Také volební řád do Folketingu v Dánsku z doby poválečné (zákony z 11. dubna 1920 č. 139, z 28. června 1920 č. 255 a z 30. srpna 1920 č. 467) zachovává zásady jednojmenné soustavy Hareovy a spojuje skrutinium listin s volbou jednotlivců. Provedení volby podle těchto dánských volebních řádů jest dosti složité. O podrobnostech lze se dočísti v článku prof. dra Arnošta Krause ve Sborníku zahraniční politiky roč. I, č, 13. z 8. července 1909 a výňatek z textu cit. dánských zákonných ustanovení obsažen jest v českém překladu sekč. rady dra Schmiedta v důvodové zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny N. S. R. Č. k zákonu z 15. října 1925 č. 205 Sb. z. a n. (tisk posl. sněm. I. vol. obd. čís. 5291).

Základy systému jednojmenného s dělbou volebního kraje v tolik volebních okresů, kolik kraj volí poslanců, jsou přijaty volebním řádem v Jugoslávii (zákon z 3. září 1920 novelisovaný zákonem z 27 z června 1922), Původní návrh Marinkovičův prováděl zásadu jedno jmenného systému důsledněji. Při projednávání osnovy ve skupštině zvítězila snaha zabezpečiti mandáty vůdcům, a proto dnes platný zákon jugoslávský má asi tento obsah: Volební kraj dělí se v okresy. Kandidátní listina označí předem, kdo jest v celém kraji nositelem listiny, dále uvede se v kandidátní listině pro každý volební okres zvláště a výlučně kandidát poslanectví a jeho náhradník. Kandidát poslanectví a jeho náhradník mohou kandidovati nejvýše ve dvou volebních okresích; nositel listiny nemůže být současně kandidován v žádném volebním okresu za poslance nebo jeho náhradníka. Při volbě má každá strana ve volební místnosti svou urnu, volič vloží ruku postupně do všech uren a do jedné z nich vpustí kuličku. Tím jest nucen rozhodnouti se pro některou z volebních stran, a ovšem hlas jeho platí současně jak nositeli listiny, tak kandidátu poslanectví, tak kandidátu náhradnictví. Tito tři kandidáti jsou tedy nerozlučně svázáni. Podle methody belgického právníka ďHondta5) rozdělí se mandáty mezi jednotlivé strany. Z každé strany zvolen jest v přední řadě nositel listiny a v dalším pořadí teprve ti kandidáti poslanectví (a náhradnictví), na jichž jména soustředěn byl v příslušném volebním okresu větší počet hlasů.6) Poněvadž podle tohoto systému volič nemohl by odpoutati nositele listiny od kandidáta poslanectví a od kandidáta náhradnictví, sotva taková volební reforma plně uspokojí.Takový systém neodstraní výtky, že na jméno snahy voličstva po svobodné volbě, a ta- a hlasy prvého kandidáta může získati mandát kandidát méně způsobilý i proti pravé vůli voličů.

Na podkladě jednojmenného systému vypracována jest na podnět klubu senátorů československé strany socialistické i tato osnova.

Navrhovaná volební reforma přejímá z dřívějšího většinového systému zásadu, aby volič volil ve svém volebním okresu nejen politickou stranu, ale také určitou osobu. Při tom osnova ve volebním kraji (jenž se skládá z tolika okresů volebních, kolik připadá na kraj mandátů) zaručuje volebním stranám podle jejich početnosti poměrný počet mandátů. Síla každé kandidující strany a poměrné její zastoupení určují se tedy stejně, jako v dosavadním volebním řádě počtem voličů, kteří se k ní resp. k jejím kandidátům při volbě přiznali. Navrhovaná volební reforma po té stránce stejně jako zákon dosud platný zachovává zásady poměrného zastoupení do důsledků a není tedy nikterak průlomem do poměrného zastoupení. Zásadní rozdíl mezi osnovou a dosud platnými právem jest pouze ten, že volič odevzdává hlas předem pro osobu kandidátovu a teprve prostřednictvím vyvoleného kandidáta té straně, jež vyvolenou osobu kandidovala. Avšak při volbě konané podle systémů kandidátních listin (vícejmenných) se volič rozhoduje předem pro stranu a teprve ve druhé řadě může (škrty nebo vyznačením přednostního pořadí) spolurozhodovati o osobě poslancově. Systémy přísně vázaných kandidátních listin, jež odpírají škrtům účinnost a jež nedovolují vyznačovat přednostní pořadí, přenechávají rozhodnutí o osobě poslancově úplně vnitřní kompetenci orgánů stran, jež výhradně určují pořadí na podané kandidátní listině; avšak jednotlivý volební akt voličův nemá při přísně vázaných kandidátních listinách na výběr mezi kandidáty strany vůbec vlivu.

Osnova chce nejen přiznati stranám nárok na poměrné zastoupení, nýbrž chce také voliči vrátiti právo, aby svým hlasem předem měl přiměřený vliv na volbu kandidátovu. Nezvítězí-li právě kandidát, pro něhož se volič rozhodl, připadne hlas k dobru straně kandidátově a umožní tak aspoň volbu jiného kandidáta téže strany; volič také svým hlasem přispívá k tomu, aby jeho vyvolený kandidát měl přednější pořadí mezí náhradníky.

Kdežto soustavy vázaných kandidátních listin a zejména soustavy přísně vázaných kandidátních listin (vícejmenných) se přibližují zásadě delegace, tento návrh jedno jmenného systému vyhovuje spíše účelněji zásadě volby. Podstata a příčina výtek, jež naši voličové činí dosavadnímu volebnímu řádu, jest ta, že volič nemá možností spolurozhodovati O osobě zvoleného poslance z kandidátů, ačkoli výtky tyto projevují se nejčastěji pouze ve formě volání po přípustností a účinností škrtů a změn, na kandidátních listinách.

Zájem volebních stran bude, aby získaly ve všech volebních okresích největší počet hlasů a tak ve volebním kraji a též z II. i III. skrutinia největší počet mandátů. Toho docílí volební strana tehdy, když nejen, na vedoucích místech, nýbrž ve všech volebních okresích kandidovati bude osobnosti pokud možno nejschopnější. Důsledkem toho bude, že v parlamentu zasedati budou osobnosti poměrně nejlépe kvalifikované. Po té stránce osnova má na mysli v přední řadě zájem republiky na zdárné práci zdatných zákonodárných sborů. Poslání tomuto osnova vyhoví spíše, nepřipustí-li, aby v různých volebních okresích kandidovaly stejné osoby a aby tak osobnost populární nadbytečně získanými hlasy získávala, mnohdy zcela nahodile, mandát osobě méně kvalifikované, která by si snad vlastní silou a zdatností nikdy důvěry voličů nezískala. Z týchž důvodů a také proto, aby zachován byl lépe princip bezprostřednosti a osobní vztah mezi voličem a poslancem, nemůže podle osnovy volič jednoho volebního okresu odevzdati hlaskandidátu z jiného volebního okresu téhož volebního kraje.

Otázku, kteří z kandidátů jsou zvoleni, řeší osnova v § 47 - snad nově - tím, že přednost mezi kandidáty téže volební strany dává tomu kandidátu, jemuž v jeho volebním okresu odevzdalo hlasy větší procento voličů v tomto okresu oprávněných. Počet hlasů ve volebním okresu odevzdaných nebyl vzat za základ výpočtu tohoto procenta proto, aby neměli výhodu ti kandidáti, kteří z jakýchkoli důvodů nedovedli zabrániti tomu, že větší počet voličů se nezúčastnil volby, anebo odevzdal prázdné resp. jinak neplatné hlasovací lístky

Kandidát může získat přednost v pořadí před jiným kandidátem téže strany jedině tím, že se vynasnaží ve svém volebním okresu získati si důvěru největšího počtu voličů, aniž by měl možnost (jak je tomu při systémech volného výběru z různých kandidátních listin), záludnými prostředky na svůj prospěch poškozovati spolukandidáta vlastní strany. Nastane spíše snaha, aby kandidát i místní organisace získaly ve svém okresu největší úspěch, z čehož ovšem bude míti prospěch strana ve volebním kraji a pro II. a III. skrutinium v celé republice.

Že při stanovení pořadí rozhoduje podle osnovy zmíněné procento, a nikoli číselný počet hlasů, vysvětluje se tou okolností, že nebude možno utvořiti ve volebním kraji volební okresy s úplně stejným počtem obyvatelstva resp. oprávněných voličů a tu by kandidát ve volebním okresu s větším počtem oprávněných voličů byl neprávem v nevýhodě proti kandidátu téže strany Ve volebním okresu s menším počtem oprávněných voličů.

Dekapitaci vůdců zabrání navržený zákon i bez ochrany vázanými listinami. Vždyť stranám jest poskytnuto dosti možnosti, aby vůdce kandidovaly v bezpečnějších volebních okresích. A pro případ, že by toto opatření nezdálo se dosti účinným, navrhuje se variant (prvý), podle něhož mandáty v druhém a třetím skrutiniu lze obsaditi volbou provedenou podle zásad přísně vázaných kandidátních listin.

Osnova umožňuje, aby všechny vážné směry a složky obyvatelstva zastoupeny byly poměrně v parlamentu, avšak nepodporuje zbytečné tříštění stran. Netřeba se také obávati vzrůstu samostatných kandidatur významu výhradně místního, neboť místní kandidatura může míti naději na úspěch jen tehdy, je-li podporována kandidaturou stejné politické barvy v jiných okresích volebního kraje. Plný zisk z druhého a třetího skrutinia může míti jen ta strana, jež postaví vhodné kandidáty pokud možno v největším počtu volebních okresů republiky.

Variant druhý řeší nastupování náhradníků třetího skrutinia za odstoupivší poslance, kteří zvoleni byli v druhém nebo v třetím skrutiniu.

Třetí variant osnovy upravuje znění zákona pro ten případ, že by rozhodnuto bylo upustiti od instituce náhradníků a že by za poslance během volebního období odstoupivší prováděny byly v příslušných volebních okresích volby doplňovací, ovšem podle principu majoritního. Volby doplňovací mají tu dobrou stránku, že se může vláda i před skončením volebního období přesvědčiti o smýšlení voličstva; nelze ovšem přehlédnouti také stinnou stránku věci každá volba doplňovací může rušiti parlamentní práce tím, že vyvolá povážlivý neklid. Při rozdělení volebních krajů na volební okresy nelze se vyhnouti různé velikosti okresů, zejména má-li býti pokud možno zachována teritoriální souvislost volebních okresů. Poněvadž však pro pořadí, v kterém kandidáti stran jsou volení, rozhoduje jak shora řečeno, procento oprávněných voličů a nikoli pouhý jejích počet, není stejná velikost volebních okresů tak významná. Ostatně navržené rozdělení okresů vyžaduje jistě přezkoušení podle administrativních zkušeností vlády, a bude zejména uvážiti, zda jest vždy účelno, aby se volební kraj kryl s oblastí župy.

Hlavní zásady této osnovy shodují se s návrhy, jež pod čísly tisků 2205 a 2206 podali senátor dr. Otakar Krouský a soudruzi na sklonku I. volebního období senátu N. S. Návrhy ony odkázány byly iniciativním výborem výboru ústavně-právnímu. Avšak k dalšímu projednání návrhů nedošlo, poněvadž senát bytí před skončením osmiletého volebního období předčasně rozpuštěn. Národní Shromáždění usneslo se pouze na některých změnách řádu volebního do poslanecké sněmovny a zákona o složení a pravomoci senátu, ježto staly se skutkem zákony z 15. října 1925 č. 205 a 206 Sb. z. a n.

Klub senátorů československé strany socialistické usnesl se v nově zvoleném senátu znovu navrhnouti změny nyní platných volebních řádů do poslanecké sněmovny a do senátu na podkladě systému jedno jmenného a rozšířiti dřívější svůj návrh o některé další změny zákonů podle potřeb, jež vyšly najevo zejména pří volbách do N. S. z 15. listopadu 1925.

Tak považují navrhovatelé za potřebné podrobiti po vypsání voleb stálé seznamy voličské aspoň potud revisí, aby dodatečně mohli reklamovati svoje volební právo ti voličové, kdož neprávem nejsou v stálém voličském seznamu zapsání a ti, kdož aspoň v den vyhlášení volby dosáhli stáří 21 roků (pro volby do senátu 26 roků) a aby také mohli docíliti přepsání do voličského seznamu v novém bydlišti ti, kdož přede dnem vyhlášení volby přesídlili. Nemá-li se doba volebního řízení prodlužovati nad 28 dní, nelze rozšiřovati dodatečnou revisi stálých voličských seznamů také na exreklamace a jest nezbytno, aby v reklamacích, jež musí býti řádně doloženy, rozhodovala přímo a výlučně reklamační komise s platností konečnou. O těchto dodatečných změnách a doplňcích v seznamech voličských jedná § 19 osnovy a v souvislostí s touto změnou navrhuje se i změna § l odst. 1.

Další změnu zákona navrhuje osnova v odst. 10 a násl. § 38 v tom směru, aby nebyli připravování o volební svoje právo ti zaměstnanci veřejných dopravních podniků, příslušníci pohraniční finanční stráže a četnictva, kteří v den volby v zájmu nerušené dopravy neb v zájmu ochrany hranic státu, neb v zájmu veřejné bezpečnosti konají službu mimo místo volby. V takových případech osnova považuje za odůvodněno, aby připuštěna byla výjimečně volba plnomocníkem. Zneužití tohoto výjimečného předpisu brání osnova v § 58 přiměřenou trestní sankcí. Rozšířiti vyjimečnou přípustnost volby zmocněncem í na jiné zaměstnance nepovažuje osnova za účelné, resp. snadno proveditelné, poněvadž jednak poskytují dostatečnou ochranu před ztrátou volebního práva předpisy odstavců 2. a 3. § 6 zákona z 29. února 1920 č, 123 Sb. z. a n., jednak (u státních občanů, zaměstnaných u zahraničních úřadů republiky a bydlících proto v zahraničí) setkávalo by se se značnými překážkami, kdyby voličové dodatečně měli býti zapisováni do seznamů voličských (v sídle ministerstva zahraničí) a kdyby se měly pak teprve vyhotovovati a voličům, resp. vykázaným zmocněncům včas vydávati voličské legitimace a hlasovací lístky.

Osnova konečně v § 45 odst. 5 a v § 48 odst. 4 navrhuje opatření, aby se neprodleně výsledek volby v obci i v sídle krajské volební komise řádně a podrobně veřejností oznámil.

Prováděním voleb podle této osnovy nezvyšují se vydání státu, naopak tisk hlasovacích lístků s jediným jménem bude levnější, než tisk kandidátních listin s jmény všech kandidátů pro celý volební kraj. Proto odpadá návrh na úhradu potřebného nákladu podle § 41 úst. listiny.

V zákoně ze dne 29. února 1920 o složení a pravomocí senátu č. 124 Sb. z. a n. navrhuje se obdobná změna (tisk č. 4).

4) Tato vládní osnova, pokud šlo o navrhovaný systém poměrného zastoupení, nebyla v Sasku schválena. Zákon saský (z 5. května 1909 č. 36) přijali princip většinový a zamítl vůbec zásady poměrného zastoupení. Při jednání o vládním návrhu nebyly proti navrhovanému systému navrhovány jiné zásady poměrného zastoupení, nýbrž pro odmítnutí vládního návrhu rozhodly důvody rázu politického.

V diskusi vedené o volební reformě v českém tisku pro systém souhlasný s tímto saským vládním návrhem a r. 1907 vyslovili se img. Fr. Schwarz v >Českém Slově<, K. Moudrý v >Stráži československého socialismus a K. Policar v Národní Demokracii<, Ing. Fr. Schwarz v >Českém Slově< (1909) doporučil souhlasně s vládním návrhem saským, aby kandidátovi dána bylo na vůli zvolit si politickou stranu; později však od tohoto návrhu upustil, Podnět Schwarzův liší se od vládního návrhu saského potud, že připouští, aby kandidát kandidoval současně v několika volebních okresích, a že dává voliči na vůli, aby odevzdal hlas i kandidátu z jiných volebních okresů Širšího volebního obvodu. Touto poslední odchylkou vrací se ing. Schwarz k podstatě svrchu zmíněného systému Hareova s tím rozdílem, že volič nemá možnost dáti subsidiárně nadbytečný hlas jinému kandidátovi. Volební okresy, v něž se širší volební obvod dělí, měly by tedy míti podle názoru Schwarzova jen povahu rozdělení pomocného.

Příklady.

A.

Praktický příklad prvého skrutinia ve volebním kraji.

Volební kraj v přiloženém obrazci znázorněn jest kruhem a rozdělen jest v daném případě v 8 volebních okresů s různým počtem obyvatelstva resp., oprávněných voličů. Rozumí se, že počet volebních okresů bývá pravidelně větší, Zde pro zjednodušení zvolen volební kraj pouze o osmi volebních okresích. Rovněž pro snazší přehlednost příkladu jest volen v názorném obrazci případ, že kandidují pouze tři volební strany.

Kandidátní listiny podaly krajské volební komisi tři volební strany naznačené písmenami A, B a C.

Kandidáty strany A pro jednotlivé volební okresy jsou A l, A 2,..... až..... A 8,

Kandidáty strany B pro jednotlivé volební okresy jsou B l, B 2..... až..... B 8,

Kandidáty strany C pro Jednotlivé volební okresy jsou C l, C 2........ až........ C 8.

§ 22 odst. 2,: >.... není..... přípustno kandidovati v několika volebních okresích tutéž osobu. Kandidát může kandidovati na kandidátní listině jen jediné volební strany.

Počet oprávněných voličů, počet hlasů, jaký obdrželi v daném případě jednotliví kandidáti volebních stran, počet voličů, kteří se k volbě nedostavili a hlasů neplatných s výpočtem procenta vyznačen jest v přiloženém obrazci.

l. Jak se vypočte volební číslo.

§ 46, odst. 3.: Součet všech platných hlasů všem stranám odevzdaných rozdělí se počtem mandátů, které se v dotčeném volebním kraji mají obsaditi; celé číslo, dělením vyšlé beze zlomku, jest číslem volebním.

1.

20.000

 

2.

21.000

 

3.

22.500

 

4.

19.500

 

5.

20.000

 

6.

20.000

 

7.

21.000

 

8.

15.000

 

159.500: 8 = 19.937 = číslo volební.

 

2. Jak přikazuje krajská volební komise mandáty stranám volebním.

§ 46, odst. 4.: >Volebním číslem dělí se součet hlasů odevzdaných pro každou kandidátní listinu, načež volební komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro stranu tu odevzdaných.<

Strana A.:

 

 

1.

10.000

 

2.

9.000

 

3.

9.500

 

4.

11.000

 

5.

8.000

 

6.

7.000

 

7.

6.000

 

8.

4.000

 

64.500: 19.937 = 3 mandáty + zbytek 4.689 hlasů (s nímž zúčastní se strana A druhého a třetího skrutinia).

 

Strana B.:

 

 

1.

8.000

 

2.

6.000

 

3.

8.500

 

4.

6.500

 

5.

11.000

 

6.

9.000

 

7.

5.500

 

8.

5.000

 

59.500: 19.937 = 2 mandáty + zbytek 19.626 hlasů (s nímž zúčastní se strana B druhého a třetího skrutinia).

 

Strana C.:

 

 

1.

2.000

 

2.

6.000

 

3.

4.500

 

4.

2.000

 

5.

1.000

 

6.

4.000

 

7.

10.000

 

8.

6.000

 

35.000: 19.937 = 1 mandát + zbytek 15.563 hlasů (s nímž se strana C zúčastní druhého a třetího skrutinia).

 

V prvém skrutinium obsaženo tedy bylo z 8 mandátů na kraj připadajících 6 mandátů, z nichž obdržela

strana A

-

3 mandáty,

strana B

-

2 mandáty,

strana C

-

1 mandát.

Zbývající dva mandáty obsadí se v druhém resp. třetím skrutiniu.

 

3. Kteří z kandidátů jsou zvoleni v prvém skrutiniu.

(§ 47 odst. 1., 2, a 3.)

Vzorec pro výpočet procenila bude tento:

% = Hlk x 100

Hl opr.

Hlk = Hlasy, jež obdržel kandidát ve svém volebním okresu.

Hl opr. = Hlasy všech oprávněných voličů v okresu.

a) Ze strany A odevzdalo hlasy větší procento voličů v okresu oprávněných těmto třem kandidátům, kteří tedy obdrží mandáty na tuto stranu, v prvém skrutiniu připadlé:

1. A 4

-

(55 %),

2. A 1

-

(47,61 %)

3. A 3

-

(41,30 %)

Ostatní kandidáti strany A, pokud neobdrží mandátu v II neb III, skrutiniu, jsou náhradníky a to v tomto pořadí:

prvý náhradník

A 2 (40,90 %),*)

druhý náhradník

A 5 (39,02 %),

třetí náhradník

A 6 (32,55 %),

čtvrtý náhradník

A 7 (26,66 %),

pátý náhradník

A 8 (17,02 %).

b) Ze strany B stejně obdrží mandáty kandidáti:

1. B 5

(53,65 %),

2. B 6

(41,86 %).

Náhradníky této strany jsou podle pořadí:

prvý náhradník

B 1 (38,09 %),

druhý náhradník

B 3 (36,95 %),

třetí náhradník

B 4 (32,05 %),

čtvrtý náhradník

B 2 (27,27 %),

pátý náhradník

B 7 (24,44 %),

šestý náhradník

B 8 (21,27 %).

*} Kandidátu A 2 přidělen mandát v druhém skrutiniu, proto v pořadí náhradníků odpadá a pořadí náhradníků se tím mění.