Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1201.

Zpráva

I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru a

III. technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny

o návrhu posl. Biňovce, inž. Bečky, Dubického, Bezděka, Langra

a soudruhů (tisk 1157)

na vydání zákona o stavebním ruchu.

I.

Důvodová zpráva.

Již loňského roku, když jednalo se o zákonu o stavebním ruchu, bylo patrno, že vytknutého účelu, t. j. opatřiti tisícům a tisícům nebydlících slušné bydlení v roce 1921 v plné míře dosaženo nebude, tak jak zákon předpokládal, udíleje podpory pouze na stavby v tomto roce započaté a že bude proto nutno působnost jeho prodloužiti i na rok 1922. Loňská stavební sezona byla vůbec z velké části promarněna, neboť různily se názory v obou sněmovnách na prostředky, jichž by mělo býti použito, aby pokud možno nejrychleji a nejnebezpečněji, došlo se k cíli. Kdežto senát po bedlivém prozkoumání vládních předloh, zejména o stavebním komisaři, dospěl k názoru, že bytová nouze, jakožto krise mimořádného druhu musí se řešit také mimořádnými opatřeními vládními, hájila poslanecká sněmovna oproti tomu názor, že nutno dáti přednost dobrovolnému soukromému podnikání stavebnímu státem vydatně finančně a i jinak podporovanému.

Jest přirozeno, že vládní návrhy zákonů o stavebním komisaři a jmenovitě o stavební povinnosti nebyly populární, neboť ukládaly četné nepříjemné povinnosti hlavně výrobcům stavebních hmot a pak také stavební povinnost větším podnikům. Budiž konstatováno, že všecky české politické strany v poslanecké sněmovně perhorreskovaly v senátě projednávané vládní i iniciativní návrhy, zejména vzpomenutý již návrh zákona o stavební povinnosti, ačkoli podobné myšlenky vyskytly se nejednou přímo z řad členů N. S. A tak dochází k samostatnému návrhu v poslanecké sněmovně, který byl však podán teprve v únoru a v březnu dokončen, když před tím vláda byla odvolala svoje vlastní osnovy.

V poslanecké sněmovně došlo však, patrně z obavy, aby se neztratilo jarní stavební období r. 1921, k překotné redakci iniciativního návrhu, což způsobilo četné nedostatky a vady formální i věcné povahy a také četná nedopatření po stránce legistické, které senát příslušně opravil a pozměnil, aniž by však návrh samotný v podstatě a hlavních zásadách měnil a takto opravený zákon vrátil poslanecké sněmovně k novému projednání.

Poslanecká sněmovna setrvala však na svém původním usnesení a tak dochází k zákonu ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n.

Svrchu uvedené nedostatky, vady a nedopatření zákona snažilo se ministerstvo sociální peče, pokud to ovšem bylo možno, odstraniti, po případě napraviti prováděcím nařízením, takže na mnohých místech odporují přímo zákonu. Tím se také vysvětluje, proč prováděcí nařízení k tomuto zákonu vydána byla teprve v květnu 1921, takže se dle tohoto zákona mohlo započíti se stavbami teprve až v létě. Nyní, když ukázala se potřeba působnost zákona prodloužiti také na rok 1922, dochází k jeho novelování a budiž zdůrazněno, že značná část změn a oprav svého času senátem na zákoně provedených, ocitá se nyní v zákoně. Ovšem, nalézáme tu také některé úplně nové změny, jež jsou důsledkem dosavadní praxe.

V hlavě prvé, jež pojednává o opatření stavenišť, shledáváme tuto podstatnou změnu:

V původním zákoně bylo vůdčí myšlénkou rozšířiti vyvlastňovací právo na každého stavebníka, tudíž i soukromého, ovšem na účet veřejnosti. Nejdříve měly býti vyvlastněny pozemky státní, pak pozemky zabrané, fondů veřejných, pozemky obecní a v poslední řadě teprve pozemky soukromé. Vyvlastňovati pozemky v rukách státu a obce ve prospěch soukromníků příčí se ovšem rozumné bytové politice a proto došlo ku změně v ten smysl, že stát jest povinen, pozemky k zastavění způsobilé prodati teprve tehdy, jestliže jich nehodlá sám použíti. Bohužel, toto ustanovení nevztahuje se také na pozemky obecní.

V § 2 jest nové ustanovení, dle něhož může býti pozemek vyvlastněn také pro stavbu hospodářských budov.

V § 3 jest nové ustanovení, dle něhož možno vyvlastniti pozemek až do 2000 m2, jedná-li se o hospodářské budovy pro malozemědělce neb o provozovny pro maloživnostníky.

V § 5 jest změna v tom, že k vyvlastňovacímu řízení musí býti přizvána také obec.

V § 8 nalézáme důležité změny ohledně zcizení vyvlastněných pozemků nezastavěných, zejména pokud se týče stavebních družstev.

§ 9 byl úplně přepracován, zejména ohledně ručení pozemku za dávku z majetku, dále osvobození od převodního poplatku a dávky s přírůstku hodnoty.

V hlavách druhé a třetí, jednajících o rozhodčích soudech mzdových a soudech cenových, není podstatných změn. Také další hlavy čtvrtá a pátá ohledně losové výpůjčky a bytové péče pro zaměstnance státní nevykazují valných změn.

Za to hlava šestá, jednající o finanční podpoře stavebního ruchu, vykazuje značné změny. Tak v § 25 nalézáme ustanovení, dle kterého mohou býti také podporovány stavby obytných domů, zahájené v roce 1919 a 1920.

§ 27 (dříve 32), týkající se způsobu udílení podpor, jest jasněji a přesněji stylisován.

§ 29 jest téměř doslovně opsán z prováděcích nařízení. Jedná se tu o způsob, jakým udílí stát záruku podle § 27, čís. 1, což v původním zákoně vůbec nebylo.

Do § 34 vloudila se chyba spočívající v tom, že v odstavci druhém poukazuje se na § 31, ačkoliv tento paragraf není v žádném vztahu k § 34. Patrně byla tato chybná část druhého odstavce mechanicky opsána z původního zákona.

Další hlavy: sedmá (finanční podpora provisorních staveb), a osmá (Změna, dočasná a dílčí bezúčinnost stavebních řádů) nevykazují značných změn, pouze pokud se týče úlev řízení odstraněny jisté nedostatky.

V hlavě deváté došlo k důležité změně v tom smyslu, že nařízením má se stanoviti, jaká část nákladu musí býti uhrazena výnosem domu, a do jaké míry může stát požadovati na dlužníku náhradu platů učiněných za něho z důvodu záruky.

Sociálně-politický výbor pojednal o usnesení poslanecké sněmovny a usnesl se na těchto změnách:

V § 5 v druhém odstavci doplněna první věta za slovem "úřad" větou : (báňský komisariát nebo kapitanát), neboť na Slovensku není horních revírních úřadů.

V § 11 za slovem "zákonů" vsunuto: "bylo dosud použíti" a slovo "platí" škrtnuto, poněvadž citovaný zákon ze 17. prosince 1919, č. 20, byl zrušen.

§ 17 pozměněn takto:

"Rozhodčí soud je také příslušný k rozhodování hromadných sporů, podrobí-li se mu obě strany, byt' by jedna z nich byla ve stávce nebo výluce."

Změna ta provedena proto, poněvadž se stávalo, že při vypuknutí stávky nebo výluky prohlašoval rozhodčí soud, že nemůže o sporu rozhodnouti, dokud stávka nebo výluka trvá.

Dále v § 25 doplněna poslední věta posledního odstavce větou (administrativní vrchnosti I. stolice), neboť na Slovensku není okresních politických správ.

V druhém odstavci § 34 opraven § 31 na § 26, poněvadž § 31 nejedná o podporách stavebních, nýbrž § 26.

Konečně pozměněn § 56 v ten smysl, že přednosty oddělení pro stavební ruch jmenuje vláda z úředníků zemských a státních, poněvadž v Čechách existuje zemský správní výbor a pak tato stylisace odpovídá poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

K poslednímu odstavci § 3 bylo zdůrazněno, že vyvlastniti nelze také pozemku, kterého vlastník potřebuje nevyhnutelně pro svou vlastní živnost na př. zelinářskou zahradu.

Konečně bylo také konstatováno, že pořadí, stanovené v třetím odstavci § 3, dle něhož má se díti vyvlastňování pozemků, platí jak pro půdu plodnou tak i neplodnou.

Resolucí nebylo.

Změny, jež sociálně-politický výbor způsobil, jsou jednak povahy formální a jednak věcné a způsobil je proto, aby zákon o stavebním ruchu byl konečně zákonem po každé stránce dokonalým. Jinak na podstatě zákona samotného neměnil ničeho.

Sociálně-politický výbor doporučuje z důvodů svrchu uvedených schválení zákona v tomto znění:

Zákon

ze dne...............................................,

o stavebním ruchu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVÁ.

Opatření stavenišť.

§ 1.

Jako staveniště lze použíti nejprve pozemků státních.

Státní správa se zmocňuje, aby pozemky k zastavění způsobilé, jichž nehodlá sama zastavěti nebo použíti k účelům veřejným, prodala za náhradu obecné jejich hodnoty.

O návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem, v jehož správě jest pozemek, do 14 dnů ode dne podání žádosti.

§ 2.

Pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované, mohou po dobu nynější nouze o byty býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů, pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce, pro stavbu malé provozovny drobného živnostníka nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, u ústavů léčebných také pro hospodářství a zahrady jejich, a pro komunikace k těmto stavbám nutné.

Za stejných podmínek vyvlastniti lze také pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati nebo jež nařídil zbourati.

Vyvlastnění nepostihuje práv, spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jejichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět. Práva tato mohou býti spojena s některým knihovním tělesem nebo mohou pro ně býti zřízeny zvláštní knihovní vložky.

§ 3.

Vyvlastňovati jest pozemky ve stavebním obvodu obcí při otevřených již komunikacích nebo výjimečně takové, k nimž se komunikace dají snadno zříditi bez větších nákladů.

Z těchto pozemků jest vyvlastňovati především půdu neplodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě plodné.

Pozemky jest vyvlastňovati v tomto pořadí: půdu zabranou, půdu fondů veřejných, pozemky obecní, pozemky soukromé.

Pro stavbu domku s jedním bytem lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 400 m2, pro stavbu domku o dvou bytech do 500 m2, ač-li parcelační povolení nestanoví větší plochy. Pro stavbu domku s jedním nebo dvěma byty a nutnými hospodářskými budovami pro drobného zemědělce nebo s malou provozovnou pro drobného živnostníka lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 2000 m2.

Vyvlastniti nelze pro stavbu obytných domů a pro komunikace k nim nutné vzrostlých sadů, dále nemovitostí, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost.

§ 4.

Vyvlastňovací řízení provede k žádosti stavebníkově neprodleně okresní politický úřad (magistrát), na Slovensku a v Podkarpatské Rusi slúžnovský úřad (magistrát), v jejichž správním obvodu jest vyvlastňovaný pozemek, když žadatel prokáže, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě a že dobrovolný výkup se nezdařil.

V žádosti budiž přesně označen vyvlastňovaný pozemek a účel zamýšlené stavby; připojen budiž situační plánek stavby, odborně zhotovený v příslušném katastrálním měřítku.

Úřad požádá knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení.

Tato poznámka jest účinna proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti.

§ 5.

Řízením se zjistí především, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a 3.

K tomu konci úřad vykoná do osmi dnů na místě šetření, k němuž buďtež pozváni obec a všichni zájemníci, jmenovitě, jde-li o pozemky nad dolovými měrami v provozu, také majitel těchto měr a horní revírní úřad (báňský komisariát nebo kapitanát). Jde-li o předměty historické nebo umělecké ceny, budiž slyšen také památkový úřad; k jeho posudku budiž dle možnosti přihlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným.

K námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo.

Nedohodnou-li se strany, vydá úřad do dalších 14 dnů vyvlastňovací nález, vyslechna soudního stavebního znalce, a je-li toho třeba, také hospodářského znalce. V něm určí zároveň podle výsledku provedeného řízení náhradu za vyvlastňovaný pozemek; nemůže-li o náhradě ihned rozhodnouti, rozhodne jen o vyvlastnění, určí výši prozatímní jistoty (§ 7) a vykoná další šetření o náhradě zvlášť.

Prohlásí-li vlastník pozemku, že ho sám použije pro stavbu v § 2 uvedenou, může úřad k návrhu stavebníka pozemek vyvlastniti s podmínkou, že vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, započne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě tří měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce dle § 4 tohoto zákona. Vlastník pozemku je povinen dokončiti stavbu v přiměřené lhůtě, kterou určí úřad. Jde-li o stavbu domu pro veřejnou potřebu nebo o vyvlastnění pozemků pro hospodářství a zahrady léčebných ústavů, nelze k takovému prohlášení přihlížeti.

V nálezu budiž označena stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí započíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Lhůta ta nemá býti delší tří měsíců. K nálezu budiž připojen, je-li toho potřebí, oddělovací plánek o vyvlastněném pozemku, který dodá žadatel a potvrdí úřad.

Z nálezu lze se odvolati do 14 dnů po doručení k politickému zemskému úřadu; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k župnímu úřadu, z nálezu magistrátu města s právem municipálním k úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Odvolání jest podati u úřadu, který vynesl nález. Odvolací úřad vydá do 14 dnů rozhodnutí, z něhož není dalšího opravného prostředku.

§ 6.

Majiteli pozemku vyvlastněného k účelu stavebnímu přísluší jako náhrada obecná jeho hodnota.

Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné obliby způsobené nahodilými vlastnostmi a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný pozemek provedením zamýšlené stavby.

Při určení náhrady budiž dbáno změny v hodnotě zbývajícího pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

Náhradu lze dáti také v pozemcích stejné hodnoty; kde se tak státi může z půdy zabrané, staniž se tak, pokud vyvlastněný nemá půdy přes 15 ha.

Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel.

§ 7.

Nevykáže-li vlastník, že osoby, kterým plynou práva z knihovních zápisů, souhlasí, aby jemu náhrada byla přímo vyplacena, složí ji vyvlastňovatel u knihovního soudu. Soud rozvrhne složenou náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Průkaz uvedený v prvé větě jest podati listinou, na níž podpis oprávněného je ověřen soudně nebo notářsky, nebo nějakou listinou veřejnou.

Jakmile vyvlastňovací nález nabude právní moci a náhrada bude zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) u knihovního soudu složena, odevzdá úřad vyvlastňovaný pozemek v držení vyvlastňovateli.

§ 8.

Vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, v přiměřené lhůtě stanovené úřadem vyvlastňovacím.

Vyvlastněné pozemky nezastavěné mohou býti se svolením zemského politického úřadu zcizeny jen, odmítne-li původní vlastník převzíti je zpět do 14 dnů za původní náhradu. Obecně prospěšná stavební sdružení, prodávají-li nezastavěné vyvlastněné pozemky svým členům pro stavbu ve lhůtě vyvlastňovacím nálezem určené, nemusí jich nabídnouti původnímu vlastníku.

Do knih veřejných vložiti jest k návrhu vyvlastnitelovu právo vlastnické a zároveň poznamenati z úřední povinnosti omezení práva vlastnického reálním břemenem ve prospěch státu, provésti stavbu podle odstavce 1. a zákazem zcizení podle odstavce 2.

§ 9.

V soudní úschovu budiž složeno 30 procent náhrady jako jistota za část dávky z majetku původního vlastníka na vyvlastněný pozemek připadající. Složením přestává ručení pozemku za dávku z majetku podle § 62 zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a nař.

Převod pozemku do vlastnictví původního vlastníka v případě § 8, odst. 2., je osvobozen od převodního poplatku; dávka z přírůstku hodnoty na majetku se odepíše nebo vrátí.

§ 10.

Nebude-li ve lhůtě dle § 8 dané provedena stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, může býti vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného, podanou do 4 neděl po uplynutí uvedené lhůty, zrušen úřadem, který vydal nález. V tom případě zůstává vyvlastněnému vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva.

Z vážných důvodů může úřad, který vydal vyvlastňovací nález, původní lhůtu přiměřeně prodloužiti. To platí také o lhůtě podle § 5, odst. 6.

§ 11.

Ustanovení této hlavy o vyvlastňovacím řízení je užíti na vyvlastňovací řízení, pro která podle jiných zákonů bylo dosud použíti ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z roku 1920.

HLAVA DRUHÁ.

Rozhodčí soudy mzdové.

§ 12.

Pro upravení pracovního a služebního poměru v živnostech stavebních, jakož i v podnicích vyrábějících a dopravujících stavební hmoty zřizují se rozhodčí soudy (§ 16).

Příslušnost soudů pro rozhodování sporů vzniklých z pracovního poměru se nemění.

§ 13.

Rozhodčí soud svolá ministerstvo sociální péče, kdykoliv uzná toho potřebu, jakož i k žádosti zájmové organisace zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, které jsou povinny předkládati rozhodčímu soudu všechny spory vznikající z poměru pracovního nebo služebního.

§ 14.

Ministerstvo sociální péče jmenuje v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předsedou soudce z povolání a vyzve zúčastněné organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců, aby jmenovaly do něho přísedící tak, aby v soudě zasedali tři zaměstnavatelé a tři zaměstnanci.

§ 15.

Na řízení rozhodčího soudu jest užíti obdobně ustanovení § 3, odst. 2., § 4, odst. 1., §§ 5, 6, 8, 9, 10, odst. 2., §§ 11, 12 a 13 zákona ze dne 5. prosince 1919, č. 655 Sb. z. a n.

§ 16.

Rozhodčí soud jest povolán, aby vykládal smlouvy kolektivní, aby rozhodoval hromadné spory, které vznikly ze smlouvy pracovní, a aby stanovil podmínky pracovní, zejména mzdové, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou.

Ve všech těchto případech jest vzíti za podklad nálezu průměrný výkon v dotyčném odboru z r. 1914, kde lze stanoviti mzdu nebo služné v poměru k výkonu pracovnímu.

Nález vydaný rozhodčím soudem vztahuje se na dobu jednoho roku. Ustanovení kolektivní smlouvy sjednané v této době, jež odporují nálezu, nabývají účinnosti teprve, byla-li schválena rozhodčím soudem.

§ 17.

Rozhodčí soud je také příslušný k rozhodování hromadných sporů, podrobí-li se mu obě strany, byť by jedna z nich byla ve stávce nebo výluce.

Rozhodčí soud jest povinen sejíti se do 14 dnů po té, kdy spor byl naň vznesen.

HLAVA TŘETÍ.

Cenové soudy.

§ 18.

Pro stanovení cen stavebních hmot a úplaty za dopravu jich v živnostech a podnicích v § 12 uvedených, jakož i pro stanovení jednotkových cen stavebních rozpočtů zřizují se pro jednotlivé odbory cenové soudy, a to: v Praze pro obvod Čech, v Brně pro obvod Moravy a Slezska, v Bratislavě pro obvod Slovenska a v Užhorodě pro obvod Podkarpatské Rusi.

§ 19.

Cenový soud svolá ve 14 dnech po vyhlášení tohoto zákona přednosta nebo jím ustanovený úředník oddělení pro stavební ruch při zemském politickém úřadu, jenž mu předsedá, a povolá do něho po jednom zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců dotyčného odboru, po jednom odborníkovi ze řad bývalých zaměstnavatelů a zaměstnanců toho odboru, po jednom zástupci svazu zaměstnavatelů stavebních, stavebních družstev obecně prospěšných a odborové dělnické ústředny.

Tyto organisace jsou povinny jmenovati zástupce ve lhůtě předsedou stanovené a předseda cenového soudu jest těmito návrhy vázán.

Do cenového soudu vysílá za přísedícího svého úředníka revisní odbor při ministerstvu financí.

§ 20.

Způsob řízení u cenového soudu bude upraven nařízením.

§ 21.

Cenový soud stanoví ceny na dobu jednoho roku; jest však povinen v prvním týdnu každého kalendářního čtvrtletí ceny znovu prozkoumati a je po případě snížiti. Ke změně výrobního nákladu, vzniklé změnou kolektivní smlouvy pracovní, může při tom cenový soud přihlížeti pouze v případě, že změna taková byla schválena rozhodčím soudem.

Cenový soud není však oprávněn ceny zvýšiti.

§ 22.

Snížil-li cenový soud ceny a úplaty v § 18 uvedené, stanoví zároveň dobu, od kdy toto snížení nabývá účinnosti.