Tedy, pánové, to jsou fakta zjištěná, to jsou doklady, že tyto německé organisace militaristické, >Orgesch<, >Oreg< a jiné, jak se jmenují, o nichž bylo mluveno, působí také na půdě Československé republiky a že mají bezesporně vliv na vytvoření poměrů u nás, hlavně v zněmčeném území. Že mají vliv na smýšlení lidu, to dokazuje nedávné zatčení německého vyzvědače Roberta Hübnera z Ratschendorfu u Žitavy. Tento byl zatčen dne 7. listopadu 1920 na trati vedoucí ze Žitavy do Hrádku u Liberce, když po této trati šel. Byl zadržen finančním naddozorcem Urbanem a při osobní prohlídce byly u něho nalezeny dopisy, které vzbudily zdání, že se Hübner zabývá vyzvědačstvím, a to ke škodě naší republiky. Byly vyrozuměny úřady a byly vykonány prohlídky. Vlastním výslechem a výpověďmi tohoto Roberta Hübnera bylo zjištěno, že se Hübner skutečně zabýval vyzvědačstvím a že byl ve styku s různými vyzvědači, jmenovitě důstojníky v Německu. Následkem zatčení a prohlídky u Hübnera vykonané vykonáno bylo zajištění rozvětveného vyzvědačství a bylo zjištěno zmíněné již tajné spolčování Němců v území severních Čech. (Sen. Klofáč: Lodgman je v tom také. Jest také ve spojení!) Pánové, já nemohu z materiálu, který zde mám, citovati všechno, ale pan dr Lodgman má své důvěrníky v Německu, má je v Berlíně a má je také zejména v Drážďanech. Na základě této korespondence, která byla u Hübnera nalezena, byla u dr Mahla v Jablonci n. N. provedena prohlídka, a dále v sekretariátu spolku domácích pánů, jakož i u tajemníka Müllera, dále Schichta, Brosche a inž. Bartla vesměs v Jablonci n. N. a to proto, poněvadž se jevilo podezření, že všichni jmenovaní jsou účastni na této vyzvědačské aféře. A ku podivu výsledky vyšetřování uvádějí, že všechny tyto osoby tvrdí, že se jedná jen o utvoření >občanské obrany< t. zv. >Bürgerwehr<. Dr Mahl jmenovitě tvrdil, že v záležitosti této vyjednával ještě s jinými pány, s ministerským předsedou Černým - a tady jest, pánové, odpověď na to, nač se kolega tázal a o čem jsem se zmínil, že vláda o tomto utvoření ví a že občanská obrana má jedině za účel chrániti občany proti výstřelkům bolševiků. Ale celá věc má háček, a to ten, že jmenovaní jsou ve spojení s říšsko-německými příslušníky, jmenovitě s důstojníky, ať již bývalými nebo aktivními. Dále je zde jedna důležitá okolnost, že naši příslušníci Němci vyjednávali s říšskoněmeckými příslušníky již také o dopravě zbraní z Německa k nám. Při tom fungoval jako sprostředkovatel Robert Hübner. Že občanská obrana v Jablonci nějaké zbraně již má, je vidno ze zápisu, který byl zabaven a v němž je poznamenáno, že v Jablonci jest celkem sedm postů a všechny až na druhé číslo postu mají nějaké zbraně. Kde tyto zbraně jsou, zjištěno nebylo, a podaří se to snad ještě vypátrati. Při vyšetřování hájil se dr Mahl z Jablonce n. N. zejména tím, že tato organisace občanské obrany nebo-li Bürgerwehru sleduje tytéž cíle jako >Orgesch< v Německu, totiž v Bavorsku a v Sasku.

Pánové, ze všech těchto dat, která jsem si dovolil na základě zjištěného materiálu přednésti, vysvítá, že je zde dnes určitý plán k útoku reakce na střední Evropu. Je štěstí pro celou střední Evropu a zejména pak pro naši republiku, že tento plán byl zavčas odhalen a že nestal se a bohdá také nestane se skutkem. Pro stát náš nastává tu povinnost, aby po odhalení tohoto nebezpečí, které jest tak blízko naší Prahy a které zajisté není menší ani jinde a zejména ne ani na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, energicky se postaral o svou obranu. Jde o bezpečnost státu a záchranu těch svobod, které jsme si tak těžko vydobyli, a je též naší povinností obhájiti demokracii, a to nejen nás Čechů samotných, ale i vás Němců, především však německých sociálních demokratů. Jest to povinností celého demokratického a pokrokového světa. (Výborně! Potlesk.)

Pánové, jestliže kol. Niessner končil svou řeč poukazem na to, že nemůže on a jeho soudruzi hlasovati pro rozpočet naší republiky, protože se tu jedná o třídní rozpočet a o rozpočet imperialistického národa a státu, pak prosím, pánové, promiňte, není správnou naprosto tato vaše argumentace. Vás, kolegové ze strany německé soc. demokracie, dotýkají se tyto události stejně tak hluboce, jako dotýkají se naší Československé republiky. Jde také o vaši svobodu, jde také o vaši demokracii a váš socialismus, a jestliže sen. Friedrich zde prohlásil, že nejsou u nás dány podmínky, aby německé strany mohly se účastniti jen projednávání rozpočtu, tím méně, aby mohly hlasovati pro tento rozpočet, pak se ptám: kolegové ze soc. dem. strany německé, což vy necítíte toho společného nebezpečí, které proti nám všem směřuje? A ptám se vás, co vy jste udělali proti tomu nebezpečí, které vám musí být zřejmo, a co vy chcete učiniti proti tomu nebezpečí militarismu a imperialismu německého, ale také internacionálního militarismu a imperialismu, který jest způsobilým ohroziti nejen naši Československou republiku, ve které vy pořád nechcete se cítiti doma, ale který jest způsobilý ohroziti demokracii celého světa. V této obraně demokracie strana naše, strana československých socialistů, vykoná svoji povinnost. To jest přesvědčení, že jenom silná a pevná republika poskytuje nám i vám možnost vývoje a uskutečnění vašich demokratických, ale také socialistických a kulturních ideálů. My chceme, pánové, aby se splnila slova našeho presidenta Masaryka, který nedávno v rozpravě s maďarskými žurnalisty právem odbyl ty pověsti o monarchistickém nebezpečí u nás. U nás jest monarchismus odbyt. Definitivní uspokojení v Evropě nemůže nastati obnovením monarchie, nýbrž jen demokratickou ústavou a pronikavými sociálními reformami, a v tomto přesvědčení bude naše strana hlasovati pro rozpočet naší republiky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Je tedy povšechná rozprava skončena. Přikročíme ihned k rozpravě podrobné. Ke slovu je přihlášen pan sen. Kiesewetter. Uděluji mu slovo.

Sen. Kiesewetter (německy): Dámy a pánové! Není snadno uchopiti se zde slova a neopakovati to, co již bylo řečeno. Jen jedno nemůže s naší strany vysloveno býti dosti často, a to jest, že se cítíme v tomto státě znásilněni a že jako dříve tak i nyní domáháme se národnostní autonomie. Když válka se shroutila a utvořily se ze starého Rakouska různé národní státy, pomýšleli jsme my, němečtí sociální demokraté, přirozeně a samozřejmě na utvoření velikého německého státu. Bylať přece velkoněmecká státní myšlenka vždycky ideálem zakladatelů sociální demokracie. A Herwegh pěl již v roce 1848: >Žádné Rakousko, žádné Prusko více, mnoho štěstí a dobrý osud německé republice.< A starý Liebknecht, stoje na nejkrajnější levici, bojoval v roku 1848 na barrikádách pro tuto německou republiku, ale my jsme došli vývojem věcí k tomu, abychom z důvodů oportunních upustili od agitace pro velikou jednotnou německou říši. Avšak vy neusnadňujete nám zde v tomto státě, abychom upustili od myšlenek na tak veliký německý státní útvar. Vážené shromáždění, my, sociální demokraté, ve starém Rakousku domáhali jsme se vždy autonomie všech národů. Usnesli jsme se v roce 1899 v Brně na národním programu, k němuž nikdo jiný než sám poslanec Němec podal návrh, že z Rakouska má býti založen demokratický stát národnostní. Každý národ má obdržeti plnou národnostní a kulturní autonomii a bylo řečeno, že jen v této formě Rakousko dále může žíti. Souhlasili jsme s tímto programem a domáhali jsme se také vždy jeho uskutečnění, a především byla to >Arbeiterzeitung<, kteráž se vždy ujímala utlačovaných malých národů, kteráž odkrývala ve starém Rakousku každé násilí dvorské kliky a těch, kdož byli ve vládě, veřejně to přibíjela a vám dodávala veliký materiál pro vaše noviny a ještě dnes jest to německá >Arbeiterzeitung<, kterouž nalézti lze vzdor protiněmeckému proudu této doby u prodavačů novin, důkaz to, že vždy také zde v Československu byla oblíbena. Byli bychom si jenom přáli, aby právě tak, jako my jsme se zastávali autonomie Čechů, aby to také činili čeští sociální demokraté. Bohužel nechali na sebe přílišně působiti národnostní ideologii, když rozluka - jedna organisace pro ně a jedna pro nás - po roce 1899 byla provedena. Rozumím tomu, vážení pánové, a jsem také ochoten to odpustiti, neboť všemu rozuměti znamená vše odpouštěti, jenom kdybychom také byli na cestě k nápravě. Ale většinoví socialisté nenastoupili tuto cestu a obávám se - nevím zda toto slovo jest případné - obávám se, že tato národnostní ideologie pro udržení vašeho státu ještě dlouho potrvá, a že tato ideologie ještě dlouho bude na překážku společnému postupu českých a německých proletářů v zájmu uskutečnění socialismu. Doufejme, že bude jinak, těšil bych se, kdybych byl na omylu, kdyby přišel opak, kdybychom zítra mohli konati proletářský kongres všichni pohromadě a kdybychom se zde mohli usnésti na jednotném šiku proti buržoasii k uskutečnění socialismu. Tane nám na mysli svaz svobodných národů, jejž ovšem uskuteční teprve vítězství socialismu. Neboť uzavříti skutečně svobodný svaz národů nejsou schopny státy kapitalisticky orientované, neboť leží v podstatě kapitalismu, že nevykořisťuje jenom uvnitř, nýbrž že hledí také na venek rozšířiti svoje panství, aby také vnější národy hospodářsky zotročil. Do té doby však, než tento svaz svobodných národů bude utvořen, do té doby musíme v tomto státě žádati, aby nám přiznána byla úplná rovnoprávnost ve všech směrech.

Všechny vady a nedostatky, které zde pozorujeme a kritisujeme, vyplývají z podstaty tohoto státu, jenž jest státem třídním a vojenským, jejž křtily vítězné mocnosti západní a jenž vám Čechům, kteříž jste dlouho do roku 1918 bojovali v řadách Rakušanů na poli válečném, do klína byl vložen. Přál bych si, abych byl lépe porozuměl české řeči, kteráž zde nyní byla pronesena. Byl bych mohl se toho uchopiti, ale, bohužel, jest to nemožno a musíme často mluviti, aniž bychom si navzájem rozuměli. Ba domnívám se, že i v mnohých případech, i kdybychom se mohli jedním jazykem dorozuměti, přece bychom nenalezli společného základu při velkých protivách, které nás dělí, že bychom vedli plané zápasy. Ve smyslu zakladatelů tohoto státu namířili jste svou politiku především proti Němcům a dělali politiku hlavně Francouzům příjemnou. Tak především napodobili jste militarismus dle francouzského vzoru až po ten knoflík ke kalhotám, a ministr Národní obrany Husák, obhajuje francouzskou vojenskou missi, dokonce v těchto dnech velebil výchovný charakter francouzského militarismu. Francouzi, pravil, výteční mužové, kteří dovedou naplniti militarismus národním duchem vlasteneckým a zúrodniti jej národnostně pro vlast - názor, jejž nemůžeme sdíleti. Militarismus jest a zůstává útvarem nuceným, jakým dnes jest, zbraní v rukou mocných, aby politicky ovládaní a hospodářsky vykořisťovaní byli drženi na uzdě. Militarismus, jak dnes stává, stále ohrožuje mír a domnívám se, že nedojde hned k tomu, aby národové věřili ministrům války, kteří své požadavky po zvýšení vojenských rozpočtů budou odůvodňovati tím, že se to děje jen pro mír. Byli sice Francouzové - a chci se blíže dotknouti myšlenky o výchovné ceně francouzského militarismu - v osmnáctém století kulturními vůdci lidstva. Ve své >velikou< zvané revolucí byli to oni, kteří odstranili výsady stavovské, zrušili povinné cechy, zavedli rovnost všech státních občanů, sedm milionů nevolníků učinili svobodnými sedláky, ba svého krále jako vlastizrádce guillotinovali a světu tím dokázali, že knížata nejsou dosazena z milosti boží, nýbrž z milosti lidu. Čím však jest oficielní Francie dneška? Stala se ohniskem nejpustšího šovinismu. Francouzové kráčejí dnes v čele imperialistických mocností západních, kteréž jako vítězové nejraději by celý svět uvrhli do okovů otroctví a učinili lidstvo jediným velikým předmětem vykořisťování. Oni to jsou, kteříž v Ženevě usilují nadále o udržení Svazu národů, jakožto nástroje svých panovačných choutek. A tento duch, jejž oficielní Francii ovládá, že působí výchovně? Nikdy!

Militarismus, jak již řečeno, pokud potrvá, bude nebezpečím pro mír a bude mimo to svými náklady národům ssáti morek z kostí. Jest sice národnostní boj, boj o svobodu, jedná-li se o právo sebeurčení některého národa, srozumitelným, ale všeobecně jest tomu přece tak, že dnes zápas mezi kapitálem a prací v celém světě stojí v popředí a že se reakcionářský kapitalismus skrývá v rouše národnostním, kdežto internacionála socialistů představuje revoluci. Tento zápas vrhá svoje vlny u nás až do síní zákonodárných. >Hannibal před branami< - nikoliv - on práh k nám již překročil. A i když jste v těchto dnech vyhráli bitku předních stráží proti komunismu, přece jen konečné vítězství v polním tažení připadne nám, socialistům. (Bravo! Potlesk na levici.) Vy, němečtí a čeští přívrženci kapitalismu, jenž v sobě chová boj všech proti všem a z něhož se vyvinulo veliké čtyřleté imperialistické zápolení obou skupin mocenských, vy jste v rozsáhlé míře spoluzodpovědni za strašlivou bídu, kterouž válka na svět přinesla. Kapitalismus však také zplodil revoluci, ve které žijeme, a v nejširších kruzích lidu probudil mínění a touhu, že kapitalismus pozbyl práva, aby znova byl živen a ošetřován. Popové různých vyznání, kteří žehnali zbraním k tomuto bratrovražednému zápolení, budou v budoucnosti s velikou bídou získávati divochy v Africe a jiných dílech světa pro evropskou kulturu, tak jako ministři také toho nikdy více nesvedou, aby jim lid věřil, že jsou vrchními strážci míru. (Předseda Prášek ujal se předsednictví.)

Kdežto již před válkou sotva který finanční ministr dovedl zjednati rovnováhu v státním hospodářství, takže schodky staly se chronickými a dluhy skoro ve všech státech vzrostly, svedl náš pan ministr financí umění, předložiti nám rozpočet, ve kterémž výdaje a příjmy se vyrovnávají, z čehož by svět mohl souditi, že my v Československé republice máme nejspořádanější státní hospodářství. Tomu však tak není. Neboť kurs našich peněz se nezlepšil, důkaz to, že peněžníci, kteří obyčejně mají jemný čich, nemají důvěry v trvání Československého státu. Také my jsme toho mínění a domníváme se, že kdybyste snad lépe hospodařili nežli tomu jest ve skutečnosti, že by se vám ani potom ještě nepodařilo zjednati správné finance, ba ani potom, kdybyste z válečných půjček nesplatili ani haléře a kdybyste daň z majetku chtěli zdvojnásobiti a ji zdvojnásobili, ani potom nemohli byste přivoditi hospodářského ozdravění. Když před válkou při plném zaměstnání podniků státní dluh ve všech státech vzrůstal, když již před válkou finanční ministři se co nejvíce namáhali, aby stávající daně zvýšili a nové daně vynalézali, bylo to marné; když rok minul, byl zde deficit a když se to neobjevilo hned, ukázalo se to v nejbližší době, nepředvídané události nastaly, které vyžadovaly dodatečných úvěrů atd. Mám za to, že u nás tomu bude také tak, již se ohlašuje dodatečný úvěr, ba prvního dne projednávání rozpočtu přišli železničáři a státní úředníci se svými požadavky o zvýšení požitků a bylo jim přiznáno 1.200 milionů. Ale to bylo jen prvního dne. Mám za to, že k těmto čtrnácti miliardám v rozpočtu přistoupí opětně 14 miliard nežli rok mine. Vypadá to skoro tak, neboť hospodářsky nebyli jsme na tom nikdy tak špatně jako v době přítomné, a vyživovací rok, kterýž máme před sebou, bude dle všech znaků asi nejšpatnější od doby války. Jestliže nyní, kdy válka naše dluhy rozmnožila o miliardy a miliardy, kdy závody stojí, kdy nemáme surovin, abychom pracovali, jestliže v této tísnivé době hladu pomýšlíme na to, abychom své dluhy spláceli a rozpočet vyrovnali, tož považuji to za holou nemožnost. A jak již vždy bylo hlásáno, že na příliš velikých přebytcích anebo diferencích, které účty státu vykazují, jeví se vnitřní choroba a že takovouto katastrofou zhyneme, platí to zejména v době přítomné.

A přece mohlo by tomu býti trochu jinak při přirozeném bohatství naší země, československé země - užil jsem slova >naše země< tentokráte zúmyslně - při bohatství uhlí, cukru a průmyslu na hranicích říšských. Kdyby se všechno, co se podniká, nechtělo předem posuzovati se stanoviska národnostního, kdyby se byla pěstovala skutečně věcná, hospodářská a obchodní politika, bylo by se stalo jinak. Zejména by bývala musela býti jiná zahraniční politika. Avšak nemohla býti jinou, poněvadž souvisela s politikou vnitřní, a vnitřní politika směřuje proti Němcům. Z tohoto důvodu nedojde k tomu, aby s Němci uzavřen byl poctivý mír, aby došlo k duševnímu vyrovnání s vámi, a přece to tak dále nepůjde, neboť zájmy tohoto státu dotýkají se více německého národa, kterým Československo, zejména Čechy jsou obklopeny, nežli Francie, Anglie a Ameriky. Tyto země jsou příliš daleko, tam nemáme zrak svůj upírati, nýbrž na východ. Tam máme hledati spojení a uvítal jsem, když zde bylo prohlášeno, že jest ochota uzavříti mír s bolševiky, že se tomu nechtějí klásti překážky. Ale přál bych si jen, aby tato slova byla více doložena činy, aby tyto krásné a dobré sliby, které nám dosud byly dány, proměněny byly v čin. Neboť skutky mluví více nežli slova. A kdybyste přikročili k těmto činům, spojiti se s německým národem, pak bylo by trvání tohoto státu také nadále zabezpečeno.

Vážený můj předřečník mluvil o tom, - rozuměl jsem jenom slovo Orgesch a dal jsem se informovati - že na severu Čech stává tajné sdružení. Domnívám se, je-li tomu skutečně tak, že nebylo přece moudrým, veřejně to zde vytlachati. Neboť tajní spiklenci, kteří mají v úmyslu stát povaliti, jsou velezrádci, mohou snadno dostati vítr a utéci. (Veselost na levici.) Mělo se tedy již proto mlčeti. Ale obávám se, že z těchto spisů, které zde byly čteny, mnoho na povrch nevyjde. Jest konečně možno, že někdy nějaký střeštěný všeněmec učiní pokus, aby vstoupil do spojení s >Orgesch<, ale tito lidé nepadají na váhu, ti dohospodařili. Jsou třeba u nás tajné monarchistické snahy, v Německu pak jsou snad ještě silnější. Ale kde se nebudou občas jeviti jako odraz proti revoluci? Ano, u vás prý také bylo lze setkati se s monarchistickým smýšlením, když rakouský stát se zhroutil, čeští sociální demokraté řekli - a nemám příčinu, abych jim nevěřil -: >Kdybychom my zde nebyli bývali a nebyli na to naléhali, aby se z Československa udělala republika, kdož ví, zda by k tomu bylo došlo.< (Výkřik: Tak to není!) Kapitalistické občanské živly mají všude sklon k monarchismu. Chtějí velikou státní moc a tato státní moc jest silněji ztělesněna v monarchovi, v absolutním císaři anebo králi nežli v nějakém presidentovi. Všechna úcta vašemu presidentovi, jenž nám vždy byl blízek svými ideami, ale proti všeobecnému proudu šovinismu nezmůže ničeho. Přál bych si, abyste obrátili na této cestě. Ze mně nemluví nacionální šovinista. Byl jsem již v osmnácti letech sociálním demokratem, jest tomu nyní 49 let - 67 roků jsem stár - po 20 let zasedal jsem společně s českými sociálními demokraty v jedné organisaci, společně jsme bojovali mezinárodně. Mezinárodní myšlenka přešla mně do masa a do krve, srovnám se konečně s každým, činil jsem si přece vždy heslem slova Heineova: >Náboženství a vlast jsou pro nás jen částí oděvu, pryč s rouškou, abych nemocného člověka k srdci přitiskl.< (Sen. dr Mareš: Ale Francouze nemáte rád!) Ano, před Francouzy jsem měl velikou úctu, pokud byli revolucionáři, těšil jsem se z Clemenceaua, když jako mladý muž dělal oposici císařskému domu, také v letech osmdesátých, když stál na nejkrajnější levici, četl jsem s nadšením jeho řeči, ale dnes nelíbí se mi více tygrovitost tohoto stařičkého státníka; nenaučil se porozuměti době a zastává zašlé idee, nacionalismus. Nacionalismus patří již minulosti, socialismu však náleží budoucnost! (Potlesk na levici.) A nyní pryč se všemi chorými zastanci minulosti, ať žije budoucnost, ať žije proletariát! (Souhlas a potlesk německých senátorů.)

Předseda: Přerušuji rozpravu a navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve čtvrtek dne 16. prosince 1920 o 10. hod. dopol. s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny, týkající se vládního návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1921 (tisk 284) - pokračování v rozpravě.

Jsou snad námitky proti mému návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 7 hod. večer.)