Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Ackermannovi.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Máme dáti souhlas k dodatečnému rozpočtu za rok 1920 a již v předcházejících projednáváních mnohých zákonů bylo si stěžováno senátem, že vždy tyto věci přicházejí k nám ve zkráceném jednání, a totéž se nám děje také s rozpočtem dodatkovým pro rok 1921. Správně již rozpočtový výbor posuzuje, že hospodářství, které se dělo v roku 1920, jest těžce schvalovati, a já skutečně řeknu, že bráti za všechno odpovědnost, která se na nás uvaluje, jest veliká odpovědnost před našimi voliči.

V prvé řadě poukáži na překročení rozpočtu ministerstvem národní obrany, kde se mluví o překročení skoro jedné miliardy korun. Nedivme se, že v tomto ministerstvu jest takové hospodářství, které překročí jednu miliardu korun. Já jsem měl příležitost v posledních dnech se dověděti, že se přímo miliony plýtvá. Jedná se o hospodářství s 18 miliony korun. Správa vojenská loňského roku zajistila si na Slovensku vlnu prostřednictvím tamějšího Dobytkářského družstva v Bratislavě. Nejdříve se řeklo, že bude dán rolníkům za vlnu 40 korun v zajišťovací ceně, ale rolníci nebyli spokojeni, svolávaly se tedy různé schůze a komise, až se přišlo k ceně 60 korun. Když ta vlna nyní přišla k zpracování a má se již dodávati látka pro stejnokroje, vychází najevo po všech kalkulacích, že zde jest zdražení o 18 milionů korun, které přišly přirozeně zase jen k dobru pěstitelům vlny, na čemž také participuje Dobytkářské družstvo bratislavské výtěžkem 5 milionů korun. To Dobytkářské družstvo, je-li pravdou, že jest osvobozeno od placení daní, jest jistě zase také složka, kterou neřídí dělníci, kterou řídí po většině zase jen agrárníci. Když by se mluvilo o velikých položkách vojenských, mohlo by býti snad odvoláváno se na to, že skutečně vyžádá si nějaké náklady tak zvaná kulturní výchova vojska. Jako věčný antimilitarista pravím, ať vychováváno jest vojsko, jak chce a kde chce, může být vždy vychováváno a vedeno. v tom směru, aby vraždil člověk člověka? Tedy není to výchova ke kultuře, jest to výchova k barbarství. Ovšem musili bychom říci, že by to nemělo být jen u nás Náš požadavek jest širší, mezinárodní, zrušení militarismu vůbec a od stranění válek. Když ten se uskuteční, pak jistě přestanou tyto hrozné náklady, které nepřinášejí žádnému státu nijakého hospodářského osvěžení. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)

Ve zprávě dodatkového rozpočtu pro rok 1920 v dolejším Národním shromáždění již se uvádělo, že ze všech resortů jedině resort ministerstva sociální péče nevykazuje žádný úbytek výdajů. Jest to prazvláštní; tam, kde bych skutečně rád viděl, aby překročen byl rozpočet, tam právě se dovídám, že překročen není. A jak vím, máme co dělat s podporou v nezaměstnanosti dělnictva hlavně textilního, kam přísluší tento resort; jest to přímo do nebe volající, že může se tam tak šetřiti, že ještě v této době může se trvati na tom, aby dělníku, hlavě rodiny, stačilo na výživu 10 korun denně, a aby členu jeho rodiny, ať je stár jakkoliv, protože jest v nezaměstnání, měla stačiti jedna koruna na výživu denně, a v některých okresech, když se musí již sáhnouti k násilnému prostředku, že se vymohou 2 koruny pro člena rodiny denně, ale rodina že nesmí více dostati než 14 korun denně. Tedy posuzujeme-li to, pak jistě nemůžeme se diviti, že dochází k různým nesrovnalostem, i také k různým výjevům. My máme na příklad v našem textilním průmyslu lidi, kteří by rádi dělali, kteří čítají již 60-70 roků stáří. Tito lidé nemohou dostati při dnešní krizi žádného zaměstnání, protože jim jest 60-70 roků, čímž zbaveni jsou příjmu. Ministerstvo sociální péče říká, když dožadují se podpory v nezaměstnání, že nemají nároku na podporu v nezaměstnanosti, a odkazuje je na chudinské podpory obecní. Jak vypadá ta chudinská podpora obecní? Když se všude zvýšily ty podpory, jde ta podpora snad dnes nejvýše do 20 korun měsíčně. Za 20 korun měsíčně má býti u nás ještě člověk živ, který vykonal kus práce pro stát, ať již to byl dřívější stát nebo jakýkoliv, který vykonal zde velký kus práce pro lidskou společnost, kterážto lidská společnost a zejména vláda nemá, vsuneme-li to pod ochranné zákonodárství pro tyto staré lidi ještě žádných prostředků, aby je odměnila za jejich práci tak, jak se děje všem jiným lidem, kteří snad ve státních službách zestárli, nebo kteří zestárli i na příklad v samotných službách militarismu a nevykonali nic prospěšného pro lidskou společnost.

Pan ministr financí si dělal naději, že snad rozpočet na rok 1921 by mohl býti rozpočtem úplným, ale jak přicházejí zprávy - zrovna včera jsem o tom četl - nevím, zdali předvídal, jaké účty mimo jeho vědomí dojdou. Jedná se o malou položku, ale jsou přece miliony.. Právě včera jsem četl namátkou v novinách, že předkládá Armáda spásy účet na 6 milionů korun ministerstvu financí. Jaký ta Armáda spásy má účel, nevím, přináší-li snad to koncertování a kázání po ulicích státu nějaký prospěch, je-li to prospěch hospodářský nebo kulturní, nebo jakkoliv jinak bych to měl nazvati, nevím, nemám pro to zrovna pochopení, ale já je skoro denně slyším, že mně pod okny koncertují. A proto mohli by snad přijíti na Perštýn a jinde do bytu obyvatelů, aby jim to zaplatili. Ale aby to měl platiti stát, nevím, co v tomto případě bychom měli tomu říci.

Ještě tu přichází v úvahu něco dalšího. My jsme v takových finančních poměrech, že si neví ministr financí rady, kde a jakým způsobem by se nějaká nová dávka opatřila. Ale ministerstvo vnitra přichází s přáním, aby novou nějakou výzbrojí byla opatřena státní policie. Četnictvo má býti vyzbrojeno dýkou a mají býti odstraněny pušky s bodlem a nahrazeny opakovacími pistolemi. Je-li toho zrovna zapotřebí, nevím, ale kdyby snad se to jevilo potřebným a kdyby snad někteří jedinci nebo třídy ve státě si přáli, aby ta policie byla nějak jinak vyzbrojena, myslím, že by mohli také ještě několik roků počkati, až by byly dány skutečně hospodářské podmínky proto, a pak-li by se snad potom také jevila toho nutnost, že by ta policie nebo její výzbroj musila býti taková, jak se žádá.

Dále bych se zmínil ještě o tom, že v konečném rozpočtu pro rok 1920 nemáme náležitého přehledu o ministerstvu zahraničního obchodu. A nejedná se tu jen o ministerstva. Objevil se návrh, že má býti zřízen úřad pro bytové otázky s jakýmsi komisařem. Myslím, že je to spíše náběh k nějakému ministerstvu, jež později má vzniknouti a možná, že budeme takovým způsobem míti ministerstev a ministrů více, než čehokoliv jiného. A budou-li všechna ta ministerstva tak pracovati, jako na příklad v tom poměru, v jakém se nalézá ministerstvo zahraničí k ministerstvu obchodu, pak se ta nehospodárnost bude ještě zvětšovati. Ustavilo se ministerstvo zahraničního obchodu, ale nebyli vzati úředníci z ministerstva obchodu, kde jich je dnes nadbytek, kde úředníci si naříkají, že nemají co dělat, kde ubijí se čas, aniž by to skutečně něco přinášelo prospěšného. Musili býti přijati do ministerstva noví úředníci, musilo býti přirozeně přepychově zařízeno, jak již jinak ani v dnešní době u nás býti nemůže. Musíme prý se na venek representovati. Representujeme se i ve sněmovnách náležitě, musí se vyhazovati hrozné peníze, aby zasedací síně nebo některé síně jednotlivých pánů byly vydekorovány, aby bylo viděti, že žijeme v nadbytku a blahobytu. Ale je tu otázka potom, jak u nás vypadají finanční poměry.

K tomu přistupuje dále i to, že obsazování úřadů, ať již se to děje ministerstvem zahraničního obchodu nebo kterýmkoliv, obsazování konsulátních úřadů a vyslanectev neodpovídá našim potřebám. Jsou tam vysílání lidé, kteří sice prošli snad vyššími školami, ale kteří za sebou nemají náležité hospodářské vyspělosti obchodní, a my jako stát tak silně produktivní, tak silně založený na vývoz potřebujeme, aby tato místa byla obsazována lidmi, kteří prošli školou obchodu, školou třeba trpké zkušenosti života, a aby nejeli na ta místa lidé nezkušení, aby to přímo měli za nějaké výletní místo. Když přijdou naši obchodníci. do Dánska, Norvéžska, Švýcarska nebo jinam, není přípustné, aby jim byly vyměřeny hodiny od 8-9 nebo od 9-10, v nichž se úřaduje, jinak aby úřad byl zamčen a aby dotyčný obchodník, kterému záleží na obchodě, aby tam mohl něco poříditi, aby přivezl práci, musil bezúčelně 2-3 dny v takových místech pobývati. (Sen. Jaroš: Kde jsou ti páni?) Jezdí jistě po výletech, aby seznali Norsko, dánské kraje, ale o obchod se tam jistě nestarají. Jinak je ovšem u ministerstva zahraničního obchodu vybudována spousta pododborů. Ale "pánové, kdybychom měli sebrat všechny ty případy, jak se v těch pododborech úřaduje, - a je zde kolega Jakubka - kdyby měl přinésti příklady z průmyslu kovodělného, jak dlouho trvá vyřízení žádosti o vývoz neb dovoz, nad tou rychlostí bychom žasli. Já mám příklady z průmyslu textilního. Podané žádosti za vývoz zboží vyřizují se nakrásně také za tři měsíce. Tedy to znamená, že ten obchod, který byl uzavřen se zbožím, které mělo býti vyvezeno, i když byla dána záruka, aby mohla býti uzavřena smlouva k dalším zakázkám, tímto procesem úředního průtahu se ruší, poněvadž je nemůže zákazník dodati, nám zde zboží zůstává, nám takovéto hlemýždí vyřizování přivádí nezaměstnanost a vyvolává k nám nedůvěru. Jest proto třeba, aby do jisté míry bylo přihlíženo k tomu, když už se nějaké náklady vyžadují, aby byla zřizována nová ministerstva a úřady, aby bylo pracováno rychle, jak toho naše státní a průmyslové potřeby vyžadují.

Mluví se v poslední době o stabilizaci mezd. Ale neslyšíme, velectění pánové,. nikde o stabilizaci cen. Já tu se stanoviska dělnického říkám, že my jsme pro stabilizaci mezd, ale musí dříve přijíti stabilizace cen, která musí trvati nejméně dva až tři roky, než se bude moci mluviti o stabilizaci mezd dělnictva neb úřednictva. Proč to uvádím? (Hlas: Čtyři roky to trvalo, než byly zvýšeny mzdy!) Ano, čtyři roky to trvalo, než byly zvýšeny mzdy, a u textilního dělnictva to trvalo skoro pět roků, nežli mzdy textilnímu dělnictvu byly zvýšeny, aby mohlo trochu lidsky žíti. Když jsem při tom textilním dělnictvu, musela by býti ještě dnes stabilizována mzda textilních domáckých dělníků v jižných Čechách, Podkrkonoší, na Šumavě a na Českomoravské vysočině, těmi faktory domáckého průmyslu, ne snad jen textilního, ale všemi faktory, kteří zabývají se vydáváním domácké práce - a těch je v uvedených místech a krajích mnoho - aby si tamní dělníci mohli vydělati při nezákonité deseti. až dvanáctihodinové době pracovní, kterou vykonávají, aspoň 150-200 a více korun za týden, ale ne aby byli ještě odměňováni 30-40 korunami, v nejřidších případech 50 korunami týdně. Tedy, když se mluví o tomto stabilizování, pak musí páni dříve přijíti s tím odbouráním cen, ale ne se stabilizováním mezd; prohlašujeme předem, že nemůžeme v tomto okamžiku dáti k tomu souhlas, poněvadž musíme přihlížeti k tomu, pak-li měly agrární a kapitalistické kruhy čas, aby mohli čtyři až pět roků se obohacovat na úkor svých zaměstnanců, pak také musí býti dána možnost dělnické a úřednické třídě, aby se mohla sanovat tři - čtyři roky, aby mohla svoji nahotu zakrývat, aby se mohla zaříditi, co musela ztratiti a dosaditi. Až to bude, pak také může se přijíti se stabilizováním mezd.

Jest zde dále otázka hospodářství uhelného. Hospodářství uhelné hraje u nás velkou roli. Není dosti uhlí pro udržení provozu průmyslu a není ho také dosti-pro vytápění dělnických domácností. Když mám jíti na ministerstvo veř. prací do uhelného referátu a když někdy intervenují u pana ministra v kuloárech poslanecké sněmovny, vidím, že všechny ty intervence jsou zbytečné, poněvadž málokterá je vyřízena k prospěchu stěžující si strany i při dobré vůli pana ministra neb samotného referenta. Není asi dost ochoty a dobré vůle u těch činitelů, kteří to mají v moci. Nevím, jak to přijde, a neví to často ani referent. Řeknu na př., že textilnímu průmyslu je přiděleno asi 30 nebo 35% uhelné těžby, ale z této uhelné těžby, která se má přiděliti na měsíc, dostane ten průmysl ne těch 35%, nýbrž dostane skoro jen 35 setin toho, co je mu přiděleno. Příděl se děje na základě předem vypočtené a zjištěné těžby; ten průmysl, chce-li pracovati, si uhlí opatří, ale my nemůžeme nikde říci, jak uhlí se opatří. Každý se bojí to prozradit, že by si uhlí neopatřil. Dokonce se mluví, že jsme nuceni dodávati uhlí do Vídně a že je zde vídeňští agenti prodávají, ale ne za ceny nákupní, nýbrž o 50-60% dráže, a pak přirozeně, chce-li průmysl pracovati, musí uhlí koupiti a koupí, ale nepřenese to do své pokladny, na svůj list ztráty, nýbrž na účet konsumenta, do výroby, a tím se zdražuje konsumentu výrobek. Všechno to vězí v hospodářství tak zvaných uhelných inspektorů na uhelných dolech. V mnohých případech se stává, když už průmyslníci neví si rady, jak uhlí si opatřiti, že zajedou k inspektorátu, kde projdou jedny nebo dvoje dveře, něco se tam ztratí a pak jistě uhlí dostanou. V tom ohledu je třeba, aby po této stránce uhelné hospodářství a zařízení úřadů bylo jinaké, než dosud je, aby to nevadilo průmyslu v provozu, což přirozeně hrozně zkracuje zase dělnictvo na výdělku a stát zatěžuje v náhradě podpory v nezaměstnání.

Chci se jen náběhem maličko zmíniti o úřednické vládě. Úřednická vláda měla jaksi dáti základ právnímu stavu respektováním zákonů republiky. Já také plně chápu ty poměry jaké jsou, ale když již ten právní stav má býti dán, já bych také projevil přání, aby nebylo toho vynucování uznávání zákonů republiky jen u nemajetných příslušníků státu, aby ten právní stav uznání zákonů republiky byl vyžadován také od majetných vrstev příslušníků státních, aby to uznávání právního stavu přeneslo se také nahoru, aby také všemi prostředky, které jsou po ruce, bylo postupováno proti těm, kteří ne z práce rukou se obohacují. Může-li a dovede-li policie a orgány státní v příbytku prostého dělníka - jak to znám dle své vlastní zkušenosti, vždyť jsem také prodělal ty doby persekuce za Rakouska - vyhledati každý kousek papíru a všechno jiné, jak se stalo při posledních událostech a prohlídkách bytů dělnických, mohla by policie také udělati takové prohlídky v selských usedlostech, kde se sabotují peníze a kde se sabotuje obilí. Aspoň podle zpráv pana ministra financí před 3 až 4 měsíci sabotuje se na venkově na půl třetí miliardy bankovek: kdyby snad měly dostati se do oběhu, bylo by potřebí dáti heslo, že budou vydány nové bankovky, ty nebudou míti žádnou cenu a za výměnu se nebude nic hradit. Tak nedávno se stalo, když neměli jsme drobné, jak přišla zpráva, že při výměně nebude se za 2Ohaléře nic dávati, můžeme se nyní v nich utopiti; a to samé by se jistě dostavilo u té půl třetí miliardy papírů. Možná, že už nyní jsou to tři miliardy, poněvadž to bylo před třemi až čtyřmi měsíci. Kdyby k těmto prohlídkám se sáhlo, já bych doporučoval, kde by peníze byly nalezeny, aby byly zabaveny ve prospěch státu, když takovým způsobem neracionelním jsou ukládány, aniž by jinde s nimi mohlo býti prospěno.

Dále by se mohlo prospěti tím, že by se mohlo takovým způsobem nejméně 30% obilí vyzískati, poněvadž nevidíme dobré vůle u rolnictva bez rozdílu politického smýšlení, aby odvádělo obilí. To máme u nás v Čechách, kde říkají si rolníci, že jsou pokrokoví a republikáni, na Moravě máme zase klerikály, takové klerikály, kteří každý den se modlí »Chléb náš vezdejší dej nám dnes...«, ale ten mají jen pro sebe, pro druhého již nemají žádného chleba, aby mu podali. Totéž je u nás u pokrokového rolnictva. Já myslím, že strana agrární neměla se měniti ve stranu republikánskou, poněvadž jako republikánská strana se nechová ke státu a jeho potřebám.

Nyní chci se několika slovy zmíniti o prohlášení levice, ježto přede mnou mluvil řečník z levice. Litujeme, že ještě se neprohlásili správně za komunisty, že stále chtějí mluviti jménem strany sociálně-demokratické. Mají říci otevřeně: my neuznáváme program strany sociálně-demokratické, my máme program komunistický, a bylo by mezi námi jasno. Práce, kterou chtějí dělat v parlamentě, práce negace, nečinnosti, - bohužel, že zde nejsou, abych jim to řekl, - taková práce nepřinese dělnictvu žádného úspěchu. Poslední události u nás ženou k tomu, aby dělnictvo se zcelilo. Co vidíme nyní? Česká agrární strana, maďarská a německá ustavují zelenou internacionálu, česká klerikální strana podává si ruku s německou klerikální stranou a demokratická strana podává si ruku s německou demokratickou strano, a proti komu to jest? Proti proletariátu, proti dělnictvu. Měšťácké strany myslí, že nadešla nejvhodnější doba, aby dělnické vymoženosti, nepatrné almužny, které má dělnictvo, mu byly vzaty, aby dělnictvo, nacházejíc se v ideovém sporu, bylo zase udupáno a nemohlo se přihlásiti k slovu. Tak daleko to však nesmí přijít! Oběti, přinesené dělnickou třídou zejména ve válce, musí býti vykoupeny. Čím mají býti vykoupeny? Jen tím, když skutečně vláda úřednická nebo případně - kdyby přišla - vláda parlamentní, sáhne k náležitému vybudování zákonodárství na ochranu dělnictva. Mám tu na zřeteli, že by v prvé řadě měla býti řádná státní administrativa, což závisí od řádného odměňování státních, obecních a jiných úředníků, ale když se za to přimlouvám, míním, aby byli řádně odměňováni ne podle stáří, nýbrž spíše podle kvalifikace, podle správných služeb prospívajících státu, poněvadž.když člověk slyší, že v jistém ministerstvu v účtárně jsou dva schopní úředníci, když si ředitel musí naříkat: já mám jen dva schopné úředníky v účtárně a ostatní nestojí za nic, co by scházelo, když dvacet ostatních úředníků za nic nestojí? Vzít je a krátce dobře vyvést - nechci se vyjádřit jinak. Co se děje s dělníkem v továrně, který za nic nestojí? Vyhodí se za vrata továrny. My neschopné úředníky vydržujeme a platíme, a jak to pak vypadá, vyplývá ovšem ze státního rozpočtu, který zde před námi leží.

Nejsou tu jen státní zřízenci, ale i u samosprávného úřednictva jest potřebí k tomu přihlížet. Současně bych se přimlouval, aby byly rozeslány petice klubovním a poslaneckým kruhům a také předsednictvu, aby byla rozšířena akce ošacovací, která se dnes týká státního úřednictva, také na samosprávné a zemské úředníky.

Další naše požadavky jsou vedle toho, co považuji za nutné - poněvadž také ve zdravé administrativě a v zdravém úřadování můžeme nalézti náležitou oporu státu - aby byly co nejdříve, ale ne takovým způsobem, jak se to děje ve zkráceném jednání - tak si přece práce parlamentární nepředstavujeme - aby socializace dolů, urychlené projednání zákona starobního a invalidního pojišťování co nejrychleji byly vyřízeny, zákony o podpoře v nezaměstnání, urychlené projednání předlohy o závodních radách, řádné vybudování živnostenské inspekce a volba živnostenských inspektorů, uzákonění kolektivních smluv a zákon o podílu na čistém zisku. Žádáme-li urychlení těchto zákonů, tím nemíníme urychlení jejich uzákonění bez náležitého jich propracování, ale urychlené a řádné jich propracování bez dlouhých prázdnin parlamentárních.

Volá se po práci a je to u mnohých heslem. Voska byl nejprvnější, který nám z Ameriky přijel s heslem, že jen práce může náš stát povznésti, ale správně zde již včera kol. Jirásek uvedl, jak on tu práci provozuje a co mu ta práce vynáší. Přichází jiný činitel a mluvčí s heslem práce. Jest to v Národních Listech pan dr Rašín. Ten také nemá nic jiného na zřeteli, nežli stále vytýkat dělnictvu lenivost, že jen práce a práce může povznésti náš stát. My jako dělníci chápeme, že jen ta práce může náš stát povznésti, ale kdyby každému dělníku vynášela práce 100.000 - 180-250 tisíc korun ročně příjmů, pak jistě by dělnictvo bylo klidnější k státu, než ti lidé, kteří stále o práci káží, stále harangují do práce, ale sami k té skutečné práci ve prospěch státu nesahají a jí neprovozují. Neviděl jsem ještě, jak pan dr Rašín říkal, že by snad dámy z měšťanských kruhů šly na ulici zametat, když by toho zájem státu neb pražské obce vyžadoval, a jistě by toho jak stát i pražská obec ve svém zájmu vyžadovaly, aby přineseny byly nějaké oběti také od těchto tříd majetných a aby se nežádaly oběti stále jen v zájmu státu od třídy pracující. My jsme je ještě neviděli, aby přinesly tu obět ve prospěch státu a pražské obce, naopak spíše vidíme, že pracují, když z toho mají nějaký prospěch, ale ne oběti.

Je tu ještě třetí činitel, který přišel s heslem práce a kterého jistě si všichni vážíme. Je to sám náš president Masaryk. Čím on si asi představuje tu práci? On si jistě představuje tu práci v tom, kdo ku práci je schopen, že má také tu práci skutečně vykonávati a že nemá hleděti, aby se snad tou prací, kterou vykonává třeba ve státních službách nebo v jakýchkoli těch akciových společnostech, obohacoval, ale naopak aby přinášela státu skutečně nějaký prospěch a ne jemu jako jednotlivci, jakých případů máme dosti. (Hlasy: Tak jest!) Jistě si představoval sám náš president práci také v tom, že kruhy vzdělané, vysokoškolské sestoupí dolů, že půjdou mezi dělnictvo a že je budou poučovati, vykládati mu teorie sociální a že mu budou vykládati teorie a základy národohospodářské, že si všechnu tu vědu nenechají sami u sebe, aby se tím obohacovali, ale že to bohatství duševní budou přenášeti také zase na ty, kteří po něm volají a kteří ho opravdu potřebují.

Tedy na základě toho, že není radno, aby se stále hrálo s nespokojeností dělnictva, jeho bídou a nouzí, prohlašujeme: Dovedla-li vláda - a již to prokázala - ukázati silnou ruku proti rušitelům pořádku, pro zavedení klidu, proti jedné třídě, proti třídě dělnické zdola - netýče se to jen komunistů, my můžeme říci, že tohoto aparátu může býti použito třeba za měsíc také proti nám. Proto jeví se také toho nezbytná potřeba, aby vláda ukázala silnou ruku proti rušitelům pořádku z kapitalistické třídy jak průmyslové tak zemědělské shora, která v naší republice jistě jen přivádí svým chováním pracující třídy k dotyčným výjevům, jako byly poslední. Je tu třeba říci na adresu vlády: My jsme při nejkrutějších hodinách těch posledních zápasů žádali pana ministerského předsedu, aby nebylo žádných obětí. Měli jsme na zřeteli ty oběti, které nevinně byly do stávky svedeny, aby nebyly trestány pak zaměstnavateli nepřijímáním do práce. Máme dnes již celou spoustu případů, že zaměstnavatelé se brání přijímati do práce dělníky propuštěné z vyšetřovací vazby, kteří byli propuštěni, že nebylo jim dokázáno, že dopustili se nějakého trestného činu, tedy osvobozeny z obžaloby, To jest přímo prací, abych tak řekl, protistátní, to je revoluce kapitalismu proti dělnictvu, kterou jest nutno potřít a prácechtivým k práci pomoci, k té práci, od níž byli odvedeni. Možno-li použíti všech násilných prostředků proti dělnictvu v jeho bojích, pak jest také nutno použíti všech násilných prostředků proti průmyslníkům, aby nerozsévali nesvár. Postižené dělnictvo bude nuceno znova vyvolávat z toho nějaké důsledky, když rychle vláda nezasáhne. (Sen. Walló!: Ale to státní úředníci a vysoké úřady samy robí!) Já to říkám na adresu vlády a vláda jest zase povinna, aby si to s těmi úředníky vyřídila. Měl jste zde býti, když jsem kritizoval jednání úředníků, kteří jsou dobře placeni, ale pro stát nepracují, a když jsem řekl, že úředníci, kteří dobře pracují pro stát a nejsou tak placeni, jak by toho bylo třeba.

V jisté schůzi zde kolega sen. Niessner vyzýval občanské strany, aby upustili od umělého rozněcování nacionalismu. A já bych zase pronesl přání k soudruhům německým, když doba jest pro nás tak vážná, že jest žádoucím naše sblížení, zejména když se i dnes objevil zde ten případ, kterého jsme byli svědky, že ustavil se nový klub, jímž posice naše jest o čtyři hlasy oslabena, aby soudruzi němečtí přikročili s námi ku společné plodné práci, která může přinésti blaho proletariátu a ze které i vy, jako příslušníci našeho státu, také můžete přinésti dělnictvu německému jisté úspěchy. (Tak jest! Výborně!)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan senátor Dúrčanský.

Sen. Dúrčanský: Slávny senát! Vážení páni a dámy! Ja s tohoto vznešeného miesta chcem tu hovoriť ako člen strany ľudovej a ako syn roľnícky. Veľavážení páni! Ja neprišiel som sem búriť, ani napádať ani jednu ani druhú stranu, ani socialistov, ani agrárnikov, ani maloroľníkov, ani Nemcov, ani Maďarov. Prišiel som hovoriť o tom, čo náš malý ľud roľnícky bolí a prišiel som povedať niekoľko slov o tom, čo asi je našou povinnosťou. Myslím, že my, ako otcovia vlasti našej, máme povinnosť, aby sme ako zákonodarcovia prinášali také zákony, ktoré by boly ľudu našemu milé a prospešné, užitočné a uspokojivé pre našu republiku.

Slávny senát! Teda ja ako syn roľnícky, ktorý poznám od svojej mladosti ťažkosti stavu maloroľníckeho, ba môžem povedať i ťažkosti stavu robotníckeho, chcem tu hovoriť o tom, čo znepokojuje náš ľud maloroľnícky a v čom cíti, že je mu krivdené. Potom chcem poukázať na niektoré boľavé požiadavky našeho roľníckeho ľudu.

Slávny senát! Bolo to ešte za revolučnej vlády, keď bol vynesený zákon, ktorým pozemková daň bola zvýšená o 200% a daň z viníc, záhrad a lesov o 400%. Čo v tom bolí najviac maloroľníka? Je to to, že ešte za maďarskej vlády pozemková reforma na Slovensku bola nesprávne klasifikovaná, a tak maloroľník platil dvaraz a triraz tak vysokú daň ako veľkostatkár, ktorý drží.vo svojich rukách ohromné pozemky. Pri nespravodlivej tejto klasifikácii dostala sa pôda malého roľníka, ktorá obyčajne na úvrati leží, do prvej a druhej triedy, a lepšie role veľkostatkárov do štvrtej a piatej triedy, alebo bola zaradená ako pastvinka alebo neúrodná pustina. Podľa tejto nespravodlivej klasifikácie určuje sa daň pozemková a všetky ostatné dane, ako dôchodková, obecná, stoličná a iné prirážky.

Keď pozemkovú daň Národné zhromaždenie zvýšilo o 200-400%, to mnohonásobne viac bolí malého roľníka ako veľkostatkára, a túto krivdu by sme mali vylúčiť na každý pád z osnovy zákona, ktorý bude utiskovať malého roľníka tak dlho, dokiaľ nebude vykonaná hlavne u nás na Slovensku spravodlivá klasifikácia pozemkov.

Taktiež za revolučnej vlády bola stanovená zákonom daň z vína, a síce 40 K za jeden hektoliter. Počítajme, že na vinici zvýšila sa daň o 400%, prirátajme takzvané melné katastrálneho výnosu na vinice 200% a majme na zreteli, že vinice každým rokom nezarodia takým spôsobom, teda že takto by dosť rozšírené vinárstvo na Slovensku bolo čoskoro zničené. Bol som očitým svedkom toho, čo povedali vinári: Tak to ďalej nemôže ísť, lebo ináč my tie vinohrady polejeme petrolínom a zapálime.

Teraz príde, páni, dávka z majetku, ktorá zase väčšinou tlačí len malého zemedelca. Hodnota pôdy má byť vypočítaná úradne takto: Za podklad vezmeme daň dôchodkovú a vzdialenosť v km. od najbližšej stanice; ako som spomenul, maloroľník má pôdu zadelenú do prvej triedy. Teda bude jeho pôda viac postihnutá než pôda veľkostatku.

Alebo za podklad má slúžiť s jednej strany daň dôchodková alebo čistý výnos katastrálny. K tomu ministerstvo financií nepostaralo sa dokonale, aby tie osoby, ktoré konaly súpis majetkový boly dostatočne informované. Týmto trpí náš ľud maloroľnícky. O takej vážnej veci, ako je dávka z majetku, mal by byť každý správne informovaný, aby vedel, o čo ide. Tak je možné, že chytrák nebude za raz toľký majetok ani polovicu platiť ako človek neinformovaný s polovice menším majetkom.

Vážení pánovia! Slávny senát! Štátne hospodárstvo so zemedelskými produktmi je tiež pre roľníka nemilé, tým viac, keď vidí, ako sa s tým jeho dobrým obilím nakladá. Roľník odovzdá dobré obilie a zdravé a vidí, že často sa konzumentom dáva taká múka, ktorá sa podobá všetkému možnému, len nie múke, a jej cena sa mnohonásobne zvyšuje.

A tak to bolo páni moji i pri zemiakoch. Zemiakov sa nám urodilo hojne, takže producentom platili za metr. cent 37 K, a oni ich predávali konzumentom po 75-80 K. A čo je toho páni moji pôvodom, buďme si dôverní. To, že ústredňa, ktorá s tým manipuluje, dostane viac, ako ten gazda, ktorý čaká na to jeden rok

Pánovia, dokiaľ tieto nespracedlnosti nebudú odstránené, nenie možno pomýšľať na spokojnosť u nás na Slovensku. (Tak jest!) Ministerstvo pre zásobovanie bolo vydalo nariadenie o zapečatení všetkých privátnych šrotovníkov a mlynov, čím si ľud pomáhal v biede. Pánovia moji, maďarská vláda tiež urobila na Slovensku ostré opatrenia na zachytenie všetkej úrody po čas vojny roku 1918, ale predsa domáce šrotovníky nepečatila, veď všetky hospodárske stroje sú na to, a má ich gazda na to, aby si svoje práce obľahčil. Ľud náš venkovský volal už, aby mu zapečatili pluhy, brány, mlátičky a vozy a že by bol už raz tomu koniec.

Pánovia, roľník má dobytok a aj ošípané a musí mu dať jačmeňa a ovsa, a keď vezie do mlyna, nielen že čas mešká, ale ešte mu vo mlyne vezmú i 15 až 20 kg z metráka. Nuž, páni moji, toto všetko je len ďalšie znepokojovanie nášho ľudu na Slovensku a myslím. že i v celej našej československej republike. Pánovia, ako vám je známo, roľník pracuje celý rok na poli, nikto sa o neho nestará, ako zaseje, ako obrobí polia a či mu niekto pomáha, ako skosí, ako zvezie, ale akonáhle začne mlátiť, tu už sa dostaví, kontrola vojenská, aby zistila, koľko namlátil. Táto kontrola zlyhala na celej čiare, je nemožnosťou na vlas vypočítať, čo gazda potrebuje. To je tiež zase ďalším znepokojením nášho ľudu. Práve včera súdruh jeden, pán kolega Jirásek spomenul, že tam pri Bratislave visel mnoho repy neobrobenej. Prečo pán kolega sa nepustil do tej repy a nešiel ju okopávať? Kde bola toho príčina? Veď sociálna demokracia to bola sama, ktorá núkala ľud aby stávkoval a nepracoval na poli. (Hlas: Nechtělo se platit!) Keď sa nechcelo platiť, trpel tým nielen ľud, ale v prvej rade štát. U nás na Slovensku sa v mlynoch mýtne až podnes vyberá v obilí, kdežto v českých zemiach už v peniazoch, a ministerstvo zásobovania nemôže sa odhodlať zrušiť túto nerovnosť. Producentom našim slovenským je ustanovená len taká kvóta ako druhým, a preto je prinútený náš roľník, poneváč sa im z toho vezme 15-20 kg, aby menej konzumoval, alebo aby viac si ponechal alebo schoval. Keď sme teda občania jednej republiky, prečo má mať slovenský roľník na miesto jedného centa len 85 alebo aj 80 kg obilia. To je tiež nemilé našemu ľudu.

Slávny senát! Mzda roľníkova ustaľuje sa už od 5tich rokov, a síce tak, že sa stanoví cena jeho výrobkov. Ostatné zložky občianstva upravujú, vymáhajú si svoju mzdu samy, kde roľnícky producent musí odovzdať svoju výrobu za stanovené ceny.

Prečo sa tak nedeje i s producentom priemyslovým? Prečo ten roľník nemôže dostať za primerane stanovené ceny tie veci, ktoré on potrebuje do svojho oboru nevyhnuteľne ako obuv, šaty, stroje a všetok stavebný materiál. Nám roľníkom sa len stále sľubuje už z tretích úst ministerských, ale bohužiaľ, dosiaľ nestala sa žiadna náprava.

Pozemková reforma je tiež problémom veľmi dôležitým. Tu sa mi ale tak zdá, ako by nejaká neviditeľná ruka celú tú vec zdržovala a do zadu posacovala. Bývalý pán minister Šrobár poukazoval na hromadu vysťahovalectva do Ameriky zo Slovenska, ale sa o to nepostaral, aby pozemková reforma plným a spravodlivým prúdom sa konala. Myslím, že tak by sa počet vysťahovalcov zdecimoval.

Naši rodáci prišli z Ameriky do oslobodenej vlasti so svojimi nasporenými toliarmi v tej nádeji, že sa budú môcť v oslobodenej vlasti stať súkromnými vlastníkmi rolí a domkov. Od tej doby sklamaní vo svojich nádejach vracajú sa nazad.

Pánovia moji, tu som vám len v krátkosti chcel poukázať, čo náš ľud venkovský, roľnícky, remeselnícky a nádenícky bolí a znepokojuje.

Ešte chcem hovoriť o zásobovaní. Zásobovanie je docela stranícke. Len isté strany majú pri zásobovaní výhody a druhé strany nič. Nemôže za to nikto, že sa narodil Slovákom, Čechom, Nemcom alebo Maďarom, nemôžeme za to, že sme sa narodili jeden kresťanom, druhý katolíkom, tretí židom, štvrtý kalvínom. Všetci občania nech sú akéhokoľvek presvedčenia, sú však občania jednej republiky a majú rovnaké právo na zásobovanie. To vám hovorím s tohoto vážneho miesta, odkiaľ sa má ľudu prisluhovať spravedlnosť, že u nás sociálna demokracia má zásobu skoro vždy na dva mesiace do predu, kdežto ľud, ktorý sa hlási k strane ľudovej, nedostane ani kilogram na mesiac. Či to nenie straníckosť, či snáď ten druhý človek nenie občanom republiky ako ten druhý? Ja by prosil, slávny senát, aby pôsobil k tomu, aby sa takéto rozdiely nerobily, a aby ľudia neboli nútení predávať svoje presvedčenie za kus chleba.

Ďalej chcem povedať, že i remeselníkom sa u nás krivdí. Len dva prípady tu pripomínam. V Osľanoch sa mi ponosoval jeden remeselník kotlár, že má deväť detí, za války že dostával z B. Bystrice medi, koľko potreboval, kdežto čo je republika a centrály, nemôže ničoho dostať, a keď dostane, teda len trochu a čo predtým platil 16 K, stojí dnes 75 K. Tak sa pomáha priemyslu. Keď na Slovensku sa skazí gazdovi krava lebo teľa a chce si pomôcť a ide ku garbiarovi, aby si dal vyrobiť kožu a dal si z nej spraviť obuv, to nesmie. Musí odovzdať kožu centrále za 16 K, ktorá ju predá garbiarovi po 35 K, a tak úbožiak zaplatí 19 K na 1 kg svojej vlastnej kože. Je to spôsob zjednať spokojnosť a blahobyt? To je len ďalšie štvanie a búrenie nášho ľudu. To by mali nahliadnuť a mali by sme vynášať zákony s tohoto zákonodarného miesta, aby boly ľudu k spokojnosti a štátu prospešné. Štátu budú prospešné, keď ľud bude spokojný, lebo len o jedno tu ide, aby sme spokojnosť medzi ľudom zachovali. Na to myslím, že sme tu poslaní.

Reč svoju končím a prosím všetkých pánov, aby sme sa starali, aby sme ďalej stranícky boj neviedli, ale všemožne pracovali na zveľadení našej Československej republiky. (Výborně! Potlesk.)