Místopředseda Kadlčák (zvoní): V proudu své řeči p. sen. Meissner mezi jiným řekl: »Jestliže až dosud stát nás podvodně připravil o naše dobré peníze, to se zde říci může zcela otevřeně, pak také tento stát není hoden, abychom ho ještě podporovali novou půjčkou. «

Ve smyslu § 55 jedn. řádu jsem nucen p. sen. Meissnera volati k pořádku.

Slovo uděluji dále p. sen. prof. dr Horáčkovi.

Senátor dr Horáček: Slavný senáte! Zákon, jehož osnovu máme v rukou a kterou projednáváme, můžeme opravdu považovati za zákon válečný nebo poválečný. Je ovšem známo, že již také před válkou jsme měli t. zv. otázku bytovou, t. j. jisté nedostatky, které byly takového typického rázu, že skutečně tvořily jakýsi problém, o kterém se již před válkou mnoho hovořilo a také velmi mnoho psalo. A tak zv. otázka bytová před válkou měla jiný ráz než má dnes. Ty nedostatky bytové nebyly především tak všeobecné, jako jsou dnes. Tehdy se to týkalo namnoze velkých měst, což bylo způsobeno tím stálým, velkým, rychlým vzrůstáním velkých měst. tím t. zv. útěkem z venkova, jak se tomu říkalo, který jsme mohli pozorovati ve druhé polovině 19. století, totiž, že v městech se stále soustřeďovalo veliké množství obyvatelstva, a že následkem toho tíseň bytová byla stále větší. Ale na venkově a v menších městech ty nedostatky tenkráte ještě se nepociťovaly. Také bych řekl, že objem těch nedostatků byl jiný, než dnes. Tenkráte se více jednalo o to, aby byly byty levné a prostorné, aby pokud možná byla odstraněna přelidněnost v jednotlivých příbytcích. Ale tenkráte nejednalo se o to. že by bytů vůbec nebylo. Když jsme před válkou šli velkým městem, na každém druhém domě viděli jsme oznámení, že jest tam byt k pronajmutí. Tehdy za vysoké nájemné dostal byt každý, kdo byt chtěl, a to velmi krásný, pohodlný a komfortní, kdežto dnes vidíme, že ani za velké nájemné nedostane se byt, poněvadž bytů vůbec není. Tedy zase docela jiný ráz té bytové otázky jest dnes. Bytová otázka tenkráte měla také jiné příčiny než dnes. Tenkráte nejednalo se o to, že by bylo málo budov, neboť se stále stavělo, ale více jednalo se o to, že tenkráte nájemné v poměru k důchodu obyvatelstva bylo příliš vysoké. Na výši nájemného nepůsobily tenkráte technické náklady, které byly spojeny s výstavbou nových domů, nýbrž víme, že to tenkráte hlavně spočívalo v cenách půdy, v té rentě pozemkové ve městech. Tam tenkráte spočívala ta lichva pozemková a ta způsobila drahotu nových domů a bytů, ne onv náklady. Vystavění takového domu nebylo poměrně tak značné, a vidíme tu veliký rozdíl ve výši nájemného ve středu města a někde daleko na periferii. Náklad domu ve středu a na periferii města byl stejný, ale půda ve středu měst. a byla mnohem dražší. V tom tenkráte spočívaly příčiny bytové otázky. kdežto dnes vidíme. že to není půda, nýbrž skutečný náklad výrobní, práce, náklad hmot stavebních atd. Vidíme, že dnes má otázka bytová jiný ráz, než tenkráte. A konečně cíl. ke kterému jsme tenkráte pracovali, byl také jiný než dnes. Tenkráte zákonodárství se staralo o to, aby byty byly co možná zdravé. hodně prostorné, hodně veliké atd., kdežto dnes musí se zákonodárství starati o to, aby byly vůbec. A vidíme, že dnes naopak zdravotní závady, ta prostornost atd., stojí docela v druhém pořadí. Vidíme, že zákonodárství pracovalo na tom, aby se obývaly byty nezdravé a ty, které jsou zdravé, aby se staly přímo nezdravými, poněvadž dnes vlastně byty přeplňujeme, byty zabíráme a vůbec žádných velkých a prostorných bytů nechceme trpěti. Vidíme, že jest tu vlastně jistý řekli bychom - krok zpět proti onomu zákonodárství, které bylo před válkou. A tu ovšem se mi zdá, že posud cesta, kterou se naše zákonodárství v tom směru bralo, nebyla správná. My jsme se nedovedli postarati o to, aby vznikaly nové budovy, aby byly opatřovány nové byty, my jsme se stále spokojovali se starými byty a ty jsme chtěli nově a nově rozdělovati. To by bylo tak, jako bychom v otázce zásobování řekli, že se nebudeme starati o novou produkci, že nebudeme opatřovati nové potraviny z ciziny atd., že my krátce budeme stále ubírati z toho, co tu máme a porce dělati menšími, jak se to bohužel s tím nastavováním stávalo, že se pak jeden týden vůbec žádné potraviny nevydávaly. To jsme dělaly v otázkách bytových soustavně. Dosud celé naše zákonodárství s tím zabíráním bytů se pohybuje v tom směru. Co tu jest, jen stále okrajovati a zmenšovati, aby to dostačilo. Mně se vůbec zdá, že celá bytová otázka neměla patřiti do kompetence ministerstva sociální péče, nýbrž do ministerstva, které se mělo starati o nové byty, do ministerstva veřejných prací, protože tam vlastně mělo býti těžisko řešení bytové otázky a nikoliv v tom ministerstvu, které si ovšem nemůže pomoci, když na něho běhají sta a tisíce lidu, aby jim opatřilo byty, když těch bytů nemá. Nyní konečně se zdá, že nastává jakýsi obrat v tom, že nám předložen byl, jak známo, tento novy zákon. Ale i tento nový zákon, jak co do svého vzniku, tak co do své formy i obsahu, má v sobě skutečně něco velmi zvláštního.

Pokud se týká jeho vzniku, tedy jsme již slyšeli od pana zpravodaje, že povstal vlastně způsobem prapodivným. Vláda předložila poslanecké sněmovně celou řadu nových návrhů. Vláda předložila také senátu asi dva nebo několik vládních návrhů, a najednou se všemi těmi různými vládními návrhy, z nichž každý se obíral určitým oborem - udělalo se to jako v nějaké čarodějnické kuchyni, hodilo se to do jednoho kotle - uvařila se kaše a tato kaše hodně horká se dala snísti a Národní shromáždění, resp. poslanecká sněmovna ji spolkla. Teď ji předložila ku snědění nám. My ovšem uděláme s tou kaší, co můžeme, hledíme ji udělati poněkud stravitelnou. Zdali se nám to podaří čili nic, jest jiná otázka.

Také co do formy tohoto zákona se mi zdá, že tento zákon má něco, čemu říkáme triviálně »koprdeka«. Ono je to všechno dohromady. Když někdo, kdo jest zvyklý systematice zákonodárné, se jednou na tento zákon podívá, skutečně budou mu vstávati vlasy na hlavě, má-li vůbec nějaké. Tady jsou dohromady opatření zákonodárná, čistě právní, kde se jedná o vyvlastnění, jsou zde zákonodárná opatření čistě sociální, kde se jedná o rozhodčích a cenových soudech, jsou zde opatření čistě finanční, kde se jedná o losové výpůjčce, o bytové péči o státní zaměstnance, o daňových a poplatkových úlevách, o finanční podpoře staveb provisorních a konečně jsou zde předpisy čistě technické, které spadají do stavebního řádu. Tedy krátce všechno možné dohromady. Uznávám, že ve výminečných dobách se musí sáhnouti k výminečným prostředkům.

A teď jenom bych si přál, aby ten zákon skutečně splnil požadavky, které se v něj kladou. Zdali je splní, o tom mám ovšem jisté své soukromé pochybnosti a zejména, zdali ty všechny finanční předpoklady, které zde jsou, budou míti účinek na soukromé podnikatele, jak se od tohoto zákona očekává.

Já, vážení pánové, ovšem právě v těchto věcech mám své zvláštní názory, které se tu mnohým budou zdáti poněkud podivnými. Mně se zdá, že právě řešení bytové otázky při těchto věcech, kde se jedná o stavbu nových obytných domů, bylo by to nejvhodnější pole, kde bychom to měli zkusiti se skutečnou socialisací. Zde se mně zdá, že by byl takový pokus skutečně oprávněn. Neboť, jestliže kde můžeme míti o tom jisté pochybnosti, zdali snad soukromé vlastnictví jest tou nejdokonalejší formou našeho řádu společenského, pak, po mém ovšem soukromém názoru, jest to právě soukromé vlastnictví obytných domů. Zde nejsou ty různé obtíže a překážky technického rázu, hospodářského rázu, psychologického rázu, jako při soukromých prostředcích výrobních v jiných odborech, v podnikání zemědělském, v podnikání průmyslovém, v tržbě atd., zde se jedná o čistě jednoduchý úkol správní, a já mám za to, že to přece jednou bude úkolem komunálního obecního socialismu, aby právě zde tuto bytovou otázku řešil. Zdali se mu to podaří či nic, jest jiná věc, ale já jsem to chtěl poznamenati dnes, kdy se mluví všeobecně o socialisaci a ty požadavky se kladou; ku podivu, v tomto ohledu se klade důraz a spoléhá se jen na soukromou podnikavost.

Chtěl jsem si dovoliti jen těchto několik slov a chtěl bych vysloviti naději, anebo vlastně přání, aby naděje, které v tento zákon se skládají, byly skutečně splněny, aby byly co nejdříve splněny, poněvadž stav bytový, jaký jest dnes, jest skutečně neudržitelný. Tedy toto přání vyslovuji a odporučuji zákon ke schválení. (Výborně! Potlesk!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Brabcovi.

Sen. dr Brabec: Vážené dámy i pánové! V důvodové zprávě se hledají příčiny nezdaru v dosavadním řešení jistě velmi palčivého sociálního zjevu, bytové krise, v polovičatosti a neúplnosti donucovacích prostředků proti těm, kteří lichvaří, lichvaří pozemky, stavebními materiáliemi, stavebními potřebami vůbec, prací atd. Myslím, že všichni souhlasíme v tom, že musíme se chápati všech vhodných opatření proti lichvě a že jistě všichni tento zjev nenávidíme. Ale nemůžeme zapomínati nebo přehlížeti, že v tomto zjevu jest cosi abstraktního, co se určitě objevuje za jistých okolností ve velikých a po velikých válkách světových. Jest zajímavo, proč tito lidé, kteří dříve nelichvařili, najednou lichvaří. Jest tedy viděti, že to neleží jen v těch jednotlivcích, nýbrž že to leží v moralitě společnosti, vyvolané právě chybami a nedostatky té společnosti. To mne vede k myšlénce, že lichvě nelze zabrániti pouze prostředky donucovacími, pouhým bráněním se a omezováním, že tu nestačí tedy pouhá negativní činnost, nýbrž že jest zapotřebí nezbytně činnosti positivní. A tu mohu říci, že jsem dlouho této positivní činnosti postrádal, a spíše tak u dřívějšího režimu, nežli u nynějšího, kdy brzy se jevily známky obratu v myšlení ve směru právě naznačeném. V parlamentních kruzích se objevila celá řada návrhů. Jest jich nejméně 10, kde se snažili řešiti věc jednak tím, že navrhovali různé stavební úlevy, prostředky k organisaci práce, k organisaci výroby stavebních hmot a pod., finanční podpory státní, a naše vláda rovněž ve všech těchto směrech činila rozmanité pokusy. To jsou vesměs pokusy o. positivní řešení, a proto je dlužno je vítati. Byl to i ten návrh stavebního komisaře, který jsme s takovou důkladností a seriosností v sociálně-politickém výboru projednávali a který také měl velice cenné živly positivní, které organisovaly, třeba tady zabíhaly v některých směrech do nesympatické diktatury, od které sotva bylo lze něco dobrého si slibovati. Také byl činěn pokus se stavební povinností. S tohoto hlediska positivity můžeme i spravedlivě uznati, že ta, jinak málo sympatická a neparlamentární pětka zjednala si jistou zásluhu. Ona nám sioe nic nového nepřinesla, ona sebrala z toho materiálu, který byl zde nahromaděn, určité věci a zkompilovala je do jednoho zákona, který pak byl v poslanecké sněmovně dosti ukvapeně a málo promyšleně schválen a pak nám sem k další úvaze a vyřízení předložen. Ale přes to nebuďme nespravedliví, dotyční páni si zjednali jaksi zásluhu, že nastoupili novou cestu, lepší, a my na té cestě máme příležitost pokračovati. Ovšem, jak jsem již řekl, to dílo není žádným vzorem zákonodárné činnosti, a my musíme vynaložiti vše, abychom ten zákon neschválili tak, jak nám byl předložen, nýbrž abychom různými změnami a dodatky, které - jak jste viděli z referátu již podaného - jsou velmi četné a dosti pronikavé, jej zdokonalili a učinili života schopným. Já neříkám, že se nám to ve všem podařilo, a hned k tomu dodávám, že se nám to ani ve všem podařiti nemohlo, poněvadž zase - tak jak se nám to bohužel dosti často děje přichází se nám s usneseními poslanecké sněmovny nebo s návrhy v posledním okamžiku, již před dvanáctou hodinou, a pak má býti věc promrskávána, ale mozky horečně pracující mohou se dopustiti lehko chyby, anebo nemohou dořešiti, domysliti věc. V té situaci jsme také byli, a my se musíme na ten zákon dívati jako na dílo, které není dokonalé a vědomě to dílo nedokonalé, které bychom byli ještě rádi podrobili rozmanitým úvahám a opravám, propouštíme jen proto, abychom se nedostali do nebezpečí, že ztratíme letošní stavební sezonu. To je ta nutnost, která nás vede k tomu, že propouštíme něco, co jinak podrobujeme dosti ostré kritice zde, a přece říkáme: my tu věc odhlasovati dnes musíme.

Tedy já bych si přál, aby naše práce byla s tohoto shovívavého hlediska posuzována. a myslím, že nebude žádnou hanbou, když po nějaké krátké době nebo po nějakých nabytých zkušenostech přikročíme k některým změnám tohoto zákona.

Nyní mně budiž dovoleno dotknouti se alespoň těch nejmarkantnějších změn v usnesení poslanecké sněmovny. Jest zajímavé, že v prvé hlavě, po první úradě, již jsme měli v sociálně-politickém výboru - jest to 11 paragrafů - asi 9 nebo 10 změn, a nebyly jen tak beze všeho neospravedlněny. Na příklad v § 2, kde se vyslovuje, že stát jest povinen pozemky k zastavení způsobilé prodati, nebylo naprosto pamatováno na to, že stát může míti také takové pozemky, které nesmí prodati, poněvadž je hodlá a má v úmyslu, již dávno pojatém a dobře zdůvodněném, sám zastaviti a použíti k veřejným účelům. Takové pozemky jsou v Praze nad Wilsonovým nádražím, ve svatopetrské čtvrti a pod novým chemickým ústavem. To úplně v tom spěchu ušlo.

Jiná taková věc byla velmi palčivá otázka, o které se zde již páni řečníci zmínili já se jí blíže zabývati nebudu - a to záležitost dobrozdání Památkového úřadu. My jsme v sociálně-politickém výboru v § 3 vrátili jaksi Památkovému úřadu právo veta. Ale pak ovšem přišly takové případy, které nás přesvědčily, že jest sice potřebí, aby k dobrozdání Památkového úřadu bylo hleděno, ale že mu přece nelze dáti takovou svrchovanou moc do ruky a přiklonili jsme se k tomu, že jsme upravili v § 5 řízení tím způsobem, že Památkový úřad bude slyšen, a rovněž tak jsme tam opatřili, aby slyšena byla i státní regulační komise.

I v tom směru byli jsme upozorněni, že by mohla věc veřejná doznati rozmanité újmy. § 6 byl jeden z těch ustanovení: noli me tangere. Takových ustanovení je tam několik. To jsou ustanovení kompromisní, a zde se kompromis týkal toho, že přísluší za vyvlastněný pozemek náhradou obecná jeho hodnota. Přirozeně to ovšem bude věcí znalců, jak oni tu obecnou hodnotu ve skutečnosti stanoví.

Mimo jiné změny důležitá jest změna, na kterou musím upozorniti a která zavdává příčiny jednak ke steskům se strany obcí, jednak ke steskům se strany zástupců venkovského obyvatelstva, totiž v § 9 vyslovené zrušení dávky z nezastavených pozemků v obvodu Velké Prahy, a to původně navrhované poslaneckou sněmovnou zjevným nedopatřením se zpětnou platností od 1. ledna 1920, námi korigované na 1. leden 1921 a konečně po delším sporném jednání a hlasování přijetím kompromisního návrhu, upravené na zrušení působnosti od 1. července 1921.

Budiž mně zde dovoleno o věci se poněkud šíře zmíniti, poněvadž mně není lhostejno, jak v této věci se dotkne naše rozhodnutí zejména rozpočtů obcí. Jest pravda, jak zástupcové zejména Velké. Prahy uvádějí, že to pro ně znamená příliš veliké zasažení do jejich rozpočtu, že oni tam počítají se značnou sumou, jejíž úhradu nikde jinde nevidí a jejíž úhradu také ministerstvo financí prozatím také naprosto nemohlo slíbiti, ani z daleka naznačiti. To tedy chápu, ale na druhé straně zástupci venkovského obyvatelstva Velké Prahy poukazují na to, že tou dávkou jsou postiženy plochy, které nejsou ani plochami k zastavení určenými, a to přece měla býti dávka podle svého původního pojmu určená na pozemky stavební, tedy ne plochy, kterých se používá k výdělkové nebo výrobní činnosti rolnické. Mimo to uvnitř Prahy tato dávka ohrožuje do jisté míry trvání soukromých zahrad. Ráčíte mně zajisté přiznati, že soukromé zahrady, kdysi přece předmět značných sporů, konečně vybojovány zejména spojováním soukromých zahrad v jednotlivých blocích, kde se očekávalo od toho jakési získání vzduchové komory pro obyvatelstvo ve velkém městě stísněné, že tedy, kdyby tato dávka měla působiti tím směrem, také udržení soukromých zahrad bylo by ztíženo, jistě by to byla velmi nesociální, velmi nehygienická dávka. Ta nebezpečí všechna tu jsou, tedy: jak těm věcem čeliti? Vzíti obcím hned bez náhrady ten určitý příjem, je těžko. Odsunouti to, není také radno, poněvadž odsunouti to do 1. ledna 1922, jistojistě nebudeme se snažiti, jak se známe, na jaře to rozřešiti, neboť je to problém poněkud těžký, je to kyselé ovoce, nebude se nám chtíti do něho kousnout, necháme ho odložiti na podzim, a na podzim, Bůh ví, jaké starosti budeme míti. Myslím, že kompromisní návrh od 1. července, kterým se do 1. července obcím ponechati chce, co rozpočetly, a parlamentním kruhům se ponechávají 4 měsíce k iniciativnímu řešení této věci, snad je přijatelnější.

Jiným takovým kamenem úrazu byl § 11, to byl t. zv. Pikův vyvlastňovací zákon, že totiž se ten zrušuje, a to proto, poněvadž ve hlavě první našeho zákona máme vyvlastňovací řízení, ovšem jenom na dobu přechodnou. a jsou tu obavy, že bychom se neunesli třebas na žádném jiném vhodnějším vyvlastňovacím zákonu. Já toto připomínám jenom proto nač pak ke konci přijdu,že zde je viděti,že strany musily si činiti vzájemné koncesse. Jednou je činila strana venkovského lidu,po druhé je činily strany socialistické a takovým eminentním výplodem kompromisu jsou zejména dvě hlavy této osnovy, hlava druhá a třetí o rozhodčích soudech mzdových a o soudech cenových. Kdo čte tyto paragrafy, nemůže si říci, že by si byl zcela jist jejich účinností, že skutečně se nám podaří tyto těžké problémy všechny rozřešiti, ale to je -vážný pokus, ve kterém slevuje dělnictvo, živnostnictvo, soukromí podnikatelé se svých práv. Na př. dělnictvu bylo velmi těžko přistoupiti na § 17, jenž stanoví, že organisace nesmějí vyhlásiti stávku. Také nesmí býti vyhlášena výluka to se týká organisací živnostenských. Tedy prosím, zde je nový doklad, když dostáváme se do takové těžké krise, v jaké se nacházíme v otázce bytové, jak musíme zanechati všech třídních zájmů, ano i národnostních rozdílů, a jak musíme společně řešiti, abychom uhájili možnost holého života. Já také nejsem nijak nadšen na př. hlavou čtvrtou o losové výpůjčce jedné miliardy, předně proto ne, poněvadž ta miliarda, jak ještě dovodím, jest naprosto nedostatečným obnosem, a za druhé proto ne, poněvadž na losové výpůjčky se pohlíží přece jen poněkud jako na cosi nemorálního. Využitkovati lidské vášně k tomu, abychom z nich dostali peníze, kdyby to nebylo za tak ušlechtilým účelem, jako jest ten, abychom lidem bez přístřeší opatřili střechu nad hlavou, myslím, že bychom se k tomu neměli. odhodlávati. To jest prostě možné jen v takových mimořádných případech. Tedy po této stránce jest zase viděti vadu.

Co se týče obnosu jedné miliardy, připomínám, že v ministerstvu veřejných prací leží projekty jednak již rozestavené, jednak úplně připravené ku provádění, jejichž náklad sám bude vyžadovati jedné miliardy. Tedy, to ještě nemusíme nic vyvlastňovati, jenom začneme stavěti. Ve státní regulační komisi mně bylo řečeno, že máme stavenišť, a to stavenišť přístupných komunikacemi, osvětlením, kanalisací atd. vůbec opatřených nebo snadno opatřitelných takové množství, že bychom na nich mohli nastavěti budovy za 3 miliardy, a my děláme výpůjčku jedné miliardy a to o té výpůjčce ještě nevíme, setká-li se se zdarem. Já bych si jen přál, aby zde všechny vrstvy obyvatelstva a všechny strany politické se srazily dohromady a agitovaly, abychom tu jednu miliardu zde měli v nejkratší době. V tom bych viděl veliký úspěch, poněvadž myslím, jak by bylo viděti, že máme nějaké prostředky, povstala by pak naděje, že můžeme další prostředky opatřiti. když bychom tuto půjčku rychle upsali. Pak by mohla nastati ta chuť k podnikání, poněvadž by byla bezpečná naděje, že stát podpory, které slibuje v zákoně, nebo které my ukládáme zákonem, bude moci skutečně dávati, a byla by tu také naděje, že ještě další miliardy si za účelem řešení tohoto těžkého sociálního problému doopravdy opatříme.

Při tom ovšem a jistě to nemá býti ani proti veřejným účelům, které jsou nezbytné pro naši administrativu veřejnou - připomínám, že jsme učinili jistou změnu, která jest sice rázu akademického, ale může míti svůj účinek, kde klademe důraz na to, resp. jako první pravíme, aby výnosu výpůjčky bylo použito k poskytování podpor pro občanstvo ostatní před státními zaměstnanci a před účely veřejnými, zejména před potřebnými reformami finanční správy. Nechtěl bych žádným způsobem stavěti státní zaměstnance a společně s nimi učitelstvo do druhé řady, ale řeknu upřímně, že bych to považoval za neobratnost, že se agituje o první losovou stavební půjčku mezi občanstvem, a to aby mně mohlo říci: »Vy to chcete na to, abyste nám mohli ukládati větší daně, abyste dali pod střechu státní zaměstnance, a co nás? O nás se budete starati, až zbude-li něco. « To by byla jistě velice neobratná agitace a jest zapotřebí v zákoně i na takové věci pomýšleti. Ostatně jsou zde již investiční fondy, ze kterých se staví.

Myslím, že při dobré vůli, při rozumném percentuálním použití losové výpůjčky, jak ten zákon dovoluje, bude všem těm účelům vyhověno, aniž by agitace pro losovou půjčku mohla býti nějakým způsobem poškozena. My zde skutečně musíme pamatovati na všechno, abychom dosáhli toho dosti těžko dosažitelného účelu.

Jiné takové ustanovení, které zavdalo podnět k různým pochybnostem, byl § 39, ve kterém sněmovna poslanecká usnesla slevu daňovou. na dobu 50 let, kterou-jsme po velkých úvahách a debatách uznali za dobré snížiti na dobu 30 let. Není to žádné zhoršení toho zákona, nebo ohrožení účinnosti jeho, prostě proto ne, poněvadž propočítá-li se to skutečně na jednotlivá léta, jest ten rozdíl mezi 30 a 50 lety poměrně nepatrný. A konečně, kdybychom viděli, že nestačí těch 30 let, máme vždycky možnost, novelisací to změniti.

§ 40 byl též předmětem velikých úvah. Konečně jsme se dohodli na jisté stylisaci, o které řekl bych upřímně, že jest to více opatrnost, než-li že by se opravdově dal prováděti, poněvadž to předpokládá, že stát nebo obec bude některé reality kupovati. Chtěl bych skutečně viděti to množství domů, které stát takovým způsobem koupí. Vidím v tom spíše brzdu pro chtivost, ziskuchtivost některých lidí, korektiv pro ty nejostřejší výstřelky, než-li bych v tom viděl možnost - nechci říci jen úmysl - ale možnost skutečného provádění tohoto ustanovení. A poněvadž vím, že naše kruhy jsou velice praktické, myslím, že se od podnikání svého takovým ustanovením odstrašiti nedají.

Ještě bych mohl mluviti o celé řadě rozmanitých změn, nebudu vás však, velectění pánové, unavovati, poněvadž k tomu, proč jsem se přihlásil ke slovu, mně stačí jednotlivosti, které jsem řekl. Připomenu jen ještě, že jsme učinili pronikavá ustanovení v oboru úlev pro stavby obytné a že jsme zlepšili značně stavební řízení. Nechci to říci v tom smyslu, že by stavební řízení nebylo dobře opatřováno našimi autonomními úřady, ale my jsme ho zkrátili a jasně vytkli, pro které druhy staveb platí zkrácené a pro které pravidelné řízení, čehož jsme také v usnesení poslanecké sněmovny postrádali.

Konečně budiž mně dovoleno, abych promluvil o návrhu, který nese mé jméno, ale který jest vlastně společnou prací nás všech v sociálně-politickém výboru. Jest to návrh na celou řadu změn, jež, tuším, zde byly předčítány. Tedy mluvím o něm jen potud, aby to nemátlo, že by to bylo něco odlišného od usnesení sociálně-politického a finančního výboru. To jsou věci ve výboru úplně projednané, až na ten 1. bod §u 9 ohledně zrušení dávky z nezastavených pozemků, který, doufám, bude také uspokojivě vyřešen.

Tedy celý zákon, o kterém dnes jednáme, všechny jeho změny a doplňky, které jsem uvedl, jsou dílem kompromisu a toho si musíme býti při hlasování vědomi. Jest zajímavo, že jeden pan předřečník řekl: »Zákon jest dobrý, ale my proň hlasovati nebudeme,« a druhý řekl: »Zákon jest potrat, ale my proň hlasovati budeme. « V těchto dvou větách jest charakterisována celá naše dnešní situace parlamentní. Máme zde zkrátka hojiti jednu z válečných nemocí, a tu nemůžeme se stavěti na theoretické zásadní stanovisko. My zkrátka zkoušíme na pacientu různé léčivé prostředky a činíme tak jistě po velmi přísné a dlouho trvající diagnose. Obávám se, že by nám byl při tom málem ten pacient umřel ve snaze, abychom přivedli rychlé zlepšení. Nevím, podaří-li se nám to, ale nebudeme-li nic zkoušeti, pak ovšem na sebe uvalíme velkou odpovědnost, že jsme ničeho neudělali, a proto mohu prohlásiti jménem našeho klubu, a doufám, že se k tomu i ostatní strany všechny stejně připojí, že budeme hlasovati pro tento zákon, ačkoliv jej nepovažujeme za dokonalý a za nejúčelnější řešení, ale prostě proto budeme proň hlasovati, že jsme nenašli nic lepšího, že jsme dosud nemohli nic lepšího vymysliti a že jsme povinni býti činnými všemožně za zjednání nápravy. Při tom budeme míti ještě to vědomí, že nastupujeme proti dřívějšímu způsobu chování činnost positivní, že skutečně se chápeme hospodářské organisace, že už se neobmezujeme na ten negativní způsob takového nenávistného zabírání bytů, ale že jsme se konečně jednou rozhodli upustiti od toho, abychom jiným opatřili to, co jim schází, tím způsobem, že to těm, co to mají, bereme, nýbrž že se přikloňujeme konečně snad k té pravé metodě, vytvořiti nové statky a těmi novými statky ty, kteří jich nemají, poděliti. (Výborně! Potlesk. )

Místopředseda Kadlčák: Žádám pana senátního tajemníka, aby přečetl podané návrhy a resoluce.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Löwa, dr Wiechowskiho a soudr. k osnově zákona o stavebním ruchu (tisk 565):

»§ 11 má zníti: »Účinnost zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 20 pro rok 1920 Sb. z. a n., staví se po dobu účinnosti tohoto zákona. «.

Návrh sen. Löwa, dr Wiechowskiho a soudr.:

»V § 12 má býti: »Místo upravení« má býti »spory z.... «

Návrh sen. Löwa, dr Wiechowskiho a soudr.: »§ 16 mění se následovně:

První dva odstavce mají zníti: »Rozhodčí soud jest povolán, aby rozhodoval o sporech z poměru pracovního, aby při tom vykládal smlouvy kolektivní a, pokud tyto nestávají, aby stanovil podmínky pracovní.

V posledním případě buďtež brány za základ nálezu pracovní výkony, pracovní a životní podmínky dotyčného odvětví. «

Návrh sen Löwa, dr Wiechowskiho a soudr. k osnově zákona o stavebním ruchu (tisk 565):

»§ 17 budiž škrtnut. «

Návrh sen. Löwa, dr Wiechowskiho a soudr. k § 21:

V §u 21 jest škrtnouti poslední větu 1. odstavce: »Ke změně výrobního..... rozhodčím soudem. «

Návrh sen. Löwa, dr Wiechowskiho a soudr. k § 29:

»V §u 29 odstavec 1. má býti místo »150,000. 000 Kč« »15% výnosu losové výpůjčky. «

Návrh sen. Jos. Smrtky, Hrejsy, Hrubého a druhů k § 9:

»Odst. 2. §u 9 znějž takto:

»Dávka, stanovená zákonem ze dne 6. února 1920, č. 117 Sb. z. a n., v čl. I. § 1 pod čís. 11 se zrušuje se zpětnou působností od 1. ledna 1921. «

Resoluční návrh sen. Jakubky a soudr.:

»Jelikož účinnost zákona o stavebním ruchu jest předem mařena výlukou dělnictva stavebního, poněvadž všechny připravené práce stavební jsou zastaveny a tím intensivní provádění staveb zmařeno, vyzývá se vláda, aby působila k urovnání tohoto sporu všemi prostředky po ruce jsoucími. «

Resoluční návrh sen. Zavadila a druhů:

»Vláda se zmocňuje, aby zřídila zvláštní oddělení pro stavební ruch podle potřeby i v jiných místech než v § 59 uvedených. «

Resoluční návrh sen. dr Reyla a druhů:

"Do nařízení budiž pojato, že se má dbáti toho, aby nebyly vyvlastňovány budovy a jiné předměty historické nebo umělecké ceny pro jejichž zachování vysloví se Památkový úřad z toho důvodu, že jich nelze přenésti nebo jinak zachovati"

Resoluční návrh sen. Zulegera a soudr.

V prováděcím nařízení k stavebnímu zákonu budiž vzat zřetel k tomu, že pozemky, které kommasací byly arondovány nebo meliorovány, k účelům stavební činnosti nesmějí býti vyvlastněny. «

Resoluční návrh sen. Lukše a druhů:

»Vládě se ukládá, aby zřídila při zemské politické správě v Opavě zvláštní oddělení pro stavební ruch ve Slezsku, Hlučínsku a okrese ostravském.

Při tom použito budiž zřízeného již oddělení pro stavební ruch u zemské správní komise pro Slezsko v Opavě. «

Resoluce sociálně-politického výboru:

»Vláda se vyzývá, aby zákon ze dne 6. února 1920, č. 177 Sb. z. a n., kterým se v čl. I. § 1 pod č. 11 stanoví dávka z nezastavěných pozemků do 30. června 1921, vhodným způsobem novelisovala. «

Resoluční návrh sen. Thoře a druhů:

»Vláda se vyzývá, aby mzdové. rozhodčí soudy byly stanoveny pro obvody jednotlivých žup.

Přísedící soudů nechť jsou jmenováni z každé župy.

Rozhodčí soud jest povinen do 14 dnů vydati nález; do té doby nesmí býti zahájena ani výluka ani stávka. «

Resoluční návrh sen. Thoře a druhů:

»Vláda se vyzývá, aby prováděla § 17 takto: Kdyby se jedna ze sporných stran k jednání rozhodčího soudu nedostavila, rozhodne soud bez ohledu na její nepřítomnost. «

Resoluční návrh sen. Thoře a druhů:

»Vláda se vyzývá, aby rozhodčí cenové soudy dozíraly na rozsah závodů, stavební hmoty vyrábějících, aby pasivní resistencí nezpůsobovaly nedostatek stavebních hmot. «

Resoluční návrh sen. Trčky a druhů:

»V prováděcím nařízení budiž připomenuto, aby se nekladly příliš úzké meze povolování těch staveb, kde by se snad o několik málo procent překročila plocha, vyměřená 30% pro živnostenské podniky a větší byty.

Jest prostě nemožno u některých půdorysů, zejména rohových, pro účelné využití vyřešiti na 1% samé malé byty o jednom či dvou pokojích a pak nutno uvážiti, že jest mnoho živností,- které nepotřebují krámů a dílen přízemních.

Jsou na př. stavitelé, lékaři, advokáti, zubní technici, komisionáři atd., kteří používají dvou místností pro kanceláře, kreslírny či ordinační síně a pro rodinu zbude pak malý byt o 1 či 2 pokojích, ale v celku ve skutečnosti to tvoří velký byt o 3-4 pokojích.

Na tyto důležité živnosti nesmí se také zapomínati. «

Resoluční návrh sen. Trčky a druhů:

»Vláda se vyzývá, aby prováděcím nařízením nebo i novelisací zákona osvobodila nové stavby, na které zákon o stavebním ruchu se vztahuje, kromě domovní daně třídní a činžovní i ode všech dalších přirážek a činžovních grošů, protože za daných poměrů jsou tyto dávky tak vysoké a tak zatěžující, že se tím soukromému podnikání stavebnímu klade v cestu překážka nepřekonatelná.

Dále za týmž účelem nutno změniti i formu předpisu vodného, které se dosud vybírá a předpisuje v procentech, aby pro tyto nové stavby účtovala se skutečná potřeba a odebrané množství vody. «

Resoluční návrh sen. Trčky a druhů:

»V prováděcím nařízení budiž jasně řečeno, že nelze současně vyvlastniti ony stavební parcely (nejvýš tři), jež náležejí stavitelům či jiným stavebním živnostníkům a jich rodinám, ať jsou upotřebeny na ohrady, skladiště, ať jsou volny, a to i tenkráte, kdyby jich nepoužili ihned sami k účelům § 1 naznačeným do 3 měsíců... atd.

Pro stavitele je to nutná reserva, které použijí tenkráte, když žádné jiné práce již nemají, aby pak mohli příhodně zaměstnati alespoň kmenové dělnictvo a zužitkovati zbývající mnohdy stavební materiál.

To, co pro řemeslo nebo obchod jest krám a dílna, jest pro stavitele reservní parcela. «

Místopředseda Kadlčák: Návrhy a resoluce jsou předmětem jednání.

Uděluji slovo panu sen. Hrejsovi.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Naše doba trpí stále ještě následky a důsledky té velké světové války. Mezi následky této války patří v prvé řadě pokles mravnosti a v druhé řadě pak i pokles výroby zemědělské a průmyslové, a z toho pak vyplývající nedostatek životních potřeb, drahota a jiné.

Nikoliv nejmenším zlem, jež válka způsobila a nám jako smutné dědictví zanechala, jest také nouze bytová. Po celou válku, jak víte, soustředila se veškerá činnost na to, aby se vyráběly válečné potřeby. Veškerá jiná činnost tvořivá ustala, ustala také činnost stavební. Proto také, když s nastalým mírem a normálními poměry navrátila se celá řada našich příslušníků z ciziny k nám do vlasti, když také byla založena celá řada nových rodin, ukázala se velmi tísnivá nouze bytová. Tento nedostatek bytů jest katastrofální hlavně v městě Praze a také ve velkých průmyslových střediscích, ale pociťuje se také, a to značnou měrou, i na venkově, v každé, i v té nejmenší dědince.

Dosavadní opatření se strany státu nebyla způsobilá, aby povzbudila stavební ruch a tak odstranila bytovou nouzi. Vadil tomu jednak nedostatek prostředků finančních, jednak velmi těžkopádný způsob vyřizování žádostí družstev a obcí za povolení, za přiznávání těch vysvědčení všeobecné prospěšnosti, za schvalování plánů stavebních, rozpočtů a pod. Vadily tomu také dále vysoké ceny stavebních hmot, jež stále stoupaly, a vysoké mzdy, jež měly stejnou tendenci jako ceny stavebních hmot.

Projednávaná předloha o stavebním ruchu má za účel podnítiti soukromé podnikání a odstraniti tak bytovou nouzi, když se to nepodařilo ani obcím, ani také družstvům. Přejeme si upřímně, aby tohoto cíle bylo také dosaženo, než obáváme se, že tohoto účele plnou měrou dosaženo nebude.

Nouze bytová jest jednou z chorob poválečných; a jako choroba tělesná musí býti vlastně přemožena organismem samým a ty rozličné léky jsou vlastně jen k posile organismu, aby tu chorobu přemohl, tak jest tomu také analogicky i s těmito poválečnými chorobami, s bídou a nouzí bytovou.

I zde musí napřed celý organismus lidového života ozdraviti a pak zmizí sekundární projev choroby, to jest nouze bytová sama.

Než přes to vítáme tento zákon v naději, že aspoň poněkud odpomůže nouzi bytové. Umožňuje se jí především v první řadě opatření stavenišť, vyvlastnění pozemků státních, veřejných fondů, zabraných pozemků obecních, pozemků veřejného statku i pozemků soukromých. Při ustanovení první hlavy jest nám zvláště sympatickým to, že možno k účelům státním vyvlastniti také pozemky státní, také pozemky bývalého panovnického rodu, které byly státem zabrány a jsou jeho vlastnictvím. Podle záborového zákona nesmělo to vyvlastnění sloužiti ani stavebnímu, ani jinému účelu. Podle tohoto zákona jest možno vyvlastniti také tyto pozemky k účelům stavebním, a tím jest umožněno celé řadě rodin, zvláště na Židlochovsku, Hodonsku na Moravě a jinde, aby si opatřili vhodná staveniště. Rovněž sympatickým je nám ustanovení, že nelze vyvlastniti pro účely stavební obytné budovy, vzrostlé sady, pak pozemky, jichž majitelé potřebují pro vlastní hospodářství, pro vlastní živnost, pro vlastní dům a vlastní domácnost. Nebýti tohoto ustanovení, bylo by způsobeno daleko více škod, nežli zisků, poněvadž, kdyby potom přišla ruka nezpůsobilá, dovedla by zničiti krásná místa a města a způsobila by více zlého než dobrého.

Velikým ziskem jsou také ustanovení předlohy, jimiž se umožní stabilisování mezd a stavebních hodnot. To jsou ty hlavy druhá a třetí, které tvoří základní pilíře celé této předlohy

A tu bych se rád dotkl těch obav, jež jeden z vážených pánů předřečníků vyslovil, že jsou to ustanovení pro dělnictvo nepřijatelná. Tento zákon má odstraniti bytovou nouzi, a má-li bytová nouze býti odstraněna, je nutno, aby všecky vrstvy, všecky třídy daly si líbiti nějaká omezení. Pak-li však omezení mají platiti pro jednotlivou vrstvu a pro druhou nikoliv, pak účelu zákona nikdy nedosáhneme. Bylo zde zrovna útočeno proti tomu, že v takovém ustanovení se zakazují stávky a výluka, ovšem před rozhodnutím rozhodčího soudu. Rádi bychom slyšeli, aby se zde pořád nemluvilo o právu na stávku, nýbrž o povinnosti k práci. Dokud toto poznání nepronikne v našem státě, že máme sice právo na stávku, ale že máme také povinnost ku práci, potud organismus našeho státu se neuzdraví. (Hlas: Také jest povinnost podnikatelů, aby platili!) Zajisté, proti tomu nejsme. Ale jsme proti tomu, aby se tímto způsobem pořád házelo do lidu heslo »právo na stávku« a neukazovalo na mravní povinnost k práci všech. (Hlas: To je jediná obrana slabého!) Proti tomu nejsme, avšak bez těchto ustanovení stal by se tento zákon ilusorní, neboť kdyby se umožnily stávky a nebyly stabilisovány mzdy a ceny stavebních hmot, neodvážil by se žádný stavebník k stavbě, maje oprávněné obavy před stoupáním stavebních hmot a mezd, kteréžto stoupání by způsobilo, že by počal stavěti, ale nemohl by dokončiti.

Zhoršením předlohy je změna §u 9 odst. 2., která byla provedena a přijata většinou hlasů, jak ve výboru sociálně-politickém, tak i ve výboru rozpočtovém. Poslanecká sněmovna přijala ustanovení vyslovené ve druhém odstavci §u 9, že od 1. ledna 1921 zrušuje se dávka z nezastavěných pozemků v Praze, která se vybírá podle zákona ze dne 6. února 1920. Toto ustanovení bylo zrušeno a tato dávka se zrušuje až od 1. července 1921. To znamená ztížení tohoto stavebního ruchu, neboť majitel pozemku přirozeně tu dávku dosti značně přirazí, to znamená, že ten stavebník musí také připláceti, zdraží se pozemek stavební, a proto to znamená i zdražení staveniště a hatění ruchu stavebního. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup. )

Proto my, ač zastupujeme venkov, v prvé řadě máme zájem na vzrůstu města, na odstranění bídy bytové i ve městech a hlavně v Praze. Činíme návrh ten, aby ustanovení, jež přijala poslanecká sněmovna, bylo také senátem přijato, a já prosím, abyste v zájmu Prahy, hlavně a jedině Prahy, hlasovali pro toto ustanovení, jak bylo přijato poslaneckou sněmovnou. Ovšem nemohu než vysloviti pochybnost o tom, že by předlohou stanovená částka 1 miliardy stačila k tomu, aby se odstranila bída bytová. Jak bylo zde již řečeno, jest příslušnými ministerstvy povolen náklad na 7. 960 projektů, které budou vyžadovati nákladu 1 1/2 miliardy. Obnos jedné miliardy, jenž má se získati losovou půjčkou, nestačí vlastně ani na to, aby byl uhražen náklad, který jest již dnes povolen. Bude proto povinností vlády, aby neprodleně opatřovala další nutné finanční prostředky ku podpoře stavebního ruchu.

Celkem možno říci, velectění, že zákon o stavebním ruchu spojuje v jeden více méně sympatický celek asi 13 vládních a iniciativních návrhů a ukládá omezení majitelům pozemků, omezení výrobcům stavebních hmot a dopravních prostředků, ukládá omezení také stavebnímu dělnictvu a také stavebním úřadům. Tím, že tento zákon poskytuje tak značné finanční podpory a úlevy v provádění staveb, jest způsobilý, aby povzbudil značně stavební ruch. Ovšem jen v tom případě, bude-li v prvé řadě vykonávati jistý výchovný vliv na všechny interesenty, neboť bez tohoto vlivu i ten zákon bude illusorním a bude-li prováděn ne těžkopádně, byrokraticky, nýbrž s pochopením a potřebným urychlením všeho řízení.

Bída bytová jest veliká, zvláště ve městech. Bydlí se ve sklepích, koupelnách, na chodbách V jedné jizbě, kde se pracuje, pere a vaří, bydlí 10 až 12 osob. Tím se ničí rodinný život, neboť bez řádného, slušného, zdravého, slunného bytu není možný rodinný život. A víte, velectění, že rodina jest přece kořenem a základem národa i státu. Tím se také poškozuje zdraví obyvatelstva, a my chceme zdravý, fysicky silný národ. Tím se vyvolává nespokojenost se stávajícími řády, a my chceme a potřebujeme klid a pořádek ve společnosti. Tím se také béře radost ze života. To jsou poměry zajisté neuvěřitelné.

Nechť s blízkým jarem zavládne čilý stavební ruch, který odstraní aspoň poněkud bídu a nouzi bytovou a umožní tisícům rodin, aby mohly lidsky bydleti, aby s radostí a s uspokojením mohly se vyjádřiti podle přísloví: »My house my castle«, anebo česky: »Všude dobře, doma nejlépe«. (Výborně! Potlesk. )