Předseda (zvoní): Za výbor rozpočtový je zpravodajem sen. Kouša, který prozatím si slova nepřeje, vyhražuje si však na konci debaty učiniti příslušné prohlášení.

Zahajuji debatu. Přijde ke slovu první řečník contra, a to. pan sen. dr Hilgenreiner. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Senátoři a senátorky! Kočovný národ bydlí v našich městech, v našich městysech, sta a statisíce těch, kteří bytů nemají; rozervané rodiny, takže otec sotva v neděli a o svátcích může spatřiti své milé, navzájem proházené rodiny, takže mohou veškeré, zdraví škodlivé a mravní neduhy jedné rodiny nakažlivě působiti na jiné. V tom jest nebezpečí pro zdraví, nebezpečí pro mravnost, nebezpečí pro veškerý vývin národního života, dále vykořisťování těch, již jsou bez bytu, ne tak domácími pány, kteří jsou přece ve příčině svých činží omezováni, jako nájemníky samými, neboť tito požadují nestydatým způsobem často mnohonásobně více za podnájem, než co se p latí domácím. Tím vznikají tudíž těžké škody národohospodářské z této nouze. Dva roky již máme mír. Mnoho nesnází se zmenšilo, tato nesnáz se však den ke dni zvětšuje. Vláda se snažila zde odpomoci; vydán byl zákon ze dne 23. května 1919, jímž skýtány byly těm, kdož stavějí. náležité úlevy a finanční pomoc. Zákon ten selhal ve své účinnosti téměř úplně. K použití zákona tohoto přihlášeno bylo 15. 152 staveb, Ieč z toho bylo vskutku započato pouze 7. 926, tudíž 52%. Ze staveb, jež byly započaty roku 1919, nebyly koncem 1920 ještě všechny hotovy. Celkem dohotoveno bylo přibližně 40% staveb započatých na základě tohoto výhodového zákona. V městě Praze samé potřebuje vláda 58 velkých staveb, město Praha samo 28 zastavených parcel stavebních. Podobně se to má v městech jiných, až ven do nejmenších obcí. Mimořádná nouze má zapotřebí též mimořádných pomocných prostředků a nelze se tudíž diviti, ze bylo pomýšleno na nejostřejší výjimečná opatření. Několik stran zde v senátě jakož i vláda předložily takovéto donucovací zákony. Zde platila zásada: přinutíme vás k stavbě. Iniciativní návrh jedné strany senátní přál si stavební úřad bytový, přál si nucenou půjčku. Vládní předloha, pokud předložena byla zde senátu, přála sobě diktátora pro stavbu bytů, komisaře pro stavbu bytů, a přála sobě stavební povinnost pro ty, již od roku 1914 přijali více zřízenců a takto více bytů zabrali. Byli jsme ve výboru sociálně-politickém pověřeni, abychom tohoto vévodu Albu pro živnost stavební, tohoto vládního komisaře pro stavbu bytů oděli v plášť. Plášť tento byl v návrhu vládním velmi červeně zbarven; naše snaha nesla se k tomu, aby červeň tato nepůsobila příliš odstrašivě na stavební podnikatele. Plášť byl hotov a vévoda býval by mohl býti skoro jmenován, když tu pojednou nastalo překvapení. V radě »Pěti« sněmovny poslanecké bylo usneseno, aby věc byla postavena na jinou základnu. Předlohy vládní byly vesměs hozeny do kouta, ovšem bylo velmi mnoho podnětů z těchto vládních předloh využito v nové předloze stavební, již máme před sebou. Tak tedy není nám co činiti s předlohou vládní, nýbrž s předlohou stran, s návrhem kompromisním. Jest to takřka zboží porculánové; na celé řadě paragrafů stojí »neklopit«, »křehké zboží«! Náš referent prohlašuje sám ve své tištěné zprávě celou řadu paragrafů, zejména § 9, pak §§ 12 až 22 za »noli me tangere«. S tím nesměli jsme ani my ve výboru hýbati.

Ostatně jsem toho názoru, že byla rada »Pěti« lidštější, než vláda a lidštější než návrhy iniciativní, jež vyšly z tohoto domu. Pravím »lidštější« ne snad proto, že dali navrhovatelé německým stranám předem německý překlad. Překlad ten nebyl dokonalý, ale byl to aspoň překlad, a již to jest počátkem něčeho lepšího; příklad tento měl by býti napodobován. Pravím: tento kompromisní návrh »Pěti« jest lepší a lidštější, poněvadž se opírá o zásadu, jež vychází lidské psychologii více vstříc, než vláda a zdejší předloha stran. Předlohy vládní a stran poroučely: »Musíš!«, nová předloha praví: »Pojď, podnikateli, chci ti pomoci, abys mohl stavěti«. Prohlašuje se otevřeně: Stát jakožto stavebník a stavební družstva selhala v nouzi bytové; pojď, soukromý podnikateli, a pomoz nám z nesnází! Zásady, jež byla v naší době, kdy stala se červeň barvou modní, příliš přehlížena, totiž nutnosti soukromého podnikání, dovoláváme se právě předlohou zákona jako pomocníka v největším ze všech utrpení, abychom takto odstraniti mohli nouzi bytovou.

Předloha praví: »Pojď, chci ti pomoci, stavební podnikateli. « Přislibuje mu trojí: Dám ti stavební pozemky, postarám se o to, aby byl náklad stavební snesitelný pomocí náležitých soudů rozhodčích pro mzdy a ceny, poskytnu ti ostatně stavební úvěr, a takové úlevy zmírněním řádu stavebního, abys mohl snáze, účelněji a rychleji stavěti než dosud. Zásada tato jest zajisté naprosto zdravá. Naše předloha slibuje stavební území. Dává tudíž politickým úřadům právo do jisté míry vyvlastňovati. Především mají se vyvlastniti pozemky státní, pokud stát sám nestaví, pak pozemky parcelované, jež jsou již k stavbě připraveny, pozemky nadační, pozemky veřejných fondů, pozemky obecní, nedává-li tomu obec sama přednost, na nich stavěti, a teprve pak pozemky soukromé. Předloha slibuje dále podnikateli, že mu usnadní stavbu pomocí rozhodčích soudů o smlouvách pracovních a soudů cenových v příčině stavebního materiálu. Byl zúmyslně vynechán z této kapitoly nátlak a trestní sankce, aby nebylo ani na jednu stranu, totiž vůči podnikateli a výrobci stavebních materiálií ani na druhou stranu, totiž vůči dělníku a odběrateli, předem vystupováno s přísnou tvárností trestního soudce, nýbrž aby i zde byla zůstavena věc volnému podnikání, svobodné vůli, jak se strany výrobce stavebních materiálií, ta i se strany podnikatele a dělníka. Budoucnost nás o tom poučí, zda se ukáže tato zásada dobrovolné shody stanovením mezd a cen bez sankce účinnou. Bylo by vítati, aby tato zásada smírné shody ve skutečnosti všudy k platnosti přišla. Ukázalo by se pak, že nejsou protivy třídní přece tak hluboké, jak se líčí mnohonásobně s četných stran.

Za třetí slibuje vláda peníze. Nikoliv ve způsobu nucené půjčky hodlá si je opatřiti, nýbrž, jak praví důvodová zpráva, »cestou poněkud nemravnou«, totiž, pokud podněcuje hráčskou vášeň člověka pro tuto půjčku. výpůjčkou losovou. Lidé dají se povšechně lépe ovládati podle svých chyb, než podle svých ctností. Slosovací plán této losové půjčky v tomto zákoně obsažen není. Noviny vědí často více než ministři, a musí tudíž páni hledati v »Lidových Novinách«. chtějí-li se dověděti, jak tento slosovací plán vypadá. Tam se praví, že bude vydáno 800 tisíc losů po 500 Kč a 6 milionů losů po 100 Kč, a že jsou připověděny výhry v částce 16 milionů Kč, při čemž budou vylosovány: jedna hlavní výhra ve výši jednoho milionu, dvě po půl milionu, 10 po 100. 000 Kč, 20 po 50. 000 Kč, 50 po 20. 000 Kč atd. ; celkem při každém tahu 1543 výhry. Dále bude ročně 80. 000 losů umořeno v úhrnné částce 40 milionů Kč. Z těchto peněz pak mají býti především zřízeny bytové stavby pro státní zaměstnance; resoluce, jež bude přijata, zdůrazňuje zejména, že má učitelstvo stejně užívati výhod této bytové akce stavební jako státní úřednictvo, což odpovídá nyní panujícímu postavení učitelstva na roveň se státním úřednictvem. Pro byty státních úředníků určila vláda částku 250 milionů, v zákoně jest však pro první rok 1921 zařazeno pouze 150 milionů Kč. Dále mají býti poskytovány státní půjčky na stavbu -malých bytů, při nichž jest stavební blok do dvou třetin zastaven byty o 40 kvadrátních metrech. Pro to bylo určeno úhrnem 80 milionů Kč, vedle toho záruky na půjčky soukromé pro byty malé, jež kolísají mezi 60 až 80% stavebního nákladu, konečně úlevy finanční k úhradě způsobeného nákladu stavebního pomocí běžných státních příspěvků k zúrokování a umoření na 25 let, jež se pohybují mezi 4% a 2 a 1. %, dále osvobození malých staveb bytových, jež budou hotovy do konce roku 1922, od daní na 30 let. Zde bylo s mnohých stran navrhováno 50 let; podrobili jsme se však protestu ministra financí a spokojili jsme se se 30tiletým osvobozením od daní. Konečně nabízí se zvláštní podpora pro stavby provisorní, to jest pro takové, jež. vypočítány as na 20 roků trvání, podpory, jež se pohybují mezi 40 a 60% nákladu stavebního.

Důležitý bod týká se konečně dalekosáhlých stavebních úlev. Není as těžkopádnějších a obtížnějších řádů stavebních než jsou ony, jež pocházejí ze starého Rakouska. Aby zde byla přivoděna žádoucí změna, snaží se tu náš zákon v různých směrech, aby zjednal úlevu staviteli jak co do stavebního materiálu, tak i co do výše stavby a upotřebitelnosti jednotlivých pokojů, takže lze tímto způsobem prostoru lépe a snáze využíti, než jak to dovoloval dosavadní řád stavební. Konečně jsou byty, zřízené na základě tohoto zákona, vyňaty ze zabavení, jež předpisuje zákon o zabavování bytů, to jest, jsou vyňaty z kompetence obecních úřadů pro zabavování bytů.

Velectění, o tomto zákoně, jenž byl sněmovnou poslanců poměrně rychle, ba příliš rychle vyřízen - a proti tomu směřoval přece odpor německých stran v poslanecké sněmovně, nikoliv proti meritu zákona o tomto zákoně tedy, jenž byl tam tak nesmírně rychle vyřízen, konaly se zde, v sociálně-politickém a rozpočtovém výboru poměrně důkladné porady a byla snaha zákon ten pokud možno nejostřeji ohraničiti a při tom různé, ba často protilehlé zájmy pokud možno vyrovnati. Drželi jsme se toho, co bylo předem prohlášeno za nedotknutelné, aby nebyl zákon sám ohrožen, v ostatním však převládala snaha vymeziti hranice co možná nejostřeji, aby nebyla ponechána úřadům přílišná volnost nebo aby nevznikla vina na tom, že nějaké zbytečné apelace zmaří účinek zákona. Změny vztahují se zejména na hlavu prvou § 2 až 5, na hlavu šestou § 40 (předkupní právo státu nebo obcí), na hlavu osmou, devátou § 49. Mnoho, co v zákoně nedošlo již výrazu, bylo vysloveno v resolucích. Tak na příklad ve příčině hornictví, ve příčině služebních bytů učitelstva, ve příčině nutných změn stavebních řádů, zejména pro Slezsko, zvláště pak resoluce, která se vztahuje na nezastavená území stavební. Zde rozpředla se ve výboru silná kontroverse, jež dojde i zde výrazu, ježto bylo jistou stranou ohlášeno minoritní votum. Bylo totiž v zákoně vysloveno, že má býti dřívější zákon, jímž propůjčeno bylo obci právo, uložiti na nezastavené stavební území zvláštní přirážku, odstraněn, jakmile dojde k platnosti zákon, jenž má býti nyní přijat. Tím by bývala vzešla obcím značná ztráta, Pražské obci samotné na př. 1 milion ročních příjmů, obci Bubenečské 300. 000 Kč. jak nás pan referent právě ubezpečil. Se strany druhé bylo opět zdůrazňováno, že byli majitelé nezastavených ploch stavebních právě na základě dřívějšího zákona vystavováni různým šikanám a že by měli býti od toho osvobozeni. Konečně smluven byl kompromis, podle něhož mají zůstati tyto přirážky za nezastavené území do poloviny tohoto roku v platnosti, že však má býti vláda vyzvána, aby podala do konce června tohoto roku zákon nový, jenž staví přirážky na nezastavené území stavební na spravedlivější základnu, než jak tomu bylo dosud.

Velevážení! Zákon, jak před námi leží, jest podle mého přesvědčení poměrně rozumný, třeba to jest ještě v mnohém práce příliš kvapná, jež musela mnohé přehlédnouti, jež musela i mnohé stranou zůstaviti, poněvadž nebylo lze docíliti o tom shody. Povšechně jest to práce, jež podle mého názoru činí senátu čest, práce, od níž lze též mnoho očekávati. Přání, aby zákon tento zde v této sněmovně pokud možná s největší majoritou byl přijat, jest oprávněno, aby nastala takto v příčině stavebního hnutí bytového co možná nejrychlejší změna, jak to naléhavě vyžaduje vždy více se stupňující nouze v oboru tomto.

Senátoři a senátorky! Podle řečeného pochopíte, jak bolestně se mne musí dotýkati,. musím-li zde před vámi doznati: »Německý svaz parlamentní« se usnesl, že z důvodů politických nemůže pro zákon tento hlasovati. (Nepokoj. - Výkřiky. ) Celá pošetilost našich politických poměrů dochází v tom svého výrazu, že my, příslušníci »Německého svazu parlamentního«, ač vítáme zákon tento jako zdravý a užitečný, přes to nemůžeme proň hlasovati. Celá neudržitelnost tohoto státu, v němž ve příčině národů minoritních nebyla jistě nalezena ona demokratická forma, aby mohly míti ke státu a k jeho úřadům, jimž zákon tento odevzdávají, důvěru, překáží nám v tom. Proč nemůže »Německý svaz parlamentní« pro zákon tento hlasovati? Abych to řekl krátce: Zákon tento vyzbrojuje politické úřady novými právy a plnou mocí, přesahující plnou moc dosavadní. My, Němci, dočkali jsme se dosud s politickými úřady špatných zkušeností, (Souhlas na levici. ) Velevážení! Tento stát spočívá dosud podle názoru většinových stran na rovnici: stát = český národ. Pokud bude tato rovnice platiti jako základní rovnice tohoto státu, mohou míti české strany, může míti česká vláda pouze jednu snahu: ostatní činitele, ostatní národy nutno pokud možná nejvíce stlačovati na nulu, aby byla rovnice tato správnou. Neboť pokud jsou miliony a miliony jiných národů v tomto státě, Němci, Maďaři a Slováci, potud není tato rovnice o národním státě v této republice správnou. A jest tedy docela důsledné, že, kdo žije v myšlence o tomto národním státě, také se snaží, aby každým způsobem použil politické moci k tomu, aby přitlačoval menšiny pokud možná nejvíce ke zdi a staral se, aby zmizely.

Dosud byli to již čeští úředníci, české vojsko, české dělnické kolonie, jimiž jste se snažili vniknouti do německých měst a vsí. To vám ulehčuje ještě značněji tento nový zákon se svým zabavovacím právem politických úřadů ve příčině půdy a pozemků. K tomu nemůže žádný Němec ruky svojí propůjčiti. Dosud byly kasárny místem, jímž jste opravovali sčítání lidu nebo vykonávali vliv na volby obecní. V Chebu na př. byla při posledních obecních volbách před několika dny volební číslice 294, ve volebních místnostech vojenských baráků však bylo odevzdáno 326 českých hlasů. Těmto českým hlasům děkuje Cheb za. onoho jednoho českého městského zástupce. Tak se to má kol dokola v ryze německém území. Jak tito čeští sčítací komisaři, jimiž byli v územích výlučně nebo z větší části německých téměř výhradně ustanovováni Češi, násilně opravovali výsledek sčítání, o tom bude řeč v debatě nejbližších dnů. Připustíte, že zákon, v němž jest řečeno, že má úřad politický právo ve velkém rozsahu vyvlastňovati půdu i v německých obcích ke stavbě bytů, že takovýto zákon otevře dokořán brány českému úsilí, užíti obecních pozemků i soukromé půdy v ryze německých obcích k stavbě bytů pro české úředníky a české vojsko. Vždy a všudy najde se záminka použíti zákona tohoto proti nám. (Souhlas něm. senátorů. ) Dáti tento zákon do rukou nynější vlády, nynějším úřadům, jež přísahaly na český stát národní, znamenalo by brousiti meč, jímž nás Němce chcete popraviti, to znamenalo by pomoci plésti provaz, jímž se zamýšlí menšinovým národům tohoto státu stáhnouti hrdlo. Proto nemůžeme my, Němci, pro tento zákon hlasovati.

Druhý politický důvod týká se losové výpůjčky. Dovolte, abych zde před vámi a před celým světem opět prohlásil: Před válečnou půjčkou není u nás Němců žádné státní půjčky (Souhlas na levici. ) a též žádné losové výpůjčky. Dříve platiti staré dluhy, jinak se znovu nepůjčí. Dejte státní výpůjčku za půjčku válečnou bez příplatku, jak bylo již několikrát zde v této sněmovně a jinde řečeno. Uvolněte konečně vyplácení úroků válečné půjčky a ulevte tím mnohým, přemnohým chudým lidem v těžkých starostech, jež je následkem této drahoty tíží. Osvoboďte tím nejen nás Němce, nýbrž i zejména lid slovenský, jenž byl právě Maďarskem přinucen, aby co možná nejvíce na válečnou půjčku upisoval, odstraňte můru, jež tíží tolik malých lidí! »Losová výpůjčka« - praví se v dnešní důvodové zprávě - »má nemorální příchuť. poslouží však dobré věci. « To zní podezřele podle zásady, vytýkané neprávem Jesuitům: »Účel světí prostředky«.

Losová výpůjčka má skutečně nemorální příchuť, ale především proto, že má stát staré dluhy, jichž nechce uznati - válečnou půjčku, že chce dělati dluhy, a to i u těch, jimž nechce honorovati dřívější úvěr. To jest především to nemorální na této losové výpůjčce.

A praví-li se ve zprávě: »S mnoha stran navrhována byla nucená půjčka, ale nucená půjčka pokazila by náš úvěr v cizině «, pak pravím já: Pánové a dámy, tento úvěr v cizině pokazili jste a kazíte do dnes ještě nejvíce tím, že nepromluvíte s námi v otázce válečné půjčky konečně jednou rozumné slovo. Otázka válečné půjčky povaluje se jako smrdutá mrcha na cestě; tu a tam přijde některý ministr a kopne do ní nohou a podívá se, zda jest ještě zde. Samo se to neodstraní a my, Němci, to též neučiníme. Pryč konečně s touto mrchou a celá politická atmosféra se vyčistí. (Souhlas na levici. )

To jsou dva hlavní politické důvody, pro něž my v »Německém parlamentním svazu« přes to, že uznáváme mnohé v zákoně tomto užitečným, pro zákon ten hlasovati nemůžeme. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup. )

A nyní dovolte mi ještě závěrečné slovo. Chcete stavěti byty, chcete odpomoci tísnivé nouzi bytové. Plným právem: dejž Bůh, aby zákon, bude-li přijat, vskutku brzy přivodil úspěch tento. Víte-li však, který byt jest nejnaléhavější, jejž musíte ve státě tomto vystavěti? Jest to bytová stavba pro menšinové národy, jsou to byty pro Němce, pro Maďary, ba i pro Slováky v tomto státě. Tito všichni nemají dosud domova v tomto státě, ač jsou zde dosud, ti nemají zde ještě hostinného domova, jsou ještě kočovníky ve státě tomto. Postavili jste dům tohoto státu pouze pro sebe; ve všech pokojích domu tohoto bydlí téměř pouze Češi: nahoře na hradě, v ministerstvech, v úřadech, u vojska, všude pouze Češi. (Sen. dr Witt [německy]: U vojska to není správné! Sen. dr Spiegel [německy]: To spočívá na nucené službě!) U vojska slouží Němci jako prostí vojínové, Češi jako důstojníci, Němci, Maďaři a Slováci bydlí na půdě, ve sklepě, nebo nejvýš ještě v barákách. Byty, útulné byty, jaké mají vaši čeští spoluobčané v státě tomto, nebyly jim dosud přiznány. Naopak, na vchodu tohoto domu, - podotkl jsem to již jednou - jest výslovně napsáno: » Československá republika«. Tím nám jest stále připomínáno, že my ostatní zde uvnitř nemáme domova, trvalého sídla, nýbrž že jsme pouze trpěni. (Souhlas na levici. )

Pořádá se nyní v hlavním městě této říše vzorkový veletrh a se všech stran přicházejí sem houfně kupci, kteří mají zájem o obchod v této republice. V tomto hlavním městě říšském jest místo pro nápisy firem ve všech řečích, nevyvěšujte však, pro bůh, tabulí německých, nevyvěšujte tabulí v mateřské řeči tří milionů Němců, kteří chtějí býti v tomto státě doma. I na návěští, jez zve k veletrhu, mizí německé pozvání téměř úplně. Nahoře jest ve velkých písmenech v českém jazyce: »Veletrhy«, pak francouzsky, anglicky, - čínsky a japonsky není sice ještě na tom, ale i to přišlo by jistě před nás, - a docela malé, zrovna tak, aby to německé dole zcela nesjelo, stojí »Messe«. Každý nápis ve veřejných úřadech, každá jízdenka na dráze, každá státovka, již dostaneme do rukou, připomíná nám, Němcům, jak jsme rovnoprávní v tomto státě, jak velice jsme bez přístřeší, jak velmi postrádáme domova. To jsou nejnaléhavější byty, jež by měly býti postaveny v státě tomto, má-li stát vůbec trvati. A tato stavba bytová, tato přestavba státu nepotřebuje staveniště, nepotřebuje stavebního materiálu a dělníků ani žádných stavebních úlev nebo stavebního úvěru; jest jí jen potřeba dobré vůle, a to dobré vůle s vaší strany. (Souhlas na levici. ) Nežádá se nic nemožného, to jsme prohlásili opětovně. Němec jest tak moudrý, že počítá se skutečnostmi a ví, že mu nelze hlavou zeď proraziti.

V této době nemůžeme ani na to pomýšleti, zničiti tento stát, to víme zcela přesně. Proto nabídli jsme svoji spolupráci na počátku zasedání za jistých podmínek. Na tuto svou nabídku neobdrželi jsme dosud odpovědi, ani od českých stran, ani od vlády. Zde v této sněmovně udál se předevčírem případ, mně - pravím to zcela otevřeně - osobně nepříjemný. Neprovedl jsem na svou vlastní pěst husarský kousek, podav zde referát německý, nikoliv, stalo se tak z usnesení »Německého svazu parlamentního«. President náš byl oprávněn, ba povinen volati mne k pořádku, odníti mně slovo; podle jednacího řádu nemohl jinak jednati. Avšak bylo to naše právo a jest naší národní povinností, abychom toto snižování a potlačování všeho německého zde v této sněmovně krok za krokem potírali a abychom všechno podnikali, aby byl nynější jednací řád zde v této sněmovně znemožněn, abychom docílili změny. K tomu není třeba žádné změny ústavy, to může provésti sněmovna z vlastní pravomoci. Bylo nám slíbeno, že budou v této příčině potřebná opatření provedena. Dosud nestalo se ničeho a dosud může Slovák mluviti svým jazykem; mluví-li však zde někdo jako referent německy, považuje se to za urážku, za nezákonitost. Jsme voláni k pořádku a odejme se nám slovo. A my, Němci, stojíme přece po stránce kulturní zajisté aspoň na stejné výši se Slováky.

Stavte tudíž, a stavte co nejdřível Čas. naléhá, přestavba této říše nestrpí odkladu Pařížské stavby mírové se již hýbají,turecký pavilon sévréský, jak víte, se v Paříži již bourá. Velevážení! My Němci nejsme horšími Turků a doufáme, že budou i ostatní pavilony pomalu odneseny. Zítra změní se v severních Spojených státech amerických kurs a bude as prvním skutkem nového presidenta, uzavříti bezpodmínečně s Německem mír. Co se dnes děje v Londýně, může působiti pro veškeré středoevropské poměry jako puma. Velectění, bude-li na této cestě pokračováno, vyjmou snad Němci z vaší písně: »Hej Slované« včas verš, jenž zní: »Rus je s námi«. Rus je s námi, s Němci! Usilujete o to, abyste osamotnili Německo a ženete je k tomu, aby byl uzavřen s Ruskem svazek co nejužší. To není v zájmu tohoto státu zde, toť jisto. Tomu byste měli, velectění, předejíti. Nepracujte spolu o oné uzavírací politice, jejímž užitečným sluhou se dodnes ministr Beneš prokázal. Valí-li se již snad nyní francouzský materiál válečný přes území tohoto státu, aby přinesl Polsku pomoc v jeho boji proti Rusku (Německé výkřiky: Slyšte!), může se státi, že válka, jež po čtyři léta statečným odporem našich vojsk oddalována byla od této Bohem požehnané země, tyto kraje ještě stihne a krvavě spuštoší.

Přestavte tudíž, přestavte co nejdříve stát tento, stavte byty pro menšinové národy, v nichž se tito vskutku mohou cítiti doma. Nynější stavba jest pochybená, musíte ji důkladně přestavěti. Dejte nám národní samosprávu, především na poli školním, ne pouze papírovou resoluci, jako před vánocemi, nýbrž skutečnou samosprávu. Tak budete pracovati v zájmu svého státu. Pánové, učte se z poměrů! Český národ učil se v novější době politicky rychle. Ještě roku 1916 psala Česká Národní rada z Paříže do Kijeva: »Čechy jsou myšleny jako stát monarchistický. České republiky zastává se pouze několik radikálních politiků. Ruská dynastie v nějaké formě byla by lidu nejmilejší, snad by se ukázala personální unie s Ruskem dostatečnou. Čeští politikové přejí sobě české království s úplným připojením na Rusko. « To dal psáti roku 1916 profesor Masaryk do Kijeva. Bližší můžete čísti v »Národních Listech« ze dne 20. února 1921, strana 2. Ve dvou leteoh, až do 28. října 1918, přeučili jste se na vášnivé republikány. Přeučte se ještě nyní na demokraty. Jenom tak. postavíte tento státní útvar na zdravější základnu, než jak tomu nyní jest, kde v tak zvaném národním státě potlačuje národ,. jenž má sotva většinu, národy ostatní. K této přestavbě není nám třeba usnášeti se o zákonech, k této přestavbě můžeme se každý den sesednouti. Hlasuje-li dnes většina sněmovny pro předložený zákon stavební, můžeme to my, Němci, v mnohém směru s radostí vítati, poněvadž jest v zákoně tom šetřeno jak zásady dobrovolného podnikání, tak také v praktických opatřeních zákona tohoto leccos jest obsaženo, co by mohlo zajisté prospěti tak nutnému ruchu stavebnímu. Pokud však nemají Němci v tomto státě domova, nýbrž musejí v barácích bydleti, nemohou přece propůjčiti svých rukou, aby byl vládě odevzdán zákon, jímž může tuto politickou bytovou nouzi Němců ve státě tomto ještě rozmnožiti. (Souhlas a potlesk německých senátorů. )

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Reyl. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. dr Reyl: Slavný senáte! Bytová nouze je ovocem moderního kapitalistického systému. Otázka bytová byla dlouhou dobu považována pouze za část otázky dělnické, ale stále rostoucí nouze o přístřeší nejen ve městech, ale i na venkově poučila, že otázka bytová dotýká se všech malých lidí a středních stavů, středních vrstev, takže má otázka tato zájem zajisté celostátní, ba sociální. Z toho důvodu věnuje sociální politika bytové otázce jako samostatnému úkolu zvláštní péči a neponechává ji už na starosti pouze soukromé nebo veřejné lidumilnosti. Vedlejším pozorováním bylo shledáno, že téměř veškeré závady hygienické, morální, pedagogické i sociální mají svůj kořen ve špatném bytě, takže bytová reforma postoupila do popředí všech sociálně-politických snah, jakožto klíč každé demokratické, kulturní politiky.

Profesor dr Meixner ve schůzi Českého zemského spolku pro reformu bytovou roku 1907 dokazoval spojitost mezi tísní bytovou, alkoholismem a souchotinami. Profesor dr Meixner řekl: »V Praze podle úřední statistiky je více než 6% bytů nedostatečných a z 10% jsou byty obývány podnájemníky a nocleháři, 60% souchotinářů bydlí v bytech přeplněných a špatných. Z bytů těchto vychází lidstvo zeslabené a z nich se šíří infekce a infekční choroby. Potomstvo rodičů obývajících v bytech takových je anaemioké, chudokrevné. A dále v bytu přeplněném není žádného okřání. Ký div tedy, že lidé tací hledají útěchy v hostincích, a tak se rodí alkoholismus. Proto zařízení levných a zdravých bytů bude míti i kulturní význam, povede k požitkům duševním«. Poukázal tedy dr Meixner. že je v zájmu bohatších vrstev, aby pečovaly o rozluštění bytové nouze, poněvadž tím pojišťují se zdravotně před infekcemi, které se šíří z těchto špatných, malých bytů.

Již před sto lety zahajuje Francie bytovou reformu stavbou rodinných domků pro dělníky a četné družiny filantropické i podnikatelské odstraňují nouzi bytovou. V Anglii opět svépomocná stavební družstva dělnická vykonala obdivuhodné podniky. Předměstí anglických měst, zejména Londýna, jsou obklopena přívětivými domky dělnickými se zahrádkami a vlastním krbem pro jednu rodinu, poněvadž Angličan podle svého přísloví »můj dům, můj hrad«, považuje vlastní domov za svatyni,. v níž se daří rozkvět rodinných ctností a kde domácí štěstí nesmí býti dotčeno cizím podnájemníkem, nebo poručníkováním bytové komise. Vláda anglická a americká vydatně podporovala stavební družstva, která v Americe v letech desátých dostihovala již počtu 6. 000. Podobně v Belgii, Holandsku, Dánsku a Německu. chápána nutnost státní podpory stavebním družstvům jako nejlepšího prostředku v boji proti tuberkulose, alkoholu a zpustlosti mládeže.

Podle šetření lékařů stoupá úmrtnost tuberkulosou s hustotou bydlení. Ve Vídni podle desetiletého průměru umíralo v I. okrese z 1000 osob 12 a z těch 2 osoby na tuberkulosu, v X. okrese, kde hustota bytů byla větší, umíralo z 1000 osob 30 a z těch 7 na tuberkulosu. V pražské V. čtvrti před asanací umíralo z 1000 osob 45 a z těch 15 tuberkulosou. V Londýně, městě tak velikém, kde žije skoro víoe obyvatelstva než v Čechách samotných z 1000 osob umíralo pouze 14 a v předměstích pouze 5. Dávno před válkou pečovaly zmíněné státy o zmírnění bytové nouze, jen v Rakousku začíná sociální politika teprve počátkem 20. století všímati si bytové nouze a nutnosti bytové reformy. Vydány byly 3 zákony na počátku tohoto století: v r. 1902, jímž poskytovaly se daňové úlevy pro levné byty dělnické, pak v r. 1907 zákon, jenž tvoří fond pro byty úřednické a státní zřízence, a posléze zákon z r. 1910, jenž zřizuje fond též pro péči bytovou vůbec.

Zákonodárství rakouské bylo tedy málo pronikavé v tomto směru, subvence ještě skromnější a proto krise bytová stále a stále u nás stoupala. Podle sčítání v letech 8Otýoh, 9Otých a koncem století, přibývalo v Čechách obyvatelstva průměrně o 8%, kdežto domů pouze o 5%. V roku 1903 podle soukromého sčítání v Rakousku většina bytů byla přeplněna. Z prohlédnutých bytů v 160 městech bylo 62% bytů jen o 1 nebo 2 pokojích. V Praze bylo 28% bytů pouze o 1 místnosti. Nejhorší poměry byly ovšem v Haliči a Bukovině, jako ve všech jiných ohledech.

Nejhorší byty měla chudina, která bydlela v malých místnostech, přeplněných, zdravotně závadných, nečistých a nepoměrně drahých. Zatím co bohatci na své příjemné přístřeší věnovali nejvýš 10% svých příjmů, musel dělník na svůj nevlídný byt věnovati 20-25% mzdy. Tato drahota a stísněnost obydlí měla zase v zápětí povážlivé zjevy v ohledu sociálním. zdravotním a mravnostním. Veliké nájemné nemnoze znemožňovalo ukojení důležitých životních potřeb a nutilo přímo nemajetné třídy, aby si vyhledávaly obydlí pokud možno levných. A to byly zase byty ve zdravotním ohledu vadné pro malé rozměry, vlhkost anebo tmu. Když chudá rodina posléze najala větší byt, snažila se, aby k úhradě nájemného si přibrala podnájemníky nebo nocleháře, čímž ovšem trpěl velice život rodinný a mravnostní. Jaký počet rozvrácených rodin a svedených obětí má na svědomí nouze bytová, nelze ani přibližně dosti určiti. Z lidských obydlí stala se doupata neřestí a bídy místo zřídla oddechu, radostí a štěpnice civilizace. Jestliže již před válkou, velectění pánové, bytová nouze ohrožovala zdraví a mravnost širokých vrstev lidových, nabyla po válce tvářnosti přímo hrozivé a postihla všecky státy, nevyjímajíc ani ty, které včas luštily bytovou krizi.

V naší republice ovšem bytová nouze dostihla povahy přímo katastrofální. Zdědili jsme po Rakousku zanedbané odvětví stavebního ruchu a neseme nezaviněné následky strašné války, ale proto přece nemůžeme tak hned svrhnouti se sebe zodpovědnost, že za půl třetího roku své samostatnosti jsme nevěnovali otázce bytové dostatečné pozornosti. Po říjnovém převratu v roce 1918 měla vláda a Národní shromáždění projednávati v přední řadě předlohy o náležitém zásobování lidu a o rychlém vybudování zdravých přístřeší. A zatím vidíte, že prvním zákonitým návrhem v revolučním Národním shromáždění byla rozluka manželská a ve voleném Národním shromáždění to byla zase rozluka církve od státu, tedy návrhy čistě destruktivní, bořivé. Chtěli jsme snad dokázati světu, že dovedeme bořiti, ale že nedovedeme stavěti. Chci se zdržeti kritiky těchto návrhů, ale lituji, že u nás bylo více smyslu pro bourání než pro stavbu. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák. )

Také vláda propásla vhodné chvíle pro podnikání nouzových staveb v době, když byly vypláceny podpory nouzové i lidem, kteří se cynicky posmívali těm, kteří chtěli pracovati. Místo stavby nových domků počala vláda řešiti nouzi bytovou výjimečným zákonem, zabíráním bytů, čímž nouzi bytovou vlastně zvyšovala, neboť zabíráním bytů byli zbavováni domácího klidu i ti lidé, kteří dosud lidsky bydleli. Právě v této nucenosti při zabírání bytů spočívá vlastně jádro zla. Takový vnucený podnájemník není nikdy vítaným společníkem, a jestliže svému nedobrovolnému přednostovi domácnosti dává pocítit ochranu výjimečného zákona, vzniká mezi nimi domácí, drobná válka, se vší rafinovaností a s celým domácím peklem.

Zákon z roku 1919 o zabírání bytů jen zhoršil nouzi bytovou, protože zbytečně oddálil stavební ruch, který jedině může odpomoci nouzi bytové.

Po dlouhých průtazích a na četné návrhy sněmovny poslanecké i senátu přicházíme posléze k návrhům zákona, který má odstraniti hrozivé sociální zlo, nedostatek přístřeší. Zákon o stavebním ruchu, tisk 531, jest zákon výjimečný, dotýká se značnou měrou soukromohospodářského systému, ale mimořádné zlo zajisté také žádá mimořádných prostředků. Zákon předložený má své vady, ale mnohé slabiny byly usilovnou prací sociálně-politického výboru senátního odstraněny. Spěchali jsme poněkud s tím zákonem, ale spěch jest odůvodněn začínající již stavební sezónou, takže se domníváme, že jest lépe nějaký zákon než vůbec žádný. Úlevy a dispens od dosavadních předpisů stavebních ve věci výšek a kanalizace jsou na závadu zdravotnictví, ale přece myslím, že jest lepší poněkud závadný byt než žádný. Pro tyto stísněné byty jest státní podpora zaručena. Kdo si chce postaviti byt lepší, s větší výškou, ten ovšem obdrží podporu do těch nižších povolených výšek pater a, co chce si vystavěti výše, musí hraditi ze svého. Předpokládá to člověka, který má prostředky, když si chce zlepšiti příbytek. Ovšem postrádali jsme v návrhu zákona, že byla vynechána působnost památkového úřadu v tom směru, aby se mohl přímo ohraditi proti zabírání a bourání památek historických nebo uměleckých budov. A bude to uvedeno pouze jako resoluce. Na to musíme vždycky dbáti. abychom nekazili věcí, které se nedají zaplatiti vůbec penězi. Nemusíme litovati budov, které se za peníze dají poříditi. Ale budova, která má historickou a uměleckou cenu, ta se žádným způsobem zaplatiti nedá, ta jest vůbec bez nějakého ocenění, tu je třeba vždycky každým způsobem zachrániti, a proto žádáme, aby ta resoluce byla přijata, by památkový úřad měl právo vysloviti své veto proti zcizení nebo zbourání takové budovy, která se přenesením zachrániti nedá. Na to račte pamatovati, to jest úkolem sboru, jakým jest senát, aby upozornil na chyby, které se mohou státi v takovém překotném ruchu. My víme, že jest dosti nezastavených pozemků, které jsou v kanalizaci, které mají komunikační spojení a které čekají na zastavění. Kdyby se nám podařilo během sezóny všecky takové otvory v Praze v různých blocích zastaviti, pak není třeba se pustiti do budov, které nám budou vlast ještě po staletí okrašlovati a budou svědkem naší kultury a kultury našich otců. (Tak jest!) Vřele se přimlouvám, aby tato resoluce, co se týče zachování uměleckých památek, byla přijata.

To jsou vady navrženého zákona. Přednost zákona spočívá po stránce formální v přehledné soustavě dosavadních různých návrhů, které byly k řešení bytové krise poslední dobou podány, ať se strany poslanecké sněmovny nebo senátu a se strany vlády. Více než formální přehlednost cením jeho sociální tendenci, která apeluje na sociální solidaritu, čili na součinnost všech vrstev společenských ve velkém díle bytové reformy. Kdyby se podařilo vznítiti součinnost všech zámožných vrstev, lze očekávati veliký rozmach stavebního ruchu, kterému dosud nepřekážel nedostatek příslušných zákonů, nýbrž dobrá vůle kapitalistů a řeknu také i se strany pracovníků.,

Ani přítomný návrh zákona o stavebním ruchu nevykouzlí jediného činžáku, jestliže vyzní apel na součinnost všech vrstev na prázdno. Již starý historik latinský Tacitus si stýská a píše: »Leges sine moribus vanae«, to jest zákony bez dobrých mravů občanů jsou marné. My jsme vydali v republice již celou řadu užitečných zákonů, ale výsledky jsou nepatrné, protože schází našim občanům uvědomění, když si republikáni jednou zákon vydají, že musí ho také šetřiti a býti ho poslušní. Ten pocit zodpovědnosti nám, bohužel, ještě schází. Schází nám však také v naší společnosti společenské ctnosti, které zoveme altruismus nebo křesťanská láska, které dovedou překlenouti veškeré propasti třídního napětí a vyrovnati smířlivě všecky rozpory v hospodářských zájmech. Zákonná spravedlnost jest sice základem státu, jest základem společnosti. ale v pouhých základech nemůže ještě nikdo bydleti. jestliže se nevystaví budova sociálních ctností. Vzájemná láska musí vyplňovati mezery, které spravedlnost nedovedla ve společnosti překlenouti; vzájemná láska a snášelivost musí také ulehčiti nám plnění povinností, které nám ukládá zákon.

Vydáváme-li zákon o ruchu stavebním a čteme-li o současném napětí mezi podnikateli a stavebními dělníky, pak dlužno pochybovati o úspěšném výsledku zákona. jestliže se nám nepodaří oba rozladěné tábory přesvědčiti. že jest potřeba vzájemných obětí ve prospěch společnosti, celku. A tu bych rád upozornil na trudný zjev v nynějších poměrech, že dávno již živený egoismus jednotlivců zvrhl se během let válečných v naprostou bezcitnost k osudu spolubližních.

Pánové, bezohledné sobectví jednotlivců jest hlavní příčinou bídy zásobovací, bídy bytové, řeknu docela i bídy a krise státní. Jestliže se nám nepodaří vykořeniti tuto hydru sobectví z našich řad, pak sebe lepší zákony zůstanou jen na papíře. Leges sine moribus vanae! Ten stesk starého Tacita může se opakovati a bude se opakovati také u nás. My jsme ostatně také málo pamatovali na slova našeho presidenta, který na příklad před rokem, v den svých 7Otýoh narozenin výslovně řekl: »Demokracie, republika se opírá o mravnost«. My zapomínáme také na jeho slova, která napsal v »Ideálech humanity«, na 54 stránce, že »náboženství má býti základem mravnosti« a kde praví: »Nedovedu si představiti posledního rozřešení mravnostní otázky bez náboženství«. Kdybychom si dali ruku na srdce, uvažovali o těch slovech presidentových a vzpomněli si na to, že jsme velmi málo pečovali o to, aby se mravnost veřejná i soukromá povznesla na základě náboženského přesvědčení, tu bychom si museli říci, že nejsme bez viny. Byli jsme zrovna nedávno svědky pusté agitace, v únoru, kde celé davy lidu českého byly zbavovány opory mravnostní pustými protináboženskými štvanicemi. Jest, pánové, svrchovaný čas, abychom zanechali pustošení nábožensko-mravního citu lidu a pečovali raději o utvoření mravní úrovně, v níž by zákonité předpisy nabyly důležitého respektu a v níž by altruismus a křesťanská láska doplňovaly příkazy zákonité spravedlnosti. (Tak jest!) Na bránu republiky tlukou veliké problémy reformy sociální, zejména reformy bytové. v níž se soustřeďují otázky hygienické, pedagogické a mravnostní. Kéž vážná doba nalezne nás připraveny! My již nevystačíme, pánové, v lidu frázemi o výhodách politické samostatnosti, o ideálech demokracie nebo o blahodárnosti nevázaného svědomí. Lid by také jednou rád viděl výhody té vládní formy. Republikán bez přístřeší a bez nejnutnějších životních potřeb ztratil všecek zájem o stát, jenž mu nemůže jeho existenční zápas usnadniti.

Již roku 1877 lord Beaconsfield prohlásil v anglickém parlamentě při debatě o otázce bytové: »Dům jest vlastním podkladem civilizace, působit na společnost v dobrém nebo špatném směru. Ten, kdo má útulný domov. je hrdým na společnost, ve které žije. Je-li mu však žíti v doupěti bídy a nepravosti, stává se nevinnou obětí brutálního útoku sociálních nesnází. « Příbytek jest místem, v němž základní prvek společnosti, to jest rodina, stráví větší část života, kde se vychovává nová generace, kde člověk nabývá pro celý příští život vlivných dojmů. Špatný byt poškozuje rodinu, škodí celému státu, brání vůbec i zdárnému rozřešení sociální otázky. «

Sombart napsal: »V proletáři lze vzkřísiti pocity lidské důstojnosti jenom tehdy, jestliže se mu umožní spořádaný život rodinný, což předpokládá člověka důstojný příbytek. « Jestliže vybudujeme lidu lidsky důstojný příbytek, nebudeme nuceni snad umísťovati jej v trestnicích. Doporučuji jménem strany lidové, abyste, vážení pánové, přijali předlohu, návrh zákona o stavebním ruohu s těmi všemi změnami, jak je sociálně-politický výbor doporučil. (Výborně! Potlesk. ).