Sen. Klofáč (pokračuje): Upozorňuji, že všechno můžete tomu lidu říci. Ať odhlasuje, že budou továrny zmilitarizovány, že nemá dělník práva opustiti práci, že je stíhán pro deserci, a zaveďte na všechno trest smrti. Vzpomeňte na sociální demokraty ruské, jak byli po návštěvě anglické dělnické mise zavíráni a persekvováni. Chcete provésti to, aby u nás nebylo ani mouky a šatů, aby boty stály 70.000 korun - neříkám rublů - a šaty 350.000 korun? Nechcete!

Musíme uvažovati o socialismu, jak z našich.poměrů roste, poněvadž poměry jsou u nás docela jiné, než-li byly v Rusku. To, co jsme viděli, není ani socialismus, to nemá se socialismem nic společného, to není ani komunismus, to je vvdražďování nejnižších instinktů mas, to je nesvědomitost, práce cynických dobrodruhů, to je šarlatánství a na dělnictvu a socialismu je to strašný zločin. (Výborně!)

Nám schází na př. mouka, suroviny. Může nám tuto mouku, která nám schází, dáti sovětové Rusko? Máme velkou stavební krizi. Můžeme si pomoci úvěrem Ruska? Prosincové události způsobily, že my, majíce již ze soukromého pramene jednu miliardu na stavební úvěr přislíbenou z Ameriky, jsme o ni přišli. Mají potom právo titíž lidé, kteří nás o úvěr připravili, voditi ty, kteří nemají bytu a štváti proti vládě? Oni jsou odpovědni za to, že nemůžeme stavební krizi řešiti takovým rychlým způsobem, jak bychom si přáli. A mouka! Nebudeme-li míti klidu, nebudeme míti úvěru, bez úvěru budeme míti nedostatek a myslím, že ten, kdo se poněkud poctivě dívá na dělnictvo v jeho bídě, měl by míti na zřeteli, jak opatřiti lidu chléb a šaty. To jsou věci hlavní a rozhodující.

Při tom jsme však také v krizi průmyslové, a to veliké průmyslové krizi. Mám za to, že je potřeba v takové době velké krize míti poněkud více lásky k tomu dělnictvu a míti méně na zřeteli politiku řekl bych heslovou. Já jsem v měsíci prosinci u nás viděl jen báby a žádnou odvahu. Ale jednu odvahu těm lidem přece přiznám. Oni mají jednu neobyčejnou odvahu: nestydatě lhát. (Výborně.)

Jak vysoko stojí dr Adler, jak vysoko stojí dr Bauer mravně i po jiné stránce! To bylo něco jiného. Ten dr Adler nepotřebuje dokazovati, že byl nekompromisní v době války, kdy vzal revolver a zastřelil toho, v němž viděl symbol vojenského absolutismu a autokracie.

A co.dělá dnes? Poněvadž má lásku k lidu, poněvadž socialismus chápe mozkem i srdcem, staví se všude proti demagogům. A on, který býval přece nejlevějším, má odvahu, upozorniti na všechny okolnosti, se kterými musí počítat socialismus v Rakousku, a řeči, které promluvil, jsou řečí poctivého sociálního demokrata. Tyto řeči měly by býti hodně čteny v řadách dělnických. Ale tam jsme viděli, že extremisté jen poškodili socialismus, viděli jsme, že při volbách byla sociální demokracie ztenčena. Kdo z toho těžil? Reakce na celé čáře. Dr Bauer, který byl v Rusku v zajetí a byl poslán do Rakouska ještě před převratem jako nejlevější socialista, měl odvahu mluviti pravdu. On nelíčí, co on jedl v Rusku, jako ti, kteří tam byli a říkají, co oni tam jedli, ale co tam jí lid - a na tom záleží - na to zapomínají. Ten dr Bauer se vrátil a napsal pěknou brožuru: »Bolševictví a střední Evropa«. Dobře v ní líčí, proč musilo dojíti k bolševictví v Rusku, ale zase logicky dokazuje, proč u nás ve střední Evropě nesmí k tomu dojíti, a ukazuje na správné cesty. Přál bych si, abychom my, kteří odpovídáme za dělnictvo, měli tolik poctivosti před lidem, jako má dr Adler a dr Bauer. Náš první úkol je uvésti do pořádku hospodářský a výrobní stav, neboť na troskách hospodářského a výrobního života není možná žádná socializace, to jest samozřejmé. Co se hlásá, to je víra v zázraky. Dáme ruce do kapes, nebudeme nic dělat, ono to přijde, přijde převrat, přijde revoluce, a všechno tu najednou bude: mouka, suroviny atd. To je politika tureckého fatalismu, politika šílenství. Když zde byli posledně socialisté angličtí, byl jsem velmi rád, že jsem byl při obědě posazen vedle známého dramatického - řekl bych - neobyčejně vtipného spisovatele Shawa. Byl v bolševickém Rusku; co mně líčil, je přímo neuvěřitelno, ale máme to potvrzeno ode všech, kteří tam odtud přicházejí a mluví pravdu. Řekl: »Socialista, který tady (ukazuje na hlavu) něco má, který něco dovede, jde na pravo, a ten, který tam (ukazuje na hlavu) nemá nic a nic nedovede, jde na levo. (Sen. Matuščák: Koho vy pochválíte, ten smutně vyzírá!) Važte si toho muže, je to neobyčejně inteligentní muž a přál bych si, abychom my v socialistických řadách měli řadu takových literátů, jako je on.

Co já pozoruji u vás, (obrácen k senátorům sociálně-demokratické levice) nic nedělati, to je ideologie, která má zakrýti neschopnost. To je ta ideologie nečinnosti, která má za účel zakrýti neschopnost: My nic nedovedeme, bojíme se přijíti s positivními návrhy a prací a přicházíme tedy s touhle ideologií: »Nic nedělat a ono to půjde!« Tohle povídejte svíčkovým babám a ne dělnictvu. Je potřeba, aby dělnictvo bylo vychováváno k tomu, aby umělo hospodářsky mysliti. Musí umět samo pochopit, co jeho zájmům škodí a co prospívá. V Itálii jsme viděli, kam vede šílené komandování z Moskvy. Vzpomeňte si na obecní volby, kde socialistické strany na. jednou měly 60% hlasů. Potom přišlo to hnutí zmocniti se továren, které trvalo 14 dní a skončilo ostudou. Chytrý Giolitti vypsal nové volby, socialismus se rozbil na šest stran, sociální demokraté na tři, komunisté na dvě, ale při nových volbách místo 60% měli socialisté jenom 20%. Tomu se říká hájení dělnických zájmů pracujícího lidu, ale pracuje se tím do rukou reakce a kapitálu.

Pozorujeme, že to je hnutí podprostřednosti, která se bojí všeho, co znamená více než prostřednost. Je to politika krve, hladu, katastrofy, politika šílenství. Kdyby socialisté v Evropě poctivě promyslili svou situaci, co by měly žádati ve vlastním zájmu a v zájmu trpícího dělnictva? Aby Rusku byla vrácena demokracie! My trpíme tím, že za dnešního stavu nemůže Rusko posílati do Evropy 140 milionů metr. centů obilí, které dříve posílalo, nám schází těch 140 milionů metrických centů obilí z Ruska, musíme draho kupovati obilí z Ameriky a těžko to dostáváme. Máme nezaměstnanost a já nemluvím jen o našich továrnách, nýbrž také o německých. Dokud Rusko nebude míti demokratickou správu, do té doby bude krize průmyslu evropského, poněvadž nám chybí ruské odbytiště..

My socialisté prožíváme zajímavou periodu. Měli jsme socialismus utopistický, pak přišel vědecký a dnes přichází doba socialismu praktického. Jsme povinni učiti se z minulosti. Jest třeba poctivě říci dělníkovi, co jest to kapitál, že je to úvěr, kterým musíme operovati, ať si děláme co chceme. A kdybychom měli miliardy kreditu a miliony ochotných rukou, nedokážeme ničeho, když nebudeme míti inteligenci. Musíme počítati s kapitálem hmotným, to jest úvěr, musíme počítati s kapitálem tělesným, to jest práce a musíme počítati,s kapitálem duševním, to jest ten, kdo rozumí organizaci výroby, který umí kupovati a prodávati. Práce jest povinností... (Hlas: Pan ministr Hotowetz bude prodávati cukr!). Já budu velice rád, když ho napadnete, jen se přihlaste ke slovu.

S tímto kapitálem duševním musíme počítati a ne, jako se stalo v Rusku, odpraviti inteligenci a socializovati továrny, ne ubíti inteligenci,. nýbrž získati ji pro náš úkol!

Jest zcela přirozeno, že u nás roste reakce. Kde se dělají hlouposti, pracuje se do rukou reakce, roste sebevědomí kapitalistů, takže se mi zdá, když si člověk čichne k té atmosféře. jako by tu cítil stopy koalice. Když přijdete do nádražních restaurací, najdete v intimním objetí osoby, které se do nedávna nenáviděly. Hledají novou koalici. V tom okamžiku, když socialismus - aspoň jedna jeho složka - nechtěl spolupůsobit ve tvůrčí politice, hlásí se k politice i ti, kdo náleží k těm nejkrajnějším směrům. (Výkřiky.) Vidím Švehlu a Šrámka, ti dva to vydrží, a uvidíme i pány z tábora českých radikálních nacionalistů buržoasních a najdeme také naše agrárníky i německé agrárníky. Něco se kuchtí v té kuchyni, kde jest osvědčeným kuchařem náš kol. Švehla. (Výkřik: Musejí dáti pozor, aby to nepřipálili!). Ale my musíme dávati pozor, aby nespálili také nás. Já řeknu otevřeně: jako jsme na stráži proti teroru asiatského socialismu, tak také budeme proti každé reakci, ať bude míti pláštík jakýkoli. Národ není jen těch několik bohatých vrstev. Národní politika znamená chrániti zájmy nejširších vrstev. Stát jest tím silnější, čím více jest uspokojená široká masa, a náš národ a naše mladá republika toto stanovisko opouštěti nesmějí. Dobře chápeme, že účelem států jest štěstí národa, a proto budeme na stráži u těch kuchařů, kteří v zákulisí pracují na koalici, která přece jen by ráda vystrčila když ne prapor reakce, tedy jistě aspoň solidaritu proti socialistům.

Již pozorujeme, jak tu jest najednou souboj mezi Rašínem a Englišem. To jest souboj bez rapíru, při němž krev nepoteče, ale jest to souboj. Najednou jest to boj těch, kteří mají plnou kapsu a brání se každé dani, která by se dotkla jejich kapsy, poněvadž jejich vlastenectví jde tam, kam sahá jejich kapsa. Když si vzpomeneme, že Rašín stojí proti dani Englišem navrhované, kterou se umožňují exportní zisky, myslím si, že nebyl tak úzkoprsý, když se malým lidem, řemesníkům a živnostníkům sahalo na polovičku jejich majetku. Tehdy nebyl tak choulostivý a dnes má strach o ty, kteří vydělali veliké miliony. Vzpomínám, jak loňského roku chmelaři to byli, kteří přímo nestydatě, skoro bez vlastní zásluhy - jaké pak měli zásluhy o valutu? - vydělali dvakrát více, než počítali, prodávajíce chmel do Francie. My že máme chrániti tyto zisky, a nota bene zisky strany, která se jmenuje demokracie? Ale já vidím ten sklon reakce. V programu téže strany jest zabrání, znárodnění dolů. Dnes jsou již proti tomu. (Hlas: Novák mluvil proti!) Ano, já vím. To jsou pro mne známky, které svědčí o tom novém sebevědomí kapitalistů a slabosti socialistických stran. Musíme si uvědomit tento vzrůst sebevědomí a síly kapitalistů a musíme častokráte říci: Nostra culpa!

Této vládě klademe dnes hlavně za povinnost starati se o chléb a byty, ale rychleji v té druhé věci. Nebude-li rychle projednáno to, co bylo předloženo sněmovně poslanecké i senátu, a jestliže bude se státi na některých návrzích, na př. na novém organizování úřadů, kdežto my voláme po silné ruce - zde se nebojím užíti toho slova -.po diktatuře, tu bychom daleko nepřišli. Považuji tuto otázku bytovou za daleko naléhavější než cokoliv jiného. To by nám mohlo snadno přerůsti přes hlavu.

Bylo mnoho mluveno v poslanecké sněmovně o zahraniční politice. Budu jen málo reagovat na výroky dra Kramáře, který mluvil o slovanské politice a o Těšínsku. Myslím, že mám trochu práva se hlásiti k slovanské politice. Myslím, že v době, kdy mnozí pánové stáli proti Srbsku a hájili zásady, že Drač nemá zůstati srbskou, stáli jsme na stanovisku velice radikálním, ale válka nás něčemu snad také naučila. My můžeme být ve slovanské politice fantasty. Jistě chápeme pád Ruska, cítíme to velice bolestně, víme, že bychom byli bývali na konferencích daleko jinak si stáli, kdyby bylo za námi stálo veliké Rusko. To jest zajisté pochopitelno. Jakou máme dělat politiku slovanskou a proti Rusku? Jestliže čtu znovu a znovu, že mohli naši hoši poraziti a zničiti bolševictví v Rusku, přátelé, pak jen pravím, že bychom neměli o té věci vůbec mluvit, protože jest to dětinství, o kterém vážný člověk nemůže mluvit. Já jsem projel celé Rusko od Vladivostoku až domů, jel jsem do Irkutska vojenským vlakem a odtud rychlovlakem do Voločisky a tato cesta z Vladivostoku do Voločisky trvala 29 dní a 29 nocí. Chápete ohromný rozsah velké ruské říše? Jakou bychom museli mít armádu, jak početně velkou, abychom mohli poraziti bolševictví?

Po převratu měli jsme za šest neděl 6.000 pušek v naší republice a neměli jsme ničeho jiného. Víte dobře, v jaké fatální situaci jsme byli, když jsme byli na Slovensku přepadem, poněvadž přirozeně maďarští bolševici dobře věděli, že v té době nemůžeme míti vyzbrojenou armádu. Počítejte s tím, že bychom musili tehdy míti několikamilionovou armádu. Kdo by u nás byl rukoval po té strašné válce, kdy prožil každý plno pekelných hrůz? Kdybychom bývali chtěli přijíti znovu k odvodům, kdo by byl ty spousty u nás sebral, kdo by byl dal zbraně a financoval to všechno?

Taková výprava by stála enormní sumy, několik set milionů, že si to ani netroufám blíže naznačiti. Ale přirozeně armáda postupující musí míti krytá záda a týlovou organizaci, dále organizaci dopravní, potravinovou a nábojovou. Zcela přirozeně by v Rusku vypuklo jedno povstání za druhým v zádech proti našim vojákům. Je viděti, jaké jest to přímo dětinství, když se něco takového mluví. Žádati od našich hochů, kteří se po převratu již již těšili domů, aby se zase znovu vraceli ze Sibiře k Volze, tak může mluviti jen ten, kdo nemá o tom vůbec ponětí. Všecky mosty byly strhány, kraj vyjeden v pravém slova smyslu a my měli jsme tehdy žádati, aby ti naši hoši šli zase zpět? Stačí pročísti si brožuru dra Langra, který sloužil u prvního pluku legionářského a všechno to prakticky prodělal. Brožura ta se nazývá »Za cizí město«.

Je to vylíčení boje o Kazaň. Cítíte z toho velikou bolest těch hochů, kteří šli a umírali, ale byli opuštěni. Kdyby byli ti patrioti Kolčakovi, Denikinovi a Wrangelovi tehdá v Kazani, když je naši hoši očekávali, myslíce, že budou hájiti svou vlast, není nejmenších pochybností o tom, že tenkráte se mohlo státi všelicos, poněvadž nebylo třeba k tomu tak velikých sil. Ale tenkráte nebylo nikoho v Rusku a byli zde naši hoši, kteří byli poraženi u Kazaně, resp. vidouce, že jsou přesilou obklíčeni, musili ustoupiti k Ufě, bili se na Urale a šli podle magistrály vladivostocké. Naši hoši si věru nezaslouží výtky, že s vlajícím praporem české armády nepřišli domů. Ti si toho -nezaslouží. Až bude časový odstup, někdy za 20 let, teprve budeme moci oceniti grandiosní epopeje sibiřské a také ji náležitě posouditi, potom teprve budeme míti v rukou dokumenty ze zahraniční politiky, z nichž uvidíme, že těmto hochům jsme povinni vděčností za všecko, a oni to jsou, kteří učinili jméno naše známým v celém světě, kteří dokázali při moudrosti Masarykově, že jsme dostali svůj samostatný stát, svou republiku. Více vykonati nemohli. Jak mohli věnovati více? Přál by si snad někdo, aby se k nám nevrátil z nich ani jediný? Musili by bývali zahynouti v tom boji proti ohromné přesile. Proti našim hochům stáli tam tisíce. Já bych rád viděl toho našeho ministra financí a ministra národní obrany, který by chtěl aranžovati výpravu do Ruska. Nebezpečí je v tom, že nyní ruští reakcionáři mohou se dovolávati dra Kramáře, oni, kteří se dnes spojují s Berlínem, budou moci nyní říkati, co se u nás vytýkalo, jak známe ty věci, že jsme je opustili v těžké době. V tom je právě nebezpečí toho povídání. Je to přímo dětinství, neboť naši hoši vykonali svou povinnost úplně a národní politika znamená, aby každý národ sám ze sebe něco udělal. Jestliže uděláme ze sebe života schopný, státotvorný živel, jestliže se postaráme o blahobyt a vzdělání, tím pracujeme pro celé Slovanstvo.

My jsme dělali slovanskou politiku tím, že jsme osvobodili sebe a Slováky v tisíciletém jařmu se nalézající, že jsme osvobodili velmi ubohé otroky, kteří žili v černé Africe - v Podkarpatské Rusi. A když jsme uzavřeli dohodu s Jugoslávií, pak to je ta slovanská politika, a přijdou momenty, že budeme dělati konkrétní politiku slovenskou, až nás zavolají Srbové a Bulhaři, abychom je smířili. Neboť dosud nemáme práva, abychom se míchali do jejich sporů. A my dbáme zajisté toho, aby mezi námi a Poláky alespoň s naší strany se nedělaly hlouposti. Otázka česko-polská není jen otázkou česko-polskou, nýbrž otázkou evropského míru, pacifismu, a proto s naší strany se Poláci nedožijí, abychom odporovali slovy, která by je dráždila.

Pokud se mluví o citovém slovanství, já jsem také ten, který byl citově slovanský, a jsem jistě pořád, ale válka mne naučila, že to citové slovanství jest u nás a v části Jugoslávie a nikde jinde. Co se nazývá nacionalismus u Rusů, to nemá s naším pokrokovým nacionalismem nic společného. To je monarchisticko-reakcionářské hnutí, které nenávidí lid, které nenávidí náš nacionalismus, a které sní o spojení s Berlínem. Viděli jsme německého důstojníka Bischoffa, jak pracoval ruku v ruce s Horthym. To jsou elementy jiné než o jakých sní dr Kramář. Slovanství ano, ale jsou to sympatie k Denikinovi, jsou to sympatie ke Kolčakovi, za kterým stála ta největší sebranka. To že je naše Slovanstvo a naše láska k Rusku? Nebo snad sympatie k tomu Wrangelovi, o kterém každý říkal, že dopadne hůře než Kolčak? (Hlas: Kramář tam uznal za nutné jezditi!). Ano, a blamoval se dostatečně. My stojíme na tom stanovisku, jako naši hoši, kteří se vrátili z Ruska. Ti naši hoši strašně trpěli v táborech za carismu, houfně tam umírali. Vrátili se domů s nenávistí k carskému Rusku, ale s ohromnou láskou k ruskému národu. My si přejeme, aby Rusko bylo silné, přejeme si kulturní, hospodářské i politické styky s ruským národem. My nezahálíme, ale myslím, že nás je mnoho, kteří máme styky se zástupci ruského lidu, udržujeme styky se zástupci, za kterými stojí národ. Nebude-li míti slovanská myšlenka masy lidové za sebou, je to hračka několika amatérů, která nemá žádné konkrétní ceny. Nemusí nás nikdo mentorovati, že někdo z nás je menším Slovanem, že kdybychom byli dělali tu a tu politiku, že bychom byli neztratili Těšínsko. Toto vědomí my nemáme. Mějme odvahu mluviti pravdu. Ta situace byla taková, že i Košicko Bohumínská dráha byla ztracena, i Karvinné. Je to zásluha dra Beneše, že v pravý okamžik přiložil ruku k dílu, že potom, když polská situace nebyla tak skvělá, dostali jsme Košicko-Bohumínskou dráhu a Karvinnou. Nevím proč máme pracovati tak, aby na př. zde byly jen ty strany, kterým přece záleží méně na státu než nám? Kdyby to nebylo po našem, nebyl by tu dnes ani Šluknov, ani Rumburk a Cheb. My jsme si přáli jen to, čeho naše republika ke své existenci potřebuje.

Mluví-li se o právu sebeurčení, musíme s tím spojovati princip soběstačnosti. Pánové, je to veliká nespravedlivost, jestli dr Beneš sklízí nevděk, místo aby za celý ten.úspěch, který měl v těšínské politice, byly jeho zásluhy uznány a veřejně kvitovány.

Pan kolega Jellinek promluvil řeč, která jistě působí docela sympaticky, a já sám z osobních styků navykl jsem si v kolegovi Jellinkovi viděti muže, který za pobytu v Brně poznal náš národ a je prost veškeré předpojatosti, ale on přece na konec nám položil jeden dotaz, který nebyl správně stylizován: Co by se bylo totiž stalo, kdyby bylo Německo a Rakousko vyhrálo, zda-li by potom všechny české školy byly zavírány a zdali by byla zkracována naše jazyková práva. Potom měl na zřeteli pan kolega Jellinek válečné půjčky. Myslím, pánové, aby tato otázka raději nebyla veřejně diskutována, co by se bylo stalo, kdyby to bylo Rakousko a Německo vyhrálo. Kdyby to bylo Rakousko s Německem vyhrálo, tedy by, prosím, nerozhodoval ani umírněný kolega Jellinek ani dr Heller. pak zde byli největší zuřivci a nejprázdnější hlavy, jako byl Wolf a Heine, kterým se zdálo, že prý bylo příliš málo Čechů oběšeno. Již v roce 1918 ve vídeňském parlamentě bylo stopy takového smýšlení veřejně viděti.

Vzpomeňte si vídeňského parlamentu. co se žádalo od vlády Seidlovy. Napřed chtěli mít zaplaceno za to, že stojí za Německem. Vzpomeňte si na ty předlohy Seidlovy, které nás nerozčílily. My jsme říkali: Dnes máte vy radost a zítra budeme míti radost my, ale trvalejší. My měli být zničeni a ten projekt Naumannův centrální Evropy, to byl rybník, ve kterém tělo našeho národního organismu melo býti utopeno navždy. My bychom bývali měli právo živořiti, jako je mají asi Lužičané, ale ne žíti.

Já beze všeho přiznávám, že mají Němci právo k mnohým a mnohým stížnostem. není to však naší vinou. V tom okamžiku, kdyby zanechali pasivní oposice a něčeho jiného, co jest silnější než pasivní oposice, kdyby zanechali faktiosní oposice, iredenty, která jde přímo proti srdci státu, v tom okamžiku nikdo nemůže Němcům zavírat dvéře do centrál, do administrativy. To je to, co jim schází, (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale o tom. přišel-li ten okamžik, chcete rozhodovati vy!) Myslím, že to není v našich rukách. To je oboustranné. Chápu, že mají naši kolegové Němci takové povinnosti ke svým voličům. Jsou zde tradice a je těžko, když se na schůzích mluví radikálně, aby se zde mluvilo smířlivě. Ale co se stalo, je historickou událostí. My k sobě patříme a nemůžeme jeden bez druhého býti. Já jsem vzdálen jakéhokoliv akcentu národnostní nesnášenlivosti, tvrdím však, že na celém světě nenajde se národ, který by svěřoval kormidlo lodi tomu, který říká: jakmile na loď vstoupím a kormidlo budu míti, vynasnažím se, aby loď ztroskotala..

Této metody musí kolegové němečtí zanechati. Já mám radost, že čeští a němečtí agrárníci se spojili poněvadž myslím, že se zde nalezne platforma, kde budou aspoň hájeny sociální a hospodářské zájmy obyvatelstva, a kde se bude museti dělati positivní politika a nebude času na rvačky úplně zbytečné.

Já bych si přál, aby se také továrníci čeští a němečtí spojili, právě tak jako socialisté obou národností, ale napřed musíme věděti, že stát jest něco, o čem nemůže již býti žádného sporu. K lásce se těžko dá nutiti, ale jest i vaším zájmem, abyste sek nám přihlásili a nám umožnili politiku, kterou děláme velmi poctivě my kteří jsme náleželi k nejradikálnějšímu křídlu ve Vídni. My máme své stanovisko ve všem úplně jasné i ke státu. Jsme upřímně národní, upřímně státní bez jakéhokoliv kompromisování. Naše stanovisko je jasné k praktické sociální politice, k zahraniční politice, k náboženství, ke škole. Letos máme stoleté jubileum Havlíčkova narození. On si přál ve všech otázkách míti jasno a také našim heslem musí býti: »V poznané pravdě státi« a »S poctivostí nejdál dojdeš«. Tím končím. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Nikdo není již ke slovu přihlášen.

Byl mně podán jeden pozměňovací návrh a několik resolucí. Žádám, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. dr Hellera a spol.:

»V dodatku ke státnímu.rozpočtu na rok 1920 nepovoluje se v kap. IX. tit. 1 obnos per 500.000 Kč pro všeobecné výdaje mimořádné předsednictva ministerské rady.«

Resoluční návrh sen. dr Vettera a soudr.:

»Vláda se vyzývá, aby stejně jako jiné státy, nevyčkávajíc rozhodnutí reparační komise, co nejdříve zavedla úrokovou službu z dluhů předválečných. Súčtování s jinými státy cessionářskými může se státi po rozhodnutí reparační komise, aniž by tím věřitelé státu utrpěli škody, která by v nesčetných případech byla nenahraditelnou.«.

Resoluční návrh sen. dr Hilgenreinera a soudr.:

»Vláda se vyzývá, aby peníze v státním rozpočtu na rok 1920 na požitky válečných poškozenců preliminovaného pro péči o válečné poškozence skutečně použila a k tomu účelu dodatečný zákon předložila.«

Resoluční návrh sen. Lisého, dr Horáčka, dr Franty, Zavorala a soudr.:

»Vláda se vyzývá, aby předložila v nejkratší době hospodářský plán pro přechodné hospodářství z nynějšího vázaného do normálního hospodářství s výrobky zemědělskými a průmyslovými.«

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu..

Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Především, poněvadž jsem rád spravedlivý, bych si dovolil zmíniti se o tom, že to, co jsem včera vytýkal vládě, totiž její nepřítomnost při zahájení naší debaty, bylo dostatečně odčiněno dnes velmi hojnou přítomností pánů členů vlády. Během debaty se dostavili také zástupci zejména ministerstva financí a pan přednosta sekce rozpočtové velmi pilně naši debatu zde sledoval. Bylo by mně bývalo ještě milejší, kdyby někdo ze zástupců vlády se také v této debatě ujal slova. Byla k tomu zajisté veliká příležitost.

Já jsem, pokud jsem debatu mohl sledovati, slyšel velmi mnoho kritiky, ale na druhé straně se tomu ani tak příliš nedivím, poněvadž ta kritika se vlastně netýkala nynější vlády, nýbrž té předešlé, tak zvané koaliční vlády, neboť, řekl bych, ty hříchy, jichž výsledkem jest dodatečný rozpočet, jsou ty staré hříchy a nynější vláda vlastně jaksi snímá ty staré hříchy dřívější vlády. Ale nicméně, ačkoliv, jak řečeno, činnost vlády zde byla kritizována, na konec - jak doufám - nebudou z toho vyvozovány konsekvence a jistě dnešní naše většina schválí tento dodatečný rozpočet a tím mimovolně třeba ne výslovně nynější vládě svou důvěru projeví. Je to také docela v pořádku, neboť konečně, čím je nynější vláda? Nynější vláda není ničím, než jakýmsi děckem rozpaků té velké majority a majority našeho Národního shromáždění vůbec.

Musíme býti právě s tím spokojeni, co nastalo, když, bohužel, naše Národní shromáždění resp. naše zákonodárné sbory nedovedou nějakou nosnou většinu utvořiti a když ukázaly přece jen - budiž mi prominuto to ostré slovo - takovou nějakou státotvornou impotenci, která se právě zračí v nynější úřednické vládě. Jiné stanovisko ovšem než většina t. zv. rozpočtových stran zaujala k rozpočtu oposice. Bylo zde se stanoviska oposice uváděno, že to nečiní z politických důvodů, nýbrž z věcných. (Sen. dr Heller: Tak to nebylo. Já jsem řekl: nejen z politických, nýbrž i věcných!) Já věřím, ale pochybuji, kdyby nebylo těch věcných důvodů a kdyby dotyčný rozpočet byl třeba velice nepatrný, zda by v tom případě hlasovala oposice pro tento dodatečný rozpočet a zdali by tu nepřevažovaly politické důvody, které by jí v tom bránily.

Já ovšem se neoddávám naději, že by se mi snad podařilo tuto oposici získati, ale myslím, že do budoucnosti této naděje se naprosto vzdávati nemusíme. Myslím, že také páni z oposice přijdou k názoru, že v naší republice jest i pro ostatní národnosti dosti vzduchu, dosti prostoru a dosti slunce na základě těch demokratických a liberálních zařízení, které zde máme.

Já tedy znovu, abych již dlouho neunavoval, doporučuji, aby senát schválil návrh rozpočtového výboru, jakož i dodatek k rozpočtu i resoluce. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Byla mi podána ještě resoluce pana sen. Zulegera.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

»Vláda se vyzývá, aby předložila v nejkratší době hospodářský plán pro přechodné hospodářství z nynějšího vázaného do normálního hospodářství s výrobky zemědělskými i průmyslovými.«

Předseda: To jest resoluce totožná s resolucí kol. Lisého. Račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Navrhuji tento způsob hlasování:

1. o dodatku ke státnímu rozpočtu na rok 1920 »Státní výdaje« kap. 2, kap. 3, kap. 4, kap. 5, kap. 6. kap. 8 podle zprávy výborové;.

2. o kapitole 9 tit. 1 podle návrhu sen. dr Hellera, aby škrtnuta byla položka 500.000 Kč ve výdajích mimořádných. Bude-li tento návrh zamítnut, podle zprávy výborové;.

3. o kapitole 9, tit. 2 až 6 jakož i o kap. 11, kap. 12, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 22, 24, 26 podle zprávy výborové;

4. o »Státních příjmech« kap. 3, kap. 9, kap. 11, 12, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22, 26 podle zprávy výborové.

5. o přehledu dodatečných vydání a příjmů všech 26 kapitol rozpočtu podle zprávy výborové;

6. o osnově finančního zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tudíž tímto způsobem hlasovati.

Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

1. Kdo souhlasí s příslušnými položkami ve vydáních řádných, mimořádných, jakož i úhrnem při kapitole 2, 3, 4, 5, 6 a 8 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky ve vydání řádném, mimořádném i úhrnem při kapitolách 2, 3, 4, 5, 6 a 8 se schvalují.

2. Kdo souhlasí s návrhem sen. dr Hellera, aby z kap. 9, tit. 1 při vydáních mimořádných byla škrtnuta položka 500.000 K, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh se zamítá.

3. Kdo souhlasí s příslušnými položkami ve vydáních řádných, mimořádných, jakož i úhrnem při kap. 9, tit. 1 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, tyto položky se schvalují.

4. Kdo souhlasí s příslušnými položkami vydání řádných, mimořádných i úhrnem při kapitole 9, tit. 2 až 6, jakož i při kap. 11, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 22, 24 a 26 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky se schvalují.

5. Kdo souhlasí s příslušnými položkami, při příjmech řádných, mimořádných, jakož i úhrnem při kapitolách 3, 9, 11, 12, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22 a 26 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky se schvalují.

6. Kdo souhlasí s přehledem dodatečných vydání a příjmů všech 26 kapitol rozpočtu podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Přehled dodatečných vydání a příjmů všech 26 kapitol rozpočtu se schvaluje.

7. Kdo souhlasí s osnovou zákona k finančnímu zákonu ze dne 29. ledna 1920, čís. 104 Sb. z. a n., s jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, jakož i příslušné položky dodatku ke státnímu rozpočtu na rok 1920 jsou schváleny ve čtení prvém.

Přikročíme k odstavci 5. denního pořadu, jímž jest

5. Zpráva výboru rozpočtového o návrhu sen. Hucla, dr Horáčka a soudr. na částečnou změnu zákona z 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely z 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočitatelného maxima za pojišťovací prémii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu (tisk 437).

Činím dotaz, zda-li schvaluje senát-přemístění tohoto odstavce programu. Je to poslední bod, který dnes projednáváme. (Sen. dr Heller se hlásí.)

Slovo má pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): O tomto bodu jsou různé náhledy a nemůžeme s ním souhlasiti. Bylo nám sděleno v konferenci předsedů, že jde pouze o zvýšení srážek. Ale skutečně obsahuje zákon ještě jiná ustanovení, kterých nemůžeme přijmouti. Prosíme vás, abyste odložili poradu o tomto předmětu do příští schůze, jinak museli.bychom zahájiti debatu o této věci.

Předseda: Vzhledem k pronesené námitce pana sen. dr Hellera přeruším projednávání dalšího denního pořadu a ponechávám tento odstavec do schůze příští.

Přistoupím nyní k ukončení schůze a navrhuji, aby příští schůze konala se v úterý dne 8. února o 3. hod. odp. s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 441).

2. Zpráva výboru zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvátů a Slovinců (tisk 435).

3. Zpráva výboru rozpočtového o návrhu sen. Hucla, dr Horáčka a soudr. na. částečnou změnu zákona z 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely z 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních, zvýšením odpočitatelného maxima za pojišťovací prémii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu (tisk 437).

4. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o trestání nedovoleného zcizování zabrané půdy (tisk 439).

5. Zpráva výboru sociálně-politického o dodatečném schválení podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení, kterým se prodlužuje zmocnění obcí a společných bytových úřadů ku provádění zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. (tisk 440).

6. Zpráva výboru rozpočtového o nariadení vlády Československej republiky zo dňa 5. októbra 1920, čís. 556 Sb. z. a n., o výpomoci pri škodách válečných (tisk 442).

7. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých i nových pořízení strojů (tisk 460).

8. Zpráva rozpočtového výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1920, č. 524 Sb. z. a n., jímž se povoluje pojišťovnám vybírati drahotní přirážky (tisk 443).

Jsou snad proti tomuto dennímu pořadu a proti dnu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest schválen.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 3 hod. 20 min. odpol.)