Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu

7. zpráva výboru národohospodářského o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 1. července 1920, č. 419 Sb. z. a n., o nejvyšších cenách droždí (tisk 557).

Zpravodajem jest pan sen. Ševčík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Ševčík: Výbor národohospodářský navrhuje, aby senát toto nařízení dodatečně schválil.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozpravy není. Prosím za. ujmouti místa.

Kdo souhlasí s návrhem výboru národohospodářského, aby uvedené vládní nařízení dodatečně bylo schváleno, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To jest většina. Návrh je schválena tím tento odstavec denního pořadu jest vyčerpán.

Přikročíme k následujícímu odstavci:

8. zpráva národohospodářského výboru o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 24. června 1920, č. 408 Sb. z. a n., kterým se zrušuje po případě mění nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. prosince 1919, č. 646 Sb. z. a n., o zákazu používání vajec k výrobě cukrových výrobků a vaječného koňaku (tisk 558).

Zpravodajem jest pan sen. Ševčík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Ševčík: Národohospodářský výbor navrhuje, aby senát dodatečně schválil shora uvedené nařízení vlády republiky Československé.

Místopředseda Kadlčák: K slovu se přihlásil pan sen. Lorenz. Uděluji mu slovo.

Sen. Lorenz (německy): Slavný senáte! Předkládá-li zde národohospodářský výbor návrh na zrušení zákazu užívání vajec v živnosti cukrářské, zastáváme názor, že se musíme vysloviti proti tomu, aby tento zákaz byl zrušen. Stojíme na stanovisku, že vejce jsou potravou lidu, a dovolíme-li cukrářům spotřebovati vejce k výrobě cukrářského zboží, že pak veliká část této důležité a vydatné potravy lidu bude lidu vzata a že tím ceny neklesnou, nýbrž budou hnány do výše. S tohoto stanoviska nelze schvalovati návrh národohospodářského výboru a z toho důvodu hlasujeme také proti tomu.

Věc je ta, že obyvatelstvo má nyní málo chleba a mouky, že jiné potraviny jsou tak drahé, že obzvláště pracující obyvatelstvo si jich nemůže nakoupiti. A vejce jsou plnocennou náhradou za maso. Ceny masa však jsou přes pokles cen v poslední době stále ještě tak vysoké, že si je pracující obyvatelstvo nemůže nakoupiti v takovém množství, aby se jím nasytilo. Že se vyrábí cukroví, vaječný koňak a že na tento způsob vejce zmizejí, jest hříchem páchaným na obyvatelstvu. Stojíme na stanovisku, že nepotřebujeme cukrovinek. Nemáme nedostatek cukroví. Jdeme-li ulicemi města, třeba malých měst, shledáváme, že cukrárny jsou přeplněny přes zákaz výroby cukroví z vajec. Shledáme, že vaječný konak lze všude obdržeti a domnívám se: bude-li zákaz již nyní zrušen, pak vejce ihned zmizejí z trhu a nebudeme míti na jaře a v létě vajec, neboť vejce budou učiněny přístupnými pouze bohatým ve formě cukroví a likérů. Z těchto důvodů se domníváme, že není potřebí, aby tento zákaz byl zrušen, nýbrž aby ještě trochu bylo vyčkáno, až se poměry skutečně změní tak dalece, aby také obyvatelstvu mohlo býti dáno dosti potravin. Jdeme ještě nyní vstříc velmi vážným dobám, doba do nových žní jest ještě dlouhá a obávám se, že poměry, které nyní již od 6 až 8 týdnů trvají, potrvají až do podzimku, že totiž v průmyslových okresech se vydává jen půl chleba, mnohdy také žádný a jen poloviční dávka moučná. A domnívám se, že tyto poměry by se poněkud zmírnily, kdyby obyvatelstvo mělo dosti vajec. Bude-li tento zákaz zrušen, budou moci cukráři nakupovati vejce za každou cenu, poněvadž mohou prodávati cukroví za vysokou cenu, pak budou ceny vajec tak vysoké, že si jich dělník nemůže nakoupiti, a zmizejí úplně z trhu. Proto žádáme slavný senát, aby nepřisvědčil návrhu národohospodářského výboru a aby zákaz ponechal dále v platnosti. (Souhlas na levici. )

Místopředseda Kadlčák: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Ševčik: Prosím.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen, Ševčík: Uznávám plně vývody předešlého pana řečníka, ale to bych prosil, aby pánové, kteří vystupují zde v plénu proti návrhu, když jsou členy dotyčného výboru, aby tam vystupovali. Já konstatuji, pánové, že to není zdravý zjev parlamentní, aby v senátě ti, kteří v jednotlivých odborech hlasují »pro«, v plenu hlasovali »proti«. Nepamatuji se s jistotou, byl-li předešlý pan řečník v národohospodářském výboru přítomen, byl bych nucen prohlížeti zápisky, ale jest členem národohospodářského výboru, a když jsem tu zprávu podával, ani jeden hlas v národohospodářském výboru proti mé zprávě nebyl. To si dovoluji konstatovati. Poněvadž jsem byl referentem národohospodářského výboru, pres to. že jeho důvody jsou závažné a v mnohé příčině vážné, nicméně musím trvati na tom aby senát tuto zprávu schválil. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se. )

Žádám pány senátory, kteří s návrhem výboru národohospodářského, aby toto vládní nařízení bylo dodatečně schváleno, souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se. )

To jest většina. Návrh národohospodářského výboru se schvaluje.

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž jest

9. zpráva výboru národohospodářského o dodatečném schválení podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku (tisk 559).

Zpravodajem jest pan sen. Ševčík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Ševčík: Slavný senáte! Nařízení vlády o úpravě spotřeby obili, mlýnských výrobků, luštěnin a máku jest v naprosté souvislosti se všemi ostatními nařízeními, jež se týkají výživy obyvatelstva, jmenovitě s nařízeními o zabavení sklizně a obchodu s plodinami zemědělskými. Je mým přesvědčením, že otázky tyto tak nesmírné důležitosti pro veškeré obyvatelstvo naše neměly býti řešeny nařízeními vládními, nýbrž že měly býti řešeny Národním shromážděním. Není také přípustno, slavný senáte, aby vláda, když Národní shromáždění zasedá, ať již senát, ať poslanecká sněmovna, vydávala jistá nařízení, zvláště taková nařízení, jako jsou nařízení vyživovací. A tu musím, pánové, s bolestí konstatovati, že z těchto nařízení loňského roku mnohá pocházejí z června, některá z července, a víte, že loňského roku v červnu, ještě na začátku července, zdá se mi, do 10. července senát zasedal, a že, byla-li pausa jednoho týdne v zasedání poslanecké sněmovny nebo senátu, to neznamená ještě, aby vláda této pausy mohla využíti k tomu, aby vydala jednoduše nařízení takové důležitosti, nařízení, jež se týkají vyživovací otázky v celé republice.

Jestliže již, pánové, vláda používá zákona zmocňovacího z 15. dubna 1920 a vydává nařízení, a když vydávala nařízení ohledně věcí vyživovacích, pak dojista, pánové, měla tato nařízení vydati suo uno, poněvadž nelze připustiti, jak se to dálo za vlády Tusarovy. aby v etapách podle toho, jak se to vládě líbilo a jak se jí to hodilo, byla vydávána nařízení, která v jednotlivých pausách nemají docela žádné souvislosti, ačkoliv in re de facto úplně vespolek souvisí. Nelze to tedy připustiti a zdá se mi, před čtrnácti dny slavný senát přijal resoluci, aby vláda nezneužívala zmocňovacího zákona a jen v nejnutnějších případech tohoto zákona používala a zvláště ne, jak jsem již podotkl, když parlament zasedá.

Pan zpravodaj o zákonu o zvelebení ruchu bytového -. mně se zdá, pan kolega Pánek, jakožto zpravodaj - si stěžoval s tohoto místa minulý týden, že senát od poslanecké sněmovny jest degradován na kontrolní orgán, že tedy my vlastně ničím jiným nejsme, než kontrolním orgánem poslanecké sněmovny. Jistě celý slavný senát s touto stížností, kterou zde vedl pan referent, souhlasil a s tímto protestem.

Ale já, pánové, připomínám ještě více, nač my jsme degradováni a nač už dnes někteří páni řečníci poukazují. My tím, že vláda libovolně, ne v nejnutnějších případech, používá zákona zmocňovacího, a ze, jak jsem již dříve pravil, do kop vydává nařízení rozličná nesmírné důležitosti, my vlastně přicházíme sem a tu celou činnost svou absorbujeme v tom, že schvalujeme vládní nařízení, a to taková, jakž jsem si dovolil před chvílí říci a podotknouti, která už neplatí. (Hlas: Až půl roku neplatí!) A proto my musíme proti tomu způsobu, vlády, aby ona degradovala senát a vůbec parlament jenom na schvalovací takový aparát, protestovati. Pánové my nejsme nijakým kontrolním orgánem v pravém vlastně slova smyslu. My nejsme nijakým schvalovacím orgánem, nýbrž zákonodárným sborem v první třídě (Výborně! Potlesk. ), a k tomu jsme zde po. voláni - pravím a opakuji znova -- jenom ve výjimečných případech máme schvalovati nutná, nezbytná opatření a nařízení vlády. (Výborně! Tak jest!)

Dovoluji si jako referent národohospodářského výboru upozorniti na dvě věci. Jistě podle zákona o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku, když máme vázané státní hospodářství, musí býti vládě resp. ministerstvu připuštěno, aby dle potřeby ono kvantum, onu výměru na výživu obyvatelstva změnily, ale myslím, že jen v tom nejnutnějším případě vláda má přikročiti k tomu nejhoršímu a to jest dle tohoto zákona oprávnění aby tu dávku o něco zmenšila. Ale, pánové, u nás toho jistě nebylo potřebí. Kdyby vláda se byla zavčas postarala v cizině o potřebné kvantum obilí nebo mouky. kdyby byla bývala konala svou povinnost, (Sen. Kouša: A sedláci odváděli!) - právě to podotýkám - aby všechny okresy potřebný vyměřený kontingent dodaly, pak, pánové, nebylo potřeba v naší republice letošního roku tuto dávku, toto kvantum nijak snižovati. Ale, pánové, právě chci poukázati na to, že nečinila to vláda, ale že tohoto zákona zneužívají podřízené orgány (Tak jest! Výborně!) tím, že snižují o své újmě dávku, ačkoliv k tomu oprávněno jest jen ministerstvo výživy. (Sen. Lisý: Lidé, kteří tomu vůbec nerozumějí!) Dovolte malý příklad. Letošního roku se stalo v Brně, že snížil obilní ústav v Brně o 1/2 kg dávku mouky o své ujmě, beze všeho, ačkoliv vláda dala plné ujištění, že toho nepřipustí, a proto také toho nebylo potřeba, aby toto snížení se stalo. Proto, pánové, já na tu svévoli, které se dopouštějí podřízení orgánové, poukazuji a jako nepřípustnou ji také zde prohlašuji. (Tak jest! Výborně!) Proto, velectění pánové, národohospodářský výbor vzhledem k tomu, že otázka vyživovací jest tak nesmírné důležitosti a nemůže býti tedy svévolně jednostranně, jenom od vlády rozličnými nařízeními řešena a luštěna, že tato otázka katexochen je životní otázka celé naší republiky a patří k rozhodování zákonodárnému sboru, usnesl se národohospodářský výbor - a já žádám slavný senát - aby přijal a schválil ono nařízení, poněvadž jinak to není ani možné, již uplynulo 3/4 roku od onoho nařízení, a poněvadž ještě trvá nucené státní hospodářství, - a za druhé vláda se vyzývá, aby vždy ve všech otázkách, výživy obyvatelstva se týkajících, příslušné osnovy zákonné nejprve Národnímu shromáždění k projednání předkládala.

Žádám tedy ctěný senát, aby tento návrh národohospodářského výboru laskavě přijal. (Potlesk. )

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozpravy není. Prosím, zaujati místa. (Děje se. )

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru národohospodářského, otištěným ve zprávě výborové, aby zvedli ruku. (Děje se. )

To jest většina. Návrh jest přijat.

Přikročíme k následujícímu bodu denního pořadu to jest k

10. zprávě výboru národohospodářského o dodatečném schválení podle §u 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 25. června 1920, c. 404 Sb. z. a n., o přejímacích cenách obilí, luštěnin a plodin olejnatých (tisk 560).

Zpravodajem jest pan sen. Ševčík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Ševčík: Slavný senáte! Věci výboru vyživovacího a zásobovacího zajisté v té míře se změnily, že již všeobecně se uznává potřeba změny posavadního systému státního vázaného hospodářství. Vždyť sám slavný senát při projednávání. dodatečného rozpočtu za rok 1920 schválil resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby konala přípravy k volnému hospodaření ve státě. Také zrušení státního hospodaření zajisté uznává dnes kde kdo. Já jsem také toho přesvědčení, ale musí se splniti některé předpoklady a to, abychom měli dostatečné množství potravin a obilnin zvláště pro chudé obyvatelstvo jakožto reservu. a nemáme-li toho množství doma, aby. vláda potřebné kvantum v cizině zakoupila. To jest první nezbytná podmínka k přechodu z vázaného hospodářství k volnému. Za druhé je potřebí, aby bylo přísně dbáno toho, aby nic z našeho státu nebylo odváženo. a třetí podmínka, kterou pokládám za velice důležitou, jest, aby bylo uvolněno také požívání masa. To se. pánové, u nás stalo. Mám za to, že otázka vyživovací u nás ode všech předešlých vlád, které jsme měli, byla nesprávným způsobem řešena. Chceme-li otázku vyživovací řádně rozřešiti. pak musí tato otázka býti řešena jak co se týče otázky výživy masem, tak co se týče otázky obilnin a brambor. poněvadž to jsou tři nejdůležitější poživatiny, kterých obyvatelstvo k obživě potřebuje. Vždyť jest známo ze pře válkou hlavně v průmyslových městech obyvatelstvo se živilo nejvíce masem a že mouky a bramborů bylo teprve v podružné řadě užíváno. Ovšem v chudých krajích byly brambory nejhlavnějším pokrmem. ale v celku přece nejhlavnější obživou veškerého obyvatelstva bylo u nás maso. Dnes už máme u nás masa nadbytek. proto také klesly ceny masa a klesají stále. že se každý cizinec. zvláště kdo přijde z Rakouska nebo Polska. diví. jak se najednou u nás tolik masa objevilo. To jest první přirozený krok k uvolnění vázaného státního hospodářství. (Sen. dr Witt: Jen bude-li mouky dost!) Pánové, četli jste také, že ministr dr Hotowetz zakoupil v cizině potřebné kvantum mouky a obilí a ministr dr Brdlík předložil poslanecké sněmovně osnovu zákona na zajištění nejen obživy, nýbrž také výroby zemědělské, jakožto přechodu k uvolnění státního hospodářství.

Nechci, pánové - nesrovnávalo by se to s mým úkolem jako referenta -- mluviti o tom, jak stát právě jakožto obživovatel veškerého obyvatelstva hospodařil, ale z důvodové zprávy seznáte, jak draze nám přišlo to státní hospodářství, že vláda musila dopláceti na výživu obyvatelstva co se týče nákupu doma i v cizině půl páté miliardy. Pánové, já se obávám, až přijde k likvidaci všech těch ústředen i Státního obilního úřadu, že teprve tyto pravé číslice se nám ukáží a že bude nám jasný obraz podán, jak draze republice přišlo toto nucené státní hospodářství. (Předseda Prášek převzal předsednictví. ) Pánové, mnoho zlé krve nadělaly mezi naším obyvatelstvem, hlavně producenty zemědělskými, tak zvané kontingenty. Jest nápadné snad pánové jste si všimli - jakým procentem jednotlivé okresy co se týče dodávání kontingentu své povinnosti za dost učinily. Zvláště je nápadné - a já vám to potom vysvětlím - že okresy, kde se nejvíce pěstuje obilí, dodaly nejméně procent kontingentu. Pánové, odůvodňuji to tím, že v těchto okresích, kde se pěstují obilniny, není dostatek píce, není luk a jiné potřebné píce pro dobytek. ergo tu se stává, a jest to přirozené, když se pěstuje hojně dobytka. který poskytuje hojně masa, že k tomu krmení užívá se i obilí. Bylo vytýkáno rolníkům, že neodvádějí předepsaný kontingent. V této příčině staly se v okresích a jednotlivých místech jisté přehmaty že kontingent nesprávně a nespravedlivě byl rozdělen. a ti. kteří byli postiženi, ze skutečně nebyli s to aby kontingent svůj náležitě odvedli. V této příčině se mnoho chybovalo a proto je nespravedlivou všeobecná výčitka našim rolníkům. že se dali nutiti. aby své povinnosti zadost učinili. (Sen. Walló: Mnoho se zkrmilo!) Činí-li se výtka producentům, že mnoho zkrmili, nezapomeňte. kdyby se nezkrmovalo. že pak neměli bychom tolik masa. Ale hlavní příčina a hlavní vina jest v tom: Vláda nepostarala se o potřebné krmivo pro naše pěstitele dobytka, zvláště neuvolnila nákup kukuřice, a kdyby letošního roku byl uvolněn nákup krmiv potřebných pro naše zemědělce, pak by naši zemědělci nepotřebovali své obilí zkrmovati, nýbrž mohli by je pro veřejnou aprovisaci odevzdati. Co se týče kukuřice. tu potřebuje nejen rolník, nýbrž i obyčejný domkář; úředník ve městě, který má nějakou slepičku, prasátko, musí je něčím krmiti. Dovoz kukuřice nebyl dovolen a tak si musil každý pomáhati nákupem pod rukou a takových případů máme ne desítky, ale sta. Tím způsobem naše obživa, naše aprovisace se znemožňovala a poškozovala, protože vláda neuvolnila nákup potřebných potravin a krmiv, zvláště kukuřice z ciziny. V tom záleží také, pánové, hlavní vina a proto vzhledem k tomu národohospodářský výbor se usnesl na schválení nařízení a prosím také, aby ctěný senát tuto resoluci přijal.

Resoluce druhá, která není nic nového, tu resoluci vlastně v tomto slavném senátě jste již dříve přijali, zní:

»Vláda se vybízí, aby učinila všechna nutná opatření k přechodu státního hospodaření k volnému. «

Resoluce třetí zní:

»Vláda se vyzývá, aby s uvolněním luštěnin ihned také uvolnila nákup krmiv, zvláště kukuřice, aby zemědělci majíce tu výpomoc, mohli nyní všechno přebytečné obilí pro veřejnou aprovisaci odevzdati. «

Prosím, abyste tuto zprávu laskavě schválili. (Potlesk. )

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, prosím o zaujetí míst. (Děje se. ) Přikročíme k hlasování.

Byl mně podán návrh pana sen. dr Hellera a soudr., který žádá oddělené hlasování o všech třech bodech. Vyhovím tomuto návrhu a dám hlasovati o každém bodu zvláště.

Prosím pány senátory, kteří souhlasí s odstavcem prvním usnesení výborového, aby zvedli ruku. (Děje se. )

To jest většina. Odstavec první je schválen.

Kdo souhlasí s odstavcem druhým výborového návrhu, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. )

To jest většina. Odstavec druhý se schvaluje.

Dám hlasovati o odstavci třetím. Kdo souhlasí s tímto odstavcem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. ).

To jest většina. Odstavec třetí a tím i celé usnesení výboru národohospodářského se schvaluje.

Byla dnes tiskem rozdána naléhavá interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na ministra věcí zahraničních o vyjednávání s Francií a Polskem (tisk čís. 556).

Žádám pány senátory, kteří ve smyslu § 68 jedn. řádu souhlasí s tím, aby této interpelaci byla přiznána pilnost, aby zvedli ruku. (Děje se. ).

To jest většina. Naléhavost interpelaci byla přiznána.

Byl mně podán dodatečný návrh sen. dr Hellera a soudr., aby o této naléhavé interpelaci byla ihned zahájena debata.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. )

To jest většina. Návrh jest přijat.

Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena tímto způsobem:.

Klub československé sociálně demokratické strany dělnické (pravice) - 1 hodina; klub republikánské strany českého venkova - 1 hodina; klub československé strany lidové - 1 hodina; klub československé strany národně demokratické půl hodiny; klub československé strany socialistické. - 3/4 hodiny; německá sociálně demokratická strana dělncká - 3/4 hodiny; klubům ostatních německých stran - 3/4 hodiny; klub československé strany dělnické (levice) - čtvrt hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. )

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Řečníci »pro« jsou pp. sen. : Klofáč. Lukeš, Sokol, Folber. dr Kovalik; »proti«: dr Heller. dr Ledebur-Wicheln. Matuščák a Chlumecký.

Uděluji slovo panu ministru zahraničních záležitostí dr Benešovi.

Ministr dr Beneš: Slavný senáte! Páni senátoři dr Heller a Niessner obrátili se na mne s interpelací o vyjednávání s Francií a Polskem a táží se, zdali se vyjednává o uzavření spojenectví s Polskem a zdali se děje vyjednávání, kteréž má umožniti průvoz válečného materiálu do Polska. Táží se zároveň, jak mohu ospravedlnit takovou politiku, míru nejvýš nebezpečnou, a zdali jsem ochoten vyjednávání toto ihned přerušiti.

Mohl bych odpověděti na tuto interpelaci dvěmi, třemi větami, které by mohly uvésti ony dohady, jež v otázkách těchto se skrývají, na pravou míru. Řekl bych prostě, že žádné vyjednávání s Polskem se neděje. Dále, že otázka průvozu válečného materiálu v době míru do kterékoliv země je otázkou, která v mezinárodním styku mezi jednotlivými státy je přesně předpisy mezinárodního práva řešena, a že republika Československá nemůže se chovati jiným způsobem, než jak předpisy mezinárodního práva toho vyžadují. Nastane-li válka a vyžadují-li poměry zvláštních opatření, tu parlamenty mají možnost stanovisko své formulovati a vlády se musejí zaříditi podle rozhodnutí parlamentu. Také u nás nemůže se díti jinak.

Domnívám se, že tato odpověď bude velmi dobře ilustrována tím, když dám krátký výklad o tom, co při poslední mé cestě bylo předmětem mého vyjednávání jak s rakouským kancléřem, tak s vládou italskou a francouzskou a konečně i polským ministrem zahraničních věcí. Prosím za prominutí, že budu opakovati něco, co bylo dříve již řečeno ve sněmovně poslanecké. Z výkladu toho nejlépe bude patrno, do jaké míry všechna tato jednání jsou míru nebezpečna. Ukáží zároveň, jakého rázu je vůbec naše zahraniční politika, kterou od dvou let soustavně snažíme se uplatňovati. Tím bude odpověděno pánům interpelantům ne slovy, nýbrž fakty, a rád stojím slavnému senátu k disposici, aby zaujal své stanovisko ke všem těmto otázkám a aby posoudil zahraniční politiku, za níž od dvou let nesu odpovědnost.

Schůzka, kterou jsem měl se spolkovým kancléřem rakouským panem Mayrem dne 2. února, měla po stránce politické a mezinárodní jistě význam značný. Je známo, že s dřívější vládou rakouskou byly učiněny před rokem dohody jak rázu politického, tak i rázu hospodářského a že během téměř celého roku vztah k Rakousku pohyboval se v rámci těchto smluv. Smlouvy ty byly prvým výrazem naší mírumilovné a přátelské politiky k Rakousku. Jsem rád, že mohu konstatovati, že jak s jedné, tak i s druhé strany ukázala se dobrá vůle a ochota smlouvy tyto plniti. Až na finanční otázku, týkající se deposit našich v Rakousku, téměř všechny otázky byly vyřešeny v dobré shodě.

Jednání naše nynější pohybovalo se v rámci těchto smluv. Měl jsem příležitost zdůrazniti, že politika naše k Rakousku v ničem se nezměnila, že je nesena týmiž všeobecnými směrnicemi jako roku loňského a že zejména výslovně přejeme si, abychom mohli dojíti k jistému tradicionelnímu poměru mezi námi a Rakouskem, v němž by přestaly existovati vůbec všechny staré nepříjemné city zbylé z dřívějších dob a z doby války. V podrobnostech dotkli jsme se specielně programu konference v Porto Rose. restaurace bývalých poměrů na dřívějších územích Rakousko-Uherska, konstatován vzájemný poměr náš k Maďarsku a my mohli jsme zejména zdůrazniti, že ve věci uherské zaujímáme stanovisko striktního vyplnění mírových smluv. Diskutováno bylo dále o jednotlivých otázkách centrálně-evropských a zdůrazněna zejména velmi podstatně nutnost hospodářské spolupráce pro rekonstrukci poměrů v centrální Evropě; konference v Porto Rose mohla by odstraniti řadu těžkostí pro Rakousko a pro jeho sousedy, kdyby skutečně otázky navrženého programu, o němž hned se zmíním, rychle byly vyřešeny. Ve smyslu svého výkladu v poslanecké sněmovně vyznačil jsem stanovisko naše v řadě otázek, týkajících se mezinárodní situace, a v celku jsme se dohodli. Mezi jiným uvažováno bylo také o možnosti obligatorního smírčího soudu mezi oběma státy, což by přátelský poměr obou zemí zajišťovalo; vstup Rakouska do Společnosti národů tento vzájemný závazek velmi by usnadňoval. V celku domnívám se, že jednáním tímto znovu potvrzena byla snaha s jedné i s druhé strany k rozumné spolupráci a dán byl nový doklad o tom, že postupem doby je možno vypracovati definitivní linii pro tradice ve vzájemném poměru mezi námi a Rakouskem.

Zdůraznil jsem před odjezdem do Říma, že cesta a jednání v Římě může míti pro československou politiku význam dalekosáhlý. Všecky naděje úplně se splnily. S největším uspokojením můžeme říci, že všecko, co se stalo, je další důležitý krok v soustavné práci pro naši konsolidaci a pro doplnění oněch úmluv, které mají nám a státu našemu definitivně zajistiti uplatnění mírových smluv a tím naši budoucnost. Po zprávách, jež se veřejnosti naší a zájezdu do Říma, zejména po stránce vnější, dostalo, není třeba zdůrazňovati, že celá veřejnost italská, jak tisk, tak veřejné mínění, tak kruhy politické a kruhy vládní způsobem nadmíru jasným daly najevo sympatie k našemu státu a k našemu národu a naznačily tak nejen příchylnost, ale i opravdový zájem na tom, aby stát náš prospíval a aby v budoucnosti úzce spolupracoval s Itálií o díle mírovém. (Výborně!) Po této stránce vnější manifestace, projevy tisku, politických a vládních kruhů mluví samy za sebe. Stát náš a národ těší se v Itálii opravdové sympatii, a je povinností naší, abychom toho nezapomněli a abychom to národu italskému a Itálii vůbec náležitým způsobem také spláceli.

Je mi velice příjemno, že mohu konstatovat, že při diskusi o jednotlivých otázkách evropské politiky s p. ministrem zahraničních věcí hr. Sforzou dokonale jsme se shodli o cílech politiky, o nutnosti postupu, o vzájemných zájmech obou států a o všeobecných směrnicích, jež třeba sledovati v budoucnosti. Zejména projednána byla otázka Rakouska, otázka Maďarska, otázka dynastická v Rakousku a v Uhrách, otázky restaurace vůbec, dále otázky vzájemného postupu ve věcech ruských, jakož i otázka o dalším postupu v politice centrálně evropské, specielně ve věci ozdravění poměrů v Rakousku a o konferenci v Porto Rose, takže nezůstalo jediné podstatné otázky, ve které bychom v principu nebyli se dohodli.

S tím souviselo jednání naše o obchodní smlouvu, vedené odbornými komisemi; dle dosavadních zpráv jednání to pokračuje velmi dobře a nepochybuji, že dojde ke zdárným výsledkům. Pro budoucnost musíme počítat se spoluprací Itálie v centrální Evropě ve věcech hospodářských. Otázka Terstu je pro nás velmi vážnou otázkou dopravní. Dotkli jsme se také jednání o otázce našeho dluhu za organisování armády v Itálii a o jeho placení.

Jednání toto bylo přirozeně třeba nějakým způsobem ztělesniti v pevnou formulaci a dáti tak výraz jednotnosti názoru jakož i totožnosti zájmů. Bvlo třeba dále dáti výraz na veřejnost tomu, že vytváří se mezi námi a Itálií sféra společných zájmů, která bude trvalou a která i po stránce citové dá podklad k tradici ve vzájemných stycích mezi národem československým a italským. Proto jsme vyměnili vzájemně s p. ministrem zahraničních věcí italských hr. Sforzou diplomatické noty ve formě dopisů, kdež tato směrnice politická, o níž právě bylo mluveno, je přesně vytčena. Konstatujeme tím, že budeme spolupracovati společně na uplatnění mírových smluv saint-germainské a trianonské. které jsme společně podepsali, a že jsme vázáni také my a Itálie smlouvou, která ve věci restaurace Habsburků a změn politické situace v centrální Evropě byla dojednána mezi Itálií a Jugoslávií. To prakticky znamená, že naše politika v centrální Evropě postupuje souhlasně s Itálií; jsme za je dno v těchto otázkách, můžeme počítati jeden na druhého. Politika Malé dohody je skutečně vhodně doplněna politikou v centrální a v jihovýchodní Evropě touto dohodou s Itálií. Dle mého názoru jsou tato fakta pro nás důležitosti veliké. Domnívám se, že tím, co právě se stalo, je vybudován na dlouhá léta podklad pro vytvoření tradicionelních, upřímných a přátelských styků mezi námi a Itálií. Nic nás nedělí, všecky obtíže, které mohly dosud býti, jsou odstraněny, je plně otevřena cesta k tomu, abychom se navzájem pochopili a poznali, a pěstovali velmi úsilovně styk hospodářský, politický a kulturní. Všechny státy bez výjimky dnes potřebují prostředí upřímných sympatií a vzájemné morální podpory.

V době dnešní je to velké plus politické. jestliže dva státy mohou do takového poměru k sobě přijíti. Je povinností pro budoucnost to podržeti a směrnici tuto sesilovati. Je nám to tím snáze možno, že se stabilisují v tomtéž smyslu vztahy mezi Itálií a Jihoslovanskem, kde jednak chápou velmi dobře naši oddanou a přátelskou politiku, jednak sami pracují úsilovně o vytvoření stejných poměrů mezi Jihoslovanskem a Itálií. Je to velký krok na cestě konsolidace a pacifikace Evropy.

Jednání v Římě s Vatikánem mělo daleko více ráz informativní nežli ráz definitivní dohody. Jednal jsem s kardinálem Gasparim a MSgr. Cerettim téměř o všech otázkách týkajících se našich aktuelních náboženských problémů.

Stanovisko Vatikánu - myslím, že není důvodu, proč bych ho veřejně neřekl je. asi následující: Ve věci odluky církve a státu: Vatikán se domnívá, že po stránce doktrinální je mu nemožno prostě odluku přijmouti. Jestliže by však odluka tato provedena byla duchem jisté smířlivosti, jako tomu bylo při příkladu brasilském, soudí se se strany Vatikánu, že by se mohlo dojíti ke stavu »tolerari posse« a že by potom, přes to, že s hlediska zásadního Vatikán zachoval by svoje stanovisko, by bylo možno najíti vzájemný modus. vivendi. Znamená to přirozeně, že všechny otázky církevní byly by rozhodnuty se strany Československé republiky napros. to suverenně vnitřními zákony a ze by nebyla dána otázka nějakého konkordátu nebo nějaké při. mé dohody mezi republikou Československou a Vatikánem. Bylo by to věcí vnitřně politickou a záleželo by na dohodě stran, jakým způsobem, by věc projednaly, aby mohla se objeviti ve formě zákonné a byla vyřešena tak, aby jak po stránce vnitřní, tak po stránce mezinárodní nebylo pro republiku obtíží.

V otázce církevního majetku stanovisko Vatikánu je obdobné. Dle doktríny Vatikánu majetek církevní náleží církvi a musí i na dále zachován býti církvi. Bylo by ovšem možno učiniti kompromis v tom smyslu, že by otázce majetnictví jako takové mohlo se diskutovati, ale užívání tohoto majetku a výtěžek z něho že by musel býti vyhrazen výlučně církvi katolické. Upozornil jsem, že dle dnešního stavu ryze právního nemůže býti pochybnosti o tom, že disposiční právo s církevním jměním má republika Československá. Toto právní hledisko zastávala totiž už monarchie rakousko-uherská (zákon z r. 1874) a my jsme prostě přejali po této stránce zákonodárství a právní stav dřívější. Ostatně toto stanovisko uznáno bylo církví katolickou vzhledem k bývalé monarchii. Zůstává tudíž sporným princip užívání majetku církevního. Co se toho týče, bude to i zde opět otázka vnitřní politiky u nás a otázka dohody jednotlivých stran.

Ve věci jmenování biskupů Vatikán hájí důsledně stanovisko, že právo jmenovati biskupy náleží výlučně papeži a že státu přináleží jenom vysloviti svoje veto po stránce politické. Vatikán upozorňuje, že žádný ze států a zejména ne z nových států nyní nemá a neobdržel práva biskupy jmenovati, že to není možno připustiti ani pro stát československý a že dovolávání se situace ve starém Rakousku právně se nedá držeti proto, že se týkalo výlučně osoby císaře rakousko-uherského. Na druhé straně není vůbec příkladu, že by jinde právo toto některým státům bylo předáno a tím méně je to možné v případě republiky Československé, kde poměry církevní jsou komplikované a kde snadno mohou býti konflikty. Vatikán chce tudíž míti všechny ohledy a vyjíti co nejvíce ve všech směrech vládě československé vstříc, chce zejména respektovati její přání po stránce politické, ve věci jmenování biskupů, ale právo jmenování a předkládání kandidátů nemůže přepustiti nikomu. To je zásadní stanovisko Vatikánu a. toto zásadní stanovisko chce hájiti i v této době přechodné, dokud by eventuelně nedošlo k provedení zákona odlukového. Tak bylo mně tlumočeno stanovisko Vatikánu kardinálem Gasparim.

Ve věci rozdělení diecésí Vatikán v principu úplně souhlasí a je ochoten vyjíti co možno nejvíce vstříc, jak co se týče diecésí na Slovensku, tak také diecése. vratislavské. Tu padá na váhu především diecése ostřihomská; Vatikán souhlasí, aby se vytvořila zvláštní neodvislá administrace trnavská. dříve nežli bude možno zaříditi novou diecési biskupskou a definitivně provésti rozhraničení. (Sláva!) Administrace tato bude neodvislá od arcibiskupa ostřihomského (Sláva!) a pravomoc po stránce náboženské z diecése ostřihomské na Slovensko v žádném případě a v žádném směru přenesena nebude.

Ve věci jmenování tří nových biskupů slovenských bylo dohodnuto. že tyto otázky se vyřeší praktickým jednáním mezi zástupci obou stran co nejrychleji.

Ve věci majetků vratislavského biskupství na našem území budou podány se strany Vatikánu československé vládě návrhy, aby s hlediska právního, i co se týče užívání majetku pro kult jednak na území našem, jednak na území Pruského Slezska bylo možno učiniti rozhodnutí, které by obě strany uspokojilo.

Stejně tak budou předloženy konkrétní návrhy se strany Vatikánu o definitivní úpravě otázky bratislavské fakulty. Otázka arcibiskupství olomouckého bude prakticky řešena v době co nejkratší.

To jsou hlavní otázky, o kterých bylo jednáno. Uvádím zde spíše stanovisko a náhledy Vatikánu, aniž prozatím tlumočím. názory vlády. Jak je známo, otázka tato je z nejzákladnějších otázek vnitřní naší politiky a jednotlivé dosavadní vlády se v detailech otázkami těmito v parlamentě dosud neobíraly. Byly veřejně dosud naznačeny dvě, tři směrnice, dva, tři principy, a nikdy k podstatě věci dále nebylo přistoupeno. Vzhledem k tomuto stavu věcí informuji prostě zde o podrobnostech těchto otázek, aniž okamžitě jménem vlády k ním zaujímám stanovisko. Pokládám za povinnost svou informovati objektivně veřejnost naši o tom, jak otázky ty se naskytují, a chci upozorniti tak na to, čím přirozeně dříve nebo později bude nutno se důkladně zabývati.

Zejména pro mne s hlediska zahraniční politiky dáno je stanovisko, abych. věci tyto pojímal tak, aby tím celkové zájmy státu a zahraniční naší politiky byly chráněny, a aby stát z toho vyšel co nejlépe. Jakmile vláda ve shodě s parlamentem názor svůj definitivně projeví, ministerstvo zahraničních věcí bude je obhajovati vzhledem k cizině co nejenergičtěji.

Politické jednání v Římě doplněno bylo dalším jednáním v Paříži, kam byl jsem veden zejména otázkou rakouskou a otázkou konference v Porto Rose. Již od delší doby byla jistá jednání mezi vláda. mi francouzskou, anglickou a naší, týkající se bratislavské, či t. zv. portorosské konference a vůbec otázky sanace Rakouska. Mimo to Francie úsilovně pomáhá v tom, aby poměry mezi námi a Polskem nějakým slušným způsobem se upravily. Zájezd maršálka Pilsudského a knížete Sapiehy dodal otázce aktuálnosti už také vzhledem k tomu, že jednání mezi Polskem a Francií o jistou dohodu politickou a vojenskou vstoupilo do konkretnějšíoh forem.