Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 17.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění úmluva o zjednodušení celních formalit, sjednaná 3. listopadu 1923 v Ženevě.

Návrh usnesení.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou o zjednodušení celních formalit sjednanou 3. listopadu 1923 v Ženevě, jakož i s připojeným k ní protokolem.

Důvodová zpráva.

Od 15. října do 3. listopadu 1923 konala se v Ženevě mezinárodní konference svolaná na základě usnesení Rady Společnosti národů ze 16. října 1922 a 30. ledna 1923. Úkolem této konference bylo zjednodušiti celní a podobné formality a odstraniti zbytečné, bezúčelné a tíživé podmínky proclívání a celního propouštění.

Nástin programu této konference byl vypracován Hospodářským Výborem Společnosti národů. Prozkoumán a doplněn na základě dobrozdání celních expertů řady států, mezi nimiž bylo také Československo, tvořil pak základ pro jednání mezinárodní konference, jejímž výsledkem jest předkládaná "Mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit" ze 3. listopadu 1923.

Hlavní ustanovení úmluvy, vycházející ze zásady spravedlivé vzájemnosti, jsou tato:

V článku prvém: Aby se uplatnila zásada čl. 23 paktu Společnosti národů, smluvní státy se zavazují neklásti svým vzájemným obchodním vztahům překážek zbytečnými a libovolnými celními nebo obdobnými formalitami. K tomu cíli zrevidují všechny své příslušné předpisy, aby taková ustanovení zjednodušily nebo odstranily.

V článku 2. je vyslovena zásada slušného nakládání obchodem ostatních smluvních států, pokud jde o celní a podobné formality, jakož i nepřípustnost nespravedlivého diskriminování na úkor některého z nich.

Článkem 3. je vyslovena zásada, aby dovozní a vývozní zákazy byly omezeny na nejnižší míru, pokud je to možno. Dokud však povolovací systém trvá, zavazují se státy, že všechny podmínky a formality potřebné k získání dovozních a vývozních povolení budou zjednodušeny a uvedeny ve všeobecnou známost, zajištěno jich rychlé vyřizování a učiněna opatření proti zneužívání.

Článek 4. stanoví povinnost každého smluvního státu publikovati vhodným způsobem všechny své předpisy týkající se celních formalit, celních tarifů, dovozních a vývozních zákazů, jakož i jejich změn. žádné ustanovení nemá býti zpravidla uvedeno v účinnost před svým řádným vyhlášením.

Článek 5. Celní tarify smluvních států musí vykazovati nejen cla vybíraná při dovozu neb vývozu, nýbrž v přehledném sestavení i všechny jiné dávky vybírané ve prospěch státu celními úřady při vyclívání (tedy též daně spotřební, obratové, poplatky vedlejší, manipulační atd.) a pod.

Zvláště při tom nutno označiti ony dávky spotřební a pod., které jsou jednostranně uvaleny jen na zboží cizozemské.

Článek 6. zajišťuje, aby každý smluvní stát prostřednictvím zastupitelských úřadů vyrozuměl bez prodlení ostatní smluvní státy o všech změnách svých celních předpisů a tarifů. Vedle toho obsahuje ustanovení týkající se publikace těchto změn Společnosti národů a Mezinárodním ústavem pro publikace celních tarifů v Bruselu.

Článek 7. zavazuje státy, aby zabránily libovolnému neb nespravedlivému provádění celních a podobných ustanovení dokonalým zabezpečením práva stížnostního.

Článek 8. V případech celních sporů nemá býti zboží, jež jest předmětem sporu, zadržováno úřadem, neexistuje-li na toto zboží zákaz dovozní, neb není-li zadržení tohoto zboží nezbytno pro rozřešení sporu.

Článek 9. Společnost národů chce sledovati pokrok učiněný v důsledku ustanovení této úmluvy, proto uložen jest smluvním státům závazek do roku ode dne účinnosti úmluvy dodati Společnosti národů přehled všech učiněných zjednodušení. Takové přehledy budou dodávány později periodicky vždy po 3 letech.

Článek 10. upravuje podrobně bezcelní dovoz vzorků obchodních cestujících.

Článek 11. pojednává o osvědčeních původu zboží požadovaných při dovozu.

Článek 12. omezuje právo požadovati při dovozu t. zv. konsulární faktury, t. j. faktury, jež musí býti potvrzeny konsulárními úřady dovozního státu.

Článek 13. doporučuje, aby smluvní státy dle potřeby vzájemnými dohodami zmírnily dovozní podmínky v těch případech, kdy dovoz je podmíněn zvláštním rozborem, analysí neb zkouškou dováženého zboží.

Rovněž článek 14. doporučuje uskutečnění četných směrnic a pokynů, sestavených v "přídavku" k tomuto článku, týkajících se organisace a provádění celní služby, jakož i rychlého odbavování celními úřady, dále výhod a úlev dovozců a jejich zástupců (deklarantů), prohlídky zavazadel cestujících, celních skladišť, spolučinnosti pohraničních celních úřadů sousedních států atd.

Článek 15. určuje případy, kdy zavazadlo může býti z vnitrozemí poukázáno do ciziny bez prohlídky na hranicích.

Článek 16. pojednává o dočasné bezcelnosti zboží a předmětů, dovážených neb vyvážených ku zpracování, na veřejné výstavy, k pokusům a ukázkám, dále cestovních vozidel, nábytkových vozů, obalů atd. a doporučuje, aby smluvní státy řídily se v této příčině zásadami a směrnicemi sestavenými v "přídavku" k tomuto článku.

Článek 17. až 21. obsahuje řadu výhrad, jež týkají se jednak přípustnosti výjimečných opatření v případech vážných událostí ohrožujících bezpečnost země neb jejich životních zájmů, dále nedotknutelnosti práv a povinnosti smluvních stran jako členů Společnosti národů, ulehčení pro území spustošená válkou a j.

Dle ustanovení čl. 19. zůstávají v platnosti závazky převzaté smluvními státy v oboru celních formalit před sjednáním této úmluvy. Smluvní státy však se zavazují uvésti je v soulad s touto úmluvou co nejdříve a nejpozději při jich uplynutí.

Článek 22. řeší otázku urovnání sporů vzniklých mezi smluvními stranami o výklad nebo provádění této úmluvy. Není-li možno smírné řešení ponechává se stranám na vůli dříve než se uchýlí k rozhodčímu neb soudnímu řízení, aby předložily spor technickému sboru, jejž k tomu účelu určí Rada Společnosti národů za účelem podání poradního, pro strany nezávazného posudku, což však nikterak není na újmu odvolání se k jinému rozhodčímu jednání, mimo jiné též ke Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Pouze při sporu o výklad neb použití 2. a 3. odstavce čl. 4. nebo čl. 7. této úmluvy jsou strany povinny na žádost kterékoliv z nich předložiti předmět sporu k rozhodnutí Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti v Haagu.

Článek 23. až 30. obsahuje ustanovení o podepsání, ratifikaci, účinnosti, výpovědi a event. revise této konvence. Úmluva nabude platnosti v 90. den po převzetí páté ratifikační listiny generálním sekretářem Společnosti národů, později pak, pokud jde o tu kterou smluvní stranu, 90. den po převzetí ratifikační listiny této strany. Výpověď nabývá účinnosti za rok od převzetí výpovědní listiny generálním tajemníkem Společnosti národů.

Texty francouzský a anglický jsou autentickými texty úmluvy.

V protokolu ke konvenci uvedeny jsou výhrady některých států, jimiž vylučují pro sebe platnost některých ustanovení čl. 13., 5., 10. a 11.

Co se týče obsahu a rozsahu "Mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit" nutno výslovně uvésti, že ani Rada Společnosti národů, ani konference nechtěla a neměla se zabývati otázkami celní a hospodářské politiky smluvních států, nýbrž měly býti projednávány jen záležitosti a otázky celních a podobných formalit.

Ve příčině závaznosti ustanovení úmluvy nutno zdůrazniti, že ustanovení článku 1.-12., 15. a 17.-30. jsou smluvními závazky (jus cogens), kdežto ustanovení čl. 13., 14. a 16. jsou pouhá doporučení (recommandace) směrnic pro jednostrannou nebo bilaterální úpravu.

Touto mezinárodní úmluvou nebyl a nemohl býti sledován účel dosáhnouti uniformity celních předpisů, avšak jistý krok k tomuto cíli tato úmluva učinila. Všechny státy, které touto konvencí se zaváží, budou povinny své celní a podobné předpisy přizpůsobiti konvenčním ustanovením, některé budou nuceny provésti mnoho změn, některé jen málo. Pro tyto poslednější státy bude z konvence plynouti prospěch právě z toho, že mnoho států povznese svá celní zřízení na hladinu, určenou konvencí jako normální.

Československé celní a ostatní předpisy jsou v normálním stavu určeném touto konvencí, neboť, přihlížíme-li k ustanovení čl. 4., jež dosud neexistovalo, vyplývá pro Československou republiku z této úmluvy jen několik málo změn, ponejvíce podružného rázu.

Lze tudíž jen uvítati s hlediska ulehčení mezinárodních obchodních styků, že i v oněch státech, kde tomu dosud tak není, celní a obdobné formality budou smluvně na základě této úmluvy upraveny ve smyslu jejich ustanovení.

Po stránce formální předkládajíc tuto úmluvu současně oběma sněmovnám Národního shromáždění vláda projevuje přání, aby úmluva byla předložena v poslanecké sněmovně výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a v senátu výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému s tím, aby o ní podaly zprávu v době co nejkratší.

Text úmluvy se předkládá ve zvláštním výtisku ve znění francouzském a anglickém a v českém překladu.

V Praze dne 15. ledna 1926.

Předseda vlády:
Švehla, v. r.

Convention internationale pour la simplification des formalités douanieres

Geneve, le 3 Novembre 1923.

L'ALLEMAGNE, L'AUTRICHE, LA BELGIQUE, LE BRÉSIL, L'EMPIRE BRITANNIQUE (AVEC LE COMMONWEALTH D'AUSTRALIE, L'UNION SUD-AFRICAINE, LA NOUVELLE-ZÉLANDE ET L'INDE), LA BULGARIE, LE CHILI, LA CHINE, LE DANEMARK, L'EGYPTE, L'ESPAGNE, LA FINLANDE, LA FRANCE, LA GRECE, LA HONGRIE, L'ITALIE, LE JAPON, LA LITHUANIE, LE LUXEMBOURG, LE PROTECTORAT DE LA RÉPUBLIQUE FRANÇAISE AU MAROC, LA NORVEGE, LE PARAGUAY, LES PAYS-BAS, LA POLOGNE, LE PORTUGAL, LA ROUMANIE, LE ROYAUME DES SERBES, CROATES ET SLOVENES, LE SIAM, LA SUEDE, LA SUISSE, LA TCHÉCOSLOVAQUIE, LA RÉGENCE DE TUNIS (PROTECTORAT FRANÇAIS) ET L'URUGUAY.

Désireux d'assurer l'application du principe du traitement équitable du commerce, proclamé a l'article 23 du Pacte de la Société des Nations,

Convaincus qu'en libérant le commerce international du fardeau des formalités douanieres ou similaires inutiles, excessives ou arbitraires, ils réaliseraient une étape importante vers l'accomplissement de ce dessein,

Considérant que la meilleure maniere d'aboutir a un résultat en cette matiere est de recourir a un accord international, fondé sur une juste réciprocité,

Ont décidé conclure une Convention a cette fin;

En conséquence de quoi les Hautes Parties contractantes ont nommé pour leurs Plénipotentiaires, savoir:

Le Président du Reich Allemand:

M. Willy Ernst,
Conseiller ministériel au Ministere des Finances du Reich;

Le Président de la République d'Autriche:

M. E. Pflügl,
Ministre plénipotentiaire, Représentant du Gouvernement fédéral d'Autriche aupres de la Société des Nations;

Sa Majesté le Roi des Belges:

M. Jules Brunet,
Ministre plénipotentiaire, Président du "Bureau international pour la publication des tarifs douaniers", et

M. Armand L. S. Janssen,
Directeur général des Douanes;

Le Président des Etats-Unis du Brésil:

M. Julio Augusto Barboza Carneiro,
Attaché commercial a l'Ambassade du Brésil pres Sa Majesté Britannique;

Sa Majesté le Roi du Royaume-Uni de Grande-Bretagne et d'Irlande et des Dominions Britanniques au dela des Mers, Empereur des Indes:

Sir Hubert Llewellyn Smith, G. C. B.,
Conseiller économique du Gouvernement britannique;

Pour le Commonwealth d'Australie:

M. C. A. B. Campion,
Directeur de la Banque du Commonwealth d'Australie a Londres;

Pour l'Union Sud-Africaine:

Sir Hubert Llewellyn Smith, G. C. B.,
Conseiller économique du Gouvernement britannique;

Pour le Dominion de la Nouvelle-Zélande:

L'Honorable Sir James Allen, K. C. B.,
Haut Commissaire pour la Nouvelle-Zélande dans le Royame-Uni;

Pour l'Inde:

Le Tres Honorable lord Hardinge of Penshurst, K. G., G. C. B., G. C. S. I., G. C. M. G., G. C. I. E., G. C. V. O., I. S. O.,
Conseiller privé, ancien ViceRoi, ancien Ambassadeur;

Sa Majesté le Roi des Bulgares:

M. D. Mikoff,
Chargé d'Affaires a Berne;

Le President.de la République du Chili:

M. Jorge Buchanan,
ancien Sénateur, Conseiller commercial a la Légation du Chili pres Sa Majesté Britannique;

Le Président de la République de Chine:

M. J. R. Loutsengtsiang,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres le Conseil Fédéral suisse;

Sa Majesté le Roi de Danemark:

M. A. Oldenburg,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres le Conseil Fédéral suisse, Représentant du Danemark aupres de la Société des Nations;

Sa Majesté le Roi d'Egypte:

M. T. C. Macaulay,
Directeur général des Douanes égyptiennes, et

M. Ahmed Bey Abdel Khalek,
Directeur de la Douane du Caire;

Sa Majesté le Roi d'Espagne:

M. Emilio de Palacios y Fau,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres le Conseil Fédéral suisse;

Le Président de la République de Finlande:

M. Niilo Mannio,
Secrétaire général du Ministere social;

M. Urho Toivola,
Secrétaire de Légation;

Le Président de la République Française:

M. Ernest Bolley,
Conseiller d'Etat, Directeur général des Douanes au Ministere des Finances;

et, en ce qui concerne le Protectorat de la République Française au Maroc:

M. Pierre Paul Serra,
Directeur des Douanes chérifiennes;

et, en ce qui concerne la Régence de Tunis (Protectorat français):

M. Charles Ode,
Directeur des Douanes tunisiennes;

Sa Majesté le Roi des Hellenes:

M. Vasili Colocotronis,
Conseiller de Légation, et

M. Dimitri Capsali,
Secrétaire de premiere classe au Ministere des Affaires étrangeres;

Son Altesse Sérénissime le Gouverneur de Hongrie:

M. F. de Parcher de Terjekfalva,
Chargé d'affaires a Berne;

Sa Majesté le Roi d'Italie:

Dr. Carlo Pugliesi,
Sous-Directeur général des Douanes;

Sa Majesté l'Empereur du Japon:

M. Yotaro Sugimura,
Sous-Directeur du Bureau impérial japonais de la Société des Nations;

Le Président de la République de Lithuanie:

M. Gaëtan Dobkevicius,
Conseiller de Légation, et

Dr. Petras Karvelis,
Conseiller au Ministere des Finances, du Commerce et de l'Industrie;

Son Altesse Royale la Grande-Duchesse de Luxembourg:

M. Charles Vermaire,
Consul de Luxembourg a Geneve;

Sa Majesté le Roi de Norvege:

M. le Dr. Fridtjof Nansen,
Professeur a l'Université de Christiania;

Le Président de la République de Paraguay:

Le Dr. Ramon V. Caballero,
Chargé d'Affaires a Paris;

Sa Majesté la Reine des Pays-Bas:

M. E. Menten,
Chargé d'Affaires, a. i. a Berne, pour le Royaume en Europe; et

M. W. I. Doude van Troostwijk,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres le Conseil fédéral suisse pour les Indes néerlandaises, Surinam et Curaçao;

Le Président de la République Polonaise:

M. Jan Modzelewski,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres le Conseil Fédéral suisse;

Le Président de la République de Portugal:

M. A. Bartholomeu Ferreira,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de la République portugaise pres le Conseil Fédéral suisse;

Sa Majesté le Roi de Roumanie:

M. Nicolas Petresco-Comnene,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres le Conseil Fédéral suisse;

Sa Majesté le Roi des Serbes, Croates et Slovenes:

M. Radmilo Bouyditch,
Inspecteur des Douanes au Ministere des Finances, et

M. Valdemar Lounatchek,
Secrétaire de la Chambre de Commerce a Zagreb;

Sa Majesté le Roi de Siam:

M. Phya Sanpakitch Preecha,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire pres Sa Majesté le Roi d'Italie;

Sa Majesté le Roi de Suede:

M. K. Hjalmar Branting,
Représentant de la Suede au Conseil de la Société des Nations;

Le Conseil Fédéral de la Confédération Suisse:

M. Samuel Häusermann,
Inspecteur général a la tete de la IIIe Section de la Direction générale des Douanes a Berne,

et

M. Emile-Ferdinand Leuté,
Directeur du VIe arrondissement des Douanes a Geneve;

Le Président de la République Tchécoslovaque:

M. Jan Dvořáček,
Ministre Plénipotentiaire et Chef du Département économique au Ministere des Affaires étrangeres, et

M. le Dr. Auguste Schönbach,
Conseiller ministériel au Ministere des Finances;

Le Président de la République d'Uruguay:

M. le Dr D. Enrique E. Buero,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire de la République d'Uruguay pres le Conseil Fédéral suisse.

Lesquels, apres s'etre communiqué leurs pleins pouvoirs trouvés en bonne et due forme, sont convenus de ce qui suit:

Article premier. Les Etats contractants, en vue d'appliquer entre eux le principe et les stipulations de l'article 23 du Pacte de la Société des Nations en ce qui touche l'équitable traitement du commerce, s'engagent a ne pas entraver leurs relations commerciales par des formalités douanieres ou similaires qui seraient excessives, inutiles ou arbitraires.

A cet effet, les Etats contractants s'engagent a poursuivre, par toutes mesures législatives ou administratives appropriées, la revision des dispositions établies par leurs lois ou reglements ou par les ordonnances et instructions de leurs autorités administratives, en ce qui touche les formalités douanieres et similaires, afin de les simplifier, de les adapter, de temps a autre, aux besoins de relations commerciales avec l'étranger et d'éviter a celles-ci tout obstacle qui ne serait pas indispensable a la protection des intérets essentiels du pays.

Article 2. Les Etats contractants s'engagent a observer strictement le principe du traitement équitable en ce qui concerne les réglementations ou procédures douanieres ou similaires, les formalités relatives a la délivrance des licences, les méthodes de vérification ou d'analyse, ou toute autre question visée par la présente convention; et, conformément a ce principe, ils s'interdisent, en ces matieres, toute discrimination injuste, dirigée contre le commerce d'un Etat contractant.

Le principe ci-dessus demeure applicable meme dans les cas ou certains Etats contractants pourraient, conformément a leur législation ou a leurs accords commerciaux, se consentir réciproquement l'octroi de facilités encore plus grandes que celles résultant de la présente Convention.

Article 3. En raison des sérieux obstacles que mettent au commerce international les prohibitions et restrictions d'importation ou d'exportation, les Etats contractants s'engagent a adopter et a appliquer, des que les circonstances le leur permettront, toutes les mesures propres a réduire au minimum lesdites prohibitions et restrictions et, dans tous les cas, a prendre, en matiere de licences portant dérogation aux prohibitions d'entrée ou de sortie, toutes les dispositions utiles:

a) Pour que les conditions a remplir et les formalités a accomplir a l'effet d'obtenir ces licences soient immédiatement portées, dans la forme la plus claire et la plus précise, a la connaissance du public;

b) Pour que le mode de délivrance de ces titres soit aussi simple et aussi stable que possible;

c) Pour que l'examen des demandes et la remise des licences aux intéressés soient effectués avec la plus grande célérité;

d) Pour que le systeme de délivrance des licences soit établi de maniere a prévenir le trafic de ces titres. A cet effet, les licences, lorqu'elles sont accordées a des personnes, doivent porter le nom du bénéficiaire et ne doivent pas pouvoir etre utilisées par une autre personne;

e) Pour que, en cas de fixation de contingents, les formalités imposées par le pays importateur ne soient pas de nature a empecher une répartition équitable des quantités de marchandises dont l'importation est autorisée.

Article 4. Les Etats contractants devront publier, sans retard, tous les reglements visant les formalités douanieres et similaires, ainsi que toutes modifications y afférentes, qui n'auraient pas été publiés jusqu'ici, de telle maniere que les intéressés puissent en avoir connaissance et éviter ainsi le préjudice qui pourrait résulter de l'application de formalités douanieres ignorées d'eux.

Les Etats contractants s'engagent a ce qu'aucune mesure concernant la réglementation douaniere ne soit mise en vigueur qui n'ait été portée préalablement a la connaissance du public, soit par le moyen de sa publication au Journal Officiel du pays, soit par toute autre voie appropriée de publicité officielle ou privée.

La meme obligation de publicité préalable s'applique a tout ce qui touche les tarifs, ainsi que les prohibitions et restrictions d'importation ou d'exportation.

Toutefois, dans des cas de nature exceptionelle, ou la publication préalable risquerait de porter atteinte aux intérets essentiels du pays, les dispositions des alinéas 2 et 3 ci-dessus perdent leur caractere obligatoire. En de pareils cas, la publication devra cependant coincider, autant que possible, avec la mise en vigueur de la mesure prise.

Article 5. Chaque Etat contractant qui se trouvera, par des mesures fragmentaires ou des retouches successives, avoir modifié son tarif douanier pour un nombre important d'articles, devra en donner au public une image exacte, en publiant, sous une forme aisément accessible, tous les droits applicables du fait de l'ensemble des dispositions en vigueur.

A cet effet, tous droits a percevoir par les autorités douanieres du fait de l'importation ou de l'exportation des marchandises devront etre indiqués d'une maniere méthodique, qu'il s'agisse de droits de douane, droits accessoires, taxes de consommation, de circulation, de manipulation ou similaires et, en général, de toutes taxes de quelque nature qu'elles soient, étant entendu que l'obligation ci-dessus prévue est limitée aux droits et taxes a percevoir, sur les marchandises importées ou exportées, pour le compte de l'Etat et du fait du dédouanement.

Les charges auxquelles la marchandise est soumise étant ainsi indiquées sans ambiguité, il faudra, en ce qui concerne les taxes de consommation et autres a percevoir pour le compte de l'Etat du fait du dédouanement, signaler si la marchandise étrangere est grevée d'une charge spéciale résultant de ce que, exceptionnellement, ces taxes ne seraient pas imposables aux marchandises du pays d'importation ou ne le seraient que partiellement.

Les Etats contractants s'engagent a prendre les mesures nécessaires pour donner aux commerçants la possibilité de se procurer des informations officielles concernant les tarifs de douane, et notamment les taux des droits a percevoir sur une marchandise déterminée.

Article 6. Afin de permettre aux Etats contractants et a leurs ressortissants d'etre informés aussi rapidement que possible de toutes les mesures visées aux articles 4 et 5 qui intéressent leur commerce, chaque Etat contractant s'engage a communiquer au représentant diplomatique de chacun des autres Etats, ou a tout autre représentant désigné a cet effet et résidant sur son territoire, toutes publications effectuées en exécution desdits articles, cette communication devant etre faite des la parution et en double exemplaire. Faute d'un représentant diplomatique ou autre, la communication sera faite a l'Etat intéressé par la voie qu'il indiquera a cet effet.

Chaque Etat contractant s'engage, en outre, a faire parvenir en dix exemplaires, des leur parution, au Secrétariat de la Société des Nations, toutes publications faites en exécution des articles 4 et 5.

Chaque Etat contractant s'engage de meme a communiquer en dix exemplaires, des leur parution, tous les tarifs douaniers ou modifications de tarifs institués par lui au "Bureau international pour la publication des tarifs douaniers" de Bruxelles, chargé par la Convention internationale du 5 juillet 1890 de la traduction et de la publication des tarifs.

Article 7. Les Etats contractants s'engagent a prendre, tant par le moyen de leur législation que de leur administration, toutes les mesures le plus appropriées pour empecher l'application arbitraire ou injuste de leurs lois et réglementations, en matiere douaniere et similaire, ainsi que pour assurer un recours par voie administrative, judiciaire ou arbitrale aux personnes qui auraient été lésées par ces abus.