Článek 8.

 

S příslušníky Vysokých Smluvních Stran bude se zacházeti stejným způsobem, který jest stanoven v každém z obou států ve pro­spěch vlastních občanů, pokud jde o zrušení opatření, vydaných nebo vykonaných nepří­telem na území od něho obsazeném.

 

Článek 9.

 

Vysoké Smluvní Strany se shodují v tom, že budou pokládati rozhodnutí smíšeného soudu rozhodčího podle X. části VI. oddílu

mírové smlouvy St.-Germainské a souhlasných oddílů ostatních smluv mírových za ko­nečná a že je učiní závaznými na vlastním území podle ustanovení, platných v každém z obou států ohledně výkonu cizích rozsudků.

 

Článek 10.

 

Vysoké Strany Smluvní se zavazují, že uzavrou co nejdříve zvláštní úmluvu, aby bylo zabráněno dvojímu zdanění a vyhýbání se daním.

 

V době nejméně tří měsíců od nabytí pů­sobnosti této úmluvy, jestliže do té doby ne­bude uzavřena výše zmíněná zvláštní úmluva, neučiní vláda československá žádného koneč­ného opatření proti příslušníkům italským ohledně uložení dávky z majetku.

 

Státu československému však zůstává na vůli učiniti opatření, která zajišťují vybírání dávky pro částky, nepřevyšující výši této dávky, která zůstane odložena.

 

Článek 11.

 

Dokud budou zachována svěřenství zákono­dárstvím Vysokých Stran Smluvních, nebu­dou moci příslušníci jedné z obou býti vy­loučeni zákonem druhé strany z oprávnění přijímati z nich důchody, vyjma zvláštních ustanovení řádů, platných pro jednotlivá svě­řenství.

 

Bude-li jednou Vysokou Stranou Smluvní učiněno zákonné opatření o zrušení svěřen­ství a rozvázání svazku svěřenského, anebo jiným způsobem bude takový svazek odstra­něn, nebude se s příslušníky druhé strany smluvní zacházeti hůře než s vlastními ob­čany.

 

Článek 12.

 

Různosti mínění, týkající se výkladů a po­užití ustanovení této úmluvy, budou předlo­ženy rozhodčímu, který bude ustanoven do­hodou mezi Vysokými Stranami Smluvními.

 

Článek 13.

 

Úmluva tato, sepsaná ve dvou stejnopisech, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku ital­ském, bude ratifikována a nabude působnosti dnem výměny listin ratifikačních, jež se stane co nejdříve v Římě.

 

Je-li neshoda, rozhoduje tekst italský, ja­kožto jazyk známý všem zmocněncům.

 

Tomu na doklad podepsali shora jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu a opatřili ji svými pečetěmi.

 

V Římě, dne 23. března 1921.

 

L. S. Zdeněk Fierlinger m. p.

L. S. Zdeněk Fafl m. p.

L. S. Lodovico Luciolli m. p.

L. S. Arturo Ricci Busatti m. p.

 

Protokol

o stanovení úvěru Italie na účet vlády česko­slovenské za dodávky válečného materiálu

a živin.

 

Za účelem stanovení způsobu určení úvěru Italie na účet vlády československé, vzniklého dodávkami válečného materiálu a živin vlá­dou italskou a za účelem stanovení způsobu a doby pro umoření dluhu vládou českosloven­skou, podepsaní:

 

Zdeněk Fierlinger,

přednosta obchodního oddělení ministerstva věcí za­hraničních republiky Československé;

 

Zdeněk Fafl,

přednosta oddělení pro románské země úřadu pro zahraniční obchod;

 

Lodovico Luciolli,

generální ředitel cel a nepřímých daní v italském ministerstvu financí;

 

Carlo Conti Rossini,

generální ředitel pokladu v ministerstvu pokladu království italského;

 

na základě plných mocí, udělených jejich vlá­dami, dohodli se na následujících opatřeních:

 

I.

 

Vlády obou smluvních stran usnášejí se o následujícím pro stanovení dluhu vlády če­skoslovenské Italii k 31. prosinci 1920 slože­nému:

 

a) z nákladů za dodávky válečného mate­riálu skutečně předaného vojsku českosloven­skému (smlouva uzavřená 21. dubna 1918 mezi vládou italskou a Národní Radou zemí československých), za dodávky živin, výstroje a výzbroje, za výplaty požitků, jakož i z ná­kladů na utvoření pravidelného vojska vřaze­ného do vojska italského, které se zúčastnilo bojů proti centrálním mocnostem a z nákladů na utvoření praporů československých po uzavření příměří;

 

b) z hodnoty potravin postoupených vládou italskou československému ministerstvu zá­sobování, dle dohody uzavřené v Římě dne 1. května 1919.

 

II.

 

Celkový obnos dluhu bude stanoven v lirách italských, třeba provisorně smíšenou komisí, utvořenou společnou dohodou, která musí ukončiti své práce nejpozději 30. června 1921. Obě vlády dají této komisi k disposici všech­ny potřebné doklady.

V době 4 měsíců počínaje 30. červnem 1921 obě vlády dohodnou se o době a způsobu spla­cení dluhu.

 

III.

 

Placení dluhu může se díti buď v hotovosti anebo ve zboží postoupeném vládou česko­slovenskou dle zvláštních úmluv, které se v tomto případě uzavrou.

 

Vláda československá může též na žádost italského pokladu dáti k disposici obnosy v korunách československých, pro výplaty, které mají býti provedeny v Československu, dle kursu v Curychu v den postoupení.

 

IV.

 

Jakožto záruku celkového obnosu stanove­ného dluhu, vláda československá předá vládě italské neprodejné pokladniční poukázky s pravidelnou roční splatností. První splátka musí býti provedena 31. prosince 1922. Z těch­to pokladničních poukázek platí se úroky, kte­ré v žádném případě nemohou převyšovati úrokovou míru, kterou platí italská vláda z vlastních pokladničních poukázek s roční splatností.

 

Úroky z celkově stanoveného dluhu počínají 1. ledna 1922 a budou placeny za každou po­kladniční poukázku při její splatnosti.

Zaplacené poukázky budou vráceny vládě československé.

 

Vláda československá vyhrazuje si také právo zaplacení poukázek a úroků před uply­nutím jejich doby splatnosti.