6. zprávě rozpočtového výboru o nariadení vlády Československej republiky zo dňa 5. októbra 1920, c. 556 Sb. z. a n., o výpomoci pri škodách válečných (tisk 442).

Zpravodajem je p. sen. Zimák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Zimák: Medzi škody a spustošenia, ktoré svetová vojna zapríčinila. samozrejme a právom priratúvajú sa i tie. ktoré politická a militaristická perzekúcia bývalej rakúsko-uhorskej monarchie spôsobilv prenasledovaním, žalárovaním a vraždením. Prvé Národné zhromaždenie uznalo za spravodlivé. ba za morálné povinnosť z revolúcie a z krvi zrodeného štátu. aby tam. kde perzekúciou a prenasledovaním bola ohrožená existencia jednotlivcov alebo členov ich rodín, aby týchto nenechal zahynúť v najtrápnejšom položení.

Vydalo teda už 15. apríla 1920 zákon, ktorý ustanovuje zásadu, že obetiam perzekúcie a prenasledovania má byť daná náhrada, totíž štátnym príslušníkom československej republiky, lebo ich poškodeným pozostalým. Toho dňa, totiž 15. apríla, prijalo Národné zhromaždenie tiež zákon, ktorým sa vláda zmocňuje vydávať nariadenia, robiť opatrenia na úpravu pomerov vojnou spôsobených. Na základe tohoto zákona a potom v súvislosti s mierovými zmluvami vydala vláda nariadenie zo dňa 21. mája 1920, čís. Sb. z. a n. 366, ktorým sa ustanovujú modality takých hlásení a súpisov škôd, vzniklých podobnými pomermi. Sú však škody takého rázu, že vláde republiky Československej nenie možno o nich rozhodovať, lebo spadajú na územie mimo Československú republiku, teda do právomoci reparačnej komisie. že však často je treba rýchle pomôcť, regulovala vláda modality takej výpomoci a vydala nariadenie zo dňa 5 októbra 1920. Dľa tohoto nariadenia je možné poskytnúť zálohy na výpomoc osobám najvyše potrebným. Nariadenie toto ustanovuje, kedy musí byť škoda dostatočne preukázaná, a že škodou musí byť žiadateľ vážne poškodený. V ďalšom paragrafe sa ustanovuje, do akej výšky sa tá výpomoc má poskytovať a síce do jednej štvrtiny, a na druhom mieste sa ustanovuje maximum náhrady až do 10.000 Kč. -.

Rozpočtový výbor zaoberal sa touto záležitosťou a uzniesol sa, že vláda je povinná na prvom mieste do 8 dňov podať podobné nariadenie zákonodarnému zboru. zákonodarný zbor nezasadal, podala teda vláda Stálemu výboru nariadenie k schváleníu. Zatiaľ, než Stály výbor mohol nariadenie prejednať, zišiel sa zákonodarný zbor, totíž snemovňa a senát, a Stály výbor postúpil teda toto nariadenie obom snemovniam súčasne, i snemovni poslaneckej i senátu. Rozpočtový výbor sa touto záležitosťou zaoberal, preskúmal toto nariadenie a doporučuje ho slávnemu senátu k schváleníu. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo dále přihlášen, prosím, aby páni zaujali místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se zprávou právě přednesenou, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Zpráva jest schválena.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořádku, jímž jest

7. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů. Tisk 460.

Zpravodajem jest p. sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Podávám jménem rozpočtového výboru zprávu o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů, a upozorňuji předem, že rozpočtový výbor nenavrhuje prostého schválení usnesení poslanecké sněmovny, nýbrž že navrhuje jisté dodatky, následkem kterých, jestliže k návrhům těmto slavný senát přistoupí, bude věc museti býti poslanecké sněmovně vrácena.

Původní vládní návrh zákona, jehož se moje zpráva týká, směřoval k dvojímu cíli, z nichž jeden s druhým vlastně logicky nesouvisel, ale byly řešeny v jednom zákoně proto, že pro řešení byl volen stejný způsob, totiž úlevy daňové.. Prvým cílem zákona bylo zainteresovati společnosti výdělkové a větší poplatníky daně z příjmu, aby část svého příjmu věnovali na stavbu obytných budov a touto cestou aby positivně odpomoženo bylo aspoň částečně naléhavé bytové nouzi dnešní. Jistě tato myšlenka byla celé široké veřejnosti sympatická od samého počátku, protože to co se dosud podnikalo na napravení nouze bytové, selhalo, byly to všechno prostředky, které nesáhly na kořen samého zla a ne. přispěly nijak ke skutečnému rozmnožení příbytků.

Druhým účelem zákona jest pak ulehčiti průmyslu těžkou situaci, do které se při pořizování nových strojů a provozoven dostal tím ohromným zdražením všech potřeb a čeliti tak jaksi předem nerovnosti konkurenční, která by vznikla mezi závodem, který se zařizoval při vysokých cenách strojů a závodem později vzniklým, který investice bude podnikati v době pokleslých cen.

Ohledně strojů jde zákon tou cestou, že především povoluje, aby při obnovování strojů, při výměně strojů opotřebených za nové, celý náklad na pořízení nového stroje odečetl se ze základu pro výpočet daně, i když ten náklad jest jakkoliv vyšší než-li bilanční hodnota původního stroje. Dále jest dovoleno, aby se na obnovu strojů dály příděly nezdaněnému obnovovacímu fondu, a konečně jest dovoleno také při pořizování nových strojů dalších, ne tedy pouhé obnově strojů, mimo obvyklou amortizační kvótu ještě dalších 20% libovolně odečísti ze základu zdanění.

Při budovách obytných je také povoleno alespoň jistou kvótu pořizovacího nákladu odečísti ze základní daně při obytných budovách 70% a při závodních budovách 50 procent. Zde jsou však podmínky poněkud jiné. Jest dovoleno činiti tyto srážky až v deseti letech následujících po skutečném dokončení stavby, takže zisku nejbližších let, kdy stavba ještě dokončena nebude, nemohlo by se tím způsobem použíti. To jest právě bod, na který nava. zuje rozpočtový výbor, čině návrh na změnu tohoto usnesení poslanecké sněmovny. Rozpočtový výbor si byl vědom, že se tím věc velmi prospěšná musí poněkud zdržeti, ale to zdržení nemusí být značné a rozpočtový výbor se nerozpakoval činiti ten návrh, poněvadž si byl vědom, že tento dodatek znamená podstatné zlepšení zákona. Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny sám ve své důvodové zprávě vyslovoval obavy, že zákon nebude míti takového účinku, který si od něho vláda, předkládajíc příslušnou osnovu, slibovala. Obavy ty jsou skutečně odůvodněny hlavně tím, že podle původního znění by nebylo možno použíti k stavbě budov již části celku roku 1920 a 1921 a následujícího, nýbrž teprve ze zisku let příštích po dokončení stavby. Jest přirozené, že podnik, kterému dává do budoucnosti taková neurčitá vyhlídka na možnost,daňové úlevy, těžko se odhodlá větší obnos investovati.

Bylo by daleko účelnější, kdyby se věc vyřešila docela obdobně jako při pořizování strojů, aby jako podnik, který pořizuje stroje, může již od roku 1920 počínaje každým rokem určitou část amortizovat, aniž by platil daně z této kvóty zisku, bylo by to dovoleno při stavbě budov obytných a továrních. To znění, které navrhuje rozpočtový výbor slavnému senátu, neřeší věc tak pronikavě na celé čáře, nýbrž jest to kompromis s finanční správou a konceduje se jen prozatím pro rok 1920, aby, i když podnik k stavbě ještě nepřikročil, mohl přece již ze zisků roku 1920 jistou část reservovat, přiděliti do stavebního fondu nezdaněného a tím zužitkovati k účelu, ke kterému zákon směřuje.

Při tomto nedokonalém řešení nám, pánové, zbývá útěcha, že až rok uplyne, bude možno novelou k zákonu tuto výhodu prodloužiti na léta následující. Kromě toho navrhuje rozpočtový výbor ještě jmou změnu v usnesení poslanecké sněmovny, totiž, aby byla v §u 2. v předposledním odstavci škrtnuta slova, která v původní vládní předloze nebyla a která byla teprve v plenu poslanecké sněmovny na návrh podaný se strany poslanecké sněmovny pojata, jsou v rozporu s ostatním textem zákona. Škrtnutí toho dodatku jest požadavkem zákonodárné estetiky a logiky.

Věc má se tak: v § 2 odst. 2. a 3. mluví se výhradně jenom o daňových úlevách při obnově strojů a je tam řada detailních ustanovení, která podrobně stanoví modality a podmínky těchto úlev, ale v předposledním odstavci § 2, kde se jaksi dosti zbytečně zase věc opakuje, se praví, že tyto výhody neplatí o vydání, jež jsou určena k rozšíření podniku; tam byla připojena slova: »vyjma podniky obcí, okresů neb zemí«, tedy jaksi tak mimochodem, nepřímo, výjimku stanoví pro obce, okresy a země, nota bene na stát, který je největším veřejnoprávním podnikatelem, nebylo vůbec pamatováno. Tak se zavádí docela nová, dalekosáhlá výhoda, pro jejíž podrobné provedení nejsou vůbec v zákoně dány žádné předpoklady. Tedy jistě věc bude jen ku prospěchu, když tato jaksi ve spěchu, snad nedopatřením připojená slova zase odpadnou. Když již se zákon vrací poslanecké sněmovně z prvého závažného důvodu, bude jistě účelné, napraviti také tuto druhou vadu.

Jménem rozpočtového výboru prosím, aby pozměněná osnova zákona tak, jak byla v tisku č. 460 předložena, byla schválena. (Výborně!).

Místopředseda Kadlčák: Přistupujeme k rozpravě. Ke slovu se přihlásil pan sen. dr Heller. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Předložený zákon má míti výsledkem s jedné strany podporu stavební činnosti, se strany druhé chce podnikům jakýmisi daňovými úlevami usnadniti jich trvání..

Obáváme se sice, že tento zákon, zvláště pokud se týče zvýšení činnosti ve stavbě obytných budov, nebude míti toho úspěchu, který si od něho slibujeme; my však nechceme opominouti žádného prostředku, abychom činnost stavební skutečně pozdvihli a proto hlasujeme v tomto případu pro zákon.

Při jeho studiu vynořily se nám však v jiném směru pochybnosti. Jak víte, jsou četné podniky, které mají býti v dohledné době buď státem nebo veřejnými korporacemi převzaty. Jedná se zde v prvé řadě o ty, které nejprve přijdou na pořad, kromě dolů uhelných a dolů vůbec, o podniky elektrické. Pro tyto podniky zavádějí se tímto zákonem daňové úlevy v tak zvaných fondech obnovovacích; podnikům se dovoluje tyto obnovovací fondy zakládati a míti je zproštěny daní.

V tom tají se však nebezpečí, že podniky použijí těchto obnovovacích fondů k rozmnožení ceny svých podniků, poněvadž tvoří daně prosté reservy, jež zde podniky uložily. Při vyvlastnění těchto podniků ve prospěch státu nebo veřejných korporací mohou pak tyto obnovovací fondy přivoditi podstatné zvýšení ceny a zdražení podniku pro korporaci přejímající. Jest jasné, že máme na tom nejživější zájem, aby při převádění podniku do vlastnictví státu nebo některé veřejné korporace, zvláště při převádění vlastnictví elektrických podniků dle zákona o soustavné elektrizaci, nepřišly přejímající korporace příliš zkrátka; neboť nemůže-li již býti zamezeno vyvlastnění proti náhradě a. musí býti zaplaceno odškodné vyvlastněnému závodu, tu přece chceme, aby přejímající korporace neplatila žádných příliš vysokých sum, nýbrž jen takové částky, jež jsou úměrny aspoň nákupní ceně dotyčného podniku, nikoli však dnešní ceně dočasné, té ceně, již by podniky měly, kdyby teprve dnes musily býti zřizovány.

Snaha podniků nese se však všestranně k tomu, dosaditi cenu dočasnou za cenu nákupní a tomu slouží v podstatě i tak zvané obnovovací fondy, které mají své oprávnění v určitém smyslu tam, kde je právě nutno nové věci nakupovati a draze platiti. Nechceme, aby podniky octly se v postavení, že by se odvolávaly na zákonná ustanovení, která jim umožňují dosaditi cenu dočasnou za nákupní, za tu cenu, za tu částku, již podnik skutečně stál, dosaditi ten peníz, který by stál, kdyby dnes byl zřizován. To značí za válečných a poválečných poměrů částku několikráte vyšší.

Dovolili jsme si proto předložiti vám resoluci, ve které vláda se vyzývá, aby v nejbližší době podala novelu k zákonu o soustavné elektrizaci, v níž by byly odstraněny možné škodlivé důsledky tohoto ustanovení o fondech obnovovacích pro závody elektrických podniků, jež mají býti vyvlastněny, ve které by bylo výslovně vytčeno, že nemá se bráti ohled při vyvlastňování těchto závodů na tyto obnovovací fondy, určené účelu daňové úlevy, že, zavedou-li podniky tyto obnovovací fondy, nemá to sloužiti k tomu, aby byly zdraženy, aby byly státu nebo veřejným korporacím navěšeny za podstatně vyšší cenu, než ve skutečnosti stály a za pravidelných poměrů mají ceny.

Pánové! My prohlašujeme tedy znovu, že hlasujeme pro zákon, prosíme vás však abyste přijali naši resoluci, aby vláda zamezila možné pokusy podnikatelů o poškození veřejného blaha k jich vlastnímu prospěchu. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo dále přihlášen, rozprava jest skončena. Byla podána resoluce; žádám o její přečtení..

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Resoluce senátora dr Hellera a soudr.:

»Vláda se vyzývá, aby co nejdříve podala novelu k zákonu o systematické elektrizaci, kterou by se korigovaly nepříznivé účinky, jež by zřízením obnovovacích fondů ve smyslu zákona o výhodách pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů mohly povstati pro stát a jiné veřejné korporace při oceňování podniků, které mají býti vyvlastněny.«

Místopředseda Kadlčák: Resoluce tato jest řádně podepsána a jest předmětem jednání. Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Pánové! Nemám čeho připomenout ohledně resoluce pp. senátorů dr Hellera, dr Brabce a soudr. a prohlašuji, že souhlasím s jejím obsahem, pokud jest to přání stylizované jako resoluce, nikoliv jako změna zákona.

Navrhuji, aby jak osnova zákona, předložená rozpočtovým výborem, tak i resoluce panů senátorů Hellera, Brabce a soudr. byla přijata.

Místopředseda Kadlčák: Žádám pány senátory, aby zaujali svá. místa. Dám hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a jeho úvodní formuli najednou a to podle §u 55 jednacího řádu ve čtení prvém a hned po té ve čtení druhém. Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich. Budu tak pokračovat.

Budeme hlasovati o předloze právě vám sdělené ve čtení prvém. Kdo s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova jest schválena ve čtení prvém.

Přeje si pan zpravodaj nějaké změny?

Zpravodaj sen. dr Fáček: Ne.

Místopředseda Kadlčák: Nepřeje. Přistoupíme k hlasování ve druhém čtení. Kdo s navrženou osnovou zákona, s úvodní formulí a nadpisem souhlasí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Zákon je přijat také ve čtení druhém.

Budeme hlasovati o předložené resoluci, která byla podána p. sen. dr Hellerem a byla vám sdělena. Kdo souhlasí s navrženou resolucí, ať zvedne ruku. (Děje se.).

To je většina, resoluce je schválena a tím také tento odstavec denního pořadu je vyřízen.

Následujícím odstavcem denního pořadu je

8. zpráva soc.-politického výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1920, č. 524 Sb. z. a n. jímž se povoluje pojišťovnám vybírati drahotní přirážky. Tisk 443

Zpravodajem je p. sen. Jaroš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jaroš: Vážení pánové! Nařízením vlády, kterým se povoluje vybírat zvýšené přirážky jak životním, tak živelním pojišťovnám, a které má dnes senát schváliti, zasáhla vláda hluboko do poměrů soukromých osob, a jenom ta okolnost, že žijeme ještě v dobách mimořádných a že nařízení bylo vydáno v době stávky, může omluvit vydání podobného nařízení. Jak je známo zajisté, vypukla stávka zaměstnanců, úředníků a zřízenců pojišťoven, a to z těch důvodů, že jejich bědné poměry nebyly po celou válku upravovány. Pojišťovny se vymlouvaly na to, že nemají pramenů, ze kterých by mohly zvýšená vydání, která jim nastanou zvýšením platů, hradit. Poukazovaly k tomu, že pojištění byla uzavřena již v dřívějších dobách na základě normálních poměrů předválečných, a že tedy není zde vlastně příjmů;.jediný příjem, že by byl možný, kdyby došel sankce, to jest zvýšení prémií, to že však bez zákona pojišťovny nemohou samy provést, a že by jedině vláda tak mohla učiniti. Poněvadž skutečně ke stávce došlo a trvala několik týdnů a poněvadž hrozilo nebezpečí, že ze solidarity přikloní se ke stávkujícím i zřízenci peněžních ústavů a že účinky takovéto veliké stávky mohou býti dalekosáhlé a mohou ohroziti náš hospodářský život a mohou přivodit citelné škody, rozhodla se vláda pro vydání nařízení, kterými se povolují drahotní přirážky k pojišťovacím prémiím, a sice, pokud jde o životní pojistky, že se tak stává 1. lednem 1920, pokud jde o pojistky živelní, již 31. prosince 1919. Při živelním pojištění stanoven 31. prosinec 1919 z těch důvodů, že živelní pojištění na rozdíl od životního pojištění uzavírá se vždy kalendářním rokem, to jest 1. lednem,

Vláda stanovila, že drahotní přirážka smí býti 10% tam, kde je pojištění splatné ve lhůtách čtvrtletních, a 15%, kde je splatné ve lhůtách kratších. Dále si vyhradilo ministerstvo vnitra, že každé zvýšení a stanovení drahotních přirážek musí mu býti dříve oznámeno, a to 14 dní dříve, než budou předpisovány zvýšené prémie pojištěným osobám, a dále, že si vyhrazuje zkoumat, zdali byly vůbec důvody pro zvýšení, a může tedy naříditi nižší přirážky nebo eventuelně nepřipustit pojišťovně takové přirážky.

Výbor jednal o tomto nařízení a uznal, že zde opravdu nebyly dosti chráněny zájmy malých pojištěnců. Bylo poukazováno, že pojišťovny jistě tak nikdy neúčtovaly na poslední haléř a zejména jejich reservní fondy ukazují, že nemusilo býti aspoň u některých, těch velkých ústavů, přikročeno k takovému řešení, a poněvadž také v době stávky, kdy bylo třeba rozhodnutí rychlého, neměla vláda času zkoumati, do jaké míry tu neb onde jest oprávněna zvýšiti prémie, schválil výbor nařízení s podmínkou, kterou vyslovil v resoluci, že vláda do 6 měsíců předložiti musí zákon, kterým se tyto věci upravují, ale současně, že všechny pojišťovny musí předložiti číselný materiál o správních nákladech, reservních fondech a svých povinnostech.

Tedy obě sněmovny budou míti možnost zkoumati, do jaké míry požadavek pojišťoven byl oprávněn a zdali jest třeba i nadále toto právo pojišťovnám přiznati. Navrhuji schválení nařízení, jakož i přijaté resoluce v rozpočtovém výboru. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlcák: K slovu jest přihlášen senátor Albert Friedrich. Uděluji mu slovo.

Sen. Albert Friedrich (německy): Slavný senáte!.Jménem klubu německých sociálně-demokratických senátorů prohlašuji, že předlohu zamítáme a to z těch důvodů:.

Pojišťovací společnosti náležejí ode vždy k těm podnikům, které kryly z běžných příjmů nejen výlohy správní, ale i nad to byly s to, docilovati velkých zisků a ukládati velké reservní fondy. Akcie těchto podniků, jak známo, stouply do závratna. Jsme toho mínění, že by větší správní výlohy, podmíněné trvající drahotou, mohly býti právě tak, jako dříve, hrazeny z běžných příjmů, i kdyby tím byly zkráceny přímo exorbitantní tantiémy správních rad. Co však zvláště vytýkáme vládní osnově.je to, že v ní nebylo bráno žádného zřetele na malé pojištěnce. Bylo by bývalo jen spravedlivým, aby velké správní výlohy přeneseny byly na únosnější bedra osob majetných, zámožných, a proto výše pojištěných, a aby malí pojištěnci byli chráněni. Proto je zvlášť nesociálním ustanovení, pojaté do § 2., dle něhož nesmějí překročiti drahotní přirážky u těch pojištěnců, kteří platí prémie najednou nebo aspoň nejméně čtvrtletně, 10%, kdežto u oněch pojištěnců, kteří platí prémie v menších obdobích, na př. měsíčně, může drahotní přirážka činiti 15%. Jak známo, platí malí pojištěnci své prémie pravidelně měsíčně, jest jim beztak platiti poměrně zvýšené prémie a mají k tomu ještě zaplatiti 15% drahotní přirážku. Opak byl by vlastně býval správným..Také nezdá se nám ospravedlněna zpětná platnost vládní předlohy od 1. ledna 1920 a proto předlohu zcela zamítáme. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Rozprava je skončena, přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Jaroš: Ne.

Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru soc..politického, otištěným ve zprávě výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.).

To jest většina. Návrh výboru soc.-politického jest schválen.

Kdo souhlasí také s resolucí podanou výborem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)...

To jest většina. Resoluce je schválena a tím tento odstavec denního pořadu je vyčerpán.

Přikročím k ukončení schůze.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 10. února 1921 o 3. hodině odpolední s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy výboru zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (tisk 435).

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o trestání nedovoleného zcizování zabrané půdy (tisk 439).

3. Zpráva rozpočtového výboru o návrhu člena.senátu dr Fáčka a soudr. (tisk 70) na revisi minimálních cen předmětů podrobených dani přepychové podle zák. ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. (tisk 458).

4. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 362) o vládním návrhu zákona, kterýmž se mění § 54 odst. 1. zák. ze dne 23. května 1883, č. 83 ř. z., o evidenci katastru daně pozemkové (tisk 461).

5. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny Národního shromáždění R. Č. o vládním návrhu zákona (tisk 1038) o oběhu čsl. státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování podle zák. z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. provedeno nebylo (tisk 464).

6. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu (tisk 275) o dani z obchodu cennými papíry (tisk sen. 394) (tisk 465). -

Jsou snad proti tomuto pořadu a dnu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 5 hod. 10 min. odpol.)