2. Un Rapport sur l'état du matériel;

 

3. Un Rapport général sur les travaux accomplis depuis la session précédente. Le bureau du Comité international adressera, de son côté, a tous les Gouvernements des Hautes Parties Contractantes, un Rapport annuel sur la situation administrative et financiere du Service, et contenant la prévision des dépenses de l'exercise suivant, ainsi que le Tableau des parts contributives des États contractants.

 

Le président du Comité rendra compte, a la Conférence général, des travaux accomplis depuis l'époque de sa derniere réunion.

 

Les Rapport et les publications du Comité et du Bureau seront rédigés en langue française et communiqués aux Gouvernements ees Hautes Parties Contractantes.

 

Article 20.

 

L'echelle des contributions, dont il est question a l'Article 9 de la Convention, est établie, pour la partie fixe, sur la base de la dotation de 100.000 fr., indiqueé par l'Article 6 du présent Reglement, et sur celle de la population; la contribution normale de chaque État ne peut pas etre inférieure a 500 fr., ni supérieure a 15.000 fr., quel que soit le chiffre de la population. Pour établir cette échelle, on détermine d'abord quels sont les États qui se trouvent dans les conditions-voulues pour ce minimum et ce maximum; et l'on répartit le reste de la somme contributive entre les autres États, en raison directe du chiffre de leur population. Les parts contributives ainsi calculées sont valables pour toute la période de temps comprise entre deux Conférences générales consecutives, et ne peuvent etre modifiées, dans l'intervalle, que dans les cas suivants:

 

a) Si l'un des États adhérents a laissé passer trois années successives sans faire ses versements;

 

b) Si, au contraire, un État antérieurement retardataire de plus de trois ans ayant versé ses contributions arriérées, il y a lieu de restituer aux autres Gouvernements les avances faites par eux;

 

La contribution complémentaire est calculée sur la meme base de la population, et est égale a celle que les États anciennement entrés dans la Convention payent dans les memes conditions.

Si un État ayant adhéré a la Convention déclare en vouloir étendre le bénéfice a une ou plusieurs de ses Colonies non autonomes, le chiffre de la population desdites Colonies sera ajouté a celui de l'État pour le calcul de l'échelle des contributions.

 

Lorsqu'une Colonie, reconnue autonome, désirera adhérer a la Convention, elle sera considérée, en ce qui concerne son entrée dans cette Convention, suivant la décision de la Métropole, soit somme une dépendance de celle-ci, soit comme un État contractant.

 

Article 21.

 

Les frais de confection des prototypes internationaux, ainsi que des étalons et témoins destinés a les accompagner, seront supportés par les Hautes Parties Contractantes d'apres l'échelle établie a l'article précédent.

 

Les frais de comparaison et de vérification des étalons demandés par des États qui ne participeraient pas a la présente Convention serront réglés par le Comité conformément aux taxes fixées en vertu de l'Article 15 du Reglement.

 

Article 22.

 

Le présent Reglement aura meme force et valeur que la Convention a laquelle il est annexé.

 

 

 

Překlad:

 

Článek 1.

 

Mezinárodní Úřad pro míry a váhy bude umístěn ve zvláštní budově poskytující náležité záruky klidu a pevnosti.

 

Kromě místnosti, vhodné k uschování prototypů, bude tato budova obsahovati síně určené k postavení komparátorů a vah, laboratoř, knihovnu, archivní místnost, pracovní místnosti pro úředníky a byty pro dozorce a služebnictvo.

 

Článek 2.

 

Mezinárodní komitét jest pověřen opatřiti a přizpůsobiti takovou budovu, jakož i umístiti úřady jimž jest určena.

 

Nemohl-li by komitét opatřiti příhodné budovy, bude pod jeho správou a podle jeho plánů vystavěna.

 

Článek 3.

 

Vláda francouzská učiní k žádosti mezinárodního komitétu náležitá opatření, aby Úřad byl uznán za ústav obecně prospěšný.

 

Článek 4.

 

Mezinárodní komitét dá zhotoviti potřebné nástroje, jako: komparátory na porovnávání měr koncových a čárkových, nástroje na určení absolutní roztažitelnosti, váhy na vážení ve vzduchu a v prázdné prostoře, komparátory na porovnávání geodetických tyček měrných atd.

 

Článek 5.

 

Náklady na opatření nebo vystavění budovy a výlohy na zakoupení a postavení přístrojů nesmějí dohromady přesahovati obnos 400.000 Fr.

 

Článek 6.

 

Roční dotace mezinárodního Úřadu skládá se ze dvou dílů: z pevného příspěvku a doplňku. Pevný příspěvek činí 100.000 franků. Hrazen bude všemi státy a samostatnými koloniemi, jež přistoupily k úmluvě o soustavě metrické před V. generální konferencí.

 

Doplněk sestává z příspěvků oněch států a samostatných kolonií, které přistoupily k úmluvě po zmíněné generální konferenci.

 

Komitét jest pověřen sestavením ročního rozpočtu na návrh ředitele, při čemž však nesmí překročiti obnos, vypočtený podle ustanovení obou výše uvedených odstavců. Tento rozpočet bude každého roku zvláštní finanční zprávou sdělen vládám Vysokých smluvních stran.

 

Uzná-li komitét za nezbytné pozměniti buď výši roční dotace, buď výpočetní způsob článkem 20 těchto pravidel stanovených, budiž návrh na změnu předložen vládám včas tak, aby mohly svým delegátům pro nejbližší generální konferenci dáti náležité pokyny, aby tato se mohla platně usnášeti. Usnesení je platno pouze tehdy, když by žádný ze smluvních států neprojevil ani dříve, ani při konferenci opačný názor.

 

Článek 7.

 

Konference generální, vzpomenutá v článku 3 této úmluvy, bude se scházeti v Paříži na pozvání mezinárodního komitétu aspoň jedenkrát za šest let.

 

Úkolem jejím bude, aby rokovala a vyvolávala vhodná opatření, jak by se soustava metrická rozšířila a zdokonalovala a aby

schvalovala nová určení základní metrologická, která byla učiněna v mezidobí jich zasedání. Přijímá zprávu mezinárodního komitétu o vykonaných pracích a obnoví tajným hlasováním z polovice komitét mezinárodní.

 

Hlasování v generální konferenci děje se podle států; každý stát má právo na jeden hlas.

 

Členové mezinárodního komitétu mají právo účastniti se schůzí generální konference a mohou býti zároveň delegáty svých vlád.

 

Článek 8.

 

Mezinárodní komitét, uvedený v článku 3 této úmluvy, pozůstává ze čtrnácti členů, kteří mají vesměs příslušeti různým státům.

 

Po prvé bude komitét pozůstávati ze dvanácti členů dřívějšího stálého komitétu mezinárodní komise z roku 1872 a z oněch dvou delegátů, kteří při jmenování řečeného stálého komitétu obdrželi po zvolených členech nejvíce hlasů.

 

Při obnovování poloviny mezinárodního komitétu vystoupí nejprve ti členové, kteří při uprázdnění míst byli v mezidobí zasedání konference jmenováni; ostatní vystupující členové budou vylosováni.

 

Členové vystouplí mohou býti opět zvoleni.

 

Článek 9.

 

Mezinárodnímu komitétu přísluší říditi práce, týkající se ověřování nových prototypů a vůbec všechny metrologické práce, o kterých se Vysoké smluvní strany usnesou aby byly společně prováděny.

 

Komitét jest mimo to pověřen dohlížeti na uschování mezinárodních prototypů.

 

Článek 10.

 

Mezinárodní komitét se ustaví zvoliv si sám svého presidenta a tajemníka v tajném hlasování. Tyto volby oznámí se vládám Vysokých smluvních stran. President a tajemník komitétu a ředitel úřadu mají býti příslušníky rozdílných zemí.

 

Po ustavení komitétu může toto provésti nové volby nebo nová jmenování teprve po třech měsících, když byli dříve všichni členové o tom uvědoměni prostřednictvím kanceláře komitétu.

 

Článek 11.

 

Až do té doby, než budou nové prototypy dohotoveny a rozděleny, bude se komitét scházeti alespoň jednou do roka, potom bude se shromažďovati nejméně každá dvě léta.

 

Článek 12.

 

Usnesení komitétu děje se nadpoloviční většinou hlasů; v případě rovnosti hlasů rozhodne hlas presidentův. Usnesení jsou platná jen tehdy, když jest přítomných členů nejméně o jednoho více, nežli činí polovice všech členů komitétu.

 

S výhradou této podmínky mají nepřítomní členové právo, přenésti hlasy své na členy přítomné, kteří toto zmocnění musí prokázati. Totéž platí rovněž o jmenování tajným hlasováním.

 

Článek 13.

 

Mezi jednou a druhou dobou zasedací má komitét právo raditi a usnášeti se písemně. Aby v tomto případě mělo usnesení platnosti musí býti všichni členové vyzváni odevzdati svoje hlasy.

 

Článek 14.

 

Mezinárodní komitét pro míry a váhy obsadí prozatímně místa uprázdněná v komitétu; tyto volby konají se písemně tím, že všichni členové se vyzvou, aby se voleb těch zúčastnili.

 

Článek 15.

 

Mezinárodní komitét vypracuje podrobná pravidla pro organisaci a činnost Úřadu a stanoví poplatky, které se mají zaplatiti za práce mimořádné, uvedené v článku 6 zmíněné úmluvy.

 

Těchto poplatků se použije k zdokonalení vědeckých pomůcek úřadu.

 

Článek 16.

 

Veškeren styk mezinárodního komitétu s vládami Vysokých smluvních stran bude se díti prostřednictvím jejich diplomatických zástupců v Paříži.

 

V příčině všech záležitostí, jež vyřizovati přísluší správě francouzské, obrátí se komitét na francouzské ministerstvo zahraničních věcí.

 

Článek 17.

 

Ředitele úřadu a adjunkty jmenuje mezinárodní komitét tajným hlasováním.

 

Zřízence jmenuje ředitel.

 

Řediteli přináleží rozhodovací hlas v komitétu.

 

Článek 18.

 

Ředitel Úřadu má přístup na místo, kde jsou uloženy mezinárodní prototypy jen po usnesení komitétu a za přítomnosti jeho dvou členů.

 

Místo, kde jsou prototypy uschovány, může se otevříti toliko pomocí tři klíčů, z nichž jeden jest v rukou ředitele francouzských archivů státních, druhý v rukou presidenta komitétu a třetí v rukou ředitele Úřadu.

 

K obyčejným pracím a porovnáváním úředním slouží míry a závaží toho druhu jako jsou prototypy jednotlivým státům vydané.

 

Článek 19.

 

Ředitel Úřadu předloží komitétu při každém zasedání:

 

1. Finanční zprávu o výdajích minulého služebního období, po jejímž schválení se zprostí zodpovědnosti;

 

2. zprávu, v jakém stavu je materiál;

 

3. všeobecnou zprávu o pracích, jež byly vykonány od posledního zasedání.

 

Úřad mezinárodního komitétu podá všem vládám Vysokých smluvních stran roční zprávu o stavu administrativní a finanční služby, která bude obsahovati také pravděpodobně výdaje pro službu příštího období, jakož i výkaz o příspěvcích smluvních států.

 

President komitétu podá generální konferenci zprávu o pracích od poslední schůze provedených.

 

Zprávy a publikace komitétu a Úřadu budou psány v řeči francouzské a zasílány vládám Vysokých smluvních stran.

 

Článek 20.

 

Stupnice příspěvků zmíněná v článku 9 této úmluvy se zjistí, pokud jde o pevný obnos, na základě dotace 100.000 franků (dle článku 6 těchto pravidel) a na základě počtu obyvatelstva; normální příspěvek jednotlivého státu nesmí býti však menší než 500 franků a nesmí býti větší než 15.000 franků, při jakémkoli počtu obyvatelstva. Za příčinou sdělání této stupnice zjistí se nejprve státy pro něž naznačené minimum nebo maximum příspěvků přichází v úvahu, a zbytek sumy rozdělí se na ostatní státy v přímém poměru k počtu obyvatelstva. Příspěvky takto vypočtené jsou směrodatny pro dobu mezi dvěma po sobě jdoucími generálními konferencemi a mohou v tomto mezidobí změněny býti toliko v těchto případech:

 

a) když některý z přistoupivších států nezaplatil po tři po sobě jdoucí léta svých příspěvků,

 

b) když naproti tomu stát, jenž dluhoval své příspěvky déle tří let, tyto dodatečně zapraví, budou ostatním vládám zálohy jimi složené navráceny.

 

Dodatečný příspěvek vypočítá se na témže podkladě počtu obyvatelstva a rovná se, když je má platiti stát nově přistupující, obnosu, který za stejných podmínek úmluvy byl povinen zapraviti stát dříve přistouplý.

 

Chce-li stát, jenž přistoupil k úmluvě, použíti výhod úmluvy pro jednu nebo více svých nesamostatných kolonií, připočte se za příčinou výpočtu příspěvku počet obyvatelstva kolonie k počtu obyvatelstva dotyčného státu.

 

Článek 21.

 

Náklady na zhotovení mezinárodních prototypů a přidaných k nim měr a vah kontrolních zapraví Vysoké smluvní strany podle sazby v předešlém článku uvedené.

 

Náklady za porovnání a ověření měr a vah oněch států, které na této úmluvě nemají účastenství, vypočte komitét podle sazeb uvedených v článku 15 těchto pravidel.

 

Článek 22.

 

Tento řád má tutéž moc a platnost jako úmluva k níž jest připojen.

 

Důvodová zpráva.

 

Zákonem ze dne 23. července 1871, ř. z. č. 16 z roku 1872, kterým se ustanovilo nové zřízení míry a váhy, byla v zemích bývalého Rakouska zavedena soustava metrická, spočívající na základech mezinárodních jednotek míry délkové a váhy, to jest metru a kilogramu, chovaných ve francouzském státním archivu v Paříži. V Uhrách stalo se tak zák. článkem VIII. z roku 1874.

 

Čím větší byl počet států, které zavedly metrickou soustavu, tím více se projevilo, že kopie prvotních měr, užívaných v různých zemích jako základy míry, mezi sebou nesouhlasily. Vzniklá tím všeobecná nejistota dala vzrůsti myšlence, zříditi mezinárodní úřad, který by zhotovil společné prvotní míry a váhy, pořídil potřebné kopie těchto jednotek pro veškeré súčastněné země a občas tyto kopie porovnával s mírami prvotními. Po dlouhých jednáních, trvajících osm let, došlo konečně k mezinárodní konvenci o soustavě metrické, podepsané dne 20. května 1875 v Paříži. Tuto konvenci podepsali zástupci Německa, Rakousko-Uherska, Belgie, Brasilie, Argentiny, Dánska, Španělska, Spojených Států Severoamerických, Francie, Italie, republiky Peru, Portugalska, Ruska, Švédska a Norvéžska, Švýcarska, Turecka a republiky Venezuelské. K těmto smluvním státům přistoupilo pak v roce 1879 Srbsko, 1882 Rumunsko, 1884 Velká Britanie, 1885 Japonsko, 1890 Mexiko, 1907 Kanada a 1912 Siam a Bulharsko. Brasilie a Turecko pak opět z konvence vystoupily, za to hodlají přistoupiti další kolonie anglické a Čína. Účelem konvence jest tedy udržovati mezinárodní úřad, který se zabývá opatřováním prvotních a základních měr a závaží soustavy metrické a přesným zhotovováním prototypů pro státy, které ke konvenci přistoupily. Důležitost této instituce jeví se v zachování principu nezměnitelnosti základních měr a závaží a principu jejich jednotnosti ve všech súčastněných zemích.

 

Konvence metrická ratifikována byla v Rakousku 31. prosince 1875 a uveřejněna v ř. z. č. 20 z roku 1876 v Uhrách pak byla inartikulována v zák. čl. II. ai 1876.

 

Z kopií vydaných mezinárodním úřadem pro míry a váhy jednotlivým státům připadly Rakousku základní metr číslo 15 a kilogram číslo 33 (vedle manipulačních normálů metr číslo 19 a kilogram číslo 14), Uhersku pak metr číslo 14 a kilogram číslo 16 a tyto prototypy tvoří tudíž zákonitý základ všech ustanovení o váze a míře jednak v Rakousku (zákon ze dne 12. ledna 1893, ř. z. č. 10), jednak v Uhrách (V. zákonitý článek z roku 1907) a vzhledem ku čl. 2. zákona ze dne 28. října 1918, číslo II Sb. z. a n., dosud také v Československé republice.

 

Toto ustanovení může ovšem býti jenom významu akademického a dočasného, neboť prakticky nelze stanoviti za základy zákonité míry a váhy prototypy patřící cizím státům, aniž by byla smluvena možnost, těchto prototypů patřičně užíti.

Jinak jest ale z důvodů právní jistoty a neméně pak z důvodů potřeb průmyslu a národního hospodářství nesporně nutno, aby Československá republika měla nejen svoje základní míry a závaží, které by tvořily podklad pro veškerá zákonitá opatření v oboru veškerého měrnictví, nýbrž aby se z důvodů mezinárodní důvěry připojila též oficielně k mezinárodní úmluvě o soustavě metrické.

 

Ministerstvo veřejných prací obrátilo se v této záležitosti již koncem roku 1919 prostřednictvím ministerstva pro zahraniční věci na mezinárodní komitét v Paříži s dotazem, za jakých podmínek by Československé republice bylo umožněno přistoupiti k mezinárodní úmluvě metrické a za jakých podmínek by mohla obdržeti nutné prototypy metru a kilogramu, poněvadž nelze očekávati, že by z civilní likvidační masy republiky Rakouské a Uherska připadly Československé republice potřebné prototypy.

 

Mezinárodní komitét oznámil pak přípisem, že přistoupení nového státu k úmluvě metrové ukládá tomuto státu povinnost, zapraviti v prvé řadě vstupní příspěvek, jehož výši stanoví podle II. článku úmluvy mezinárodní komitét, dále pak příspěvek roční určený dle článku 9. podle stupnice založené na okamžitém počtu obyvatelstva přistupujícího státu.

 

Poněvadž se u některých smluvních států následkem války počet obyvatelstva změnil a některé státy po tři léta svůj roční příspěvek nezapravily, nutno užíti pro příští rozpočet ustanovení, obsažených v článku 20. "Jednacího řádu", připojených k úmluvě, která v takových případech předvídají rozdělení nezaplacené částky na ostatní súčastněné státy.

 

Nedosti přesný odhad počtu obyvatelstva států spojených úmluvou povede podle sdělení mezinárodního komitétu ke stanovení rozdělovacího koeficientu 5 ku 100; tento koeficient musí býti pak dělen 0.85, abychom obdrželi částku nedoplatku, který nutno rozděliti. Koeficient, který byl 0.174 franku, bude pak asi 0.22 franky na 1000 obyvatelů.

Pro republiku Československou, jejíž obyvatelstvo se odhaduje na 13 milionů, obnášel by dle toho roční příspěvek 2860 franků.

 

Pokud jde o přístupní příspěvek, který zaručuje každému smluvnímu státu částečné spoluvlastnictví na majetku mezinárodního úřadu dosud získaného a jehož výši stanoví mezinárodní komitét, uznal tento komitét v prvých letech, kdy úmluva vstoupila v platnost, za správné, aby se toto přístupné rovnalo celkovému příspěvku nově přistoupivšího státu, který by musel zaplatiti, kdyby byl přistoupil hned z počátku k úmluvě.

 

Příspěvek takto vypočítaný byl by však v brzku velmi tíživý a komitét se tudíž usnesl, stanoviti výši jeho šestinásobnou částkou ročního příspěvku.

 

Případ Československé republiky je však zvláštní. Obyvatelstvo, ze kterého se skládá, bylo v celku pojato v počtu obyvatelstva bývalého císařství rakouského a přispívalo v důsledku toho na výlohy spojené s udržováním mezinárodní kanceláře tak dlouho, pokud bývalá monarchie svým dotyčným peněžitým závazkům dostála; je tedy zřejmo, že nutno počítati Československé republice za splátky to, čím svým počtem obyvatelstvo na roční poplatek přispívalo. Rakousko zapravilo svůj příspěvek za rok 1918 a zůstává jenom diference za léta 1919 až 1921. Podíl Československé republiky na této částce jest asi 2300 franků ročně.

 

Konečné číslice příspěvku na vstupném, pak příspěvku ročního mohou býti stanoveny, až budou přesně známy číslice o obyvatelstvu republiky. Co zde uvedeno, může sloužiti jenom ku přibližné informaci o povinnostech finančních, které při vstupu k metrické úmluvě republiku zatíží.

 

Co pak se týče příspěvků budoucích, nutí okolnosti utvořené klesáním nákupní ceny peněz mezinárodní komitét, aby předložilo súčastněným vládám návrh na změnu "Jednacího řádu" v tom smyslu, aby roční příspěvek, určený k vydržování mezinárodního úřadu, se znatelně zvýšil.

 

Toto zvýšení nemůže býti ještě stanoveno, bude však určeno při příštím sezení generální konference, která se pravděpodobně sejde v Paříži na podzim roku 1921.

 

Podle uvedeného bude Československá republika při přístupu k metrické úmluvě trvale zatížena ročním příspěvkem, který obnášeti bude nejméně 2860 franků; dále bude jí složiti vstupní příspěvek za léta 1919 až 1921, celkem 6900 franků. Na rok 1922 bylo by tudíž nutno pro tento účel preliminovati celkem obnos 10.000 franků, t. j. 55.000 československých korun.

Poukazujíc k resoluci čís. 22, přijaté v 31. schůzi poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky dne 4. prosince 1920, podle které se rozpočtový výbor usnáší, aby ministerstvo veřejných prací připravilo v tomto roce přistoupení našeho státu k mezinárodní metrické úmluvě v Paříži, a aby příslušné náklady byly do rozpočtu na rok 1922 zařaděny, navrhuje vláda, aby Národní shromáždění schválilo přistoupení k této mezinárodní úmluvě.

 

Po stránce formální se navrhuje, aby návrh tento byl předložen nejprve poslanecké sněmovně a připojuje se přání, aby v této sněmovně a po schválení poslaneckou sněmovnou v senátě byl přikázán výboru technickému a zahraničnímu, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě 14. dnů.

 

V Praze dne 5. října 1921.

 

Ministr věcí zahraničních:

Dr. Edvard Beneš, v. r.