Senát Národního shromáždění R. Čs.r.1921.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1124.

Zpráva

I. výboru sociálně-politického,

II. výboru zdravotního

stran vládního návrhu zákona (tisk 1061)

o započtení válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické.

I.

Sociálně-politický výbor projednal ve schůzi dne 17. listopadu 1921 výše řečený vládní návrh a shledal jej správným jak co do znění zákona tak i pokud se týče odůvodnění.

Navrhuje tudíž, aby senát schválil osnovu v tomto znění:

Zákon

ze dne.......... 1921,

o započtení válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Magistrům a studujícím neb aspirantům farmacie, kteří v době mezi 1. srpnem 1914 a 31. červencem 1919 konali činnou službu vojenskou neb konajíce tuto službu se dostali do válečného zajetí a kteří v době povolání k této činné službě vojenské byli odborně zaměstnáni, započítává se doba, po kterou osoby ty v označeném mezidobí konaly jakoukoli činnou službu vojenskou nebo byly v zajetí, do odborné činnosti uvedené v §u 3. pod čís. 4., zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, o úpravě lékárnictví, pokud se týče do 3leté služby asistentské (pomocnické), předepsané na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nařízením uh. min. kultu a vyučování z roku 1912, čís. 105598, pro dosažení práv diplomovaného lékárníka, bez ohledu na to, dlužno-li tuto asistentskou (pomocnickou) službu splniti před, anebo po nabytém diplomu magistra farmacie nebo do další odborné činnosti takového lékárníka, a to podle pravidel uvedených v paragrafech následujících.

Osobám v odst. 1. zmíněným, jejichž činná služba vojenská trvala i po 31. červenci 1919, poskytuje se výhoda podle odst. 1. též, pokud jde o jakoukoliv činnou službu vojenskou konanou od 1. srpna 1919 až do 28. února 1921.

Vojenská služba válečná konaná po 28. říjnu 1918 započítává se jen tehdy, byla-li ztrávena v československém vojsku.

§ 2.

Osobám, které v době povolání k činné službě vojenské byly magistry farmacie, započítává se doba činné služby vojenské nebo válečného zajetí celou svojí délkou do odborné činnosti uvedené v §u 1.

Této výhody dostane se osobám těm jen tehdy, neplatí-li na ně vylučující důvod obsažený v první větě posledního odstavce § 3 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907. Na Slovensku pak a v Podkarpatské Rusi přizná se výhoda uvedená v odstavci předchozím jen tehdy, byly-li jmenované osoby po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie aspoň jeden rok zaměstnány v lékárně.

§ 3.

Osobám, které v době povolání k činné službě vojenské byly aspiranty nebo studujícími farmacie, započítá se po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie do odborné činnosti uvedené v § 1 celá doba činné služby vojenské neb válečného zajetí bez té její části, která již právoplatným rozhodnutím příslušného úřadu do lékárnické praxe (výuční doby) byla započítána nebo která na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle nařízení uh. min. kultu a vyučování čís. 163649-1916 - V M z činnosti asistentské (pomocnické) neb aspirantské byla prominuta.

Byla-li aspirantům neb studujícím farmacie udělena vojenská dovolená za účelem pokračování v praxi lékárnické nebo ve studiích universitních, zkracuje se doba započítatelná podle předešlého odstavce o dobu této dovolené.

Studujícím farmacie, kteří za činné služby vojenské (§ 1) anebo po ní dosáhli akademické hodnosti magistra farmacie, neabsolvovavše plných 4 semestrů universitního studia, zkracuje se doba započítatelná podle odst. 1. ještě o dobu, o kterou na universitních studiích ztrávili méně než 4 pololetí (2 roky).

Ustanovení druhého odstavce §u 2. platí obdobně pro výhody přiznané tímto paragrafem.

§ 4.

Výhod tohoto zákona dostane se magistrům farmacie na jejich žádost. Žádost ta musí být doložena věrohodnými průkazy o všech okolnostech, které podmiňují přiznání výhod podle tohoto zákona.

O žádosti rozhodují místně příslušné zemské správy politické, na Slovensku ministr s plnou mocí pro správu Slovenska, v Podkarpatské Rusi civilní správa.

Jde-li o výhodu podle § 3. vyžádá si úřad rozhodující v pochybných případech předem vyjádření příslušného gremia lékárníků, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vyjádření předsedy zkušební komise pro aspirantské zkoušky.

§ 5.

O započtené době vydá úřad uvedený v §u 4, jakmile příslušné rozhodnutí (§ 4) nabylo právní moci, potvrzení, z něhož je patrno, kolik roků, měsíců a dní bylo započteno žadateli do odborné činnosti uvedené v §u 1.

§ 6.

Nařízení uherského ministerstva kultu a vyučování čís. 163649-1916-V M o započtení doby vojenské služby do doby praxe lékárnické se zrušuje.

Dosud nabyté výhody z tohoto cit. nařízení zůstávají však v platnosti.

§ 7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho provedením pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem školství a národní osvěty a ministrem národní obrany.

Odůvodnění.

I. Část všeobecná.

K činné službě vojenské byli za světové války povoláváni též magistři, studující a aspiranti farmacie. Službu konali jednak ve vojenských lékárnách, jednak v různých zdravotních zařízeních vojenských, a konečně byli mnozí z nich zaměstnáni vůbec mimo svůj obor. I je třeba vzhledem k tomu, že určitá délka odborné činnosti u farmaceutů jest spojena s určitými právy, rozřešiti tu otázku, pokud jim tato vojenská služba má se započísti do odborné činnosti lékárnické, jak ji předpisuje zákon ze dne 18. prosince 1906, čís. 5 ř. z. z r. 1907, a cirkulární výnos býv. uh. min. kultu a vyučování čís. 105.598 z roku 1912.

Pokud jmenovaní byli zaměstnáni v době činné služby vojenské odborně, t. j. ve vojenských lékárnách, není vůbec zásadních námitek proti nezkrácenému započtení jejímu do odborné činnosti tak jako by služba ta konána byla v tuzemské lékárně veřejné. Vždyť ostatně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle nyní platných předpisů (§ 3 zák. lék. z 18. prosince 1906, čís. 5 ř. z. z r. 1907, a min. nař. z 2. října 1918, č. 360 ř. z.) jest službu ve vojenských lékárnách pokládati za rovnocennou se službou v tuzemské lékárně ústavní. To vysvítá z úvahy, že není v cit. min. nař. čís. 360 ř. z. z r. 1918 mezi zaměstnáními, které se toliko částečně započítávají do odborné činnosti lékárnické, již zmínky o zaměstnání ve vojenských lékárnách, které ještě v min. nař. z 18. dubna 1908, č. 80 ř. z., nyní zrušeném, bylo uvedeno. Bylo tedy jaksi nepřímo uznáno že služba ve vojenských lékárnách započítává se do odborné činnosti plně. Vypuštění zaměstnání ve vojenských lékárnách z nař. č. 360 ř. z. z r. 1918 stalo se, jak lze důvodně za to míti, patrně vzhledem k opětovnému nálezu správního soudu (na př. nález z 2. října 1915 č. 253, Budwinski čís. 11047/A z roku 1915), podle něhož sluší službu konanou ve vojenských lékárnách oceňovati tak, jako by to byla služba v tuzemských lékárnách ústavních t. j. služba rovnocenná se službou v lékárnách veřejných.

K službě vojenské mimo obor byla pak většina farmaceutů prostě komandována, takže by poškozeni byli nezaviněně farmaceuti, kteří sloužili mimo lékárnu, kdyby jim ta doba se nezapočetla. Nelze také zamlčeti, že farmaceuti, kteří konali službu vojenskou mimo lékárnu, byli u veliké nevýhodě proti úředníkům medikamentním, konajíce službu nepoměrně těžší, zodpovědnější i nebezpečnější zatím co jejich kolegové v klidu, poměrném blahobytu a pohodlí prožili léta válečná. Neměla-li by se služba neodborná započítati, bylo by nutno rozlišovati vojenskou službu v lékárnách konanou a vojenskou službu jinou. Takové rozlišování však je technicky těžko možné. Četní farmaceuti byli totiž za války zaměstnáváni v různých vojenských laboratořích bakteriologických a chemických, kde prováděli i rozbory léků, jiní byli zase správci různých stanic odvšivovacích, lázeňských a pod., kamž byli ustanovováni jako úředníci medikamentní ke službě zdravotní. I bylo by spravedlivo poněvadž konali službu zdravotní, postaviti je na roveň těm, kdož byli zaměstnáni ve vojenských lékárnách a skladištích léků. Kdyby pak farmaceutům činným v účetní, zásobovací a frontové službě nebyla jejich činnost započítána, bylo by jimi oprávněně namítáno, že farmaceuti dříve uvedení nebyli rovněž zaměstnáni při vlastním povolání farmaceutickém, z něhož by mohli získati zkušeností pro příští samostatnou správu lékáren.

S hlediska zájmů zdravotně-policejních budiž uvedeno toto:

Pokud jde o osoby, které v době nastoupení činné služby vojenské byly magistry farmacie; se podotýká, že povinná odborná činnost pětiletá po magisteriu konaná, je podmínkou pro samostatné správce (majitele) lékáren, činnost 15ti letá opravňuje pak magistra farmacie k žádosti za novou koncesi lékárnickou. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je pro oba případy předepsaná odborná činnost tříletá.

A tu se dochází k názoru, že není závady započísti magistrům do odborné činnosti celou službu vojenskou i neodbornou, Vždyť magistři, kteří v době nastoupení činné služby vojenské měli již odbornou činnost 5tiletou, resp. 3letou absolvovánu, neztratili nijak na své odborné zdatnosti, byli-li nějaký čas mimořádnými válečnými poměry donuceni svého povolání nevykonávati. U těch magistrů pak, kteří v době nastoupení válečné služby ještě neměli plné kvalifikace k samostatnému vedení lékárny nutno uvážiti, že.podmínka nejméně pětileté či tříleté činnosti odborné byla zákonem stanovena pro samostatné správce lékáren nejen z důvodu toho, že byla uznána za potřebnou k získání zkušenosti, pokud jde o vedení lékáren a výchovu aspirantů, nýbrž také proto, aby obmezením takovým stávali se odpovědnými správci lékáren magistři farmacie již starší, s větší rozvahou a zkušeností životní. Pokud pak jde o získání zkušeností odborných, tu třeba zdůrazniti, že valná část kondicinujících farmaceutů tomuto požadavku částečně vyhověla, poněvadž v době nastoupení vojenské služby měla již část povinné činnosti v lékárně absolvovánu. Pro získání rozvahy a zkušenosti životní byla pak válka školou nejlepší.

Případný rušivý vliv- způsobený delším nevykonáváním vlastního povolání vyrovnává se ustanovením §u 3. 1. věta, poslední odstavec cit. zák. lék., které zůstává projednávanou osnovou výslovně nedotčeno. Podle tohoto ustanovení nemůže nabýti koncese (nemůže býti schválen zodpovědným správcem lékárny, § 4 zák. lék.) magistr, který pobyv déle tří let mimo své povolání, nevykonává opětně aspoň od jednoho roku znova odborné činnosti v lékárně. Tímto ustanovením jsou dostatečně zajištěny zájmy zdravotně-policejní, protože, i když celá doba činné služby vojenské se započítává, musí farmaceut, nebyl-li za této činné služby po 3 léta v lékárně činným, odsloužiti si jeden rok v lékárně, chce-li míti způsobilost k samostatnému provozování lékárny.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus není sice v §u 27 cirkul. výnosu býv. uh. min. kultu a vyučování čís. 105.598 z r. 1912 podobného vylučovacího důvodu, jaký obsahuje poslední odstavec §u 3 zák. lék. Cit. § 27 toliko předpisuje, že 1 rok musí býti ztráven v lékárně po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie. Protože pak není účelem této zákonné osnovy zhoršovati předpisy platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, možno toliko žádati, aby započtení činné služby vojenské bylo vázáno podmínkou, že farmaceut prokazuje činnost v lékárně aspoň jeden rok trvající, konanou po dosažení magisteria, jak to cit. § 27 předpisuje.

Obdobný žádoucí předpis, aby také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi požadoval se po delším přerušení odborné služby nejméně 1 rok činnosti v lékárně, je vyvážen jednak okolností, že v době, kdy projednávaná osnova nabude zákonné účinnosti, většina, ne-li všichni farmaceuti byvše z vojny propuštěni, tomuto požadavku jednoroční činnosti v lékárně již vyhověli, jednak okolnosti, že farmaceut, ucházející se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi o koncesi lékárnickou, musí prokázati vedle jiných náležitostí též svoji spolehlivost, která ovšem není prokázána, je-li žadatel po celou řadu let zaměstnán mimo své povolání.

Pokud pak jde o osoby, které v době povolání k činné službě válečné byly aspiranty nebo studujícími farmacie, se podotýká, že z předepsané výuční doby aspirantské dříve 3leté; nyní vesměs dvouleté), se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ničeho neodpouští a že tudíž aspirant tuto dobu nezbytně v lékárně ztráviti musí, třeba dodatečně, ale vždy před nabytím diplomu magistra farmacie. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mohlo podle nařízení býv. uh. min: kultu a vyučování č. 163.649-16-V.M. aspirantům válečnou službu, konavším nejvýše půl roku z doby výuční býti prominuto.

Jinak možno dívati se na farmaceuty, kteří nastoupili činnou službu vojenskou nejsouce magistry, ježto započtení je podle osnovy možno až po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie jako na magistry farmacie, kteří neměli v době nastoupení vojenské služby ještě způsobilosti k samostatnému vedení lékárny a platí o nich úvahy, jaké byly výše uvedeny ohledně těchto magistrů.

Při tom nutno věc řešiti tak, aby započtením doby vojenské nebyl sice nikdo poškozován hospodářsky, aby však také ničeho nezískával oproti farmaceutům služby vojenské nekonavším. Případný zisk mohl by povstati tím, že studujícím farmacie bývala během vojenské služby udělována vojenská dovolená za účelem dokončení studia, aspirantům pak povolována byla předčasná zkouška aspirantská (čímž se ovšem doba praxe nezkracovala, a studium odbýváno bylo v několika měsíčních kursech. Zkrácením doby studijní mohli by získati farmaceuti vojáci oproti nevojákům, kteří prodělávali jak výuční doby, tak studium způsobem normálním. Tomu odpomáhá ustanovení §u 3 osnovy.

Konečně se připomíná, že převážná většina farmaceutů byla ze svazku vojenského propuštěna již v prvých měsících po převratu a průběhem roku 1919, zbytek pak, který byl zaměstnán až na nepatrné výjimky jen výhradně ve vojenských lékárnách, byl koncem února 1922 rovněž demobilisován. Budou tedy míti téměř všichni farmaceuti v době, kdy navrhovaný zákon vejde v účinnost již opětně značnou část odborné činnosti pravidelně konané za sebou.

Jen mimochodem se připomíná, že státním úředníkům služba vojenská nejen platí jako služba v úřadě skutečně konaná, nýbrž že nad to je honorována připočtením t. zv. válečných let dále že i v jiných oborech (na př. u kandidátů advokacie a notářství. cís. nař. ze 17. srpna 1916 č. 202 ř. z., § 3 min. nař. z 21. srpna 1916, čís. 268 ř. z. a nař. vlády republiky Československé z 9. prosince 1919 čís. 651 Sb. z. a n.) byly následky války přiměřeně paralysovány.

Z těchto všech důvodů vypracovalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy po slyšení stavovského zastupitelstva lékárníků připojenou osnovu zákona, vyhovujíc takto, ježto zájmy veřejně zdravotní nebudou nikterak ohroženy, humánním snahám po zmírnění následků světové války též ve stavu lékárnickém.

Část zvláštní.

Poznámky k jednotlivým paragrafům.

K §u 1.

Je třeba ustanoviti lhůtu, do které činná služba vojenská má se započítati do odborné činnosti. A tu zvolen byl termín 31. července 1919, jakožto doba, ve které celkem ukončeny byly vojenské operace na Slovensku. Ovšem byli nuceni zůstati i po tomto termínu někteří farmaceuti v činné službě vojenské, zejména legionáři, ale ovšem i nelegionáři. Tyto osoby by -se cítily nezaviněně zkráceny, kdyby jim nebyla přiznána výhoda odst. 1. Aby se však zákona nezneužívalo, bylo nutno ustanoviti lhůtu konečnou, kterou je den 28. února 1921, kdy byla provedena konečná demobilisace. Textace odst. 2. v souvislosti s odstavcem 1. vylučuje uplatňovati výhodu započtení vojenské služby těm farmaceutům, kteří nesloužili aktivně v mezidobí od 1. srpna 1914 do 31. července 1919 a nastoupili službu vojenskou teprve po 31. červenci 1919.

Odbornou činností podle §u 3. čís. zák. lékárnického rozumí se jak pětiletá, tak patnáctiletá doba služební.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi žádá se k nabytí práv diplomovaného lékárníka kromě 2leté doby výuční (aspiranti musejí se vykázati vesměs maturitním vysvědčením) a magisteria ještě 3letá doba asistentská (pomocnická), která může odsloužena býti z části před magisteriem (universitními studiemi) nebo po něm. 1 rok však musí býti absolvován po magisteriu.

Je-li však započítatelná doba delší než 3 léta, započítá se přebytek do další odborné činnosti takového diplomovaného lékárníka, což může míti význam jednak při kolektivních smlouvách mezi lékárníky a kondicinujícími, jednak bude míti význam, až bude vydán jednotný nový zákon lékárenský, platný pro celou republiku.

Tímto §em započítává se činná služba vojenská konaná jak v lékárnách, tak mimo lékárny. Na okolnost, že mladí farmaceuti způsobilí ke službě vojenské byli by museli praesenční službu konati, i kdyby války nebylo bývalo, se nebéře v zákoně zřetele, protože takový farmaceut za normálních poměrů si zpravidla službu odložil až po dosažení magisteria, a potom jednoroční služební doba ve vojenské lékárně byla mu ze zákona započítána do odborné činnosti.

K §u 3.

Některým magistrům farmacie byla ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy započtena již část služby vojenské, ztrávili-li ji v lékárně vojenské, do předepsané praxe.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl mnohým farmaceutům prominut 1/2 roku z doby aspirantské a nejvýše 1 rok z doby asistentské (nař. č. 163649-1916-V M).

Odst. 2. a 3. je odůvodněn, aby farmaceuti vojenskou službu konavší nebyli na tom lépe nežli jejich kolegové, kteří předepsanou dobu v lékárnách sloužili a předepsanou dobu na universitě studovali.

K §u 4.

Jde-li o výhodu podle §u 2, není třeba vyjádření gremia, poněvadž věc je jasná a jiná doba snad v občanských lékárnách ztrávená nesmi kolidovati se službou vojenskou.

K §u 6.

Tímto nařízením dostává se všem farmaceutům větších výhod, nežli poskytovalo zrušované nařízení uh. min. kultu a vyučování čís. 163649-1916-V M, vyjímaje výhodu záležející v tom, že bylo aspirantům farmacie promíjeno 1/2 roku z doby učební, kteréžto výhody aspiranti z Čech, Moravy a Slezska vůbec neměli.

Přispěje jen k jednotnosti předpisů, bude-li nařízení uherské zrušeno, ovšem se zachováním práv z něho již nabytých.

V Praze, dne 17. listopadu 1921.

R. Jaroš v. r.
předseda.

Dr. Jar. Brabec v. r.,
zpravodaj.

II.

Předložený vládní návrh zákona, je nutným doplňkem zákonů z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z roku 1907, a cirkulárního výnosu býv. uh. min. kultu a vyučování čís. 105.598 z r. 1912, aby ve své existenci nebyli zkráceni ti, kteří v čase válečném museli svá odborná místa opustiti a konati službu a praxi v lékárnách vojenských, nebo dokonce byli přiděleni k službám a výkonům mimo jejich obor.

Zákon sám ovšem přihlíží v příslušných §§ k tomu, aby nutné praktické vědomosti nabyl každý dodatečně ať již jako aspirant, farmaceut, nebo magistr, aby zákonné lhůty bud pro nabytí magisteria nebo dosažení samostatné koncesse lékárnické nijak zkráceny nebyly.

Zákon řeší celou věc tak, aby započtením doby vojenské nebyl nikdo sice poškozován hospodářsky, aby však byl každý nucen předepsanou minimální teoretickou a praktickou dobu určitě absolvovati a tak nabýti potřebných zkušeností a schopností k vykonávání přesné služby, či samostatnému vedení lékárny.

Jest to splnění kusu sociální spravedlnosti, která se zvyšuje tím, že nejedná se nikde o vážnou újmu právní,.hospodářskou i vědeckou a vzhledem k tomu, že ani ze řad zaměstnavatelů není věcných a důležitých námitek, připojuje se výbor zdravotní ku zprávě výboru sociálně-politického.

V Praze, dne 14. prosince 1921.

Jos. V. Klečák v. r.,
předseda.

Emanuel B. Trčka v. r.,
zpravodaj.