Předseda (zvoní): Dalším řečníkem jest pan sen. Hartl. Uděluji mu slovo.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Můj pan předchůdce pokládal za dobré o všem možném mluviti, jenom ne o sčítání lidu. Nebudu sledovati tohoto špatného příkladu, nýbrž vynasnažím se, abych zůstal při předmětu jednání a uvaroval se ještě jednou vytýkati jednotlivé případy přímo neslýchaných protizákonností a přehmatů jednotlivých sčítacích komisařů, a to proto, poněvadž přece již velký počet těchto případů byl právě uveden mými kolegy a poněvadž přece německý parlamentární svaz sbírá tyto jednotlivé případy do pamětního spisu, ve kterém bude zobrazen celý materiál o sčítání lidu. Pouze o jediném případě dovolil bych si promluviti, a to proto, poněvadž jest typickým pro nám všem dostatečně známou metodu: odvrátiti zcela oprávněný útok tím, že viníme žalobce prolhaným a utrhačným způsobem z nějakého poklesku. Tento případ odehrává se v Zálesní Lhotě mezi německým sčítacím komisařem učitelem Hlavatým a českým pomocným komisařem Butulou, kteří tam sčítání lidu prováděli bez třenic, jež by stály za zmínku. Nestalo se ani jednou, že by český pomocný komisař činil německému jakékoli předhůzky pro pokusy nátlaků. Hlavatý pokaždé se tázal: Jste srozuměn, pane kolego? Tento souhlas byl dán a podpisem stvrzen. Naproti tomu však hlavní komisař měl několikrát příčinu českému pomocnému komisaři vytýkati, že překročil jeho oprávnění. A také jmenovitě tyto případy uvedl ve sčítací zprávě. Když oba páni se rozcházeli, Butula výslovně Hlavatému řekl, že mu bylo potěšením pracovati s tak rozumným, klidným a vesměs konciliantně smýšlejícím mužem a dal mu ještě pro jeho dítky množství jablek, zajisté jako přátelský dar po společné práci. Tím více překvapen byl nyní učitel Hlavatý, když se dověděl, že jest předvolán k okresní politické správě, a jeho překvapení se stupňovalo, když se dověděl, že tento český sčítací komisař, který patrně se dověděl, že jeho opětovné přehmaty jsou ve zprávě uvedeny, jest udavačem. Nyní zjištěno bylo zcela nezávadně protokolárním výslechem svědků, že obvinění proti Hlavatému nebylo nic jiného než pomluvy. Přes to byl Hlavatý, německý hlavní komisař, odsouzen k peněžité pokutě a český pomocný komisař, jemuž již ve zprávě byly činěny výtky, jak se samo sebou rozumí, vyšel bez trestu. To jest typický případ, kde jest obé pohromadě, jednak přísné zacházení s Němcem, u něhož vůbec nebylo příčiny k potrestání, jednak úplné prominutí českému komisaři, který skutečně chybil. Ostatně, nehledě k jednotlivým případům, chci se omeziti jen na výpočet takových případů, které zřetelně dokazují, že samy politické úřady učinily přímo neb nepřímo všemožná opatření, aby již od počátku porušily výsledek sčítání lidu. Vykonaly to tak, že již při volbě sčítacích komisařů bylo postupováno velmi stranicky, že byli jmenováni ryze čeští komisaři i v německých obcích a v německých místech, kde skoro nebylo Čechů; způsobily to obzvláště tím, že českým pomocným komisařům úplně promíjely nejhorší přehmaty, největší nezákonnosti a tím je vlastně povzbuzovaly, aby si dopřáli takových nezákonností, kdežto proti německým komisařům postupovaly s největší přísností.

Vzpomínám zde jen potrestání starosty ze Šumperku, který potrestán pokutou 10.000 Kč, na pana dr. Hofrichta v Moravské Třebové, který byl potrestán 5000 Kč atd. Dalo by se zde připojiti množství příkladů. Protivou k takovýmto trestům českému sčítacímu komisaři v obci Jesseníku, kde sídlí jediná. česká rodina, nic nebylo vytýkáno ani nebyl potrestán přes to, že si dovolil jednoduše odmítnouti německými stranami vyplněné německé sčítací archy a aniž se stran dále tázal, svémocně je sám nově vyhotovil, samo sebou se rozumí v českém smyslu, takže celá osada při sčítání bude se zdáti českou - porušení to zákona, nad něž drzejšího sotva si kdo může představiti, a které přes to až dosud nebylo odčiněno ani potrestáno.

Ale úřady působily též zcela bezprostředně pokyny a jinými opatřeními na nezákonné provedení sčítání obyvatelstva. Tak na příklad český zemský hejtman ve Slezsku vydal nařízení, dle něhož soukromé sčítání Němci bylo trestáno, nařízení, které zákonem nemůže býti odůvodněno a které ovšem nemělo jiného účelu, než vyvarovati se toho, aby úřední sčítací výsledky, falšované ve prospěch Čechů, nemohly býti vůbec kontrolovány a přezkoušeny.

Ve skoro německém okrese Podbořanech asi 500 osob, které se již přihlásily k německé národnosti, obdrželo od okresního hejtmana dr. Mařana povolání k výslechu na hejtmanství, při němž příliš ostrým nátlakem od nich žádáno, aby se hlásily k české národnosti, poněvadž jich jméno zní česky neb dle údaje pocházejí z českých míst. A po ukončeném výslechu byly přinuceny, jak se i jinde stalo, podepsati úplně český protokol o jich výpovědi, který neuměly ani přečísti, aniž mu rozuměly. Ta jsou takové přehmaty, že se musíme přímo styděti, že jsou možné v našem státě. Strany byly propuštěny s poznámkou, že jim úřední rozhodnutí o jich národnosti bude písemně oznámeno. Též zemská politická správa pro Čechy uplatňovala protiněmecký vliv na sčítání lidu. Tak na příklad odeslala do Liberce okresního hejtmana Krameriusa, kterého ve svém výměru ze dne 26. února 1921 magistrátu označila jako "úplně nestranného, hodnověrného a vyzkoušeného státního úředníka". Tento vyzkoušený státní úředník předvolal mnoho německých stran, aby je pohnul ke změně národní příslušnosti. Dle nepopřené zprávy časopisu "Reichenberger Zeitung" postupoval při tom tak, že způsob jeho výslechu dlužno považovati ve většině případů za trestuhodný nátlak s prostředky z části velice zavržitelnými. Na shromáždění všech sčítacích. komisařů a revisorů z Liberce, svolaném dne 22. února 1921 zemskou politickou správou, pokusil se zástupce zemské správy okresní hejtman Kobosil sčítacím orgánům vydati. nařízení, která, jak ihned bylo dokázáno, znění zákona odporují. Okresní hejtman Kramerius, dozorčí orgán zemské politické správy, jenž byl též přítomen, vysvětloval na dotaz, co se má státi se sčítacím komisařem, který by se pokusil pod hrozbou trestu donutiti německé strany ku změně jich přesvědčení, které bez nátlaku a dobrovolně se přiznávají k německé národnosti, že by to nebylo trestné jednání, nýbrž pouze poučením. - Také tento výrok byl uveřejněn v "Reichenberger Zeitung" a nebyl odvolán. Tak zástupci zemské správy konali svůj úřad.

Když státní úřady přímo nebo nepřímo spolupůsobily při tom, aby uplatňovaly nezákonný vliv na celé sčítání lidu, nelze se diviti tomu, když čeští sčítací komisaři cítili se úplně jistými a páchali neuvěřitelný nátlak a násilí. Nesmí se též zapomenouti, jak všichni víme, že i trestaneckých a vojenských oddílů bylo zneužito v jednotlivých obcích k provedení vlivu na sčítací výsledek. Když se o tom opětně zmiňuji, děje se to proto, že jsme podali 10. února, 5 dní před sčítáním lidu, interpelaci, jež měla ještě včas působiti proti tomuto zneužití vojska. A když jsme samozřejmě s ohledem na čas - 5 dní před sčítáním - žádali za nutnost interpelace, byla tato nutnost na základě usnesení konference klubovních předsedů v této sněmovně jednoduše udupána a přehlasována a pan ministr národní obrany, jemuž by nejjednodušší slušnost byla musela říci, že by neměl vstoupiti do tohoto sálu, ve kterém naň řízený dotaz jest jednoduše přehlasován, šel ve své beztaktnosti tak daleko, že právě vešel při hlasování. Tentýž pan ministr, který před osmi dny, když se jednalo o miliardové překročení rozpočtu jeho resortu, v tomto sále nebyl přítomen. To bylo'to, co nás tak mimořádně roztrpčilo, a tím se také vysvětluje, že jsme tehdy w této věci tak bouřlivě vystoupili.

Po všem tom uznáte zajisté také vy za samozřejmé, že za takových poměrů provedené sčítání nelze považovati za vážné vyšetření, nýbrž jen za to, za co bylo již v poslanecké sněmovně označeno, totiž za široce založený podvod. Není divu, když se v německém národě víc á více šíří názor, že výsledek sčítání obyvatelstva byl již před jeho počátkem stanoven a že jednalo se jen o to, aby při sčítání byla skutečně dosažena čísla již předem určená a aby provedena byla opatření k tomu vhodná.

Vynaložíme vše, abychom tento podvod ve vší jeho zavržitelnosti odhalili a tím bezcennost jeho výsledků dokázali..

Vytkli jste nám dříve, že profesor Rauchberg řekl, že nejdůležitější jest pro nás "zdiskreditování sčítání lidu". Což můžete od nás žádati, abychom uznali sčítání lidu, v němž všude před našima očima byly činěny pokusy výsledek falšovati tak neobvykle násilným, potměšilým a lstivým způsobem, a že nemáme přirozeného horoucího přání, než abychom odhalili sčítání lidu v jeho skutečné ceně a je tedy diskreditovali?

Chci si jen ještě dovoliti dotaz na pana ministerského předsedu jakožto správce ministerstva v nitra...

Předseda (zvoní): Já bych prosil pana řečníka, poněvadž jest čas vyčerpán, aby skončil.

Sen. Hartl: Jsem v minutě hotov. (Pokračuje.) Na poradě strany, konané v Chomutově dne 13. t. m., bylo s určitostí sděleno, že vyšlo nařízení, které opětně jednostranně směřuje proti německému národu. Tímto nařízením bylo uloženo všem hoteliérům a hostinským, kteří v názvu svého podniku nesou označení, které připomíná na Habsburky, Hohenzollerny a vůbec na neoblíbené předválečné poměry, aby během 8 dnů nejen tyto štíty změnili, nýbrž i odstranili veškeré nádoby, příbory, stolní a ložní prádlo, které toto označení nesou, i když bylo vetkáno.

Co to znamená, víme všichni. Tito lidé byli by hospodářsky zpola ubiti, kdyby musili tomuto nařízení vyhověti. Proto se táži pana ministerského předsedy, jako správce ministerstva. vnitra, zdali toto přímo šílené, jako brutální a nemotorné nařízení bylo skutečně vydáno, a připojil bych nejraději v kladném případě eventuální dotaz, je-li ochoten dáti vyšetřiti duševní stav toho, který vyvolal a byl tvůrcem tohoto nařízení. Neboť jest přece nutno tomu předejíti, aby si dotyčný nedovolil ještě další podobné kousky, které mohou míti jen jediný účinek: snížiti vážnost tohoto státu v cizině ještě více, nežli se bez tak již stalo. (Souhlas a potlesk něm. senátorů.)

Předseda: Já bych prosil, pánové, aby páni řečníci respektovali usnesení, navržené vlastně předsedy všech stran a klubů, aby se dodržovala určená hodina, neboť byl usnesením senátu stanoven pro každý klub úhrnný čas. Nemám vlastní práva, abych po překročení tohoto času udělil slovo jednotlivým pánům řečníkům. Prosím, abych byl v tom směru podporován, aby pánové sami se řídili usnesením senátu, které musí býti pro mně jako předsedu směrodatné.

Dalším řečníkem je pan sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.

Sen. Lukeš: Slavný senáte! Posloucháme-li řeči německých pánů kolegů, tedy slyšíme při každé politické debatě stále jen stesky na násilí, brutálnost, utiskování a vše možné. Kdybychom se skutečně na tuto brutálnost, utiskování a všechny tyto věci zeptali, pak nevím, jestli by nám páni mohli dáti odpověď, že je to pravda.

Zase jsme slyšeli o školách, o nichž statisticky bylo dokázáno, že německé školy mají menší počet žactva a tedy více učitelů. Že Němci mají poměrně více škol středních, obchodních a odborných než my. Tedy tvrzení ohledně škol je naprosto Nepravdivé. Totéž je pokud se týká ostatního utiskování; o kterém zde slyšíme stálé stesky.

Dále byla zde řeč o hanobení pomníků. Jestliže náš stát odstranil pomníky, které jsou jaksi symbolem našeho politického ponížení, tedy koná svoji povinnost, a tuto povinnost dle mého mínění by musil každý stát vykonati.

Konečně bylo zde hovořeno o vyhladovění Němců. Velevážení pánové, žijeme v jednom státě, a jak se děje a daří jednomu, tak se musí díti i druhému bez ohledu na národnost.

Ale na konec z každé zde právě pronesené řeči vyznělo, proč vlastně tolik stesků bylo proneseno, totiž že nebylo dosti německých sčítacích komisařů. Při tom jeden řečník připustil - byl to pan kolega Luksch - že si je toho dobře vědom, že německé obce dříve napočítaly více Němců, nežli měly, že se snažily počet svých konnacionálů zvýšiti. Velmi dobře " to je cenným doznáním, učiněným na tomto místě, že oni falešně sčítali. Tím je samozřejmě dána odpověď, že musili býti sčítacími komisary jiní lidé, než ti, kteří dříve sčítali. Proto byla vláda žádána o to, aby pokud možno byli sčítacími komisary lidé spolehliví a objektivní, a jiného jsme na vládě nežádali. Jiného na komisařích také nechceme, než aby zjistili objektivně pravdu, jaké národnosti v našem státě jsou a v jakém počtu.

Myslím, že ani jeden komisař nedostal pokynu, aby sčítal národnost jinak, než jak skutečně fakticky jest. Jsem pro to, aby každý byl trestán, který porušil zákon a falšoval sčítání lidu. Ať je to s té nebo s oné strany.

Víme, že Němci se snažili svou moc rozšiřovati od dob nejstarších mečem, křížem a poslední dobou nejvíc odnárodňováním. Okolnost, že nyní sčítání lidu a naše osamostatnění má jaksi zameziti další rozpínavost Němců, je příčina, která je tak popuzuje a dráždí, která jim dává podnět k nářkům, které jsme zde slyšeli. Kam směřovali, viděli jsme za války, když prohlásili veřejně, že jejich snahou je světové panství. To byl právě účel poslední války. Není nám neznámo a ani německým pánům kolegům, že dosud mnoho obyvatelstva se čítá k Němcům, kteří nikdy Němci nebyli a nejsou. Vzpomínám jen poněmčelých polabských Slovanů, lužických Srbů, popruštěných Moravců v Horním Slezsku. Tam nejsou tisíce a desetitisíce, nýbrž celé miliony slovanského lidu popruštěny a poněmčeny. Stejně se postupovalo také u nás. Viděli jsme, jak stále se území čistě české zúžovalo, jak stále postupovalo tak zvané uzavřené území, jak stále se tvořily německé ostrůvky až ve vnitřku zemí koruny České a zvolna obce a kraje české se měnily v německé. V roku 1626 a 1627 teprve byl postaven jazyk německý v korunních zemích na roveň jazyku českému. Avšak podívejme se, jak poslední dobou, zejména před válkou to u nás vypadalo, jak to vypadalo v úřadech. Nebylo tu rovnosti, naopak byl zde vládnoucím jazykem jazyk německý a naše řeč byla na místě druhém. Jako zástupce Slezska mám povinnost, abych se právě tohoto posledního dotekl. Němci ve Slezsku - kde netvořili ani polovici obyvatel, nýbrž pouze asi 40% - jest možno, že podle posledního sčítání lidu bude to procento ještě menší - osobili si taková práva, že na příklad na sněmu jsme tam nemohli mluviti česky, jako vy zde mluvíte německy, neboť když jsme mluvili česky, opustili Němci síň jednací a žádný stenograf nenapsal ani slova. Je mi to známo jako poslanci slezskému. Nad to byl podán've sněmoval opětně návrh, že se českého jazyka nesmí užívati ani při podání. Ani jeden úředník, žádný zřízenec a žádný právník a technik, a.ni žádný lékař nebyl poslední desítiletí přijat do zemských služeb slezských, poněvadž se principielně žádalo, aby byl nacionálním Němcem. Kdybychom tedy měli mluviti o násilí a brutalitě, musili bychom o nich mluviti na jiné straně a jinde a nikoliv v našem státě. Když jsem za války žádal, slavný senáte, na našem magistrátě v Opavě jen úřední tiskopis dvoujazyčný na vyplnění soupisu zásob, byl jsem, respektive má žena, magistrátem opavským potrestán pokutou 50 K podle "Prügelpatentu". Rekurs, který jsem podal, dodnes není vyřízen. Tak se s námi jednalo ve Slezsku.

Myslím, slavný senáte, poněvadž toto znásilňování a vyvyšování německé řeči a rozšiřováni další moci Němců, má přestati, to že je hlavní příčinou jich nespokojenosti; že jsme žádali vládu, aby pokud možno byli sčítací komisaři vzati z úřadů a byli co nejobjektivnější, k tomu byly důvody dány falešnými výsledky dřívějšího sčítání.

Dovolím si o postupu Němců při sčítání jen několik málo dat ze Slezska sděliti. Opava měla v roce 1880 2259 Čechů, ale za, 40 let, ačkoliv jest celý kraj opavský český, jen 2039. Nešli jsme do vrchu, jak bylo přerozeno, ale poklesli jsme početně, a naproti tomu Němci stoupli ze 16.149 na.27.000. Z toho je viděti, jak se sčítalo ve starém Rakousku. Po převratu, když se tam otevřely české veřejné školy, dalo se do nich zapsati přes 900 českých dětí. To jest nejlepším důkazem, že v Opavě bylo roku 1910 více než 2 tisíce Čechů. Mimo Opavy mohl bych uvésti ještě jiné obce na důkaz, jak nesprávně bylo tam dříve sčítání lidu provedeno. Obec Kateřinky u Opavy v roce 1880 měla 3277 Čechů a roku 1910, tedy za 30 let, Čechů 2727; Němců bylo tam r. 1880 606 a 3893 v roce 1910. Počet náš uměle byl snížen, u Němců zvýšen. V Rychvaldě to bylo ještě horší; r. 1900 bylo tam napočteno 11 Čechů, a jak se otevřela česká škola, dalo se do ní zapsati přes 600 dítek, v Albrechticích měli jsme roku 1880 Čechů 1029 a 10 let na to nebylo tam jediného Čecha. V Šumbarku bylo r. 1880 797 Čechů a 10 let na to 64 Češi, a tak kdybych vzal jednu obec po druhé, seznali bychom, že sčítání rakouské bylo zcela falešné a že tedy bylo nyní nutno učiniti korekturu. Ta se mohla učiniti skutečně jen objektivními sčítacími komisary, a byli-li takoví jmenováni, nemohou páni z druhého tábora přespříliš proti tomu protestovati, neboť jsme nechtěli jiného, než aby vyšla na jevo pravda a, objektivnost. Víte, že nejvíce záleželo Němcům v dřívějších dobách na krajích smíšených, a proto věnovali nejvíc pozornosti těmto krajům, aby je poněmčili. Fakticky se jim to též dařilo. Na příklad v obci Radkově na Opavsku bylo roku 1880 459 Čechů, v roce 1910 již jen 3 Češi. Češi tam sice jsou, avšak jenom starší lidé a mladší generace jest německá. Takových obcí mohla by se jmenovati celá řada. Tak vypadalo sčítání lidu za Rakouska.

Bylo zde předneseno, slavný senáte, více stesků proti sčítání z různých obcí, též z této doby. Chci se dotknouti několika případů, a v prvé řadě Hlučínska, jež nám bylo vráceno mírovou konferencí Hlavně proto, že se tam lid hlásil za Moravce. Podle pruského sčítání lidu bylo tam asi 90% Moravců. Sotva nám to bylo přiděleno, rozvinula se tam agitace německá z Opavy a z Pruska takovým způsobem, že lidé nevědí, čím vlastně jsou. Byly tam poslány letáky, z Ratiboře přivezli je železniční zřízenci - avšak též z tak zvaného uzavřeného území v Čechách korespondenční lístky, a poněvadž jest zde návrh ve zdejší sněmovně podaný a sice panem kolegou Hartlem i se statistickou tabulkou, jaká jest na korespondenčních lístcích, tedy myslím, že páni senátoři nejsou daleko těch letáků a korespondenčních lístků, na kterých stálo, kolik se bude vypláceti invalidům ú nás a kolik v Německu, aby se tak ukázalo, že se u Němců budou míti lépe, nežli u nás. Takovým způsobem se tam agitovalo, aby lid přiznal se k národnosti německé. Aby snad slavnému senátu bylo jasnější, jak to tam s tím němectvím vypadá, uvedu aspoň jednu obec z obcí, jež se za nejněmečtější pokládá, Kravaře. Tam jest obyvatelstvo následkem německonacionálních štvanic z Opavy a z Pruska proti nám nejzaujatější. Když se tam otevřela česká škola, byly dítky nejprv nuceny ke stávkám a na to asi 300 dítek bylo posláno do německých škol v Opavě. Úřady musily použíti ostrých prostředků, aby nebyli nuceni všichni obyvatelé dítky do německých škol posílati, i kteří nechtěli, aby tam nastal pořádek. Dle katalogu, který jest tam ve škole - jsou tam vlastně 2 školy o 6 třídách - bylo tam zapsáno německých žáků 52, moravských 519, utrakvistických 1903, a to od pruských učitelů. Utrakvistická národnost dělala se tak, že v první třídě byli 3 Němci, v druhé 2 Němci, ve třetí třídě 5 Němců, Moravců bylo v prvé třídě 61, v druhé 72, ve třetí 55. Utrakvistických žáků ještě v první třídě nebylo a počínajíc čtvrtou třídou již není moravského žáka žádného, nýbrž jen Němci a utrakvisté. Tak se dělala dřív nová druhá národnost, tak se germanisovalo. Nyní místo aby lid se uvědomil a probudil, místo aby se mu pomohlo, vnáší se tam agitace nejen z různých německých spolků, na př. hasičských, z německého Svazu hospodářských společenstev, od politických stran a z Pruska, jen aby těch 50 tisíc, kteří k nám připadli, získali Němci pro sebe. Doufám, že se jim to nepodaří.

V Opavě, kde sčítání dříve nedopadalo v náš prospěch, nýbrž kde jsme početně šli zpět, sčítalo se, pokud se národnosti týče, tak, jak toho Němci potřebovali. Když se jednalo o tom, že menšiny budou míti jistá práva teprve od 20%, tedy počet Čechů jednoduše stlačili pod 20%; tam nesčítali, jak lidé se přihlásili, nýbrž trvali na tom, jak mohu dosvědčiti, že Češi jsou jen ti, kteří jsou z Čech. A nejen to, nýbrž pak přišly sčítací archy do kanceláře u zemské vlády a tam jeden dvorní rada červenou tužkou zpracoval národnostní statistiku, jak jí potřeboval. Tedy když jsme nyní žádali jiné komisaře za takových okolností, myslím, že to bylo naší povinností, bylo to též povinností státu, chtěl-li nějakou pravdu zvěděti. Přes to se staly chyby, byly předčítány kolegy německými i českými. Mohl bych přečísti daleko více stížností, jež mi byly poslány, než jsme slyšeli s německé strany. Jest mnoho stížností, že Němci zase sčítání lidu falšovali. tím způsobem, že přibírány byly osoby německé do obcí smíšených a české posílány v kritický den jinam. Mnoho našich lidí bylo zapsáno jako Němci.

V Opavě české služky zapisovali jako německé, rovněž zřízenci města Opavy pomáhali vyplňováním sčítacích archů odvislým lidem rozmnožiti řady Němců. Statkář Janota, který vám bude znám z panské sněmovny, přijel do Opavy ze Stěbořic s dvěma služkami a sestrou, aby pomáhal tomu falšování. Stejně jako v Opavě bylo v Kateřinkách, kde rovněž zanesli rolníci české služebné za Němce, kde obchodník Maiwald přibral si na noc při sčítání 7 německých příručí z konsumu v Opavě, aby rozmnožil počet Němců. Stejně tak v Jílovci, kde Čech Josef Kristýn zanesl se jako Němec, českou služku svou na onu noc poslal jinam a vzal si na noc dvě cizí německé. Podobně Alois Pavlík a Gustav Schindler, který vypůjčil si až z Moravy dvě německé osoby. To učinili, aby měli většinu v obci německou. Ve Vítkově udělali zrovna to, co udělali na Moravě, dali si natisknouti sami sčítací archy a provedli předběžné sčítání. Na Těšínsku pomáhali Němci zvýšiti svůj počet tím, že dali na ten den a na příští prázdno žákům na německých školách v Polském Těšíně, ve druhém státě, aby mohli studenti a žáci přijíti sem do našeho státu a zvýšiti počet Němců. Tak daleko se v této věci šlo, ačkoliv se vědělo, že je falšování přísně trestáno.

V Odrách staniční dělník František Foltyn i jeho manželka, ač jsou české národnosti, mají 4 dítky v německé škole. Komisař zavolal si je a řekl: "Vy chodíte do německé školy, jste tedy Němci" a přepsal národnost českou na německou. Do Hlucholaz-Zuckmantlu přijelo 27 studentů z Vratislavi v Prusku přenocovati, zůstali tam na noc a dali se sčítati. Mezi nimi bylo ovšem několik opavských synků, a to našich úředníků, Prozak, Pilavka, Gröschel a Kunschik z Ostravy. Je viděti, že se pracovalo, ne aby vyšla pravda na jevo, nýbrž aby se výsledek sčítání zfalšoval.

Slyšeli jsme zde, slavný senáte, z několika úst, že jaksi stále nepřicházíme Němcům dosti vstříc. Já však nevím, jestli se nepřehlíží často různé. Aspoň ve Slezsku jsme udělali, co jsme mohli. My jim neopláceli zlým, co nám zlého udělali.. Ve správní zemské komisi při přijímání úřednictva nevylučujeme Němce. Stipendia se dávala dříve skoro výlučně jenom Němcům, my jsme si udělali národnostní klíč pro stipendia a hledíme postupovati tak, abychom druhým národnostem neudělali křivdu. Není tedy správné stálé tvrzení, že se děje Němcům samé násilí a samá křivda. Je nutno, jestliže někdo tak mluví, aby se napřed přesvědčil, jak se věci mají.

Celkem nejsme též spokojeni s výsledky sčítání, a to proto, poněvadž nejsou dosti objektivní, a že jsme zase mnoho svých příslušníků ztratili. Ovšem víme, že se vláda přičinila, aby bylo sčítání pokud možno objektivní. Ale přece jen na konec podlehla určitému nátlaku Němců a upustila v některých případech od jmenování jen zaručeně objektivních komisařů. To bude míti za následek, co jsme míti nechtěli. Přes to však jsme aspoň přesvědčeni, že vláda měla nejlepší vůli provésti sčítání objektivně a béřeme prohlášení vlády s naší strany na vědomí. (Potlesk.)

Místopředseda Niessner (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Polachovi.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Ctěné dámy a pánové! Myslím, že ten, kdo měl nervy zúčastniti se dnešní debaty, bude jistě míti dojem, že vedly se samé monology, že každý měl úmysl bez ohledu na argumenty druhého říkati to, čím se sám opájí, čím sám v sobě chce vzbuditi představu. jakoby tomu věřil.

My jako sociální demokrati stavíme se oproti národnostnímu problému, mohu klidně říci, skutečně nestranně, ač chci beze všeho doznati, že to, co se událo, činí mimořádně těžkým, k těm věcem, které se zde přihodily, stavěti se nestranně. Všichni řečníci operují s představou, jakoby se při věcech národnostních mělo jednati o pojmy věčnosti, a my jsme přece všichni ve svém nitru přesvědčeni, že vývoj národností v každém státě podléhá zákonům vývoje, že jsou tu přirozené procesy, jimiž Němci stali se Čechy a Češi Němci. Proti čemu se s obou stran právem budeme stavěti, jest to, aby tento biologický a nutný proces, tento asimilační proces, který platí také pro národy, násilně byl urychlován, anebo násilně zdržován. Tak se vysvětluje skutečnost, že zde máte Němce s českými a Čechy s německými jmény. Jest to jen přirozeno, když se někdo někam přestěhuje, že ztrácí dřívější tradici, a že pokus, tento proces revidovati a dokazovati, že děd nebo praděd náležel k jedné nebo druhé národnosti, jest se stanoviska obou národů něco nelogického a vlastně proti zájmům obou národností, takže tímto způsobem, věčnými rekriminacemi historického práva a minulosti, se kterými se prováděla politika sčítání lidu, nezmění se toho nejmenšího.

Můj bezprostřední pan předřečník, kolega Lukeš, mluvil o tom, kolik se tu změnilo germanisováním. Chtěl bych nyní uvésti jen jednu skutečnost úředního sčítání, že roku 1851 byl v Čechách číselný poměr Němců k Čechům 402‰ Němců a 598‰ Čechů. (Výkřik: Kdo to však počítal?) To jsou úřední číslice. (Výkřik: Ale rakouské!) Přiznáte přece, že v roce 1851 nebylo ještě uvědomělého národnostního hnutí. Nesporně bylo tehdy němectví v silné převaze, poněvadž Němci měli větší moc. Konstatuji zde, prosím, jen historickou skutečnost. (Nepokoj.) Dovolte přece, abych k tomu ještě něco připojil. Při sčítání lidu z roku 1880 bylo bezpráví, které nesporně proti Čechům bylo spácháno - nechci zkoumati za jakých okolností, za jakých poměrů, od kterých činitelů absolutistické státní raisony - zřejmě již odčiněno probouzejícím se národnostním vědomím; neboť v tomto roce nalézáte 371‰ Němců a 628‰ Čechů. To jest asi poměr, který pravděpodobně odpovídá skutečnosti, a který byl spravedlivým poměrem. Pro to mluví okolnost, že tento poměr zůstal stejným od r. 1880 až do r. 1900, že celý přesun ve 20 letech - i když vezmete v úvahu vědomé falšování, nemůže toto býti přece tak vypočteno, aby souhlasilo na ‰ - že na př. r. 1890 byl týž poměr jako v roce 1900, 372‰ Němců proti 627‰ Čechů. Myslím tedy, že to byl již čas, v němž národnostní uvědomění obou národností se ustálilo a nic podstatného se nezměnilo. Tak, myslím, jeví se celková číslice, vezmeme-li velikou zemi Čechy. Jak to bylo uvnitř okresů, nevím; v době, kdy se vyvíjel průmysl, kdy bylo tu skutečné stěhování národů, do této doby spadá teprve vznik průmyslu, a vy víte, že průmysl byl většinou v rukou německého kapitálu, dělnictvo však přišlo z českého kraje. To vyvolalo přesuny, které odpovídají přirozeným zákonům vývoje, v nichž nemusilo býti znásilňování: Uvedl jsem to jen proto, poněvadž pan kolega Lukeš - vždyť se může vždy z nějaké části vyjmouti jednotlivost - odvodil tento nebo jiný důsledek.

Povím vám ještě něco jiného. Jest jedním z nejsmutnějších, zjevů, že i v naší korporaci, v níž konečně má býti větší klid a rozvaha, větší cítění pro cit druhého a pro právo, lidé, kteří v osobním životě mají všechny morální kvality, mohou se státi nádobou nejdivočejšího fanatismu a nejsou přístupni rozumovým důvodům, poněvadž myslí, že jsou povinni cti své národnosti, za každých okolností to, co jiní pravili, pokládati za naprosto nepravdivé, a to, co sami řekli, považovati za naprostou pravdu, o čemž v nitru všichni vědí a jsou přesvědčeni, že to nikterak pravdě neodpovídá, také ne pokud se týče vás, ctění přítomní, pokud se týče Čechů. (Sen. Smrtka: To musíte adresovati na německou stranu!) Zde máte zase potvrzení toho. Tím potvrzujete zase pravdu toho, co jsem právě řekl. Cožpak myslíte vážně, pane kolego, že duševní disposice těchto dnou národností jest v takovém rozporu a tak rozdílná ve všech morálních vlastnostech, že opravdu můžete říci: Jeden jest absolutní lhář, druhý absolutní milovník pravdy? Ani podle národnostní morálky nejste povinen míti takový nelogický náhled. (Souhlas na levici. - Sen. dr. Mareš: Máte výhodné postavení jako soudce!) Pane kolego, promiňte, nerozumím každému slovu. Odpověděl bych na to, ale neovládám tak dalece češtinu. Zeptám se pak osobně na námitku, kterou jste učinil.

Zákon o sčítání lidu měl, jak vyslovil pan ministerský předseda, účel vypátrati objektivní pravdu, a není pochyby, že každá vláda má nejen právo, nýbrž také povinnost za účelem dosažení tohoto výsledku opatřiti jej všemi kautelami. A jak zákon, tak i prováděcí nařízení k tomuto zákonu umožňovaly by to, kdyby prováděcí nařízení nebylo v praksi tak kromobyčejně velkolepě vykládáno. Paragraf 4 prováděcího nařízení k zákonu o sčítání lidu praví, že sčítání může býti provedeno buď sčítacími nebo popisnými archy. Mohlo by se mysliti, že toto rozlišování, vzešlé z určité úvahy, jest určeno k tomu, aby těm lidovým vrstvám, jimž technické provedení takové věci působí veliké obtíže, zjednalo usnadnění, aby s jistotou mohlo býti dosaženo správného výsledku. Předpokládalo se, že by se tento princip skutečně byl provedl tak, že sčítacích archů užilo by se tam, kde se může všeobecně přiznati obyvatelstvu taková inteligence, taková jistota a taková praktická politická zkušenost, že jich může patřičným způsobem užíti, a tam, kde tomu tak není, že sčítací komisaři budou pomocným orgánem, jenž poslouží lidem méně zručným. To se nestalo; neboť popisných archů nebylo užito tam, kde nebylo těchto kulturních předpokladů pro užití druhého prostředku. V řadě okresů s velice inteligentním obyvatelstvem, které se proti tomu energicky zpěčovalo, prováděno bylo sčítání pomocí těchto komisařů, takže nemůže býti odmítnuto podezření, že se zde jedná o něco více, než o ulehčení obyvatelstvu. Toto sčítání bylo provedeno v jihlavském jazykovém ostrově, jenž má velmi inteligentní obyvatelstvo, v okresu prachatickém, kde nelze říci, že obyvatelstvo je neinteligentní, a v území krajů sudetských, asi ve 20 místech okresu krňovského. Nemýlím-li se, byla dokonce jednou deputace u pana ministerského předsedy, jíž tento přislíbil, že se tam bude užívati archů sčítacích a ne popisných. To se nestalo. Očekávám příslušné vysvětlení, proč se to nestalo. Jedním slovem: Účelu, jenž obsažen byl v tomto ustanovení prováděcího zákona, nebylo tímto způsobem dosaženo. Ale také jiných ustanovení zákona o sčítání lidu a prováděcího nařízení nebylo užito. Praví-li se v § 32 prováděcího nařízení, že - necituji doslovně, nýbrž pouze podle smyslu - před jmenováním sčítacích komisařů má býti slyšen starosta obce, t. j. že jmenování sčítacích komisařů má se díti za pomoci starostů obcí, není pochopitelným, proč se tak v nesmírném množství případů nestalo; mohl bych v tomto směru předvésti nesmírný materiál, ale myslím, že látka ta unavuje a že vy nejste ochotni naslouchati materiálu, že nejste v duševní náladě jednotlivosti zkoumati, ale konstatuji jen, že v celé řadě míst byli jmenováni sčítací komisaři bez ohledu na obyvatelstvo a na číselný poměr Čechů a Němců, důkaz, že starostové obcí nepřišli k tomu, aby učinili své návrhy, poněvadž byli by je musili přirozeně podle počtu obyvatelstva učiniti tak, jak to odpovídá poměru většiny.

Uvedu jen několik příkladů. V obci Liticích v okresu plzeňském jsou podle údajů sčítání lidu z roku 1910 3/5 obyvatelstva německé - nemáme přirozeně jiného podkladů pro určování sčítacích komisařů - avšak ani jediný německý sčítací komisař nebyl určen. V městě Bernarticích u Trutnova zjištěno bylo sčítáním z r. 1910 2000 Němců a 30 Čechů; pouze jeden německý komisař byl určen. Město Schwarzbach, okres Horní Planá, jest čistě německá obec; ani jediný německý komisař nebyl určen. V městě Hustopeči na Moravě, kde podle sčítání lidu z r. 1910 byly 3/4 obyvatelstva německé, ze sedmi komisařů byl jediný Němec. (Výkřik: Auspitz je české město!) Pánové, město Hustopeč znám náhodou od nejútlejšího dětství a mohu potvrditi, že jest tomu tak, jak jsem řekl. Jistě se něco po sčítání lidu změnilo, nejen přirozeným vývojem, nýbrž také jinými okolnostmi. V městě Vimperku, kde podle sčítání z roku 1910 5/6 obyvatelstva bylo německých, nebyl ani jediný německý sčítací komisař. V městě Mikulášovicích, kde ještě při posledních volbách do obcí z 36 obecních výborů všech 36 byli Němci (Výkřiky.) - to jest přece číselný výraz, na němž přece nelze mnoho měniti. (Sen. dr. Mareš: Ta statistika!) Doznáte mi přece, Magnificence, že statistika má jistou evidenci, jedná-li se o veliká čísla; možno při kolísání mezi dvěma čísly se domnívati, že statistika svádí v omyl, jestliže však všech 6 obecních výborů jsou Němci, možno jistě míti za to, že tam mnoho Čechů býti nemůže. Avšak ani jediný německý sčítací komisař tam nebyl. V městě Frýdku, jež jest jazykově smíšené, žádný německý sčítací komisař. V městě Limberku, v okresu poličském, kde bylo 1.842 Němců a 29 Čechů, žádný německý sčítací komisař; v městě Hrušovanech, které se v poslední době smutně proslavilo ještě jinými skutečnostmi, bydlí 90% Němců - žádný německý sčítací komisař. Podobně ve Vrchlabí, v Moravské Třebové. Pánové, před těmito skutečnostmi musíte přece se vším klidem doznati, že největší vášnivost s druhé strany nemůže přes tyto skutečnosti přejíti, a jest proto pochopitelno, že jest nedůvěra proti tomuto sčítání. Měli byste si nedůvěry ceniti jako demokratické ctnosti v republice; nedůvěra obyvatelstva jest důležitý pomocný prostředek, aby se vládnímu absolutismu nedalo vzrůsti, a jsem přesvědčen, že všichni z vás budete demokratickou nedůvěru, která zkoumá činnost byrokracie, ve všem uznávati a cítiti jako nutnost, jen právě tam ne, kde se vám to nehodí do národnostního krámu; a tato nedůvěra - prosím, neomlouvám to, nestotožňuji se s tím - dala podnět k onomu soukromému sčítání, které tak nesmírně krutě bylo trestáno. Justice ztratila svoji rovnováhu a klid, co jest mi důkazem, že jste v této otázce neměli dobrého svědomí. Nechci použíti fíkového listu a říci, že toto sčítání bylo předsevzato z jiných důvodů a za jiným účelem. Jsem přesvědčen, že toto sčítání pravděpodobně odporuje duchu tohoto zákonného ustanovení, vzešlo však z nouze a podmíněno a určeno bylo nedůvěrou ve výsledek sčítání, nedůvěrou, pro kterou zde bylo tolik důvodů, že povstati mohla. A jak byli nyní potrestáni ti, kteří to učinili? Slyšeli jste již, že pan starosta šumperský byl potrestán 10.000 korunami a 7 dny vězení, že náměstek starosty v Mohelnici byl pro nařízení obecního sčítáni potrestán 10.000 K a 5 dny vězení, při čemž poznamenávám, že v jednom případě, nevím, myslím, že v Šumperku, byly oběžníky, když okresní hejtman zasáhl, zase odvolány.

Přes to tyto mimořádně těžké tresty zůstaly. Jak musí tedy teprve býti potrestáni sčítací komisaři, kteří v nesčetných případech jednali proti ustanovení zákona, kteří v mnoha tisících případů, o nichž byly sepsány protokoly, zapsané údaje škrtli, aniž by se dotyčných osob ptali, a kteří provedli změny a pokusili se svým vlivem působiti, všechno v dobré víře, že slouží věci, která však nebyla věcí státu, nýbrž věcí nacionalismu a nacionalistické politiky státu.

Mám o tom velmi veliký materiál, nemám však v úmyslu, když jste již tolik o tom slyšeli, tohoto materiálu užíti. Mohu vám jen říci, že jsou zde protokoly jednoduchých lidí, kteří jsou neschopni mluviti nepravdu, kteří vyrostli v bázni a úctě před vrchností, kteří se již třesou, když přichází četník nebo sčítací komisař nebo vůbec někdo, jenž má úřední vzezření, a kteří přes to, poněvadž to nemohli přes sebe přenésti, aby se tomu poddali, na př. v Hlučíně, prohlašují, že si nemohou dáti líbiti, že volnost přiznati národnost, která jim byla slíbena, se jim opět béře. Pánové, škodíte morální autoritě své vlastní věci a víře v morální těžnou sílu svého vlastního stanoviska, když trestáte druhého pro obecní sčítání.

Vždyť zákon o sčítání lidu znamená theoreticky nesmírný pokrok, pokud operuje se zcela jiným pojmem národnosti, než s dosavadními, pokud se konečně blíží představě, která v národnosti nevidí jen mechanické přiznání k některému jazyku. Neboť mohou přece lidé mluviti stejným jazykem a náležeti k různým národnostem, jako Američané a Angličané atd. Ale to by vedlo theoreticky příliš daleko. Ale národnost jest společenství charakterů a osudů, vznikajících ze společných dějin, ze společných zájmů, ze společné duševní stravy atd. A vy to chcete roztrhnouti z důvodů - opakuji to slovo, proti němuž jste se bránili minulý týden při debatě o zahraniční politice - z důvodů imperialismu, z důvodů národnostního imperialismu, který spočívá v tom, že chcete že státu dělati systém nadvlády nad národnostmi, místo abyste jej udržovali jako správní organismus svobodných národů, kteří by se mnohem snáze shledali. Politika expanse - já vím, pane senátore Lisý, že pro Vás nejsou absolutně žádné důvody směrodatny - kdo jest tak zfanatisován, pro toho přirozeně neexistují žádné důvody (Souhlas něm. senátorů.) - avšak hleďte, viděli jste to přece v starém Rakousku, jak se mstilo utlačování neněmeckých národů. (Sen. Lisý: Kdo vás utiskuje?) Promiňte! Bylo to starému Rakousku něco platno, že se pokoušelo vzestup a rozvoj národnostní zastaviti? Naopak, kdy nabyli jste největší síly? Doba národního rozmachu českého národa spadá přece do doby národnostního útisku a národnostní nadvlády. Tentokráte Německo... (Nepokoj. - Sen. Krojher: My pracujeme k tomu, abyste se vy Němci povznesli, "durch die Unterdrückung"!) Víte, zdá se mi tak nedůstojným, pane kolego, že při svém povolání děláte o tak vážné věci tak posměšné poznámky (Bravo! Potlesk německých senátorů.), že s posměchem pravíte, že nás potlačujete, abyste nás povznesli. Proti tomu musím co nejrozhodněji protestovati, jako proti nemravnému náhledu. Musí mi každý přiznati, že jsem veskrze zdvořilý, ale proti tomu budu se uměti brániti (Výkřiky německé. Hluk.), že právě Vy; jenž patříte ke straně, která má sloužiti smíření národů, že právě Vy, ještě v této náladě, před těmito věcmi, můžete štváti. Ale ptám se vás, k čemu to všechno? Myslíte vážně... (Výkřiky. Nepokoj.)

Místopředseda Niessner: Prosím o klid.

Sen. Polach (pokračuje): Co pak myslíte vážně, že to jest prostředek státní moudrostí? Myslíte vážně, že stát, který bojuje s tak nesmírnými obtížemi, na nichž on jediný není sám vinen, na nichž jest zajisté vinna všeobecná světová situace, na nichž jest také vinna neschopnost ve správě, jak jsme ji až dosud poznali a která se právě v této věci ukázala, myslíte vážně a právě zde, kde sedí ustálenější a klidnější část Národního shromáždění, že jest to věcí státní moudrostí, že to jest způsobilé sloužiti zájmu státu? (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) A dodávám, není to způsobilé sloužiti ani vlastní vaší národnosti. Neboť statek neprávem nabytý také v těchto věcech neprospívá. Vždyť. z toho nic nemáte. Právě tak jako odsuzuji, že německé měšťáctvo zneužilo ve své minulosti své kapitalistické moci k tomu, aby dělníku bralo jeho národnost a podmínky jeho vlastního kulturního vývoje, tak odsuzuji se stejným socialistickým svědomím, že děje se to nyní s druhé strany. Jest to jen zdánlivý zájem, který vám praví, že když jste tolik a tolik tisíců jedné národnosti proti právu volného přiznání národnosti poslali k jiné národnosti, že tím jste docílili zisku, že jste tím něčeho dobyli, že jste tím zvýšili mravní a politický podklad svého národa. Mýlíte se také v tomto ohledu, a pravím vám, že my, kteří stojíme na půdě národnostního smíření, kteří se přes všechny zkušenosti nenecháme odvrátiti od svého optimismu, že společný, silný, sociální a mravní zájem spojí národnosti přes všechno štvaní. (Souhlas něm. senátorů.) A jsem přesvědčen, že každý jednotlivec z vás jest tak slušný, že odmítl by s rozhořčením, kdyby se mu přičítal úmysl, že si chce něco cizího přisvojiti. Avšak vaše stanovisko, že bezpráví, které se páše ve jménu nacionalismu, stává se právem, jest klamné. Proti této macchiavellistické státní moudrostí, která praví, že všechno jest dovoleno v zájmu vlastního státi a že všechno,jest dovoleno, jedná-li se o expansi vlastní národnosti, proti té protestujeme ve jménu Internacionály a ve jménu německých sociálních demokratů. (.Souhlas a potlesk německých senátorů.)