Nachází-li se nejbližší kompetetní úřad mocnosti, jejíž vlajka byla vztýčena, v přístavu ležícím na takovou vzdálenost od místa přistižení, že by válečná loď byla nucena vyplouti ze svého staničního nebo hlídkového úseku, aby doprovodila zadrženou loď do tohoto přístavu, není třeba vyhověti pravidlu shora vytčenému. V tomto případě může býti loď dopravena do nejbližšího přístavu, kde jest kompetentní úřad, zastupující některou z Vysokých Smluvních Stran jinou než jest ta, které náleží válečná loď. Okamžitě budou učiněna opatření, aby o záboru byl vyrozuměn kompetentní úřad, zastupující zúčastněnou mocnost.

Žádné řízení nebude zahájeno proti lodi nebo její posádce před příchodem zástupce mocnosti, jejíž vlajku loď vztýčila nebo bez instrukcí tohoto zástupce.

4. Řízení dle odstavce může býti zahájeno, jestliže po provedení zjištění vlajky a přes to, že předložena byla deklarace nákladu, velitel válečné lodi i nadále pokládá domácí loď za podezřelou z neoprávněné dopravy zbraní nebo střeliva.

Zúčastněné Vysoké Strany Smluvní určí v tomto pásmu a oznámí Ústřednímu Úřadu, jakož i ostatním smluvním mocnostem ony územní nebo konsulární úřady anebo zvláštní zmocněnce, kteří, v případech shora označených, budou kompetentními.

Podezíraná loď může býti též odevzdána některé válečné lodi státu, jehož vlajku byla vztýčila, pokud se však tato za ni zaručí.

Článek 17.

Vysoké Strany Smluvní zavazují se zasílati Ústřednímu Úřadu vzorce dokladů zmíněných v článcích 12, 13, 14 a 15, jakož i podrobný seznam povolení poskytnutých podle předpisů této kapitoly tak, jak jsou vydávány.

Článek 18.

Vyslechna důstojníka lodi jímatelské přikročí úřad, jemuž podezíraná loď byla předána, k úplnému vyšetření podle vlastních zákonů a pravidel státních.

Vyjde-li při tomto vyšetřování na jevo, že vlajka byla neoprávněně vztýčena, zůstane zadržená loď k použití jímatele a zodpovědné osoby budou vydány jeho soudům.

Prokáže-li se, že zadržená loď užívala pravoplatně vlajky, že však provozovala nedovolenou dopravu zbraní nebo střeliva, budou zodpovědné osoby vydány soudům toho státu, jehož vlajku loď nesla. Loď sama i s nákladem zůstane pod dozorem úřadu, který řídí vyšetřování.

Článek 19.

Veškerá nedovolená doprava nebo i každý pokus o ní, bude-li právoplatně zjištěna vina kapitána neb vlastníka lodi, oprávněné nésti vlajku některé z mocností, které podepsaly tuto úmluvu, nebo obdrževši povolení, vytčené v článku 15, budou míti za následek okamžité odejmutí tohoto oprávnění nebo tohoto povolení.

Vysoké Strany Smluvní učiní potřebná opatření, aby jejich územní úřady anebo jejich konsulové zasílali Ústřednímu úřadu ověřené opisy každého oprávnění k užívání jich vlajky ihned, jakmile bude uděleno, jakož i návěští o jeho odnětí. Zavazují se rovněž zasílati řečenému Úřadu opisy oněch povolení, o nichž se děje zmínka v článku 15.

Článek 20.

Velitel válečné lodi, který zadrží některou loď plující pod cizí vlajkou, jest v každém případě povinen uvědomiti o tom svou vládu a udati důvody, pro které se tak stalo.

Výtah této zprávy spolu s opisem protokolu, sepsaného důstojníkem nebo poddůstojníkem, vyslaným na zadrženou loď, musí býti co nejdříve zaslány Ústřednímu Úřadu a zároveň vládě, pod jejíž vlajkou prohlédnutá loď plula.

Článek 21.

Shledá-li úřad, pověřený vyšetřováním, že loď byla neprávem zadržena a ze svého směru odvedena, nebo že jí neprávem byla vnucena nějaká opatření, stanoví obnos povinné náhrady. Jestliže důstojník jímatelský nebo úřady, jichž je příslušníkem, berou v odpor výsledky vyšetřování, nebo výše stanovené náhrady, bude tento spor předložen rozhodčímu soudu, sestavenému z jednoho rozhodčího jmenovaného vládou, pod jejíž vlajkou loď plula, z jednoho rozhodčího, jmenovaného vládou, jejíž příslušníkem je důstojník jímatelský a jednoho hlavního rozhodčího, voleného oběma rozhodčími takto jmenovanými. Oba tito rozhodčí mají býti voleni, pokud je to možné, z řad diplomatického, konsulárního anebo soudního úřednictva Vysokých Smluvních Stran. Tato jmenování musí se státi v době co nejkratší a nesmí nikdy vztahovati se na domácí obyvatele, placené Vysokými Smluvními Stranami. Každá přiznaná náhrada bude zúčastněné straně vyplacena ve lhůtě nejdéle šestiměsíční ode dne rozhodnutí.

Rozhodnutí bude zasláno Ústřednímu Úřadu a hlavnímu tajemníku Společnosti Národů.

HLAVA V.

Ustanovení všeobecná.

Článek 22.

Vysoké Strany Smluvní vykonávající moc vládní na územích, nacházejících se v zakázaných pásmech, vytčených v článku 6., zavazují se, každá pokud o ni jde, že učiní vhodná opatření, aby zajistily provedení této úmluvy a zejména stíhání a potlačení přestupků předpisů, jež v ní jsou obsaženy.

Vysoké Strany Smluvní oznámí tato opatření Ústřednímu Úřadu a hlavnímu tajemníku Společnosti Národů, jimž označí kompetentní úřady, o nichž je řeč v předcházejících článcích.

Článek 23.

Vysoké Strany Smluvní vynasnaží se všemožně, aby přiměly i ostatní Státy, členy Společnosti Národů, k přistoupení na tuto úmluvu.

Takovéto přistoupení oznámí se diplomatickou cestou vládě Republiky francouzské a tato podá o tom zprávu všem ostatním Státům smlouvu podepsavším i státům na tuto úmluvu přistouplým. Úmluva nabude působnosti ode dne, kdy bude přístup oznámen francouzské vládě.

Článek 24.

Vysoké Strany Smluvní shodují se v tom, aby, vzejde-li mezi nimi jakýkoliv spor o uplatňování této úmluvy, který by nemohl býti urovnán cestou vyjednávání, byl takovýto spor předložen rozhodčímu soudu, jak stanoveno v úmluvě Společnosti Národů.

 

Článek 25.

 

Všechna ustanovení dřívějších mezinárodních úmluv obecného rázu, týkající se věcí, jež jsou předmětem této úmluvy, pokládají se za zrušena, pokud vážou navzájem mocnosti, které jsou stranami této úmluvy.

 

Tato úmluva bude co nejdříve ratfikována.

 

Každá mocnost zašle svou ratifikaci vládě francouzské, která se postará o to, aby byla o tom podána zpráva všem mocnostem smlouvu podepsavším.

 

Ratifikace zůstanou uschovány v archivech vlády francouzské.

 

Tato úmluva nabude působnosti pro každou z podepsavších mocností, dnem od složení ratifikace a od toho okamžiku tato mocnost bude vázána naproti druhým mocnostem, které již uložily své ratifikace.

 

Jakmile nabude tato úmluva působnosti zašle vláda francouzská její ověřený opis mocnostem, jež podle mírových smluv zavázaly se, že uznají a schválí tuto úmluvu a jsou proto na roveň postaveny smluvním stranám a jichž jméno bude oznámeno státům přistouplým.

 

Tomu na víru nahoře jmenovaní zmocněnci podepsali tuto úmluvu.

 

Dáno v Paříži, desátého září roku tisícího devítistého devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze signatárních mocností.

 

(L. S.) FRANK L. POLK.

(L. S.) HENRY WHITE.

(L. S.) TASKER H. BLISS.

(L. S.) HYMANS.

(L. S.) J. VAN DEN HEUVEL.

(L. S.) E. VANDERVELDE.

(L. S.) ISMAIL MONTES.

(L. S.) ARTHUR JAMES BALFOUR.

(L. S.)

(L. S.) MILNER.

(L. S.) GEO. N. BARNES.

(L. S.) A. E. KEMP.

(L. S.) G. F. PEARCE.

(L. S.) MILNER.

(L. S.) THOMAS MACKENZIE.

(L. S.) SINHA OF RAIPUR.

(L. S.) J. R. LOUTSENGTSIANG.

(L. S.) CHENGTING THOMAS WANG.

(L. S.) ANTONIO S. DE BUSTAMANTE.

(L. S.) E. DORN Y DE ALSUA.

(L. S.) G. CLEMENCEAU.

(L. S.) S. PICHON.

(L. S.) L. L. KLOTZ.

(L. S.) ANDRÉ TARDIEU.

(L. S.) JULES CAMBON.

(L. S. ) N. POLITIS.

(L. S.) A. ROMANOS.

(L. S.) M. RUSTEM HAIDAR.

(L. S.) ABDUL HADI AOUNI.

(L. S.) TOM. TITTONI.

(L. S.) VITTORIO SCIALOJA.

(L. S.) MAGGIORINO FERRARIS.

(L. S.) GUGLIELMO MARCINI.

(L. S.) S. CHINDA.

(L. S.) K. MATSUI.

(L. S.) H. IJUIN.

(L. S.) SALVADOR CHAMORRO.

(L. S.) ANTONIO BURGOS.

(L. S.) I. J. PADEREWSKI.

(L. S.) ROMAN DMOWSKI.

(L. S.) AFFONSO COSTA.

(L. S.) AUGUSTO SOARES.

(L. S.) N. MISU.

(L. S.) ALEX. VAIDA VOEVOD.

(L. S.)

(L. S.)

(L. S.) DR. YVAN ZOLGER.

(L. S.) CHAROON.

(L. S.) TRAIDOS PRABANDHU.

(L. S.) Dr. KAREL KRAMÁŘ.

(L. S.) Dr. EDUARD BENEŠ.

 

(Překlad.)

 

V okamžiku podpisu úmluvy s datem dnešního dne, jednající o obchodu zbraněmi a střelivem, podepsaní zplnomocněnci prohlašují, každý jménem své vlády, že považovali by za čin příčící se úmyslu Vysokých Smluvních Stran a duchu této úmluvy, aby v době, než vstoupí v působnost tato úmluva, některá Smluvní Strana učinila jakékoli opatření, které by bylo v rozporu s ustanoveními této úmluvy.

 

Dáno v jediném exempláři v St.-Germain en Laye, dne desátého září, devatenáct set devatenáct.

 

FRANK L. POLK.

HENRY WHITE.

TASKER H. BLISS.

HYMANS.

J. VAN DEN HEUVEL.

E. VANDERVELDE.

ISMAIL MONTES.

ARTHUR JAMES BALFOUR.

MILNER.

GEO. N. BARNES.

A. E. KEMP.

G. F. PEARCE. MILNER.

THOS MACKENZIE.

SINHA OF RAIPUR.

J. R. LOUTSENGTSIANG.

CHENTING THOMAS WANG.

ANTONIO S. DE BUSTAMANTE.

E. DORN Y DE ALSUA.

G. CLEMENCEAU.

S. PICHON.

L. L. KLOTZ.

ANDRÉ TARDIEU.

JULES CAMBON.

N. POLITIS. A. ROMANOS.

M. RUSTEM HAIDAR.

ABDUL HADI AOUNI.

TOM. TITTONI.

VITTORIO SCIALOJA.

MAGGIORINO FERRARIS.

GUGLIELMO MARCONI.

S. CHINDA.

K. MATSUI. H. IJUIN.

SALVADOR CHAMORRO.

ANTONIO BURGOS.

J. PADEREWSKI. ROMAN DMOWSKI.

AFFONSO COSTA.

AUGUSTO SOARES. N. MISU.

ALEX. VAIDA VOEVOD.

Dr. IVAN ZOLGER. CHAROON.

TRAIDOS PRABANDHU.

Dr. KAREL KRAMÁŘ.

Dr. EDUARD BENEŠ.

 

 

Originál

LES ÉTATS-UNIS D'AMÉRIQUE, LA BELGIQUE, LA BOLIVIE, L'EMPIRE BRITANNIQUE, LA CHINE, CUBA, L'ÉQUATEUR, LA FRANCE, LA GRECE, LE GUATÉMALA, HAITI, LE HEDJAZ, L'ITALIE, LE JAPON, LE NICARAGUA, LE PANAMA, LE PERDU, LA POLOGNE, LE PORTUGAL, LA ROUMANIE, L'ÉTAT SERBE-CROATE-SLOVENE, LE SIAM et L'ÉTAT TCHÉCO-SLOVAQUE.

 

Considérant que la longue guerre qui vient de prendre fin et a laquelle ontété successivement melées la plupart des Nations, a eu pour effet d'accumuler, dans diverses parties du monde, des quantités considérables d'armes ou de munitions de guerre dont la dispersion constituerait un danger pour la paix et la tranquillité publique;

 

Considerant que, dans certaines parties du monde, il est nécessaire d'exercer une surveillance spéciale du commerce et de la détention des armes et des munitions;

 

Considérant que les stipulations conventionnelles, notamment l'Acte de Bruxelles du 2 juillet 1890, réglementant le trafic des armes et des munitions dans certaines régions, ne correspondent plus aux circonstances actuelles, qui exigent des dispositions plus développes portant sur des territoires plus étendus en Afrique et l'établissement d'un régime analogue sur certains territoires d'Asie;

 

Considérant qu'une surveillance particuliere de la zone maritime avoisinant certaines contrées est nécessaire pour assurer l'efficacité des mesures prises par les Gouvernements, tant en ce qui concerne l'importation des armes et des munitions dans ces contrées qu'en ce qui concerne l'exportation desdites armes et munitions hors de leurs territoires métropolitains;

 

Et sous la réserve qu'a l'expiration d'une période de sept ans la présente Convention sera sujette a révision en tenant compte de l'expérience acquise, si le Conseil de la Société des Nations, agissant en cas de besoin a la majorité, émet un voeu dans ce sens;

 

Ont désigné pour leurs Plénipotentiaires:

 

LE PRÉSIDENT DES ÉTAT-UNIS D'AMÉRIQUE:

 

L'Honorable Frank Lyon Polk, SousSecrétaire d'État;

 

L'Honorablé Henry White, ancien Ambassadeur extraordinaire et plénipotentiaire des État-Unis a Rome et a Paris;

 

Le Général Tasker H. Bliss, Représentant militaire des États-Unis au Conseil supérieur de Guerre;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DES BELGE:

 

M. Paul Hymans, Ministre des Affaires étrangeres, Ministre d'État;

 

M. Jules van den Heuvel, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de S. M. le Roi des Belges, Ministre d'État;

 

M. Emile Vandervelde, Ministre de la Justice, Ministre d'État;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE DE BOLIVIE:

 

M. Ismail Montes, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de Bolivie a Paris;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DE GRANDEBRETAGNE ET D'IRIANDE ET DES TERRITOIRES BRITANNIQUES AU DELA DES MERS, EMPEREUR DES INDES:

 

Le Tres Honorable Arthur James Balfour, O. M., M. P., Secrétaire d'État pour les Affaires étrangeres;

 

Le Tres Honorable Andrew Bonar Law, M. P., Lord du Sceau privé;

 

Le Tres Honorable Vicomte Milner, G. C. B., G. C. M. G., Secrétaire d'État pour les Colonies;

 

Le Tres Honorable George Nicoll Barnes, M. P., Ministre sans portefeuille;

 

Et:

 

pour le DOMINION du CANADA:

 

l'Honorable Sir Albert Edward Kemp, K. C. M. G., Ministre des Forces d'OutreMer;

 

pour le COMMONWEALTH d'AUSTRALIE:

 

l'Honorable George Joster Pearce, Ministre de la Défense;

 

pour l'UNION SUD-AFRICAINE:

 

Le Tres Honorable Vicomte Milner, G. C. B., G. C. M. G.;

 

pour le DOMINION de la NOUVELLEZELANDE:

 

L'Honorable Sir Thomas Mackenzie, K. C. M. G., Haut-Commissaire pour la Nouvelle-Zélande dans le Royaume Uni;

 

pour l'INDE:

 

Le Tres Honorable Baron Sinha, Fi. C., Sous-Secrétaire d'État pour l'Inde

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE CHINOISE:

 

M. Lou Tseng-Tsiang, Ministre des Affaires étrangeres;

 

M. Chengting Thomas Wang, ancien Ministre de l'Agriculture et du Commerce

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE CUBAINE:

 

M. Antonio Sanchez de Bustamente, Doyen dé la Faculté de droit de l'Université de la Havane, Président de la Société cubaine de Droit international;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE DE L'ÉQUATEUR:

 

M. Dorn y de Alsua, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de l'Équateur a Paris;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE FRANÇAISE:

 

M. Georges Clemenceau, Président du Conseil, Ministre de la Guerre;

 

M. Stephen Pichon, Ministre des Affaires étrangeres;

 

M. Louis-Lucien Klotz, Ministre des Finances;

 

M. André Tardieu, Commissaire général aux Affaires de guerre francoaméricaines;

 

M. Jules Cambon, Ambassadeur de France;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DES HELLÉNES:

 

M. Nicolas Politis, Ministre des Affaires étrangeres;

 

M. Athos Romanos, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire aupres de la République française;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE DE GUATÉMALA:

 

M. Joaquim Mendez, ancien Ministre d'État auxTravaux publics et a l'Instruction publique, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire du Guatémala a Washington, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire en mission spéciale a Paris;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE D'HAITI:

 

M. Tertullien Guilbaud, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire d'Haiti a l'Equateur;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DU HEDJAZ:

 

M. Rustem Haidar;

 

M. Abdul Hadi Aouni;

 

SA MAJESTÉ LE ROI D'ITALIE:

 

L'Honorable Tommaso Tittoni, Sénateur du Royaume, Ministre des Affaires étrangeres;

 

L'Honorable Vittorio Scia1oja, Sénateur du Royaume;

 

L'Honorable Maggiorino Ferraris, Sénateur du Royaume;

 

L'Honorable Guglielmo Marconi, Sénateur du Royaume;

 

L'Honorable Silvio Crespi, Député;

 

SA MAJESTÉ L'EMPEREUR DU JAPON:

 

Le Vicomte Chinda, Ambassadeur extraordinaire et plénipotentiaire de S. M. l'Empereur du Japon a Londres;

 

M. K. Matsui, Ambassadeur extra ordinaire et plénipotentiaire de S. M. l'Empereur du Japon a Paris;

 

M. H. Ijuin, Ambassadeur extraordinaire et plénipotentiaire de S. M. l'Empereur du Japon a Rome;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE DE NICARAGUA:

 

M. Salvador Chamorro, Président de la Chambre des Députés;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE DE PANAMA:

 

M. Antonio Eurgos, Envoya extraordinaire et Ministre plénipotentaire de Panama a Madrid;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE DU PEROU:

 

M. Carlos G. Candamo, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de Panama a Madrid;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE POLONAISE:

 

M. Ignace J. Paderewski, Président du Conseil des Ministres, Ministre des Affaires étrangeres;

 

M. Roman Dmowski, Président du Comité national polonais;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE PORTUGAISE:

 

Le Docteur Affonso da Costa, ancien Président du Conseil des Ministres;

 

Le Docteur Augusto Luiz Vieira Soares, ancien Ministre des Affaires étrangeres;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DE ROUMANIE:

 

M. Nicolas Misu, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de Roumanie a Londres;

 

Le Docteur Alexandre Vaida-Voevod, Ministre sans portefeuille;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DES SERBESY DES CROATES ET DES SLOVENES:

 

M. N. P. Pachitch, ancien Président du Conseil des Ministres;

 

M. Ante Trumbic, Ministre des Affaires étrangeres;

 

M. Ivan Zolger, Docteur en droit;

 

SA MAJESTÉ LE ROI DE SIAM:

 

Son Altesse le Prince Charoon, Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de S. M. le Roi de Siam a Paris;

 

Son Altesse sérénissime le Prince Traidos Prabandhu, Sous-Secrétaire d'État aux Affaires étrangeres;

 

LE PRÉSIDENT DE LA RÉPUBLIQUE TCHÉCO-SLOVAQUE:

 

M. Charles Kramář, Président du Conseil des Ministres;

 

M. Edouard Beneš, Ministre des Affaires étrangeres;

 

Lesquels, apres avoir échangé leurs pleins pouvoirs reconnus en bonne et due forme,

 

Ont convenu des dispositions suivantes:

 

CHAPITRE 1er.

 

Exportation des armes et munitions.

 

Article 1er.

 

Les Hautes Parties Contractantes s'engagent a interdire l'exportation des armes de guerre ciapres énumérées: pieces d'artillerie de toute espece, appareils propres a lancer des projectiles explosifs ou gazogenes de toutes especes, lance-flammes, bombes, grenades, mitrailleuses et armes rayées de petit calibre se chargeant par la culasse de tout modele, ainsi que l'exportation des munitions destinées a ces diverses catégories d'armes. L'interdiction d'exportation s'applique a ces armes et munitions, qu'elles soient montées ou en pieces détachées.

 

Toutefois, les Hautes Parties Contractantes se réservent lei droit d'accorder, en ce qui concerne les armes dont l'emploi n'est pas prohibé par le droit des gens, des autorisations dérogeant a cette interdiction, mais seulement en vue de permettre des exportations pour les besoins de leurs Gouvernements ou du Gouvernement de l'une d'entre elles.

 

Dans le cas d'armes a feu et de munitions susceptibles de servir a la guerre et a d'autres buts, les Hautes Parties Contractantes se réservent le droit de.déterminer, d'apres l'importance, la destination et les autres circonstances de toute expédition, celui de ces usages auquel elles sont destinées et de décider dans chaque cas si les stipulations du présent article leur sont applicables.

 

Article 2.

 

Les Hautes Parties Contractantes s'engagent a interdire l'exportation des armes a feu et munitions, montées ou en pieces détachées, autres que les armes et munitions de guerre, lorsqu'elles sont a destination des zones ou contrées spécifiées a l'Article 6 ciapres.

 

Toutefois, les Hautes Parties Contractantes se réservent le droit d'accorder des autorisations dérogeant a cette interdiction, étant entendu que ces autorisations seront délivrées par leurs propres autorités, qui devront préalablement s'assurer que les armes ou munitions pour lesquels un permis d'exportation est demandé n'ont pas une destination et ne doivent pas recevoir un usage contraires aux stipulations de la présente Convention.

 

Article 3.

 

Les chargements qui seront effectués en exécution des contrats conclus antérieurement a la mise en vigueur de la présente Convention, seront soumis aux dispositions de cette Convention.

 

Article 4.

 

Les Hautes Parties Contractantes s'engagent a n'accorder aucune autorisation d'exportation a un pays qui se refuse a accepter la tutelle sous laquelle il a été placé, ou qui, placé sous la tutelle d'une Puissance, chercherait, en dehors de celle-ci, a se procurer des armes ou des munitions visées aux articles 1er et 2.

 

Article 5.

 

Un Bureau Central International, placé sous l'autorité de la Société des Nations, sera institué avec mission de réunir et de conserver les documents de toute nature, échangés entre les Hautes Parties Contractantes relativement au commerce et a la circulation des armes et des munitions visées par la présente Convention.

 

Chacune des Hautes Parties Contractantes devra publier chaque année un rapport indiquant les autorisations d'exportatipn qu'elle aura accordées, avec mention de la quantité et de la destination des armes et munitions qui en auront fait l'objet. Un exemplaire de ce rapport sera adressé au Pureau Central International et au Secrétaire général de la Société des Nations.

 

En outre, les Hautes Parties Conctractantes s'engagent a envoyer au Bureau Central International et au Secrétaire général de la Société des Nations des renseignements statistiques complets sur les quantités et la destination de toutes les armes et munitions exportées sans licence.

 

CHAPITRE II.

 

Importation des armes et munitions.

 

Zones de prohibition et de surveillance maritime.

 

Article 6.

 

Les Hautes Parties Contractantes s'engagent, chacune en ce qui concerne le territoire soumis a sa juridiction, a prohiber l'importation des armes et munitions visées aux Articles 1er et 2 dans les zones territoriales suivantes, et en outre a en interdire l'importation et le transport dans la zone maritime définie ci-dessous:

 

1° La totalité du continent africain, a l'exclusion des territoires de l'Algérie, de la Libye et de l'Union Sud-Africaine.

 

Sont comprises dans la zone de prohibition du continent africain les îles adjacentes situées a moins de cent milles marins de la côte, ainsi que les îles du Prince, de Saint-Thomé, d'Annobon et de Socotora.

 

2° La Transcaucasie, la Perse, le Gwadar, la péninsule arabique et les territoires continentaux de l'Asie, qui, au 1er Aout 1914, dépendaient de l'Empire ottoman.

 

3° La zone maritime comprenant la mer Rouge, le Golfe d'Aden, le Golfe Persique, ainsi que la mer d'Oman et limitée par une ligne qui, partant du Cap Guardafui, suivra le parallele de ce cap jusqu'a sa rencontre avec le 570 de longitude Est de Greenwich et, de la, gagnera directement la frontiere orientale de la Perse dans le Golfe d'Oman.

 

Des autorisations spéciales d'imporatation dans les zones ci-dessus définies pourront etre accordées; dans la zone africaine, elles seront subordonnées a l'observation des prescriptions prévues aux articles 7 et 8 ci-apres, sans préjudice des prescriptions plus rigoureuses qui se trouveraient en vigueur sur les lieux, dans les autres, zones énumérées dans le présent article, ces autorisations seront subordonnées a l'observation des prescriptions analogues, mises en vigueur par les Gouvernements qu'y exercent l'autorité.