V.

 

Počínaje 1. lednem 1922 otevře vláda ital­ská vládě československé běžný účet pro ve­škeré dluhy a úvěry, vyplývající z provedení ustanovení tohoto protokolu.

 

Tento protokol sepsaný ve dvou exemplá­řích, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku italském, bude ratifikován a ratifikační li­stiny budou co nejdříve vyměněny v Římě.

 

Zatím obě vlády provedou ona ustanovení této úmluvy, která nevyžadují schválení pří­slušných parlamentů.

 

V případě nesrovnalosti jest směrodatným tekst v jazyku italském, který ovládají všich­ni plnomocníci.

 

Na důkaz toho výše jmenovaní plnomocníci podepsali a svými pečetěmi opatřili přítomný protokol.

 

V Římě, dne 23. března 1921.

 

L. S. Zdeněk Fierlinger m. g.

L. S. Zdeněk Fafl m. p.

L. S. Lodovico Luciolli m. p.

L. S. Carlo Conti Rossini m. p.

 

 

Obchodní úmluva

mezi republikou Československou a králov­stvím italským.

 

President republiky Československé a Jeho Veličenstvo italský král, majíce za to, že ny­nější mimořádné podmínky mezinárodních styků zavazují ještě vlády dotyčných států použíti práva jim vyhrazeného článkem 10. obchodní a plavební smlouvy jimi dnešního dne uzavřené a ve snaze usnadniti i za těchto mimořádných podmínek rozvoj obchodních styků mezi svými státy tím, že by byla za­jištěna větší svoboda těmto stykům, rozhodli se uzavříti obchodní úmluvu a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:

 

President republiky Československé pány:

 

Zdeňka Fierlingera,

přednostu obchodního oddělení ministerstva zahranič­ních věcí,

 

Zdeňka Fafla,

přednostu oddělení pro románské země Úřadu pro zahraniční obchod,

 

Jeho Veličenstvo italský král pány:

 

Lodovico Luciolli,

generálního ředitele cel a nepřímých daní,

 

Angelo di Nola,

generálního ředitele obchodu,

 

kteří vyměnivše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, usnesli se na těchto článcích:

 

Článek 1.

 

Československá republika zavazuje se po­voliti dovoz z Italie bez ohledu k jakémukoli opačnému ustanovení nyní platnému neb které by bylo později zavedeno, zboží uvede­ného v seznamu A, připojeném k této úmlu­vě, a sice v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.

 

Republika Československá se zavazuje rov­něž uděliti povolení k dovozu do svého území zboží prováženého terstským přístavem, na­značeného v seznamu B, připojeném k této úmluvě, v mezích množství, která jsou pro ně stanovena. ­

 

Článek 2.

 

Království italské se zavazuje povoliti do­voz z Československé republiky bez ohledu k jakémukoliv opačnému ustanovení nyní platnému neb které by bylo později zavedeno, zboží uvedeného v seznamu C, připojeném k této úmluvě, v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.

 

Článek 3.

 

Republika Československá zaručuje volný dovoz zboží, naznačeného v seznamu D, při­pojeném k této úmluvě.

 

Článek 4.

 

Republika Československá dovolí vývoz do Italie bez ohledu k jakémukoliv ustanovení nyní platnému neb které by bylo později za­vedeno, zboží uvedeného v seznamu E, připo­jeném k této úmluvě, v mezích množství, kte­rá jsou pro ně stanovena.

 

Článek 5.

 

Království italské dovolí vývoz do Česko­slovenské republiky bez ohledu k jakémukoliv ustanovení nyní platnému, neb které by bylo později zavedeno, zboží uvedeného v seznamu F, připojeném k této úmluvě, v mezích množ­ství, která jsou pro ně stanovena.

 

Článek 6.

 

Roční kontingenty seznamů připojených k této úmluvě budou rozvrženy na 4 díly pro období vždy tříměsíční, při čemž se rozumí, že zůstane-li dovoz jednoho tříměsíčního období nižší než 1/4 ročních kontinentů, přenese se rozdíl na kontingenty následujícího tříměsíč­ního období.

 

Rovněž pro kontingenty stanovené pro ob­dobí menší jednoho roku, bude-li dovoz jed­noho období nižší než je stanoveno, přenese se rozdíl na kontingent následujícího období, aniž by však tento kontinent mohl převyšo­vati kontingent dvou jednoduchých období.

Článek 7.

 

Zboží prodané z Československa do Italie bude moci býti placeno v československých korunách s výjimkou cukru, uhlí a sladu, pro něž si československá vláda vyhražuje právo žádati, aby placení se stalo v jiné valutě.

 

Zboží prodané z Italie do Československa bude placeno v lirách italských s výjimkou surového hedvábí a konopí, pro něž si italská vláda vyhražuje právo žádati, aby placení se stalo v jiné valutě.

 

Bude-li pro zboží, prodané z Československa do Italie, mezi interessenty smluveno placení v italských lirách, bude tato valuta ponechá­na k volné disposici prodatele.

 

Článek 8.

 

Ustanovení předcházejících článků se vzta­hují také na zboží, zaslané poštovním ba­líčkem.

 

Článek 9.

 

Obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, pokud se tkne vzájemných styků, že neomezí prospěšných účinků předcházejících ustano­vení stanovením zákazů, opatření a formalit celních, finančních anebo správních, jež by byly v odporu se zněním a duchem této úmluvy.

 

V každém případě nová ustanovení a nová opatření nebudou míti zrušujících účinků pro dovozní a vývozní povolení již vydaná, kte­rých by nebylo ještě použito z důvodů nezá­vislých na vůli interessentů, pokud by ovšem vyšší zájmy nevyžadovaly opaku. V tom pří­padě bude musiti druhá Vysoká Smluvní Strana býti uvědoměna za účelem stanovení v dohodě prostředků k nápravě, a nových ustanovení neb nových opatření nebude použito na zboží již odevzdané k dopravě na sta­nici neb v přístavu odjezdu v den jich vstou­pení v platnost.