Schůze zahájena ve 2 hod. 35 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner. dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

92 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Hotowetz. dr Popelka, dr Procházka.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič. jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi senátorům: Kotrbovi, Krepenhoferovi, Františku Pánkovi, Fritschovi, Ruziakovi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem bylo rozdáno:

Tisk 426. Interpelace sen. Jelinka, Luksche a soudr. na p. ministra školství a národní osvěty ve věcech brněnského školství.

Tisk 527. Interpelace sen. dr Kopernickyho, dr Hilgenreinera a soudr. na vládu ve příčině uvítání apoštolského nuncia v Bratislavě.

Tisk 536. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. dr Witta, Filipínského a soudr. v záležitosti zkracování konsumentů značným procentem přimíseniny kamene v dodávaném uhlí (tisk 229).

Tisk 538. Vládní návrh zákona, kterým se doplňuje čl. II. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu.

Tisk 539. Zpráva kulturního výboru o návrhu sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. ve příčině zřízení hudebních komor (tisk 422).

Tisk 540. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ražbě drobných mincí (tisk 491).

Tisk 541. Zpráva sociálně-politického výboru o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 3. září 1920. č. 568 Sb. z. a n.. jímž se stanoví příspěvková sazba pro pojištění úrazové pro Zemskou úřadovnu pro dělnické pojištění na Slovensku.

Tisk 547. Zpráva I. výboru sociálně-politického a II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákonů o odpočivných požitcích státních zaměstnanců a učitelstva škol obecných a občanských (tisk 490).

Zápis o 34. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 27. ledna 1921.

Zápis o 35. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 3. února 1921.

Zápis o 36. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pátek dne 4. února 1921.

Předseda: Z předsednictva přikázáno:

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 519. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1062) o omezení práva stěhovacího (tisk 1441).

Tisk 521. Usnesení poslanecké sněmovny o vládní osnově zákona (tisk 1 130), kterým se upravuj zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. jakož i návrhu posl. dr Matouška. Bergmana, dr Lukavského a druhů (tisk 679) na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých (tisk 1471).

Předseda (zvoní): K žádosti vlády navrhuji. aby o návrhu tisk 519 byla podána zpráva ve lhůtě co nejkratší a o návrhu tisk 521 ve lhůtě 6ti denní.

Jsou proti těmto lhůtám námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Lhůty jsou přijaty.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 520. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Hrušovského a spol., aby byl vydán zákon o zřízení trestních pracovních oddílů (tisk 262) a vládního návrhu zákona (tisk 1123) o trestních pracovních oddílech, částečném vyloučení podmíněného odsouzení při trestních činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz (tisk 1443).

Předseda (zvoní): K žádosti vlády navrhuji, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 14denní.

Jsou proti této lhůtě námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Lhůta jest přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru sociálně - politickému a rozpočtovému:

Tisk 531. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bechyně, dr Frankeho, dr Rašína, Šrámka. Švehly a soudr. (tisk 1551), aby by vydán zákon o stavebním ruchu (tisk 1572)..

Výboru národohospodářskému:

Tisk 532. Usnesen poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1298). upravujícího starší smlouvy o těžbě dříví (tisk 1517).

Předseda (zvoní): K žádosti vády navrhuji. aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě osmidenní.

Jsou proti této lhůtě námitky ? (Nebyly.)

Nejsou. Lhůta jest přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru rozpočtovému:

Tisk 533. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1437) o všeobecné dani výdělkové pro rok 1921 (tisk 1533).

Předseda (zvoní): K žádosti vlády navrhuj. aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě osmidenní.

Jsou proti této lhůtě námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Lhůta jest přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru brannému a rozpočtovému.

Tisk 534. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1017) a o návrhu posl. Jokla a soudr. (tisk 833), kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou (tisk 1535).

Předseda (zvoní): K žádosti vlády navrhuji. aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 5denní.

Jsou proti této lhůtě námitky? (Nebyly.)

Nejsou. lhůta jest přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z předsednictva přikázáno podle § 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., výboru národohospodářskému:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. února 1921, jímž se stanoví přejímací ceny strojených hnojiv, obhospodařovaných komisí pro strojená hnojiva,

nařízeni vády republiky Československé ze dne 27. ledna 1921 o uvolnění obchodu luštěninami, prosem, pohankou a konopným semenem, jakož i výrobky z těchto plodin.

nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. února 1921, jímž se zrušuje zákaz používání cukru k živnostenské výrobě některých druhů zboží,

nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. února 1921 o nejvyšších cenách piva (současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu).

Předseda (zvoní): Přikročíme k projednání denního pořadu. a to odstavce prvního, jímž jest.

1. zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny, týkajícím se vládního návrhu zákona (tisk 470) o rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury (tisk 523).

Zpravodajem jest pan sen. dr Krupka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj senátor dr Krupka: Slavný senáte! Jest mi podati zprávu o rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury. Bohužel nemohli jsme návrh ten přijati v původním vládním znění a musili jsme učiniti jednak doplňky, jednak také změny stylizace zákona, abychom vyhověli praktické potřebě, kteráž zejména u obchodníků jeví se velenutnou.

Jedná se o právo finančních prokuratur, aby zasahovaly pokud se týče zápisu do rejstříků obchodních. Potřeba tohoto pociťována byla již dlouho. Samy úřady, zejména soudy obchodní, ovšem měly pouvoir, aby zápisy, které neodpovídaly skutečnosti anebo zákonu, tedy kde šlo o otázky čistě právnické, zamítaly, a po případě kdyby i později neodpovídaly skutečnosti zápisům, aby tyto daly z úřední moci vymazati.

Příslušné informace obdržely soudy zpravidla od finančních a živnostenských úřadů. Nicméně prostředek tento byl příliš slabý a stávalo se začasto, že obchodník na příklad se odstěhoval do. vzdálených zemí nebo že zemřel a že se nikdo o zápis nestaral, takže firmy které de facto vůbec již neexistovaly, ještě neustále platily jako existenční v obchodním rejstříku. A přece obchodní rejstřík má zajisté takový význam jako kniha pozemková, poněvadž má udržovati v patrnosti veškeré skutečnosti právně rozhodné a pro právní obchod také důležité. Následkem toho jevila se potřeba, aby jiným způsobem zasáhnuto bylo pokud se týče těchto úkonů ohledně změny v rejstříku. Jsou to v první řadě finanční prokuratury, které vlastně mají hájiti zájem státu a odvozují také toto právo s tohoto stanoviska.

Již při sdělávání zákona o společnostech s obmezeným ručením byl,o skutečně také finanční prokuratuře udělen.o právo, aby podávala nejen stížnosti, nýbrž i zrušovací návrhy, pakliže skutečnosti neodpovídaly zápisům rejstříkovým. Toto výslovně v zákoně z r. 1906 jest vytčeno. Nyní však jevilo se toto oprávnění tak důležitým a tak praktickým, že pomýšlelo se na to - a sice byla tato otázka přetřásána také v literatuře a také soudy v té příčině různě rozhodovaly - ponechati finančním prokuraturám resp. propůjčiti jim právo nejen stížnosti, pokud jde o nějaký skutečně usnesený zápis soudem, nýbrž i mimo lhůtu rekursní v době pozdější z moci úřadu. Toto právo bylo také propůjčeno finanční prokuratuře už roku 1906 a nyní má býti toto právo rozšířeno také na všechny ostatní firmy, jak jednotlivé, tak i společnostní a společenstevní.

Pokud se týče obsahu zákona samého, vycházel výbor z toho stanoviska, že má ponechati nařizovací cestě vlády pouze ony úkony, které jsou rázu čistě administrativního, ona zařízení však, která souvisejí s opravnými prostředky - jak to také správné jest podle ústavy platné - mají býti pojata do kontextu zákona. Vycházeje z tohoto stanoviska, také změnil výbor dotyčný návrh vládní i poslanecké sněmovny. Lituje toho.avšak výbor byl si toho vědom. že vlastně odklad tím způsobený nebude značný, poněvadž, jestliže zase návrh půjde zpět do, poslanecké sněmovny, odpovídá to té praxi, jak my jsme měli na zřeteli, a zajisté i poslanecká sněmovna nebude otálet s jeho vyřízením.Konečně již vzhledem k té okolnosti, že se připravuje takový zákon, zajisté že i sporná otázka, zdali finanční prokuratury za nynějšího stavu zákonodárného jsou oprávněny zasahovati do těchto úkonů, bude rozhodnuta již ve smyslu tohoto nového návrhu.

Při této příležitosti uznal výbor také za nutno, aby rozhodl kontroversi, která se objevila v zákoně o společnostech s obmezeným ručením. Byly zde totiž názory sobě odporující, a sice názor ten, že finanční prokuratura oprávněna jest pouze cestou rekursu odporovat usnesením obchodního soudu, ale s obmezením předpokladu §u 43 a 87 zákona o obmezeném ručení, totiž jen tehdy, když jde o zrušení nebo změnu smlouvy společenské, kteráž neodpovídá zákonu, totiž neodpovídá podmínkám notářského spisu.

Rozhodnutí to stalo se ve směru, který také již praxe hájí, a poněvadž se objevila tato kontroverse, usnesl se výbor na tom,. aby tato kontroverse byla autenticky rozhodnuta, a to v tom směru, jak také nejvyšší soud rozhodl, že finačním prokuraturám náleží rekurs nejen v případě §u 43 a 87, nýbrž všeobecně. Výbor však také toho si byl ovšem vědom, ze toto důležité právo, které finanční prokuratura může vykonati také později v budoucnosti ex offo, jest velice rozsáhlé a řekl si, pokud se týče právních otázek, zejména otázek výkladu dotyčných ustanovení o zápisu, o, firmách a podobně, ze tím nemá obchod trpěti a že finanční prokuratura má povinnost, aby do čtrnácti dnů, tedy do zákonné lhůty, podala rekurs, aby obchodníci pro ryze právnické otázky nebyli v pochybnosti..

To jsou změny, které navrhuje výbor, a prosím, aby byly schváleny v tom znění, jak zpráva nyní zní.

Co se týče stylizace zákona, byly zde předsevzaty pokud se týče nadpisu změny; poněvadž máme na př. finanční prokuraturu u nás " na Slovensku máme generální finanční ředitelství, v Bratislavě a v Užhorodě finančního referenta, proto bylo užito výrazu takového, který objímá veškeré tyto úřady, takže jsme navrhli znění zákona »o opravných prostředcích státních úřadů zástupčích«, poněvadž finančním prokuraturám také náleží zastoupení i ve věcech administrativních, »ve věcech firemních«.

Prosím, aby také titul mnou navržený byl přijat. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo při,hlášen, přikročím k hlas.ování.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona (6 paragrafů), jeho nadpisu jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jest proti tomuto způsobu hlasování námitka? (Nebyla.) Není, budeme tudíž tak pokračovati.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona (6 paragrafů), jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Přistoupíme k odstavci druhému:

2. zpráva I. sociálně-politického výboru, II. zahraničního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 530), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění mezinárodní smlouva, schvalující ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve.Washíngtoně r. 1919 (tisk 524).

Zpravodajové jsou: za výbor sociálně-politický pan sen. Jaroš, za výbor zahraniční p. sen. Folber.

Uděluji slovo zpravodajovi výboru sociálně-politického p.. sen. Jarošovi.

Zpravodaj sen. Jaroš: Vážení pánové! Senátu dnes ke schválení předložena byla zpráva o smlouvě, přijaté na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně, kterou se státy zavazují, zavésti pro své dělnictvo jednotné sociální zákonodárství. zavésti jakousi sociální spravedlnost a zlepšiti osud dělnictva. Válka urychlila to, po čem dělnictvo všech států a národů dlouhá desítiletí volalo. Tím. že jednotlivé státy měly delší dobu pracovní a byly schopnější konkurence, trpělo nejen dělnictvo po stránce zdravotní, ale bylo také vydáno velikým krizím, nezaměstnanosti atd. Smlouvou míru Sant-Germainského a Versailleského bylo ustanoveno, aby takové ujednání se stalo. a byla za tím účelem svolána konference do Washingtonu. která se takovými otázkami zabývala. Zejména zabývala se otázkami osm.hodinové doby pracovní, organizací zprostředkování práce, ochrany těhotných žen a šestinedělek. zákazem noční práce žen, zákazem práce dětí před dokonaným čtrnáctým rokem věku,. zákazem noční práce osob mladistvých před dokonaným osmnáctým rokem věku. otázkou přístupu k mezinárodní smlouvě bernské. o zákazu používání bílého fosforu. V zásadě také všechny státy na smlouvu tu přistoupily; ovšem pro některé státy, které zde činily výjimku, tak zejména pro Japonsko. že na místo osmačtyřiceti hodin pracovních může býti stanovena týdenní doba pracovní na padesát sedm hodin, pro Indii až šedesát hodin, dále pokud se týče zaměstnávání dětí rovněž byly úchylky jak pro Japonsko, tak pro Indii povoleny. Pokud jde o noční práci žen, zejména v Indii. poněvadž tam důvody vegetační a i jiné toho žádají, aby se pracovalo v noci. staly se tu také úchylky pro noční práci žen. Rovněž pro některé státy v Evropě, které nemají ještě dokonalou industrii, zase byly učiněny úchylky, a to zejména pro Rumunsko a Řecko. Dále byly učiněny úchylky po té stránce, že některé státy mohou na tu smlouvu přistoupiti teprve následujícím rokem, pro některé až v roce 1923 anebo 1924. Tedy každý stát, který k této smlouvě přistupuje, ratifikuje ji. a je povinen ji zachovávati po 10 let. Během té doby může ji vypověděti, ale jeho výpověď nenabývá platnosti hned, nýbrž až po roce výpovědi. Naproti tomu konference všech států je povinna po desíti letech trvání smlouvy se sejíti a jednati o tom, jestli smlouva má býti ponechána dále v platnosti, anebo mají-li býti na ní provedeny nějaké změny. Tedy u nás se jedná nyní o ratifikování, o schválení smlouvy o osmačtyřicetihodinném týdnu, dále smlouvy týkající se noční práce žen, a smlouvy, jimiž se stanoví nejnižší věk pro připuštění dětí k práci v průmyslu.

Pokud jde o jednotlivé zákony. dík Národnímu shromáždění předešlému. které intensivně na poli sociálního zákonodárství pracovalo, máme některé zák,ony, které jdou dále než nařizuje smlouva. Tak na př. osmihodinový den pracovní u, nás je liberálnější, než sama smlouva nařizuje. Pokud j,de o ochranu žen těhotných, neměli jsme tak dokonalého zákona, jak nařizuje washingtonská smlouva, ale přijetím zákona před vánočními svátky ve sněmovně poslanecké i v senátu vyhověli jsme úplně podmínkám, které smlouva stanoví.

Pokud jde o otázku zaopatřování práce. nemáme ještě zákona pro celou republiku. který by vyhovoval intencím, obsaženým ve washingtonské smlouvě, ale máme již zprostředkování práce zavedeno v takovém rozsahu, jak nařizuje smlouva, v Čechách, a je třeba jen působnost jeho rozšířiti na celou republiku.

Pokud jde o mladistvé dělníky, náš zákon není tak dokonalý, ale vláda prohlásila, že koná šetření. a že i v tom směru stane se co nejrychleji náprava a zákon podobný sněmovně bude předložen. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Ale aby věc celá nebyla zdržena, navrhují se dnes ke schválení ty smlouvy, kterým my již vyhovujeme, a vedle toho také sociálně-politický výbor připojil se k přání vyslovenému již dole ve sněmovně, aby totiž na nejbližší schůzi mezinárodního úřadu práce byla položena otázka zavedení osmihodinové doby pracovní i v obchodech. Pro obchody až dosud osmihodinová doba pracovní neplatí a zejména u nás není příčiny, aby zavedena byla. Výbor sociálně-politický doporučuje přijetí návrhu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Za výbor zahraniční jest zpravodajem pan senátor Folber.

Zpravodaj sen. Folber: Připojuji se k návrhu a vzdávám se slova.

Místopředseda Kadlčák: Pan zpravodaj sen. Folber vzdává se slova. K rozpravě není nikdo přihlášen, končím ji. Prosím pana zpravodaje, zda-li si přeje doslov.

Zpravodaj sen. Jaroš: Nepřeji.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročíme k hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s usnesením podle zprávy výboru sociálně-politického a výboru zahraničního ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Usnesení schvaluje se ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je

3. zpráva výboru technicko-dopravního senátu N. S. R. Č. o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 471), obsahující zákon ze dne......, kterým se prodlužuje lhůta ke zřízení pobočného úřadu šekového v Brně, stanovená v čl. 1 zákona ze dne 11. března 1919, čís. 140 Sb. z. a n. (tisk 526).

Zpravodajem je pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! poslanecká sněmovna usnesla se na zákoně, kterým se prodlužuje lhůta ke zřízení pobočného úřadu šekového v Brně, stanovená ve čl. 1. zák. ze dne 11. března 1919, č. 140 Sb. zák. a nař.

Zákon tento stanovil v citovaném článku, že nejdéle do dne 1 ledna 1921 má býti zřízen pobočný úřad šekový v Brně a zároveň podle potřeby i v místech jiných cestou nařízení Avšak přípravné práce ke zřízení této pobočky se zdržely. poněvadž ani poměry poštovního úřadu šekového v Praze nebyly tak dalece upraveny, aby jej bylo možno považovati za zabezpečený.

Zároveň se předpokládalo, že pro pobočku v Brně bude opatřeno, podobně jako se stalo v Praze, jisté provisorium. Avšak mezi tím nastala v Brně tak veliká nouze o místnosti, že se stalo opatření provisoria a zvláště bytů pro úřednictvo odbočky naprostou nemožností. To také potvrdila zemská správa politická v Brně i zástupci měst a země.

Podařilo se sice zakoupiti vhodný pozemek pro novostavbu, ale umělecká komise při ministerstvu veřejných prací činila námitky proti urychlenému opa.tření plánu a tak se stalo, že nebylo možno lhůtu zákonnou, výše již zmíněnou, to jest do dne 1. ledna 1921, dodržeti. Následkem toho jeví se nutným, aby lhůta ta byla prodloužena, a sice, jak bylo usneseno již poslaneckou sněmovnou, do dne 1. ledna 1924. Poněvadž podle získaných od odborníků informací bude lze se stavbou započíti teprve v květnu a stavba bude vyžadovat nejméně doby dvou let, z těchto důvodů výbor technicko - dopravní se usnesl, aby bylo slavnému senátu doporučeno, by osnova zákona. kterým se prodlužuje lhůta ke zřízení pobočného úřad,u šekového v Brně, stanovená ve čl. 1., zák. ze dne 11. března 1919, č. 140 Sb. z. a n., schválil v tom znění, jak bylo usneseno ve sněmovně poslanecké.

Doporučuji tedy usnesení poslanecké sněmovny beze změny schváliti. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, tři články obsahující, míním dáti hlasovat i s úvodní formulí i s nadpisem najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou, budeme tak pokračovati.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí, aby osnova zákonná, tři články, s nadpisem a úvodní formulí přijata byla ve čtení prvém, nechť zvednou ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Přikročíme k následujícímu odstavci denního pořadu, to jest

4. zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru národohospodářského o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n. o měně na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, pokud tam nebylo kolkováno (tisk 525).

Zpravodajem výboru rozpočtového jest pan senátor dr Horáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Když u nás prováděno bylo na jaře r. 1919 okolkování bankovek za tím účelem. abychom odloučili svou měnu od měny ostatních sukcesivních států. nebylo tehdy možno toto okolkování provésti ještě na celém našem území a sice z toho důvodu, poněvadž některé část jeho, a zejména týkalo se to východních krajin, Slovenska a Přikarpatské Rusi, nebyly ještě tehdy v našem držení. Následkem toho v těchto krajinách nebylo tehdy provedeno okolkování bankovek a obíhaly tam bankovky jednak neokolkované, jednak okolkované. po případě okolkované rumunskými kolky, jelikož tenkrát území toto obsazeno bylo Rumuny. Když později toto území bylo vyklizeno a námi obsazeno, nastala potřeba. aby tam konečně nastala výměna starých bankovek, jednak neokolkovaných a jednak okolkovaných rumunskými kolky za naše nové státovky. Konečně loni na podzim přikročila váda k výměně těch starých bankovek za naše státovky a stalo se tak nařízením vydaným dne 12. října minulého roku. Toto nařízení bylo vydáno na základě známého zmocňovacího, zákona a má býti nyní oběma sněmovnami schváleno. Zajímavý jest při tom způsob. jakým ta výměna našich státovek za staré neokolkované bankovky se děla. Nedělo se to stejným způsobem. nýbrž z jistých sociálně-politických důvodů bylo rozeznáváno, o jaké obnosy jde. Do 2.000 korun se to dálo v poměru jedna ku jedné. Tedy kdo nepředložil více než 2.000 K, dostal za 2.000 K neokolkovaných bankovek 2.000 K našich státovek. Pokud předložil někdo více než 2.000 K až do 10.000 K, byla provedena výměna jen v poměru jedna ku dvěma, totiž za 10.000 K neokolkovaných bankovek jen 5.000 kor. našich nových státovek. A pokud ten obnos přesahoval 10.000, nastala výměna jen v poměru jedna ku čtyřem, totiž za více než 10.000 neokolkovaných bankovek za každých 10.000 jen 2.500 našich nových.státovek. Výjimky z toho byly poskytovány pro peněžní ústavy, nadace, obce, spolky dobročinné, nemocenské a bratrské pokladny podle stavu do 1. června 1920. Tedy všecky svoje bankovky, které měly vykázány do 1. června 1920, dostaly vyměněny v plné hodnotě, to jest jedna ku jedné. ostatní bankovky, které vykázány měly ve své pokladně až po 1. červnu 1920, dostaly vyměněny jen v poměru 1 ku 4, totiž za 100 starých rakouských bankovek dostaly 25 K nových státovek. Podobně bylo pak postupováno také i při jiných hodnotách.

Tak zejména když se jednalo o pohledávky a závazky soukromoprávní, bylo rozlišováno podle toho, jak znehodnocení starých bankovek pokračovalo vzhledem k naší měně. Na př. bylo stanoveno, že staré závazky až do 26. února 1918 měly býti vyměněny, resp. účtovány v poměru 1:1. do 31. října 1919 v poměru 100:60. do 31. října 1920 v poměru 100:50, do 31. března 1920 v poměru 100: 40, od 1. dubna do 30. dubna 1920 v poměru 100:33 1/3 a konečně od 1. května až do dne účinnosti tohoto nařízení v poměru 100:25.

Rovněž dlužné daně a veřejné dávky měly býti placeny za dobu až do roku 1918 v plném poměru 1:1, za berní rok 1919 v poměru 100:60 a na berní rok 1920 v poměru 100:40. Rovněž také vklady na knížky, pokladniční poukázky, běžné účty a vklady. pokud nepřesahovaly stav ze dne 26. února 1919 v poměru 1:1, zbytek, pokud s částí již přepočtenou v poměru 1:1 nepřesahuje dohromady stavu z 1. června 1920. v poměru 250:100 a další zbytek v poměru 100:25.

Takto zde vidíme zajímavý pokus, jak se snažila finanční správa vystihnouti znehodnocení staré měny proti naší nové a jak hleděla pokud možno jistým spravedlivým způsobem - ovšem spravedlnost je tu vždycky jen relativní - aby starší pohledávky a starší hodnoty byly pokud možno plně vyměňovány, kdežto novější jenom v tom poměru, v jakém právě hodnota starých bankovek se nalézala k hodnotě našich státovek. Na řízení toto bylo již vydáno a bylo také provedeno. Nám se nejedná o nic, než toto nařízení schváliti, a poněvadž toto nařízení po stránce věcné a formální vyhovuje, rozpočtový výbor činí návrh, aby senát toto nařízení dodatečně schválil. (Potlesk.)

Místopředseda sen. Kadlčák: Pan zpravodaj výboru národohospodářského sen. Dúrčanský vzdává se slova. Ke slovu není dále nikdo přihlášen, odpadá rozprava. Pan zpravodaj si nepřeje doslovu?

Zpravodaj sen. dr Horáček: Nikoliv.

Místopředseda Kadlčák: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo s návrhem výboru rozpočtového a národohospodářského souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se),

To jest většina. Návrh se schvaluje.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je

5. zpráva výboru národohospodářského o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 27. ledna 1921, čís. 34 Sb. z. a n., jímž se uvolňuje obchod zvěří (tisk 535).

Zpravodajem je p. sen. Ferd. Jirásek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Ferd. Jirásek: Zpráva výboru národohospodářského pojednává o dodatečném schválení ve smyslu §u 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n. vládního nařízení ze dne 27. ledna 1921, jímž se uvolňuje obchod zvěří.

Výbor národohospodářsky přihlížeje k poměrům, jaké se vytvořily na trhu masem, nemohl odepříti svého schválení, aby nařízení, které vládou bylo vydáno, bylo schváleno.

Nařízení samotné obsahuje tři paragrafy, a to v §u 1 se praví, že obchod zvěří je volný, § 2 týká se účinnosti dnem vyhlášení a v § 3 ukládá se provedení ministru pro zásobování lidu.

Národohospodářsky výbor navrhuje, a.by nařízení ze dne 27. ledna 1921, č. 34 Sb. z. a n., jímž se uvolňuje obchod zvěří, bylo schváleno. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu jsou přihlášeni páni senátoři dr Hellera dr. Spiegel. Uděluji slovo panu dru Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Pan zpravodaj spokojil, se tím, že navrhl přijmouti zprávu výboru, aniž by věcí samotnou se zabýval. O věci samé také není mnoho co říci, byť jsme také z odůvodnění seznali, že obchod zvěřinou uvolňuje se proto poněvadž máme dosti masa, a máme dosti masa, poněvadž máme málo obilí, poněvadž páni agrárníci obilí zkrmili. Ale o věci samé nechci mnoho slov ztráceti. Ať třeba se uvolní obchod zvěřinou. Zajisté však velmi mnoho lze říci o ústavní stránce věcí.

Ministerstvo vydalo vládní nařízení na základě zmocňovacího zákona z 15. dubna 1920 dne 27. ledna 1921 (Výkřiky německé: Slyšte! Slyšte!) Tudíž v době, kdy obě komory Národního shromáždění zasedaly, považovala vláda za nutné, aby přes hlavy zákonodárných sborů cestou nařizovací zrušila dřívější nařízení. Proti tomu nemůžeme dosti důrazně protestovati. Nerozumíme, jak jest možno, aby ve státě ústavně spravovaném, ve státě parlamentárně spravovaném vláda v době, ve které parlament zasedá a jest práce schopen, a také ku práci dosti ochoten, odvážila se nařízením upravovati věci, které dlužno upravovati zákonem.

Dovolává se při tom tohoto neblahého zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920. A nyní nám bylo dnes řečeno, že věc se má takto: Na Slovensku bylo nesmírné množství zvěřiny, ale pánům Slovákům anebo pánům agrárníkům anebo komu zvěřina patřila, byly ceny příliš nízké a prohlásili jednoduše, že za tuto cenu zajíce nedají. Aby těchto pár tisíc zajíců rychle sem přišlo, zrušila vláda rychle dřívější nařízení ze dne 23. září 1920, jímž stanoveny byly nejvyšší ceny pro zvěřinu, a na to prý skutečně pánové na Slovensku - jednalo se tu asi hlavně o velkostatkáře - byli tak laskavi a poslali sem zajíce nyní ve volném prodeji, tudíž za ceny značně zvýšené. Úprava prý nebyla více možnou cestou zákona, nýbrž muselo se jednati rychle, a proto zvolena byla cesta nařizovací.

Nuž, pánové, tak to přece nejde! Nelze přece nařízením řešiti takovéto věci z nějakého, třeba praktického důvodu, jednoduše přes hlavy parlamentárních sborů v době, ve které parlament zasedá. To dle našeho názoru obsahuje těžké porušení práv parlamentu a na to nemůžeme za žádných okolností přistoupiti. Tomu nemůžeme přisvědčiti, neboť pak jsme vydáni vládě úplně v šanc. Může potom všechno, co chce, upraviti nařízením, aniž by se ptala parlamentu a předloží pak zcela jednoduše nařízení parlamentu. Parlament nalézá se potom při schvalování takovýchto předloh vždy v tísni, neboť dosti často jedná se o nařízení, o jejichž meritorním obsahu nelze pochybovati, která meritorně snad jsou oprávněna, která tedy parlament z tohoto důvodu nemůže zrušiti, jimž schválení z tohoto důvodu nemůže odepříti, kdežto z ústavně-právních pochybností vlastně každému takovému nařízení mělo by schválení býti odepřeno.

Nelze nám tudíž pro tuto zprávu hlasovati a předkládáme vám mimo to resoluci, ve kteréž vybízíme vládu, aby zmocňovací zákon zrušila. Nyní jsme již více než dva roky po převratu a tyto udánlivé mimořádné poměry, kteréž vládu nutily k úpravě věcí nařízením bez předchozího předložní parlamentu, již netrvají. Parlament zasedá, jest věru vládě dosti povolný, obzvláště v takových věcech, a proto není tu již nutnosti, aby skutečně nutné a důležité a všeobecně nepopřené otázky řešeny byly nařízením. Žádám vás tudíž co nejnaléhavěji, abyste naši resoluci přijali. Každá jiná resoluce, ve kteréž se vládě praví, aby cesty nařizovací užívala jen v nutných anebo v nejnutnějších případech, nemá nejmenšího smyslu, neboť vláda vždycky přijde a řekne: toto byl nutný případ anebo nejnutnější případ. Nebudeme také hlasovati pro žádnou jinou resoluci, která vládu nevybízí, aby tento zmocňovací zákon z 15. dubna 1920 konečně jednou odstranila.

Tento zmocňovací zákon z 15. dubna 1920 není ničím jiným nežli § 14 staré rakouské ústavy jen v podstatně zhoršené formě. nemáme žádných záruk, a i kdybychom je měli, že vláda používati bude zmocňovacího zákona skutečně jen v nejnutnějších případech, také pak bychom nepotřebovali zmocňovacího zákona, poněvadž máme parlament, poněvadž pracuje, poněvadž se usnáší na zákonech a vládě neodpírá žádnou skutečně nutnou a nespornou předlohu.

Proto prosíme, abyste hlasovali pro naši resoluci v zájmu parlamentu a parlamentarismu vůbec. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. senátoru dr Spiegelovi.

Senátor dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu, ačkoliv o obchodu se zvěřinou nemám nejmenší znalosti, nerozumím zvěřině naprosto, nikdy jsem si neprodával ani nekupoval, velmi zřídka (Německý výkřik: Jedl!) ale jen velmi zřídka jsem ji jedl. Vyžádal-li jsem si přes to slovo, děje se to z toho důvodu, že kterého se přihlásil pan řečník přede mnou. Nejedná se o věc, o kterou běží, nýbrž o ústavně-právní stránku. Chtěl bych dále poznamenati, že tendence nařízení, o které běží, mně jest veskrze sympatická, totiž odbourání vázaného hospodářství, uvolnění obchodu. To jest mně něco velice sympatického. Proti nařízení samému neměl bych tedy námitek, jen kdyby bylo bývalo vydáno v jiné formě, totiž kterou musíme vytýkati. (Souhlas na levici.)

Dřívější Národní shromáždění zanechalo nám velice nepříjemný dar. Myslím, že to bylo v jeho posledním sezení, dne 15. dubna 1920, ve kterém, když krátce před tím stalo se usnesení o ústavní listině, byl přijat ještě jeden zákon, který vlastně tuto ústavní listinu poráží. Ústavní listina vykazuje ústavodárné činnosti určité pole a zákon ze dne 15. dubna 1920 dovoluje vládě, aby ve všech případech, které jsou nějak povahy hospodářské, sobě vypomohla nařízením. Zmocňovací zákon totiž praví: »Vláda se zmocňuje, aby pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů, způsobených válkou, použila cesty nařizovací, kde by jinak bylo třeba zákona, když se toho jeví nutná potřeba a když by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárnému, byl věci na újmu.« To jest ten neblahý zmocňovací zákon z 15. dubna 1920. Máme nyní za sebou již skoro rok používání tohoto zákona a můžeme říci, že tento zákon se naprosto neosvědčil. Vláda vydala na základě tohoto zákona celou řadu nařízení, a sice bez nejmenšího ohledu na předpoklady pro vydání takovéhoto nařízení. Učinili jsme ve Stálém výboru v předešlém létě a potom také zde v senátu a zajisté také ve druhé sněmovně nejnepříjemnější zkušenosti. Byla vydána nařízení, jako na příklad o poměrech měny na Těšínsku, která naprosto nebyla promyšlena. Bylo na příklad vydáno nařízení, o němž nám jednou zástupce vlády v ústavním výboru řekl, že ho nebylo použito ani v jednom případě. Jednalo se tudíž

o věc, které naprosto nebylo zapotřebí, jednalo se dále jednou o nařízení, které bylo tak špatné, že Stálý výbor, k čemuž se zajisté jen s těžkým srdcem odhodlal, je zrušil; bylo to nařízení o propachtování pozemků. Tím nastal zmatek a právní nejistota, která volá do nebes. Stálý výbor na místě tohoto nařízení musel se usnésti na jiném ve formě opatření s platností zákona, a pokaždé, i když věc nešla tak daleko jako v tomto případě, pokaždé byl Stálý výbor a Národní shromáždění ve velikých rozpacích, když takové nařízení přišlo. Jak také pan řečník přede mnou poznamenal, máme před sebou dilema: buďto odepřeme tomuto nařízení schválení, čehož by zajisté zasloužilo, - to však činíme neradi, poněvadž se tím vyvolává stav právní nejistoty - anebo musí se nařízení spolknouti, a to jest Národního shromáždění a parlamentu nedůstojno. Jest to však stav, jenž zajisté musí býti odstraněn. Jest to, řekl bych - prosím, aby se mně nezazlívalo, když to řeknu - jest to tak, jako když někdo, jenž po celý svůj život svoje okolí šikanoval, ještě v testamentu učiní opatření, aby ještě po skonání svému okolí život ztrpčoval. Tak učinilo Národní shromáždění, zanechavši nám tento dar. Dnes jest konečně na čase, aby tento zákon byl zrušen, (Souhlas na levici.) a souhlasím úplně s tím, co řekl pan řečník přede mnou: Jenom zrušení zákona jest opatřením, které nás skutečně zplna může uspokojiti.

Podali jsme ovšem resoluci, která sestává ze dvou částí. Řekli jsme: Vláda se vyzývá, aby co nejdříve podala předlohu, kterou se zmocňovací zákon zrušuje, za druhé však, aby pokud zákon platí, jen v nejnutnějších případech ho používala. Tento druhý bod resoluce připojili jsme jen proto, poněvadž jsme toho mínění, že se ihned něco má státi, že nesmíme čekati, až zákon zmocňovací bude zrušen, nýbrž že musíme vládu vyzvati, aby také v době, než-li zákon bude zrušen, zmocňovacího zákona používala co možná nejméně. Nešli jsme tedy tak daleko, abychom řekli, že se zákona vůbec nemá užívati, poněvadž zákon ze dne 15. dubna 1920 právě trvá tak dlouho, pokud ústavní listina vůbec platí. Ale považujeme za nutné, aby vláda v té příčině obdržela alespoň vyzvání, omezovati se na nejnutnější, a jsem pevně přesvědčen, že toho nikdy nebude zapotřebí. (Souhlas na levici) Neboť Národní shromáždění....(Výkřik [německy]: Zrušení!) Zrušení přece navrhujeme také. Neboť Národní shromáždění přece zasedá, a jak jsem četli - neboť jinak se přece nedozvíme ničeho, co se zde nebo v parlamentě děje, dozvídáme se přece jen z novin - nebudeme míti prázdnin, budeme dále zasedat, Národní shromáždění jest tedy takřka v permanenci, pak tedy není příčiny, aby se tohoto zmocňovacího zákona používalo.

Nadává se na § 14 dřívější ústavy, ale pan řečník přede mnou měl úplně pravdu, že tento zmocňovací zákon jest mnohem horší než § 14 dřívější ústavy. § 14 totiž připouštěl císařské nařízení jen tehdy, když říšská rada nebyla shromážděna, kdežto zmocňovací zákon z roku 1920 o tomto blahodárném omezení ničeho neví. (Souhlas na levici.) Navrhuji slavnému senátu přijetí naší resoluce. (Souhlas a potlesk něm. senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo dále přihlášen. Rozprava jest skončena. Pan zpravodaj si přeje ještě slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Ferd. Jirásek: Velevážení pánové! my zajisté plně souhlasíme s názorem, předneseným panem kol. dr Hellerem a panem prof. Spiegelem, my jsem také v národohospodářském výboru i rozpočtovém poukazovali několikrát na to, že nepůjde tak dále, aby neustále a neustále nová nařízení ve smyslu §u 3 zákona čís. 337 Sb. z. a n. ze dne 15. dubna 1920 byla vydávána.

Ale nicméně, velevážení pánové, jsou zde okamžiky, že vláda musí míti nějaký prostředek, aby vyřídila to, co jest v zájmu obyvatelstva nutno. Žijeme, velevážení pánové, v mimořádných poměrech a nevíme zda zítra nebo pozítří se nevrátíme do těch poměrů, které byly před dvěma, třemi roky (Hlasy německých senátorů: Oho!) - nevíme to, a ta situace není dnes tak jasná, růžová a nadějná,a bychom mohli s jistotou říci, že poměry se vyvinou ke klidu atd. Ale i jinak situace po stránce zásobovací je ztížena tím, že poměry parlamentární - ne konečně u nás v senátě, ale v poslanecké sněmovně - jsou takové, že mohou nastati okamžiky, kdy nedojde k dohodě stran, aby se určitá záležitost mohla státi skutkem. (Sen. Jarolim: to jest horší než § 14 za Rakouska!) To bylo docela jiného rázu a zajisté, velevážení pánové, máme možnost, abychom některé nařízení prostě neschválili a tím je věc odbyta, ale domnívám se, že pro nařízení takového rázu, jako je toto, se zde většina najde.

Upozorňuji na jeden moment, který zde byl a který dokazuje, že je nutno a oprávněno to, co se děje. My jinak, jako sociální demokraté, neradi vidíme, když něco takového zde je, ale podřizujeme se nutnosti. Nařízení o úpravě obilí a cenách bylo vydáno 11. června 1920. Musilo býti vydáno, poněvadž se strany nedohodly o ceně obilí, o ceně pšenice a způsobu obhospodařování. Kdyby vláda čekala, až se strany dohodnou - na Slovensku počínaly žně, kdy bylo třeba říci sedlákovi: my tři dáme za žito tolik a tolik - přišla by pozdě. (Sen Jarolim: Sedlák však neodváděl!) Ano, ale ten fakt zde byl, my jsme neměli cen, musil je tedy někdo vyhlásili, kdo jest podle zákona k tomu oprávněn, a to učinila vláda nařízení ze dne 11. června 1920. Já poukazuji, pánové, na tento moment, ne abych to omlouval. U takového nařízení, jako je otázka zrušení volného obchodu zvěří, jest věcí vedlejší, nemá konečně rozhodnutí vlády velkého významu, ale zde jde o zásadní otázku, ve které s p. kol. dr Hellerem a prof. Spiegelem plně souhlasím, připomínaje, že jsou zde některé momenty, které zde padají hodně na váhu.

A v tom směru můžeme říci jedno: aby vláda používala nařízení §u 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. zák. a nař. jen v míře co možná nejskrovnější a jen v případech nejnutnějších. Konečně, velevážení pánové, můžeme říci, když vláda nepůjde v tom směru, že máme možnost, abychom její nařízení prostě zamítli, když to bude věc, která by zájem občanstva a zájem celku poškozovala.

Prosím pánové, abyste v tom směru návrh národohospodářského výboru schválili a také podanou v tom směru resoluci. (Potlesk)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Přikročíme k hlasování. Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru národohospodářského, aby zvedli ruku (Děje se.)

To jest většina, návrh se schvaluje.

Byly podány resoluce. Prosím pana tajemníka, aby je přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Resoluce se. dr Hellera a soudr.: »Vláda se vyzývá, aby předložila zákon, kterým se zrušuje zmocňovací zákon z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a. n.«

Resoluce sen. dr Mayra-Hartinga, dr Spiegela a druhů: »Vláda se vyzývá

1. aby co nejdříve předložila návrh, podle něhož se zrušuje zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.,

2. aby, pokud zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., je platným, užívala tohoto zákona jen v případě nejnaléhavější nutnosti.«

Resoluce sen. dr Brabce, dr Horáčka, dr Krouského, dr Soukupa, Zavorala a spol.: »Vládě se ukládá, aby při používání zákona, jenž ji zmocňuje k vydávání vládních nařízení o předmětech jinak vyhražených úpravě cestou zákonodárnou, dbala zásady, že má tohoto práva užíti jen v případech naprosto nutných a žádného odkladu nesnášejících, obzvláště když se tak děje v době sněmovního zasedání.«

Senátor dr Heller (německy): Prosím o slovo k hlasování!

Místopředseda Kadlčák: Pan senátor dr Heller.

Senátor dr Heller (německy): Navrhuji, aby při resoluci sen. dr Mayra-Hartinga bylo hlasováno o obou odstavcích odděleně.

Místopředseda Kadlčák: Tomuto přání vyhovím. Přikročíme k hlasování o resolucích. Kdo souhlasí s navrženou resolucí sen dr Hellera, jak vám byla přečtena, prosím, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je menšina, resoluce je zamítnuta.

Kdo souhlasí s první částí navržené resoluce sen. dr Mayra-Hartinga, aby vláda co nejdříve předložila návrh, podle něhož se zrušuje zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., prosím nechť zvedne ruku (Děje se.)

To jest většina. Tato část resoluce jest schválena.

Kdo souhlasí s resolucí sen. dr Brabce, prof. dr Horáčka, dr Krouského, dr Soukupa, Zavorala a spol. tak, jak byla přečtena, prosím, aby zvedl ruku (Děje se.)

To jest většina. Resoluce je schválena.

Tím tento bod denního pořadu jest vyřízen.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je

6. návrh, aby bylo zkráceně projednáno podle §u 55 jedn. řádu usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslanců Bechyně, dr Frankeho, dr Rašína, Šrámka, Švehly a soudr. (tisk 1551), aby byl vydán zákon o stavebním ruchu (tisk 531).

Jest všeobecně znám kritický stav otázky bydlení ve městech i na venkově. Nepokládám za nutno podrobně odůvodňovati nutnost pokud možno nejrychlejšího vyřízení oné osnovy zákona, jež se snaží přispěti, pokud síly státu a jeho obyvatelstva stačí, k rychlému podpoření stavebního ruchu a zdolání všech překážek v tomto směru tu jsoucích.

Kdo souhlasí s tím, aby této osnově přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost je přiznána.

Přikazuji toto usnesení poslanecké sněmovny výboru sociálně-politickému a rozpočtovému a navrhuji, aby podaly o této věci zprávu do pěti dnů.

Kdo souhlasí s navrženou lhůtou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navržená lhůta jest přijata.

Pro dnešní schůzi udělil jsem dovolenou ještě pp. senátorům Klimkovi, Križkovi, Hybšovi a Lažovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 1. března 1921 o 3. hodině odpolední s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny, týkajícím se vládního návrhu zákona (tisk 470) o rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury (tisk 523).

2. Druhé čtení zprávy I. sociálně-politického výboru, II. zahraničního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 530), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění mezinárodní smlouva, schvalující ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně roku 1919 (tisk 524).

3. Druhé čtení zprávy výboru technicko-dopravního senátu N. S. R. 4. o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 471), obsahující zákon, kterým se prodlužuje lhůta ke zřízení pobočného úřadu šekového v Brně, stanovená v čl. I. zákona ze dne 11. března 1919, čís. 140 Sb. z. a n. (tisk 526).

4. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ražbě drobných mincí (tisk 540).

5. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bechyně, dr Frankeho, dr Rašína, Šrámka, Švehly a soudr., aby byl vydán zákon o stavebním ruchu (tisk 531).

6. Zpráva kulturního výboru o návrhu se. dr Mayr-Hartinga a soudr. ve příčině zřízení hudebních komor (tisk 539).

7. Zpráva sociálně-politického výboru ze dne 3. září r. 1920, čís. 568 Sb. z. a n., jímž se stanoví příspěvková sazba pro pojištění úrazové pro zemskou úřadovnu pro dělnické pojištění na Slovensku (tisk 541).

8. Zpráva I. výboru sociálně-politického a II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákon, kterým se mění některá ustanovení zákonů o odpočivných požitcích státních zaměstnanců a učitelstva škol obecných a občanských (tisk 547).

Jsou námitky proti době anebo dennímu pořadu? (Nebyly.) Nejsou.

Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 3 hod. 42 min. odp.)