Předseda: K slovu přichází další řečník a to pan sen. Kovalik. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Zahraničná politika československá dľa expozé pána ministra zahraničia má za účel udržovať mieru a priateľský pomer k súsedným štátom. To je politika, ktorou sleduje i naša strana. My nechceme vojnu, my chceme pokoj a priateľstvo so súsedmi, v prvej rade s Poľskom. Vítáme politiku, ktorá chce sblížiť všetky slovanské kmene, tedy i Poľsko, ale i Poľiaci musia robiť slovanskú politiku, nesmejú koketovať s Maďarmi, proti československej republike. I Poliaci musia sa opierať o svojich slovanských súkmenovcov. Pravda, my nemôžeme predpisovať iným národom, akú politiku majú robiť, ale máme právo svoj názor vysloviť o ich politike. Žiaducné je tedy, aby Poliaci robili slovanskú politiku, aby priateľsky žili i s Československou republikou i s Ruskom. Je to možné, aby Polsko s Ruskom priateľsky žilo! Nie len možné, ale musí to byť! Národ polský a ruský musí prijsť k vedomiu, že oni musia v dobrom priateľstvu žíť jeden s druhým, lebo inak vykrvácajú oba národy. Som presvedčený, že nie národ jeden s druhým robí vojnu, ale príčinou vojny medzi národmi sú vždy jednotlivci, ktorí z rôzných dôvodov strhnú národy do vojny.

A som presvedčený o tom, že národ ruský a poľský prijde k tomu vedomiu, že musí žiť v dobrom priateľstve jeden s druhým.

Čo sa týka Jugoslávie, keď sme nemohli dostať ten koridor, ktorý by nás severných Slovanov na veky spojil s Juhoslovanmi, musíme s nimi pestovať styky alespoň pomocou železníc. Republika naša má mysleť na námorný obchod, abysme potrebné články s našimi loďmi sami dostali k nám a abysme nám nepotrebné, zbytočné články mohli do cudzích krajov prevážať. O tom by sa mälo tu hovoriť, o takých vitalnych zaújmoch republiky a nie takové návrhy a republike nepotrebné idey tu hádzať, ktoré len nespokojenosť budia, štátu však nepomôžou a nepozdvihnú ho ani ideálne, ani materiálne. Vítame snahu zahraničného ministerstva o otvorenie hraníc, lebo s tým následuje uvolnenie obchodu, z toho následuje i klesanie cien. Žiadame sanáciu Rakúska, lebo len so zdravým Rakúskom môžeme naviazať obchodné styky. Jestliže bude smlúva s Maďarskom, bude to výhodným pre oba štáty, obzvlášte so slovenského stanoviska, so stanoviska priemyslu a obchodu. Je to žiaduce a dôležité, lebo výmena produktov oboch štátov by bola obom na prospech. Máme bohaté lesy: Môžeme do Maďarska vyvážať drevo, tisíc a tisíc vagonov dreva môžeme vyviezť a dostaneme za to z Maďarska lacinú múku o mnoho lacinejšiu, než sme ju dostali z Anglie, Ameriky a Holandska. Je tedy žiaduce, abysme s Maďarskom styky naviazali. Musíme však dať pozor, aby s tou múkou neprišly k nám a obzvlášte na Slovensko snahy integrity maďarskej. Čechy a Morava môžu dodávať Maďarsku svoje priemyslové výrobky, svoju industriu, ktorá slaví dny svojej schopnosti na veletrhoch pražských.

Čo som vspomínal o stykoch medzi súsednými štáty, o stykoch obchodných a priemyslových, to nemyslím v záujme veľkokapitalistickom, Iebo ani naša strana nenie stranou kapitalistickou. I my bojujeme za tú chudobu. Priemysel a obchod medzištátny musí však byť, lebo inak ani robotníctvo by nemohlo existovať, keby priemysel a obchod nebol. Nenie tedy správne apostrofanie kolegy dr Hellera štátu francúzskeho, anglického a iných štátov ohľadom vykorisťovania. Priemysol a obchod medzi štátmi musí byť. Priemyslové výrobky, ktoré my doma nemôžeme umiestiť, musíme vyviezti do cudziny, tak ako my zase potrebujeme výrobky priemyslové z cudziny. Je to tedy v zaújme i samého robotníctva, aby priemysel a obchod existoval a aby styky obchodné a priemyslové medzi štátmi sa udržovaly a vyvinovaly. Veď my sme všetci robotníci, niejen tí sú robotníci, čo pracujú rukou, ale všetci, každý občan je robotníkom. Jeden je robotník rukou, druhý umením, tretí svojimi inými schopnosťami pracuje.

Dosiaľ som súhlasil s vývodmi pána ministra zahraničného. Pán minister zahraničný vspomenul i svojej cesty do Itálie a do Ríma a pojednávanie s Vatikánom. Dovolím si k tomu tieto poznámky: že pán minister zahraničný do výhladu dal pokojné a súladné riešenie cirkevných otázok, to je žiadúce v zaújme pokojného vývinu našej republiky, ktorý vnúterný, pokojný vývin i sám pán minister zdôrazňoval a žiadal. S radosťou bereme my Slováci na vedomosť, že bude utvorené trnavské biskupstvo, že bude vykrojené z ostrihomského biskupstva. To my Slováci s veľkou radosťou bereme v známosť. (Hlas: To mnoho pomůže tomu proletariátu na Slovensku!) Hneď to poviem, pane kolego! Tedy s veľkou radosťou bereme na známosť, ako s veľkou radosťou sme vzali na známosť to, že sa podarilo našej vláde v súhlase s Vatikánom i usadiť dosiaľ vymenovaných troch slovenských biskupov na uprázdnené biskupské miesta. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák. )

Keby tí páni, ktorí neukazujú sa veľkými priateľmi biskupov, boli prítomni bývali na inštalácii týchto slovenských biskupov, keby títo páni boli počuli tie reči, ktoré títo biskupi povedeli, ktoré boly plné lásky k ľudu, k tomu pracovitému ľudu, z ktorého ľudu oni sami pochodia, lebo všetci traja biskupi slovenskí sú synovia ľudu a vedia, čo je ľud, čo je chudobný pracujúci ľud, oni to dobre vedia tí biskupi keby páni boli počuli, akú Iásku a oddanosť cítie k tomu ľudu, áno k tomu najnižšimu robotnému ľudu, ako chcú ľud povzniesť hmotne i duševne, ako žiadajú, aby ľud, národ slovenský bol prebudený zo svojho tisícročného spánku, keby títo páni boli počuli reči týchto biskupov, boli by si i oni žiadali, aby nie traja, ale 10 takých biskupov bolo na Slovensku, lebo oni hmotne a duševne chcú povzniesť ten ľud a tie ich majetky, o ktorých sa tu chce hovoriť a ktoré i sám pán minister zahraničných vecí spomenul. Áno títo biskupi majú starosť i o hmotné potreby toho ľudu, chcú, aby sa dostaly ľudu, ale to je žialbohu smutné, že títo páni, ktorí svoju kritiku tu prednášajú o biskupoch a o cirkvi, sú navyknutí ísť len jedným smerom. Sú vychovanie v istých ideách, nepočujú tedy reči, snahy a vývody tých, proti ktorým oni bojujú. Keby mali príležitosť počuť reči, snahy a zámery, a politiku týchto cirkevných hodnostárov, myslím, že by inak boli presvedčení a inak by hovorili.

Čo sa týka majotku cirkevného, jeden minister slovenský, a síce prvý minister slovenský povedel, že štát, ktorého rozpočet počítá s miliardami, nenie utisknutý na to, aby ten majetok cirkevný shabal, aby ho vzal. Však je to len gombík na kabátě. A cirkev potrebuje ten majetok na udržovanie škol, kostelov a iných potrebných vecí.

S radosťou sme počuli z vývodov pána ministra zahraničných vecí, že tie otázky majetkové budú riešené v dohode s patričnými faktory, s Vatikánom. Vytýkam však a neschvaľujem, že pán minister zahraničný použil výrazu »rozluky cirkvi od štátu«. Správne má byť užívaný výraz: »upravenie pomeru cirkvi k štátu« lebo cirkev nemôže byť rozlúčená od štátu, veď v ňom existuje. Cirkev je v štáte a štát nemôže byť rozlúčený od cirkvi, lebo s ňou existuje. Tedy jeden bez druhého byť nemôže a jeden na druhého je odkázaný a preto toto upravenie pomeru cirkvi k štátu má byť a bude len vtedy prospešné, keď bude tak upravené že s tým i cirkev môže súhlasiť, lebo len tak bude tak veľmi žiaducí pokoj v republike udržený a pestovaný.

Prv než svoju reč skončím, ešte o Slovensku by som pripomenul to, že keď chceme, aby naša republika československá zmohutnela, zmocnela, aby mala váhu pred zahraničím, je treba utvoriť vnútorný pokoj a ten pokoj v republike bude vtedy a republika bude pokojná vtedy, keď bude Slovensko spokojené. Slovensko ráčte považovať ako úhorom ležiacu zem, ktorá tisíc rokov nebyla obrábaná a do ktorej zeme po tisíc rokov siali semená. Toto Slovensko je kyprá, tisíc rokov svojim duchom neobrábená, úhorom ležiaca zem. Keď Slováci so svojou schopnosťou, so svojimi talentami budú túto zem dědičnú obrábať, keď sa tie elementárne síly, ešte nevyužité. síly slovenské uplatnia na Slovensku, keď to Slovensko bude opravdu slovenské tak, ako si to duch a ráz slovenský žiadá, tedy sa ukáže, že aká bohatá zem je Slovensko hmotne i duševne. K tomu je však treba, aby to Slovensko bolo spravované podľa svojho rázu, podľa charakteru slovenského. Nebojte sa páni tej toľko spomínanej autonómie. Ona nepoškodí republiku, ona ju len. sosílí, leboť uvidíte, ten duch slovenský v ktorom je toľko rázu slovenského, toľko schopnosti, keď utvorí to Slovensko tak, ako si to predstavujú roduverní Slováci, vtedy to Slovensko autonomné bude najsilnějším stlpom Československej republiky. A my, verní a rodilí Slováci, žiadáme si, aby naša Československá republika bola silná, mohutná, zkvétajúca, a to bude vtedy, keď sa budú respektovať slovenské žiadosti a keď sa tá slovenská elementárna síla na Slovensku i uplatní.

Pripomínám na konci svojej reči, že ohľadom zahraničnýoh pomerov, ohľadom zahraničnej politiky súhlasím s pánom ministrom zahraničia a súhlasiť budem i v cirkevných otázkách vtedy, keď bude hľadeť pán minister zahraničný s vládou riešiť. otázky cirkevné tak, aby obe strany boly uspokojené, - a dúfám, že vláda bude hľadeť riešiť tieto otázky takto - a dúfám, že potom môžeme hľadeť do pokojného vývinu našej republiky, ktorý prirodzený pokojný vývin si žiadame a nemôžeme si dovoliť skoky do nejista, experimenty či v politickom, či v sociálnom, či v cirkevnom ohľade. Naša republika také skoky a experimenty si dovoliť nesmie, ona sa musí vyviňovať len na pokojnom a přirodzenom základe, a vtedy môžeme dúfať v pokojný vývin republiky, v jej sílu, moc a mohútnosť, ktorú jej zo srdca žiadame. (Výborně! Potlesk. )

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Matuščákovi.

Sen. Matuščák: Slávny senát! V méne československej soc. -dem. strany robotníckej ľavice som nútený protestovať proti terajšej zahraničnej politike, ako ju robí u nás pán minister zahraničia dr Beneš. Lebo táto tajomná diplomatická machinácia, čo sa teraz robí, nemôže uspokojiť náš obecný ľud a nemôže uspokojiť žiadného opravdivého republikána.

Lebo ten všeobecný proletariát má už výbornu zkúšenosť čo sa tých výborných pánov diplomatov týká, že ako pekne vedeli hráť so svojimi falošnými kartami až sa začalo kričať: »Nech žije válka«. »Hoch der Krieg«. »Eljen a háborn«.

A Ien v záujme despotických tyranov, ktorí urobili svetovú válku, v ktorej sa pár miliónov proletárov zavraždilo. A válka trvala a diplomatická spoločnosť vždy len vedľa svojho systému počítala, že tá proletárska masa nenie drahá a že sa môže vraždiť bez odpovednosti. Ale môže sa stať i ta mýlka, že tí páni diplomati urobia vo svojej tajomnej a ľehkomyseľnej hre zlú kalkuláciu a stane sa opak.

Dnešná zahraničná politika vypadá zase tak, ako roku 1914. Pracuje sa znovu podľa starého systému.

Vidíme a známe to, že zahraničný minister pán dr Beneš mnoho pracuje a robí výlety vo všeliakých smerov - nehovorím, že ich robí z luxusu - lebo my dobre vieme, že je to v jeho pozícii povinnosť, a ako se i hovorí, a známe to všeobecné porekadlo, že každý človek je odpovedný za svoje činy. Ano. Ale v takých otázkách, kde ide o mizerných pár miliónov proletárskych obetí, nemôže a nesmie odpovedným byť zahraničný minister dr Beneš. Lebo za takovej situácie, kde sa rozhoduje o novej svetovej válke a robie sa tajomné plány, musí naše snemovna a senát vedeť o požiadavkoch, ktoré boly predložené za hraničnému ministrovi dr Benešovi v Paríži, Londýně, Ríme, Poľsku atď. A tu vidíme túto tajnú diplomaciu, ako sá sdružuje na novú válku proti Rusku a Nemecku, proti celej Evrope, a že spojenou silou chcú zase celú Evropu zapáliť. A prečo? Pre francúzský a anglický kapitál.

Vrhneme-li len pohľad na Maďarsko, čo sa tam robí, aké despotické aspirácie tam majú. (Výkřik: Jděte tam!) Ja som doma, nevyháňajte ma tam. Tu máme Poľsko a ostatné spojenecké štáty, aké špekulácie sa robia s týmity dvomi štáty. Tieto dva štáty sú na závade ententě. Príčina je v tom, že francúzský kapitál leží v Rusku. Pre ten kapitál byla válka a pre ten kapitál majú príjsť zase nové boje. Naša republika je malá a finančne veľmi nemocná, a preto československá naša republika v tak nešťastnej machinácii žiadnym spôsobom nesmie mať účasť a nesmie ani dovoliť, aby cez naše hranice nejaké zbrane, munícia, puškové stroje, válečný materiál alebo mužstvo prevážala. Obetí je už dosť, musíme ten barbarský postup znemožňovať a nie podporovať, aby sme nikomu nedali príčiny k provokácii.

My za cudzí kapitál bojovať nesmieme, ani nebudeme. Ten všeobecný proletariát je každý čas hotový chrániť svoje záujmy a za ne bojovať. Ale za imperialistické a barbarsky despotické záujmy bojovať nebudeme!

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr Soukupovi.

Sen. dr Soukup: Vážení pánové! Dovolte mně laskavě, abych k zakončení této debaty řekl několik stručných slov. Vážený pan ministr zahraničních záležitostí kol. dr. Beneš řekl ve své řeči jedno velmi pozoruhodné slovo. Poukázal na to, že ona krise, která se odehrává teď mezi Německem a státy spojeneckými a sdruženými, mezi Francií a Anglií, je velice vážnou mezinárodní krisí. Mluvil také o dalekosáhlých rozhodnutích, pokud se týká odpírání Německa v otázce reparace státům spojeneckým, prohlásil, že Francie ustoupiti nemůže a Německo že ustoupiti nemíní, že jsou spojenci v této věci také jednotni a že i my také musíme býti pro všechny obtíže z toho plynoucí připraveni. Pan dr Beneš potom prohlásil velmi určitě a také dvakrát stanovisko své podtrhl, že my přes to, že s touto mezinárodní vážnou krisí musíme počítati, můžeme býti úplně klidní a že normální stav v této situaci změněn není.

Myslím, že mohu interpretovati toto prohlášení pana ministra v tom směru snad do jisté míry autoritativní, že prohlášení to znamená, že u nás důvodu k nějaké mobilisaci není a že také žádné mobilisace u nás není, že naše mírové smlouvy k žádným takovým spojeneckým závazkům nezavazují, abychom v takovém nějakém konfliktu byli povinni určitou ozbrojenou mocí spoluintervenovati. Mám za to, že v tomto směru naše Národní shromáždění nikdy před žádné fait aocompli nebude postaveno a že zajisté tolik autority zákonodárné sbory budou míti, abychom byli předem informováni, aby se bez našeho vědomí nebo proti naší vůli nic podobného nepodniklo. (Výborně!) Nemohu zajisté tlumočiti nic jiného, než to, že je to jediná, nejhoroucnější touha všech lidí, zejména pracujících lidí, abychom měli u nás už konečně mír, abychom mohli klidně vstávati a uléhati po své práci v tom vědomí, že nějaké těžké mračno válečného nebezpečí nad námi nevisí a že můžeme býti aspoň do té míry ubezpečeni, že ta strašná možnost nové války jest nás v tom případě daleka.

(Předseda Prášek ujal se předsednictví. )

Já jsem s velkým povděkem sledoval vývody pana ministra, pokud se týká politiky, kterou on oficielně jménem republiky zastupuje a kterou nazval politikou míru a konsolidace ve střední Evropě. Můžeme jenom vítati, když konečně všechny ty hradby a hráze, které válka mezi nás nastavěla, počínají se prolamovati, když také u nás v otázce konvencí železničních, poštovních a telegrafních budou otevřena vrata nějakému těsnějšímu soužití obchodnímu a jinému mezi námi a těmito státy a když také u nás, jak pevně očekáváme, dojdeme k tomu, že strašné, kruté předpisy pasovní budou odstraněny, aby styky mezinárodní mohly býti uvolněny a abychom my i naši sousedé navzájem zbaveni byli toho strašlivého martyria, které pro nás znamená taková celní passírka, která je fakticky stavem v Evropě neudržitelným a nemožným.

Současně můžeme jenom s uznáním kvitovati ona slova, která zde pan ministr vyslovil ohledně naší politiky ke státům sousedním, v první řadě pokud se týká Rakouska. Jest i naším zájmem, zejména naší republiky, aby Rakousko bylo sanováno, jest i naším zájmem, aby Rakousko mohlo žíti a dýchati, aby mělo úvěr, aby konec konců mohlo se také státi členem Svazu národů a aby mezi námi ona bývalá nenávist, nebo jak on to nazval, přešla ve stav tolerance, později snad i v poměr skutečně přátelský. Všichni máme touhu, aby náš poměr k Polsku byl upraven, a přáli bychom si, aby toto Polsko i -uvnitř vypadalo jinak, než teď, aby toto šlachtické Polsko se změnilo ve skutečně republikánské Polsko demokratické. S takovým Polskem byla by pro nás lepší řeč než s Polskem, v jehož čele stojí dnes šlaohtici.

Pokud se týče našeho poměru k Italii, doufáme, že bude trvale upraven, a vzali jsme také jenom s povděkem na vědomí, že Italie bude s námi do té míry solidární, pokud jde zejména o možnost restaurace habsburské dynastie. Mám za to, vážení pánové, že se musíme všemi svými silami postaviti proti tomu, aby se o možnosti restaurace habsburské dynastie v Evropě vůbec mluvilo, (Tak jest!) a že zejména můžeme vysloviti svůj podiv nad tím, že ta starobylá republika švýcarská ve svém středu s takovou blahovůlí toleruje to, co se dnes děje ve Švýcarsku po této stránce proti nám a proti všem státům, které na bývalé půdě rakousko-uherské říše vznikly. Myslím, že v tomto směru každá liberalita má zajisté i své určité meze.

My zajisté chceme, aby poměr náš k Jugoslavii byl co nejintimnější, poněvadž víme, čím Jugoslavie, tato krásná, nádherná země, jedna z nejnádhernějších zemí na světě, pro nás je a může býti, a máme i to přání, aby se Jugoslavie konečně i vniterně konsolidovala.

Pokud se týká Maďarska, jsme rovněž tomu povděčni, že jisté kroky k úpravě našeho poměru s Maďarskem se v tomto směru staly.

Pokud se týká Německa, chtěli bychom, aby poměr náš k Německu byl více než korektní.

Pan sen. Ledebur ve své řeči mluvil a poukázal k tomu, že stojí-li Němci na půdě tohoto státu, že se cítí jako pták v kleci, že však s celým svým srdcem stojí v Německu. Pan dr Ledebur zde není, já bych však jenom jedno mohl říci. Má-li kdo kus viny, nebo hlavní kus viny na rozvratu Rakousko-uherské monarchie a je-li kdo do jisté míry spolu intelektuelním původcem této republiky, pak jsou to v první řadě ti pánové, kteří zde jménem Ledeburovým mluvili. To byli jedni z hrobařů Rakousko-uherské monarchie.

Vážení pánové! Mnozí z vás se pamatují na tuto síň historickou, ve které byla kurie velkostatkářská, ve které byli Ledeburové a všichni ti ostatní. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To musíte býti těm pánům vděční! Děkujte těmto pánům za svobodu!) Pane kolego, já nemluvím o nějaké vděčnosti, ale pan dr Ledebur je nejméně legitimován, aby dělal nějaké výčitky, aby pomlouval naši republiku po celém světě. (Výborně! Potlesk. ) O to se jedná. Ti páni, kteří vystřihují různé brožury a různé zahraniční noviny a kolportují do celého světa, to nejsou odpůrci loyální »a la bonheur«. Ctíme a vážíme si přesvědčení každého kolegy, ale musíme znáti trochu dobré vůle. Ať ti pánové věčně neobtěžují Německo vyznáním lásky Berlínu! Německo má jiné starosti, a my také. Německý národ v naší republice může míti své velké poslání kulturní, hospodářské a civilisační, jde jen o to, pochopiti aspoň a ruku v ruce s námi všemi jíti a můžeme udělati věc velikou a hospodářsky dalekosáhlou. Vážení. pánové! Nemůže býti o tom pochybnosti, že náš poměr k západní Evropě může býti jen m poměr co nejpřátelštější již z toho důvodu, že jsou to země, které jsou pro nás zeměmi chleba a surovin. Bez těchto zemí nemohli bychom ani žíti, mí dýchati. Mluví-li se o francouzském imperialismu je v první řadě povinností francouzského proletariátu, aby on tam plnil své historické poslání. My to v republice plníme plnou měrou a čekáme od těchto našich soudruhů, že také oni ukáží tuto sílu ve své zemi, jakou chtějí od nás pro sebe.

Pokud se týče poměru k Rusku, bylo zde konstatováno oficielně, že konečně i na západě definitivně snad zvítězila myšlenka neintervence. My můžeme toto konstatování jenom pozdraviti, ale musíme také konstatovati podle pravdy, jestliže západní Evropa k tomuto poznání přišla, že z veliké míry je to velikou osobní zásluhou našeho presidenta a ministra dr Beneše. (Výborně! Potlesk. )

Rádi slyšíme slova o nutnosti navazování hospodářských styků s Ruskem a slova o tom, že bude v nejbližší době připravena zvláštní obchodní a hospodářská misse do Ruska a že také z Ruska očekáváme na zásadách reciprocity obchodní a hospodářskou missi u nás. Já pevně chci doufati, že se Rusko této reciprocitě nebude vymykati a že naopak přispěje k tomu, aby tento vzájemný obchodní styk byl co nejživější.

Ovšem o poměrech Ruska nechci specielně mluviti. Jsou to věci příliš komplikované a příliš složité. Měli bychom jen jednu touhu, aby to Rusko, které chce kázati mír celému světu, také ten mír samo v prvé řadě udržovalo. Ale vidíme-li na druhé straně, že ono bolševické Rusko, veliká armáda ruská napadá Gruzii, Georgii, stát sociálně-demokratický, v jehož čele stojí starý průkopník sociálně-demokratické strany, proč máme býti svědky takového útoku, který nemá prostě žádného vysvětlení v zásadách socialistických? My také nevíme, co bude zítra, pozítří v Rusku, my jen všichni víme, že ten soumrak, který se počíná rozhošťovati také nad Ruskem, jest velice těžký a velmi dalekosáhlý. Můžeme také toho těžce litovati, že jestliže dnes v západní anebo střední Evropě hrozí vůbec nějaké nebezpečí válečné, že by také ten nynější režim ruský měl sám v prvé řadě říci: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa, (Tak jest!) poněvadž tam, kde bylo dělnické hnutí, ono krásné, nádherné dělnické hnutí ruské, veliké, mohutné mezinárodní sociální demokracie v západní Evropě rozvráceno, jen tím bylo umožněno, že vyvstávají znovu ony velmi temné mocnosti monarchismu, kapitalismu, imperialismu, které znovu činí pokusy zaplavovati rudé plameny nových válečných konflagrací na obloze Evropy

Mluvilo se o tom, že snad také na hranicích Polska, Rumunska a našich se koncentrují oddíly rudé armády, a tu můžeme prohlásiti, vážení pánové, ať by nás napadl kdokoliv, my svoji republiku hájiti budem a my ji také uhájíme. (Tak jest! Výborně! Potlesk. )

Pan ministr dr Beneš mluvil o našem poměru k Vatikánu a konstatoval, že ve Vatikáně konečně počíná se ustalovati přesvědčení, že pokud jde o otázku rozluky církve od státu, toto stanovisko musí býti přiznáno. My také toužíme, aby již po této stránce bylo jasno. Nikdo řešení otázky rozluky církve od státu již nezadrží, jest to produkt doby, a čím dříve, pánové, tato otázka, tato bolest našeho veřejného života bude rozřešena a bude vyřešena, tím také lépe pro celý další zdravý rozvoj v celém našem státě. Očekáváme proto, že také po této stránce dojde k jednání a konečnému řešení této velmi palčivé otázky.

Co se mně ve vývodech pana ministra dr Beneše velmi zamlouvalo, jest otevřené stanovisko, které prohlásil, že naše republika jest daleka jakékoli melagomanie, že u nás není a nebude militarismu a není a nebude imperialismu. O tom nemůže býti žádné pochyby, že nám nejedná se o nic jiného, než abychom i my měli také svoje místo pod sluncem na zemi, jako mají ostatní národy a ostatní státy.

Pan sen. kol. Chlumecký zde mluvil větší řeč; já mám ten dojem - budiž mi to prominuto - že tito kolegové jakoby zaspali posledních 50 let. Tak, jako kol. Chlumecký mluví, tak primitivně se u nás mluvilo před půl stoletím, ale dnes znamená dělnická třída něco docela jiného, než aby se před ní mohlo přicházeti s takovými argumenty, které nejsou argumenty, se kterými jest možno v dnešní komplikované společnosti jíti k řešení těch velikých otázek, které dnes dělnictvu v celém světě v této příčině nastávají.

Pan kol. Chlumecký stěžuje si a mluví o tom - on to tak tragicky nemyslí s takovým posuňkem, gestem a klidem a týmž dechem, že tisíce a tisíce obětí bylo u nás v republice do žaláře a do okovů uvrženo a vláčeno v řetězích ulicemi republiky. Pánové, k tomu všemu u nás nemuselo dojíti, (Tak jest!) to jsou zbytečné oběti. Ten Černý není žádný Horthy. (Tak jest!) Kdo byl v Uhrách a ví, kdo jest to Horthy, ten takto nemůže mluviti. K tomu všemu nemuselo dávno dojíti, a jestliže dnes dělnická třída v našem státě nemá té moci a nemá té váhy, jakou mohla míti a jakou bude míti, pak to jest jen důsledek nešťastné politiky která všechno boří, i víru dělnictva v samo sebe. (Výbor. ně! Tak jest!)

Vážení pánové! Kolega Matuščák zde mluvil - promiň, kol. Matuščáku zase v té fraseologii let 48 a 50týoh o tajné diplomacii, o milionech povražděných, stínech mrtvých, kteří zde budou znovu defilovati před zrakem celého světa. Nezapomeňte, tento Beneš není žádný Berchtold, pamatujte, jestliže naše republika do velké míry své poslání ve střední Evropě splnila, jestliže odvrátila od nás a států sousedních veliké, těžké nebezpečí válečné, pak jest to nejen zásluhou našeho parlamentu, ale i osobní zásluhou Benešovou. (Výborně! Potlesk. ) Takhle se mluviti nemá a nemůže. Tak se generalisovati nedá. Svědomitý, střízlivý dělnický politik musí lidem mluviti pravdu (Tak jest!) a za každou cenu. Musí vychovávati (Hlas: Neštvati!) a musí v tom směrů konati svou svědomitou povinnost. A když na konec mluvím o této věci, dovolte mi, nám jest velmi bolestno, jistě velmi bolestno, když se o republice Československé mluví často s takovým odiem, jak to slýcháváme mluviti. Když vezmete věci konkrétní, jak jsou, tož musíte jedno přiznati, musíte jedno doznati, že na světě není liberálnějšího státu, než naše republika. (Tak jest! - Výkřiky sen. dr Hilgenreinera. ) Prosím, pane kolego, není to k smíchu. V žádném státě není tolik cizích emisarů, jako u nás. (Tak jest!) Jděte do Švýcar - já jsem tam byl nedávno - do Francie, do Ameriky a jinam. (Hlas: Ještě se vrátí Karolyi k nám!) Byl zde. Karolyi nemůže nikde najíti asylu a opětně se vrací k nám. (Hlas: Nesmí se vrátit!) Byl zde několik měsíců a nebylo mu zkřiveno vlasu na hlavě. Jděte na Slovensko, já vám říkám, že toho Krompachu a toho nešťastného krveprolití by dávno nebylo a ani těch mrtvol na Slovensku by nebylo dávno a dávno, kdyby u nás nebylo v každé slovenské vesnici emisarů, kteří konají zjevnou revoltující práci proti našemu státu. (Hlas: Horthyho pochopové!) Proto zajisté bude nám také přiznáno právo, abychom řekli, že my také do jisté míry této bezpříkladné tolerance máme dosti, (Hlasy: Ano, ano, zcela správně!) abychom řekli, že nebudeme trpěti ani zjevných emisarů habsburské propagandy, ale také ne emisarů, kteří pod maskou třetí internacionály pracují k rozvratu, poškození naší republiky. Já mohu, vážení pánové, na konec jen vysloviti jedno. Že my zrovna tak, jak jsme odhodláni a ochotni všechno obětovati pro mír, všechno dáti tomu, abychom novým válkám zabránili, že jsme také na obranu naší republiky odhodláni dáti všechno. (Výborně! Potlesk. )

A na konec své řeči - zajisté myslím, že mluvím také v duchu vás všech - nemám jiné horoucnější touhy, než vysloviti jedno, že my všichni do své nejhlubší duše prodchnuti jsme jednou touhou, aby života našeho presidenta nebylo konce z toho důvodu, aby naše republika mohla jíti věčně tou linií, jakou on jí ve své velké československé revoluci předem a navždy předurčil. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Předseda (zvoní): Závěrečné slovo vyžádal si pan ministr dr Beneš.

Ministr dr Beneš chci říci jen několik poznámek ke konkrétním otázkám, které mi zde byly položeny, a dáti odpověď na některé námitky, které specielně se strany dr Hellera mně byly položeny. Chtěl bych také při tom ukázati, jak se kritika zahraniční politiky dělati nemá.

Vezmu tudíž jeden bod za druhým. Nechci mluviti o všeobecných otázkách, o všeobecných principielních směrnicích politiky, o těch jsem řekl přesně a jasně své stanovisko a zdůraznil konkrétně jiné ty otázky.

Pan kol. dr Heller vytkl, že prý nebylo mluveno o obsahu, o kterém jsem jednal s panem státním kancléřem Mayerem, o kterém jsem jednal v Paříži, o kterém jsem jednal v Římě. Pánové, měl jsem již příležitost poukázati na to v zahraničním výboru, zejména v poslanecké sněmovně, že není možno, abych při všech možných takovýchto výkladech a zejména při výkladu zahraničního ministra dával abecedu zahraniční politiky. Já jsem, prosím, již velmi podrobně v poslanecké sněmovně vyložil do posledních možných detailů směrnici, principy a vůbec základy celé naší politiky. Výklad ten, prosím, byl - a měl jsem příležitost to viděti a sám zjistiti - tak podrobný, tak detailní, tak otevřený a upřímný, že na mnohých místech bylo mně právě při poslední mojí cestě řečeno, že zřídka kdy se takovým způsobem o zahraničních otázkách mluvilo a mluví. V tomto výkladě bylo velmi přesně ke všem otázkám naší zahraniční politiky zaujato stanovisko, velmi podrobně o všech jednotlivých směrnicích a konkrétních otázkách bylo mluveno, jak se na věc díváme a jakým způsobem chceme v budoucnosti politiku prováděti. A nyní, jestliže jsem konstatoval, že o té, oné a jiné otázce, o otázce maďarské, o otázce politiky centrální Evropy, o otázce konference v Porto-Rose jsme se dohodli, není možno, abych za 4 hodiny od A až do Z vykládal tyto všechny otázky. Každý, kdo chce rozumněti, musí rozumněti, každý, kdo si vzpomene na všecko, co jsem konkrétně zdůraznil ve všech výkladech od 2 let, které jsme měli, vidí, a dobře ví, co se pod těmito otázkami myslí. Měl jsem příležitost zdůrazniti toto v zahraničním výboru a opakuji zde, aby po této stránce paušální výklady, paušální odbytí, paušální výtky nemohly býti činěny. A myslím, že stačí na toto upozorniti.

Mluvilo se o tradicionelní politice. Pan kol. Sokol o tom mluvil, mluvil o tradicionelní politice s Italií. Ale upozorňuji, právě proto, že bych chtěl jenom příležitostně ukázati, jak se nemá kritisovati politika zahraniční. Právě chci ukázati jenom na to, že jsem velmi. jasně mluvil, že tento stát musí si vytvořiti tradici zahraniční politiky, že právě ta tradice zahraniční politiky je a musí býti mírová a že jedním z těch principů a povinností naší zahraniční politiky je, vytvořit tuto tradici. A když se mluvilo o Italii, mluvil jsem o tom, že začínáme přecházeti na pole, které se stane tradicionelní politikou naší. Byl-li tudíž cíl v tom nebo onom směru, naše snahy ukazují na to, že se nesprávně chápalo, anebo se vůbec nechápalo přesně, jakým způsobem právě tyto věci a specielně toto moje poukazování bylo myšleno. Tedy po této stránce chtěl jsem dáti toto vysvětlení.

Stejně tak chci poukázati na to slovo »prestyž«. Pan kolega dr Heller na to poukázal, že slovo »prestyž« se nemělo vysloviti. Jest správným, že pan kol. dr Heller o tom mluvil, poněvadž se právě domnívám, že předností naší zahraniční politiky jest, že se neopírala nikdy o to prázdné slovo »prestyž«, že se o ně neopírá a nikdy se o ně opírati nebude. Právě naše politika dosavadní to ukazuje. Jestliže jsem mluvil o slově » prestyž«, tedy nemyslím to a také se o tom zmíním ve starém slova smyslu a abych tak řekl, ve smyslu starého režimu. Právě to, nač jsem ukázal, hned také bylo doplněno mým druhým slovem. Nikdy jsme nezadali správné národní hrdosti. To znamená, když pracujeme pro politiku míru, bylo by chybou a nepracovali bychom pro politiku míru, kdybychom za tím neb oním ohodili a ukazovali slabosti, nýbrž, abychom cílevědomě pracovali krok za krokem. Bylo viděti v naší práci smysl pro koncepci a zároveň také energii, se kterou pro tuto politiku pracujeme. V tom myslím, že jsme nezadali své prestyži a národní hrdosti. V tom smyslu jsme pracovali jak v Rakousku, tak v Polsku a budeme pracovati také dále.

Pan kol. dr Heller ve své kritice užil jednoho slova, kterého neužil správně. Já jsem velmi přesně řekl, že provádíme politiku neintervenční k Rusku, a dnes každý dobře musí věděti, co to znamená a co se pod tím skrývá. Celý ten komplex otázek byl určitě principielně politický. Pan kol. dr Heller neužil slova neintervenční, nýbrž užil slova neagresivní. To jest nuance, která by byla hodna docela diplomacie starého režimu. (Výborně! - Sen. dr Heller [německy]: Již tomu rozumím! Já jsem však slyšel »neagresivní«!) Já tedy jsem přesvědčen, že pan kol. dr Heller toho neužil úmyslně, nýbrž že jaksi si zaměnil jedno. slovo druhým, nevida této nuance, která by se mohla v tom skrývati, tudíž ho na to upozorňuji. To jest značná nuance, ale velmi na tom trvám, abychom tuto nuanci přesně konstatovali, aby nebylo možné žádné nedorozumění po této stránce.

Opakuji a beru jeden bod za druhým, protože choi precisovati a korektně postaviti otázky. -Pan kol. dr Heller mluvil o tom, když navážeme styky s Ruskem, že de fakto se dáme cestou exploatování Ruska. Musíme si dobře uvážiti, že právě se strany pana kol. dr Hellera tímto způsobem se nemůže mluviti. Právě strana sociálně-demokratická všude od nedřívějších počátků zdůrazňovala navázání hospodářských styků a jest to zejména v zájmu trpícího lidu ruského a také ruského proletariátu, aby se ty styky navázaly. Jestliže se dnes může jakýmkoliv způsobem sanovati a rekonstruovati Rusko, jest třeba intervence v Rusku, ale intervence chlebem, intervence prací. To jest naše intervence, takovou intervenci budeme dělati a musíme dělati v zájmu trpícího ruského lidu. (Výborně!)

Pan kol. dr Ledebur mně postavil dvě konkretní otázky. Nebudu se tedy zabývati všeobecnými, jak jsem řekl úvahami, jen na tyto jeho dvě otázky odpovídám. Pan kolega mluvil o disposicích na určitých krajích republiky a o mobilisaci. Bylo konstatováno a mohu zcela otevřeně bez jakéhokoli zvláštního výkladu dalšího konstatovati, že nebylo žádné mobilisace, že není k ní žádné příčiny a že žádných rozkazů ani dříve ani v posledních dnech v tom smyslu nebylo dáno. To vyšlo z chorobné imaginace nebo předpokladů, které nemají půdy.

Na jednu věc zásadní jen chtěl bych upozorniti. Pan kol. dr Heller mluvil o tom, že ta dnešní bída a celá situace dnešní vyvolána jest tím kapitalismem a imperialismem dohodových států a zejména mírovými smlouvami a že z mírových smluv všechno, co bylo, vyšlo. Pan kol. dr Ledebur a také jiní mluvili o tajné diplomacii. To jsou dvě otázky principielní a dovolte, abych se několika slovy o nich zmínil. Válka vyvolala všude strašnou situaci. Jsme po pětileté strašné válce, kde se rozbíjely všechny dřívější podmínky života a rozvrátil se hospodářský. život celé Evropy a celého světa a rozvrátily se systémy kreditní. Dosavadní organisací mezinárodní všeho druhu, zejména dosavadním způsobem hospodaření zabránilo se zásobování lidu a vyčerpaly se všechny zásoby potravin, zboží, surovin, krátce nastala ohromná desorganisace, nejen Evropy, nýbrž celého světa.

Touto desorganisací trpí všechny vrstvy národa a všech národů. Je to grandiosní destruktivní práce, která se stala. Zatím nemluvme o tom, kdo to způsobil a kdo je na tom vinen. Já konstatuji jen fakta. Za této situace trpí v ohromné míře všechny vrstvy obyvatelstva a zejména chudé vrstvy obyvatelstva. A nyní, když jsme se dostali do této situace a vytvořili jsme stát, který je jistě liberální, tu té vládě připadá povinnost, aby se snažila všemožným způsobem pracovati tak, aby zejména nejchudším vrstvám byla umožněna existence, aby jim byl umožněn život, aby s holýma rukama krok za krokem mohly pracovati do budoucnosti a připraviti si lepší budoucnost. Na této práci pracujeme, pánové, od dvou let a budeme pracovati dále. My každým krokem, každým dnem tu práci, kterou jsem měl právě příležitost a čest vyložiti, tu práci mírovou, mezinárodní, děláme krok za krokem. My se stále a stále staráme o dělnictvo, o chudé vrstvy, a když za těchto okolností prostě se někdo postaví do klidné, pohodlné posice kritika, který se postaví na vysoké kothurny naprosto odmítavé kritiky a nevidí, co to vyžaduje těžké práce, že my den co den právě o ty vrstvy, které ta či ona strana hájí, pracujeme, a že pro ty lidi a všechny vrstvy, specielně pro ty chudé vrstvy, musíme den co den s největším úsilím pracovati, pak je velmi snadné státi na tomto stanovisku a říkati: »míry jsou takové a takové!« Nám však nastává starost o ty lidi, ve jménu jichž se zde mluví. a ve jménu jichž se odmítá klidně ta positivní práce, my k této skutečné, positivní práci pro chleba, existenci a dobrý život musíme den co den těžce pracovati, ne stavěti se na to zásadně odmítavé stanovisko, ale positivně pracovati o kus chleba a těm lidem pomáhati. To se musí chápati a nestačí prostě říci: kapitalismus, imperialismus, mírové smlouvy. Nám jde také o to, abychom v této těžké situaci positivní prací krok za krokem pomáhali k zajištění situace právě těch lidí, které pan kolega dr Heller zastává. To je náš. cíl a po této stránce je důležito, aby bylo jasno, že to prosté, negativní stanovisko kritika je příliš pohodlné a nemá dost pochopení pro zodpovědnost a práci, kterou my musíme s tak těžkými překážkami prováděti. (Výborně!)

Ohledně tajné diplomacie chtěl bych, pánové, ukázati jen to, že tajné diplomacie je úžasně mnoho v těch různých kabinetech žurnalistů, v těch různých imaginacích různých politiků, kteří při každé příležitosti mluví o tajné diplomacii, při všech možných kombinacích ať v novinách, projevech, řečech, všude slyšíte jen o samé tajné diplomacii. Dám vám jen jeden takový jednoduchý případ: Jednali jsme s knížetem Sapiehou, zahraničním ministrem polským o otázce našeho poměru k Polsku. Řekl jsem velmi přesně a upřímně otevřeně, jak zodpovědný politik a ministr, vědom si skutečné zodpovědnosti, může mluviti. Pánové, o této tajné diplomacii se úžasně mnoho bájí, to jest ještě právě zbytek toho starého režimu, toho starého myšlení. Nemám, pánové, vůbec ani sklonnost, abych tak řekl, »buňky« pro tento způsob myšlení, pro tento způsob dělání politiky, a proto, že z předsudků této státní diplomacie jsem dávno vyšel, tajné diplomacie neprovádím nikde a prováděti nebudu. Ale právě stůj co stůj jsme z oposiční strany stále a stále do koncepcí této politiky tlačeni, nechala se působiti ta imaginace, ty předpoklady, ty různé kombinace ve všech možných prostředcích, ve všech možných imaginárních předpokladech.

Pánové, jakmile se zodpovědný politik octne před situací, kdy má skutečně jednati o osudu milionů lidí, tedy si rozmyslí, aby takovéto nezodpovědné věci dělal tak, jak prostý, v těch věcech nezkušený člověk může předpokládati. Nejsilnější politika je, prosím, ne tato politika, nýbrž politika, která může otevřeně a jasně říci to, co dělá. Pánové, já jsem tuto politiku dělal a v budoucnosti ji budu dělati dále! (Výborně! Potlesk. )

Předseda: K slovu nikdo není přihlášen, debata jest skončena.

Ve smyslu § 68, pokud se týče § 65 našeho jednacího řádu je tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení, čili nic. Senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.

Návrh na odložení hlasování mi podán nebyl. Prosím o zaujetí míst. (Děje se. )

Žádám pány senátory, kteří schvalují prohlášení pana ministra zahraničních věcí, aby zvedli ruku. (Děje se. )

To jest většina. Prohlášení pana ministra zahraničních věcí dr Beneše se schvaluje. (Výborně! Potlesk. )

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje na místo sen. Filipínského sen. Smetana, a do výboru imunitního za sen. dr Krouského sen. dr Veselý.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z usnesení výboru iniciativního bylo přikázáno:

Výboru technicko-dopravnímu, národohospodářskému a ústavně-právnímu

Tisk 448. Návrh sen. Hartla a soudr., ve příčině příslušnosti ministerstva veřejných prací ve věcech vodních družstev.

Výboru sooiálně-politickému:

Tisk 476. Návrh sen. dr Wiechowskiho, A. Friedrioha a soudr., ve příčině propuštění německých státních zaměstnanců.

Tisk 477. Návrh sen. Fahrnera, dr Naegle, Jelinka, dr Mayra-Hartinga, Spiese a soudr. stran propuštění německých státních zaměstnanců.

Výboru kulturnímu:

Tisk 518. Návrh sen. dr Mareše a spol. o zřizování fakult neb oddělení na vysokých školách.

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 548. Návrh sen. Löwa, Lorenze a soudr. na zařadění obcí Donic, Fischern, Drahovic, Doubí, Staré Role a Pirkenhammeru do stejné třídy aktivních přídavků jako Karlovy Vary.

Výboru národohospodářskému:

Tisk 572. Návrh sen. Hrejsy a spol. na zařadění celého soudního okresu Vizovice do V. obvodu pícninářského a soudního okresu napajedelského s výjimkou obcí řepařských do II. obvodu obilnářského.

Předseda: Navrhuji, aby příští schůze konala se v úterý dne 15. března 1921 o 3. hodině odpolední s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o návrhu sen. dr Josefa Karasa a soudr. na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních (tisk 552).

2. Zpráva výboru technicko-dopravního o vládnom návrhu zákona, ktorým sa zriaďuje Riaditeľstvo československej štátnej dunajskej plavby v Bratislave (tisk 574).

3. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu zákona, kterým se zavádí 24hodinové počítání. času (tisk 578).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresní politické správy v Sušici za svolení ku trestnímu stíhání sen. Josefa Štelcla pro přestupek § 17 čís 5 nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. června 1920, čís. 390 Sb. z. a n. (tisk 570).

5. Zpráva živnostensko-obchodního výboru o dodatečném schválení ve smyslu §u 3 zák. z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 24. června 1920, čís. 406 Sb. z. a n. o úpravě výroby a obchodu s bavlněným zbožím (tisk 569).

6. Zpráva výboru I. živnostensko-obchodního, II. technicko-dopravního o dodatečném schválení ve smyslu §u 3 zák. z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, čís. 491 Sb. z. a n. o zákazu přeregistrování a prodeje československých říčních lodí do ciziny. (tisk 575).

7. Zpráva rozpočtového výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920 vydaného podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n. o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a jednotném súčtování zahraničního obchodu s bavlnou a bavlněným zbožím (tisk 444).

8. Zpráva výboru živnostensko-obchodního o nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920, čís. 566 Sb. z. a n. o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a jednotném súčtování zahraničního obchodu s bavlnou a bavlněným zbožím (k čís. tisku 444).

Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly. ).

Nejsou. Zůstává tedy při mém návrhu.

Končím schůzi.,

(Konec schůze v 11 hod. 12 min. v noci. )