Zřízenectvo správy Ústředního úřadu bude zvoleno z příslušníků smluvních zemí a jmenováno správní radou po návrhu ředitele.

Při jmenování zřízenectva Ústředního úřadu bude vzat zřetel na význam činnosti vyvolané každou z přistoupivších zemí.

Článek 19.

Správní rada sestaví rozpočet prvních zařizovacích nákladů Ústředního úřadu za účastenství delegátů a odborných znalců ustanovených vládami smluvních zemí.

Takto připravený rozpočet bude předložen k schválení všeobecnému shromáždění delegátů.

Zařizovací náklady budou rozděleny na smluvní země dle měřítka stanoveného pro příspěvkové jednotky uvedené ve článku 17.

Článek 20.

Všeobecné shromáždění delegátů smluvních zemí vydá předpisy potřebné k provedení této úpravy, zvláště pokud jde o sazby poplatků, dávek a jakýchkoliv odměn určených pro Ústřední úřad, vnitřní jednací řád úřadu, podávání popisů a patentových nároků projevených v popisech patentů, předložených k mezinárodnímu zápisu a ke zkoumání Ústřední kanceláří.

Článek 21.

Všeobecné shromáždění delegátů smluvních zemí sejde se vždy, kdy bude zapotřebí, a nejméně každé tři roky, aby znovuzřídilo moc správní rady a bude-li toho třeba, aby přezkoumalo prováděcí předpis, za účelem zavedení změn směřujících k zlepšení organisace a působnosti Ústředního úřadu patentního. Dále bude oprávněno, aby navrhlo změny této úpravy.

Článek 22.

Smluvní země si ponechávají navzájem právo, uzavírati mezi sebou zvláštní úpravy, aby zajistily pro své příslušníky zvláštní vzájemné výhody, pokud by ovšem řečené úpravy nebyly v rozporu s ustanoveními této úpravy.

Článek 23.

Země, které nemají podílu na této úpravě, budou k ní připuštěny na žádost podanou vládě sídla Ústředního úřadu s podmínkou, že k tomu dá souhlas nejméně dvoutřetinová většina hlasů přiznaných dle článku 18. zemím podepsavším tuto dohodu.

Dodatečné přistoupení některé ze zemí, které tuto smlouvu nepodepsaly, bude podmíněno zaplacením téhož obnosu Ústřednímu úřadu, jímž se zúčastnily země smlouvu podepsavší zřizovacích nákladů úřadu dle výše uvedeného článku 19. Toto přistoupení bude po zaplacení uvedeného obnosu oznámeno vládou belgickou vládám ostatním a nabude účinnosti měsíc po tomto oznámení, ač-li nebylo stanoveno zemí přistupující nějaké pozdější datum.

Článek 24.

Smluvní země mají právo, aby přistoupily kdykoliv k této úpravě za svá dominia, kolonie, državy, příslušenstva a protektoráty neb jen za některé z nich.

Státy, dominia neb kolonie, jež mají svou samostatnou vládu a mají samostatné úřady pro podávání patentových přihlášek a pro udílení patentů, budou považovány za smluvní země samostatné, pokud se týče této úpravy.

Článek 25.

Spory o výkladu této úpravy budou urovnány dle pravidel přijatých "Společností národů" pro obdobné případy.

Článek 26.

Tato úprava nabude účinnosti, jakmile bude ratifikována dvěma třetinami zemí, které ji podepsaly. Ratifikace jest zaslati vládě francouzské a budou uloženy v jejích archivech.

Každá země bude moci vypověděti buď za sebe, nebo za svá dominia, kolonie, državy, příslušenstva a protektoráty tuto úpravu a vystoupiti z Unie rok po této výpovědi; tímto činem pozbude pak veškerých svých práv na majetek Ústředního úřadu.

Dáno v Paříži, dne patnáctého listopadu roku tisícíhodevítistéhodvacátého v jediném vyhotovení, které zůstane uloženo v archivech vlády Republiky francouzské a jehož autentické opisy budou vydány každé ze signatárních zemí.

Řečené vyhotovení, datované jak bylo výše uvedeno, bude lze podepsati včetně do 31. května 1921.

Čemuž na vědomí vyjmenovaní zmocněnci, jichž plné moci byly shledány v dobré a náležité formě, podepsali tuto úpravu.

Za Belgii:

Oct. MAVAUT.

Za Brasilii:

Raul FERNANDES.

Za Republiku Kubu:

Za Equator:

E. DORN Y DE ALSUA.

Za Francii:

Aug. ISAAC,

LYON-CAEN,

C. DROUETS.

Za Řecko:

J. YOUPIS.

Za Republiku Haiti:

Za Japonsko:

Za Republiku Liberii:

Za Republiku Nicaraguu:

Carlos A. VILLANUEVA.

Za Republiku Panamu:

Za Peru:

Za Polsko:

François DOLEZAL

Za Portugalsko:

Za Rumunsko:

C. ANTONIADE.

Za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Za Siam:

PHYA VISAL BACHANAKICH.

Za Republiku Československou:

Za Uruguay:

Důvodová zpráva.

Mezinárodní konference, konaná v Paříži ve dnech 17. a 22. listopadu 1919, vedla k vypracování návrhu mezinárodní smlouvy ke zřízení ústředního úřadu patentového, jejíž text definitivní stanoven byl na konferenci konané ve dnech 26. října až do 4. listopadu 1920.

Úprava nezabývá se zřízením jediného patentu platného ve všech smluvních zemích. Zřízení takového patentu nezdálo se v přítomnosti proveditelným se zřetelem na velmi závažné rozdíly v zákonných ustanoveních různých zemí, jak pokud se týče rozsahu ochrany, schopnosti patentování a novosti vynálezu, tak pokud se týče podmínek udělení patentu atd., rozdíly to, na jichž vyrovnání nelze doufati než v dálné budoucnosti. Zatím bylo se spokojiti s dosažením mnohem skromnějšího cíle: jde totiž o zřízení ústředního orgánu, vydržovaného společným nákladem smluvních zemí, jehož zásadním úkolem by bylo sbírati a soustřediti veškeré publikace, dokumenty a zprávy, vztahující se k patentům a k pokrokům veškerého průmyslu a býti zprostředkovatelem mezi správami všech do oboru patentního spadajících záležitostí v souhlase s resolucí přijatou konferencí odborných delegátů spojených zemí, konané v Paříži v prosinci roku 1916, která již vyslovila názor, že by sídlo takového úřadu mělo býti v Bruselu.

Ústřední úřad patentní nebyl by sice takového druhu, aby mohl nahraditi úřady jednotlivých států, udílející patenty, nicméně měl by pro vynálezce veliký význam potud, že by jednak ulehčoval dosažení ochrany jejich práv v různých zemích prostřednictvím mezinárodního zápisu patentových přihlášek obdobného mezinárodnímu zápisu ochranných známek dle Madridské dohody ze dne 14. dubna 1891, jednak, že by jim podával zprávu o novosti jejich vynálezů na základě prozkumu patentových přihlášek a vyhledání anteriorit.

Úprava jest rozdělena ve tři hlavy, pojednávající 1. o mezinárodním zápisu, 2. o zkoušce, 3. o základní úpravě organisace a činnosti úřadu.

HLAVA I. stanoví postup při mezinárodním zápisu patentových přihlášek.

Příslušníci všech smluvních zemí, kteří podali řádnou přihlášku v některé z těchto zemí, budou se moci domáhati ochrany svého vynálezu ve všech ostatních smluvních zemích neb jen v jedné neb v několika z nich, podají-li příslušnou přihlášku u ústředního úřadu prostřednictvím správy, t. j. patentového úřadu země, v které byla přihláška původně podána.

O přihláškách takto u ústředního úřadu podaných dá tento zprávu správám všech smluvních zemí, které tímto způsobem obdrží zprávu o všech k mezinárodnímu záznamu podaných přihláškách patentových.

Dnem odevzdání žádosti o mezinárodní zápis správě země původní přihlášky, vznikají vynálezci práva ve smluvních zemích, označených v tomto podání neb v těch zemích, které by označil později, pokud by se toto označení stalo během lhůty dvanácti měsíců po podání původní přihlášky. Ježto jest navrhovaná úprava úplně nezávislou od úmluvy pařížské Unie, požívali by proto příslušníci zemí, přistoupivších k této úmluvě, krom toho i výhod plynoucích z dvanáctiměsíční lhůty, během které lze podati přihlášku v ostatních zemích Unie se žádostí, aby jí byla přiznána priorita ode dne podání původní přihlášky.

Možnost daná vynálezci, určiti země, ve kterých si přeje ochranu svého vynálezu během lhůty 12 měsíců, dozná výjimky jen v tom případě, že zákonná ustanovení některé ze smluvních zemí vyžadují, na příklad Anglie, aby, má-li býti přihláška patentu platná, došla příslušná přihláška skutečně úplná a to před uplynutím lhůty dvanácti měsíců správy oné země. V takovém případě bude ovšem třeba, aby žádost o mezinárodní zápis byla podána nejméně několik týdnů před uplynutím zmíněné lhůty za tím účelem, aby ústřednímu úřadu bylo umožněno přihlášku s veškerými přílohami včas předati.

Po převzetí veškerých spisů přihlášky ústředním úřadem přeloží tento popis do úřední řeči úřadu a do jazyků jednotlivých zemí určených vynálezcem. Ústřední úřad bude povinen popisy překládati dle stanoveného; naproti tomu bude dáno vynálezci na vůli, aby pro přihlášku potřebné výkresy pro různé státy Unie sám si zhotovil, takže by je ústřední úřad zhotovil jen na zvláštní požádání.

Žádosti s připojenými překlady popisů a výkresy budou zaslány ústředním úřadem správám všech smluvních zemí žadatelem označených, kde pak budou podrobeny stejným podmínkám jako přihlášky zde přímo podané, a kde s nimi bude naloženo dle zákonných ustanovení té které země, to jest, přihlášky takové budou musit odpovídat předepsaným požadavkům a podstoupiti zkoušku co do formy i věci, předepsanou vnitrostátními zákony, a že bude patent udělen neb zamítnut dle daných poměrů, v každé zemi zvláště.

Za službu prokázanou vynálezci ústředním úřadem tím, že předal jeho přihlášku správám smluvních zemí, obdrží úřad mezinárodní poplatek vybraný v jeho prospěch. Jest účelno, aby výše tohoto poplatku byla stanovena, v prováděcím předpise, a to proto, že ji bude snáze upraviti, nebyla-li stanovena v úpravě samé, budou-li to získané zkušenosti vyžadovati. Krom tohoto poplatku bude správa země původního podání oprávněna, aby vybrala od vynálezce poplatek za zaslání přihlášky ústřednímu úřadu.

Pokud se týče poplatků, jež jest platiti vynálezci v různých zemích, ve kterých se domáhá ochrany patentové prostřednictvím mezinárodního zápisu, tu byly podány v konferenci dva různé návrhy: prvý, hovící více zájmům vynálezce, který by však vyžadoval jakousi finanční oběť od správ jednotlivých států, hledí ušetřiti vynálezcům placení poplatků přihláškových, takže by ho zatěžovaly jen poplatky za udělení patentu a roční poplatky za druhý a další roky trvání patentu, je-li první roční poplatek sloučen s poplatkem přihlašovacím; druhý návrh naproti tomu by připouštěl, aby bylo žádáno ve všech zemích zaplacení všech stávajících poplatků včetně poplatku přihláškového. Konference pařížská rozhodla se pro návrh druhý, který také došel výrazu v konečném textu úpravy.

HLAVA II. úpravy vztahuje se k podmínkám, za kterých by byl ústřední úřad povolán k provedení zkoušky přihlášek.

V tomto směru jest třeba, aby byl úkol ústředního úřadu přizpůsoben zákonným, ve všech smluvních zemích platným ustanovením, týkajícím se způsobu udílení patentů.

Ony země, které udílejí patenty beze zkoušky a které chtí zůstati věrny tomuto systému, neb země, jež mají již své přezkoušecí úřady, ve kterých jsou zkoušeny veškeré došlé přihlášky, žádaly by ústřední úřad o dobrozdání jen od případu k případu a nebyl by tento k vydání dobrozdání povinen, leč na výslovné přání vynálezce. Pro jiné země by mohla býti zkouška ústředního úřadu povinnou a ústřední úřad byl by v tomto případě ve skutečnosti orgánem pomocným neb přidruženým patentních úřadů jednotlivých států.

Úprava stanoví základní pravidla postupu při zkoušce přihlášek, která se nese pouze k novosti přihlášek a opírá pouze o patenty již udělené a uveřejněné, nebo publikace, jichž bližší určení se ponechává prováděcímu předpisu. Tato zkouška vede po provedení řízení připouštěcího i odvolání se z prvého rozhodnutí k tomu, že ústřední úřad vydá buď "osvědčení, že nestává anteriorit" aneb "zjištění anteriorit" s přesným udáním těchto. Jest pak jasně stanoveno, že správy smluvních zemí mohou použíti názoru ústředního úřadu dle vlastních zákonných ustanovení a budou moci žádaný patent uděliti neb zamítnouti aneb uděliti jen se zmínkou zjištěných anteriorit, a konečně, že bude správám zemí, budou-li k tomu svými zákonnými ustanoveními oprávněny, volno, aby žádaly na ústředním úřadu, aby jim označil změny, jež by bylo provésti v patentních nárocích popisu vynálezu, aby mohl býti patent udělen.

Správy smluvních zemí byly by oprávněny, aby kdykoli žádaly ústřední úřad o provedení zkoušky novosti ve všeobecném zájmu, na příklad v oněch případech, kdyby vláda měla v úmyslu některý vynález vyvlastniti neb koupiti; stejně bylo by lze i patenty již udělené podrobiti zkoušce ústředním úřadem, buď na žádost vynálezce k účelům obchodním, zvláště kdyby chtěl vynález svůj zciziti, buď nuceně, kdyby to zákonná ustanovení v určitých případech vyžadovala.

Poplatek, který by bylo zapraviti ústřednímu úřadu za zkoušku patentní přihlášky a zvláštní poplatek za odvolání se z prvého rozhodnutí úřadu, bude stanoven v prováděcím předpisu a oba tyto poplatky by se zdvojnásobily v případech, kde by se jednalo o patenty již udělené.

HLAVA III. úpravy obsahuje hlavní zásady úkolů ústředního úřadu jako ústředního orgánu k opatřování dokladů ve věcech patentů, jeho vnitřní organisace a opatření k zajištění výloh spojených s počátečním zřízením a s ročním vydržováním.

Dle znění úpravy jsou různé služby, o něž by bylo lze ústřední úřad žádati (povšechné opatřování dokladů - mezinárodní zápis - zkouška), od sebe úplně nezávislé.

Dále jest stanoveno, že budou smluvní země míti příležitost, aby výslovně prohlásily, zda zamýšlejí obraceti se na ústřední úřad jak v oboru mezinárodního zápisu, tak i v oboru zkoušky patentních přihlášek neb jen v jednom z těchto oborů.

Všechny smluvní země budou povinny přispívati ročně na všeobecné správní výlohy úřadu do maxima 5000 frs. na jednu zemi. Kdyby se však ukázalo, že výnos stanovených poplatků nepostačí, bude schodek zjištěný každého roku rozdělen pokud se tkne všeobecných výloh dle jednotek stanovených pro třídu, do které byla země dle počtu obyvatelstva a závažnosti průmyslové zařaděna, a v oboru mezinárodního zápisu a v oboru zkoušky jen na země, které v tomto směru ústředního úřadu používaly. Zdá se pak spravedlivým, aby příspěvek každé země byl větším dílem úměrným k rozsahu, v jakém příslušné služby používaly. Z toho důvodu mají býti země zúčastněny na třetině výloh, dle třídy, do které budou zařaděny, pro všeobecné vydržování kanceláře a na dvou zbývajících třetinách v přímém poměru ku počtu přihlášek, jež byly jejich prostřednictvím podrobeny buď mezinárodnímu zápisu neb zkoušce ústředního úřadu.

Ústřední úřad bude spravován ředitelem, k jehož ruce bude správní rada, volená každé tři rohy valnou hromadou delegátů smluvních zemí. V této hromadě bude míti každý delegát počet hlasů, měnící se dle třídy, do které byla jeho země zařaděna ohledně příspěvku na všeobecné správní výlohy úřadu. Správní rada bude jmenovati ředitele a ostatní činovníky, jež budou vyvoleni z příslušníků smluvních zemí. Článek 18. posledního odstavce značí, že jednotlivým zemím je zaručena účast jejich příslušníků jako úředníků úřadu.

Po svém ustavení sestaví správní rada rozpočet nákladů prvého zřízení, na něž pak každá země přispěje dle třídy, do které byla zařaděna.

V prováděcích předpisech, pořízených všeobecným shromážděním delegátů, budou stanoveny tarify dávek a poplatků ve prospěch ústředního úřadu, vnitřní organisace tohoto a též způsob, jakým jest přihlášky pro mezinárodní zápis a pro zkoušku u ústředního úřadu podávati. Bude vskutku nezbytné stanoviti jednotná pravidla v tomto směru, aby byl překlad a postup při zkoušce přihlášek ústředním úřadem usnadněn. K tomu třeba poznamenati, že hořejší vypočítání jest čistě exemplifikativní, a že by se prováděcí předpis mohl vztahovati i k jiným bodům, jako na příklad k rozdělení vynálezů ve třídy, k náležitostem výkresů atd.

U příležitosti každé nejméně do tří roků se opakující schůze všeobecného shromáždění delegátů bude přikročeno k revisi tarifů a jiných ustanovení prováděcího předpisu se zřetelem na nabyté zkušenosti a po případě i k revisi úpravy samé.

Jest výslovně stanoveno, že země, přistoupivší k této úpravě, budou míti i nadále právo, aby uzavřely mezi sebou zvláštní smlouvy, zjednávající jich příslušníkům ještě větší vzájemné výhody.

Úprava stanoví konečně i podmínky, za kterých budou moci země, které nebyly súčastněny na upravení a zřízení ústředního úřadu, v budoucnosti k úpravě přistoupiti, jejich přístup bude vyžadovati svolení nejméně dvoutřetinové většiny signatárních států a noví členové budou povinni složiti u ústředního úřadu stejný obnos jako státy smluvní složily na zřizovací náklady ústředního úřadu. V případě, že by některá země vypověděla dohodu za tím účelem, aby po uplynutí jednoho roku, počítaje ode dne výpovědí, z ní vystoupila, musila by se přirozeně zříci všech svých práv na aktivech ústředního úřadu.

Rozpory, týkající se výkladů této úpravy, budou řešeny dle metod, které jsou přijaty Společností národů pro řešení sporů, vznikajících z výkladu smluv mezinárodních.

Podotýká se, že jednání konference zúčastnil se jako delegát vlády Československé republiky inž. Bohuslav Pavlousek, místopředseda patentního úřadu, který účastnil se zejména i druhé konference konané od 26. října až do 4. listopadu 1920 v Paříži. Tato konference vedla k stanovení definitivního textu úpravy, tak, jak se současně předkládá. Na konferenci podařilo se prosaditi požadavky československé, z nichž nejzávažnější nesly se k tomu, aby Ústřední úřad přijímal přihlášky patentní našich příslušníků v jazyku československém a aby sděloval nám přihlášky cizích příslušníku rovněž v jazyku československém.

Vláda republiky, předkládajíc tuto úpravu Národnímu shromáždění, jest toho názoru, že úprava tato znamená nový důležitý krok na poli unifikace světového práva patentního a zvýšenou ochranu vynálezů vlastních příslušníků.

Úprava sama připojena jest ve zvláštním exempláři.

Po stránce formální navrhuje vláda, aby návrh tento byl Národním shromážděním schválen, projevujíc přání, aby přikázán byl nejprve ve sněmovně poslanecké výboru zahraničnímu a právnímu, a po schválení sněmovnou poslaneckou v senátě výboru zahraničnímu a ústavně-právnímu s tím, aby dotyčné výbory podaly o něm zprávu vždy během osmi dnů.

V Praze dne 3. listopadu 1921.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. E. Beneš, v. r.