Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1230.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona (tisk 2424) o vojenských požitcích zaopatřovacích (tisk 3401).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 129. schůzi dne 27. ledna 1922 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne..........................1922

o vojenských požitcích zaopatřovacích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ODDÍL I.

Nároky gážistů a čekatelů.

§ 1.

Vojenské zaopatřovací požitky gážistů, zařaděných v hodnostních třídách, čekatelů a gážistů mimo hodnostní třídy (poddůstojníků z povolání) jsou:

1. výslužné a

2. zaopatření invalidovní.

Výslužné:

A. Gážisté a čekatelé z povolání (§§ 2-15).

§ 2.

Gážisté (čekatelé) z povolání nabývají nároku na přeložení do trvalé výslužby:

a) dovrší-li 60. rok svého věku, nebo

b) stali-li se trvale neschopnými vojenského povolání a mají-li aspoň 10 služebních let započitatelných.

§ 3.

Gážistům (čekatelům), majícím méně než 10 služebních let započitatelných, přísluší nárok na trvalé výslužné pouze tehdy, když pozbyli způsobilosti k vojenskému povolání:

a) trvalou poruchou (poškozením) zdraví, kterou utrpěli bez vlastní úmyslné viny ve službě válečné, nebo

b) trvalou poruchou (poškozením) zdraví, kterou utrpěli bez vlastní úmyslné viny při vykonávání vojenské služby, v souvislosti s ní, zvláštnostmi vojenského povolání, epidemickými nemocemi, řádícími ve služebním místě (stálém nebo přechodném), nebo

c) choromyslností, oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, kromě toho úplnou ztrátou sluchu nebo řeči, ochrnutím, takže nemohou tělem vládnouti, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně.

§ 4.

Gážista (čekatel), jenž se stal z důvodů zdravotních trvale neschopným vojenského povolání, má méně než 10 služebních let započitatelných a nemá podle § 3 tohoto zákona nároku na trvalé výslužné, dostane odbytné. Odbytné činí až do pěti služebních let započitatelných jednoroční služné, při více než pěti služebních. letech započitatelných dvouleté služné, kterého gážista (čekatel) naposledy požíval.

§ 5.

Podmínky ustanovení §§ 2b, 3 a 4 nutno ujistiti superarbitračním řízením.

Vojenské osoby - vyjímajíc justiční důstojníky jako soudce - mohou býti dány do výslužby (mohou obdržeti odbytné) podle § 4 bez superarbitračního řízení a bez vlastní žádosti:

1. dovršily-li 55. rok svého věku, nebo

2. mají-li 40 služebních let započitatelných a z toho aspoň 30 let skutečných,

3. není-li ze služebních důvodů možno ponechati je v vinné službě. Kdy se tak státi může a jakým způsobem dlužno při tom postupovati, o tom bude vydán zvláštní zákon.

§ 6.

Výslužné vyměřuje se podle služební doby započitatelné a podle pensijní základny. Tato základna rovná se poslednímu služnému, k němuž se připočítá:

a) u gážistů od XI. až do V. hodnostní třídy (tyto počítaje), čekatelů a gážistů mimo hodnostní třídy 50% pro Prahu příslušného místního přídavku,

b) u gážistů IV. a vyšší hodnostní třídy částka 3000 Kč,

c) u gážistů mimo hodnostní třídy přídavek podle § 9 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 195 Sb. z. a n.

Až do 10 služebních let započitatelných přísluší 40% a za každý další započitatelný rok 2.4% pensijní základny. Výslužné nesmí převyšovati pensijní základny.

Osobám, daným na odpočinek dnem, kterého jim měly býti přiznány požitky vyššího platového stupně, bude vyměřeno výslužné podle tohoto stupně.

Při zjištění služební doby počítá se zlomek posledního roku, přesahující 6 měsíců, za celý rok.

§ 7.

Vojenským osobám, které se staly neschopnými vojenské služby oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude připočtena, stala-li se tato poškození bez jejich úmyslné viny při vykonávání služby, při výměře výslužného deset služebních let.

Totéž platí, stanou-li se vojenské osoby neschopnými vojenské služby následkem úrazu, utrpěného v míru bez jejich úmyslné viny při vykonávání vojenské služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou. Podmínkou v tomto případě jest, že neschopnost vojenské služby nastala během jednoho roku po úrazu.

Osobám, které se staly v jiných případech neschopnými vojenské služby pro těžkou poruchu zdraví, které však úmyslně nezavinily, nejsou-li vůbec výdělku schopny, může býti při výměře výslužného a v dohodě s ministerstvem financí připočteno až deset služebních let.

Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, může vojenská správa v dohodě s ministerstvem financí výslužné nad to ještě přiměřeně zvýšiti.

Celkové výslužné nesmí však převyšovati pensijní základny (§ 6).

Podmínkou pro zvýšení výslužného jest:

a) aby neschopnost vojenské služby nastala do pěti let po události, odůvodňující zvýšení výslužného,

b) aby žádost byla předložena do jednoho roku po zjištění neschopnosti vojenské služby.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro zvýšení výslužného a podle výsledku zastaviti výplatu částky, o kterou bylo výslužné zvýšeno.

§ 8.

Výslužné gážisty, zařaděného do hodnostních tříd, nesmí býti vyměřeno částku nižší než 1800 Kč, u čekatele nižší než 1600 Kč a u gážisty mimo hodnostní třídy nižší než 1400 Kč ročně.

§ 9.

Vojenským osobám ve výslužbě, které byly po přeložení do výslužby povolány do činné služby vojenské a tuto službu skutečně konaly, vyměří se výslužné znovu po opětném přeložení do výslužby podle celkové započitatelné služební doby.

Výslužné nutno znovu vyměřiti též gážistovi (čekateli) ve výslužbě, povolanému do činné služby vojenské, při postoupení do vyšší hodnostní třídy nebo do vyššího platového stupně.

Pensijní základnu pro novou výměru tvoří:

a) u gážistů s plnými aktivními požitky (doplněk k výslužnému) služné jejich platového stupně, k němuž se připočítá podle § 6 50% místního přídavku, přídavek podle § 3 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., nebo částka 3000 Kč.

b) u gážistů, kteří požívají remunerace, požitky, které byly základem předcházející výměry výslužného.

§ 10.

Vojenské osoby z povolání v činné službě, které

a) byly v důsledku řízení před disciplinárním výborem zbaveny vojenské hodnosti, nebo

b) pozbyly vojenské hodnosti podle soudního rozsudku, pozbývají nároku na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.

Ministr národní obrany může v dohodě s ministrem financí těmto osobám, jsou-li nemajetny, přiřknouti příspěvek na výživu až do 50% zákonitých požitků, které by jim při přeložení do výslužby přináležely.

Osobám, které setrvají dále v činné službě vojenské, může býti tento příspěvek přiznán teprve po vystoupení z činné služby.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodně nebo trvale zastaviti.

§ 11.

Vojenským osobám, které vstupují do výslužby a mají nárok na trvalé výslužné, může býti povoleno odbytné ve výši dvouletého posledně požívaného služného, zřeknou-li se pravoplatně nároku na zaopatřovací požitky, vyplývající z dosavadní vojenské služby, a to pro sebe, a jsou-li ženati i pro svou rodinu, a předloží-li písemný souhlas manželčin.

Bylo-li s pensijní výplatou již započato, hradí se vyplacené částky z odbytného.

§ 12.

Gážisté (čekatelé) ve výslužbě, vstoupivši do civilní státní (jí rovné) služby - vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat - pozbývají nároku na vojenské výslužné 1. dnem toho měsíce, ve kterém se počíná nárok na plat z nové služby. Přídavek za zranění, mají-li jaký, vyplácí se jim dále.

Nepřevyšují-li veškeré s novým místem služebním spojené příjmy (cenu naturálních požitků v to počítajíc), aspoň o 1/3 vojenské výslužné, přísluší příplatek vojenský ve výši rozdílu mezi výše zmíněnými příjmy a výslužným, zvýšeným o 1/3 na účet vojenské správy. Tento příplatek nesmí býti vyšší posledně požívaného vojenského výslužného a vyplácí se tak dlouho, dokud výše zmíněné příjmy nepřevyšují aspoň o 1/3 toto výslužné.

§ 13.

Při vystoupení z civilních státních (jim rovných) služeb bez nároku na trvalé civilní zaopatření, nabudou osoby v předcházejícím paragrafu označené zase nároku na vojenské zaopatřovací požitky, které měly před vstupem do civilní služby, ovšem pokud nevypršela lhůta, na kterou byly tyto požitky přiznány (§ 19).

Je-li při odchodu z civilní státní (jí rovné) služby přiznané civilní výslužné menší než-li původně vyměřené vojenské výslužné, přísluší rozdíl mezi oběma požitky na účet vojenské správy.

§ 14.

Vojenské osoby ve výslužbě, které rozsudkem trestního soudu pozbyly svého postavení v civilní státní (jí rovné) službě, nemohou už nabýti nároku na zaopatřovací požitky vojenské.

§ 15.

Gážisté (čekatelé) z povolání, konající službu činnou do výslužného započitatelnou - vyjímajíc službu za remuneraci (§ 9b) - platí příspěvek na výslužné.

Tento příspěvek činí 8% pensijní základny (§ 6) a sráží se gážistům (čekatelům) předem v měsíčních částkách.

Osoby, které dosáhly nároku na plné výslužné, platí příspěvek pouze ze zvýšení pensijní základny.

Příspěvek na výslužné neplatí se po dobu mobilisace, dovolené s čekaným, nebo dovolené bez požitků, jakož i po dobu mimořádných poměrů (§§ 17 a 18 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n.).

B. Gážisté (čekatelé) v záloze (§§ 16-25).

§ 16.

Gážisté a čekatelé v záloze, povolaní přechodně do činné služby, mají nárok na výslužné:

1. utrpěli-li poruchu (poškození) zdraví bez vlastní úmyslné viny v činné službě, za okolností označených v § 3,

2. a pozbyli-li nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, a to buď trvale nebo dočasně.

§ 17.

Výslužné činí

při 20-49%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 50%,

při 50-74%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 75%,

při 75-100%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 100%

výslužného podle § 6, po případě podle nejnižší výměry výslužného podle § 8.

Výslužné přiznává se podle trvalé nebo dočasné újmy na způsobilosti k občanskému povolání buď trvale nebo dočasně.

Ustanovení § 7 platí obdobně i pro gážisty a čekatele v záloze.

§ 18.

Výslužné, přiznané trvale, může býti zvýšeno na žádost poživatelovu, když se novým superarbitračním řízením prokáže, že jeho původní nezpůsobilost k občanskému povolání bez jeho viny vzrostla zhoršením poruchy (poškození) zdraví, která byla základem jeho nároku na výslužné. Zvýšení výslužného může býti požadováno nejdéle v době deseti let od přiznání prvotního výslužného.

§ 19.

Gážistům a čekatelům s dočasnou újmou na způsobilosti k občanskému povolání může býti výslužné vyměřeno nejvýše na jeden rok.

Před vypršením této lhůty nutno provésti nové superarbitrační řízení.

Podle výsledku tohoto řízení bude výslužné přiznané dočasně buď zastaveno - nesplňuje-li již superarbitrovaná osoba podmínek zákona - nebo znova vyměřeno a nejdéle na další dvě léta přiznáno.

V tomto případě nutno provésti včas nové superarbitrační řízení a výslužné obdobně buď zastaviti, nebo nejdéle na další dvě léta prodloužiti po případě znovu vyměřiti.

Prokáže-li se následujícím superarbitračním řízením, že superarbitrovaný nepozbyl nároku na výslužné, vyměří a přizná se mu toto trvale.

§ 20.

Gážistům (čekatelům), kteří jsou zároveň v civilních státních (jim rovných) službách, vyhovují podmínkám § 16:2 a jsou zároveň neschopni civilní služby, vyměří se výslužné podle zákona jim příznivějšího, t.j. buď podle tohoto zákona, podle vojenské služební doby a vojenských započitatelných požitků (§ 6), nebo podle zákona civilního.

Výslužné vyměřené podle započitatelné vojenské služby (beze zření na civilní službu) a vojenských požitků hradí správa vojenská, vznikne-li nějaký přebytek, hradí jej správa civilní.

§ 21.

Gážisté a čekatelé vojenské služby neschopní, kteří nepozbyli způsobilosti k civilní službě státní, nebo službě jí rovné, nebo ačkoliv jejich nezpůsobilost k této civilní službě byla patřičně prokázána, přece ji dále vykonávají, nemají nároku na vojenské zaopatřovací požitky - vyjímajíc přídavek za zranění - a nenabudou ho ani tehdy, když budou později v civilním zaměstnání dáni do výslužby.

Gážistovi (čekateli), jenž byl nucen do tří let po posledním vystoupení z činné služby vojenské opustiti civilní státní (jí rovnou) službu, zachovává se nárok na vojenské výslužné, je-li toto vyšší civilního výslužného.

§ 22.

Státním zaměstnancům (jim na roveň postaveným) na odpočinku, kteří mají hodnost gážisty (čekatele) v záloze a byli přechodně povoláni do činné služby - vyjímajíc cvičení ve zbrani (cvičení služební) a službu na zkoušku - přísluší po odchodu z činné služby přídavek k výslužnému na účet vojenské správy. Tento přídavek činí 2.4% vojenské pensijní základny (§ 6) za každý služební rok nepřevyšující počet služebních let, předepsaných pro nárok na plné výslužné. Zjištění nezpůsobilosti ke službě vojenské nebo civilní se v tomto případě nevyžaduje.

§ 23.

Nárok na výslužné jest zjistiti superarbitračním řízením a uplatniti nejdále do pěti let po vystoupení z poslední činné služby vojenské, po případě u osob, kterým byl nárok na výslužně podle opětného superarbitračního řízení odepřen, do tří let ode dne, v kterém byl gážista (čekatel) naposledy představen superarbitrační komisi.

§ 24.

Nároku na výslužné nemá gážista (čekatel), jehož roční příjem převyšuje 8.000 Kč. Je-li však vyšší jeho příjem menší než součet 8.000 Kč a výslužného (§ 17), které by gážistovi (čekateli) jinak příslušelo, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Do příjmu se započítává příjem všech osob, k jejichž výživě gážista (čekatel) podle zákona je povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti.

Příjem gážisty (čekatele) a osob, uvedených v odstavci 2., z činnosti hospodářsky nesamostatné započítává se pouze polovičkou.

Žijí-li s gážistou (čekatelem) ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě on podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá, zvyšuje se částka uvedená v prvním odstavci tohoto paragrafu o 10% za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše však o 4.000 Kč ročně.

§ 25.

Vojenská správa jest oprávněna kdykoliv znovu prozkoumati podmínky výslužného a podrobiti gážistu (čekatele) novému superarbitračnímu řízení a podle výsledku výslužné případně zmenšiti nebo zastaviti.

Započitatelná doba služební.

§ 26.

Do služební doby se započítá:

a) doba činné služby v čs. vojsku (vyjímajíc dobu uvedenou v § 28),

b) do civilní pense započitatelná doba v civilních státních (jim rovných) službách před prvním nebo opětným nastoupením do vojenské činné služby, když gážista do aktivního stavu převzatý nastoupil do činné služby nejdéle do 30 dní po vystoupení z civilní služby nebo byl již na odpočinku (trvalém nebo dočasném),

c) u vojenských duchovních doba ztrávená před nastoupením do činné služby v civilní duchovní správě, až do tří let,

d) u vojenských lékařů doba nemocniční a kliniční služby po dosažení hodnosti doktorské, u důstojníků inženýrů se dvěma státními zkouškami a u důstojníků justiční služby doba technické případně právnické činnosti v jiných než státních (jim rovných) službách, až do dvou let,

e) doba, po kterou sloužily osoby neaktivního stavu nebo na dovolené s čekaným v nějakém oboru vojenské správy, vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat,

f) doba zkušební, jakož i odborná služba osob přijatých do služeb vojenských na smlouvu, nebo na denní (týdenní) plat, která předchází právě před definitivním jmenováním,

g) u gážistů z povolání doba, kterou jest započítati podle ustanovení §§ 2 a 68 zákona ze dne 5./II. 1920, č. 89 Sb. z. a n.,

h) doba, ztrávená ve funkci velitele čety a roty (eskadrony, baterie) vojenských útvarů, určených pro přímý boj, započítá se gážistovi - zažádá-li o to - zvýšeně, a to 4 měsíce za 3; příznivěji lze však započítati nejvýše úhrnem 2 roky. Totéž platí pro lékařskou službu ve vojenských nemocnicích, mimo to za války pro lékařskou službu u pluků (oddílů) pěších, dělostřeleckých, jezdeckých a ženijních, v obojím případě však teprve po dosažení desíti skutečných let celkové služby.

Doba v bodu c) a d) označená čítá se teprve po dovršení desíti započitatelných služebních let (válečná léta v to počítaje).

Ministr národní obrany může za zvláštních okolnosti v dohodě s ministrem financí pro výměru výslužného povoliti započítání určitého období, ztráveného v jiné než vojenské službě.

§ 27.

Válečná léta.

Za služby ve válce započítají se při výměře výslužného i léta válečná, a to za každý rok kalendářní jeden rok válečný.

Nárok na započítání jednoho roku válečného má ten, kdo v tom roce za války konal aspoň 3 měsíce činnou službu nebo se zúčastnil boje, nebo utrpěl poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem, nebo se stal nezpůsobilým ke službě následkem válečných útrap, tedy i epidemických nemocí.

Čas zajetí počítá se jednoduše.

Které období dlužno počítati za léta válečná, určí se vládním nařízením.

§ 28.

Doba, která se nezapočítá.

Do služební doby se nezapočítá:

a ) dovolená s čekaným anebo bez požitků (výjimka v § 26e),

b) doba zběhnutí,

c) doba soudně přiřknutého a odpykaného trestu na svobodě, trvá-li déle než 6 měsíců,

d) doba, za kterou bylo přijato odbytné (§ 11).

§ 29.

Den, kterým se počíná nárok na výplatu výslužného.

Výslužné přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, následujícího po zastavení aktivních požitků.

V případech §§ 16 a 22 počíná se nárok na výslužné a na přídavek prvním dnem toho měsíce, který následuje po dni vystoupení z činné vojenské služby. Byl-li však nárok na výslužné uplatněn podle § 23 teprve po vystoupení z činné služby, počíná se nárok na výslužné - je-li jaký - prvním dnem toho měsíce, v kterém byl nárok uplatněn.

Nárok na zvýšené, nebo zmenšené výslužné (§§ 18 a 25) počíná se prvním dnem toho měsíce, který následuje po provedení superarbitračního řízení.

§ 30.

Kdy pozbývá poživatel nároku na výslužné.

Nároku na výslužné pozbývá poživatel:

a) zemře-li,

b) byl-li přeložen do aktivního stavu, po případě povolán do činné služby s plnými aktivními požitky,

c) mešká-li mimo oblast Čs. státu bez svolení příslušných čs. úřadů,

d) pozbude-li čs. státního občanství,

e) vstoupí-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných čs. úřadů,

f ) byl-li odsouzen rozsudkem trestního soudu k trestu, s kterým podle zákona jest spojena ztráta nároku na výslužné. V případech výjimečných, zvláštního zření hodných, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti další výplatu výslužného zcela nebo z části,

g) bylo-li mu přiznáno zaopatření invalidovní,

h) uplynula-li lhůta, na kterou bylo výslužné dočasné přiznáno,

i) zřekne-li se nároku na výslužné, na dobu zřeknutí,

k) byl-li odsouzen trestním rozsudkem k trestu na svobodě delšímu než 6 měsíců, na dobu odpykání tohoto trestu, nebyla-li arci výplata výslužného trvale zastavena. Ministr národní obrany může v dohodě s ministrem financí v případech výjimečných, hodných zvláštního zření povoliti výplatu výslužného zcela nebo z části na dobu trestu nevinné rodině odsouzeného,

l) přijme-li odbytné podle § 11.

Dočasné zastavení výplaty výslužného neprodlužuje lhůty, na kterou bylo výslužné původně přiznáno.

Nárok na výslužné pomíjí vždy koncem měsíce, v kterém se sběhla událost, působící pozbytí nároku na výslužné.

Zaopatření invalidovní.

§ 31.

Gážisté požívající trvalého výslužného, jejichž zaopatřovací požitky nepřevyšují pensijní základny gážisty nejvyššího platového stupně IX. hodnostní třídy, a čekatelé mají nárok na zaopatření invalidovní, když pozbyli nejméně 85% schopnosti k výdělku za okolností uvedených v § 3, potřebují zvláštní péče a jsou nemajetní.

§ 32.

Osobám, jimž přísluší nárok na zaopatření invalidovní, udílí ministerstvo národní obrany na jejich žádost buď

a) místní zaopatření ve vojenské invalidovně,

b) nebo invalidovní zaopatření s volným bydlištěm.

§ 33.

Nárok na umístění v invalidovně mají, pokud stačí místo, gážisté a čekatelé, jejichž zdravotní stav vyžaduje neustálé cizí péče. Přednost mají váleční poškozenci.

Nejsou-li všechna místa obsazena, mohou býti v invalidovně umístěny na tuto dobu též osoby, jimž byl přiznán nárok na zaopatření invalidovní s volným bydlištěm.

S umístěním v invalidovně spojen jest pro invalidu i jeho rodinu nárok na byt, přiměřený místním poměrům invalidovny, nárok na lékařské ošetřování a na léky.

Za byt platí gážista (čekatel) vojenské správě náhradu, která se určí podle místních poměrů nařízením.

§ 34.

Osobám, jimž bylo uděleno zaopatření invalidovní, přísluší místo výslužného invalidní služné ve výměře 90% pensijní základny (§ 6).

Je-li invalidní služné menší výslužného, přísluší invalidovi služné ve výši výslužného. Invalidní služné nesmí však nikdy převyšovati pensijní základny gážisty IX. hodnostní třídy nejvyššího platového stupně.

§ 35.

Invalidní služné platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách počínaje prvním dnem toho měsíce, v kterém bylo přiznáno.

Nárok na invalidní služné pomíjí obdobně podle ustanovení § 30 jakož i posledním dnem toho měsíce, v kterém pominuly nebo se změnily podmínky, za nichž bylo zaopatření invalidovní přiznáno.

Nárok na byt v invalidovně počíná se dnem udělení místního invalidovního zaopatření a končí se 28 dní po vystoupení z tohoto zaopatření.

Zemřela-li osoba, požívající místního zaopatření invalidovního, mohou členové rodiny, kteří bydleli se zemřelým, použíti bytu ještě tři měsíce po jeho úmrtí.

Osoby, které pozbyly vojenské hodnosti, pozbývají nároku na ponechání v místním zaopatření a dostanou zaopatření invalidovní s volným bydlištěm, ovšem pokud ještě trvá nárok na zaopatření invalidovní (2. odstavec tohoto paragrafu).

ODDÍL II.

Nároky pozůstalých po gážistech (čekatelích).

A) Vdovský důchod.

§ 36.

Nárok na vdovský důchod podle § 38 má vdova po gážistovi (čekateli) z povolání, jenž:

a) zemřel v aktivním stavu (na dovolené s čekaným nebo bez požitků) po 10 započitatelných služebních letech, nebo

b) padl před nepřítelem, nebo

c) zemřel za okolností uvedených v § 3, nebo

d) požíval trvalého výslužného (invalidního služného).

Nezbytnou podmínkou jest, že manželství bylo uzavřelo před posledním vystoupením z činné služby.

Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě.

§ 37.

Vdově po gážistovi (čekateli) v záloze přísluší vdovský důchod podle § 38, když manžel

a) padl před nepřítelem, nebo

b) zemřel v činné službě za okolnosti uvedených v § 3, nebo

c) zemřel před uplynutím 5 let po vystoupení z poslední činné služby nemocí, způsobenou bez vlastní úmyslné viny při vykonávání činné služby nebo způsobenou zvláštností vojenské služby nebo v souvislosti s touto službou, nebo