Dále jest třeba také zřizovati pomocné školy. O významu pomocných škol jsem již promluvil, ale máme také školy úchylné. Školy úchylné jsou ty, kde se vyučují slabomyslní, hluchoněmí, slepí a neduživí. My, kteří jsme starší, a v tomto senátě jsme všichni přes 45 roků, vidíme před sebou, jak za našeho mládí i v pozdějších letech ti němí, hluší a hloupí chodili se zvonečkem a prosili o kousek chleba. Rozumu k tomu neměli, ale ten hlad, to jest něco, co pociťuje i zvíře, a když ho má, tlačí se k příbytku, aby se mu dostalo něčeho, čím by nasytilo svůj žaludek. Děti takové byly hroznými ubožáky a když ztratily své živitele, otce a matku, byly dány na pospas žebrotě a té největší bídě a často jsme viděli a čtli v novinách, že tam neb onde ten mrzáček nebo hlupáček zahynul, někde za stodolou nebo zmrzl ve sněhu. Naše společnost v tomto státě, která chce býti demokratickou, musí se postarati o to, aby ti, kteří nemají jasného rozumu, nestali se obětí svého vlastního osudu. Jest potřebí, aby o ně bylo postaráno, a k tomu cíli domáháme se zřizování úchylných škol.

Dále potřebujeme škol měšťanských. Po převratu byl sice zřizován v republice značný počet měšťanských škol, jak jen bylo možno, ale musí býti kladena hlavní váha na to, aby ti, kteří po 5 letech vyjdou obecnou školu, mohli navštěvovati měšťanskou, nebo jak ji jinak nazýváme, školu občanskou. Měšťanské školy musí býti pro tuto dobu zřizovány obvodně tak, aby v obvodě toho místa, řeknu, průmyslového střediska nebo města, nebo snad větší obce venkovské, všichni mohli z okolních obcí do těchto měšťanských škol docházeti.

Školy měšťanské mají nesmírný význam pro dělnictvo, ať z měst nebo venkova, i ty, kteří se věnují průmyslu nebo kteří pracují při zemědělství. Škola měšťanská dává výchovu pro praktický život, a máme-li postupovati konkurenčně v zápase s ostatními státy, v jichž středu se nacházíme, musíme všechno dáti pro vzdělání, a zejména pro vzdělání těch, kteří nemají možnost studovati na vysokých školách, kteří jsou povinni věnovati se průmyslu a zemědělství, aby zde nabyli dostatečného vzdělání, což jistě nejenom pro ně, ale také pro stát bude míti veliký význam.

Dále jest třeba, domáhati se všeobecných průmyslových škol pokračovacích nebo živnostenských, škol odborných, škol průmyslových, škol hospodářských a zemědělských, obchodních, středních a vysokých škol. Jest třeba, aby nemajetným bylo umožněno jak na středních, tak i na vysokých školách bezplatně studovati.

Školy nemohou sloužiti jenom pro ty, kteří mají peníze, nýbrž i pro ty, kteří prostředků nemají. Řeklo by se, jest to fráse, jak na nesčetných schůzích i sborech zákonodárných bylo mluveno. Jest třeba doložiti, že mnohdykrát synek nebo dívka, kteří jsou rodičů chudých, svými schopnostmi, které převyšují schopnosti dětí majetných, když se jim umožní navštěvovati vysoké školy, prospějí nejen sobě, ale také celému státu.

Přikročím k položkám a budete se diviti, když budu pojednávati o vysokých školách, jak k tomu přijde zástupce dělnictva a sociální demokracie, že může horovati také pro vysoké školy. Chci předeslati, že co se týče vysokých škol, jest naší snahou, aby bylo všem, kteří mají schopnosti a možnost tyto navštěvovati, umožněno, aby pro ně bylo dostatek středních a vysokých škol. Ale jest třeba říci, že ti páni, kteří vystudují na těchto školách, mají vzíti na sebe úkol, aby pak šli mezi ten lid do měst i venkovských obcí a tam - nejen na té katedře ve školách - ten lid poučovali a snažili se vychovávati. Ale jest zde ještě jiný úkol, aby svých vědomostí uplatňovali náležitě ve prospěch obyvatelstva tohoto státu.

Máme právníky, lékaře, přírodovědce, máme odborníky, techniky atd. Zde jest potřebí, aby oni sloužili obyvatelstvu, aby sloužili státu.

Při projednávání rozpočtu na léta 1919 až 1920 byly činěny státní správě výtky, že stát na účely kulturní poskytuje poměrně málo, ač dopřává značných prostředků na účely jiné.

Z rozpočtu na rok 1921 lze v tom směru zaznamenati značný pokrok. Kdežto vydání na účely do resortu ministerstva školství spadající v roce 1919 obnášela 112 milionů a stupňovala se v roce 1920 na 203 miliony, činí v roce 1921 604 miliony; ač jest jisto, že značnou část tohoto zvýšení přičísti dlužno všeobecnému zdražení všech potřeb a přesunu osobních mimořádných výdajů z kapitoly XXIV. tit. 5 na tento etat, přece jen zbývá značná částka, která věnována jest zřízení a vybudování nových škol a kulturních ústavů. Nepatrné zvýšení počtu úřednictva ministerstva školství samého resultuje z přičlenění obsáhlé agendy menšinového školství k tomuto centrálnímu úřadu. Zvýšení rozpočtových položek při tit. 2. >Dozor na školy< jde také z velké části na vrub této agendy.

Nelze také přehlédnouti, že zemským školním inspektorům zákonem otevřen byl přístup až do V. hodnostní třídy.

Titul 3. >Vysoké školy<. Na pražské university obnášel náklad v roce 1919 4,835.283 K, v roce 1920 11,370.136 K, v r. 1921 17,650.414 K (strana 72). Vyššího nákladu je zapotřebí hlavně na důkladné vědecké vybavení university Karlovy, která má býti vybudována jako representanční ústav republiky; bylo proto zapotřebí zříditi nové ústavy a rozmnožiti počet profesorů a ostatních sil vědeckých a pomocných. Dlužno v té příčině poukázati na zřízení stolice a semináře sociálního lékařství (str. 43, pol. 111), ústavu orthopedického (str. 43, pol. 129) a kliniky propedeutické (str. 43, pol. 132). Rozvoji ústavů na lékařské fakultě university Karlovy vadí nedostatek místností, a bylo by proto nutno urychliti stavby pro jednotlivé ústavy a kliniky. Nově jsou zařizovány: ústav pro pathologickou anatomii a soudní lékařství (str. 53, pol. 37 a 38) a klinika pro nemoci ženské (str. 53, pol. 39 a 40); ač na vnitřní zařízení a vědeckou výzbroj je vloženo do rozpočtu pro prvý ústav 1,300.000 K a na kliniku 660.000 K, zdá se, že sumy tyto pro zařízení obou těchto velkých moderních ústavů jsou nedostatečné. Novotou v rozpočtu je rozdělení fakult filosofických na pražských universitách na dvě fakulty: filosofickou a přírodovědeckou. Při fakultě filosofické je nám sympatické založení semináře sociologického (str. 45, pol. 181), na přírodovědecké zřízení dílen pro výcvik kandidátů učitelství v pracích dílenských (pol. 289 na str. 49) položka 2000 K zdá se pro zmíněný účel nedostatečnou. Rovněž na podporu studentských exkursí (pol. 300-304 na str. 49 a 50) je pamatováno, ač vzhledem k velkému počtu studentstva na fakultě přírodovědecké zdá se nám, že položky byly vyměřeny částkou malou. Ve vydáních mimořádných (str. 52-53) pro universitu Karlovu jsou určeny obnosy skoro pro všechny ústavy na ní zřízené nebo zařizované, ač by hlavně pro některé ústavy lékařské a přírodovědecké měly býti náklady ještě zvýšeny. Ovšem dlužno podotknouti, že zařizovací náklad je rozdělen na několik let, takže bychom si přáli, aby splátky v příštích letech byly zvyšovány; hlavně měl by býti zvýšen náklad na zařízení stolice pro lékařství sociální (str. 53, pol. 41), ježto částka 10.000 K je nedostatečnou. Obdobné poměry jako na universitě Karlově jsou i na německé universitě v Praze (str. 55 až 69), ač náklad mimořádný (str. 68 až 69) je při této poměrně menší, ježto o německou universitu bylo již dříve lépe postaráno, než o českou.

Universita Masarykova v Brně (str. 73 až 79) je ve stadiu zařizování, a bylo by záhodno, aby co nejrychleji byly na všech fakultách jejich zahájeny přednášky a zřízeny při ní veškeré ústavy jako na universitě Karlově v Praze, aby vznikla vědecká konkurence, jež pro pokrok vědy je nezbytná. Zvláště bychom si přáli, aby pro universitu brněnskou byly v brzku postaveny účelu vyhovující budovy pro přednášky a ústavy. Vzhledem k počtu ústavů, jež dlužno zde zříditi, je položka 8,380.000 K (str. 78 a 79), ježto zde dlužno pořizovati vše od začátku, dosti skrovně vyměřena. Na universitě v Bratislavě (str. 80-85) je posud zřízena jem fakulta lékařská a to 3 nejvyššími ročníky; přáli bychom si, aby školní správa přikročila k brzkému aktivování ostatních fakult, zvláště fakulty filosofické, jejíž význam pro povznesení národního uvědomění u Slováků považujeme za dalekosáhlý.

Pro Maďary vydržuje stát právnickou akademii v Košicích (str. 91), náklad na ni je přiměřený a svědčí o tom, že republika všem národům v ní žijícím poskytuje možnost vzdělání ve vlastním jazyku.

Pokud vysoké školy zvěrolékařské se týče (str. 93-97), jež je jediná v celé republice, přáli bychom si, aby byla vybavena jak místnostmi, tak i vědeckými silami a ústavy co nejdříve a nejlépe, vzhledem pro svou důležitost pro zájmy nejširších kruhů obyvatelstva. (Sen dr. Wiechowski (německy): Ale na německé universitě chceme také míti takové zvěrolékařské oddělení! Pravil jste právě, že má býti dána všem možnost, vzdělati se ve svém jazyku!) Ovšem, když se tato potřeba jeví a je nevyhnutelná, jistě nemůže být proti ní námitek a zástupce německého měšťáctva, jakož i německých sociálních demokratů budou míti dosti možnosti, aby toho, co je možno a potřebno a co jim právem patří, se domáhali, a jistě nebude činěno námitek, aby se jim toho také dostalo.

Přistupujeme k technikám (str. 98-137). Pro tyto obnášejí výdaje celkem 34,208.317 korun (str. 30-31) oproti 14,214.857 K v roce 1920. Zvýšení toto vítáme vzhledem k důležitosti vysokých škol této kategorie pro veškeré naše národní hospodářství. Hlavně klademe váhu na vycvičení posluchačů v pracech dílenských (str. 104 pol. 194, str. 127 pol. 166), na něž je v rozpočtu pamatováno měrou naprosto nedostatečnou. Rovněž bychom si přáli, aby pro nové odvětví průmyslové byly zřizovány nové stolice pro specielní odbory. Pokládajíce za velice důležité spojení theorie s praxí, žádáme za zvýšení částky na exkurse posluchačů, aby méně majetným bylo umožněno shlédnouti zařízení továren, resp. zúčastňovati se praktických cvičení geodetických (str. 99 pol. 24, str. 140 pol 60, str. 147 pol. 130).

Přimlouváme se též za to, aby otázka úpravy platů demonstrátorů (str. 155 pol. 25) byla v brzku rozřešena. Při položkách na pomocné a podpůrné prostředky přáli bychom si v příštím rozpočtu zvýšení položek na podporu duchovních snah studujících, ježto položka 15.000 K (str. 152 pol. 16) je vzhledem k velikému počtu posluchačů nepatrnou, rovněž malou zdá se nám položka na školu žurnalistickou a politickou (str. 152 pol. 22 a 23).

Na sociální péči o studentstvo je v rozpočtu pamatováno v položkách 35-47 na str. 153 obnosem 1,865.000 K. Žádáme, aby dle resoluce XII., přijaté poslaneckou sněmovnou, k níž se připojujeme, bylo úspor v obnosu 4,000.000 K docílených v rozpočtu ministerstva školství použito pro sociální péči studentskou na zvýšení položek v rozpočtu uvedených; zvýšení jich odporučujeme z toho důvodu, že se jedná o velkou řadu potřebných studentů.

Při titulu 3. >vědecké ústavy< dlužno s potěšením zaznamenati, že se zřizuje ústav pro jazyk český a slovenský (str. 158). Položka 50.000 K neznamená arciť mnoho a lze z toho souditi, že se jedná jen o přípravné práce ku zřízení takového ústavu. Brzké vybudování tohoto ústavu pokládáme v době, kde se tvoří nové úřední názvy, ne vždycky šťastné, za dosti naléhavé. Také bychom rádi věděli, jak dalece ministerstvo školství spolupůsobilo při nových názvech ministerstvem národní obrany zavedených.

Co se týče hvězdárny v Praze (str. 159) chápeme, že hvězdárna tato pro účely universitní jest nutna. Jiná jest otázka, zda-li se odporučuje, ji v mezích, které účel tento přesahují, vybudovati. Prostředí velikého města, stále v kouř a mlhy zahaleného, se pro skutečnou hvězdárnu, účelům vědeckým sloužící, nehodí.

Z položky 21: >režie v Praze a Ondřejově< (str. 159) dalo by se souditi, že existuje jakási filiálka hvězdárny v Ondřejově. Byli bychom povděčni panu referentu, kdyby nám tuto položku vysvětlil. Astrofysikální observatoř v Staré Ďale, převzatá na území slovenském, slouží asi k témuž účelu. Je-li tomu tak, věděli bychom rádi, v jakém stavu se observatoř tato nalézá, zdali nástroje nebyly Maďary odvlečeny, zda-li se nevydržuje jen proto, aby zaopatřeni byli maďarští úředníci při ústavě tom ustanovení.

Nutnost botanické zahrady je pro nás evidentní. Z obnosu 100.000 K (str. 163) nelze arciť mnoho poříditi a dá se souditi, že se jedná o její vybudování, rozložené na dlouhou řadu let.

Nepodceňujíce nijak význam přímořského ústavu biologického (str. 164), myslíme, že snesl spíše odklad, jako vybudování botanické zahrady.

Titul 5. § 1. Střední školství (str. 168 a násl.).

Porovnáme-li počet všech středních škol v roce 1919 se stavem v roce 1921, shledáme, že přibylo v republice mimo Slovensko 35 středních škol. Na Slovensku zřízeno bylo úhrnem 27 středních škol s vyučovacím jazykem slovenským.

Zvláštní pozornosti zasluhuje též ten fakt, že vyučovací správa postátnila celkem 19 středních dívčích škol, z čehož připadá na Čechy 11, Moravu 3, Slezsko 1 a Slovensko 4.

Méně šťastně byla řešena otázka sociální péče na středních školách.

Nalézáme zde na str. 168 následující položky: Položka 3: studentské podpory 120.000 K, položka 23: pro sociální péči o studenty 350.000 K, pol. 25: hygiena 30.000 K, pol. 26: na podporu sociálních institucí 50.000 K, celkem 550.000 K na 248 škol, takže připadá 2.000 K na jednu školu a čítáme-li bez paralelek 8 tříd na školu, připadá 250 K na jednu třídu.

Z položky >hygiena< připadá 116 K na jednu školu, 14 K na jednu třídu. Nemůžeme si představiti, co za tyto obnosy má býti vykonáno. Ač nepokládáme obnosy na sociální péči o studentstvo vysokoškolské nijak za vysoké, přece dlužno poukázati k tomu, jak macešsky se školská správa v rozpočtu chová ke školám středním. Školy střední nejsou už školami pro privilegované stavy, školy ty vychovávají i dorost chudého lidu a musí mu proto býti učiněny přístupnými.

Úroveň školního vzdělání stále stoupá a vyžaduje se dnes středoškolské vzdělání, kde dříve stačila národní škola.

Vítáme proto položku 15: >náklad na internáty<, která se pro Slovensko vyskytuje nejen při těchto, ale i při jiných školách. Víme arciť, že se jedná o instituci převzatou a že v době, kdy Uhrami byly internáty tyto zřizovány, nijak se nejednalo o instituci sociální, nýbrž o vhodný prostředek k odnárodňování. Bude-li však položky této vhodně užito, lze z ní utvořiti sociální instituci prvého řádu. Zřizování takových internátů v zemích českých by se doporučovalo. Chápeme však, že by to vyžadovalo velmi značného nákladu a že myšlenku tu generálně v nynější době sotva provésti lze.

Stálo by však za úvahu, zdali by takové internáty alespoň v chudých krajích horských, ku př. na Valašsku a Těšínsku zřízeny býti neměly.

Nedostatek učitelstva na národních školách přiměl vyučovací správu, aby rozmnožila počet ústavů ke vzdělání učitelů. Tím se stalo, že v r. 1921 jest pamatováno již na 39 těchto ústavů, kdežto v r. 1919 bylo jich pouze 31.

Při učitelských ústavech (str. 217) nalézáme mimo poněkud lépe dotovaných položek na školní službu lékařskou (str. 220 pol. 30, str. 222 pol. 16, str. 224 pol. 10, str. 226 pol. 13) jen jedinou položku, která chudému žactvu usnadniti má studování. Jest to pol. 19 na straně 217 na vydávání slovenských učebnic a učebných pomůcek.

>Obchodní školy.< Otevřením hranic a úpravou pravidelných obchodních poměrů nastala potřeba vychovati si pro náš obchod odborně vzdělaný dorost. K tomu cíli musela býti věnována zvláštní pozornost rozvoji obchodního školství. Zahájena byla akce směřující ku postátnění celé řady obchodních akademií i dvojtřídních obchodních škol. Z 26 těchto škol v r. 1919 vzrostl jejich počet v r. 1921 na 84, na nichž platí stát již buď všechen náklad aneb alespoň částečně osobní náklad. Na další postátňovací akci těchto škol vloženo jest do rozpočtu na rok 1921 700.000 K.

Nabytím veliké komunikační cesty vodní - Dunaje - způsobeno bylo, abychom i po této stránce měli vzdělaný dorost, který by mohl naši plavbu obstarávati, po případě i na moři.

Proto zařaděna byla do rozpočtu na rok 1921 částka 16.000 K na studijní podpory aspirantů námořské služby v příštím našem obchodním loďstvu.

Položka 6.000 K na žákovská stipendia a podpory (strana 237 pol. 9) jest tak nepatrná, že se nepouštíme vůbec do žádného rozboru. Čítáme-li na jednu školu průměrně jen 100 žáků, nepřipadá na jednoho žáka ani 1 K ročně.

Titul 6. Průmyslové školství. Stejně jako obchodní školství doznalo značného rozmachu a rozpětí školství průmyslové. Školská správa musela zde ve velké míře doháněti, co Rakouskem bylo zanedbáno. Neměli jsme v mnohých odvětvích v českých zemích žádné školy, anebo jen školy německé.

Zřízena byla proto celá řada odborných škol nových, zejména v Železném Brodě sklářská, v Č. Budějovicích pro zpracování dřeva, v Hodoníně keramická, Třebíči obuvnická, mimo to rozšířeny a doplněny byly mnohé školy a některá, potřebná odborná oddělení, na př. na Kladně otevřeno oddělení hutnické, v Plzni oddělení keramické, ve Dvoře Králové oddělení barvířské, v Ústí n. Orl. oddělení přádelnické, v Brně oddělení chemické a elektrotechnické, v Přerově oddělení stavební a elektrotechnické, ve Slezsku odborná škola pro zpracování dřeva.

Sociální péče o studentstvo není také nijak význačná, přece však vyznačují se stipendia a žákovské podpory (str. 251 pol. 9.) obnosy poněkud vyššími.

Na subvence pro nestátní školy průmyslové a pro živnostenské školy pokračovací pamatováno jest celkem obnosem 7 milionů korun (str. 269).

Položka tato zdá se býti na pohled dosti značná, při velkém počtu těchto škol nebudou však subvence nijak značné.

Obnos 20.000 K na straně 270 pro účely lidovýchovné věnovaný jest tak malý, že s ním sotva lze bude něco poříditi.

Tit. 7. >Národní školy<. Rozpočet nám dává přehled jen o národním školství na Slovensku. Školství české zastoupeno jest paušálním obnosem 50,000.000 K na školy menšinové (str. 271 pol. 10.). O školství národním v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se rozpočet nezmiňuje. A přece jest známo, že stát zemím a obcím na náklad způsobený t. zv. zákonem paritním a v důsledku toho i pozdějšími zákony přispívá značnými obnosy, které nebudou daleko vzdáleny 1 miliardy korun.

Vysvětlujeme si to tím, že stát národní školství do své správy posud nepřevzal, nevíme však, zda-li stát má prostředky po ruce, by tak značný obnos z pokladní hotovosti zálohou hraditi mohl.

Subvence, které stát poskytuje školám pro děti úchylné (str. 275), celkem 45.000 korun, ani zdaleka nevystihují důležitost těchto škol.

S položkou 11. (str. 276) na podporu kulturních spolků 4,000.000 K jsme úplně srozuměni, za to nevíme, co školská správa s položkou 12. (str. 276) na podporu mateřských škol a útulků v nepatrném obnose 20.000 K počíti hodlá.

Tit. 8. >Kulturní styk s cizinou<. Nepopíráme nijak vhodnost opatření školské správy, která učiněna byla, nebo která zamyšlena jsou, aby šířen byl zájem o český jazyk i literaturu v jiných, s námi spřátelených zemích.

Výměna profesorů s Francií přispěje sice ku prohloubení znalostí francouzského jazyka u profesorů středních škol, myslíme však, že navázání takových styků na poli obchodního a průmyslového školství by bylo opatřením vhodnějším.

Tit. 9. >Ochrana památek.< Zřízení historického ústavu v Římě nepokládáme té doby za nutné a dáváme v úvahu, zda-li by obnosu 50.000 K na straně 284 pod 3. pol. 1. nemohlo býti užito účelněji.

Obnosy na praktickou ochranu památek (str. 284) preliminované, pokládáme, má-li skutečně něco zachráněno býti, za nedostatečné.

Tit. 10. >Umění<. Nejsme proti podporám, které se udílejí na straně 291 jednotlivým divadlům, máme dokonce za to, že některé položky jsou nedostatečné. Žádáme však, aby těchto obnosů užito bylo k tomu, aby divadla, jako osvědčený, lidovýchovný prostředek učiněna byla přístupnými širším kruhům obecenstva a nejen jeho majetným vrstvám. Každé udělení subvence budiž učiněno závislým na pořádání lidových her.

Pokud hudby se týče, nenamítáme ničeho proti postátnění hudebních konservatoří v Praze a v Brně, myslíme však, že položky na straně 299 uvedené >pro socialisaci hudby na pořádání lidových koncertů a přednášek< 10.000 K a na >lidovou píseň< 10.000 K jsou nepatrné.

Máme také pochybnosti, zda-li položkami >nadace pro posluchače hudebních škol< a >nadace slovenským žákům na studium hudby v Praze, Brně a cizině< v obnose 10.000 K a 30.000 K bude žákům těmto pomoženo.

Tit. 11. >Lidová výchova<. (Str. 308). Zde bychom si přáli, aby ministerstvo školství pamatovalo na značnější subvenci pro Dělnickou akademii.

Co se týče Dělnické akademie, jest zřízení její pro dělnictvo velice důležité. Mluvil jsem o tom, že ti, kteří studují na vysokých školách, mají své vědomosti věnovati také pro široké vrstvy lidu a při této příležitosti si přejeme a domáháme se toho, aby co nejvíce bylo dáno na Dělnickou akademii. Ve všech městech a průmyslových střediscích a také ve venkovských obcích jest zapotřebí, aby byly výchovné přednášky, aby byly zřízeny kursy a jistě že tato akce, kterou podniká dosud strana sociálně demokratická, dostane-li se jí značné podpory státní, bude sloužiti všeobecným státním zájmům. Proto se domáháme, aby co největší položka byla věnována na Dělnickou akademii. Co se týče tedy školství samotného, jakož i toho, že žádáme prostředků na Dělnickou akademii, chci říci, poněvadž mám ukončiti, že toto všechno, když bude vykonáno, odstraní bolševismus dělnický, ale součastně odstraní bolševismus majetných. Majetní, tedy kapitalisté, jsou původcové bolševismu dělnického a proto musí býti učiněno všechno se strany státní správy, aby budoucí výchova generací byla vedena tím duchem, aby jedni nemuseli strádati, aby nebyli porobeni, zotročováni, a druzí aby dostali takového vzdělání, že by měli možnost následkem toho státi se zámožnými a zotročovati jiné.

Hlavním jest, aby tyto nesrovnalosti byly odstraněny a k tomu cíli jistě bude učiněno všechno, aby školy dle tohoto vzoru byly vybudovány. Tím ušetříme na různých vydáních, která dnes jsou vydáními obrovskými, několikrát takovými, jako vydání na školství. Ušetříme na vydáních obranných uvnitř státu, na policii, četnictvu, kriminálech a na vojsku, ušetříme také však tímto vzděláním na vydání zahraniční, když ti, kteří budou tvořiti v pozdější době milici, budou jak náleží vzděláni. Bude si milice, jistě že z lásky k republice a k lidu, hájiti svůj stát. Škola musí vychovávati v žactvu lásku k národu, lásku k národům tento stát obývajícím, vychovávati k sociální spravedlnosti, a škola to bude, která odstraní křivdy, nadpráví a podobně.

Vážení pánové a dámy, na levo i na pravo! Nejpřednějším odkazem, který dáte budoucí generaci, bude generace vysoce vyspělá. Snaha po majetnosti, jak ji vidíme dnes, jest vředem na těle národů, a když se přičiníme všichni, aby tento vřed, který jest na těle národů byl odstraněn, jistě potomci těch, kteří zastupují politické strany a zájmy stavovské, jistě tím odkážou to největší, co možno generaci odkázati.

Úkolem našich příslušníků budiž agitovati a organisovati pro rozšíření školství. Hlavně pak jest třeba říci učitelům: Snažte se vychovávati generaci pro republiku demokratickou a za dosaženi sociální spravedlivosti.

Takto všichni vyplníme úkol daný velikým učitelem národů, Amosem Komenským a znovu do srdce vložený presidentem republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Nechci nijak omezovati volnost řečnickou, ale dovoluji si upozorniti, že každý výkon řečnický jde na účet kontingentu všemi stranami smluveného, aby pak nebylo rekriminací.

Po řečníku >pro< přijde řečník >proti<, pan senátor Stark. Uděluji mu slovo.

Sen. Stark (německy): Velectěné dámy a pánové! Zaujímám zde stanovisko ke kapitole, kteráž pro nás, zástupce dělnictva, jest obzvlášť vyzývavou. My, sociální demokraté, pokud jsme byli a pokud budeme, jsme nejpříkřejšími odpůrci každého militarismu. Jako jsme potírali starorakouský militarismus, tak potíráme také československý a také jiný. Tím lišíme se také v tomto směru od měšťáckých stran, které potírají pouze militarismus jiné národnosti, nikoli však vlastní.

Povážíme-li, že český národ bez rozdílu stran byl kdysi největším a nejpříkřejším odpůrcem militarismu, dnes však svůj vlastní militarismus přímo velebí, jej jako choulostivou květinu pěstuje, aniž by tušil, že právě tento, s velikou péčí pěstěný militarismus to bude, jenž vykopá hrob tomuto státu, stvořenému na základě násilného míru, musíme si věru položiti otázku, proč měšťácké strany, kteréž dnes stát ovládají, tvoří tak mohutný aparát vojenský. My, německé, třídně uvědomělé dělnictvo v tomto státě, víme velmi dobře, jakým účelům má sloužiti tato obrovská armáda. Chceme si jen přáti a doufati, že československý, třídně uvědomělý proletariát právě tak brzo pozná nebezpečí tohoto ničícího militarismu, jako my.

Mezi kapitolami rozpočtovými tedy objevuje se také kapitola >Národní obrana<. Tato kapitola tvoří základ onoho strašného militarismu, jehož výstřelky a oběti dnes a ještě po dlouhou dobu vždy a všude spatřujeme a pociťujeme. Jest tudíž naší úlohou, abychom tento militarismus co nejostřeji potírali každé doby, při každé příležitosti. Nikdy sobě národové neuvědomili jasněji a zřetelněji, nežli v letech této hrůzyplné války, že soustřediti musejí všechnu bojovnou sílu, aby potírali triumvirát: kapitalismus, imperialismus a militarismus.

Co vlastně jest tento militarismus a co chce? Militarismus tvoří kastu, která s lidem nechce míti nic společného, která chce státi nad ním, ba, která chce státi nad státem, a jeho jediným účelem jest směřovati k válce. Proto jest vlastně sociálně-demokratická strana jedinou stranou, která může vážně bojovati proti militarismu, jeho duchu, jeho nedůstojnému trvání, jeho vražedným konečným cílům. Nikdy nenalezla se měšťácká strana, která by militarismus byla potlačovala z důvodů lidskosti, kdyby sem a tam jisté vlastní cíle nebyly utvořily nutnost dočasného jeho potírání.

Chci také zde v této sněmovně uvésti týž citát, kterýž můj straník, poslanec Jokl, uvedl v poslanecké sněmovně. Liberální, kulturní historik Vilém Humboldt, psal v době francouzské revoluce o válce ve svém známém díle: >O hranicích působnosti států<: >Stát nemá nikterak podporovati válku. Musí se především zdržeti všech positivních zařízení, kteráž by národ vzdělávala pro válku, a nesmí těmto zařízením, když již jako na příklad cvičení ve zbrani jsou nutná, dávati takový směr, aby naučila lid netoliko statečnosti, pohotovosti a vojenské poslušnosti, nýbrž vdechla duch pravého válečníka anebo spíše šlechetného občana, jenž vždy jest připraven k boji pro svoji vlast. Militarismus jest neslučitelný s demokracií a tvoří stálé nebezpečí pro svobodu a další rozvoj národů k vyššímu stupni kulturnímu.<

Dámy a pánové! Má tento stát, jak jej dnes spatřujeme, býti větším Švýcarskem? Místo většího Švýcarska utvořili jste větší Prusko, ovšem s tím rozdílem, že se vám vůbec nedostává organisačního a správního talentu pruského.

Kdybychom neznali účele a cíle vašich snah, řekli bychom, že jste špatně napodobili. Snad přijdete a řeknete: Co chcete, vždyť přece máme v naší ústavě utvoření milice. Ano, v ústavě se to třeba dobře vyjímá, ale my chceme viděti skutečnost. Popatříme-li na zařízení naší nynější organisace vojenské, shledáme, že povolení k odvodu nováčků po 5 let vůbec nezávisí od sněmovny, že sněmovna jako taková ani není dotázána. Ve všech státech musí se vláda dožádati parlamentu o povolení k odvodu nováčků, jen v tomto demokratickém státě nikoli.

Dalším pěkným zařízením, které velmi jasně dokazuje, že militarismus v tomto státě jest oporou kapitalismu a že byl utvořen jen k tomu, aby více potíral vnitřního nežli vnějšího nepřítele, jest to, že ze starorakouské vojenské ústavy převzat byl § 1, dle kteréhož jest vojsko povoláno, aby spolupůsobilo k udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu. Z toho tedy vyplývá zcela jasně, že militarismu má se používati právě tak, jako v bývalých monarchistických státech. Pánové, zde mělo se útočiti na památky a porážeti je. Vše reakcionářské, vše, co hanobí slovo >demokracie<, zavedli jste, pánové, v této republice, která chce býti demokratickou. Dodnes obracel se militarismus proti Němcům, ale zítra může se obrátili proti všemu dělnictvu tohoto státu, jak jsme to, bohužel, mohli viděti v posledních dnech. Jako důkaz chci uvésti jenom den 4. března 1919. Jest zvláštní, že jest snaha všechny přehmaty vojska omluviti poukazem na to, že viníky dlužno hledati v lidu. Také v tomto státě měl by konečně proniknouti názor, že jedna kapka prolité krve občanské jest přece cennější, nežli několik okenních tabulek. Až dosud byla výše ceněna prestyž státu. Po všem tom musíme energicky žádati, že vojska nadále nesmí býti použito k udržování vnitřního pořádku, dle měšťáckých reakcionářských pojmů, jak se to tak hezky říkává.