Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Sokolovi.

Sen. Sokol: Vážený senáte! Kdyby bylo potřebí nějakých dokumentu o známé české dobromyslnosti, byla by jí jistě i první i druhá interpelace, která byla podkladem dnešní debaty. Interpelace tak malého, nepatrného obsahu, kterou stačil ministerský předseda v pravém slova smyslu rozcupovati na kousky, měla býti a také se stala ochotou českých stran podkladem velmi rozsáhlé rozpravy. A místo abychom se mohli tak dočkati toho, že páni podavatelé té interpelace se zarazí a - smím-li upřímně říci - zastydí, jak byl jejich dotaz poražen a odbyt, páni se u své interpelace vůbec nezarazili ani nezastavili, ovšem ani nezastyděli, šli dále a mluví zcela v témž tonu a se stejnou určitostí, se stejnou rozhodností o. všech možných, ovšem hlavně nemožných faktech, která prý se stala.

Jsme jistě velmi ochotnými posluchači a velmi dobromyslnými posluchači, protože jsme snesli toho i za dnešek poslouchati velmi mnoho. Slyšeli jsme slova: Neslýcháno, nevídáno, úžasno, hrůzno, strašno atd., atd. v nejrůznějších variacích. Ale, pánové, fakta té neslýchanosti, té nevídanosti, ta nám tu scházela vlastně napořád. Byla to neurčitá tvrzení velmi smělá, velmi odhodlaná, ale podklad vážný a seriosní pro ta všechna adverbia a epitheta nám tu naprosto scházel. Takto se stalo to celé sčítání lidu zásluhou německých našich spoluobčanů tak skoro něčím operetním. Je viděti, že se dobře vzdělávali na vídeňském operetním zboží a vymyslili si nápady, které by snad v žádném jiném státě se neobjevily. Ty výpravy výzkumné do Znojemska, Opavy, do severní Moravy, do Prahy, do Vrchlabí, to pořádání představení lidových zdarma, aby nalákali se nocležníci, to, myslím, že opravdu osvědčuje bujnou fantasii, ale nehodí se to do seriosní práce politické, uchodí se to tam, kde již tolik operetního bylo vykonáno, ale titíž pánové, tvůrci toho, sami přišli a naříkali, jakoby se jim dála křivda. Jestliže, pánové, cítíte podobně jako já, shledáte, že to naříkání Němců se stává poněkud nudným. Ono se ustavičně opakuje stejně. Nevím, činí-li dobře a ve svůj prospěch, pánové. Ta nesrovnalost vnucuje se nápadně každému pozorovateli mezi tím ubohoučkým stálým škemravým naříkáním a zase střídajícím se neobyčejným vypínáním a vyhrožováním, které ukazuje na síly, které se nedají srovnati s takovou poníženou škemravostí, kterou slýcháme jindy. Odpovídá-li se jim na to fakty a ukáže-li se, jak německá práce při sčítání vypadala, nazve se to "Hetzrede", aniž by tento nepříliš pěkný název byl blíže nějak dokázán a doložen. Jejich hlavní stížnost - a ta jest jediná statisticky doložena -spočívá v tom, že nebyl dostatek německých sčítacích komisařů. To nám zde jeden pán za druhým s velkou důkladností vypočítával, kolik německých komisařů není. Ale, pánové, my bychom měli slyšeti, co špatného tam učinili ti čeští komisaři, abychom viděli, zda si Němci právem naříkají. Ale nanejvýše můžeme slyšeti jen to, že čeští komisaři jednali dle zákona a prováděli sčítání správně. Dosud jsme neslyšeli než to podivné naznačení, že tam byli jen čeští komisař i, aby to a ono mohli dělati. Udělali to? A nebylo zase v českých městech německých sčítacích komisařů, aby se to mohlo státi. Stálo se to?

Neslyšeli jsme nic takového. Naopak, vidělo se najednou v českých městech tolik a tolik Němců. Jak živ bych neřekl, že na příklad v takovém Kostelci - je to skoro moje druhé rodné město-mohlo se najednou 24 Němců sebrati. A sebralo se jich tam. Ty Němce tam v běžném obcování není viděti, ale vidíte je ve sčítání a vidíte tedy také na druhé straně, jak přesně, objektivně a spravedlivě se jednalo se strany českých sčítacích komisařů. Pánové si při tom leckdy odpírali sami sobě a začali nám zase dokazovati, že jsme tam posílali analfabety za sčítací komisaře. Kdyby vláda měla na mysli čechisující proces, kdyby byla chtěla znásilniti Němce, kdyby byla chtěla obrátiti německou vesnici na českou, zajisté by tam ty analfabety neposílala. (Souhlas.) To, myslím, že jest dosti samozřejmé. Ale tady při tom by nám, vážení pánové, mohlo tak něco uklouznouti, totiž že při těch velkých útocích, tak málo odůvodněných, na sčítání letošní současně nám je podána interpelace panem kolegou sen. Hartlem a soudr., ve.které se nám praví vedle jiných velmi milých zdvořilostí a slušností, jež jistě mají úmysl nepřeklenouti nějaké protivy, nýbrž naopak rozčíliti a podrážditi. Vedle těch jiných výrazů je tam řečeno, že podle posledního slušného sčítání lidu z roku 1910 netvoříme ani polovinu obyvatelstva Československé republiky.

Vážení pánové! Senát sestává z osob ne již mladého věku a my v roce 1910 jsme byli dostatečně zralými, abychom mohli pozorovati, co se dělo. Když sčítání lidu z roku 1910 může se nazvati slušným, pak my čeští lidé si vzpomeneme, že to bylo z nejhorších falší a klamů nejhorším způsobem prováděných. A, pánové, řekněme si: To sčítání zůstavilo tolik bolesti, tolik nenávisti a tolik opovržení oproti tomu mizernému Rakousku, že to uvědomění tehdy vzniklé pomohlo valnou měrou poraziti toho netvora nás vyssávajícího. (Výborně!)

Jestliže tedy se přichází a nám zcela takovým nedosti omaleným způsobem se říká, že je to poslední slušné sčítání, pak dovolte, abych k tomu udělal poznámku o tom novém způsobu německé slušnosti. Máme u nás lecjaké vědy a uměny německé, ke mnohým máme úctu, mnohým se i obdivujeme, ale přesvědčili jsme se ovšem také, že některé mají slabší své stránky. V době předválečné a válečné německá psychologie trošku kulhala. Němci šlapali svým sousedům na levo a pravo po nohách a divili se tomu, že je nikdo nemá rád. To byla divná psychologie od Němců. Podobně to bylo s německou vědou.

Německé sčítání odjakživo pokulhávalo a německá geometrie, kde šlo o volební okresy, byla prostě nenapodobitelnou a nedala se vtěliti do žádného jiného systému geometrického. Když k těmto slušnostem připočteme také německou slušnost, jak ji projevil velevážený pan senátor Hartl a ostatní jeho velevážení sousedé, obávám se, že po tom všem, co dnes řekli a co v dobách sčítání udělali, zůstanou nepolepšitelnými, neboť pan senátor Jelinek, když žádal od přítomného pana ministerského předsedy odklad trestu a pokut a aby tato pokuta byla stanovena na jeden rok, věděl přece, že to sčítání za rok nové nebude, a zaručovati se, že se neproviní nějakým způsobem za deset let, to patrně nehodlá ani za sebe ani za svoje soudruhy. (Veselost.)

Ubezpečují nás, že rozšiřujeme propast mezi sebou, mezi nimi a námi. Čím? Tím, že jsme prováděli zákon, správný zákon a rozumný zákon a že se spravedlivě a slušně prováděl a že se neprováděl násilnou rukou, že se neprováděl surovostí rakouskou, co bylo totéž jako německou? Nu, vážení, jestliže tím způsobem rozšiřujeme propast, pak, ačkoliv nás velice roztomile vyzýval pan německý řečník, abychom tu propast nerozšiřovali, pak skutečně cítím, že má tu tužbu ze starověku, abychom do ní skočili, pak by se ovšem propast zavřela. To se samo sebou rozumí. My, doufám, tu laskavost jim neprovedeme. (Veselost.)

Vážení pánové! Pan senátor Luksch dnes byl opravdu roztomilým, neboť jsme mu povděčni za jedno krásné přiznání, které snad žádnému německému.poslanci ani senátorovi neuniklo, že právě všechna německá města se snažila přizpůsobiti výsledek sčítání letošního výsledku sčítání z roku 1910. Jest to zajímavé, že je to současně s interpelací pana senátora Hartla o tom slušném sčítání lidu. Pan senátor Luksch se dovolává toho, že bude míti vždy ochranu ve výsledku voleb v číslicích, které ukazují volby do senátu. Vážení přátelé! Jest mi skutečně líto, ale budu mu musiti tu radost trochu zkaliti. Až teď bude sčítáni lidu, pozná v celé řadě obcí, že to nějak divně vypadá. V Českobrodsku na příklad bylo ve dvou obcích po několika zionistických hlasech. Při tomto sčítání lidu ubezpečuji vás, že tam nenajdete ani jednoho israelitu, a již tehdy příslušní odborníci řekli, že ty hlasy pocházejí z krátkozrakostí nebo dalekozrakosti výměnkářů nebo výměnkářek, kteří si to s těmi listinami trochu popletli. Obávám se, že takových korektur najdeme důkladný počet. Tam ovšem byl nejpatetičtější pan sen. Luksch, když nás ubezpečoval, že život Němců jest zde v pekle, on že se cítí v pekle. Minule říkal pan Ledebur, že se cítí zde v kleci, a já si od té doby nedovedu ho jinak představiti, než v kleci, ovšem s otevřenými dvířky, poněvadž nejsme tak příliš ukrutní. S tím peklem je to horší. Já nejsem odborníkem aspoň v této záležitosti, ale tázal jsem se důstojného pana kolegy, a on mně to potvrdil, že z pekla není vyváznutí. To ani papež nepomůže v tom případě. (Veselost.)

Vykládal nám velmi mnoho o tom našem divném rozdělení mezi "Besiegte" a "Sieger" a chtěl mermomocí nás přesvědčiti. Že my nejsme na straně vítězů. Kdybychom to měřili podle té radosti, že s nimi zde zasedáme a tolik příjemností slyšíme, opravdu bychom mohli říci, že nejsme na straně vítězů, my se aspoň jako vítězové nechováme, ale jinak zasloužili jsme si to krví, bolestí, napětím duševním, abychom byli na té straně veliké spravedlnosti a - smíme to s hrdostí říci - na straně vítězné civilisace. (Výborně! Potlesk.)

Jestliže pan senátor Luksch jako každý z pánů všechny ty ostrosti a nepříjemnosti chtěl nějakým způsobem naladiti pak do měkka a chtěl nás dostati k tomu, abychom byli hodnější a lepší, že snad budou s námi mluviti, a jestli pan sen. Luksch se ptal, zdali jsme si nepoložili otázku, zda takový stát se může udržeti a zdali konečně se otevrou naše oči, pak, vážení, si řeknu, že jsme si tuto otázku kladli již velmi často a často jsme si musili říci: Stát takový, jenž by nechal beztrestně si líbiti veškeré urážky; stát takový, jenž by nechal růsti ve svém středu opravdu velezrádné hnutí, zbytečně, neodůvodněně, stát takový by neměl oprávněné existence! (Tak jest!) Ale my, kteří chceme býti spravedliví ke každému, kteří to dokazujeme každým svým činem i tím, sčítáním tak napadeným, že chceme býti spravedlivými ke každému, my zároveň musíme a chceme býti silnými ve prospěch zákona a potříti každou skutečnou vzpouru, která bude státi zákonu v cestě! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Kneschovi.

Sen. Knesch (německy): Slavný senáte! Nemám v úmyslu déle nadužívati vaší trpělivosti a budu mluviti jen několik minut. Myslím, že právě sčítání lidu bylo příležitostí, při níž byste byli mohli ukázati, že máte vůči Němcům cit pro spravedlnost. Ale tomu tak není, neboť jste přece poslali samé české sčítací komisaře do německých území: Myslím zcela určitě, že byl pan ministerský předseda skutečně toho náhledu, že se má pravý výsledek přivésti na světlo, ale poněvadž jste poslali samé české sčítací komisaře do německého území, ježto jste rozpoutali zástup malých duchů, věc dopadla zcela jinak; neboť tito chtěli v první řadě dělati politiku jen pro svou věd, chtěli provésti svou zásadu, udělati z Němců Čechy a pokud možno nejvíce Čechů zapsati. To je právě velkou nespravedlností, a přes to my nepřejdeme. Vy jste zde mluvili s velkým vynaložením deklamační síly a řečnických postojů, jako na příklad páni senátoři Hrubý a Lisý, že by se to bylo mnohem spíše hodilo pro divadlo než pro senát. Ale to nás neoklame, a ruku na srdce, vy přece sami tomu nevěříte, že jsou Češi v německých městech utiskováni, tomu přece vůbec nemůžete věřiti, to jsou "povídačky". Nemůžeme se přenésti přes to, že se nám stala křivda, a máme značný materiál o tom, bohužel nemám času; abych přečetl celý tento materiál, ale je to skutečností, že v Záboří u Dvora Králova a také v Dolních Vlčkovicích a v mnoha jiných čistě německých obcích byli jmenováni čeští sčítací komisaři, kteří tam prováděli zápisy jen česky a zdráhali se známou rubriku 11, 12 vůbec vyplniti, nechali ji prázdnou a říkali, že to udělají doma, zde že na to nemají dosti času. Ano, odpovídá to zákonu? To je přece bezpráví. Statistika je pomocnou vědou národního hospodářství. a mohu jen politovati národní hospodáře, kteří jsou nuceni použíti tohoto materiálu za základ pro svá badání. To jsou pěkná data! To jsou pěkné výsledky, které ze sčítání lidu vzešly.

Nechci déle obtěžovati vaši trpělivost, pouze bych rád poukázal ještě na jedno, na leták vydaný svazem rolníků ve Stříbře, jenž byl předmětem četných úvah a útoků. Co se stalo, jaký velký zločin byl spáchán? Nic jiného, než to, že jsme prostě vyzvali členy svazu rolníků, aby. se zapsali jako Němci, protože jsou Němci. Tohoto letáku žádný Čech neobdržel. Pouze našim straníkům, pouze členům svazu rolníků byl list posílán. Je to zločin, řekne-li se Němcům, aby se zapisovali jako Němci? To je přece samozřejmé. Byli bychom to mohli udělati také písemně. To je celý zločin, který se stal. Ale s použitím veliké moci a za velkého rozruchu byl tento list konfiskován, jako by to byl býval státu nepřátelský dokument.

Nepřejdete přes to, že se stalo velké bezpráví. Ale my jsme již zvyklí na horší bouře a jsme proniknuti pevným přesvědčením, že se nám podaří s vytrvalostí a věrností pevně státi při naší národnosti. A právě tak, jako nám celé tyto machinace sčítání lidu v naší víře a,našem jednání nepřekážely, tak rovněž i další bouře nezmohou, aby nás zviklaly v našem přesvědčení, věrně státi při naší národnosti.

Tak tomu bylo a tak tomu také povždy bude. (Souhlas u německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Havlenovi.

Sen. Havlena: Slavný senáte! Stížnosti do sčítání, kdyby byly skutečně věcně odůvodněny, byly by věcí velmi závažnou. Ačkoli chápeme, že o těchto věcech v nynějších mimořádných poměrech a v těch poměrech, které jsme zdědili z dřívějška, vede se debata při sčítání, přece není nijak příjemno dívati se, že i tato věc stává se předmětem svárů nejčelnějších a kulturně vysoko stojících dvou národů republiky Československé, Čechů a Němců. Sčítání má sloužiti především ušlechtilým úkolům a zájmům veřejným, oběma národům i ostatním národům republiky společným. Statistické tabulky, které vzejdou ze sčítání lidu, mají sloužiti složitému životu státu a jeho národů a jsou vlastně tolik, co orientační tabulky na křižovatkách silnic nebo orientační tabulky na nárožích ulic velkých měst světových. Sáhne se k nim při výstavbě zákonodárství sociálně-politického, ukazují rám rozvrstvení občanstva, na kolik jest závislé na mzdě a služném, ve kterém odvětví a v jakém rozsahu náš lid je zaměstnán, jaké odvětví výroby slouží ke krytí potřeb občanstva státu našeho. Účelná statistika obchodu uvnitř státu i za hranicemi slouží nám jako vodítko při řešení otázek školských. a kulturních, sčítání zjišťuje konečně i poměry bytové, to jest velikou předností přítomného sčítání, jak kdo bydlí, a vynikne z této statistiky i velký úkol, jaký státu připadá a který stát náš na základě posledně přijatých zákonů bytových pokusí se luštiti. Výsledky sčítání jsou i ukazovatelem při otázce obrany státu a budou nám často vodítkem, když bude nám luštiti problémy politické a národnostní v naší republice, otázky jazykové a úřednické. Právě tyto okolnosti jsou vlastně příčinou, že vede se dnes v senátě o provedeném sčítání rozsáhlá debata. Páni senátoři německé národnosti podali řadu interpelací, poukazují přímo na určité případy dle jejich udání nesprávného postupu sčítacích komisařů; s české strany, jak jsme slyšeli, naproti tomu bylo sneseno množství materiálu, žalob a stížností, ač my jsme vlastně tím národem, jak se říká, který ty druhé si podmaňujeme, anebo, jak se to nesprávně označuje, národem státním, přece zase s české strany byla celá řada protidůvodů a stížností přednesena, a chtěl bych říci, že interpelace z řad německých kolegů-senátorů je vlastně více než poukazem na takové jednotlivé případy, projevem nesouhlasu s celkovým postupem, jak bylo sčítání celkově prováděno a proti duchu, jakým byla sčítací akce tentokráte prodchnuta, řeknu to přímo - a mně jako sociálnímu demokratu nebude jistě podkládán žádný motiv šovinismu - jsou to stížnosti proti tomu duchu a tendenci sčítání, že toto sčítání nebylo prováděno jako všecka sčítání minulá, zejména poslední sčítání z roku 1910 dle obcovacího jazyka. Chceme, aby byl výsledek sčítací akce správnou základnou, zejména pro řešení otázek národnostně-politických a národnostně-kulturních; na tom nám nemálo záleží, to jsou u nás ožehavé a palčivé otázky. Ostatní otázky jsou více otázkami řešení zájmů třídních a jsou vlastně v dotyku s protivami třídními a zájmovými.

Momenty národnostní ve sčítací otázce způsobily u nás celou debatu. Proto bylo potřebí, aby sčítání u nás nebylo prováděno tak, jak tomu bylo vždy v Rakousku, kde sčítání dělo se na základě řeči obcovací, tedy na základě pojmu hodně problematického. Kdo rozuměl anebo obešel se v životě také druhým jazykem, co znamenalo to pro něho? Postiženy byly v tomto případě ponejvíce české vrstvy dělnické, kterých potřeboval kapitál druhé národnosti v průmyslové oblasti. Jestli se dělník dovedl obejíti u úřadů, obcí, při nákupu a obstarávání svých potřeb, dovedl obhájiti svých práv v úřadech druhým jazykem, byl to pak jazyk obcovací, zjištění národnosti bylo pak více než problematické a mohl se docela dobře zkresliti skutečný stav věcí, jak skutečně tomu rozvrstveni občanstva podle národnosti odpovídal. Tu byla tedy přímo potřeba - my jsme volali po tom již dříve, - aby sčítání bylo provedeno na základě jazyka mateřského, přiznáním k jazyku mateřskému. Proto zákon, který byl v této věci přijat v naší republice, jsme přijali, řeknu to otevřeně, s uspokojením jako spravedlivý na všechny strany, pro všechny národní kmeny naší republiky, pro nás, Němce, Poláky, Maďary, pro všechny, kteří v území naší republiky obývají.

Nebéřeme matkám žádné národnosti jejich děti. Tím bylo jen postaráno o to, aby rozvrstvení občanstva, otázka, jak má zodpověděti,každý příslušník státu, ke které národnosti se hlásí, aby to bylo jadrně a přesně vytýčeno. (Výborně!) Jest to v zákoně ustanoveno, jest to vlastně věc účelnosti, a bylo na místě v důsledcích toho i ustanovení sčítacích komisařů úřady politickými, poněvadž způsob, jak dříve se provádělo sčítání, nemohli jsme připustiti. Víme, jaký nátlak na všech stranách byl prováděn a několika slovy se později toho také dotknu. Proto bylo zabezpečeno, že komisaři sčítací stanoveni budou dle toho, jak toho rozvrstvení národností v místech vyžaduje, aby i menšiny národnostní měly zabezpečenu kontrolu, aby mohly náležitě svou příslušnost dle národnosti přiznávati, aby mohly přiznávati se k řeči mateřské, tedy nepochybně ke své národnosti. Tedy proto se stalo namnoze, že ustanoveni byli komisaři národnostních menšin také ve všech těch místech, kde byl dříve český živel nebo menšina národnostní jiného národa než německého nebo na Slovensku maďarského. Vládlo se dle hesla "rozděl a panuj", socialismus učil nenáviděti křivdu každou a odsuzovali jsme tedy také křivdu národnostní. Dle toho přítomný stav věcí to, co dříve bylo nesprávné, napravuje a tím se stalo tedy to, co dříve možným nebylo, že i do obcí zdánlivě neb převážně německých ustanoveni byli i komisaři národnosti české. Řeknu otevřeně, s tím možno jen souhlasiti. A myslím, že proti tomu rozumní Němci nemohou ničeho namítati a zejména že proti tomu ničeho nenamítají dělníci němečtí. (Předseda Prášek ujal se předsednictví.)

Bylo také správno, že bylo postaráno o revisi činnosti komisařů sčítacích, ať jsou té nebo oné národnosti, že bylo postaráno o to, aby chyby při sčítání se vyskytnuvší, ač-li se takové staly, mohly býti napraveny. V jedné z těch podaných interpelací praví se mezi jiným, že komisař a tlumočník velmi důrazně žádali zodpovědění kladených. otázek. Zákon a prováděcí nařízení k zákonu vydané zavazovalo přímo komisaře, že mají povinnost dotazovati se na určité takové případy. Je-li vedena stížnost do toho; že sčítací komisaři "vnikali do domů", konstatuji, že ve velkých městech obyvatelstvo vyplňovalo si sčítací archy samo, v obcích však že to byl úkol sčítacích komisařů. A jestliže tedy sčítací komisaři vnikali do domů, mám za to, že tam vnikali za svou úřední povinností. Samozřejmě musili otevříti dveře a musili jimi do bytu vniknouti. Přijde jen na to, jak se to nazve. Jiná jest otázka, zdali si tam počínali nestranně, jestli svého úřadu nezneužili. A tu zase zákon pamatoval na to, že tito komisaři, tyto úřední osobnosti vzaté do přísahy, podléhají trestu bez ohledu na to, jaké jsou národnosti. Stížnosti jsou uvedeny v interpelaci jaksi příliš všeobecně. A já bych si nevzal právo býti zde soudcem, poněvadž každý případ se musí posuzovati sám pro sebe,. co a jak se stalo, a mělo-li se to státi, čili nic. To, co se v interpelaci této uvádí, může si každý vyložiti, jak chce, buď že se přihodily přehmaty, nebo že komisaři konali svou povinnost. My jsme rozhodně a otevřeně proto, aby každý takový případ, kde se skutečně přehmat stal, byl zjištěn. Jest nutno zjistiti skutečný stav, odpovídající tomu duchu zákona. Je nutno vyšetřiti každý úmyslný případ a po právu jej stíhati. Věříme také, že nesprávnosti budou vyšetřeny a napraveny. Říkáme: "Rovné právo všem" a to musí platiti i při této akci sčítací jako všude, již proto, že jedině při úplné nestrannosti vyjde na jevo jasný obraz výsledku sčítání a správného rozvrstvení národnosti. Trvám na té zásadě tím více, že zažil jsem za sčítání minulého v t. zv. Deutschböhmen za Rakouska, všecky poznatky, jak se sčítání prováděti nemá. Byl jsem tehdy zemským tajemníkem sociálně-demokratické strany dělnické v Praze a při sčítací akci jsem také spolupůsobil - a mohl bych - není na to dosti času - snésti velkou hromadu materiálu, jak tenkrát to sčítání vypadalo. Předcházela především velká štvavá agitace z řad nejmajetnějších vrstev buržoasních proti dělnictvu, které bylo zaměstnáno na dolech a v továrnách, zejména u nás v severních a v severozápadních Čechách a bylo závislé, a viděli jsme nátlak zaměstnavatelů na dělníky a ještě dnes se takové želání minulých dob ozývá.

Zvláště byla zde přednesena stížnost, že se čeští sčítací komisaři tázali služek, jestli jsou české národnosti, když měly české jméno. Chtěl bych tu přímo říci: to bylo právě povinností těch sčítacích komisařů obhájiti právo těch služek, aby ony bez vlivu svých zaměstnavatelů se mohly hlásiti ku své národnosti. Služky samy říkaly - a bylo to konstatováno, že služky přiznaly se k řeči české dodatečně, že by byly bývaly jinak svými zaměstnavateli znásilněny, že byl by na ně vykonán nátlak a nebyly by se ku své národnosti přiznaly. Na všechny strany stejně! Kdyby u českého zaměstnavatele měl býti potlačen německý dělník, tedy bychom i jeho právo hájili.

My jsme byli v minulosti svědky toho, že bylo vyhrožováno dělníkům, nepřiznají-li se k německé národnosti, že budou vypovězeni z bytů - a byli vypovídáni z bytů. Byli jsme svědky toho, že bylo jim vyhrožováno výpovědí z obce a byli vypovídáni z obcí. Můžeme dnes říci z celé té debaty, že v našem státě, v naší republice, že v našem demokratickém zařízení nestalo se, aby bylo žalováno na české zaměstnavatele. Nejsem ochráncem zaměstnavatelů, stojím na opačném potu, ale konstatuji ještě jednou, že nebyla žádná žaloba přednesena, že by čeští zaměstnavatelé, jako to bylo tehdá, byli konali někdy nátlak na německé dělníky v jejích službách anebo zaměstnání se nalézajících. To se tentokráte v těch rozměrech jako za Rakouska nemohlo díti, poněvadž se tomu zákonem a administrativou předešlo. Ani naše obce, ani naši zaměstnavatelé tady nátlaku nečinili.

Byl jsem v Broumově - je to německé město v severovýchodních Čechách - byl jsem tam na veřejné schůzi, která byla velmi četně navštívena; nepamatuji se, jak se jmenoval dotyčný český úředník, který tam byl sčítacím komisařem. Byl jsem svědkem, když prohlásil: "Vy nikoho nepřemlouvejte do českých řad, nám se o nic více nejedná, než abychom zjistili skutečně české duše v Broumově a okolí. Nevykonávejme žádné agitace u nikoho, kdo by se k české národnosti sám dobrovolně nepřihlásil, poněvadž takový příslušník národa by nám nebyl nic platen." Toho jsem byl svědkem. Je to jeden z těch dokladů, kterých bych mohl uvésti více, že tady byla s naší české strany snaha postupovati správně.

A ještě bych chtěl poznamenati, že ten útlak, ten způsob sčítání a důsledky jeho za tehdejších dob jsme cítili daleko tíže, nežli by pocítili příslušníci druhého národa, kdyby se stala někde chyba anebo i nepřístojnost při dnešním sčítání. Tehdy měly v ruce vládu majetné vrstvy, ani německý ani český dělník neměl žádného volebního práva. Do říšské rady měli jsme je teprve v posledních letech, a jen muži; při tom jedné národnosti bylo naměřeno příliš mnoho na úkor národnosti druhé. Stačí srovnati jejich malinké volební okresy a ohromné jiho- a východočeské volební okresy. Volby potom nesnesly přirovnání. Ale chtěl bych říci: dnes, kdyby se stala nějaká chyba, pak nedolehne ten důsledek na ty postižené plnou tíhou, řekněme v tomto případě na menšinu německou nebo třeba i na naši, poněvadž především volební zákony republiky napravují předem každou takovou chybu. (Výborně!) Obhájiti svou moc politickou a svou posici, moc politickou v obci i ve státě, o to je postaráno všem kmenům republiky volebními řády. Ty zaručují předem pořádek a skutečnou moc každé národnosti v obci i ve státě. Dříve takových volebních řádů jsme neměli, volební právo měla jen část majetných občanů, ta dirigovala obec, ta vládla v obci a ani německý, ani český dělník neměl tam žádného práva. Ve věci sčítání stojí náš klub na straně spravedlnosti a práva. Má-li někdo stížnosti právně opodstatněné, ať je to kdokoliv a kterékoliv národnosti, budiž zjištěna pravda, a řekli to i jiní řečníci z českého tábora. (Tak jest!) Ani nám jako straně dělnické nejde o to - a myslím, že to přímo mohu říci - ani národu našemu jako celku při sčítání nešlo o nic více a nic méně, nežli o zjištění pravdy. (Tak jest! Výborně.) Máme zájem na tom, abychom se mohli podívati do čistého zrcadla výsledku sčítání. A proto, že žijeme ve státě právním a chceme všechno úsilí k tomu soustřediti, aby každý občan státu měl vědomí, že jest ve státě právním, a protože pan ministerský předseda jménem vlády dal zde závazné slovo, že každý případ nesprávnosti - vyskytl-li by se - bude vyšetřen a napraven, béřeme s uspokojením toto prohlášení, odpovídající našim intencím, na vědomí. (Výborně! Potlesk!)

Předseda: Ke slovu přichází pan sen. Hübner. Uděluji mu slovo.

Sen. Hübner: (německy): Slavný senáte! Krátká doba dělí nás ještě ode dne, ledy uplynul rok, kdy jsme vstoupili do tohoto domu. Naši voličově nás sem poslali, abychom zde spolupracovali o nově založeném státě. Neměli jsme sice největších nadějí, když jsme sem vstupovali, ale jednu naději jsme sebou přece vzali Chceme svoji sílu věnovati znovuvybudování státu. Bohužel nám to bylo dosud znemožňováno. Dostáváme množství věcí na svoje místa, nevíme však, oč se jedná. Očekávali jsme přece, že nám aspoň v jazykových poměrech přijdete potud vstříc, abychom věděli, oč vlastně jde. Bohužel tomu tak není. Marně čekali jsme po krásných slovech, jež nám byla řečena n skutky, dodnes nevidíme však žádných skutků. Nyní při sčítání lidu mysleli jsme, že se nám půjde vstříc.

Předešlou neděli měl jsem příležitost dlíti v jistém německém kraji, a to v okresu mnichovohradištském, kde jsou čtyři, pět německých obcí, kde sídlí klidný, tichý lid selský. Nuže, co se tam stalo? Chci mezi jiným přečísti tento dopis (čte): "Sčítací archy, dohotovené dne 16. února byly českými sčítacími komisary vesměs jako neplatné roztrhány. Přikládám jako příklad sčítací arch Václava Judla v Dolní Krupé, jenž se zanesl jako Čech - on jím jest. Manželka jeho je však Němkyně a zanesla se jako Němkyně. To nebylo připuštěno, nýbrž musila býti manželka rovněž jako Češka zanesena. Zápisy byly pak ve sběracích arších provedeny v jazyce českém a nesměli si lidé napsané ani přečísti. Místodržitelský tajemník Palme z Mnichova Hradiště odpověděl k příslušné stížnosti několika místních obyvatelů doslovně: "Nikdo nesmí nahlédnouti do archů sčítacích." Na to vzchopilo se několik srdnatých mužů a jeli do Mnichova Hradiště, aby si hledali u tamního okresního hejtmanství své právo. Tamní místodržitelský rada učinil také zcela uspokojivý výrok, řka, že má každý právo v archy sčítací nahlédnouti a mají býti archy sčítací vyplňovány v jazyku, jímž příslušná osoba mluví. Obecní starosta v Dolní Rokytě dostal to i písemně.

S touto zprávou přišli pak delegáti domů v poctivé důvěře, že bude nyní sčítání dle pokynů a nařízení místodržitelského rady správně pokračovati. Ale chyba lávky! Místodržitelský tajemník spílal jim nejprve "rebelů" a "buřičů" a řekl pak doslova "Po tom mi nic není, to si dělám, jak chci."

Při svém návratu byla delegace přijata 2 četníky s nasazeným bodáky a s otevřenou pojistkou; četník nasadil jednomu z pánů bodlo na prsa a rozkázal: "Stůj!" Pan Antonín Preiss z Dolní Krupé byl otázán, jak se jmenuje, a Preiss, jenž odpověděl "jako můj otec", byl po tomto slově ihned zatčen a do Mnichova Hradiště odveden, kdež zůstal až do soboty, dne 19. t. m., ve vazbě.

Od té doby prováděno bylo sčítání dále, aniž by bylo dovoleno nahlédnouti do sčítacích archů, za silné četnické asistence. Obce Horní a Dolní Rokyta, Jezové a Dolní Krupá protestují tímto proti tomuto nespravedlivému a nezákonnému jednání sčítacích komisařů, žádají za jejich potrestání a žádají za nové sčítání lidu s přibráním místních obyvatelů jako sčítacích komisařů a aby bylo dovoleno volně nahlédnouti do archů sčítacích, jež dlužno psáti jazykem, místnímu obyvatelstvu srozumitelným. Palme; o němž byla několikráte zmínka učiněna, pronesl mimo to tento výrok, jenž měl býti vyhrůžkou: "A od nynějška budete dostávat všechny přípisy okresního hejtmanství česky."

Tak se tam utvářily poměry! Přeptal jsem se ihned na místě samém 'a slyšel jsem tam ještě různé věci.

Rádi bychom se také jednou zeptali, poněvadž se stále mluví o spravedlnosti, zda jest také tohle pravda: K 70. narozeninám presidenta Masaryka píše na př. "Prager Abendblatt": "President Dr. Masaryk jest vřelým přítelem svých německých spoluobčanů a dal tomuto svému cítění opětovně slavnostně výraz. Jest tudíž také povždy ochotným ochráncem jejich zájmů a obhájcem jejich spravedlivých požadavků. Nic ho není tak vzdáleno, nic nebude se svojí osvědčenou energií a svým vyzkoušeným úspěchem tak potírati, jako každý způsob utlačování, snižování spravedlivých zásluh, pohrdavou nevážnost a falšování pravdy. Chce, aby se jeho němečtí spoluobčané doznávali hrdě a radostně ke své národnosti, aby pěstovali své osvětové statky, jichž si on tak váží, aby zvelebovali svůj hmotný blahobyt a aby, jsouce takto vypraveni, úspěšně spolupracovali na rozvoji a zabezpečení tohoto státu, v němž jich předkové nalezli tak krásnou otčinu a v němž tkví všechny jejich zájmy, a aby též ovoce práce této užívali." Dovolte mi otázku: Jak jest slučitelno toto sčítání lidu s míněním páně presidentovým? Nechci dnes činiti nikoho odpovědným. Ale to jedno musíme od pana presidenta žádati, aby volal pro takovéto poměry, jaké nyní pánují, příslušné osoby k odpovědnosti.

Žádám vás ještě jednou: Vezměte sobě slova svého proroka Masaryka a slova svého velkého proroka Komenského k srdci, jenž k vám volal: "Zpátky s nastoupené dráhy!" Také my voláme na vás: "Jděte zpět s této dráhy, vyjděte nám vstříc a my budeme spolu s vámi budovati na novém státě k blahu veškerého obyvatelstvo. Československé republik. (Potlesk něm. senátorů.)

Předseda: Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Ve smyslu §u 68, pokud se týče §65, jest tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic, neusnese-li se senát, že hlasování odkládá. Návrh na odložení hlasování mně podán nebyl.

Kdo schvaluje prohlášení pana ministerského předsedy, prosím, by zvedl ruku. (Děje se:)

To jest většina. Prohlášení pan a ministerského předsedy se schvaluje. (Výborně! Potlesk:)

Přikročíme k debatě druhé a navrhuji, aby lhůta řečnická byla stanovena tak, že připadá na klub sociálně demokratický 1/2 hodiny, republikánský 1/2 hodiny, lidovců 1/2 hodiny, národně demokratický 1/2 hodiny, českých socialistů 1/2 hodiny, sociálně demokratické levice 1/2 hodiny, německých sociálních demokratů 1/4 hodiny, ostatních německých stran 1/4 hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Budu se tímto říditi.

Dávám slovo panu ministerskému předsedovi Černému.

Ministerský předseda Černý: Na interpelaci pana sen. Matuščáka a soudr. stran nezákonného postupu četníků v obci Kišságu v župě Šáryšské sděluji na základě zpráv ministerstva pro správu Slovenska došlých toto:

Několik mladíků z Kišságu, hlavně však železniční zřízenci, příslušníci levice maďarské sociálně-demokratické strany, poslední dobou procházeli v noci Kišságem, tropíce různé nepřístojnosti. Veškeré napomínání jich bylo marné. V noci 3. ledna 1921 poškodili opětně plot a tloukli nemocné manželce Suchánkově na okna. Dne 5. ledna 1921 zastihl strážmistr Suchánek mladíky v hostinci Krejsově, kde pili a povykovali. Když nedbali napomínání a chovali se k němu urputně, zavedl je na četnickou stanici, a když i tam ve svém spílání setrvali, uchopil strážmistr hůl a uhodil několikráte jednoho z nich, Štěpána Straku, který pak na jeho rozkaz dal po několika ranách ostatním a na konec byl pak od prvního několikráte udeřen sám. (Hlas: To jest četnická zpráva.) Jest samozřejmé, že soud zavede trestní řízení a bude proti strážmistru Suchánkovi provedeno řízení soudní a bude proti němu se vší přísností zakročeno. (Hlas: Co se může více dělati?) Jistě, dovolím si také v senátě sděliti výsledek trestního řízení.

Na dotaz pana sen. Václava Chlumeckého a soudr. stran násilného rozehnání sjezdu strany sociálně-demokratické levice v Lubochni dovoluji si po provedeném šetření sděliti toto:

Dne 16. a 17. ledna 1921 měl se konati v Lubochni v Liptovské župě na Slovensku krajinský sjezd čsl.; sociálně-demokratické strany dělnické (levice). Již při dopoledním jednání dne 16. ledna 1921 byly proneseny četné řeči vyhrocené proti státu, proti státnímu pořádku, jeho zařízením a orgánům.

Když hlavní slúžný z Ružomberku, který byl při schůzi přítomen jako zástupce politického úřadu, napomenul jednoho řečníka, aby neužíval slova revoluce, volal naň posl. Taussig: "Jsme v sociálně-demokratické republice, nedáme si nic rozkazovati. Pan slúžný ať se posadí a nezneužívá svého práva jako host. Přes tento příběh bylo dopolední zasedání, při kterém se ještě celá řada řečníků vystřídala, skončeno v klidu.

Při odpoledním jednání v sekci slovenské redaktor Olbracht přimlouval se za přijetí všech 21 podmínek třetí internacionály, šířil se obzvláště o článku 3., jenž stanoví komunistům za povinnost vytvořiti illegální organisační aparát, který by v rozhodném okamžiku pomohl straně vykonati její povinnost při revoluci. Když delegát Verčík snažil se program třetí internacionály uvésti ve spojitost s vlastizrádnou propagandou mezi vojskem, žádal hlavní slúžný řečníka o vysvětlení, co vlastně třetí internacionálou rozumí. Řečník mu na to neodpověděl, mezi přítomnými však došlo k velikému hluku, vřavě a k nepřátelským výkřikům proti vládnímu zástupci, takže veřejný pořádek byl vážně ohrožen. Poněvadž předsednictvo schůze nepodniklo ničeho, aby pořádek udrželo, přikročil zástupce vlády k rozpuštění schůze.

Účastníci místnost i přes to neopustili, naopak sestavili nové předsednictvo a snažili se v rozpuštěné schůzi pokračovati. Následkem toho bylo povoláno četnictvo, aby vyklidilo místnosti. četnictvo vyzvalo přítomné jménem zákona k opuštění místnosti a po neuposlechnutí výzvy přikročilo k vyklizení, jež provedeno způsobem naprosto legálním. Četnictvo při vyklizování místností nevyhánělo účastníky pažbami. O tom, že by "jednomu delegátovi" byl roztržen zimní kabát od spodku po krk na hřbetě bodákem, není úřadu nic známo. Domněle poškozený takto delegát se nikde nehlásil.

Posl. Taussigovi a Darulovi, kteří na podiu setrvali, nebylo v tom nikterak bráněno. Poslanci vůbec byli, pokud byli četnictvu známi neb se legitimovali, plně respektováni. Posl. Světlík, který byl v té době mezi osobami sál opouštějícími, byl dle provedeného šetření udeřen padajícím věšákem, který jeden účastník při snímání svého baťochu se stěny strhl.

To jest vylíčení děje předmětu interpelace, jak vychází ze spisů úředních.

Oznámení o konání sjezdu vzal politický úřad I. instance na vědomí ve smyslu nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, čís. 4916 pres. ze 6. června 1920, bod 5. Vládnímu zástupci nebyl dán žádný pokyn, vyjma ten, aby postupoval ve smyslu platných předpisů.

Vláda Československé republiky jest ochotna, jak prohlásila již při různých příležitostech, zasaditi se s veškerým svým vlivem za ochranu ústavními zákony zaručených státoobčanských práv a svobod., a tedy též svobody shromažďovací, nemůže však za žádných okolností trpěti, aby svobod těchto bylo s opomíjením platných zákonů zneužíváno k rozvratu nebo ohrožováním integrity státní, jak stalo se v uvedeném případě. (Výborně! Potlesk.)

Intervenující orgány nedopustily se žádné surovosti a neshledávám proto příčiny, aby bylo učiněno nějaké opatření, jež navrhuje interpelace, jímž by domnělé surovosti se zamezily.

Hlavnímu slúžnému nelze klásti za vinu nezákonité brutální rozehnání sjezdu; shromáždění bylo posuzovati podle předpisů uherských, na Slovensku dosud platných. Podle těchto norem může býti při shromážděních přítomen zástupce úřadu, může vyžadovati přesné dodržení programu, napomenouti, aby se ustalo od podněcování nebo nemravných skutků a jednání, zabezpečiti osobní a majetkovou bezpečnost od protivících se, může odebrati slovo a v nutném případě, když předsednictvo nebo ředitelství pořádek udržeti nemůže nebo nechce, může rozpustiti shromáždění. Může zatknouti, v případě potřeby použiti donucovacích prostředků proti těm, kdož se jeho rozkazům protiví anebo páší jiné trestní činy.

Dosud platný spolkový i shromažďovací zákon v Čechách, na Moravě a ve Slezsku připouští podobně, jako uherský na Slovensku dosud platící předpis, vysílání vládního zástupce ke schůzím a shromážděním a domněnka v interpelaci vyslovená, že bylo v těchto zemích rozkázáno, aby sjezdy a konference politických stran konaly se bez asistence státních orgánů, jest mylná. O tom rozhoduje od případu k případu státní bezpečnostní úřad.

A ještě několik slov, pánové, o slovenských poměrech. Jest přirozeno, že shromažďovací právo může, jako každý zákon, býti prováděno benevolentně anebo může býti prováděno také přesně. Myslím, že poměry na Slovensku ještě nejsou do té míry konsolidovány, abychom zákony ony, které nám zaručují klid a pořádek, nevykonávali, resp. abychom úřadům dovolili, aby se neřídily přesně podle zákona. Zákon shromažďovací, jak uherský tak i bývalý rakouský, který platí u nás na Moravě a ve Slezsku, není z nejliberálnějších. Já,jistě to nebudu tvrditi, ale my se opatření těch, která nám tímto zákonem jsou dána do rukou, nemůžeme doté doby vzdáti, dokud poměry na Slovensku nejsou úplně klidny, a že nejsou ještě klidny, toho důkazem jest jistě debata, která v poslední době byla vykonána v Národním shromáždění.

Prosím, aby tato odpověď byla laskavě vzata na vědomí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K rozpravě o prohlášení pana ministerského předsedy jsou přihlášeni řečníci: "Pro" sen. Roháček, Zemák a Klofáč, "proti" sen. Chlumecký, Niessner a Matuščák.

Uděluji slovo prvnímu řečníků "proti" p. sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Ani sa mi nechce veriť, že je to možné tak, ako nám to pán ministerský predseda predniesol, tak rozprávať! Ja som bol prítomný, bol som v Lubochni a bol som tedy svedkom toho, ako sa veci odohraly. A tu musím povedeť, že to bolo inak. Pán ministerský predseda vravel, že sa to nedokázalo, že to nebolo pravda, že tam nebol kabát jednomu človekovi bajonetem prerezaný. Môže sa rozprávať ešte o šťastí, že četník tornu človekovi nezajel bajonetom do hlavy. (Výkřik: To musil býti šikovný četník!) Šikovný bol! Pán slúžny Skyčák je ešte mladý človek, ako bolo ihneď z počiatku videť. (Hlas: že byl mladý, to nevadí.!) Bolo videť, že bol nervózny, sledoval hneď každé slovo, mal so sebou stenografov, aby každé slovo zachycovali. Kde sociálni demokrati najmä radikálni sociálni demokrati sa schádzajú, tam je treba si dať pozor! (Výkřik: Řekněte: Tam se říkalo, my nejsme komunisti, my jsme sociální demokraté!) To len vás tak straší. (Sen Klofáč: Co myslíte, že je socialista? Myslíte-li tím velkou hubu a neslušnost, pak jím ovšem nejsem!) To by som mohol obrátiť proti vám. Ja vaše prednášky poznám. To tedy bolo to nešťastie, že tam prišel ten hlavný slúžny Skyčák, ktorý nemal žiadnej zkúšenosti. My ako sociální demokrati nepremeníme sa tam k vôli jednomu Skyčákovi na armádu spásy, lebo na rúžencové shromaždenie. Máme demokratickú republiku, máme slobodu, ale tak sa mi zdá, že tá sloboda je len pre vás, pre meštiakov, ale pre robotníkov že nenie žiadnej slobody. (Hluk.) Nemáme tie práva, aké má každý keťas, aké má každý heckaplan. Pánu hlavnému slúžnemu sa to neľúbila, že sa tam rozprávalo o internacionále, o Rusku, o medzinárodnom kapitalizme, o reakcii. Keby sme sa tam boli modlili Otčenáš a Zdrávas, to by bolo prešlo.

Keď delegát Julius Verčík vyslovil to slovo III. internacionála, vyskočil hlavný slúžny a pristúpiac k rečníkovi, zvolal: "Prosím pána rečníka, aby mi vysvetlil, čo je to III. internacionála". (Veselost.) On má jemu extra držať prednášku.

Rečník si pomyslel: Nech si kúpí brožúrku alebo noviny, kde je o tejto veci pojednané a nedal mu vysvetlenia. Následkom toho hlavný slúžny v mene zákona sjazd rozpustil. To bola opereta. Ja som niečo takého ešte nevidel (Veselost.), aby štátny orgán tak hlúpe svôj úrad zastával. Odehrávala sa tu pred námi na podiume opereta, lenže sme mohli tento požitek o niekoľko minút neskoršie bez mála dosť draho zaplatiť. Keď strážmajster komanduje "nasadiť bodáky", "vyprázdniť miestnosť", a 16 žandárov sa rozbehne s bodákmi proti ľudu, keď nemajú k tomu dôvodu, poneváč nikdo proti nim nevystupoval, nikdo nebol ozbrojený a previedol sa pravidelný "Sturmangriff", tu pan ministerský predseda povie, že sa všetko korektne dialo.

Čo sa na Slovensku všetko odohráva! Pred 14 dňami, práve teraz nám došla zpráva, že na Vrútkach sa 2 mladí ľudia sánkovali. Prišiel na to žandár a poneváč je to zakázané, kričal "zastaviť!" Ale tí boli v takej rýchlosti, že im nebolo možné zastaviť a on im nastavil kolbu a oni najeli na tú kolbu a jeden si vyrazil 4 zuby. Ten druhý potom proti tejto surovosti protestoval a toho žandár za to zbil. To bude tiež v poriadku? Neviem, ako sa ten človek menuje, a keby to aj vedel, tak by ho neprezradil, poneváč by za to avanžoval. Takých ľudí je velice treba v našej republike.

Slávny senát! keď už nezákonite sjazd bol rozpuštený a slúžny chcel svoju autoritu si udržať, ešte nebolo žiadnej príčiny, tak surovým, beštiälnym spôsobom zakročiť. Keby títo žandári šli postupne krok za krokom a vraveli: "Von!", tak by sa boli ľudia vzdialili a nebolo treba, aby tí ľudia padali cez stoličky, ako sa stalo, že niektorí prítomní padli cez ne na zem. Keď by tam bol niekdo šiel so zbraňou v ruke, tak bysom nič nevravel. A potom, páni, tu je pán senátor Zimák, ktorý bol prítomný ako zpravodaj a dokazuje to jeho interpelácia, že bol sjazd nezákonite rozpuštený.

A to je pravičák! Nepovie mi pán ministerský predseda, či pán kolega Zimák je strašný revolucionár!? Že by nám ľavičákom niečo daroval? Ani by ho nenapadlo. Je pravičák a podal protest.

Vôbec na Slovensku, aké tam máme pomery, to vidíme na príklad, aká je cenzúra, ako s nami zachádzajú. V Banskej Bystrici máme župana Országha. Pred ním bol Markovič, toho ľudia nenávideli ako čerta a ten jeho následník, ten ide úplne v jeho šlapajách. Tak vypadá naša sloboda. Tu je jeden článok nadpísaný: "Sloboda vyssavačov". V Kovorobotníku to bolo. To slovo "vyssavačov" je vycenzurované, ale pred tým už v novinách v Hlasu Ľudu ten istý článok bol a prešiel ten nadpis. Ten istý článok, ktorý v druhých novinách už bol, te v "Kovorobotníku" neprejde. Jednomu to pasuje a druhému nie. Prosím, tu máme "Hlas Ľudu" (ukazuje časopis). Ten je cenzurovaný na 34 miestach. Naša slobodná cenzúra, tá sa tu na 34 miestach vytancovala. Už si nemôžeme túto slobodienku dnes na Slovensku inak predstaviť, ako len ruka v ruke s cenzurienkou. Prosím, Kassai Munkács mal na hlave nadpis: Proletári celého sveta, spojte sa! Mal to tam ve slovenčine i maďarsky i nemecky: Proletarier aller Länder, vereiniget euch! Nám sa to vycenzurovalo. My to nesmieme. Maďarským listom je to dovolené, tie to môžu mať, ale slovenské nie. To je veľmi kuriózne, to je slobodienka slovenská. Cenzúra, ktorú ráči župan Országh vlastnoručne prevádzať, vypadá tak, že jedna vec v iných časopisech sa uverejní, ale u nás nemôže sa vytlačiť. Čo v Lidových Novinách brnenských bolo, to u nás neprejde. Reč poslanca Šmerala, ktorú v Národnom shromáždení držal, bola vycenzurovaná. (Veselost.) V Rusku nie sů žobráci, to tiež nesmieme napísať.

Teraz žiada Országh, aby náš časopis "Hlas Ľudu" složil kauciu 10.000 korún. (Výkřik: Ty byly od. Lenina?) Zajtra vám to poviem. "Hronské Noviny" a "Rovnost Ľudu" nepotrebujú kaucie, o tých sa nestará. Keď ideme k cenzúre, trvá to 12-24 hodín a tak nám s tým škodu robia do tisícov a zdržujú nás v práci.

§ 18 14. zákonného článku z roku 1914 maďarský je u nás v platnosti, keď županovi zaľúbi sa proti sociálistickému listu pracovať. Na to sú dobré tieto maďarské zákony, aby slovenskú slobodienku zadrhly. Máme u nás v Banskej Bystrici policajného referenta Sitta a ten je pánom života a smrtí každého, kto sa nenarodil na Slovensku, alebo v Česku, obzvlášť ale toho, kto sa narodil nešťastnou náhodou v Maďarsku. Keď nie je v dobrej nálade, pošle ho do Maďarska, obzvlášť keď sa o ňom vie, že je to socialista, dá ho tam obesiť. Na celom Slovensku pracujú úrady na tom, aby proletári k. svojmu právu sa nedostali. Pracujú tak, aby keťasi a všetci vyssávači boli spokojní. To sa vám páčí, že ano? Každý teror proti nám sa im zdá opravnený a zákonitým. Pravda, proti ľudom, ktorí by chceli, aby válečným zbohatlíkom bol majetok odobratý a rozdelený medzi invalidov, vdovy a siroty, proti takým živlom nemôže sa dosť ostro zakročiť. Reakcionári tvrdia, že robotníctvo podmienky III. internacionály nepozná, a keby ich poznalo, že by ich neprijalo. Ale 20 tisíc brožúr, ktoré sme nechali natlačiť o III. internacionále, nechali skonfiskovať, aby sa to robotníctvo nedovedelo. Páni policajti premýšľali sami, čo má robotníctvo robiť, a usniesli sa, že robotníctvo do III. internacionály nepristúpí. Tak otcovsky sa oň starali. Tak si zaň lámu hlavy a ľud im nechce za to poďakovať.

Slávny senát! Takto sa dlho predsa vládnuť nedá. Flinty, bodáky a cenzúra predsa nenie sú argumenty, ktorými sa dá niečo vyvrátiť. (Výkřik: čím? - Sen. Jirásek: Čím střílí sovětová vláda?) To je pán kolega socialista? Já som sa nazdal, že je klerikál. (Veselost.)

A preto sa pýtam ešte raz pána ministra vnútra, či hodlá hlavného slúžneho Skyčáka a jeho slepý nástroj žandára strážmajstra, tieto dva nemotorné a surové orgány exemplárne potrestať a podobné prípady v budúcnosti zamedziť, alebo či chce tento režim na Slovensku udržať tak dlho, až dôjde k ohromnej katastrófe, proti ktorej je Krompach len hračkou?

Předseda: Já bych prosil pana řečníka, aby neužíval tak nepřípustných slov proti vládním orgánům.

Sen. Chlumecký (pokračuje): Lepšie by bolo, keby sa obrátil a troška slušnejšou cestou pokračoval. Tým končím.