějeme? Apeluji zde hlavně na ony české strany, o kterých vím, že jsou přístupny takovým úvahám. Myslíte opravdu, že to může podporovati národnostní smír v tomto státě? Myslíte, že můžeme dělati s vámi aktivní politiku, dokud nás otročíte a utlačujete v jazykovém směru, ve školských otázkách, ve všech otázkách, které leží na srdci celému národu tak jako obzvláště otázky školské? Co mají znamenati tyto fráse o vyzvání k účasti na aktivní politice, když za nimi nenásleduje skutek? Odvoláváte se vždy opět na Vídeň. Především jste šli o mnoho dále než Vídeň šla, neboť Vídeň neurčila si nikdy státní řeči. Ve Vídni nebylo možným i proti našemu odporu německou státní řeč stanoviti. Vy jste dnes ve svém státě toto umění již provedli! Vy jste šli již o mnoho dále než někdy šla vídeňská vláda a než někdy v bývalém státě němečtí šovinisté mohli prosaditi. Avšak pojďme dále! Jaký to účel odvolávati se stále na Vídeň? Za prvé, vy jste ve Vídni byli ve vládě, často a často byla to vaše vláda, ne naše, ale vaše (obrácen k lavicím, měšťanských stran), kteří jste tam spolupracovali: a pak: chcete míti tytéž poměry, jako byly v bývalém Rakousku? Pánové, chcete-li míti tytéž poměry, jako byly v bývalém Rakousku, pak dočkáte se téhož konce, jako staré Rakousko (Souhlas něm. senátorů.). Proto přijímám pozvání k účasti na aktivní politice, pokud neobsahuje účast ve vládě, avšak apeluji k vám důtklivě, abyste nám tuto účast umožnili a to politikou, která se odvrátí od politiky českých šovinistů a českých národních stran, neboť touto politikou neuvedete tento stát do pořádku, pokud podléháte radikálním frásím a pokud ve všem co konáte, na to musíte hleděti, zda se vám snad tím na pravici neztratí několik voličů. Hledíte-li na věc pod tímto zorným úhlem, nedojdeme nikdy k nějaké úpravě, a pokud v tomto státě i národnostní otázka není rozřešena, nemůže v tomto státě dojíti ke zdárnému životu. Avšak, pánové a dámy, - a apeluji hlavně k oněm, kteří po boku s námi mnoho let bojovali - pohleďte: vy i my přejeme si z plna srdce, aby již jednou tento stát, tento třídní stát, tato vláda buržoasie, tato vláda vykořisťovatelů nad vykořisťovanými byla odstraněna. Umožněte i vy spolupráci všech těch, kteří tak chtějí, vás i nás, a pak jsme nepřemožitelní, pak si Československo zjedná velikou slávu, že bude snad prvním státem, neboť v této souvislosti nepočítám Rusko, kterému se podařilo jařmo měšťáckého kapitalismu se sebe setřásti. Avšak to se může u nás jen tím státi, že německé i české dělnictvo a dělnictvo ostatních národností tuto zemi obývajících půjde ruku v ruce. Tohoto velikého cíle neměli byste se nikdy vzdávati, tohoto cíle, po kterém všichni toužíme. Upravte cestu k tomuto cíli, cestu k tomuto cíli připravte tím, že budete provozovati politiku, která umožňuje spolužití. Nikdy a nikdy naše strana nedovolí, ať přijdou vlivy jakékoliv, aby národnostní radikalismus u nás se zakořenil. Nikdy! Dokázali jsme pánům v teplické otázce, že s nimi nejdeme, jestliže národnostní šovinismus jako prapor vztýčili, a dokážeme jim to vždy a vždy zase. Nečinili jsme to v bývalém Rakousku a neučiníme to i u nás. Jsme ochotni s vámi spolupracovati, avšak tuto spolupráci nám umožněte. Není to prosbou k vám, nýbrž jest to vaší povinností a závazkem v zájmu proletariátu, protože i v této zemi bude reakce, která již na všech lavicích okolo nás sedí, svoje triumfy slaviti, jestliže se nespojíme a jestliže vy to neumožníte. Pak dožijete se téhož, co vidíme v Uhrách a v Německém Rakousku, pak dožijete se i u nás reakcionářské vlády, kterou dnes již opravdu máme. Proto bude tato vaše politika nejen na nás, nýbrž hlavně na vás dopadati, neboť tam, kde reakce jedenkráte se pevně zahnízdí, tam se před vámi nezastaví, tam nebude toho vzpomínati, že jste také jednou byli dobrými Čechy anebo něco jiného, nýbrž tam bude ve vás jen to viděti, čímž jste, totiž nepřítele jiné třídy. Vždy bude triumfovati nad národností třída, neboť ona jest prvotní na světě, ona jest tím, co rozděluje svět ve dva nepřátelské tábory, ve dva nesmiřitelné tábory, ve dva tábory, jejichž vzájemný boj muže skončiti jen vítězstvím jednoho tábora nad druhým a odstraněním třídního státu vůbec. A k tomu vás volám, k tomu vás vyzývám! (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Jedna třída bude vystřídána druhou!) Pane profesore, tady se nikdy neshodneme! A k tomu vás volám, abyste s námi pracovali, - chcete-li mne slyšeti, budete mi rozuměti, - abyste pracovali odstranili třídní stát a nahraditi jej netřídním státem. Doufám, že jste tomu rozuměli, netřídním státem (Hluk.), ano, jestliže nerozumíte, pánové, nemůžeme přece zde konati sociálně - politické přednášky o základních otázkách, kterým dnes již u nás rozumí poslední dělník. Jestliže tomu nerozumíte, přečtěte si o tom několik knih!

Tento úkol máme v tomto státě, abychom totiž kráčeli spolu proti vykořisťovatelům v tomto státě, proti měšťáctvu, to jest úkol, který míti musíme, a k tomu vás vyzývám, k této práci a pak bude i otázka národnostní, pokud nebude již rozluštěna, sama sebou již rozluštěna, neboť v proletářském státě nemůže býti a nebude jedna národnost druhou nikdy utlačována. A proto víme, že úplné splnění i našich požadavků po sebeurčovacím právu, nastati může teprve v proletářském státě, a také z toho důvodu si přejeme a doufáme, abyste i vy jedenkráte našli k nám cestu. Že pánům na této straně, kteří v pravém slova smyslu žijí z národnostních štvanic a z národnostního šovinismu. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Není pravda! - Hluk na lavicích německých občanských stran.) Avšak prosím, pánové... (Německý hlas: Tato poznámka byla nedůstojna!), neboť národnostní otázka jest pro stranu měšťáckou především kapitalistickou otázkou, ona jest pro stranu měšťáckou otázkou, jak zaopatřiti syny na úřednických místech. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Vy jste také nerozřešili národnostní otázky!) ona jest otázkou, aby dostali průmysl a kapitál do ruky. A stejně tak, jak to činilo české měšťáctvo a po převratě dostalo průmysl a kapitál do své ruky, stejně tak to činí měšťáctvo všudy a proto jest pro měšťácké strany národnostní boj otázkou životní. Bez něho nemohli by žíti vůbec a proto vyzývám vás k tomuto společnému boji proti měšťáctvu na obou stranách, k tomuto společnému boji, který nás musí dovésti k proletářskému státu. (Potlesk na levici.)

Předseda: Dal jsem si předložiti těsnopisecký záznam části řeči pana sen. dr. Hellera a zjistil jsem, že ve své řeči použil výrazu hanba a hloupost, a volám jej proto ve smyslu § 50 odst. l jedn. řádu k pořádku.

Uděluji slovo dalšímu řečníku a to panu sen. Dědicovi.

Sen. Dědic: Vážený senáte! Vládní prohlášení až na otázku výživy, myslím, že učinilo na všechny upřímné republikány dobrý dojem. Pan ministerský předseda považuje svou úřednickou vládu za vládu prozatímní, která má v krátké době připraviti půdu pro utvoření definitivní vlády. Nová vláda hodlá pokračovati v programu odstoupivší vlády, chce udržeti pořádek a pracovati ve prospěch všech vrstev, zvláště hospodářsky slabých, dále chce utužiti a upevniti místy pokleslou autoritu. Vláda považuje za zájem státní, v první řadě zlepšiti materielní postavení státního zřízenectva, a očekává ode všech činitelů v tomto ohledu vydatnou podporu.

Tato první partie prohlášení až na otázku výživy jest nám sympatická, poněvadž i my chceme, aby úředníci a státní zřízenci nebyli obklopeni starostmi o zítřejší den a aby svůj úřad mohli bez ohledu na hospodářské poměry volně vykonávati.

Avšak vláda slibuje, že v krátké době připraví půdu pro definitivní vládu. Myslím, že tato krátká doba se bude musiti hodně prodloužit, poněvadž, jak poměry v naší republice vypadají a jak jste slyšeli také od předřečníka, nebudou tak brzy upraveny, aby parlamentní vláda mohla opět zasednout.

Před dvěma roky po pádu Habsburské říše následkem příprav našeho presidenta Masaryka v cizině spadla nám republika bez obětí českého národa přímo do klína. Lid radostí jásal a přímo se slzami v očích opěvoval toto neočekávané štěstí. Avšak po dvou letech parlamentní činnosti zejména v prvním Národním shromáždění, kde zbudována byla ústava demokratická, kde až do všech podrobností provedena byla demokratisace politická a připravena byla již půda pro demokratisaci hospodářskou záborovým zákonem, došly skorém všechny politické strany k poznání, že krále a císaře jim jiný činitel odstranil, ale že samy nad sebou vládnouti nedovedou. A to je ten výsledek z toho vznikla naše nová úřednická vláda. Vám je známo, že v naší republice jsou dva hlavní směry: jsou zde měšťanské strany a socialistické strany. Oba dva tábory dělí se na mnoho politických stran a každá strana má několik politických křídel, ale křídel nestejných, se kterými se jim velmi špatně létá. Tato křídla to právě zavinila, že došlo k rozkladu. Z počátku, když vznikl náš stát, byli jsme nadšeni a všichni socialisté dohromady mysleli, že utvoří jakýsi celek - utvořila se za tím účelem socialistická rada - a že věci republiky vezmou do svých rukou. Na druhé straně se myslelo totéž, ale teď žádný z těchto dvou hlavních směrů není schopen převzíti vládu do svých rukou.

V jádru vlastně je to krise socialismu, ke které se musíme veřejně přiznat. Ale z této krise socialismu nemohou míti radost měšťanské strany, poněvadž také ony všechny dohromady, kdyby se k nim přidala i německá buržoasie, neměly by také většinu. Tudíž musíme počítati s faktem, že parlamentní strany jak socialistické tak i měšťanské, když nedovedou se samy mezi sebou urovnat, nedovedou parlamentně vládnout, musejí poslouchati úřednickou vládu. Já jsem o tom přesvědčen, že úřednická vláda bude mít rozhodně lehčí posici: považte na příklad, co tu bylo v Národním shromáždění, zejména v ústavním výboru potíží. abychom dostali alespoň slušnou ústavu pod střechu. Tam se čachrovalo tak politicky, že mnoha lidem se to přímo znechutilo.

Myslím, že nemá zapotřebí úřednická vláda se doprošovati nějakého schválení prohlášení anebo nějaké důvěry. Úřednická vláda není nic jiného, než jistý druh jakési jemnější diktatury, když politické strany nedovedou sami mezi sebou vládnout. (Hlas: Svatá pravda!) si nemohu pomoci. Zkrátka a dobře očekávám, že úřednická vláda, která nebude míti ohledu na pravo ani na levo, uvede tento stát do pořádku, poněvadž politické strany toho nedovedly. Jsem také přesvědčen o tom, že byl nejvyšší čas, aby přišla k veslu nestranná vláda, poněvadž zejména, v koalici pro samé ohledy jedné strany na druhou nemohlo se přijíti ku předu.

Pan ministerský předseda přišel ve svém prohlášení k otázce finanční a zmínil se, že zdravé finance mohou býti jen ve zdravém organismu státního hospodářství. Je-li organismus našeho hospodářství zdravý, o tom nutno uvažovat. Myslím, že organismus náš není zdravý, myslím, že naše republika beze změny společenských řádů se nemůže udržet. Vítám sice rovnováhu finanční, kterou nám pan ministr dr. Engliš presentoval, ale rovnováha finanční neznamená ještě rovnováhu národohospodářskou, a myslím, že národohospodář dr. Engliš nebude s ministrem dr. Englišem spokojen. Ty daně, které republika předepsala, nenechají se udržet. Na to všechno by musili živnostníci vyhledávat specielní právní odborníky, aby jim rozuměli. To jsou věci, které dlouho nemohou potrvat. Socialisté jíž dávno radí, aby byla jedna jediná daň, a to progresivní daň z příjmů, aby to nebylo tak komplikováno, aby tomu občané všichni rozuměli. Ovšem snad doba toho tak vyžadovala, abychom vytloukali klín klínem, že se musely udělat daně z obratu, daň z toho atd. Avšak to všecko, co se u nás udělalo, se neprovedlo. Jak dávno je tomu, co jsme odhlasovali dávku z majetku a z přírůstku majetku, a jak dlouho to trvalo, než byl pořízen soupis, a jak ještě dlouho to bude trvat, než tato daň bude vybrána. Mezitím doma se musí platiti úroky ze státních dluhů, a jak jste viděli na případě Umrathově, co všechno dovedou velkokapitalisté jak tuzemští tak cizí vynalézti, aby se svým majetkem utekli do ciziny. Zdá se nám tudíž, že to všechno uniká, že náš byrokratický aparát je velmi těžkopádný, a měli by se o této otázce vysloviti přímo ti, kteří to dělají. Vláda by měla pořádat nějakou anketu s těmi lidmi z finančních úřadů, kteří na tom pracují, aby oni řekli, jak to přijde, že to tak dlouho trvá a že některé věci se vůbec neprovádějí. Dani z majetku a z přírůstku majetku ovšem mělo býti užito pro zahraniční dluh a jest všeobecně známo, že bohatí lidé se skoro sami nabízeli, že by chtěli přiměřenou částku na daň složiti předem, aby tu otázku aspoň částečně měli vyřízenu, a aby mohli disponovati se svým zbytkem kapitálu atd., avšak vláda naše na to nereagovala. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)

Přikročím k prohlášení o výživě. Ve výživě jsou ještě větší potíže než v jiných otázkách. Odborníci tvrdí, že náš stát jest z 35% agrárně-kulturní a z 65% průmyslový. A je-li pravda, že jsme si jen do 60% soběstační a 40% že musíme nakupovati v cizině, pak ovšem jest naše situace velmi kritická, poněvadž žijeme ve strachu před hladem. U nás není ani také těch společenských disciplin a té morálky, abychom se aspoň částečně soběstačnosti přibližovali. Podívejte se na dobytek na ulici ve městech atd. Vypadá o mnoho lépe než lidé. Nečiní to jen velcí agrárníci, činí to i ti malí, že všechno obilí, kterého sami nespotřebují, neodvádějí státu, nýbrž zkrmují je dobytku. (Hlasy: Tak, tak!) Poněvadž není zde asi patřičné kontroly, poněvadž se to dělá ve velkém měřítku, proto nám obilí schází. Myslím, že schází velmi mnoho v našem státě k tomu, abychom nějakým způsobem po stránce výživy poměry zkonsolidovali.

Totéž jest i s reformou pozemkovou. Příslušníci naší strany, kteří zasedají v Pozemkovém úřadě, si stěžují, že pan dr. Viškovský přímo straní velkomajitelům půdy. A stěžují si dále, že bezplánovitě a neúčelně působí k tomu, aby se půda rozdělovala. Náš názor socialistický jest všeobecně známý. Nejsme pro to. aby se půda parcelovala, nejsme pro to, aby se to rozdělilo na malá políčka, jsme pro to, aby půda zůstala ve svém celku a aby s použitím nejmodernější strojní dokonalosti se racionálně využila, abychom se té samostačitelnosti přiblížili. (Tak jest!) Jsme pro to, aby v prvé řadě záborovým zákonem vyvlastněná půda byla přidělena velikým městům průmyslovým, sdruženým obcím neb okresům, zkrátka, aby tyto organisované celky měly nějakou národohospodářskou základnu. Dejme tomu takové průmyslové město jako Praha mohlo by dostati přídělem statky třebas až na Slovensku, mohlo by tam na Slovensku na svých statcích zříditi pracovní výrobní družstva. Tato družstva by dodávala Praze všechny různé poživatiny. Kdyby se přihlíželo jednak k dělbě práce, jednak ke všem vědeckým poznatkům co se týče plodin, zajisté by to pomohlo, poněvadž Praha by také věděla, kde, odkud dostane své potraviny. Pomohlo by to také financím každého průmyslového města, poněvadž by se tím finance poněkud přiživily. Kromě toho založením družstev pracovních na pozemcích některého města by se částečně také velká města odlidnila.

Ve výživě pozorujeme také ještě jeden zjev. Předešlý řečník si stěžoval na jednotlivé případy, že náš stát netrpí zde cizince. Já také souhlasím s tím, aby politickým cizincům, kteří ze své domoviny utíkají, bylo zde poskytnuto pohostinství, zkrátka, abychom byli tak pohostinní, abychom je zde trpěli. Avšak v naší republice, zejména ve velkých městech a předměstích i po celé republice potuluje se velmi mnoho cizinců, nejen zajatců, ale také bohatých cizinců, kteří využívají toho, že naše valuta klesá a že mohou zde býti lacino živi. A právě jsou to takoví cizinci, - jděte se jen podívati do kaváren a hostinců, - kteří provozují řetězový obchod a vyvážejí z republiky drahé předměty. (Hlasy: Tak jest! A nejsou to exulanti!) Zde není žádné kontroly, která by se těch občanů tázala: >Co zde děláte,čím jste živi< atd. Cizí státy se před cizinci a před jejích prodlužovaným pobytem chrání. Tak např. kdo chce do Švýcar přijíti, musí udati, jak dlouho se tam zdrží, zdali má ten jeho pobyt nějaký účel, a každý občan, který se ve Švýcařích zdržuje, musí za každých 24 hodin obci svého pobytu zaplatiti 6 franků. Dostane legitimaci, bez které nedostane nikde ke koupi ani pokrmů, ani nápojů. Totéž zavedlo i Německo, kde jest trpěn pobyt cizinců pouze jeden měsíc a každý cizinec musí zaplatiti za to 300 marek. Tudíž každý stát se chrání před cizinci, jenom my ne. I ta zajatecká otázka. Tu jest tolik zajatců, o kterých nevíme, co zde dělají, a není zde nikoho, kdo by si toho všímal, a dost možná, že jsou to zajatci právě z těch států, které jsou s výživou mnohem lépe na tom nežli my. My nemáme pro své lidi práce a pokrmů a musíme ještě zbytečně živiti, jiné lidí. Takovýmto způsobem se rozhodně nepřiblížíme té naší soběstačnosti.

Jsem přesvědčen, že úřednická vláda, kterou nechci zbytečně opěvovat, poněvadž jeden člen z jejího středu se nám velice nelíbí, - je to pan ministr výživy - který se již dnes řídí, jak se zdá, podle prohlášení, které jsem zpředu označil jako nepřijatelné. Pan ministerský předseda řekl, že to nařízení ohledně výživy, nařízení vázaného hospodářství není mu nezměnitelným nařízením, a pan ministr výživy -zdá se - již podle toho jedná, neboť přicházejí stížnosti např. z Uhlířských Janovic a okolí a také i ze Slovenska, kde v některé obci již tří měsíce neobdrželi chleba ani mouky. (Tak jest!) To jest velice smutný zjev, když státní správa, která má všude své zřízence, po dvouleté praxi, po tak značné úrodě a po šťastném nákupu obilí již dřívější vládou z ciziny nedovede rozděliti potraviny, když je má. Co pak bude potom dělat, když těch potravin bude málo? Toho by si měla úřednická vláda povšimnouti, že jest zapotřebí v první řadě starati se o to, aby výživa byla, poněvadž my skutečně žijeme ve strachu před zítřejším dnem, nejen proto, že jsme odvislí od naší dobré úrody, nýbrž dokonce jsme odvislí od dobré úrody v těch státech, kde poživatiny kupujeme.