Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1248.

Zpráva

I. zahraničního výboru,

II. ústavně-právního výboru

o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1186) o vládním návrhu (tisk 3197),

kterém se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách, uzavřená v Praze dne 10. března 1921.

Schvalovací usnesení:

1. Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách uzavřená v Praze dne 10. března 1921 se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby úmluvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.

3. Ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je třeba ku provedení této úmluvy.

Důvodová zpráva výboru zahraničního.

Mírovou smlouvou St. Germainskou a to čl. 27, odst. 6. určeny byly mezi jinými hranice státu našeho a státu Rakouského.

Vedle článku 29. této mírové smlouvy náleží vytýčení a revise příslušných hranic komisi ohraničovací, jejíž složení určeno jednak touto smlouvou, jednak zvláštními úmluvami příslušných států.

Přítomná úmluva, jež týká se ustanovení zmíněných hranic a také jiných otázek s tím souvislých, jeví se býti již provedením smlouvy mírové, ovšem jen prozatímním, pokud jde o otázky territoriální a tvoří sice pouhou, avšak nicméně závažnou přípravu pro rozhodnutí delimitační komise, ježto poukázati lze v této příčině na dohodu mezi oběma sousedními státy již učiněnou, kterouž učiní se konec nejistým a neurovnaným poměrům podél nové hraniční čáry a v jejím sousedství, do nichž docházely ze strany obyvatelstva časté stížnosti, nad to jest jí usnadněna velmi značnou měrou činnost komise delimitační a ušetřeny velmi značné náklady; čím déle by se totiž práce rozhraničovací protahovaly, tím více by způsobily výloh zejména s vydržováním rozhraničovací komise spojených a hořkostí mezi zúčastněným obyvatelstvem pohraničním.

Úmluva týká se pouze částí hranice mezi oběma státy a to pouze od obce Nová Ves, severovýchodně od Cmuntu počínajících až pro ústí řeky Moravy do Dunaje, kdežto hranice od Vitorazka až k Bavorským hranicím byly již upraveny zmíněnou komisí delimitační.

Právě smutné zkušenosti a časté potíže při stanovení již těchto hranic přiměly Rakouský stát k tomu, aby sám zavdal podnět k úmluvě nynější.

Tato skládá se z desíti oddílů a závěrečného protokolu, má býti ratifikována oběma státy, listiny ratifikační mají pak býti co nejdříve v Praze vyměněny, načež budou předloženy sekretariátu Svazu národů k registrování, a nabudou platnosti touto registrací.

Těchto 10 oddílů dá se podle látky rozvrhnouti na 5 skupin.

Skupina prvá obsahuje skutečnou úpravu hranic a náleží k ní oddíly II., VII. a X. Obtížná tato otázka řeší se tím způsobem, že béře zřetel na místní zájmy obyvatelstva pohraničního a polohové umístění jeho nemovitého majetku.

Při tom získáme celé území pramenišť vodovodu Valčického pro naší republiku, kdežto pro Rakousko nezbytné řezání obcí jemu zbylých obmezeno na míru co nejmenší (oddíl II.).

Pokud se týče určení státní hranice naznačené říčním korytem Dyje a Moravy ujednána prozatím vzhledem k častým povodním a s tím spojeným změnám břehu hranice pohyblivá, daná příslušným tokem až do konečné regulace těchto řek, kdy hranice mohou býti definitivně stanoveny (oddíl VII.).

Ostatní hranice tvoří posavadní hranice správní a dojednali se oba kontrahenti, že v rozhraničovací komisi mezinárodní nebudou se dožadovati nějaké revise jich a ulehčí sobě dohodou případné změny místními zájmy více méně odůvodněné (oddíl X.).

Skupina druhá obsahující oddíly III., IV. a VI. upravuje malý pohraniční styk obyvatel kolem obce Valčic (tento prozatímně až do konce r. 1921) a v úseku tak zv. Podviského rohu od svého pozemkového majetku odříznutých (oddíl III. a VI.) jakož i otázku používání čs. trati železniční Mikulov-Valčice-Břeclava pohraničním obyvatelstvem rakouským za jistých kautel, zejména průkazu osvědčení (oddíl IV.). Ostatně byl pohraniční styk obyvatel kolem obce Valčic již upraven další obchodní smlouvou.

Skupina třetí sestávající z oddílů I. a V. propůjčuje našemu státu právo i na části Rakouského území využíti vodní síly Dyje k účelům elektrisačním, při čemž se náš stát zavazuje poskytnouti proud též Rakouským zájemníkům pohraničním a Rakouský stát bere na se povinnost, propůjčiti k účelu tomu příslušné koncese na svém území (oddíl I.).

Mimo to pak propůjčena městu Břeclavě možnost vybudovati sobě vodovod i z pramenů na území Rakouském se nalézajících vzhledem k tomu, že na našem území není jí možno získati k tomuto účelu nutné množství vody pitné i užitkové (oddíl V.).

Při tom vyhradilo si Rakousko, že Československá republika za příčinou využití vodní síly Dyje neposune vojenské oddíly na jižní břeh její a nepostaví na tomto břehu nijakých vojenských opevnění, kdežto stát náš vyhradil si vojenské zajištění vodovodu břeclavského pro případ válečné zápletky, pokud na rakouském území se nalézá.

Skupina čtvrtá pojednává o ulehčeném řešení právních otázek co do užívání pohraničních vodních toků, břehů, jich vlastnictví a podobně, pří čemž obě strany se zavázaly při expropriaci použíti zkráceného řízení ve smyslu cís. nař. ze dne 16. října 1914, čís. 284. a opatřiti sobě pro tyto účely zvláštního zákona zmocňovacího příslušnými sbory zákonodárnými (oddíl VIII. a závěrečný protokol).

Skupina pátá jedná o pokud možná nejjednodušším rozdělení nákladů s úpravou hranic spojených mezi oba zúčastněné státy.

Ježto výhody z úmluvy této plynoucí jsou pro naší republiku nesporné, doporučuje zahraniční výbor senátu schvalovací usnesení poslanecké sněmovny této smlouvy se týkající ku přijetí.

V Praze, dne 6. února 1922.

Antonín Svěcený v. r.,

předseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,

zpravodaj.

Důvodová zpráva výboru ústavně-právního.

Výbor ústavně-právní připojuje se ku návrhu výboru zahraničního, aby úmluva uzavřená v Praze dne 10. března 1921 mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách schválena byla senátem.

Neb z hlediska ústavního lze schváliti ustanovení úmluvy, podle nichž povolán jest rozhodčí soud ku rozhodnutí o náhradě za škody způsobené podnikem zřízeným ku využití vodních sil řeky Dyje (od. I., čl. 1., odst. g), dále ustanovení ohledně případného postoupení rakouské půdy, potřebné ku vybudování děl za účelem využití veškeré vodní síly v pohraniční trati do výsostného práva Československé republiky, resp. ohledně opětného vrácení postoupeného území do výsostního práva republiky Rakouské (oddíl I., čl. 5), pak ustanovení, zavazující československou vládu, neposunovati vojenské síly na jižní břeh řeky Dyje v pohraniční trati, jež přichází zde v úvahu a neprováděti na tomto břehu Dyje nijakých vojenských opevňovacích prací (oddíl I., čl. 7.).

Rovněž z téhož hlediska lze schváliti ustanovení úmluvy, podle něhož ve smyslu čl. 30. státní úmluvy St. Germainské hraniční čára má sledovati >deplacements éventuels< (eventuelní posuny) koryta říčního řek Dyje a Moravy, při čemž rozumějí se pod označením >deplacements< jen změny říčního koryta nastalé přírodními zjevy nebo podle vzájemné dohody obou sousedních států (od. VII.), dále ustanovení, že obě vlády upraví otázky právní povahy, naskytající se následkem stanovení hraniční čáry a s touto související, přímo mezi sebou ve smyslu rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 30. října 1920, pak že tyto otázky právní povahy mají býti řešeny pokud možno jednoduchým způsobem vládami na základě jich zákonného zmocnění (oddíl VIII., a odstavec 4. závěrečného protokolu). Toto zákonné zmocnění nutno provésti zvláštním zákonem.

Z téhož hlediska lze schváliti ustanovení úmluvy, podle něhož oba státy se zavazují, že se nebudou dožadovati u mezinárodní rozhraničovací komise na žádné části staré správní hranice jednostranné její změny prostřednictvím revise (článek 29. státní smlouvy St. Germainské), při čemž se předpokládá, že obě strany ulehčí nepatrné změny hranic v čistě místním zájmu případnými dohodami (oddíl X.).

Z hlediska právního lze schváliti ustanovení úmluvy, dle něhož podniku využívajícímu vodních sil řeky Dyje u Čížova a Podmolu uloží republika Československá povinnost, aby odškodnil plně majitele spodního jezu v Hardeggu za újmy způsobené škodlivým zpětným vzdutím údolní přehrady v Podmolu (oddíl I., čl. 2., odst. f), dále ustanovení, dle něhož uloží československá vláda podniku témuž povinnost, aby dodával dolnorakouským zájemníkům 6 milionů KV hodin ročně (oddíl I., čl. 4.), pak ustanovení, dle něhož tam, kde sleduje v úmluvě popsaná hraniční čára silnici neb cestu, platí bez výjimky zásada, že jest ta která část silnice neb cesty společnou i tehdy, když by celá komunikační parcela, ležící na hranici některé obce, měla dosud celá náležeti k území jedné z pohraničních obcí. (Oddíl II. poslední odstavec.) Konečně ustanovení, dle něhož úmluvou zajišťuje se na věčné časy zájemníkům v rakouských politických okresích Mistelbachu a Gänsendorfu, hraničících s trojúhelníkem moravsko-dyjským (blíže popsaným v úmluvě a nyní příslušejícím k Československému státu), nepostrádatelný odběr polních a lesních plodin z tohoto trojúhelníku moravsko-dyjského (oddíl VI., čl. 1., odst. 2.).

Dohodnutí nabývá platnosti provedením registrace a ratifikovaná smlouva bude uveřejněna ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 6. února 1922.

Dr F. Soukup v. r.,

předseda.

Dr Ad. Procházka v. r.,

zpravodaj.