Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistoupíme k odstavci následujícímu, jímž jest

8. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny v příčině vládního návrhu o všeobecné dani výdělkové pro rok 1921 (tisk 533) - (tisk 597).

Zpravodajem jest pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo..

Zpravodaj sen. dr Fáček: Váženy senáte! Všeobecná daň výdělková nachází se již po tři léta. v provisorní úpravě, která jest stavem pro poplatníka velmi neuspokojivým. Jak známo, výdělková daň byla za Rakouska daní kontingentní, po rozpadnutí Rakouska nevolili jsme cestu, jako německé Rakousko, abychom vypočetli dílčí kontingent pro naše státní území, a nebylo to také dobře možno vzhledem na Přičlenění Slovenska. Šli jsme jinou cestou, zrušivše kontingentování této daně vůbec. To jistě bylo na prospěch státním financím. poněvadž se tím vzestup této daně uvolnil. Všeobecná daň výdělková dnes již vynáší státní pokladně jistě aspoň dvakráte tolik, jako vynášela dříve v celém Rakousku. Ale věc měla jednu stinnou stránku pro poplatníky, že totiž se vyměřování této daně ocitlo docela ve vzduchu. Kontingent, který vázal zvyšování, odpadl a nebyl stanoven žádný přesný klíč pro vyměřování. Po zrušení kontingentu tato daň vlastně by se byla měla státi daní kvotovou, vyměřovanou podle výnosu živností, ale klíč, podle kterého by se tato daň vyměřovala, scházel. V zákoně, který byl vydán koncem roku 1918, byly jen vše obecné direktivy pro berní správy, jak mají zjišťovati průměrný výnos živnosti při vyměřování, ale to byly celkem jen fráse, které neposkytují věcné opory pro vyměřování. Finanční správa sama cítila tento nedostatek a učinila krok ve směru, aby daň byla vyměřována podle čistého výnosu; interně byla berním správám sdělena jistá stupnice percentuelní podle čistého výnosu, ale to jest pouze interní norma, na kterou poplatník odvolávati se nemůže a také její používání je u různých berních správ velmi různé. Následkem tohoto uvolnění daně výdělkové nastala úplná libovůle v jejím vyměřování a velké rozdíly u jednotlivců a v jednotlivých různých okresích. Tento stav byl původně zaveden pro rok 1918 a 1919 a byl potom prodloužen pro rok 1920 a očekávalo se, že na rok 1921 bude moci již vláda přijíti s definitivní reformou všeobecné daně výdělkové, která právě má za účel, aby bylo vyměřování uvedeno v poměr k čistému výnosu živností, takže by byla vybírána přirážkou k dani z příjmu příslušného poplatníka. Pro nával jiných prací se finanční správa posud nedostala k této reformě. Proto vyžádala si vláda, aby posavadní provisorium bylo na rok prodlouženo. Při tom se připojuje jistá novota, kterou se práce vyměřovacího úřadu, ovšem zase na úkor poplatníka, ještě dále zjednodušuje. Podle tohoto nového zákona vyměří se totiž výdělková daň stejným obnosem, jak byla vyměřena pro rok 1920 a poplatník se bude moci domáhati změny enom tenkráte, když dokáže, že jeho výdělkové poměry se změnily podstatně u srovnání s rokem 1919. Jinou závadou, která jistě také poškozuje poplatníky, je to, že komise pro vyměřování daně výdělkové následkem tohoto provisorního stavu dále nejsou doplňovány, takže jsou v kusém složení od předešlých voleb, které se vykonaly dávno, a jen finanční správa jmenovanými členy tyto komise doplňuje.

Tedy můj referát vyznívá v návrh, abychom udělili souhlas osnově zákona poslaneckou sněmovnou již schválené, kterou se toto provisorium všeobecné daně výdělkové prodlužuje ještě na rok 1921. Ale navrhuji to jménem výboru rozpočtového jen v předpokladu, že je to skutečně poslední prodloužení provisoria a že na rok 1922 bude již všeobecná daň výdělková moci býti vyměřována podle definitivní spravedlivé normy. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.) O osnově zákona - má 3 články, - jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata je ve čtení prvém.

Tím je tento odstavec denního pořadu vyčerpán a přikročíme k dalšímu odstavci. Tím jest

9. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny v příčině vládního návrhu zákona o splatnosti přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek samosprávných svazků a příspěvků, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek jakož i poplatků přímo placených (tisk 598).

Senát usnesl se ve své schůzi dne 22. února 1921 na tom, aby tato věc projednána byla zkráceným řízením.

Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jediné rozpravě a ve lhůtě půl hodiny.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Je tedy v platnosti usnesení toto a návrh můj přijat.

Zpravodajem o této záležitosti je pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Reforma, ke které směřuje tento zákon, má trojí účel: Především sjednotiti termín pro placení daně, dále upraviti úroky z prodlení účelným způsobem a upraviti úrok náhradní, který zase finanční správa nahražuje poplatníkovi z přeplacených částek. Pokud se týká prvé věci, je známo, že lhůty k placení daně jsou doposud velice různé a zase mezi našimi zeměmi a Slovenskem jsou veliké rozdíly. Zákonem se dociluje sjednocení těchto termínů, ne sice na celé čáře, ale v podstatných věcech. Ty úchylky, které od příštích platebních termínů čtvrtletních, totiž 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října budou připuštěny, jsou všecky odůvodněny zvláštní povahou dotyčných případů. Bude to na př. platiti o daních, které se vybírají srážkou a pak teprve odvádějí, při dávce z majetku a podobně.

Značné obtíže při sjednocení platebních lhůt působila daň činžovní. Aby daň činžovní, vybíraná zpravidla 1. února, mohla býti pojata do lednové platební lhůty, za tím účelem byla lhůta poskytnutá poplatníkovi k zaplacení daně prodloužena ze 14 dní na 6 neděl. Majitel domu, který je podle zákona výběrčím činžovní daně, 1. ledna je povinen platiti daň činžovní vybranou 1. února, což je pociťováno se strany majitelů domů jako veliká křivda. Ale je zmírněna tím, že lhůta platební k zaplacení daně 1. ledna splatné končí až po 6 nedělích, tedy 11. nebo 12. února. Je to přece jen zhoršení pro majitele domů, poněvadž měli doposud lhůtu o 14. února, a je to zhoršení tím větší, uváží-li se, že je zavedena povinnost platiti všecky daně, i daň činžovní, šekovým poštovním úřadem, a při rozlehlosti našeho teritoria nutno počítati s tím, že plat na příklad ze Slovenska prostřednictvím pražského šekového úřadu temnějšímu bernímu úřadu vyžaduje 6 i 7 dní.

O těch sedm dnů si musí poplatník s platem přispíšiti, poněvadž teprve den vyúčtování platu šekovým úřadem platí za platbu, jinak by musel platiti úroky z prodlení za celou zpáteční dobu šesti. nedělní..

Také vznikají poplatníkům újmy tím, že se termíny posunují nazpět. Daň z příjmů na př. byla placena polovicí 1. června a nyní bude splatna čtvrtinou již 1. ledna a 1. dubna. To je věc, která se konečně snese a v zákoně je také pamatováno na to, aby pro přechodnou dobu byly poskytovány úlevy.

Druhým předmětem, kterým se zabývá zákon. jest úrok z prodlení. V obecenstvu způsobila nevoli výše tohoto úroku stanovená na 10%, ale námitky proti této výši nelze uznati za podstatné, poněvadž úroku z prodlení může se každý poplatník včasným zaplacením vyhnouti, a na druhé straně není možno ponechati úrok nižší, než-li jest normální úrok bankovní s vedlejšími platy, poněvadž by to svádělo poplatníky, aby užívali na místo úvěru bankovního úvěru státního tím, že by zůstávali v nedoplatku s daňovými povinnostmi. Ale ovšem jsou jisté případy, ve kterých tento úrok z prodlení jest tíživým břemenem pro poplatníka, a přirozeně v těchto případech se toto břemeno vysokou sazbou 10%ní ještě více ztěžuje. To jest případ, kde poplatníku bylo povoleno sečkání daně nebo poplatků z toho důvodu, že okamžitým vymáháním byla by ohrožena jeho hospodářská existence a těch případu bude jistě velmi mnoho dnes, kdy máme daně dostupující tak vysokých obnosů a kdy vedle sebe bude na příklad míti platiti dávku z majetku a daň dědickou, nebo poplatky převodní. Jistě případy sečkání budou velmi časté a jest protismyslné, aby v tomto případě poplatník, jehož existence má sečkáním dávky býti zachována, na druhé straně musel platiti tak vysoký úrok z prodlení.

Třetí věc, o kterou se jedná, je úrok náhradní. Také úprava tohoto úroku náhradního vede k jistým krutostem, na které také v tištěném referátu jest upozorněno. Zejména povinnost poplatníkova, platiti prozatím daň za běžný rok podle loňského předpisu, pokud mu není předložen definitivní předpis na rok běžný, vede k trapným důsledkům. Když někdo zaplatí vysokou daň podle starého předpisu a jeho definitivní předpis potom jest nižší. poněvadž jeho příjem nebo výdělek poklesl, vrátí se mu sice přeplacená daň, ale nenahradí se mu úrok. To jest jistě bolestné.

Dostalo se nám v rozpočtovém výboru ujištění se strany finanční správy, že těmto nesnázím bude čeleno mírnou praxí, že berní správy budou povolovati, jako to povolují již dnes aspoň těm poplatníkům, kteří se o to ucházejí, aby se tam, kde jest pokles příjmů a nižší předpis příští daně pravděpodobný, dovolilo, aby platilo se prozatím podle letošního přiznání a ne podle loňského předpisu.

V rozpočtovém výboru bylo uvažováno o všech těchto důsledcích pro poplatnictvo nepříznivých a o tom, zdali by neměly býti připojeny k zákonu jisté dodatky, které by tuto mírnější praxi zabezpečovaly, resp. jisté krutosti zákona odstranily. Ale rozpočtový výbor od tohoto upustil a uložil svá přání co do provádění zákona a co do přípravné novelisace ve dvě resoluce, které jménem rozpočtového výboru. doporučuji k přijetí.

Vážení pánové a dámy! Tento způsob, který zvolil rozpočtový výbor, jest, tuším, dokladem, že my v senátě nejsme takovými, jak jsme byli s některých stran líčeni při nedávném konfliktu s poslaneckou sněmovnou o zákoně na podporování stavebního ruchu. Nejsme dokonce takovými malichernými marnivci, kteří by chtěli měniti zákony usnesené poslaneckou sněmovnou za každou cenu a kteří, když nenalézají závažných věcí, by vyhledávali, jak někde bylo napsáno, hnidy v těchto zákonech. Dovoluji si a mám za to, že se souhlasem vás všech, jménem rozpočtového výboru konstatovati, že opravy, které jsme na zákoně o stavebním ruchu ve výborech předsevzali a které potom senát schválil, nebyly malicherné. že se týkaly věcí podstatných a že jimi měly býti ze zákona odstraněny závady, které budou míti velmi povážlivé důsledky, které způsobí velikou právní nejistotu a jednotlivcům citelné újmy na jejich soukromých právech, aniž toho účel zákona sám vyžadoval. Pravděpodobně byli bychom se i v onom případě spokojuji tím způsobem, který volíme dnes při tomto zákoně, a nebyli bychom se usnášeli na změnách zákona, kdyby to byly okolnosti tehdejšího případu dovolovaly a vyžadovaly. Ale nebylo ani jednoho ani druhého. Při zákoně, který má účinkovati okamžitě, jako zákon o stavebním ruchu, nebylo možno odkazovati na novelisaci dodatečnou, nýbrž bylo třeba provésti změnu ihned, a provádění těch změn bylo možno. poněvadž doba nebyla tak pokročilá jako dnes a bylo ještě lze s poslaneckou sněmovnou o věci se dohodnouti.

Ze všech těchto změn, které senát provedl ve zmíněném zákoně. vlastně jen dvě byly takové, že poslanecká sněmovna nechtěla na ně přistoupiti podle projevu jejích mluvčích. To byly věci. které jsme tam pojali na přání ministerstva financí a ministerstva sociální péče. Kdyby poslanecká sněmovna tyto dva dodatky byla škrtla, nebylo by se stalo nic jiného, než že by věc přišla zpět do senátu a dnes by mohla také již býti vyřízena. Byla projevena obava, že by se nesehnala potřebná většina. Nechci mluviti o poměrech v poslanecké sněmovně, ale pokud se týče našeho senátu, z jednání ve výborech vidíme, že naše soudržnost jest tak pevná, a nebylo důvodu k obavám, že by ostatní obsah zákona, na kterém se strany dnes usnesly, po několika dnech byl nenalezl již jejich souhlasu. Ovšem poslanecká sněmovna konala jen svoje právo, které jí podle ústavy přísluší, když zamítla nynější změny, ale přes všecko ujišťování, že se to stalo při nejlepší vůli a beze všeho ostnu proti senátu, nemůžeme se ubrániti pocitu, že tento způsob nebyl docela přátelský a že to byl způsob věcně neodůvodněný, který, kdyby se opakoval častěji, musil by nám znechutiti konání toho úkolu, který jest naším nejvlastnějším úkolem, to tiž revise, korektury zákonů usnesených poslaneckou sněmovnou.

Pánové a dámy, odpusťte, že jsem odbočil, a vracím se ke svému předmětu. Doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby usnesení poslanecké sněmovny o splatnosti přímých daní bylo beze změny schváleno a aby byly přijaty oba připojené resoluční návrhy. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

O osnově zákona - má 13 paragrafů, - jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tak pokračovati.

Žádám pp. senátory, kteří s osnovou zákona, jeho nadpisem, jakož i úvodní formulí a nadpisy jednotlivých paragrafů souhlasí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem, úvodní formulí a nadpisy jednotlivých paragrafů jest přijata ve čtení prvém.

Jelikož této záležitosti přiznána jest pilnost jednání, přikročíme ihned ke druhému čtení.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Fáček: V § 10 jest jazyková chyba. Místo »opoměl-li« má býti »opomněl-li«.

Místopředseda Kadlčák: Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s tím, aby přijata byla ve čtení druhém osnova zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém, i s opravou, kterou přednesl pan zpravodaj, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata též ve čtení druhém.

Kdo schvaluje navržené resoluce, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navržené resoluce jsou schváleny a tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž jest

10. zpráva sociálně - politického výboru o vládním návrhu (tisk 414) ve věci osnovy zákona o zřízení aktuárských úředníků u báňských úřadů (tisk 601).

Zpravodajem je pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor předkládá zprávu o vládním návrhu ve věci osnovy zákona o zřízení aktuárských úředníků u báňských úřadů. Jest to osnova, která jest analogickou s usneseným již zákonem o aktuárských úřednících při úřadech politických a policejních. Kancelářských úředníků báňských úřadů I. a II. instance, tedy revírních báňských úřadů a báňských hejtmanství musí býti používáno ke kancelářským výkonům výše kvalifikovaným, jako k vedení knih o horním majetku, k záznamům, k vedení záznamů pro předpisování poplatků, k vedení knih kutacích, k vyřizování obsáhlých statistických prací a též k obstarávání pomocných prací konceptních, takže jestliže poukazuji na výhody, poskytnuté úředníkům aktuárským podle zákona ze dne 15. května 1919, č. 262 Sb. z. a n., při úřadech politických a policejních záležejících v tom, že zařazeni jsou do skupiny C, jest to zcela spravedlivé, poněvadž mají úplně obdobné postavení. Jelikož jest naprostý nedostatek konceptních sil s kvalifikací právnickou a báňsko-technickou u správních báňských úřadů, neboť přípravné studium v těchto oborech obsahuje v sobě celé studium právnické a zároveň studium hornicko-technické, takže trvá déle, než 8 let, a jelikož za těchto těžkých přípravných podmínek stále ještě ubývá takových konceptních sil, jest nutno a bude i nadále ve značnější míře nutno než dosud, svěřovati kancelářským úředníkům při báňských úřadech služební úkony výše kvalifikované, jak jsem si je dovolil příkladem uvésti, a jest tudíž spravedlivé, aby ti, kterých se převážné k takové konceptní službě používá, dostali také takové výhody, jako stejně kvalifikovaní úředníci při službě politické a policejní, totiž aby se jim dostalo možnosti státi se aktuárskými úředníky podle obdoby citovaného zákona. Proto byla předložena osnova tato za souhlasu zúčastněných ministerstev, která se podstatně kryje se zákonem, zřizujícím aktuárské úředníky ve službě politické a policejní, při čemž podotýkám, že některé provedené změny vyplývají z povahy věci, totiž z povahy služby u úřadů báňských nebo s nastalou mezitím změnou zákonných předpisů. Finanční efekt těchto opatření bude zcela nepatrný a pro první dobu takřka neznatelný, poněvadž zásadně budou zařaděni tito aktuárští úředníci do téže třídy hodnostní a do téže stupnice platové, ve které se jako kancelářští úřadníci nacházejí.

Naproti tomu ovšem toto opatření jest v zájmu nerušené služby naprosto nutné, nemá-li nastati úbytek zájmu na výkonnosti u dotyčných kancelářských úředníků. Z těchto všech důvodů dovoluji si jménem sociálně-politického výboru učiniti návrh, aby slavný senát schválil osnovu zákona, jak jest mu v tisku č. 601 předložena. (Potlesk..)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Prosím -pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

O osnově zákona o 5 paragrafech, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Není jich. Zůstane v platnosti můj návrh.

Kdo z pánů senátorů s osnovou zákona podle zprávy výborové, jeho nadpisem, a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení prvém a tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.

Přikročíme k dalšímu odstavci k

11. (právě sociálně-politického výboru stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o omezení práva stěhovacího, (tisk 1441 posl. sněmovny) a návrhů sen. dr Witta a soudr. na vydání zákona, jimž se omezuje právo stěhovací (tisk 604).

Zpravodajem jest sen. Ecksteinová. Uděluji jí slovo.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Vážený senáte! Paragrafem 108 ústavní listiny jest všem příslušníkům republiky Československé zaručeno právo volného usazování ve kterémkoli místě republiky. Právo toto může býti omezeno jenom z důvodů veřejných a jenom zákonem. Poprvé toto právo bylo mezeno zákonem z 1. dubna 1919, č. 181 Sb. z. a n. Působnost tohoto zákona vypršela již 30. dubna 1920. Právo stěhovací bylo tehdy omezeno z toho důvodu, že do velkých průmyslových středisek a velkých měst, kde potřeba bytů byla velice naléhavá a kde tíseň bytová rozrostla se do té míry, že ohrožovala až veřejný pořádek, stěhovali se lidé, kteří přitahováni touhou po lehkém výdělku nebo touhou po městském životě, nešetřili peněz, nešetřili všech možných úskoků, kterými by nařízení a řády obešli, aby získali byt, aby se mohli usaditi tam, kde příležitost k výdělku byla lehká a kde požívačnost jejich našla snadného ukojení. Zákon vypršel a mělo se za to, že nebude potřebí tento zákon nahražovati, protože zatím byl 30. října vydán nový zákon o ochraně nájemníků a o zabírání bytů obcemi, a mělo se za to, že tento zákon docela postačí k tomu, aby bylo zamezeno přílivu osob do středisek a míst průmyslových, jejichž pobyt v těchto místech není nutný a které právě naopak o tu skrovnou možnost ubytování olupovali ty, kdož svým povoláním byli odkázáni v určitých obvodech a střediscích bydleti.

Ale prakse ukázala, že ani zákon bytový o zabírání bytů, ani zákon o hlášení nájmu a pronájmu naprosto nestačí, aby těmto cizím přistěhovalcům v pohraničních místech, zvláště i cizincům stačil zameziti jejich nastěhování do sporých místností, které se daly drahými penězi zakoupiti a získati. Proto se domáhaly obce a bytové úřady znovu vydání toho zákona, který vypršel 30. dubna 1919, a žádaly nejen, aby byl zákon znovu vydán, ale aby byl zákon.nadán také trestní sankcí; poněvadž první zákon o omezení práva stěhovacího neměl trestní sankce, byl obcházen tím snadněji.

Vláda vyhověla tomuto přání a předložila návrh zákona, kterým se omezuje právo stěhovací a který opravdu takovou trestní sankcí nadán jest. Ale před předložením návrhu vládního podal návrh o omezení práva stěhovacího kolega sen. dr Witta soudr., a sociálně-politický výbor, poněvadž oba tyto návrhy jednaly o téže materii, spojil jednání o nich v jedno, a poněvadž sněmovna poslanecká se na základě návrhu vládního usnesla již na znění zákona ve třech bodech odlišném, než jak ho vláda navrhla, přijal za základ jednání usnesení poslanecké sněmovny, aby návrhem dr Witta v případě, že by byl schválen zákon o právu stěhovacím, nemusela se ještě jednou zabývati druhá komora.

Vzhledem k tomu, že obce netrpělivě očekávají již vydání zákona o omezení práva stěhovacího a vzhledem k tomu, že teprve v posledních dnech mohl se sociálně-politický výbor tímto zákonem zabývati, a poněvadž bylo nebezpečí, že změnami, které sociálně-politický výbor senátu jaksi považoval za vhodné provésti, by se zdrželo vydání tohoto zákona, usnesl se sociálně-politický výbor upozorniti, aby některé dodatky byly provedeny prováděcím nařízením k tomuto zákonu.

Tak hned na příklad v § 1 žádá sociálně-politický výbor, aby.v prováděcím nařízení bylo výslovně uvedeno, že tento paragraf se smí vztahovati pouze na velká města, která opravdu trpí velikou bytovou nouzí, kde potřeba bytů je zvláště naléhavou, jako je na př. Praha, Brno s okolím, Bratislava, Mor. Ostrava, Užhorod, Opava, Těšín a jiná města v této bytové tísni se nalézající a přílivem cizinců trpící tím, že je přitahují leskem městského života a že je přitahují možností lehkého výdělku.

Dále žádá sociálně-politický výbor, aby do prováděcího nařízení k § 3 bylo pojato, že nejen žáci, kteří navštěvují vysokou anebo střední školu, anebo školy jim na roveň postavené, ale také žáci, kteří navštěvují školy hospodářské a lesnické, pokud se nalézají ve velkých městech, aby také ti se mohli navštěvovati za podmínek, že nepotřebují k tomu žádného svolení ani obce, ani bytového úřadu.

Dále, aby k § 3 bylo do prováděcího nařízení pojato ustanovení, že státní příslušníci, pokud žijí mimo republiku a vracejí se do republiky, nepotřebují žádného povolení při stěhování, a pokud tito.vracející se státní příslušníci nemohou býti účastni těch výhod zákonů, jez dnes o vracejících se příslušnících státních jsou v působnosti, aby tito vracející se státní příslušníci nebyli omezováni ve volnosti svého pohybu a ve volnosti usaditi se tam, kde při svém návratu práci a zaměstnání nejsnáze naleznou.

Dále vyslovil sociálně-politický výbor k § 8, aby v prováděcím nařízení bylo přihlíženo k tomu, aby nemohla družka žadatele býti vyjmuta z povolení k přistěhování. Dnešní zákonodárství pensijní, rentové, zaopatřovací, všude přihlíží k tomu, co - abych tak řekla - z nového světového názoru vyplývá, k družce vedle manželky a §em 8 by velmi snadno mohlo se při nesprávném výkladu, při libovolném výkladu nebo zlomyslném užívání tohoto paragrafu přihoditi, že by žadatel dostal povolení k přesídlení pro sebe a děti, ale ne pro družku, jen z toho důvodu, že by se tato družka nemusila počítati za člena rodiny, nebo za osobu, jejíž přistěhování jeví se žádoucím, nebo nutným.

Dále § 10 koliduje s § 4 v tom směru, že v § 10 se praví: »Kdo vědomě pronajal byt osobě, nemající povolení ku přesídlení nutné podle tohoto zákona, budiž úřadem, označeným v § 1 potrestán peněžitou pokutou do 15.000 Kč, nebo vězením do 4 měsíců.«

Naproti tomu § 4 praví: »a oznámiti, zdali žadatel hodlá přesídliti do vlastního domu anebo do bytu opatřeného smlouvou nájemní nebo podnájemní.« Tedy zde v § 4 se dává možnost, aby si někdo opatřil smlouvou nájemní anebo podnájemní byt a pak na základě toho žádal o právo k přesídlení. Ale v § 10 vyslovuje se trestní sankce na toho, kdo takovou podnájemní anebo nájemní smlouvu uzavře.

Tedy sociálně-politický výbor vyslovil, aby v prováděcím nařízení k tomuto zákonu bylo přihlíženo - abych tak řekla ne k nedostatkům, ale k nejasnostem zákona, a navrhuje, aby zákon tak, jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou, byl slavným senátem schválen. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr Wiechowskimu.

Sen. dr Wiechowski [německy-]: Dámy a pánové! Předložený zákon, jak již paní zpravodajka uvedla, jest výjimečným zákonem, poněvadž ruší volnost stěhování, zaručenou všem státním občanům §em 108.ústavní listiny. Paragraf 108 dovoluje takové zrušení nebo lépe řečeno činí opatření pro ten případ, kde jde o veřejný zájem. Zde se jedná o opětné zavedení takovéhoto omezení svobod ústavou zaručených, případně o opětné zavedení omezení stěhovacího práva, které v roce 1919 bylo provedeno. Ale nynější zákon oproti tehdejšímu jest z části zostřen, z části v jistém smyslu změněn, neboť osoby, které jsou vyjmuty z nutnosti opatřiti si povolení k přesídlení, jsou taxativně uvedeny. Jest nyní otázka: Jest oprávněno tak těžké zasažení do svobod ústavou zaručených, jest toto zasažení skutečně v zájmu veřejném? Na jedné straně ukazuje se na bytovou nouzi a praví se výslovně, že tento zákon jest takřka částí těch zákonů, které mají bytovou nouzi potlačiti. Ale čteme-li na příklad důvodovou zprávu, kterou výbor v poslanecké sněmovně ke své zprávě připojil, praví se v ní výslovně, že není pravděpodobno, ba je přímo nemožno, aby tímto zákonem odstraněna byla bytová nouze. Tak se praví v důvodové zprávě č. 1741, račte si ji přečísti, jest to tam výslovně uznáno. Naopak, tam se praví, že podstatně hybným motivem jest odvrácení » živlů nevítaných a nekalých« a také paní zpravodajka široce vykládala, že právě tito živlové, kteří se nyní tlačí do hlavních měst a průmyslových středisek, aby jednak prováděli bytovou lichvu, jednak aby užili příjemným způsobem peněz, ve válce více nebo méně poctivě vyzískaných anebo aby lehce vyzískali z obchodů více nebo méně nekalých, že právě tito živlové jsou to, kteří mají býti oddalováni, a že to jest vlastní pohnutkou k tomu, aby bylo zavedeno nové omezení svobod ústavou zaručených.

Čtení této důvodové zprávy činí dojem, že se jedná o překroucené výmluvy. (Souhlas na levici.) Jak řečeno, jest v ní přiznáno, že tímto zákonem bytovou nouzi nelze zmírniti; všechno to se nám zdá zvláštní výmluvou, které se zde užívá, a která, jak řečeno, činí dojem, jako by se mělo v podstatě jednati o udržení výjimečného stavu, jímž má býti vloženo do rukou vlády, obcí a jednotlivých osob, na Slovensku na příklad přímo do rukou diktátora, právo, zakročiti v případě nutnosti. Při tom jest ještě důležité toto: Podle nového zákona - to jest v tomto směru něco jiného - jest vládě dána moc, aby ustanovila taková omezení stěhovacího práva pro určitá města anebo určité větší obvody, ne jak tomu bylo v Rakousku, kde platili jiné zásady. (Sen. dr Witt: To je to liberálnější, že to nebude všude platit!) Jak to? Závisí to přece zcela od vlády. (Sen. dr Witt: Ale jen pro některé obvody!) Ano, vláda však má de facto podle zákona právo, aby zavedla úpravu pro všechny okresy. (Sen. dr Witt: Musí se kontrolovat, ale vláda to nebude dělati! - Sen. Ecksteinová: O to se musí žádati!) Obvody nemusí žádati, mohou, ale nemusí.Činí to skutečně dojem, a jest pravděpodobno, že tento zákon v rukou zlomyslné vlády může vésti k největšímu chikanování, nejen chikanování v národnostním směru, ale též k chikanování dělnictva. O této podrobnosti ještě promluvím zvlášť.

Jest tedy zcela zajímavé, jak podivným způsobem se tento zákon vyvíjel. Nejprve jest zde zvláštnost, jež jistě často se nevyskytuje, že výborová zpráva byla v plenu změněna, a to ve zcela určitém bodě, v § 13, který jedná o Slovensku. O tom nechci nic říci, jest to konečně možné. Bylo to právě tenkrát, co podle mého náhledu se vyskytuje velmi zřídka, a jest pravděnepodobno, že veliké plenum bylo m.nohem chytřejší, nežli malý výbor, který mohl věc velmi dobře uvážiti. Zákon byl námi přijat zcela nezměněn, v témže znění, jak nám byl poslaneckou sněmovnou předložen, ačkoli se všech stran, obzvláště též od paní zpravodajky, byly předneseny nejvážnější námitky proti jednotlivým bodům. Ano, tážeme se: Což pak byl zákon tak naléhavý, že za žádných okolností nesmělo dojíti k tomu, aby byl zde změněn, aby jej dostala poslanecká sněmovna k novému projednání? Myslím, že z toho, co jsem dříve uvedl, nemůžeme vůbec souditi, že zde byla taková naléhavost. A musím říci: Výbor senátu zachoval se vůči poslanecké sněmovně způsobem, řekl bych, velmi loyálním v téže době, kdy poslanecká sněmovna, nemohu to jinak nazvati, se zachovala vůči senátu neloyálně. Právě bytové zákony byly příležitostí k trpké zkušenosti, kterou senát musel nedávno učiniti. Jak vám známo, byly bytové zákony na konec uskutečněny na základě dohody a sice s dr Rašínem, který byl při tom. My přece jsme k tomu zváni nebyli. Vy (obrácen k zpravodaji sen. Ecksteinové) jste také při tom nebyla. (Sen. Ecksteinová: Já jsem nebyla v Praze!) Byla sjednána úmluva, na jejímž základě bylo ustanoveno definitivní znění. Ačkoliv tedy, jak řečeno, tyto změny byly předsevzaty se svolením a za souhlasu pánů poslanců, přece pak poslanecká sněmovna, a sice na podkladě zprávy p. dr Rašín a zvrátila toto celé ujednání a prosadila původní návrh v poslanecké sněmovně. Musím říci: Když výbor senátu nabyl takové zkušenosti, pak nemusí oplývati tak přílišnou loyalitou, aby se musil stříci toho, předsevzíti třeba jen nepatrnou změnu na zákoně, který přichází z poslanecké sněmovny, byť by se jednalo jen o formální vadu. A takových vad jest v tomto zákoně velmi mnoho. Paní zpravodajka o nich promluvila,. ale tím se vůbec nic nestalo a nic to neprospěje, když se poukazuje na tyto nedostatky v důvodové zprávě, neboť vláda tím vázána není, není tu ani resolučního návrhu. Praví se v důvodové zprávě: Upozorňuje se na to...., lze doufati.... atd. Tím ovšem nelze absolutně ničeho na vládě vynutiti.

A nyní dovolte, abych zcela krátce se zmínil o jednotlivých bodech, které zvláště nám činí zákon nepřijatelným, a to nejprve § 3, který vyjímá určité osoby z povinnosti, opatřiti si povolení k přesídlení. Mezi jiným praví se v bodě 7., že též dělníci nejrůznějších závodů jsou vyjmuti z nutnosti, opatřiti si povolení k přesídlení, stěhují-li se do dělnických bytů, anebo když byt, do kterého se stěhují, má jen jediný vchod a sice pracovní místností. V tomto bodě spočívá - nemusí to ovšem býti - ale přece jen spočívá možnost těžkého chikanování dělnictva. V našem státě tak dalece ještě nepokročila dělníkům užitečná zařízení v továrnách, aby se mohlo říci, že by průměr nebo většina závodů disponovaly dělnickými byty. Naopak, posléz uvedené je spíše výminkou. Na příklad zde v Praze jest jistě velmi málo z tolika továrních dělníků umístěno v takových bytech, které zde zákon míní. Může se tedy státi většině dělnictva, ježto musí hledati a najímati soukromé byty, že neobdrží povolení k stěhování. Jest tedy pochopitelno, že tu jest v moci obce, nebo též, jako na příklad na Slovensku v moci vládního komisaře, aby nevítané živly, osoby v politickém ohledu podezřelé od nastěhování zdržovali; myslím přímo komunisty. A musím se jich také zde vřele ujmouti, budou pravděpodobně tím to zákonem zase hrozně potlačováni a pronásledováni. Příliš horlivé vládě bude tento zákon nástrojem, aby pokračovala ještě dále než dosud na cestě politického utiskování a chikanování.

Nedostatky §u 8 vytkla již paní zpravodajka. Ale zapomněla říci jedno, což nechci slavnému senátu zapříti, a sice výrok zástupce vlády. Jest to zásluhou paní zpravodajky, ona též prvá ve výboru na to poukázala, že jsou zde hrubé nedostatky, že jest to zpátečnictví, které se nesrovnává s duchem naší moderní doby, když se mluví pouze o manželce a ne, jako v jiných zákonech, na příklad v zákoně o vyživovacím příspěvku a pensích, jednoduše o družce života. Paní zpravodajka tehdy neučinila pozměňujícího návrhu vzhledem na známé stanovisko stran většiny, ale přítomný zástupce vládní k bodu tomuto expressis verbis řekl: »Chtěli jsme zde výslovně omeziti právo toto na manželku, chtěli jsme zabrániti tomu, aby pod titulem družky života nebyly do obce vpašovány nevítané živly, chtěli jsme zabrániti tomu, aby snad nebyly uzavírány takovéto přechodné životní svazky právě za účelem přesídlení do obce.« Zde tedy vidíte, že vláda sama přímo zde připouští reakcionářského ducha. Tím, že paní zpravodajka vytkla nedostatky a ve své důvodové zprávě též vládu vyzvala, aby družka života byla na roveň postavena manželce, tím nic nebylo vykonáno, de facto vláda bude pokračovati tak, jak zamýšlela.

Jedná-li se při těchto dvou vytýkaných paragrafech o věci, které konečně mohou býti posuzovány s určitého stranického stanoviska a o nichž následkem toho lze pochopiti, že je většina nepřijme, ačkoliv bychom se byli nadáli. že najdeme porozumění pro tuto předlohu právě u české bratrské strany, tož jedná se při následujících dvou paragrafech o přímou ledabylost při sdělávání zákona. Že jsem na to přišel, nechci si přičísti za vlastní zásluhu, také to nesouhlasí, nýbrž myslím, že to byl pan kolega Smrtka, jemuž nejprve na. padlo, že paragrafy 4 a 10 si obrovsky odporují. § 4 praví: »Když někdo pronajme byt někomu, jenž ještě povolení ku přesídlení neobdržel, bude mu uložen trest až do 10.000 Kč« a § 10 praví: »K žádosti o povolení jest připojiti doklad o tom, že dotyčný již nějaký byt najal, že sobě byt nájemní smlouvou zabezpečil.« V § 10 se od nájemce žádá něco, zač v § 4 pronajímateli se ukládá trest 10.000 Kč. Paní zpravodajka též na to poukázala a vyslovila též přání, aby tento rozpor byl v prováděcím nařízení vysvětlen, případně opraven potud, že provádějící nařízení musí zníti tak jasně, aby zde nebylo obtíží. aby nebyla dána příležitost k chikanování a utiskování té neb oné strany. Na každý způsob byl by tento jeden bod stačil, aby se zákon z technických nebo formálních důvodů pozměnil, třebas jen vložením slova »nezávazné nájemné smlouvy« anebo podobně..

Vidíte, že z tohoto chování vysvítá úmysl, aby se za žádných okolností na zákoně ničeho neměnilo. Bylo to jednou usneseno, »pětka« to diktovala a náš výbor poslechl, vykonali jsme to zkrátka tak. jak bylo žádáno. Pak nelze tomu ovšem dobře rozuměti, proč vlastně se vůbec pouštíme do podrobné debaty a o jednotlivých bodech obšírně pojednáváme, když již od počátku jsme všichni za jedno, ničeho na věci neměniti.

Politovati musím též § 13. Paragraf 13 jest paragrafem, který se v našich zákonech často vrací v různých pozměněných formách a stále jako prstem, jako pozdviženou rukou ukazuje na bolavé místo na těle naší republiky. a to jsou poměry na Slovensku. Stále zde musí býti vydávána zvláštní výminečná ustanovení, tak také v § 13. To nestačí, dáti obci právo udíleti povolení. nýbrž v § 13 musel ještě zvlášť býti dosazen komisař s diktátorskou mocí, který má veškerou moc, též trestní moc, jež jinak přísluší jen povolanému soudu prvé instance. Zákon tedy jest i v tomto směru zpátečnickým a nečiní naprosto dojmu, že by se hodil do obrazu, který si činíte o republice, jako by tento stát kráčel na výšinách nejvyšší svobody. Naopak, tento zákon jest skrz naskrz zpátečnický. V důvodové zprávě byla učiněna zmínka o ledačem, co jsem vytkl, a vláda byla vyzvána, aby zákon prováděcím nařízením opravila. Ale to nestačí. Ostatně se důvodová zpráva v jednotlivých důvodech úzkostlivě snaží, připojiti se k tomu, co vláda řekla ve své důvodové zprávě a co potom dále sociálně-politický výbor do své důvodové zprávy se stejnou přesností opsal z vládní důvodové zprávy. Z toho také vyplývá, - a zde prohlašuji, že jsem stejně vinným jako ostatní členové sociálně-poltického výboru - že jsme do této věci nevnesli pražádnou iniciativu.

Budete po všem tom, co jsem uvedl, považovati za samozřejmé, když prohlásím, že německá sociálně-demokratická strana dělnická pokládá tento zákon nejen za neschopný, aby zmírnil nějak bytovou nouzi, nýbrž že tento zákon pokládá přímo za nebezpečný a to proto, poněvadž vládě jest dána do ruky přílišná moc, poněvadž při nejmenším, není-li tento zákon míněn proti dělnictvu, tož přece proti dělnictvu může býti vykládán a prováděn. Z těchto důvodů budeme hlasovati proti předloze zákona. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo dále přihlášen, rozprava je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Prosím.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Vážený senáte! Jest mně opravdu líto, musím-li proti panu kolegovi dr Wiechowskimu replikovati a replikovati tak, jak bych dělati nechtěla.

Řekla bych, že již jsem se ve svém názoru na všechno trochu více odrakouštila, než pan profesor Wiechowski. Pan profesor Wiechowski se ještě na ty věci dívá rakousky, totiž, když jsme v obcích neměli docela nic co mluviti. Ale dnes bytové komise jsou sestaveny také z našich příslušníků. (Sen. dr Wiechowski: Ale vládě se dává všechno do rukou!) Ne. O tom, kdo se smí přistěhovati, budou rozhodovati obce a bytové úřady a v těch obcích a bytových úřadech sedí také naši lidé a já bych řekla, že mají v nich většinu. Kde většinu nemáme, těch jest velice málo. To jest jedno, proč se tohoto zákona nebojím. a druhý důvod, proč se tohoto zákona nebojím, jest ten. že jeho platnost skončí 31. prosince 1921. Do té doby jest bytová nouze tak veliká. že bytové úřady nebudou o mnoha případech přistěhování moci rozhodovati, že snad právě jenom ty pohraniční obce. které trpí přílivem nekalých a nevítaných cizinců, budou moci pomocí tohoto zákona učiniti přílivu těchto nevítaných cizinců konec, položiti tak jistou hráz. Navrhla jsem, aby vláda do prováděcího nařízení dala a přísně vyjmenovala obce, které jednak budou moci tohoto zákona užívati a budou ho žádati, a za druhé. u kterých je bytová nouze samozřejmá. A proto jsme žádali již v sociálně-poltickém výboru, aby vláda v prováděcím nařízení tyto obce vyjmenovala, aby zde nevznikla kolise s §em 108 ústavní listiny.

Pokud se týče přelidnění obcí, nebo snahy obcí, aby příliv zamezily v tom okamžiku, kdy bude bytů dostatek, mám za to, že obce a obecní správy jsou na tolik prozíravými, že nebudou brániti přílivu do obcí - poněvadž vzrůstem obcí vzrůstá majetek - v tom okamžiku, kdy bytové nouze nebude. Tedy po té stránce nesdílím obav; tyto obavy by byly na místě, kdybychom zde měli rakouské hospodářství, rakouské řády žádného volebního práva do obcí, žádné demokracie, žádného poměrného zastoupení.

Pokud se týče §§ 3, 8. 10 a těch změn. které jsem vyzdvihla jednal o nich sociálně-politicky výbor a nevtělil je do zákona ne snad proto, že bychom chtěli poslouchati »pětku«. ne. že bychom měli před ní takový respekt. ale že zákon opravdu spěchá. vždyť již máme delší než celoroční mezidobí od vypršení zákona prvého, a kdybychom ho vrátili. tedy by obce. zase marně čekaly. A je-li někde ještě nějaké byt který by někdo dostal. tedy by zatím utekl. poněvadž by obce neměly v rukou tento regulátor, který tomuto nastěhování do nějakého bytu brániti bude.

Z toho důvodu prosím slavný senát. aby vyhověl nikoli přání vlády, aby tento zákon dostala, ale přání obcí, které jsou také v našich rukou, a aby tuto předlohu schválil. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročíme k hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

O osnově zákona o 15 paragrafech, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Návrh můj je schválen. Budeme tedy hlasovati.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata je ve čtení prvém.

Tím jest tento předmět vyřízen a přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je

12. volba delegáta pro mezinárodní parlamentní konferenci obchodní v Lisaboně.

Podle odst. 2. §u 61 jednacího řádu může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, není-li námitky.

Poněvadž pak stala se dohoda, aby jako delegát za senát vyslán byl pan dr Soukup, míním dáti volbu vykonati podle tohoto ustanovení.

Je proti tomu námitka? (Nebyla.) Není.

Kdo souhlasí, aby pan sen. dr Soukup zvolen byl delegátem pro mezinárodní parlamentní konferenci obchodní v Lisaboně, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Sen. dr Soukup jest zvolen.

Přerušuji projednávání dnešního pořadu.

Ústavně-právní výbor žádá, aby vládní návrh zákona o příslušnosti v záležitostech státních hranic a povinnostech vlastníků pozemků při stanovení státních hranic a udržování jich v patrnosti (tisk 544), přikázaný výboru technicko-dopravnímu, přikázán byl také výboru ústavně-právnímu.

Kdo z pp. senátorů souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedený vládní návrh přikazuje se též výboru ústavně-právnímu.

Sděluji, že do výboru kulturního nastupuje na místě sen. Hartla senátor Knesch.

Do výboru sociálně-politického nastupuje na místo sen. Cholka senátor Babka.

Navrhuji příští schůzi dnes za 20 minut k účelu přikázání došlých usnesení poslanecké sněmovny.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou..

Ukončuji tuto schůzi..

(Konec schůze o 6. hod. 5 minut odpol.)