Článek 15.

 

Vnitřní dávky z výroby, zhotovení neb spotřeby, které postihují nebo budou postiho­vati výrobky tuzemské buď na účet státu, neb na prospěch správ obecních a korporací, nebudou moci postihnouti pod žádnou zámin­kou ani ve vyšší výměře ani obtížnějším způ­sobem podobné výrobky, pocházející z území druhé Vysoké Smluvní Strany.

 

Jestliže jedna z Vysokých Smluvních Stran by považovala za nutné zavésti novou dávku akcízovou neb spotřební, nebo přirážku k da­ni na některý předmět tuzemské výroby neb zhotovení, podobný předmět cizí bude moci býti ihned zatížen při dovozu stejnou dávkou.

Článek 16.

 

Se zbožím, vyrobeným v zušlechťovacím řízení na území jedné z Vysokých Smluvních Stran, bude od druhé Vysoké Smluvní Strany nakládáno jako se zbožím, pocházejícím z vol­ného obchodu téže Vysoké Smluvní Strany.

 

Článek 17.

 

Zlatnické a klenotnické zboží ze zlata, stří­bra, platiny neb z jiných drahých kovů, do­vážené z území jedné z Vysokých Smluvních Stran, může býti podrobeno na území strany druhé závaznému neb fakultativnímu kon­trolnímu režimu, jak je stanoven zákonem dotyčného státu pro podobné zboží tuzemské výroby.

 

Článek 18.

 

Každá z Vysokých Smluvních Stran se za­vazuje spolupůsobiti k tomu, aby přestupky celních a monopolních zákonů státních druhé strany byly zamezovány, odhalovány a udá­vány druhé Smluvní Straně.

 

Článek 19.

 

Vyjímaje případ soudního prodeje nebudou moci lodi jedné z Vysokých Smluvních Stran býti nacionalisovány v druhé z Vysokých Smluvních Stran, bez prohlášení o pozbytí vlajky, vydaného úřadem státu, jemuž pod­léhají.

 

Článek 20.

 

Vůdcové lodí a člunů, náležejících jedné z Vysokých Smluvních Stran, budou moci vol­ně se plaviti po všech vodních cestách, ať při­rozených, ať umělých, které se nalézají na území druhé Vysoké Smluvní Strany, za týchž podmínek a platíce tytéž poplatky z lodí a ná­kladu, které platí vůdcové lodí a člunů domá­cích.

 

Článek 21.

 

V přístavech království Italského a jeho kolonií nebude vybírán od lodí českosloven­ských, které tam přistanou následkem nehody nebo nouze, nebo za účelem zastávky vzhle­dem k prohlášení přístavu základním přísta­vem, žádný poplatek plavební nebo přístavní, pokud tam loď ovšem nebude provozovati žád­nou činnost obchodní.

 

V případě ztroskotání nebo poškození (ha­varie) lodi, náležející vládě nebo příslušníkům československým, na pobřeží Italie a jejích kolonií, bude nejen trosečníkům poskytnuta veškerá pomoc a ulehčení, nýbrž i mimo to lodi, jejich části a zbytky, jich nářadí a všech­ny předměty k nim náležející, listiny lodní nalezené na palubě, jakož i věci a zboží, které byly shozeny do moře a zachráněny, nebo cena za ně stržená, budou plně vráceny majite­lům k jejich žádosti nebo k žádosti jejich k tomu řádně zmocněných zástupců; to vše bez jiného placení kromě výloh záchrany a zachování a vůbec těchže poplatků, které by v podobných případech byly nuceny zaplatiti lodi domácí.

 

Není-li tu majitele nebo jeho zvláštního zmocněnce, budou věci vydány úřadům kon­sulárním. Předpokládá se však, že hlásí-li se kdo v případě ztroskotání dle zákona k lodi, k jejím předmětům a zboží, bude věc předlo­žena k rozhodnutí příslušným soudům místa ztroskotání.

 

Článek 22.

 

Veškeré zboží jakéhokoliv druhu nebo pů­vodu, jež smí býti v Italii dováženo, vyváženo, prováženo nebo ukládáno do skladišť loďmi domácími, bude moci stejně býti tam dováže­no, vyváženo, prováženo nebo ukládáno do skladišť loďmi československými, při čemž bude požívati týchž výsad, úlev, výhod a re­stitucí a nebude podrobeno jiným nebo vyš­ším poplatkům celním neb dávkám, aniž ji­ným nebo těžším omezením než těm, jež platí pro zboží dovážené, vyvážené, provážené nebo ukládané loďmi domácími.

 

Článek 23.

 

S loďmi československými bude nakládáno v přístavech italských jak při jejich příjezdu, tak během jich pobytu a při odjezdu stejně jako s loďmi domácími, a to jak pokud se týče poplatků a dávek jakéhokoliv druhu a pojmenování, vybíraných ve prospěch státu, obcí, korporací, veřejných funkcionářů nebo jakýchkoliv institucí, tak i pokud se týče při­kázání místa k zakotvení těchto lodí, místa k nakládání a vykládání a vůbec ohledně všech formalit a jakýchkoliv opatření, jakým mo­ hou býti podrobeny lodi, jejich posádky a jich náklad.

 

Článek 24.

 

Rovnost lodí československých a jejich ná­kladů s loďmi italskými nevztahuje se

 

a) na zvláštní zákony o ochraně domácího loďstva obchodního, pokud se týkají stavby nových lodí nebo vykonávání lodní plavby se zvláštními prémiemi nebo úlevami;

 

b) na výsady poskytnuté společnostem pro zábavné plavby mořské;

 

c) na provozování služby přístavní a po­břežní plavby, kteréž jsou vyhrazeny loďstvu domácímu;

 

d) na provozování rybářství.

 

Článek 25.

 

Články 21, 22, 23 a 24, pokud jich lze použíti, platí vzájemně pro italské lodi a pla­vidla v přístavech a vodách vnitrozemských v Československu.

 

Článek 26.

 

Národnost lodí každé z Vysokých Smluv­ních Stran bude zjišťována podle zákonů a ustanovení toho státu, jemuž lodi náležejí.

K průkazu nosnosti lodí budou Vysoké Smluvní Strany uznávati měrné listiny, vy­dané v souhlasu se zákony onoho z obou států, jemuž lodi náležejí.

 

Článek 27.

 

Vláda italská souhlasí s tím, aby vláda če­skoslovenská po předběžné dohodě s ní uží­vala přístavu terstského jako základního pří­stavu obchodních lodí, náležejících českoslo­venským příslušníkům.

 

Přiznání vlastnosti základního přístavu ne­osvobozuje dotyčné lodi od zachovávání vše­obecných a zvláštních předpisů, které upra­vují zdržování se lodí v přístavě, ať v pásmech určených k obchodní činnosti, ať v pásmech určených k pobytu lodí při jich opravování, vyzbrojování neb odzbrojování.

 

Lodi československé, pokud se zdržují v pří­stavě, budou mimo to povinny zachovati všechny předpisy přístavní policie, jež spa­dají do příslušnosti úřadů námořních.

 

Používání přístavních staveb a zařízení v Terstu se strany Československa zůstává upraveno zvláštní úmluvou.

 

Článek 28.

 

Příslušníkům každé z Vysokých Smluvních Stran bude volno za týchž podmínek a za ty­též poplatky jako vlastním příslušníkům uží­vati hlavních silnic a jiných cest, průplavů, splavů, přívozů, mostů a otáčivých mostů, pří­stavů a přístavišť, označení a osvětlení vody splavné, lodivodů, jeřábů a vah veřejných, skladišť a zařízení na záchranu a uložení lod­ního nákladu a jiných předmětů, pokud ta­ková zařízení a opatření jsou určena k veřej­nému užívání, nechť je spravuje stát neb sou­kromé osoby.

Kromě zvláštních předpisů o výstražných světlech a majácích neb o lodivodství nebude vybírán žádný poplatek, nepoužije-li se sku­tečně těchto zařízení a opatření.

 

Článek 29.

 

S obyvateli území obou Vysokých Smluv­ních Stran, s jich zavazadly a jejich zbožím bude na železnicích nakládáno stejným způ­sobem jak pokud se tkne cen a způsobu do­pravy, tak i pokud se tkne lhůt výpravy, daní a poplatků veřejných.

 

Článek 30.

 

Vysoké Smluvní Strany budou dbáti toho, aby vzájemná doprava na železnicích, naléza­jících se na jich území, byla pokud možno usnadněna, a zavazují se, že budou působiti k tomu, aby příslušné správy železniční hle­děly uzavříti dohody mezi sebou a se železnič­ními správami států mezi nimi ležících o utvo­ření přímých tarifů pro dopravu osob, zava­zadel a zboží a o vlakových spojeních tak, aby vyhověno bylo požadavkům dopravním.

 

Článek 31.

 

Kdykoliv jedna z Vysokých Smluvních Stran by měla uzavříti s třetím státem doho­dy o svazových tarifech pro železniční dopra­ vy mezi vlastním územím a územím téhož tře­tího státu přes území druhé Vysoké Smluvní Strany, tato poslední bude povinna spolu­působiti k utvoření řečených tarifů svazo­vých.

 

Obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že si vzájemně poskytnou dopravní sazby, jež by na tratích železničních anebo na cestách splavných platily pro dopravy třetího státu; v každém případě, že použijí na dopravu jed­né z obou Vysokých Smluvních Stran v tran­situ po vlastním území sazeb rozumných. Československo usnadní nicméně transit po­travin italského původu, poskytujíc pro ně nejnižší sazby, jež jsou stanoveny na téže linii a v tomtéž směru vnitřními tarify.

 

Článek 32.

 

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, aby zabránily šíření se phyloxery, používati při vzájemných dovozech opatření, stanovených mezinárodní úmluvou Bernskou ze dne 3. li­stopadu 1881 a dodatečným prohlášením ze dne 15. dubna 1889.