Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1178.

Zpráva

rozpočtového výboru

o usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona,

kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích (tisk 1150).

Zákon, na němž usnesla se poslanecká sněmovna 17. prosince 1921, pozměnivši jen formálně § 15, odst. 2. vládního návrhu (tisk 3218), sleduje několikerý účel:

Zavádí novou, sníženou sazbu poplatkovou pro krátkodobé směnky se lhůtou splatnosti do tří měsíců a pěti dnů, aby oživil užívání směnečného úvěru a směnečný eskont bankovní. Nová sazba činí přibližně 1 promille, tedy polovinu sazby, která podle zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n., platí i nadále pro směnky o delší lhůtě splatnosti, nejvýše šestiměsíční.

Vedle toho zákon čelí posavadnímu obcházení poplatku krycími směnkami, ve kterých vypouštěna doba splatnosti nebo i doba vydání nebo konečně i suma směnečná (bianco směnky). Zákon uznává výslovně tyto směnky, stanoví však právní praesumpce o tom, jaká lhůta splatnosti a jaká suma směnečná má v takových případech býti rozhodnou pro výměru poplatku, a to bezpodmínečně (§§ 5, 6, 7) anebo pokud strany neprokáží opak (§ 4). Při tom některá ustanovení (§§ 5, 6) platiti mají jen pro směnky v držení úvěrních ústavů a soukromých bankéřů.

Významnou další novotou je ustanovení, že finanční správa může od všech ústavů a osob, které se zabývají poskytováním úvěru, požadovati předložení směnek a příslušných zápisů za účelem kontroly.

Konečně § 15 oproti posavadním pochybnostem ustanovuje výslovně, že zákon shora uvedený ze 7. dubna 1920 platí i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a zmocňuje vládu, aby jej nařízením v tom směru upravila. Rozpočtový výbor má za to, že tento způsob nesrovnává se s § 55 ústavní listiny, podle něhož nařízení vydávati lze jen ku provedení určitého zákona a v jeho mezích.

Pro pilnost věci a celkovou praktickou bezvýznamnost uvedených pochybností nenavrhuje sice, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo v tomto bodu senátem měněno, projevuje však přání, aby se podobné nesrovnalosti ve vládních předlohách zákonů již neopakovaly.

S touto připomínkou navrhuje rozpočtový výbor, aby senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny a schválil připojenou osnovu zákona.

Zákon

ze dne.........................................1922,

kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Poplatek z tuzemských směnek s určitou dobou splatnosti, z jejichž obsahu jde s určitostí na jevo, že jsou splatny do tří měsíců a pěti dní ode dne vydání v nich uvedeného, snižuje se - není-li podle ustanovení dosavadních odůvodněn poplatek podle stupnice II - na částku připadající podle této sazby:

nad Kč

do Kč

činí poplatek v Kč

-

100,-

-,10

100,-

200,-

-,20

200,-

400,-

-,40

400,-

600,-

-,60

600,-

800,-

-,80

800,-

1000,-

1,-

1000,-

1200,-

1,20

1200,-

1400,-

1,40

1400,-

1600,-

1,60

1600,-

1800,-

1,80

1800,-

2000,-

2,-.

Při směnečných částkách nad Kč 2000,-budiž z každých dalších Kč 2000,- zaplacen další poplatek Kč 2,-, při čemž zbytek menší než Kč 2000,- budiž počítán za plných Kč 2000,-.

(2) Lhůta tří měsíců a pěti dní se počítá takto: Nejprve se určí poslední den lhůty tří měsíců. Tímto dnem jest ten den třetího měsíce následujícího po měsíci vydání směnky, který svým číslem odpovídá dni vydání ve směnce uvedenému; chybí-li tento den v třetím měsíci, pokládá se za poslední den tříměsíční lhůty poslední den tohoto měsíce. Dalších pět dní se počítá podle kalendáře.

§ 2.

(1) Převedou-li se směnky uvedené v §u 1 dále po uplynutí tří měsíců a pěti dní, ale před uplynutím šesti měsíců ode dne svého

vydání, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n. O těchto směnkách platí obdobně dosavadní ustanovení o směnkách, které jsou podrobeny sazbě citovaného čl. I, §u 2, již při svém vydání.

(2) Převedou-li se směnky uvedené v §u 1 dále po uplynutí šesti měsíců ode dne svého vydání, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle stup. II.

§ 3.

Poplatek z písemných prodloužení tuzemských směnek se řídí, nečiní-li prodloužení více než tři měsíce, sazbou uvedenou v §u 1, činí-li více než tři měsíce, ale ne více než šest měsíců, sazbou uvedenou v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n., a činí-li více než šest měsíců, sazbou stup. II.

§ 4.

(1) Pokud v následujícím § 5 není ustanoveno jinak a dokud strana nedokáže opak, platí o směnkách, v nichž schází údaj dne vydání nebo není určena doba splatnosti nebo schází obojí, domněnka, že se zaplacení má či mělo státi později než za šest měsíců po vydání směnky, je-li to směnka tuzemská, a později než za dvanáct měsíců po vydání směnky, je-li to směnka cizozemská. Totéž platí tenkráte, je-li některý z obou těchto údajů nebo jsou-li oba tak nejasné nebo neurčité, že se den vydání nebo doba splatnosti směnky nedá spolehlivě zjistiti.

(2) Nedotčena zůstávají však dosavadní ustanovení, běží-li o směnku na viděnou nebo za určitou dobu po viděné splatnou, a je-li den vydání směnky označen dostatečně jasně a určitě.

§ 5.

(1) Ustanovení prvého odstavce předchozího § 4 neplatí o tuzemských směnkách, na něž se tento odstavec vztahuje, je-li z poznámky, na líci směnky nad textem směnečného prohlášení inkoustem připojené, patrno, že to, co ve směnce schází, má býti vyplněno teprve později podle potřeby (na př. slovy: "Krycí směnka" nebo "Co schází, bude doplněno podle potřeby později").

(2) O směnkách v předchozím odstavci blíže označených platí naopak nevývratná domněnka, že jsou nebo budou splatny později než za tři měsíce a pět dní, nejpozději však do šesti měsíců po dni vydání. Tato domněnka potrvá a nenastane zmírnění poplatkové povinnosti směnky a vrácení poplatku, třebas bude směnka vyplněna tak, že bude splatná do tří měsíců a pěti dní po vydání.

(3) Předpokladem výhody podle předchozího odstavce však jest, že směnka, až bude ve všem řádně vyplněna, nebude splatná později než do šesti měsíců po dni vydání; byla-li by splatná později, bude tato delší doba oběhu rozhodna pro poplatkovou povinnost směnky, aniž by při tom bylo dovoleno, nedostávající se poplatek dodatečně doplniti.

§ 6.

Schází-li ve směnce tuzemské údaj směnečné částky, je-li však zároveň z poznámky, na líci směnky nad textem směnečného prohlášení inkoustem a slovy připojené, patrno, do jaké nejvyšší směnečné částky má směnky býti použito (na př. "Směnka použitelná do dvou set tisíc Kč"), jest, dokud směnka nebude vyplněna směnečnou částkou ještě vyšší, ona nejvyšší částka bezpodmínečně rozhodna pro výměru směnečného poplatku, a nenastane zmírnění poplatkové povinnosti směnky a vrácení přeplatku, třebas bude směnka vyplněna směnečnou částkou, která oné nejvyšší částky nedosahuje; rovněž se nevrátí žádným způsobem přeplatek, byl-li použitím úředního směnečného blanketu nebo kolkových známek anebo přímo zaplacen poplatek vyšší, než jaký stačil podle vyznačené na směnce nejvyšší částky.

§ 7.

(1) Není-li směnka s nevyplněnou směnečnou částkou opatřena poznámkou po rozumu předchozího § 6, nebo nelze-li z jiných příčin použíti ustanovení § 6 (na př. schází-li náležitost § 9, nebo jde-li o směnku cizozemskou), jest, dokud směnka nebude vyplněna směnečnou částkou vyšší, pro výměru směnečného poplatku rozhodna:

1. směnečná částka Kč 100.000,-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle stupnice v §u 1 tohoto zákona stanovené;

2. směnečná částka Kč 50.000,-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle stupnice stanovené v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.;

3. směnečná částka Kč 10.000,-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle poplatkové stupnice II.

(2) Žádným způsobem však nenastává zmírnění poplatkové povinnosti směnky a nevrátí se přeplatek, byl-li použitím úředního směnečného blanketu nebo kolkových známek anebo přímo zaplacen poplatek vyšší, než jakému jest podrobena směnečná částka, podle prvého odstavce předpokládaná, nebo, byla-li směnka později vyplněna sumou menší, než jest tato předpokládaná směnečná částka.

§ 8.

Ustanovením §§ 4 až 7 se soukromoprávní poměr, jenž trvá mezi stranami v příčině směnečné částky a doby splatnosti směnky, v ničem nemění.

§ 9.

Ustanovení §§ 5 a 6 platí jen tenkráte a potud, jestliže a pokud jest směnečným věřitelem a v držení směnky ústav nebo podnik, který podle svých stanov nebo platných proň jinakých orsanisačních ustanovení jest oprávněn provozovati obchody peněžní a úvěrní, anebo kupec plného práva, který takové obchody provozuje po živnostensku (bankéř).

§ 10.

Ustanovení předešlých §§ platí obdobně i o kupeckých poukázkách, pokud jsou podrobeny poplatkům směnečným.

§ 11.

Nebylo-li řádným způsobem vyhověno poplatkové povinnosti podle sazby uvedené v §u 1, řídí se poplatek zvýšený dvakrát tak vysokým násobkem poplatku zkráceného, jakým se řídí podle ustanovení dosavadních tenkráte, když není řádným způsobem vyhověno poplatkové povinnosti podle sazby uvedené v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.

§ 12.

Dosavadní zákonná ustanovení o směnečných poplatcích, pokud nebyla tímto zákonem změněna, platí nadále a dlužno jich na směnky pod tento zákon náležející užíti obdobně.

§ 13.

Finanční správa jest k účelům kontroly oprávněna požadovati od osob, ústavů a podniků, které se zabývají poskytováním úvěru, aby jejím orgánům předložily směnky, jež u sebe mají, a své zápisy k nim se vztahující.

§ 14.

Vláda se zmocňuje, aby při prodeji a výměně úředních směnečných blanketů vybírala ke krytí výrobních nákladů přiměřený poplatek.

§ 15.

(1) Ustanovení zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n. platí obdobně také o listinách stejného druhu, na jaký se uvedený zákon vztahuje, podrobených poplatkům podle zákonných ustanovení právní soustavy uherské. Znění uvedeného zákona bude pro tento účel upraveno nařízením.

(2) Listiny druhu uvedeného v odstavci předcházejícím, jejichž poplatnost vznikla v době mezi počátkem účinnosti zákona uvedeného v tomtéž odstavci a zákona tohoto a které podléhaly podle zákonných ustanovení dosavadních poplatku podle stupnice I, pokládají se za řádně zpoplatněné, jestliže byly zpoplatněny podle sazby zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.

§ 16.

Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení.

Provésti jej se ukládá ministru financí.

V Praze, dne 9. ledna 1922.

Ferdinand Jirásek v. r.,
předseda.

Dr. Fáček v. r.,
zpravodaj.