Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1205.

Zpráva

výboru ústavně-právního

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1165)

o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátních řádů (tisk 725) a o návrhu poslanců dra Černého, dra Bartoška, dra Dolanského, dra Wintera a soudruhů na vydání zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátního řádu (tisk posl. sněm. 1964).

Poslanecká sněmovna ve 115. schůzi své, konané dne 20. prosince 1921 přijala návrh zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech (sen. tisk č. 1165).

Tímto usnesením poslanecké sněmovny - třebaže ve věci samé přidržela se po návrhu ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny návrhu schváleného senátem - provedeny byly některé změny a přičiněny některé doplňky textu zákona v senátě projednaného.

Ústavně-právní výbor senátu, projednav ve schůzi dne 24. ledna 1922 konané o těchto změnách a doplňcích, uznal jednomyslně vhodnost a účelnost těchto změn, i když některé z nich teprve v praxi budou musiti prokázati svoji života-schopnost, a proto - veden jsa zároveň snahou, aby prozatímná úprava advokacie v celé šíři co nejdříve již byla uskutečněna, usnesl se doporučiti senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny o zákoně, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, v plném znění schválil.

Při tom ústavně-právní výbor zdůraznil opětně své přesvědčení, že ani uzákonění

prozatímné úpravy advokacie, jako opatření přechodného a na poměrně krátký čas zamýšleného, neodstraní všech těch namnoze důtklivých nedostatků a nesnází, jimiž vykonávání advokacie za dnešních poměrů v jednotlivých oblastech státu našeho tak rozdílně upravených jest postiženo a že jest proto na vládě, aby co nejdříve předložila návrh advokátního řádu, upravujícího právní poměry advokacie jednotně pro celou říši, k ústavnímu projednáni sněmovnám Národního shromáždění.

Zároveň schválil ústavně-právní výbor resoluci navrženou členem prof. dr Spiegelem, aby vládá se zřetelem na důsledky, jimiž v praxi provázeno bude ustanovení §u 6, odst. 2. zákona o substitučním oprávnění kandidátů advokacie k obhajování před sborovými soudy, předložila návrh zákona na změnu ustanovení trestního řádu s tímto novým ustanovením souvisících.

I navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát Národního shromáždění republiky Československé ústavně schválil tento

Zákon

ze dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vykonávati advokacii na území republiky Československé jest oprávněn jen, kdo zapsán jest do seznamu advokátů některé advokátní komory v republice Československé.

(2) Do seznamu advokátů budiž zapsán, kdo

a) jest československým státním občanem;

b) jest svéprávným;

c) vykonal studia právnická na některé československé universitě anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918-1919, na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;

d) dosáhl hodnosti doktora práv na některé universitě v Československé republice anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918-1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;

e) byl prakticky zaměstnán v právní službě po dobu v tomto zákoně ustanovenou (§ 5);

f) vykonal s úspěchem praktickou zkoušku předepsanou pro advokáty před komisí na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Kdo vykonal advokátní zkoušku po 28. říjnu 1918 mimo území republiky Československé, může býti zapsán do seznamu advokátů se svolením ministra spravedlnosti, když v době zkoušky nebylo ji lze vykonati na území, ve kterém se o zápis žádá.

(3) Zvláštní ustanovení pro hlasující rady sborových soudů tímto zákonem nejisou dotčena.

§ 2.

Advokacie nemůže dosáhnouti:

a) kdo pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzen byl pro čin, pro který podle platných ustanoveni nastává ztráta volebního práva do obcí, po dobu této ztráty;

b) kdo podle nálezu disciplinárního byl ze seznamu kandidátů advokacie vymazán, po dobu, po kterou výmaz trvá;

c) kdo vykonává státní placený úřad, vyjímaje úřad ministra a úřad učitelský;

d) kdo jest notářem (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi veřejným notářem);

e) kdo provozuje zaměstnání, které se nesrovnává s povahou a výkonem advokacie, aneb kdo svým jednáním stal se důvěry nehodným;

f) kdo upadl v konkurs, pokud řízení konkursní trvá, jakož i ten, na jehož žádost se provádí řízení vyrovnávací, pokud nebylo prohlášeno za skončené.

§ 3.

(1) Právo vykonávati advokacii zaniká:

a) úmrtím advokáta;

b) jeho resignací;

c) zánikem svéprávnosti advokátovy;

d) pozbude~li advokát státního občanství československého;

e) vzdálí-li se advokát ze svého sídla úředního, substituta neustanoviv a nevrátí-li se na veřejné vyzvání příslušné advokátní komory do roka;

f) přijme-li úřad podle §u 2 lit. c a d s advokacií neslučitelný;

g) právoplatným odsouzením pro čin v §u 2 lit. a uvedený;

h) disciplinárním nálezem advokátní komory, vyslovujícím výmaz ze seznamu advokátů;

i) prohlášením konkursu nebo zahájením vyrovnávacího řízení.

(2) Pozbude-li žena, vykonávající advokacii, československého. státního občanství sňatkem, uzavřeným s cizincem, může k její žádosti ministerstvo spravedlnosti po slyšení advokátní komory povoliti, aby advokacii dále vykonávala.

(3) Pominou-li v případech uvedených pod c, d a f důvody zániku, jest bývalého advokáta k jeho žádosti opětně do seznamu advokátů zapsati. V případech uvedených pod b, c, g, h a i může bývalý advokát, jsou-li dány zákonné podmínky (§§ 1 a 2), žádati za opětný zápis.

§ 4.

Advokáti, kteří měli v době od 28. října 1918 sídlo mimo území republiky Československé, mohou býti do seznamu advokátů zapsáni jen, když vykáží všechny náležitosti zákonem nařízené a svolí-li k tomu - vyslechna advokátní komoru - ministr spravedlnosti.

§ 5.

(1) Žadatel o zápis do seznamu advokátu musí vykázati, že byl na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého Rakousko-Uherska v právní službě prakticky zaměstnán (§ 1 pism. e) po šest roků a to nejméně pět roků u advokáta, zbývající rok buď u advokáta anebo u soudu, u státního zastupitelství, u notáře (veřejného notáře) anebo u státního úřadu správního nebo finančního anebo u úřadu samosprávného.

(2) Počínaje dnem 1. ledna 1924 stačí výkaz nejméně pětileté praktické právní služby u advokáta. Soudní praxe podle ustanovení posavadních povinná, která byla vykonána před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, rovná se praxi u advokáta, nepřesahuje-li doby jednoho roku.

(3) Praxe u finanční prokuratury rovná se praxi u advokáta.

(4) Ke zkoušce advokátní (§ 1, odst. 2, písm. f) mohou býti připuštěni kandidáti, kteří byli po tři roky prakticky zaměstnáni v právní službě u advokáta a dosáhli hodnosti doktora práv.

(5) Započítává se toliko praxe v tom kterém oboru plně konaná po složení všech teoretických státních zkoušek, anebo po dosažení hodnosti doktora práv na některé universitě v republice Československé anebo před 28. říjnem 1918 po případě nejpozději ve studijním roce 1918-1919 na universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen když kandidát prokáže nostrifikaci zkoušek nebo hodnosti doktora práv.

(6) Do 1. ledna 1925 stačí však k zápisu do seznamu advokátů a ku připuštění ke zkoušce advokátní výkaz způsobu a doby praxe podle dosavadních předpisů.

(7) Výhody, zvláštními ustanoveními povolené kandidátům, kteří byli zdrženi ve studiích anebo v praktické právní službě poměry způsobenými válkou, jsou nedotčeny.

§ 6.

(1) Do seznamu kandidátů advokacie mohou býti zapsáni anebo do soudní praxe v 1. a 2. odst. § 5 zmíněné připuštěni jen českoslovenští státní příslušníci, kteří vykonali teoretické státní zkoušky anebo nabyli hodnosti doktora práv na některé universitě v republice Československé, anebo před 28. říjnem 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918-1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen pokud zkoušky jejich nebo hodnost doktora práv byly nostrifikovány.

(2) Pokud je ve věcech občanských zákony nařízeno zastoupení stran advokátem, může se advokát dáti zastoupiti kandidátem advokacie, který má hodnost doktora práv a nejméně 2 roky praxe u advokáta; také zde budiž podle dosavadních ustanovení povinný rok, ztrávený v soudní službě před tím, než tento zákon nabude účinnosti, na roveň postaven praxi u advokáta (§ 5). Pokud ve věcech trestních před sborovými soudy k hájení oprávněn je jen obhájce, zapsaný v seznamu obhájců, může se advokát dáti zastoupiti takovým kandidátem, vyjímaje hájení před porotou a před neivyšším soudem. Do 1. ledna 1924 platí na Slovenska a v Podkarpatské Rusi dosavadní ustanovení.

§ 7.

(1) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč podáním ruky předsedovi komory advokátní anebo jeho náměstku slib, že >bude republice Československé věren, že bude u výkonu svého povolání veškeré zákony a platná nařízená zachovávati a své povinnosti plniti svědomitě<.

(2) Slib tohoto znění vykonají i veškeří advokáti, kteří v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, budou již v seznamu advokátů zapsáni, a to tak, že v neprodlužitelné lhůtě tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona slib vlastnoručně napíší a podepíší a doporučeným dopisem zašlou předsednictvu své advokátní komory, jinak, nesplní-li této povinnosti ani po vyzvání advokátní komory nejdéle do jednoho měsíce, budou ze seznamu advokátů vymazáni.

§ 8.

Dokud nebude v Podkarpatské Rusi zřízena samostatná advokátní komora, platí tam tato odchylná ustanovení:

a) Seznam advokátů i kandidátů advokacie vede a agendu přikázanou advokátním řádem advokátní komoře a jejímu výboru obstarává, jakož i přijímá slib dle § 7 ustanovený předseda sedríe, která bude ministrem spravedlnosti určena.

b) Disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie vykonává disciplinární senát advokátní komory v Turč. Sv. Martině a úkony komorního žalobce komorní žalobce téže advokátní komory.

§ 9.

Zákonem tímto nedotčená ustanovení dosavadních předpisů o advokacii zůstávají v platnosti.

§ 10.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti za čtrnáct dní po vyhlášení.

(2) Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.

Dále doporučuje ústavně-právní výbor, aby schválena byla tato resoluce:

"Vláda se vyzývá, aby předložila návrh zákona, kterým se mění ustanovení trestního řádu o obhajování v souvislosti s § 6, odst. 2 tohoto zákona."

V Praze dne 24. ledna 1922.

Dr Frant. Soukup v. r.,
předseda.

Dr Ant. Klouda v. r.,
zpravodaj.