Předseda (zvoní): O tisku 163 je zpravodajem pan senátor Sáblík. Uděluji mu slovo.

Sen. Sáblík: Vážený senáte! Návrh můj, kolegy Hrejsy a soudr. na úpravu hospodaření příští sklizní obilí a brambor podán byl hned na začátku letního zasedání senátu, byl také ještě v národohospodářském výboru projednán, ale poněvadž potom bylo letní zasedáni skončeno, nedostal se již do plena sněmovny a přichází sem tedy - řekl bych - opožděně teprve dnes, poněvadž již mezitím byla úprava hospodaření vládními nařízeními provedena a většina plodin, zejména brambor, jest dodána. Proto návrh náš na úpravu hospodaření příští sklizní obilí a brambor neměl by pro sklizeň letošní valného významu. Ale je nutno, aby se o této věci jednalo již dnes, a zavčas pro sklizeň příští, poněvadž musíme se konečně v této důležité otázce dohodnouti, jaký má býti způsob hospodaření zemědělskými produkty, kterážto otázka jest pro zásobování obyvatelstva zajisté nejvýše důležita a proto také v každém zasedání našem znovu a znovu vrací se do tohoto domu. Musíme hledati cesty, jak přijíti k tomu, aby způsob zásobování byl zlepšen tak, aby vyhovoval nejen producentům, nýbrž i konsumentům, poněvadž nynější způsob nevyhovuje nikomu. Zavedení státního hospodaření zemědělskými produkty datuje se ještě z dob starého Rakouska. Před válkou byl obchod volný. Ve válce, kdy bývalá říše rakouská byla uzavřenou pevností a neměla možnosti dovážeti produkty ze sousedství, bylo uznáno nutným, aby stát ujal se sám rozdílení potravin, aby distribuce byla vázaná tak, aby nebylo možno hromadění zásob v rukou bohatých lidí, aby nebylo možno vyhánění cen, lichvaření s plodinami, nýbrž aby tou distribucí státní dostalo se na každého třebas skromné množství, ale tak, aby přece veškerému obyvatelstvu skutečně dostalo se aspoň nejnutnějších potřeb výživy. Toto hospodaření nesplnilo však těch očekávání, které se v ně kladlo, poněvadž se neprovádělo... (Hlas: To bylo dobré!) Nebylo dobré. Dovolím si aspoň krátce poukázati na hlavní ty chybu. Zásadně, v teorii snad by to vyhovovalo dobře, ale v praxi se to neosvědčilo, poněvadž to nebylo prováděno správně, odbornicky, bylo prováděno namnoze lidmi, kteří neměli o nákupu, obchodu obilím a jeho ukládání atd. ani paměti a jmenovitě vidíme, že již tehdy se stávalo, že veliké množství obilí a brambor se zkazilo každoročně, že spousty obilí ve mlýnech stuchly, ale, aby se obilí upotřebilo, semlelo se a obyvatelstvu dostala se mouka, která nebyla k jídlu, vidíme, že každoročně velké množství brambor za starého Rakouska zmrzlo a že tím způsobem se velice nepřispívalo k lepšímu zásobování obyvatelstva, nýbrž že i to množství, které jsme měli, ze značné části se tímto způsobem zkazilo. Místo ušetření měli jsme ještě úbytek všech zásob. (Tak jest!)

Ale hlavní chyba byla v tom, že snad jediným cílem bylo rozdělování produktů, ale na druhé straně o to, aby jich bylo s dostatek, aby se obyvatelstvo slušně uživiti mohlo, nestaral se nikdo. Vláda nestarala se o zvýšení zemědělské produkce, ano, těmi různými nařízeními tu produkci zemědělskou ještě snižovala. Ovšem tehdy jsme dostávali mnoho dobrých rad od vídeňské vlády, od toho ministerstva zemědělství každoročně přicházela taková poučení pro zemědělce, jak se má krmiti v době válečné, pro hospodyně, jak mafii vařiti v době válečné, dostávali jsme nařízení, kdy máme zasévati - bylo to někdy do 15. března, ačkoliv v mnohých krajinách ležel ještě sníh, a našel se dokonce jeden úředník v Brně, který navrhoval, aby bylo zaseto více krupice, poněvadž jest ji více potřeba. Takovým způsobem ovšem nepřispívalo se k rozřešení této otázky. Zapomnělo se hlavně na to, naříditi, aby se více urodilo, aby zde skutečně bylo více k rozdělení, aby to obyvatelstvo mohlo se nasytiti, jak jest potřeba. Různými opatřeními vlády, jmenovitě rekvisicemi dobytka, zejména pak v českých zemích, které byly v pravém slova smyslu rabovány, přispívalo se k tomu, že jsme měli čím dál tím méně hnojiv, čím dál byla půda špatněji obdělávána, poněvadž se braly potahy, zkrátka veškerými následky války stalo se, že produkce zemědělská bez viny zemědělců poklesla, a to bylo také hlavni příčinou nesnází s vyživováním obyvatelstva. Tento celý nešťastný systém převzala také naše republika. Prvního roku jsme se konečně s tím jaksi smiřovali, neboť jsme myslili, že není to ani jinak možné, než se dostaneme do normálnějších poměrů. Slibovalo se nám, že rok 1919 je již posledním rokem a že příští sklizeň bude uvolněna. Ale nebyla uvolněna ani loni, ani letos, situace se ještě tím zhoršila a dostala se tato otázka s linie věcného projednávání na pole více politické, takže dnes vlastně je zde také boj politických stran, strany naší a stran socialistických proti nám a ve všem, co my v této otázce podnikáme a navrhujeme, vidí se vždycky úmysly, kterých my nemáme a zejména ne něco takového, jako volné keťasování a vyháněn cen, které my nežádáme a hájiti nechceme. Je potřeba, aby se tyto věci řešily bez všelikého politického stranictví, abychom zde jako konsumenti a producenti sešli se v této věci a hledali nejlepší cesty, aby se odstranily všechny ty svízele, které má z nynějšího systému městské obyvatelstvo nezásobené, aby naše výroba byla uvolněna (Hlas: Dvě třetiny se uvolnily!) Dovolte, já hned k tomu přijdu, že to není pravda. Je to v zájmu konsumentů samotných, poněvadž při uvolnění výroby, ovšem s pomocí všech prostředků, je také umožněno lepší zásobování obyvatelstva. Je to také v zájmu státu a státní pokladny, protože při nynějším systému stojí státní pokladnu ohromné peníze obilí, které se musí dovážet z ciziny a které se cizině tak draho platí.

Tedy říkám docela otevřeně a poctivě, že naše návrhy nebyly nikterak stranické. Naše návrhy byly vedeny snahami, prospěti konsumentům. Já jsem s mnoha konsumenty o tom mluvil. Naše návrhy jim vyhovovaly, poněvadž vědí, že by se zásobování ve většině případů zlepšilo. Viděli jsme to loni, že se uvolnily dostatečné zásoby bramborů a zejména na Moravě se povolila přímé zásobování brambory. Jistě to bylo dobré a kolegové s druhé strany mi to musí potvrdit, že jmenovitě v Brně konsumy sdružení železničářů a pošťáků se velmi dobře tím způsobem zásobovaly, mnohem lépe než prostřednictvím obilního ústavu, když tedy takovým vzájemným bojem budeme stát každý na jiné frontě, nepřijdeme k zlepšení těchto poměrů. Je potřeba, abychom věcně bez stranictví tyto poměry řešili. Je zde předně potřeba, jak naznačil pan kolegna Ševčík, abychom se starali o zvýšení zemědělské produkce. To není požadavek našeho zemědělce jako takového, nýbrž požadavek, za kterým se musí v první řadě stavěti konsumenti. Již jsem se zmínil, že těmi různými nedostatky, které zemědělci ve válce měli, zemědělská výroba poklesla na podvýrobu. Podle statistiky obnáší poklesnutí produkce obilí pro nedostatek hnojiva a špatně osetých polí 51%, při bramborech klesla produkce o 64%, při cukrovce asi o 40%. To je podle zprávy státního úřadu statistického. U brambor jsou ty poměry horší nežli u pšenice, poněvadž jest zde jednak nedostatek umělých hnojiv, jednak špatná sadba, neboť po celou válku, po dobu šesti roků, neměli jsme možnosti doplniti sadbu bramborovou. Brambory velice degenerují a kazí se, takže ta další produkce velice rychle klesá. V českých zemích na př. obnášela podle statistiky z roku 1914 úroda brambor 57 milionů metrických centů, kdežto v roce 1918 jen 38 milionů metrických centů, takže poklesnutí produkce činí polovinu.

Jaký jest toho následek? Toto poklesnutí úrody neodnáší jen zemědělec. Ten to pociťuje v první řadě, ale pociťuje to také ostatní obyvatelstvo:, jmenovitě to, které jest nezásobeno. Zemědělec potřebuje ze své úrody v první řadě ponechati si ve svém hospodářství sadbu nebo osivo. Musí si ponechati pro výživu své rodiny, svého dělnictva jisté množství obilí a brambor a teprve to, co mu přebývá, může přenechati veřejné aprovisaci pro obyvatelstvo nezásobené.

Malým příkladem se to nejlépe naznačí. Když na př. zemědělec sklidí 100 metr, centů brambor, potřebuje z toho pro sadbu, pro svou potřebu.60 metr, centů a může tedy odvésti 40 metr. centů. A jak podle statistiky jest známo, úroda klesla o 40-50%. Ale řekněme, že by byla klesla jen o 20% že by místo 100 metr. centů sklidil jenom 80 metr. centů. Co to znamená? Potřebuje pro své hospodářství a své lidi zase 60 metr. centů, poněvadž se jeho potřeba nezměnila a musí živiti své lidi zase, může odvésti tedy jen 20 metr. centů. Ta produkce klesla ze 100 q na 80 q, t. j, o 20%, ale on odvede místo 40 q jen 20 q. To jeho odvádění kleslo o 50%. V tom jest ten podklad toho, že zemědělci v poslední době dodávali méně než před válkou. Není to jejich zlá vůle, ani zadržování těch produktů, nýbrž to, že poklesnutím produkce v mnohých případech není vůbec žádného přebytku, nebo jen nepatrný, takže to poklesnutí o 20 až 30% může znamenati tolik, že tomu zemědělci nic nepřebývá, a když chce živiti svou rodinu a své dělnictvo, nemůže pro veřejnou aprovisaci ničeho odvésti.

V tom ohledu jsou výtky, které se našemu zemědělstvu dělají, neoprávněné. Řeklo se, že zemědělci nedodávají úředně obilnímu ústavu, že snad prodávají pod rukou. Snad to bylo dříve za Rakouska, což se muselo dělati z důvodů, které jsou každému známy. Ale víte, že hned po převratě první rok se ty dodávky značně zlepšily, že pro státní obilní ústav se dodávalo mnohem více než rok před tím, že rolnictvo zde svou povinnost konalo. Jestli ji nemohlo a nemůže konati v té míře, aby všecko obyvatelstvo bylo uspokojeno, není to jeho vinou, nýbrž je to nemožnost, neboť kde nic není, ani smrt nebéře. (Hlas: Vždyť se urodilo více, než loni a je to dražší!)

K tomu ještě přijdeme, k těm cenám. To nemá s tím žádnou souvislost, poněvadž kde nic není, ani smrt nebéře. V takovém případě ani rekvisice nic nepomohou, poněvadž je to nepatrné, co by se těmi rekvisicemi ze zemědělstva mohlo vymačkat. Jest nutno zvýšení výroby a jen tím může se odstraniti ten nedostatek, který jest v domácím obyvatelstvu. To jest základ zlepšení celého systému aprovisačního.

Druhou otázkou, která s tím souvisí a která také z toho vyplývá, jest otázka cen. Právě zde byly nadhozeny vysoké ceny. Já bych mohl mnoha ciframi dokazovati, ale vy to víte sami, když kupujeme obilí ze zahraniční, co se za ně platí, a jest známo, že ceny obilí a zemědělských produktů vůbec nejsou v žádném okolním státě tak poměrně nízké, že všude jinde musíme za ně platiti mnohem více, nežli za ně platí stát našemu zemědělství. Proto by bylo v zájmu státní pokladny, kdyby stát mohl dostati obilí víc a nemusil kupovati mnoho ze zahraničí. Tím by mnoho ušetřil. Jest přece známo vám všem, že loni při jednání o cenách obilí ministerstvo zásobování dalo si zjistiti výrobní náklady, poněvadž my také jsme nežádali nic jiného, než aby se tyto náklady zjistily a aby se nám tyto náklady zaplatily. Ministerstvo zásobování dalo si tedy zjistiti výrobní náklady v roce 1919 a bylo zjištěno, že výrobní náklady obnášejí 125 K při žitě a pšenici a přes to se dalo zemědělcům 80 K. Letos při zvýšení cen, kde se platí 140 K a s prémií 180 K, nedosahuje tato cena výrobních nákladů, poněvadž se od té doby zase výrobní náklady značně zvýšily a jmenovitě se zvýšily dělnické mzdy. Ne že bychom chtěli stlačovati mzdy zemědělského dělnictva, naopak říkáme, že mzda zemědělského dělnictva proti dělnictvu průmyslovému je nižší. Při poslední kalkulaci brambor jsme brali 12 až 15 K za jeden den dělnické práce, tedy daleko méně, než činí mzdy v průmyslu, a přes to ta kalkulace u brambor vyšla přes 50 K. Zemědělec nemá z toho žádný zisk. Cena není přemrštěna a vy jako socialisté musíte uznati, že ten zemědělský dělník má také právo na vyšší mzdu, nežli měl dříve. A kdyby měl zemědělský dělník vyšší mzdu, musily by také ceny zemědělských produktů býti vyšší.

Chci naznačiti jinou cestu, která jest možná v tom zvýšení zemědělské produkce. Čím lépší úroda, čím lepší sklizeň, tím jest menší to procento, které připadá na dělnickou mzdu, takže jest možno při zvýšení produkce udržeti vyšší dělnické mzdy a není potřeby zvyšovati ceny. Naopak, to jest jediná cesta ku snížení cen, abychom docílili zvýšení produkce po hektaru, poněvadž pak režie se rozdělí na větší počet q sklizně.

Abych tak maličko jenom naznačil, že ty ceny zemědělských produktů našich nejsou vysoky a neodpovídají daleko ještě cenám produktů průmyslových jakož i režii, kterou my s vedením hospodářství máme, chci poukázati jenom na to, že se pánové přesvědčí, že je to správné počítání. (Senátor Kouša: Jak je to správné?) To je správné tak, že se na př. 100 k benzinu, který zemědělec potřebuje pro výmlat, dostane za 170 kg pšenice, kdežto dnes musí zemědělec dát 10 q pšenice za 100 kg petroleje, rovněž tak 10 q uhlí mohlo se opatřiti za 114 kg pšenice, kdežto dnes potřebujeme přes 2 q pšenice za 10 q. (Hlas: Přepočítejte to, jak je to za 1 kg mouky!) Prosím, my neděláme cenu mouky, my ji neprodáváme, to jest věc obilního ústavu, jak kalkuluje s cenou mouky. (Tak jest!) Já jen udávám, co zemědělec přímo musí koupiti a co přímo musí prodati, na př. 100 kg superfosfátu dostal dříve za 37 kg, kdežto dnes za 110 k pšenice. Jeden vůz jsme pořídili za 9 kg pšenice, dnes stojí 32 kg a tak je to se všemi zemědělskými potřebami. Proto ten poměr není nikterak pro nás příznivý, naopak ty ceny zemědělských potřeb jsou poměrně mnohem vyšší než ceny zemědělských produktů.

Cena zemědělské práce při hektaru pšenice obnáší asi 140 až 180 korun na jednom metráku, jestliže se urodí jen 15 metráků pšenice. Jestliže se urodí 20 q, klesá ten poměr dělnické mzdy na 107-135 korun, a při větší úrodnosti to procento dělnické mzdy na metráku jest menší. Ale při menší úrodě 15 q obnáší suma mzdy, při výrobě metráku 140-180 korun. Jest viděti, že se nedosahuje tržbou za obilí tolik, co stojí hotová dělnická práce, tak že tím jest cena ta podvýrobní. Chtěl jsem jen říci, že mužnost zvýšení produkce jakož i zlepšení pro samotné konsumenty jest v uvolnění obchodu, a jako jeden doklad - abych přišel ku konci - chci uvésti zásobování s brambory. Pamatujete se, jak letos při dodávkách ranných brambor na 100 vagonů ranných brambor přišlo zpátky k zpracování do škrobáren. Brambory, které staly tehdy 80 korun, chodily sem a tam a šly zpátky, a když přišly do škrobárny bylo na vagonu třeba 7.000 korun dovozného. Pak se musily brambory zpracovati na škrob, a ovšem, že takové ranné brambory měly škrobu velmi málo, proto se to nevyplatilo, ty brambory se zkazily a odnímaly se lidské potřebě. Přes 2.000 vagonů brambor v posledních dnech na dráze zmrzlo.

Viděli jste, že by za doby volného obchodování takové množství se kazilo, že by obchodnici nedovedli opatřiti zavčas prodej a dodati brambory, aby se té škodě vyvarovali, v době, kdy nepřicházejí mrazy? Obchodníka ani nenapadlo, aby posílal brambory koncem října nebo listopadu, nýbrž snažil se dostati je na místo v čas, do po osiny října, aby měl jistotu, že brambory nezmrznou.

Z toho je viděti, jak ještě no těch dlouhých a mnoholetých zkušenostech se mnoho chyb dělá a stále se množství zemědělských produktů kazí, takže tím státní hospodaření nepřispívá ke zlepšení zásobování, nýbrž jen k jeho zhoršení a zvolnění. Důvodu, jako by při uvolnění obchodu snad potom mohlo zavésti nějaké to keťasování anebo jako by se hromadily zásoby u bohatších a ti chudí by nic nedostali, ve skutečnosti není. Třeba jen, pánové - nemám nic proti tomu - aby se nynější maximální ceny pevně propočítaly a stanovily, aby se předražení trestalo jako lichva, aby se také umožnilo každému to nejlepší zásobování přímo, a vidíme naopak, že při nynějším systému jsme měli namnoze dvojí zásobování nejen v přidělování konsumům, nýbrž namnoze také na malých městech a na venkově napořád, že mimo úředních přídělů si lidé hleděli zaopatřiti pod rukou přímo, takže jedni byli zásobováni dvakrát, kdežto druhý, který se spoléhal na zásobování úřední, nedostal tu mouku ani jednou. Tím státním systémem se to rázné zásobování neodstraní, nýbrž namnoze se posilnilo a mnoho a mnoho se tím způsobem zkazilo a zkažené mouky zkrmilo. Právě obyvatelstvo městské, které nemohlo jí potřebovati, ji zkrmilo a při tom si hledělo od zemědělců zaopatřiti novou mouku přímo. Jisto je, že při volném obchodu, jak my ho navrhujeme, při částečném uvolnění, že by si každý mohl opatřiti tu mouku u producentů, to stanovené množství a za stanovené ceny ž by dostal každý jistě mouku a brambory lacinější a lepší, protože viděli jsme na příklad letos, a obyvatelé stěžovali si právě na to, že musejí platiti za brambory 80 K, kdežto, u zemědělce by je dostali za 42 K a s dovozem ne více než 50 K, A nebyly to brambory nejlepší, kdežto při volném obchodě by musely býti lepší.

Z toho je vidět, že uvolnění obchodu by nebylo nikterak na škodu konsumentů, jak v minulém výboru zásobovacím bývalý ministr Johanis to projevil. Ovšem pro letošek jest pozdě, jest však nutno o tom uvažovati pro příští rok, aby nalezena byla cesta, která by vyhovovala všem stranám. Navrhuji tedy přijetí návrhu resolučního. Návrh ten byl s námi společně ve výboru projednáván, tedy myslím, že není potřebí, abych znovu opakoval veškeré ty návrhy, které byly podány. Doporučuji jedy, aby přijetí návrhů národohospodářského výboru a doufám, že tím učiníme aspoň malý krok na cestě k uvolnění hospodaření - ne jak znovu připomínám ku prospěchu zemědělců, nýbrž v prvé řadě ku prospěchu konsumentů a státní pokladny, která tím způsobem bude zbavena mnohých vydání, kterých dnes musí na zásobování vynakládati. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K slovu přihlásil se pan senátor Link, jako jediný řečník. Současně však došel mně návrh pana senátora Ferd. Jiráska a soudruhů, aby zprávy výboru národohospodářského tisk 63 a 64, totiž oba návrhy, o kterých bylo referováno, vráceny byly témuž výboru k novému projednání.

Uděluji slovo tedy panu senátorovi Linkovi a potom hned dám hlasovati o tom návrhu na vrácení výboru.

Senátor Link (německy): Slavný senáte! Z rozkazu své strany podávám prohlášení, že jsme srozuměni s vrácením předlohy výboru, avšak nejsme srozuměni s takovým zpravodajstvím, jak jsme je slyšeli od obou pánů předcházejících řečníků. Oba dva předcházející páni řečníci měli se omeziti na to, aby podali zprávu, co bylo projednáváno ve výboru, a aby pak podepsali prohlášení, co výbor chce. Než oba předcházející řečníci pronesli řeč proti státnímu obhospodařování a tu jest nutno, aby bylo zde promluveno několik vět proti tomuto názoru.

Kde stojíme dnes? Musíme se ptáti, co jest nejhorší krise, která existuje ve státě. Myslím, že je to jistě krise výživy. Vidíme, že vláda nemůže sehnati peněz, že se musí platiti úředníkům na zlepšení jejich platů a myslím, že bychom se museli s veškerým důrazem brániti proti tomu, aby bylo upuštěno od státního obhospodařování, aby se ta troška zrní a chleba hodila do chřtánu pokoutním obchodníkům, a aby velká massa lidu nedostala ani chleba, ani mouky. (Souhlas na levici.) V okresích venku, v Teplicích, Tannwaldě, Jablonci a j. nebylo minulého týdne chleba. Včera bylo shromážděno přes 24 zástupců obcí z teplického okresu. Žádají, aby byla dodána mouka, a tu přicházejí zde páni a prohlašují, že obhospodařování má býti zrušeno. Je možno požadovati něčeho takového? Je to vůbec v zájmu Československého státu? Ne. Naše ubohé obyvatelstvo nemůže již po léta dostati ani kilogramu pšeničné mouky, protože stát nezachovává pořádek, protože neprovádí obhospodařování tak, jak je má prováděti. Naše obyvatelstvo nedostává již žitného chleba, není jíž žitné mouky, ale pokoutní obchodníci mohou jí nakoupit dosti, jestliže zaplatí za mouku 500-600 K za pytel. Ubohý lid neobdrží však ničeho.

Tento stav nemůže tak dále trvati. V nejblíže příštím roce nebude lépe a pánové, kteří mluví o volném obhospodařování, dojdou k tomu, že nebudou moci opět dožadovati se svobodného hospodářství, nýbrž budou muset zavésti hospodářství nucené, poněvadž přece máme žíti.

Jak se věci mají? Jest trpěti pod tímto hospodářstvím jen agrárníkům? Zeptejte se přece jednou našich železničářů! Což mají oni volné hospodářství? Naši, železničáři musí podle předpisů, podle tlaku zákonů konati svoji službu a pracovati. Co dělají naši státní úředníci? Mohou, jak si to agrárníci přejí, rozhodovati volně o svých pracovních výkonech? Musí vyříditi práci, která se jim předpisuje. A podívejme se jednou na třídu dělnickou! Může kovodělník nebo textilní dělník prohlásiti: Já dneska nedělám? Ne. Podnikatel řekne: To je tvoje práce, to máš dělat, to máš vykonat podle mzdy za hodinu. Tu není překročování cen. Ty musí, býti dodržovány. Ale také na druhé straně musí se ceny dodržovati. Neměli bychom takových obtíží, kdyby nebylo toho velkého svinského hospodářství a toto svinské hospodářství chceme ještě rozmnožit uvolněním obhospodařování. Tím se bída ještě zhorší. Pojďme do námezdných mlýnů! Obilí tu leží, smítá se ale na černo. Kde mají sedláci obilí k mletí na černo, tu musí míti také obílí k odvedení pro státní obilní ústav. Slyšeli jsme ve výborech, že ceny za obilí budou zvýšeny, že to dá popud. Kde zůstal popud? Dva měsíce po žních není tu žádné mouky. Agrárníci ceny berou, ale obilí neodvádějí. (Souhlas na levici.) To je hospodářství, které se obrátí a musí obrátit proti státu. Půjde-li to tak dále, bude míti stát v nejbližší době největší obtíže.

V okolí Šternberka srotili se před několika dny sedláci, oni páni, kteří si naříkají na ohromné utrpení. Okresní hejtmanství totiž učinilo opatření, že tam musel být zavřen námezdní mlýn, protože tu nebylo mlecích výkazů. Okresní hejtman potrestal majitele mlýna také peněžitou pokutou. Za několik dní přišli agrárníci k okresnímu hejtmanovi, ten musel před agrárníky utéci, musel uprchnout. Agrárníci nutí zástupce, komisaře, že musí mlýn opět uvést do chodu, že musí zrušit uzávěru, také peněžitá pokuta musela býti zrušena. Takové volné hospodářství chtějí agrárníci. Při tom mohou naši dělnici zrovna hladovět. My požadujeme pořádek. Je tu obili dost, ale stát musí míti tolik moci, aby to obilí opatřil. Musíme dále požadovat, aby obilí nebylo schválně zkrmováno. Vidíme docela jednoduše, v průmyslových místech a ve městech není obilí, ale jděte na venkov, kde se provozuje, chov prasat! Tam se zkrmuji sta a sta metrických centů schválně, protože chov prasat přináší agrárníkům vísce zisku než prodej obilí. Kdo může však jísti to vepřové maso? Měli jsme jednou vázané hospodářství, tu byly ceny masa nízké a hlavně bylo tomu tak ve Slezsku, kde byly vždycky nízké ceny masa, tu přišla vláda a prohlásila, že ceny masa musí býti v celé republice srovnány. Platili jsme 7 K za maso a vláda nařídila zvýšiti tuto cenu na jednotnou cenu 15 K, Vláda sama jest zvyšovatelkou cen v mnoha případech v tomto státě a musí se jí již říci, že vláda patří na lavici obžalovaných, mají-li býti odsouzeni zvyšovatelé cen. Kdo muže při těchto vysokých cenách jisti vepřové maso?

Jen keťas, bohatý kapitalista se svou rodinou a samozásobitelé. Ubohé obyvatelstvo nemůže však takovou cenu platit a mnoho set tisíc metrických centů obilí přichází na zmar, aby ti druzí měli dost masa.

Avšak na zmar nepřichází jenom obilí. Selka nám praví: Ano, máme-li vypěstit selata, musíme míti k chovu vepřů mléko. A statisíce a statisíce litrů mléka vylévají se do prasečích koryt, aby selata nechuravěla, ale naši kojenci v městě, v průmyslových místech mohou zajít, protože zemědělci nedají mléka nebo jen za ohromné lichvářské ceny. (Německý výkřik, Ale sádlo chcete mít!) Potřebujeme jistě sádla, ale za levnou cenu, ne za lichvářské ceny, jak je nabízí zemědělstvo.

Musíme tedy žádati, aby vláda tady udělala pořádek, aby správně prováděla zábor a včas musí jednou přijít pan ministr výživy a říci: Toho a toho potřebujeme, to se musí nakoupit. Dneska se neví, čeho stát potřebuje. Jeden ministr nám prohlásí: Potřebujeme 55 tisíc vagonů obilí, druhý praví: Tak tomu není, potřebujeme jenom 30 tisíc vagonů. Myslím, že oba páni ministři nejsou správně informováni o tom, čeho potřebujeme, nemohou býti správně informováni, poněvadž celé okresní obilní úřady nevědí, co v každém okrese se odvádí a celý počet jest tak nesprávný, nesouhlasí, to se dává jenom do novin, aby se obyvatelstvo upokojilo, aby lidé řekli: Obilí se shromažďuje. Ale obilí nepřichází. Musíme tedy hledět, aby vláda šla tam, kde obilí leží, a obilí se musí sebrat ve mlýnech a rozdělit. Jsme již proto, aby se obilí dováželo, ale nejdříve se musí hledět, aby obilí, které mažeme vyvěstit, se správně zachytilo a rozdělilo. Kdo však bude platit vysoké dopravní náklady, těch mnoho miliard za cizozemské obilí? Bude obyvatelstvo moci zaplatiti tyto vysoké ceny? Může stát zaplatiti až do příštího podzimu ty přívozy, které jdou do miliard? To je věc docela nemožná. Tu se má zjednat pořádek a mohl by se zjednat pořádek, kdyby tu byla dobrá vůle.

Věci se mají takto: Měli jsme v posledním roce ve Slezsku tak dosti pořádek, protože úřady mohly pracovati a protože úřady ve Slezsku připustily součinnost obyvatelstva. Měli jsme hospodářské úřady a ve slezských okresích mohl každý okresní referent věděti, jaké je tu množství obilí a kolik máme brambor. To nevíte v Čechách, ani na Moravě. Na Moravě není hospodářských rad, či, jsou-li, jsou na papíře a obyvatelstvo nesmí spolupracovati. Tak se věci mají. Tytéž poměry jsou v Čechách.

Nechci zneužívati lhůty řečnické, prosím však, když jde o to, že v našich okresích existuje hrozný hlad a obyvatelstvo ví, že žije a bydlí v zemi, kde by skutečně mohlo vystačiti s vlastním obilím zde vypěstěným, pak praví obyvatelstvo, že je to schválnost, že je to zlomyslnost, že se obyvatelstvu nedává to, čeho právě potřebuje. V nejbližších týdnech snad se ještě zhorší krise vyživovací. Čeští agrárníci - němečtí odešli, mohou si to přečísti zítra v novinách - čeští agrárníci by se měli také starat c to, jak žije průmysl, když přece prohlásili, jak utvořili tento stát, že bez německého průmyslu nemohl by tento stát existovati.

Co však jest dneska s německým průmyslem? Německý průmysl jest docela schválně, pravím to s rozvahou, docela schválně ničen tímto státem a touto správou. Máme tak mnoho vagonů zboží, suken, šatstva, všecko možné. Nemůžeme to vyvésti do ciziny, dělají se všemožné potíže. Strhněte přece konečně jednou ty hranice, umožněte, aby náš průmysl dostal práci, aby se mohli nezaměstnaní umístiti, aby nezaměstnání se mohli zříci těch několika korun podpory. Umožněte, aby nastal pořádek. Když jdete nakupovat, vyšlete ven odborníky a ne lidi, kteří pranic nerozumějí nákupu, obstaráváte-li nákup prostředky státu. Měli jsme nyní loňského roku takový nákup. Vláda nakoupila 300 tisíc žoků bavlny v Americe, a Američané, kteří prý jsou s námi spřáteleni, nás s tou bavlnou důkladně natáhli. Předáci a tkalci nejsou s to, aby bavlnu zpracovali, protože cena je příliš vysoká. Ceny světového trhu jsou ohromně nízké. Teď by bylo možno vyráběti levné košile, levné šatstvo, dělníci by měli práci. Ale bavlnu není možno zpracovat a nyní sáhli jste k tomuto prostředku. Každý majitel továrny má na každém stavu zpracovat 24 kg drahé bavlny. To nemůže. Nemůže zboží přivésti na trh, továrník nechá stavy stát, bude víc nezaměstnaných. Takovéhle jsou poměry.

Není nejhorší, rvou-li se lidé na ulicích, víme jíž proč se rvou, na obou stranách potřebují národnostních štvanic - avšak hospodářství, skutečné národní hospodářství přivedete ke zmaru a s národním hospodářstvím zmaříte si svůj vlastní stát. Pravím vám docela otevřeně: Nemůžete-li dáti německému obyvatelstvu chleba, na který má obyvatelstvo nárok, chcete-li zničit německý průmysl, propusťte nás z tohoto státu a my půjdeme tam, kam patříme. (Potlesk něm. soc.-dem. senátorů.)

Předseda (zvoní): Přejí si páni zpravodajové slovo?

Zpravodaj sen. Sáblík: Prosím.

Předseda: Uděluji slovo p. sen. Sáblíkovi.

Zpravodaj sen. Sáblík: Chci jen něco podotknouti k tomu, co bylo vytýkáno, jako by ten referát neodpovídal konečnému návrhu, jaký byl usnesen v národohospodářském výboru. Chci podotknouti jen tolik, že přece vláda sama na počátku letního našeho zasedání ve svém prohlášení slíbila uvolnění obchodu zemědělskými plodinami v tom poměru, jak budou pomíjeti příčiny, které vedly k zavedení tohoto hospodářství. A v usnesení národohospodářského výboru se zde říká: »Jakmile bude zjištěno to kvantum potřeb pro obyvatelstvo, předloží vláda k ústavnímu jednání novou osnovu zákona o úpravě obživy obyvatelstva.« Tedy jest to plně v souhlase s vládními intencemi, co jsem zde řekl. Musíme pomýšleti do budoucna na nějaké změny těch ustanovení, které by vyhovovaly skutečně producentům i konsumentům a které by pro obě stany tyto poměry zlepšovaly. Nebylo v tom naprosto nijakého úmyslu, stavěti se na nějaké stanovisko stranické, nýbrž, jak jsem již ve své řeči podotkl, je potřeba, abychom jednali méně stranicky, méně politicky, nýbrž čistě věcně, a k tomu se také nesla moje snaha při mém referátu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Máme zde návrhy, jednak referentův, jednak návrh na vrácení zprávy výboru národohospodářskému, totiž aby tisk 163 a tisk 164 byly vráceny témuž výboru k projednání.

Dám napřed hlasovati o návrhu na vrácení výboru národohospodářskému. Kdyby návrh ten nebyl přijat, dal bych hlasovati o návrzích referentů.

Kdo souhlasí s návrhem, aby zprávy národohospodářského výboru tisk 163 a 164 vráceny byly témuž výboru k novému projednávání, nechť zvedne niku (Děje se.)

To jest většina. Návrh tento jest přijat. Odpadá tudíž hlasování o návrzích referentů.

Sděluji, že do výboru národohospodářského na místě sen. Žďárského nastupuje sen. dr. Brabec. Do výboru sociálně-politického na místo sen. Jarolima nastupuje sen. dr. Heller a na místo sen. Heckera nastupuje sen. dr. Wiechovski.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra, ve středu, dne 17. t. m. o 11. hodině dopolední s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení o zprávě ústavně-právního výboru o návrhu sen. Valouška, Šabaty a soudruhů na změnu § 5 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n. o jednacím řádu senátu Národního shromáždění republiky Československé. Tisk 197.

2. Usnesení poslanecké sněmovny a vládním návrhu zákona (tisk 640) o nouzové pomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných (tisk 201).

3. Po případě volba 2 místopředsedů. Jsou proti navrženému dnu, hodině, jakož i dennímu pořadu schůze, námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 6 hod. 5 min. večer.)