Ke konci mi dovolte, velectění pánové, poněvadž jsem pravil, že chci říci několik slov o našem poměru k Němcům, abych uvedl následující: Mohu pány z německé strany ujistiti, že přes to, že jsme byli více než 60 roků - mluvím-li o konstituční době ve starém Rakousku - utiskováni a utlačováni Němectvem Rakouska (Hlas německý: Stali jste se velikým národem!) - prosím, to je naše zásluha, - přes to jsme se stali tím, čím jsme, ale čím bychom se byli stali, kdybychom byli nebývali utiskováni, to nemůžete říci. Přes ten útisk a přes to, že Němectvo bylo velice protežováno ve starém Rakousku již od r. 1526 - tedy takřka to bude již 400 let, co oni byli pánem říše, v níž my jsme musili sloužiti jen k větší slávě Germanie, přes to vše, pravím dále, co se nám později stalo za války, přes to, velectění pánové, že vy jste to byli, kteří jste hnali dynastii rakouskou do oné zlopověstné války, která se stala příčinou celého našeho velkého hospodářského neštěstí, naší bídy... (Německý hlas: Byla by republika?) Ale odpusťte, pane kolego, co je to za námitku? Já k tomu ještě přijdu. Naposledy ještě řeknou, že mají zásluhu o to. (Veselost.) Přes to, velectění pánové, mohu vás ujistiti ze svého vlastního smýšlení a ze smýšlení konnacionálů, se kterými přece denně o těch věcech mluvím, že není mezi námi jakéhokoli zášti proti německé národnosti, (Tak jest!) není žádného nepřátelského pocitu proti Němcům přes to, co jsme vytrpěli. Odpusťte, nechceme se snad přeceňovati, možná, že ta radost nad tím, že jsme se domohli svobody, zmenšila a udusila v nás vzpomínky na všechno, co jste vy nám po celá desítiletí a staletí v Rakousku dělali. Že není u nás žádné zášti, dokázali jsme nejlépe hned v prvním Národním shromáždění, ve kterém jsme uzákonili zákony, v nichž není žádného rozdílu mezi Čechy a Němci. (Sen. dr Spiegel [německy]: Jazykový zákon, jednací řád, universitní zákon, školský zákon!) Pane kolego, my máme tytéž >Schulgesetze< jako vy, my máme zákony společné, a vy mluvíte o svéprávnosti ve školství. Vy máte jako my stejné místní školní rady a okresní školní rady, všechno máte stejné jako my. Jmenujte mi zákon, ve kterém by stálo, že výhody, plynoucí z toho zákona, platí jen pro Čechy a ne také pro Němce. (Sen. dr Spiegel [německy]: Není nutné, aby to zákonodárství říkalo, jestliže jste nám vzali německou samosprávu. Státní správa jest vaše, to víte velmi dobře!) Jak pak nemáte >deutsche Selbstverwaltung<, máte přece své obce, volíte si do těch obcí... (Německé výkřiky. Hluk. - Sen. Luksch [německy]: 19 obcí jste připojili k Brnu a počeštili jste je!)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pánové, prosím o klid.

Sen. dr Stránský (pokračuje): To je těžko s vámi polemisovati. Jak pak jsme mohli udělati najednou to Brno českým, když by to Brno českým nebylo? Já bych rád věděl,... (Hluk. Výkřiky něm. senátorů.) Což pak ti lidé, kteří jsou v předměstích kolem nějakého města, nejsou lidé? To nejsou občané? Já jsem pevně přesvědčen... (Německé výkřiky.)

Místopředseda dr Soukup: Pan dr Stránský má slovo. Prosím, pánové, o klid.

Sen. dr Stránský (pokračuje): Je těžko s nimi mluviti. (Hlas: Jsou to Němci!) Já mluvím o zákoně, a jestliže máte nějaké stížnosti proti administraci, máte veškeré instance otevřeny. (Německé výkřiky.)

Místopředseda dr Soukup: Prosím, aby čas pana řečníka nebyl výkřiky konsumován. Pan dr Stránský má slovo. Prosím, aby pokračoval. (Hluk.)

Sen. dr Stránský (pokračuje): Pánové, vy jenom tímto způsobem potvrzujete správnost náhledů těch, kteří, když se jim říká, aby se mluvilo s Němci, aby se jim přicházelo vstříc, namítají, že s vámi je těžko mluviti, že máte ještě plnou hlavu toho německého imperialismu. (Výborně! Potlesk. Německé výkřiky.)

Velectění pánové, tak jako jste s apodiktickou jistotou a s přepínavostí za války stále hlásali, že zvítězíte, poněvadž zvítěziti musíte, tak stejně dnes tvrdíte, že se vám děje bezpráví, a nechcete uznali správnost našeho názoru, který vám vždycky a při každé příležitosti podával ruku ke smíru. (Hlasy na levici: Oho! Oho! - (Sen. dr Spiegel [německy]: Ani jednou ne, to není pravda!) Pane kolego, když takto mluvíte jako zde, je nemožné... (Výkřiky sen. dr Spiegela.) Pánové, vy víte zcela dobře, že všichni národové, kteří tu válku vedli a prohráli ji, draze ji zaplatili, jedině vy neplatíte ani útraty té války. (Tak jest! Výborně!) Vy jste ani ve svém postavení politickém ani národnostním neutrpěli pražádné újmy, ačkoliv se vám zde dokazuje, že nebýti vás, nebylo by té nešťastné války. (Sen. dr Spiegel [německy]: Jak to, vždyť platíme spolu náklady osvobozovací! A ptal se nás někdo?) Odpusťte, pane kolego, myslíte, že ten starý, vetchý František Josef by si byl dovolil do takové války se pustiti, kdybyste ho nebyli štvali, kdybyste ho nebyli podporovali? (Odpor sen. dr Spiegela.) To je pravda, kterou nevyvrátíte nikdy. Já naopak jsem přesvědčen, že by Habsburkové raději proti Hohenzollernům uhajovali a uhájili svoji samostatnost, kdybyste vy je nebyli štvali do podružnosti a neodvislosti německé. Váš sklon je ještě dnes tak silným, že, když vám někdo rozbije sochu Vilémovu, už křičíte! Jest po mém názoru u našich Němců jen důkazem veliké nevděčnosti, že místo toho, aby si řekli: My jsme přišli před tím velikým deštěm po válce pod střechu Československé republiky, (Německé výkřiky.), místo toho, co by nám loyálně podali ruku ke spolupráci a ke spolužití s námi, takovým způsobem proti státu jednají. Pánové, vy tvrdíte, že chcete míti své sebeurčení. Copak myslíte, že nevíme, že v tom sebeurčení nevidíte žádný cíl, nýbrž jenom prostředek (Tak jest!) k povalení a rozbití tohoto státu a připojení ke státu německému? (Odpor německých senátorů.) Velectění pánové, dnes už nežijeme v době, kdy se dá pracovati s tajnou diplomacií, s tajnými plány, dnes je všechno zjevno. Kdybyste chtěli tu autonomii jako chtějí míti na Slovensku, všelicos je možno, ale to sebeurčení, které vy chcete jen proto... (Sen. dr Heller [německy]: To vy ještě nevíte!) Až to budu věděti, pak jest již pozdě, pane kolego. (Hluk.) Proto já vím, že jako státník nesmím se pouštěti do takových experimentů. (Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Stránský (pokračuje): Kdyby se vám jednalo ve školské otázce o kulturní národnostní zájmy... (Německé výkřiky.) Kde vy nám můžete říci, že by nějakým zákonem nebo bezohledně nezákonně administrativa naše školní naléhala na to, aby vašim dětem nedostalo se kulturního a národnostního vzdělání? Kde? (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale ovšem! Dr Metelka zrušuje přece školy a děti musí daleko do školy v nejkrutější zimě!) Já mluvím o jiné věci, mluvím o národní výchově v této škole. Naše školství bylo v národním ohledu v Rakousku za vašeho vedení potlačováno, poněvadž se nedovolilo našim učitelům, aby v národním duchu bylo dítko odchováno. Znásilňujeme my vaše školy v tomto směru? (Německý výkřik: Vaše školy byly nacionální štváčské školy!) To oni nedovedou rozeznávati. My jsme neměli míti dítek národnostně odchovaných, poněvadž, jak praví pan kolega, jsme štváči. Oni jen dělají rozdíl mezi sebou a námi. Už jejich básník to řekl: Wenn jene trinken, sind sie besoffen, wenn wir trinken, sind wir begeistert. (Sen. dr Spiegel [německy]: Nemáte k tomu práva, abyste mluvil německy, to vám jednací řád zakazuje! Máte býti volán k pořádku! - Německé výkřiky: Volati k pořádku! - Veselost na levici. - Nepokoj.) Ano, já mohu citovati také německy. (Sen. dr Spiegel [německy]: My smíme mluviti německy, vy však ne!) Ano, pane kolego, buďte ubezpečen, když budu citovati německy, že to bude dobře seděti, že to přilehne do rámce jednacího řádu. Jen to byste nám mohli vytýkati, kdybyste nám mohli říci, že stojíme v cestě národní výchově vašich dětí, a to není pravda.

Co se týče ústavních zákonů, poněvadž si páni stěžují, poukázali jsme je k tomu, že tehdy, kdy jsme svolali Národní shromáždění, oni by to byli považovali tak, že si z nich tropíme úšklebky, že je zveme k tomu, aby se dostavili do Národního shromáždění. Tenkráte jste neuznávali vůbec republiku Československou. (Německé výkřiky.) Pánové, odpusťte, já nechci žádnou národnost a jednotlivce srovnávati s nějakým koněm, ale řeknu, zrovna tak, jako kůň se vždy vrátí do své maštale, tak věděl každý Němec, ve které zemi jest doma, poněvadž zde jste přes tisíc let. To není žádný nový stát. (Sen. Luksch [německy]: Ale hranice přece jste neznali, podle sebeurčovacího práva nemohl nikdo věděti, kam přináleží!) Ale odpusťte, kam až jde >Selbstbestimmungsrecht(Německé výkřiky.) Kam chcete přiděliti toho Němce, který bydlí v Hlinsku nebo v Chotěboři, ten má také Selbstbestimmungsrecht? A konečně, velectění pánové, my stáli na půdě míru saint-germainského, vy jste ho nechtěli uznati. (Sen. dr Spiegel [německy]: Jak to? Německé Rakousko zřeklo se ihned německých Čech! - Sen. Sokol: Nemluvte o >Deutsch-Oesterreich<, Deutsch-Oesterreich nejste vy. Vy jste si hráli na zvláštní zemi. To zde nemá co dělati. To jest přímo velezráda, když takhle mluvíte, to bychom si vyprosili!) A konečně pánové ještě dovolte, abych poukázal .... (Německé výkřiky odporu proti sen. Sokolovi.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan dr Stránský. (Německé výkřiky.) Prosím, aby řečník nebyl ve své řeči vyrušován. (Výkřiky německých senátorů a sen. Sokola. Velký hluk.) Pane kolego Sokole, prosím o klid. (Výkřiky mezi německými senátory a sen. Sokolem.) Prosím o klid. Pane kolego Sokole, nemáte slovo. Prosím pana kol. dr Stránského, aby ve svých vývodech pokračoval. (Výkřik sen. Sokola.) Slovo má pan sen. dr Stránský, prosím, aby ve svých vývodech pokračoval.

Sen. dr Stránský (pokračuje): Pánové, vy se hádáte, ale já jsem přesvědčen, že kolega Sokol, až se to vysvětlí, neřekl nic, nad čím byste se mohli pozastavovati. >Deutschösterreich< není přece oficielní název Rakouska. (Sen. dr Spiegel [německy]: Nesmíme používati neoficielního názvu! Kdo nás smí o tom poučovati? Jest to v Československu zakázáno?) Můžete to jmenovati jak chcete, ale on jen chtěl říci, že není žádné Deutschösterreich. (Hluk. Odpor na německé stráně. Sen. dr Spiegel [německy]: Ententa nedovolila, aby slovo Deutschösterreich přišlo do mírových smluv. Nenecháme si od vás líbiti toto osobování si zákazu.)

A nyní konečně chci se zmíniti o jedné věci. Páni si stěžují na vyřízení otázky válečné půjčky. Dnes pan ministr byl tak laskav, že o tom promluvil. Zda-li vás přesvědčil nebo nepřesvědčil, není mi známo. Já jen pravím jedno. Hodí se to zrovna teď, když jste se rozčílili pro ten název Deutsch-Österreich? Vy dostáváte dnes, ale nejen vy, nýbrž i my - a v tom ohledu neučinil žádného rozdílu, také český majitel nedostává více než vy - za tu půjčku 75 K. Víte, kolik byste dostali, kdybyste byli v Rakousku? (Německé výkřiky.) Když já zkoumám, zda-li se vám děje křivda nebo ne, musím se postaviti na vaše stanovisko. Vy se musíte ptáti přece, jak dalece se vás tato ztráta dotýká. A tu si musíte říci, že dnešní vaše jmění jen proto, že jste se nedostali k tomu Rakousku, jest sedmkrát větší, než jaké by bylo, kdybyste byli dnes u Rakouska. (Německý výkřik: Přes to jest valuta tak špatná!) To já nevím. (Výkřiky sen. dr Spiegela.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pane kolego Spiegle, nemáte slovo!

Sen. dr Stránský (pokračuje): Dnes to řekl také pan ministr financí, že o všech případech, kde jisté tvrdosti jsou, dá se mluviti. Já nemohu mluviti za pana ministra, ale sám bych se přimlouval za to, aby po nějaké době tou novou půjčkou státní, kterou upisujeme, mohla se platiti dávka z majetku. O tom se dá mluviti, ale s loyálními občany státu. Vždyť my nechceme od vás žádných komplimentů, žádných služeb, my chceme, abyste sloužili ne nám, nýbrž sobě a svému národu. Vy svému národu můžete sloužiti jen tím, když skutečně budete uznávati zákony státu a budete hleděti třeba ve svém smyslu, ale zákonitým postupem a způsobem tyto zákony změniti ve svůj prospěch. Ale co se děje na vaší straně, velectění přátelé? Vy víte zcela dobře a lépe než my, poněvadž váš průmysl jest daleko silnější než náš, jestliže někomu znásilňování dělníka škodí, že se tak děje ve vašem kraji a že ve vašem kraji to má daleko silnější následky než-li v našem. A když vystoupí vláda zde a praví, že chce potírati každé násilí a že chce zakročovati proti těm všem živlům, které násilným revolučním způsobem chtějí zvrátiti řád naší republiky, a když jest zde návrh podán, aby se to prohlášení vzalo na vědomost, tedy jste vy vždy dříve povolanější než my vzíti to na vědomí. Co jste však učinili? Ve sněmovně jste hlasovali přirozeně proti a zde to bylo o polovičku, o 50% slušnější. Zde pánové odešli ven. Co to znamená, když jdete v takové otázce ven? Vy nemáte zájmu na zákonnosti? Vy se budete chrániti sami ve všech centrech průmyslových v severních Čechách? Víte zcela dobře, že by se vám vedlo daleko hůře než nám, že vláda jedná ve vašem prospěchu jako v našem, a místo toho, abyste učinili výjimku dnes, poněvadž to nemá s národností co dělati, místo toho, abyste to prohlášení vzali na vědomí, podáte důkaz, že vám po tom nic není. Tedy, velectění pánové, až uznáte, až podáte důkazy, že vy také máte zájem, a ty důkazy musíte svým chováním podati, ne snad nějaké důkazy lásky k nám, té nestává mezi národy, ta může býti mezi jednotlivci, ale my žádáme jen to, abyste prokázali zájem na trvání a zabezpečení našeho společného státu, neboť stát ten byl založen, jak jsem již dokázal, nejen ve prospěch náš, ale i váš. Řekl jsem, že jsem optimista, a jsem přesvědčen, pak-li ne vaše generace, tedy příští že uzná, že v tomto státě Němcům se vede daleko lépe, než-li ve všech jiných státech. (Sen. Luksch [německy]: Ale přirozeně. Ruku líbati!) Ne, pane kolego, nic nám nemusíte dělati, žádné >Handküssen<, žádné komplimenty, my chceme jen od vás, abyste konali před zákonem svoji povinnost tak, jako my ji vykonáváme. Chceme od vás, aby ten slib, který jste složili, nebyl jen na oko, fiktivní, nýbrž abyste skutečně se svou myslí a srdcem hleděli si zájmů tohoto státu, poněvadž, jak říkám, pak bude zabezpečeno vaše vlastní blaho a štěstí. Jestliže ovšem nechcete jednati tak, jak jest vaší povinností, pak se ovšem nedorozumíme, ale pak se nedivte, že věci nepůjdou tak, jak si je přejete vy. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan senátor Karel Friedrich. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. Karel Friedrich (německy): Jsem zapsán v listině řečníků k rozpočtové debatě jako první řečník senátorů německého parlamentního svazu, mohu však podati jen následující prohlášení:

My v německém parlamentním svazu sjednocení členové senátu vytýčili jsme jakožto předpoklad aktivní účasti při projednávání státního rozpočtu v plenu sněmovny požadavek, aby nám vláda a české strany podaly jasný důkaz o tom, že jsou ochotny postaviti se na půdu spravedlnosti ve příčině programatických požadavků německého lidu, zejména pak v otázce válečných půjček, námi do popředí postavené. Poněvadž však bezprostředně před důležitou rozpočtovou debatou nevidíme známky nějakého dorozumění, nýbrž, jedině jsme od finančního ministra slyšeli, že otázka válečných půjček nemá již překážky finančně-technické, že stalo se z ní pouze politikum, máme, obzvláště když v rozpočtovém výboru zamítnuta byla naše resoluce o nové úpravě válečných půjček, odůvodněné pochybnosti o tom, zda-li české strany vůbec vážně pomýšlejí na to, aby našim požadavkům nějakým způsobem vyšly vstříc, i považujeme následkem toho za nemožné, abychom státu při tomto stanovisku povolili rozpočet, a rovněž tak považujeme za bezúčelné, abychom se vůbec zúčastnili rozhovoru o státním rozpočtu. Vybízím tudíž své soudruhy druhy ve straně a ve Svazu, aby se jednání o státním rozpočtu nezúčastnili. (Bravo! Potlesk německých senátorů. Němečtí občanští senátoři odcházejí hromadně ze zasedací sině.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Cífka. Uděluji mu je.

Sen. Cífka: Slavný senáte! Dle zprávy rozpočtového výboru senátu naší Československé republiky máme přikročiti ke schválení rozpočtu pro rok 1921, který poslaneckou sněmovnou byl již schválen a který i my máme beze změny schváliti, abychom námi všemi milované Československé republice umožnili nerušený vývoj a pozvolné, ale jisté skonsolidování poměrů hospodářsko-sociálních v prvé řadě, v druhé řadě pak k zabezpečení republiky po stránce právní a k umožnění provedení řádné administrativy, státu nezbytně nutné, zvláště pro stát náš, tak těžce všechny obtíže doby poválečné překonávající. K rozpočtu samému, který po mém mínění ukládá největší povinnosti i nyní vrstvám nemajetným a zvláště lidu pracujícímu, mám za svoji povinnost vytknouti, že čas k jeho zevrubnému prozkoumání byl tak krátce vyměřen, že není ani možno do detailního rozboru jeho se pouštěti a nutno vzíti na vědomí zprávu rozpočtového výboru, který jednotlivé jeho položky měl možnost prozkoumati a dle usnesení poslanecké sněmovny ke schválení jej doporučuje.

Dovolte mi, vážení pánové, abych se dotkl doby, jíž prožíváme, a v níž máme rozpočet, který poprvé vykazuje rovnováhu mezi příjmy a vydáním, schváliti. Doba ta jest hospodářsko-sociálně pro pracující lid tak těžká, že z ní snadno vyvírá ono jitření myslí lidu dělného, zdůvodněné krutými nedostatky zásobovacími, které ve velké řadě okresů, jak českých tak i německých, na lid nemajetný působí přímo revolučně. Měl jsem v minulých dnech příležitost v celé řadě okresů, našim dělnictvem obývaných, slyšeti trpké výtky na nedostatky zásobovací. Byl jsem na př. před několika týdny v Ledči nad Sázavou, kde si lidé stěžovali zejména na to, že nedostali cukerní dávku za celé 21/2 měsíce, tedy v celku za 10 týdnů, kde však bylo nalezeno u soukromého obchodníka celkem 30 q uschovaného cukru. (Slyšte!) Tedy tamější hospodářská rada cukr ten přirozené zabavila a žádala místního okresního hejtmana, tedy správce tamnější politické správy, aby cukr ten byl tomu trpícímu lidu ihned přidělen, a žádala jej dále, aby bylo možno cukr ten uhraditi z přídělu, který jest státem lidu, pokud se zásobování týká, zaručen. Stejně tak, jako tomu bylo na Ledečsku, stěžovali si trpce také na Budějovicku; slyšel jsem trpké stesky se strany soudruhů. A zejména si stěžovali soudruzi z připojené části k naší republice, z Vitorazska, že se jim nedostává mouky a že tam chudý lid, jak to bylo na českém jihu všeobecně, trpí přímo hlad, a jak tento lid skoro začíná pozbývati víry, že by v naší republice mohl se dovolati spravedlnosti a že by také vůči němu, který velice těžce musí všechny povinnosti ke státu plniti, spravedlnost skutečně stejným způsobem měřila, jako měří jiným vrstvám. A v tom směru jest v první řadě potřeba hledati příčinu toho nynějšího jitření myslí, a jestliže všechny vrstvy a kruhy jak státní, tak také kruhy producentů nedovedou této doby pochopiti a budou-li ještě všemožným způsobem zásobování obyvatelstva ztěžovati, pak, pánové, jsem jist tím, že k uklidnění žádnému zde absolutně dojíti nemůže a že i tyto rozvážné živly v naší republice v kruzích dělnických, které dnes chápou obtíže doby, obtíže republiky, a chápou je jistě s hlediska zcela správného, budou do víru tohoto revolučního kvašení strženi ne ku prospěchu republiky a jistě také ne ku prospěchu vlastnímu, ale soudím, že to bude příznak doby, která mohla by býti zmírněna a zlepšena, kdyby dobrou vůli zejména v kruzích producentských aspoň poněkud bylo možno nalézti.

Vážení pánové, měl jsem možnost častokrát v době poválečné informovati se o hospodářském stavu kruhů producentských a tu vám řeknu, kdyby tyto kruhy, které v době válečné svoji hospodářskou existenci si plně zabezpečily, které v době válečné zaplatily všechny své dluhy, které měly možnost nakoupiti všechno, čeho pracující lid těžce postrádal, se spokojily aspoň s tím, že by nelpěly na znovudosahování nových zisků, na tomto zisku nadměrném, sobeckém a někdy i lichvářském, že by velice mnoho přispěly k uklidnění myslí, kdyby se spokojily tyto vrstvy s krytím režijních nákladů a plnily svou povinnost, kterou stát jim ukládá a kterou snadno jsou schopni plniti.

Vážení pánové, již několikrát bylo si stěžováno na to, že kruhy producentské neplní svoji povinnost při odvádění kontingentu obilního, který státem jest vyměřen. Mezi některými se tvrdí, že kontingent byl vyměřen příliš vysoko a že není možno jej dodati, jiní nalézají jiné výmluvy, ale jsem přesvědčen, že kontingent nebyl vyměřen vysoko, že bylo by možno snadným způsobem povinnost tu splniti, kdyby bylo jen trochu dobré vůle. Soudím, že by se tím nejlépe ukázalo v těchto kruzích, jakou chovají lásku k republice, jak jim záleží na tom, abychom pokud možno nejrychlejším způsobem dospěli v naší republice ke klidu, abychom co nejrychlejším způsobem přesvědčili všechen pracující lid v republice, že republika není mu macechou, nýbrž že je mu skutečnou matkou, která má stejně tak na mysli jeho osud, jeho existenci, jeho život, jako všech těch, kteří dnes jsou v republice zámožní a kterým se ničeho nenedostává. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

Tedy, vážení pánové, naše kruhy producentské v tomto směru měly by se zbavit již toho věčného sobectví, kterým jsou prosyceny, ale ovšem myslím, že je těžko mluviti do prázdných řad, ty pány to nezajímá, ti pánové raději připustí, aby opětně stát použil prostředků své státní moci, aby je důrazně upozornil na to, že i oni jsou povinni podle zákonů, které v republice jsou usneseny, dáti státu, co mu patří a čeho k své existenci potřebuje.

Vážení pánové, na místo aby kruhy producentské tuto samozřejmou povinnost státní splnily, ozývá se z jejich řad stálé volání po uvolnění vázaného státního hospodářství, které i nám jistě není naprosto sympatickým, ale bez něhož, myslím, v době válečné i v době poválečné pracující lid byl by vydán na pospas hladu a moru, bez něhož by se nedostalo pracujícímu lidu ani toho nejprimitivnějšího, čeho k existenci lidské je třeba. Tedy, vážení pánové, dokud sobectví z řad těchto vrstev producentských nevymizí, dokud nebude aspoň paralysováno tak, aby jednotlivé výstřelky nebyly tak těžce pociťovány v řadách pracujícího lidu, do té doby jest ovšem těžko očekávati, že naše hospodářské poměry, zejména zásobovací, se zlepší a že budeme moci očekávati, že pracující lid nebude nucen tolik stesků a žalob snášeti. Když někdo, ať poslanec nebo senátor, v jejich řadách se objeví, pak ovšem sám cítí svou osobní malomocnost, poněvadž nemůže všechny ty stesky odstraniti a nemůže jiný spořádanější život pro ně zabezpečiti.

Vážení pánové! Pokud se týče zrušení vázaného státního hospodářství, budeme pro ně také, poněvadž nám takové mnohé tyto státní ústředny nejsou sympatickými, ale budeme pro ně jen tehdy, až budeme míti záruku, že pracující lid dostane za své peníze, těžce prací jeho vydřené, tolik, kolik nezbytně k uhájení svého života bude potřebovati. V tom okamžiku ihned dáme souhlas a ihned také budeme pečlivě sledovati, jakým způsobem zrušení vázaného hospodářství státního bude působiti na vývoj poměrů státních a zásobovacích. Vážení pánové! V posledních dobách byly v naší republice politováníhodné zjevy, které však nebyly vyvolány pouze touto otázkou, snad nedostatkem zásobování. Pracující lid od počátku republiky pozorně sleduje, jakým způsobem prováděny jsou zákony, které republika vydala od svého počátku, a trpce, a myslím, že i právem stěžuje si na to, že všechny zákony, jimiž majetné vrstvy měly býti dotčeny, provádějí se tak liknavým způsobem, že budí to obavu, aby zákony ty pozvolna samy sebou nebyly anulovány a aby vrstvy majetné, v době válečné bezpříkladně zbohatlé, nebyly potom sproštěny povinností, k účelům státním z těchto svých nadměrných zisků jakýmkoliv způsobem přispěti.

To jest, vážení pánové, otázka zdanění válečných zisků a otázka zdanění majetku.

V republice měli jsme možnost zjišťovati, že v době válečné narodila se nám spousta milionářů. Poctivý člověk poctivou prací nikdy nezbohatl. Já neznám ani jediného. Žádný člověk nezbohatl z práce své vlastní, každý člověk, který je dnes bohatcem, zbohatl z práce lidu, měl-li možnost zaměstnávati řadu lidí, kterým neposkytoval plný výnos práce, přebytek zůstával v jeho kapse a tvořil základ k jeho soukromému bohatství. V době válečné ti, kteří enormním způsobem bohatli, nenabyli svého majetku způsobem čestným a poctivým. Proto každý stát má plné právo zisky, kterých neoprávněně nabyli, zabavovati ve prospěch celého státu a zužitkovati ve prospěch jeho obyvatelstva. Tato otázka je však ustavičně ve stadiu úředních jednání. Kdy bude konečně skoncována, nelze říci zatím. Než bude skoncována, veliká většina těchto válečných zbohatlíků ukryje své zisky různým způsobem, a až dojde ke konečnému odvádění daně, pak republika naše pohoří naprosto s tím efektem, který hodlala zdaněním válečných lichvářů a zbohatlíků získati.

Tedy, vážení pánové, to jest jedna věc, kterou pociťujeme dosti těžce, a kdyby tato otázka byla řešena rychlejším tempem a včas, tedy soudím, že by bylo k takovým excesům, k jakým došlo v posledních dnech, vůbec nedošlo, poněvadž tím by se byl bral materiál těm, kteří k různým, snad i nekalým úmyslům jsou sváděni, a tito by byli potom jistě nemohli působiti tak na pracující lid, jako jim to bylo možno těmito neblahými zjevy.

Stejně tak pozemková reforma je prováděna způsobem, který malý, drobný, pracující lid naprosto nemůže uspokojiti. Stát sice provedl zábor velkostatků šlechtických, snad také z části sáhl tu a onde na statky církevní pouze jen zákonem, kterým je nařízeno, že nesmí býti statky tyto zcizeny, ale správa těchto statků je ponechána v dřívějších rukou a vedena je takovým způsobem, že pracující lid si na to trpce stěžuje a že říká, že se nic nezměnilo od dob starého Rakouska, že poměry jsou tytéž, jako byly dříve. Zvláště jedna věc, kterou bych vytýkal správě státní, padá v takovém případě na váhu. Stát zabral statky rodu císařského a dosadil na ně vnucené správce, kteří měli to hospodářství vésti, aby také republika z něho měla nějaký prospěch.

Vážení pánové! Ke správě těch statků také byli volání někdy lidé, kteří v řadách dělnictva by byli naprosto nemožnými, jako pověstný správce panství konopištského a smečenského, kde ho ze Smečna musili násilím odstraniti a z Konopiště teprve v poslední době byl odstraněn. Byl to člověk, který, jak bylo zjištěno, byl v albu zločinců na policejním ředitelství v Praze. (Slyšte!) Mimo to je to člověk, který před válkou byl nemajetný a nyní nedávno, když naši komunisté pražští udělali u něho prohlídku, zjistili, že má několik pokojů nabytých drahocennými věcmi -, promiňte, že to řeknu plnými ústy, - nepochybně na těch velkostatcích císařských nakradenými, poněvadž statky ty rovnají se ceně několika milionů, a těch také jistě nenabyl poctivou prací, když v době předválečné neměl ničeho.

Místopředseda Kadlčák: Pan řečník užil ve své řeči slova >nakradených<. Já tento výrok nepokládáni za parlamentární a prosím, aby takových výroků nebylo používáno.

Sen. Cífka (pokračuje): Pardon, pánové, já mluvím poprvé s parlamentní tribuny. Já jsem ve svém životě vždy byl tak upřímným, že dávám věci o níž chci mluviti, ten pravý význam, jakého si zaslouží. Jestli jsem se dopustil chyby, prosím za prominutí.

Tedy, vážení pánové, v tomto směru pozemková reforma, bude-li prováděna i v budoucnu tímto tempem jako dosud, myslím, že nám způsobí velmi mnoho trpkostí a hořkostí a že způsobí i značné obtíže republice, která již má tak nezbytně klidu zapotřebí, aby se mohla všem otázkám, k vybudování svému směřujícím, věnovati.

Vážení pánové! Chci se dotknouti v této debatě ještě několika dalších otázek. Jsem příslušníkem československé socialistické strany dělnické. Téměř od svého jinošského věku byl jsem si vždycky vědom, že klidu a štěstí národů v celém světě může býti dosaženo a zabezpečeno jenom tím, když všichni národové poznají v prvé řadě, že jsou lidmi, když zapomenou na své rozdíly jazykové, když pochopí, že pro každého člověka na světě může býti jen jedno měřítko, právo a spravedlnost, spravedlivý nárok na všechno, co život člověku přináší, na kulturu, vzdělání, na všechno od a až do z, co spořádaný stát svému občanu poskytnouti může. Kdyby každý člověk s téhož stanoviska se díval na otázky národnostní, pak soudím, že by mezi námi nemohlo býti rozporů, že by mezi námi musela vyvěrati jen jedna snaha, vždy o všech důležitých otázkách časových, hospodářských, kulturních a politických vzájemně se dohodovati a vždycky nalézti takové měřítko, které by opravdu každému zaručilo naprostou spravedlnost a které by každému muselo být zákonem nejen na papíře platným, ale které by muselo býti zákonem, který by každému v jeho duši byl vryt a kterému by se po celý život každý rád a s láskou podřizoval. Jsem přesvědčen, že tyto názory jsou cizí vrstvám majetkovým. Tyto názory nesdílí vrstvy majetkové, které z národnostních rozporů vždycky v největší míře těžily, ale ten, kdo neklid těchto sporů národnostních platil, byl pracující lid bez rozdílu národnosti, bez rozdílu, byl-li to dělník námezdně pracující nebo dělník duševní, ti všichni nesli útraty národnostního sporu. Ale, vážení pánové, kdyby takové nazírání na národnostní otázky bylo ve všech národech akceptováno, pak by nebylo možno rozněcovati vášně národnostní k tak dalekosáhlým koncům, aby vznikaly války, aby se lidé nechali vražditi pro malicherné příčiny, které jen kapitalistické kruhy dovedou vynalézti, pak by mohl nastati toužený mír světový, po kterém každý touží a který by byl požehnáním celému světu a národům. Snažil jsem se ve svém životě národnostní otázky řešiti takto, ale vy musíte odpustiti a rovněž moji kolegové národnosti německé, když řeknu, že se mi zdá, že v mnohých místech zbytečným způsobem otázka národnostní jest rozjitřována. Myslím, že při dobré vůli bylo by velmi mnoho možností dosaženo, aby zejména v otázce školství byla docílena shoda a aby v otázce výchovy příští naší generace, našich dětí bylo umožněno vše, čímž by jejich výchova nerušeně a neztenčeně mohla býti zabezpečena. Přesvědčil jsem se v posledních dobách také, že jsou některá místa, - slyšel jsem zde pány kolegy národnosti německé, že si na to stěžují, - kde v otázce školství děje se jim křivda. Přesvědčil jsem se v některých místech, že není tomu vždycky tak. Byl jsem nedávno v Novém Sedle u Lokte, na Karlovarsku. Zjistil jsem ze spisů, které jsem měl po ruce, že tam byla konána komise za účelem šetření, kolik dětí národnosti německé jest v tamější škole a zda by bylo možno ke dvěma třídám na obecné škole přiřaditi třetí třídu školy obecné, pro níž čeští obyvatelé tam mají dávno svého učitele, ale pro něhož se nedostávalo místností a kde musily děti české národnosti býti vyučovány polodenně. Bylo tam zjištěno, že v některých prostorných třídách školy německé jest jen 27 žáků, nejvyššího počtu dosáhlo se 40ti žáky, tedy ovšem zapsaných žáků na škole ve skutečnosti školu navštěvujících, a přece té třetí třídy se české národnosti dostati nemohlo. Jest k tomu potřebí, vážení přátelé a pánové, nějakého soudního zakročování, nějakého řízení úředního? Já soudím, že kdyby trochu té spravedlnosti bylo na obou stranách, tedy pak by ti občané národnosti německé v tom Novém Sedle mohli říci docela dobře: My máme méně žáků než podle zákona jest nutno v třídě umístiti, my tedy ze tří tříd uděláme dvě a tu jednu poskytneme vám, a jistě by jim dělnicí čeští - jsou tam vesměs havíři - byli bývali za tuto jejich ochotu nesmírně vděčni a působilo by to k tomu, aby národnostní smířlivost a spravedlnost v každém případě byla zabezpečena.