Druhý veliký výdaj, který také není ničím zvláštním u nás, nýbrž ve všech státech nové doby, jest výdaj na zúrokování státních dluhů. A tu bych jen vyslovil přání, aby zejména, pokud se týká předválečných dluhů, jež snad budeme museti dle mírové smlouvy a výroku reparační komise převzíti, pokud možná brzy úroky z těchto dluhů byly k výplatě poukázány.

Dále bych vyslovil přání, aby záhy skoncována byla a sice co možno se zdarem akce IV. státní výpůjčky ve spojení s bývalými výpůjčkami válečnými, jakož i aby finanční správa v příští době omezovala vydávání pokladničních poukázek, jež by sloužily k úhradě kontokorentních dluhů u bank, jelikož mám obavu, aby tím způsobem - třeba nikoliv proti liteře zákona, ale proti duchu jeho, - nebyl rozmnožen oběh našich platidel, které přece chceme majetkovou dávkou podstatně snížiti.

Konečně, vážené shromáždění, měl bych ještě jednu poznámku se všeobecného stanoviska.

Pan finanční ministr byl tak laskav a předložil nám letos rozpočet t. zv. ústředen a různých obhospodařovacích komisí. Musíme mu býti za to vděčni, že jsme mohli aspoň částečně nahlédnouti do toho jejich hospodářství.

O existenci a potřebě ústředen mohou býti i různé názory, jako o vázaném hospodářství a volném hospodářství vůbec. My žijeme dnes v jistém stavu dvojakém. Máme sice volné hospodářství, pokud se týká produkce, ale vázané hospodářství s nejdůležitějšími statky, pokud se týká distribuce. V tom je jistě velká anomálie. Kdyby možná byla také produkce vázaná, jak si to přejí jisté programy, pak by tomu odpovídalo také vázané hospodářství distribuční. Ale pokud je produkce na základě volného hospodářství, pak ovšem musí přirozeně to vázané hospodářství selhávati, poněvadž nemá možnosti, donutiti soukromé podnikání, aby mu poskytlo tolik, kolik by mělo pak skutečně rozděliti. Tedy v tom jest ta veliká vada, aniž bych ovšem já se svého soukromého stanoviska popíral, že dokud bude nedostatek v určitém oboru výroby, do té doby musí býti vázané hospodářství pomocí takových organisací, jako jsou ústředny. Ale jakmile bude dostatek neb dokonce přebytek, pak bych takové vázané hospodářství pokládal za nebezpečí, neboť máme již zkušenosti, že takové ústředny potom nepřispívaly ke snížení cen, nýbrž k udržování vysokých cen, aby se uvarovaly ztrát, když za vysoké ceny musily snad nakoupiti. Ale jedno bychom zejména měli všichni od těch ústředen vyžadovati - a je v tom směru podán také resoluční návrh, - aby totiž jejich hospodářství bylo co možná úsporným. A tomu nenasvědčuje ovšem ta okolnost, když ty ústředny vykazují na správních výdajích celkem 180,000.000 K a z toho Státní obilní ústav jenom přes 150,000.000 K. To znamená, pánové, že o tyto miliony konsumenti dostanou věci dráže. V tom směru bych prosil, aby vláda velice ostrým dozorem a přísnou kontrolou nad těmito ústřednami vykonávala svůj vliv.

Chci se zmíniti dále o formálním projednávání rozpočtu. Rozpočet, jak byl předložen v poslanecké sněmovně, byl jednak ve výboru rozpočtovém tamějším, jakož i v tamějším plenu poněkud změněn, a já jsem ve své zprávě všechny tyto změny výslovně uvedl, aby je pánové měli v evidenci. U nás byl tento rozpočet přikázán rozpočtovému výboru, který se pilně o něm radil a roztřídil jej v několik skupin, jak jest rovněž v mé zprávě uvedeno, a byl s ním ještě dříve hotov, než jak jednacím řádem naším byla mu lhůta přikázána. V rozpočtovém výboru byly podány některé pozměňovací návrhy a rozpočtový výbor neuzavíral se také názoru, že by snad sem tam bylo záhodno po případě učiniti jisté změny. Ale většina přece jenom s politického a státního hlediska nepokládala za vhodné v této pokročilé době připouštěti takové změny a navrhovati je, poněvadž rozpočet by se musel zase vrátiti do poslanecké sněmovny zpět. Proto výbor s jakýmsi sebezapřením se usnesl, že tentokrát rozpočet schválí tak, jak byl předložen a přijat poslaneckou sněmovnou. Myslím, že za to rozpočtový výbor, a učiní-li tak také senát, i tento bude zasluhovati jistého vděku, poněvadž tím právě prokáže smysl a pochopení pro stát a pro jeho potřeby.

Rozpočtový výbor pouze přijal některé resoluce, resp. resoluční návrhy. Bylo takových návrhů podáno celkem 110. Z toho byly 42 resoluční návrhy přijaty, to jest odkázány k přijetí plenu senátu, 46 návrhů bylo odkázáno vládě, resp. navrženo, aby plenum je odkázalo vládě; jeden resoluční návrh odkázán nejvyššímu kontrolnímu úřadu a jeden předsednictví senátu. Zamítnuto bylo v rozpočtovém výboru 21 takových resolučních návrhů.

Byla formální otázka, co se má s těmi resolučními návrhy díti, mají-li býti vytištěny, čili nic. Poslanecká sněmovna postupovala tím způsobem, že návrhy, které měly býti plenu odkázány, byly skutečně vytištěny a ke zprávě připojeny. Ale u nás za příčinou úspory a pro krátkost času bylo usneseno, aby resoluční návrhy, které byly rozpočtovým výborem přijaty anebo vládě odkázány, byly pouze zde přečteny, dále aby byly rozmnoženy litograficky a odevzdány jednotlivým klubům. Kdo se o ty resoluční návrhy zajímá, obdrží je ve svém klubu a může se o nich informovati. Tyto návrhy jsou také očíslovány a bude o nich zde hlasováno.

A nyní, vážení pánové, bych ještě k závěrku měl jedno přání, aby totiž rozpočet, jak nám byl podán, byl také skutečně dodržen a aby příští rok vláda nebyla nucena zase přijíti s nějakým rozpočtem dodatečným. Já vím, že dodržení tohoto rozpočtu nebude tak snadné, jelikož nevíme, zdali po stránce výdajové nenastanou ještě nějaké nepředvídané potřeby během roku, a poněvadž víme, že i na stránce příjmové bude pan ministr financí dosti těžce zajisté zápasiti o to, aby všecky ty své plány, o kterých jsme slyšeli, - zde ovšem v senátě nemáme bohužel o nich oficielní zprávu - uskutečnil. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

Při tom bych mimochodem žádal, aby pan ministr financí příště o svých úmyslech informoval nejenom pány z poslanecké sněmovny, nýbrž také nás. Ale, vážení pánové, není to jenom pan ministr financí, není to jenom vláda, nejsme to jenom my, členové Národního shromáždění obou sněmoven, nýbrž tvrdím, že je to veškeré obyvatelstvo, které se musí snažiti o to, aby rovnováha v rozpočtu a tím konsolidování našeho státního hospodářství bylo nikoliv jenom na papíře, nýbrž ve skutečnosti. Musí se o to starati všeobecnou zvýšenou výkonností, šetrností, smyslem pro pořádek a politickou ukázněností. Pak dospějeme k tomu, že budeme míti skutečně zdravé hospodářství, že budeme státem silným hospodářsky, a tudíž také politicky.

Doporučuji senátu, aby rozpočet, jak rozpočtový výbor jej předkládá po stránce příjmů a výdajů, schválil, aby schválil také finanční zákon a konečně aby byly přijaty i resoluce, které rozpočtový výbor ke schválení jemu předkládá. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr dr Engliš. Uděluji mu je.

Správce ministerstva financí dr Engliš: Vážený senáte! Jsem povděčen panu generálnímu zpravodaji sen. dr Horáčkovi, že vlastně po stránce právní, všeobecně ekonomické, už zhodnotil náš rozpočet, který vám předkládáme pro příští rok. V pravdě je ministerstvo financí takovým ústředním bodem, z něhož se hodnotí veškerá státní politika. Pokud nosnost obyvatelstva to dovolí, odnímáme soukromému hospodářství spotřebnému i výdělečnému prostředky a rozdělujeme je podle názorů té které doby přídělům kulturním, hospodářským a sociálním na ta která odvětví. Nemůžeme najednou uskutečniti celé kulturní ideály ani technicko-dopravní, poštovní, sociální a hospodářské, nýbrž všechny uskutečňujeme po částech, rovnoměrně, jak to nosnost obyvatelstva dovolí. Zde v tomto rozpočtu jest ten vějíř, jak si představuje vláda a jak si představuje stát povlovné uskutečnění tohoto státního ideálu.

Dovolte, velectění pánové, abych se především dotkl ještě některých formálních stránek rozpočtu, ač již tak učinil velice důkladně pan sen. dr Horáček. Ta protiva hospodářství investičního a vlastního hospodářství státního jest odůvodněna potud, že zásadně nemůžeme chtíti, aby investice státní, přístavy, obohacení vagony, nové tratě železniční, nové sítě telefonní byly čerpány z běžných příjmů. My nemůžeme žádati, aby snad uloženo bylo obyvatelstvu tolik nových daní, aby všechny tyto investice byly prováděny. Úvěrem je možno a nutno je hraditi. Jestliže některé položky v investičním rozpočtu jsou obsaženy, které nemají čistě produktivního charakteru, jako stavba některých škol a dokonce i kasáren, tedy především položky ty jsou nepatrné v investičním rozpočtu, nepřesahují ani 300 mil. korun v rozpočtu, který činí 3 miliardy; za druhé jest to proto, že dnes musíme z nich platiti nájemné, které ušetříme a negativně se investičními jeví; za třetí proto, že charakteristikon investičního rozpočtu není jen to, že jsou to výdaje produktivní, ale také to, že budeme podnikati jenom potud, pokud úvěr ještě bude. Na možnost úvěru ve vlastním hospodářství státním jsme naprosto nemohli spoléhati. Nechceme-li příliš těžkými břemeny obyvatelstvo zatížiti, není naše vybraná, buď ta břemena zmenšiti a pomoci si úvěrem, nýbrž ta vybraná je, buď ta břemena zmenšiti anebo výdajů nekonati. Na úvěr můžeme spoléhat pouze pro investice. Zde jsou určití interesenti, které můžeme zlákat nebo více méně přinutiti, aby nám pomohli technicky zdokonalovati naše železnice, aby nám pomohli stavěti přístavy, plavidla atd., ale na všeobecné státní výdaje nikoliv. Proto jsme řekli, že půjčky se nesmí používati k úhradě státních výdajů, proto jsme také řekli, že běžných státních příjmů se nesmí používati k investičním výdajům.

Jest přirozeno, že resort, který chce investovati, použije svých běžných příjmů k nákupu, a na prvního mu zbývá otázka, jak zaplatiti zřízence a úředníky. Ten účet předloží mně a já musím za každou cenu opatřiti peníze, ačkoliv by se věc měla dělati obráceně, totiž zaplatiti dříve úředníky a zřízence, a vybývá-li, dělati pak teprve investice. Jest viděti v celém finančním zákoně, jak už pan sen. dr Horáček vysvětlil, snahu, zvýšiti vliv parlamentu na státní hospodaření a zpřísniti celé státní hospodaření. My dnes k překročení rozpočtu budeme potřebovati vždy parlamentu a čeho dle § 7 o nejvyšším kontrolním úřadě bylo třeba k překročení, to jest v souhlase s ministerskou radou, s ministrem financí a s ostatními ministerstvy, a vždycky bude potřebou jenom k virementům, to jest k jistým přesunům v rámci finančního zákona. Já myslím, že pánové přísnost parlamentní uvítají, neboť přísnost nám zaručuje, že hospodářství zůstane v rozpočtu, jak byl předložen.

Velectění pánové, chtěl bych se materielně dotknouti stránky rozpočtu. Rozpočet se pohybuje v soustavě vysokých číslic. Čtrnáct miliard je položka, kterou, kdyby někdo chtěl počítati po korunách, tak by počítal 300 let. Ale my to musíme posuzovat relativně k číslům peněžních důchodů v národě, relativně k peněžním výnosům, k cenám hospodářským, k soustavě hospodářských čísel, a můžeme říci, že od doby míru tato soustava se u nás stupňovala u důchodů desateronásobně a u cen dvanáctero- až třinácteronásobně.

Já se dotknu ještě toho oddílu, proč hladina důchodová zůstává pod hladinou cenovou, a že veškeré snažení, abychom své důchody zdvihli na úroveň cen, zůstává dočasně úplně marné. Když uvážíme, že důchody naše desateronásobně stouply, a když srovnáme náš rozpočet s rozpočtem mírovým, - a řekli bychom, že podle mírových čísel jsme měli rozpočet 11/2 miliardy - tu v uvážení, že stát stojí před novými úkoly poválečnými, že musí restaurovati své zařízení dopravy a jiné, že musí zřizovati vojsko atd., ale že má také veliké úkoly sociální za války vzešlé, uznáme, že hospodářství se sice pohybuje v absolutně vysokých, ale relativně nikoliv nesnesitelných cifrách. Můžeme odhadnouti národní důchod v republice na 40 miliard ročně. Uvážíte-li, že v Rakousko-Uhersku bylo v oběhu tři sta milionů korun v červenci před válkou a že rozpočtově obě poloviny se pohybovaly okolo 5 miliard korun, uvážíme-li, že máme 10 miliard jako oběživo a rozpočet náš činí pouze 14 miliard, tedy vzhledem k té číselné peněžní nosnosti není rozpočet vypiat do nemožnosti. Náš rozpočet jest v rovnováze. Docíleno bylo rovnováhy tím, že jednak přirozeně příjmy stouply. Již letošního roku se ukázalo, že všechny příjmy přímých i nepřímých daní, poplatků stouply nad to, co bylo v rozpočtu preliminováno. Bylo to arci částečně důsledkem toho, že jsme právě letos prožívali novou drahotní vlnu důsledkem poklesu naší valuty - na 4 ct.- přišla vlna sociálního zápasu o mzdy, vlna zdražovací, zjevilo se to v příjmech, výnosech mzdových, při cenách, a tudíž přirozeně zvýšený náklad se projevoval i ve zvýšených státních příjmech na straně jedné a na straně druhé rozpočet byl dán do rovnováhy také železnou úsporností, poněvadž jsme si řekli, že musíme míti vydání jen tolik, kolik obyvatelstvo snese stůj co stůj. Bylo v jednotlivých resortech pamatováno na takové úspory, abychom v rovnováze zůstali. Ta rovnováha, kterou máme, je ona rovnováha hospodářská, má cenu, anebo jest pouze fiskální; to jest, že vykoupena byla za každou cenu, ale že trvale jest neudržitelnou.

Velectění pánové! Vím, že zdravé hospodářství finanční nejen ve státě, ale i v zemích a obcích nemůže býti vybudováno, než na úplně zdravém systému národohospodářském. Až naše národohospodářství, výroba a spotřeba bude v mírovém stavu, pak budeme moci čekati, že na tomto výrobně zdravém hospodářství bude možno budovati trvale zdravé hospodářství komunální, zemské i státní, a poněvadž jsme si všichni vědomi, že právě nynější národohospodářství není dosud zdravé, tím více překvapuje fakt, že finance státu v rovnováze jsou, ale mám pochyby, není-li tato rovnováha pouze hektickou červení na nemocném těle. Vůči tomu také řeknu, že ta rovnováha byla dobře fondována. Uvidíte, že ji budeme míti i pak, když státním zaměstnancům jsme přidělili 12 milionů korun. Ta rovnováha jest vyvolána tím, že tento stát jest opravdu státem bohatým svými zdroji, že nám dává těžiti. Až přijde hospodářství zdravé, pak teprve bude zřejmo, jakých možností nám tento stát poskytne pro plnění nových a zvláště sociálních úkolů. Připouštím, že arci v příjmech tohoto státu jsou příjmy různé, které trvale nezůstanou, daně, které trvale zůstati nemohou. Ty souvisejí s přechodní dobou mimořádných úkonů, ale také mimořádných zisků a mimořádných příjmů. Stát nebude moci trvale budovati své finance na exportních ziscích z cukru, slaru a lihu. To zmizí v té chvíli, až naše valuta částečně se zdvihne, až výroba cukru bude zvětšena v cizině; již dnes vidíme, že cena cukru klesá a tím klesá i náš poplatkový fond, a musíme počítati s tím, že poplatkový fond na příští leta musí zmizeti. Ale my z opatrnosti jsme letos počítali velmi málo. V době, kdy byly tři miliony metr. centů exportního cukru, - tenkráte se ukázalo, že bude na každém kilogramu 10-12 K zisku - mohli jsme počítati s ohromnými obnosy, ale my počítali s málem. Měli jsme především 14.000 vagonů cukru na import mouky a jen 11.000 vagonů cukru jsme dali do rozpočtu. Počítali jsme jen 7 mil. korun, to jest s výdělkem 6.30 K na kilogram, kterýžto výdělek budeme míti i při dnešních derutních cenách cukru. Bude-li export cukru větší, zůstane nám přebytek i nad to zaručen. Chceme 750 vagonů cukru věnovati na nákup umělých hnojiv, což není dar zemědělství, nýbrž jest to produktivně uloženo proto, abychom měli výživu v příštím roce lépe zajištěnu, a kdyby byl další přebytek, chtěl bych ho věnovati na upevnění naší valuty.

Do jaké míry tento plán se zdaří, to všecko záleží na cenách cukru. Při dnešních cenách byl by tento plán neuskutečnitelným. Koupíme-li 20.000 vagonů mouky v cizině, těch 14.000 vagonů jest vyčerpáno a ukazuje se potřeba nejméně 20.000 nově koupiti, abychom neměli hladu, a budeme-li museti těch 20.000 nových koupiti a nestoupnou-li ceny cukru, tedy i náš rozpočet ukáže trhliny, protože těch 7 set milionů korun, které počítám pro státní pokladnu, mně nezbude, nýbrž budu je muset věnovati na zlevnění mouky. V té chvíli snaha o reservu pro upevnění valuty jest marná, ale výživa jest >primum necessarium<. Zde se nemohu tázati, odkud, neboť koupit se musí, poněvadž bez výživy není práce a není klidu. Ale nejsem toho názoru, že by ceny cukru zůstaly na té výši, jako dnes. Přijde doba a ceny se zdvihnou na jaře na tu výši, na které byly někdy loňského roku, a v té chvíli bude se reparovat zase to, co při dnešní perspektivě a cenách se jeví nepříznivým.

Pravil jsem, že naše rovnováha byla dobře fondována, a to bych mohl doložiti nejen u cukru, ale u všech podniků a odvětví. My počítali velmi opatrně, a to se ukázalo v té chvíli, když parlament a senát se usnesly na tom, že státním zaměstnancům se mají zdvojnásobiti čtvrtletní přídavky. Když jsme státním zaměstnancům dali 12 set mil. korun, bylo mně řečeno, a >Neue Freie Presse< o tom psala, že ten kartový zámek ve finančním zákone jest dříve shroucen, než usnesen, poněvadž, jakmile 12 set mil. korun státním zaměstnancům jsem dal, namítalo se, kde prý jest rovnováha, vždyť těch 12 set milionů není v tom rozpočtu obsaženo. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Poslanecká sněmovna pod dojmem toho zákona, jak již referoval pan generální zpravodaj, snížila státní výdaj o čtvrt miliardy; tím se zlepšila situace rovnovážná asi o 280 milionů korun a tím jest část toho uhražena. Ale když se uvolnily reservy, které byly obsaženy v rozpočtu u tabáku, cukru a lihu - nepočítám ani s cukrem - my tím uvolněním získali automaticky 400 milionů korun, pak zlepšením valutové přirážky dalších 300-400 mil. korun a zbývá pouze uhraditi 200 mil. korun, které uhradím daní dědickou a daní z vodních sil, kteréžto předlohy budou v nejbližších dnech předloženy poslanecké sněmovně. Myslím, že budu moci prokázati, že potřebuji-li úhradu, potřebuji ji ne na státní zaměstnance, nýbrž pro učitele a země, jak o tom budu hned mluviti. Právě jednání o otázce státních zaměstnanců bylo, mohu říci, jasnou odpovědí, jasným světlem v této republice, neboť když státní zaměstnanci, kterým se jistě nevede dobře a kterým se jistě vede hůře než soukromým zaměstnancům a z velké části hůře než dělníkům, v této chvíli řekli: >My nechceme, když to republika nemá,< pánové, takový zjev jest ojedinělý ve světové historii a naše republika může býti hrda, že takové zaměstnance má. (Výborně!) My jsme jim povinni díkem, můžeme se na ně spolehnouti. A jestliže resoluce senátu a parlamentu žádaly, aby měsíční říjnový příplatek, který jsem ovšem přirozeně nemohl slíbiti, byl vyplacen a aby se dal v prosinci, tedy, pánové, já v tom vidím jakýsi čestný dluh, tento přídavek dáti v té chvíli ihned, jak to bude jen možno, ale podotýkám, že právě události těchto dnů mi naprosto znemožnily, že nemohu jej dáti dnes, ale doufám, že překleneme to v nejbližší době a i státním zaměstnancům pak buď dříve či později ten říjnový příplatek budu moci vyplatiti.

Velectění pánové! Rovnováha státního rozpočtu nebyla by docela nic platná, když vedle státu stojí zde ještě země, okresy a obce, které mají, jak vám známo, své finance úplně rozvráceny. Bývalé Národní shromáždění přijímalo zákon za zákonem, kterými se upravovaly požitky učitelům a zaměstnancům a usnášely se výdaje obcím, zemím a okresům, aniž se kdo o to staral, odkud mají obce na tyto výdaje vzíti, odkud má vzíti na to příjem země, která nese platy učitelů. Platy jejich byly zvýšeny, ale nikdo při tom neuvažoval o tom, z čeho země zvýšení platů učitelských má platiti. Loňský zákon o učitelských platech znamená pouze u Čech, Moravy a Slezska zvýšení celkem nejméně 600 milionů korun, na Moravě samotné dělá to 200 mil. korun. Letošní zákon o státních zaměstnancích, zákon v důsledku parity, znamená pro země nejméně na 1/4 miliardy korun zatížení, takže země bez ohledu na jiné své hospodářství z úpravy učitelských platů mají deficit 850 mil. korun, deficit naprosto ničím neuhražený.

Budete se ptáti, jak to platily loňského roku? Loňského roku to platily tak, že jim to stát dával zálohami, berní úřady dávaly zálohy zemím na učitelské platy a platily de facto za země. A poněvadž stát měl zmocnění úvěrové pro deficit, mohli jsme si na to vypůjčiti a těm zemím to pak dávati. Ale v této chvíli, kdy máme rozpočet svůj v rovnováze, kdy ministr financí není oprávněn ke krytí schodku uzavírati trvale půjčky, nýbrž jen malé a malé přechodné půjčky za účelem vyrovnání časových neshod mezi příjmem a vydáním, tedy půjčky, které musí do konce roku býti také skutečně splaceny, nemůže ministr financí dále poukazovati zemím zálohy na učitelské platy, poněvadž země nejsou s to, aby je do konce roku zaplatily. Kdybychom tudíž do této doby nenašli pro země úhrady na tyto položky, musily by se 1. lednem učitelské platy prostě zastaviti. Nám tedy neběží zde o úhradu pro státní zaměstnance, nýbrž nám jde o sanaci zemských financí, jichž deficit úhrnem i s jinými učitelskými platy odhaduji okrouhle na 1 miliardu korun.

Vy, pánové, všichni znáte dále situaci obcí. Stejně jako u zemí usnášelo se Národní shromáždění na řadě výdajů obecních, aniž by obcím byly dány prameny, ze kterých to mají platiti. Mimo to samočinně jako stát i obce stojí před poválečnými úkoly. Jejich systém přirážkový naprosto již nestačí, poněvadž jest nepružný, a teď některé daně automaticky stoupají a jiné, jako činžovní, jsou zastaveny. Obce dostávají se do neobyčejně velkých přirážek a jsou podniky, které platí s přirážkami více daní než mají vůbec čistého výnosu. Toto hospodářství jest neudržitelné. To však obcím nestačí, zejména ne větším obcím. Obce odkázány jsou většinou na kredit, ale kreditu vůbec není. Právě tak jako stát těžce zápasí o úvěr, poněvadž máme vůbec napětí na peněžním trhu, jinak ostatně velice nutné, obce nemohou si vypůjčovati dále a stojí přímo před úplným rozvratem. Tedy i jim je naprosto nutná rychlá pomoc, otevříti zcela nové zdroje příjmové, ne tím, že by stát ze svého jim dal, čeho potřebují, poněvadž to je pouze přesun, otevře-li se ta díra u státu nebo u obce, ale jest třeba zcela nových a nových pramenů, kterými sanovány by byly obce a země. K sanaci komunálních financí a samosprávných financí vůbec byla předložena určitá osnova poslanecké sněmovně, pak předložím v nejbližších dnech dva zákony směřující především a výhradně k sanaci obcí. Já nebudu zde zatím dopodrobna rozebírati plán, jaký mám, chci jen říci, že jisté příjmy je třeba posunouti od zemí obcím. Taková dávka ze zábav jest komunální dávkou, dávka z přírůstku hodnoty půdy je vyloženě obecní dávka. Ty musí býti věnovány obcím. Zemím dám část daně pozemkové nebo celou, ale i daň činžovní je dávka, která je vyvolána především zásluhou obce; obec je to, která koncentruje obyvatelstvo, dělá ulice, osvětlení, dopravu atd. Tato daň je vyloženě komunální a proto stát bude museti poskytnouti část daně činžovní obcím. Proč ne celou? Poněvadž přijde doba, kdy se jinak vyvine činžovní daň. Tato daň bude míti větší význam a tenkrát bude stát postupovati tuto daň obcím, ale za současného omezení výdělkové daně, totiž přirážek k ní, poněvadž je žádoucno, aby takové daně, které tvoří součástku výrobního nákladu, byly jednotné pro celou republiku. Právě jako dané nepřímé i výdělková daň měla by býti jednotná v celém území, aby podniky nevolily sídlo dle hlediska finančně technického, nýbrž čistě podle hlediska ekonomického, aby se nepřesunovaly, kde jsou větší přirážky, nýbrž kde jsou přirozené podmínky pro hospodaření. (Hlas: Co okresy, pane ministře?) Já mluvím zatím o obcích. To je jedna věc jistého přesunu. Dále musíme umožniti obcím, aby si zavedly své vlastní dávky. Není to prostě v té době možno s takovými přirážkami vyjíti. To nelze. Kterou daň chcete zvýšiti? Obec musí vybírati daně a poplatky, které jsou možné a proveditelné, ale dnes tomu čelí komplikované řízení. Než taková obec dostane povolenou tu kterou dávku, uplyne rok a následkem toho je nutno to řízení podstatně zkrátiti, vydati regulativ pro takové dávky, a když obec se na nějaké dávce usnese, ať je to konstatováno zemskou správou, dávka platí, aniž by se muselo běhati na všechna ministerstva, což trvá měsíce a roky.

To všecko však obcím nestačí, musíme jim dáti vydatnější pramen a ten vidím jedině v dani z obratu. Stát je ochoten postoupiti určité procento daně z obratu za předpokladu, že obce budou tuto daň kontrolovat a případně vybírat. Co znamená daň z obratu, všechny přednosti a vady její, jsem na tomto místě jako referent uvedl slovy, že každá stará daň je dobrá a každá nová je špatná. Ale tato daň není jenom proto špatná, že je nová, nýbrž ze všech důvodů sociálních má vady, ale jednu výhodu má, že nese! (Veselost.) Ale aby nesla, o to se musíme také starat intensivní kontrolou. Reforma daně z piva nám uvolní několik set zřízenců důchodkové kontroly, kterou veškerou věnujeme pro vybírání této daně a která musí býti fundamentem pro provisorní ozdravení komun. Definitivní sanace autonomních svazků, zemí, okresů a obcí, definitivního rozdělení příjmů mezi stát a komunami nemůžeme dosáhnouti dnes, nýbrž teprve až se ustálí naše poměry hospodářské a teprve tenkráte, až budeme míti správně ústavně vytvořenou strukturu, až budeme míti župy, až budeme znáti, které úkoly převezmou župy od okresů, zemí a obcí, neboť pak budeme musiti mezi stát, župy a okresy účelně rozděliti možné státní a veřejné příjmy.

Přeskočme ty okresy a věnujme se zatím zemím. My se k nim vrátíme tedy po zemích. Zemím ten deficit, o kterém jsem mluvil, zvětší se tím, že daň ze zábav a daň z přírůstku hodnoty chceme dáti obcím. Zatím by stát postoupil zemím pozemkovou daň. Nečiní tím zásadní změny, vždyť země jsou státem vlastně ve svém zárodku. Ale i zemím není pomoženo nějakou pozemkovou daní. Vy víte, že celá daň pozemková v republice činí 30,000.000 K. Zde nezbývá, než sáhnouti k velkým prostředkům. Daň z příjmů jest preliminována 300,000.000 K. Byly názory a teorie, že bychom veškerými státními a veřejnými příjmy měli uhraditi progresivně daň z příjmů. Kdyby naše republika byla odkázána na daň z příjmů, daleko by nedošla. Jestliže jsem řekl, že na 40 miliard odhaduji příjmy a výnos příjmů 300,000.000 korun, jest viděti nemožnost té věci. A v čem jest příčina? Ve špatném fatování. Nevyjímám žádnou stranu, to můžeme říci, nevyjímám žádného stavu, každý má své možnosti - kromě lidí s pevným platem, úředníků a dělníků, kteří mají pevné mzdy, - každý má jistá dvířka, při kterých daleko níže fatuje, než by fatovati měl. Co se týče naturálních příjmů zemědělských a výnosu obchodu a průmyslu, ve všem tom jest možno, jiného prostředku nemáme, než říkati státu větší nepravdu. U nás ještě morálka není zvýšena. Říkali jsme, že děláme pro národ dobrou službu, když stát rozbijeme, poněvadž tím oslabíme Rakousko, a že tím spíše posilujeme národní ideu, čím dříve rozbijeme stát. Ale lidé, kteří to tvrdili vůči Rakousku, ti, abych tak řekl, nezměnili tu svou mentalitu ani dnes a žádná národnostní snaha je nevedla, nýbrž zvýšený osobní egoismus. Jsme v době, kdy chceme uskutečniti veliké sny sociální, ale sociální sny, ač zdají se egoismem, znamenají kus altruismu. Avšak všechny disposice našeho obyvatelstva málo svědčí o tom, že by toho smyslu bylo mnoho.

Kolik je poplatníků, tolik musel bych míti policistů, abych postihl, kolik má kdo příjmů. Jest nemožno, aby dnešní daně z příjmů vystačily. Říkal nám profesor dr Bráf, že v městě Basileji měli v jisté době pokladnu na náměstí, že se daně nepředpisovaly, ale každý přišel se svou daní a skrytě strčil tam svůj obnos. A viděli, že pokladna vykazovala přesně to, co platiti měli. Já bych si netroufal takovou pokladnu v Praze postaviti! (Veselost.) Následkem toho je stát nucen přirozeně k velice komplikovanému aparátu, musí poplatníky chytati jako zajíce a nesmí se na nikoho spolehnouti. Musí číhati - piješ pivo, nuže plať, kouříš cigarety, plať. A tak shání a používá každého důchodu. Z toho musí stát souditi na daňovou schopnost jednotlivcovu, všude ho postihovati. Jen touto metodou jest možno zjednati rovnováhu a sumy, které v rozpočtu shledáváme.

My přeneseme reformu sazeb daně z příjmů. Existenční minimum zvýšíme na 6.000 korun a chceme jíti do 50% se sazbou progresivní a to proto, poněvadž minimum daní z válečných zisků měníme na daň z exportních zisků. Ale to 600,000.000 K neponese. Kdybychom se podívali na ostatní daně přímé, daň osobní z příjmů, na daň pozemkovou, která má 30,000.000 korun, daň výdělkovou, zde nelze zvyšovati. Z přímých daní nekyne nám žádná naděje. To nic nenese, resp. to nese málo, na zvýšení zde nelze vůbec počítati. Račte mně uvésti kteroukoliv daň, kterou chcete podstatně zvýšiti. K pozemkové dani přijde nové zvýšení o 200%.

Zbývají daně nepřímé. Co jest to daň nepřímá? To jest daň, kterou stát postihuje konsumenty. Platí tolik, jak on svým důchodem nakládá konsumně, kolik vydá konsumně anebo administrativně. Když byste si vzali domácnost, tu první potřebou je poživatina, nápoje, druhá oděv, obuv, třetí skupina bydlení, uhlí, osvětlení, otop, čtvrtá skupina ostatní potřeby kulturní, hygienické a jiné. Máme ještě udělati nějakou další daň na potraviny? Platí se daň z obratu, daň luxusní, pokud to jsou luxusní potraviny, máme všechny druhy nápojových daní, a že kuřáci musejí platiti hodně daní státu, to je známo. (Hlas: Zcela správně!) Ano, to jest správné. Tato skupina dává neobyčejně mnoho z toho tabáku, nemohu to ani říci, kolik to nese, abych si všechny kuřáky proti sobě nepoštval. Za to se však nyní uvolní všechny druhy kuřiva, teď přijdou na řadu egyptky a pak postupně jiné, jak se bude zvyšovati výroba i ostatních druhů.