Široké vrstvy konsumentstva sledují se zájmem vývoj této otázky, neboť touží po opětném zavedení výroby pečiva a není jim lhostejno, že tomuto se ustavičně kladou v cestu překážky. Zavedením volné výroby a prodeje pečiva posílí se zásobování a vzbudí se v lidu důvěra, že vracíme se do dob normálních, kdy obyvatelstvu bylo pečivo potravinou nezbytnou, které postrádá nyní každý. Jsou námitky, zejména se strany říšské hospodářské rady, že uvolnění výroby pečiva z mouky cizozemské bylo by zneužito k používání mouky domácí. Pravda je, že pečivo se z mouky naší pokoutně vyrábí v jakosti neodpovídající a v cenách lichvářských. Zbraňováním ve výrobě legální se však tomuto zjevu přítrž neučiní, nemožnost zevrubné kontroly způsobí, že stále bude žíti tato pokoutní výroba na úkor řádného zásobování, zejména v krajích německých a na Slovensku, kde se pečivo vyrábí, jakoby žádný zákaz ani neexistoval. Řádná výroba za přísných předpisů a při stanovení cen pečiva spíše učiní přítrž tomuto zlu, neboť znemožní pokoutním provozovatelům soutěž a konsumenti, uspokojeni dostatkem řádného zboží v odpovídajících cenách, nebudou odebírati předražené a jakostí chatrné zboží, vyráběné nezákonně. Předpokládám, že ministerstvo zásobování uzná tyto důvody a nebude se stavěti na odpor, aby jednou dané povolení bylo provedeno. Snad žijeme ještě ve státě právním a nátlak, či spíše teror některé strany nebude rušivě zasahovati do koleček státního ústrojí.

V závěru zdůrazňuji opětně náš požadavek po zrušení státního hospodářství a úplném uvolnění obchodu a živností. Tento požadavek naprosto nutný a nezbytný v zájmu dalšího rozvoje státu byl již tolikráte přednesen a odůvodněn, že považuji za zbytečné, abych opětně jeho oprávněnost zde dokazoval.

Sekční šéf ministerstva zemědělství, pan Pazderka prohlásil, jakmile by zemědělství mohlo dáti k disposici 100.000 vagonů chlebovin, tím okamžikem že dán byl by podklad pro zrušení vázaného hospodářství. Pak bychom však nikdy nedosáhli

jeho odstranění, neboť zemědělsky nejsme soběstačni a musíme obilniny dovážeti z ciziny.

Požadavky, které klade obchodnictvo i vrstvy výrobní ke své existenční záchraně i jako nezbytný předpoklad svého vývoje pro budoucnost, nutno řešiti s veškerou vážností, jaké tyto složky, znamenající jádro národa, právem zasluhují. Bude-li pomoženo těmto stavům, znamenati bude to i hospodářské posílení republiky, neboť jest prokázáno, že střední stavy obchodní a výrobní jsou sloupem republiky. Dostane-li se jim možnosti vývinu a rozkvětu pro budoucnost, bude tím zaručeno, že naše Československá republika může se vyvíjeti a míti zabezpečeny nejen své existenční základy, ale i nezbytnou vnitřní hospodářskou sílu k zdárnému vývoji v dobách budoucích. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu senátoru Kroiherovi.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Dovolte, abych začal reagováním na slova kolegy Zimáka, který zde vyslovil přání, aby ruch stavební co možná nejvíce byl na Slovensku oživen, a při tom vyslovil jedno slovo, které my zde nemůžeme nechati bez odpovědi. Pravil, že rolníci by neměli thesaurovati a odhadl sumu thesaurovaných u rolníků peněz na 2 miliardy. Nevím, kde tuto sumu sebral, ale jedno bych řekl. Nemají-li rolníci a vůbec všichni lidé, kteří mají několik přebytečných korun, u nás thesaurovati, tedy jest třeba, aby vzdálenější stoupenci pana řečníka nedělali takové resoluce, jak byly svého času v Karlíně, kde se vyslovili, že ty větší banky zaberou, což podle mého názoru jest neobyčejně špatná agitace proti thesauraci a ukládání peněz do různých peněžních podniků, neboť ať se ukládají do kteréhokoliv podniku, vždy přijdou konec konců peníze do bank a ta útěcha, že by se vzaly pouze ty větší banky, jest neobyčejně slabá, neboť po zabrání těch větších bank by se mohlo pomysliti: malá ryba, také ryba. Takovým způsobem, prohlašuji, že alespoň rolnictvo nebude moci býti nalákáno k tomu, aby přestalo od toho thesaurování, o němž ostatně já vám mohu, alespoň pokud se týče českého jihu, dosvědčiti, že to thesaurování jest z velké části pouze bajka.

Já bych vám však řekl, že jest jeden stav, který v 99% si z těchto karlínských hrozeb o zabrání bank a kterýchkoliv peněžních ústavů nedělá docela nic. Já mám čest k tomuto stavu náležeti. To jsou naši katoličtí a konečně i jiní duchovní, kteří v tomto okamžiku jsou požehnáni tak málo, že skutečně nemají možnosti, jak pravím z 99 %, aby chodili do peněžních ústavů, neboť ti, kteří dříve tam něco uloženo měli, již dávno přestali konati cesty pro ty svoje staré úspory a nyní neobyčejně trpí.

Přátelé, vydání naší republiky na kultus jest tak malé, že se rovná poměrně tomu času, který jest mi vyměřen z celé této debaty. Tvoří totiž pouze 1/3% z celkové sumy. Máme na 14 miliard, 14 tisíc milionů korun vydání, a z toho 50, pravím 50 milionů korun jest věnováno na všechen kultus římskokatolický, evangelický, řeckokatolický i židovský. Tedy suma neobyčejně malá. Já však upozorňuji, že to jest teprve hudba budoucnosti, neboť v letošním roce byla ta suma pouze 30 milionů, loni ani ne celých 20 milionů. Nyní vzrostla ta suma na 50 milionů. Ale já předpokládám, že vy, majíce dostatek sociální spravedlnosti, všechno to přejete nám jako lidem. Ale pokud nám toho někteří nepřejete jako stavu, tedy vás zde chci upozorniti, že přes to, že ta suma vyrostla na 50 milionů, ti jednotlivci pořád mají ještě málo.

Věříte tomu, že na příklad můj kaplan, po 8leté službě, letos na jaře měl pořád ještě jen stálého ročního platu 1700 K, počítaje do toho dvě trienálky? Věříte, že já, po 27leté službě, měl jsem 2.200 K platu a k tomu jsem měl 7 trienálek a kvinkvenálek dohromady 1400 K? (Hlas: Co církev?)

Ano: co církev? Zajisté by měla dáti více, jenže by bylo třeba, aby církev více měla; a já na to ještě přijdu.

Pravím, že jsme munificencí předešlého Národního shromáždění dostali přídavky. Proto rozpočet stoupl na 30 milionů, poněvadž nám byla zvýšena kongrua. Kaplanům skoro o 100%, 1200 K, pak jsme dostali drahot. přídavku zase 1200 K, dostali jsme nákupní přídavek 500 K, ale, velectění pánové, co jest to všecko platno, když všechno to dohromady dělá 4000 K pro člověka, který studoval 12 roků a který kolikráte nese veliké břímě práce, větší, než si můžete sami představiti.

Co církev? Církev by měla rozhodně svoje služebníky platiti lépe. Já jsem z takové diecése, kde toto slovo rozhodně neplatí. U nás v Budějovicích má biskup, pravím biskup, 30.000 K na rok základního, služebního a drahotního přídavku dohromady. Prosím i v roce 1920 a pro příští rok jest pro něho preliminováno zrovna tolik.

Přátelé, může tento biskup někomu něco dát? Náš nebožtík pan biskup prodal všecko, co si dříve v těch šťastnějších předválečných letech nakoupil, ne proto, že by chtěl býti živ, jak se o nás bájí, že jsme živi jako děkani, nýbrž že chtěl míti něco, co by mohl rozdati chudým. A za třicet tisíc korun, když má vydržovati domácnost, mnoho k rozdání toho nemá. (Hlas: To byl Hůlka!) Prosím, i Říha před ním měl 30.000 K, vlastně biskup Říha měl jen 25.000 K a nynější biskup Bárta nebude míti také víc.

A pro ty chudé nemusil ani daleko chodit. Věříte mi, pánové, že u nás v Budějovicích jest to možné, aby 4 konsistorní úředníci, vesměs kněží, nejstarší z nich jest o 3 leta služební starší než já, druhý po něm jest o 1 rok mladší službou než já, tedy 4 kněží a sluha měli dohromady 8.000 K na rok, ne měsíc, pánové. Největší hodnostář mezi nimi, kancléř konsistorní, který jest titulárním kanovníkem, má rovných 7 K denně. Teprve letos...... (Senátor dr. Soukup: To je těžká obžaloba církve!) Já na to přijdu také. Je to těžká obžaloba církve proto, poněvadž církev v tom prý klerikálním Rakousku, kde ta církev panovala autonomně, nechávala se okrást. Takovým způsobem na příklad, jak máte zde toho doklad, ještě u nás v republice to pokračuje. Kasárna na Zderaze, která patří Náboženské Matici, jsou pronajata za 2.000 K. Tedy máme tu tento fakt. Kasárna přirozeně nemá pronajata žádný soukromník, tedy republika sama užívá těchto věcí tímto způsobem lacino. Já neznám jednotlivých těch věcí dopodrobna, vypravuje se však, kterak jednotlivé fondy, které pocházejí z církevního jmění, jsou spravovány. Bylo mi řečeno, že na př. celé cvičiště, které nepatří ovšem Náboženské Matici, před invalidovnou, prosím, je pronajato státu rakouskému a nyní tedy republice, za 4 K ročně. Co stát naší církvi sebral, a kterak s tím hospodařil, oč nás stát připravil, to jsou takové sumy, pánové, že není naprosto možno, aby církev s tím, co jí zůstalo, mohla vyjíti. Ale vy mi ukážete na ty jednotlivé církevní hodnostáře, že jsou neobyčejně dobře situovaní. (Senátor dr. Soukup: Pražský arcibiskup!) Ano, já vám přidám ještě olomouckého. (Senátor dr. Soukup: Břevnov! Hlas: Strahov!) Dejme tomu, že břevnovský klášter, ale já bych nerad přicházel nyní na takové kláštery, jako je Břevnov a Strahov a j., a to proto, poněvadž nesmíme zapomínati, že tyto ústavy to své jmění snad nesnědí, a že na př. na Strahově máme zachovány takové umělecké památky, které nezachovala celá řada pražských buržoustů, boháčů, kteří měli jmění dohromady mnohem větší, nežli Strahov. A tak můžeme směle ukázati na celou řadu jiných klášterů, ale, přátelé, já na ně neukazuji proto, poněvadž se domnívám, že mezi vámi se ozývá to vědomí, že ty kláštery - vlastně vy byste neměli takovým způsobem ani na ně ukazovat, neboť jest to zařízení neobyčejně sociální, neboť těch far a konečně i těch klášterů užívají členové různých rodin z celé naší vlasti, a to velkou většinou ne z těch rodin, kde jsou otcové požehnáni pozemskými statky, nýbrž zvláště z těch rodin chudých. Na to bych prosil, aby nebylo zapomínáno. Ale já neuzavírám oči před tím, - ačkoli bych již rád skončil, přece nemohu teď, poněvadž by se řeklo, že končím, když se má mluvit o arcibiskupech pražském a olomouckém. Já bych byl rád, kdybych měl více času, abych mohl rozvinouti program a poměry našeho duchovenstva, nejen toho nižšího, nýbrž i vyššího. Jak na příklad p. opat Zavoral řekl, my všichni jsme toho jednoho názoru, že to je nesprávné, aby bylo nahromaděno takové veliké jmění v jedněch rukou, a to nejen proto, že to je sociální nespravedlnost, nýbrž také proto, že to překáží působení církve jaksi na veřejnost také z toho důvodu, že se řekne: Kterak může církev nějakým způsobem pomáhat k řešení otázek, kterak může rozšiřovat sociální spravedlnost, když ji nemůže provést sama na sobě, když je možno, aby na příklad vedle takových dvou magnátů - arcibiskupů byl takový chuďas biskup v Budějovicích, pro jehož mensu je z pražského arcibiskupství snad již po 100 let dávána stejná suma asi 10.000 K, takže tento biskup má sice v církvi stejnou hodnost, ale jeho příjmy jsou takto ubohé. Já budu tedy povděčen za každou dobrou myšlenku a slušné provedení pomoci v tomto směru, aby i v církevních záležitostech nastala větší spravedlnost, jen prosím, abyste tu spravedlnost nechtěli vykládat takovým způsobem, že byste vzali těm malým stejně jako těm velkým všecko. To by se provedla spravedlnost na křivo. (Senátor Klečák: To také nechceme brát!) Já to také předpokládám a rád to ujištění slyším.

Přátelé, dovolte, abych se vrátil k tomu, kde jsem byl vyrušen. Naše situace je taková, že naši kanovníci v Budějovicích - kanovník je člověk, s nímž je spojen pojem blahobytu - mají celkový příjem - jsou, prosím, čtyři - 22.660 K na rok. Čtyři kanovníci se o tento obnos dělí. Máme tam kanovníka hodnostáře, to je tak zvaný kustos, který má 6.054 K na rok.

Pánové, když tihle hodnostáři tak se mají, je vidět, že my menší teprve nemáme ustláno na růžích. Řeknete: Vždyť pracujete pro církev, tak ať se o vás také stará. Ale ono to není tak doslovně pravda. My pracujeme pro občanstvo a myslím, že také pro stát, neboť také státu musí na tom záležet, aby zde měl jistou třídu lidí, kteří nejen dětem, nýbrž také dospělým lidem káží: nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, cti otce svého i matku svou. Já myslím, že v této věci je takový pokles morálky, že stát musí býti vděčen každému jednotlivci, který přijde a káže takové věci. (Senátor dr. Soukup: To kážeme všichni!) To je dobře, my vám to neupíráme, ale jestliže my to kážeme s toho místa, k němuž celá řada lidí se dívá ještě s úctou, myslím, že výsledek toho kázání je ještě větší.

Ale já za to nic nežádám, já pravím, že my chodíme na příklad do škol vyučovat a víte, ještě dnes je předepsáno, že musíme tři nejnižší třídy vyučovat zadarmo, že do těch venkovských škol musíme chodit za starodávnou náhradu nejvýše 30 hal. za jeden km, takže na příklad můj kaplan chodí do dvou přespolních filiálních škol a nedostane tolik remunerace za toto chození, mnoho-li stojí jen jedny zcela obyčejné boty.

Tedy představte si, co práce se dělá zde, a přidejte k tomu jen na příklad ty matriky, které vedeme již 140 roků jménem státu. A nejen, že ty matriky píšeme, ale kolik musíme dělat výtahů z těch matrik a to všechno děláme tomu státu zdarma nebo za to, co se nám pod titulem kongruy dává.

Místopředseda Kadlčák: Prosím pana řečníka, aby končil.

Sen. Kroiher: Jsem napomenut, abych skončil a poslechnu, neboť není to nic příjemného, abych zde odhaloval i nadále, v jaké bídě náš klérus musí žít. Jsem však rád, že jsem měl tu příležitost třeba v tak pozdní noční hodině ukázati na ten zjev, poněvadž doufám, že mezi vámi se nikdo nenajde, kdo by chtěl proti těm malým tak mizivým položkám nějakým způsobem promluviti v té době, dokud trvá ten starý poměr mezi církví a státem a dokud tedy stát má své povinnosti oproti církvi. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Z předsednictva přikázány byly tyto spisy. Žádám o jich sdělení.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte:)

Výboru národohospodářskému:

K tisku 177 příloha C.

Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 25. srpna 1920 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.

K tisku 177 příloha CH.

Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů.

Během schůze tiskem rozdáno:

Tisk 290. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu, kterým se mění ustanovení § 24 odst. 2. zákona ze dne 12. února 1878, č. 30. ř. z. o sestavení seznamu znalců v řízení týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic (tisk 283).

Tisk 291. Zpráva zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 225), kterým se předkládají

1. mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Maďarskem na straně druhé, dne 4. června 1920 v Trianonu podepsaná;

2. mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Bulharskem na straně druhé, dne 27. listopadu 1919 v Neuilly sur Seine podepsaná;

3. smlouva o hranicích podepsaná Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem dne 10. srpna 1920 v Sevres;

4. smlouva mezi Italií, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem o úpravě vzájemných vztahů dne 10. srpna 1920 v Sevres podepsaná.

Místopředseda Kadlčák: Přerušuji jednání. Přikročuji ku ukončení schůze a navrhuji, aby příští schůze konala se zítra, v pátek 17. prosince o 11. hod. dopolední s tímto denním pořadem:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny, týkající se vládního návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1921 (tisk 284).

2. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu, kterým se mění ustanovení § 24 odst. 2. zákona ze dne 12. února 1878, č. 30 ř. z. o sestavení seznamů znalců v řízení týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic (tisk 290).

3. Zpráva zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 225), kterým se předkládají

1. mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Maďarskem na straně druhé, dne 4. června 1920 v Trianonu podepsaná;

2. mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Bulharskem na straně druhé, dne 27. listopadu 1919 v Neuilly sur Seine podepsaná;

3. smlouva o hranicích, podepsaná Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem dne 10. srpna 1920 v Sevres;

4. smlouva mezi Italií, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem o úpravě vzájemných vztahů dne 10. srpna 1920 v Sevres podepsaná (tisk 291).

Jsou snad proti tomuto dennímu pořádku a době námitky? (Nebyly.) Není jich. Zůstane tedy při tom. Končím schůzi.

(Konec schůze v 11 hodin 15 min. v noci.)