c) Plány (mapy, projekty, skizzy, studie, programy, popisy, případně po ruce jsoucí kopie a olejové matrice, ať již patří k výše zmíněným rejstříkům, či nikoliv).

d) Právní listiny a doklady (doklady všeho druhu, jako nadační listiny, veřejné nebo soukromé smlouvy, koncesní listiny, stanovy, podmínky přejímací a pod.) bez zřetele na místo uložení a způsob jich zařazení v archivech a registraturách, vesměs bez zřetele k látce, z které jsou zhotoveny nebo která jest jejich podkladem.

Článek 26.

a) Obě smluvní strany zavazují se vzájemně, že prozkoumají svoje archivy, registratury, kanceláře, jakož i jiná místa určená k přechovávání spisového materiálu, o němž výše děje se zmínka, a že odevzdají druhé straně výkazy toho spisového materiálu, který má býti vydán po názoru strany jej chovající. Výkazy ty budou zaslány druhé ze smluvních stran po částech nebo najednou nejdéle do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti. Veškerý náklad s tím spojený nese strana chovající spisový materiál, o nějž jde.

b) Obě smluvní strany zavazují se vzájemně, že dovolí za účelem zjištění spisového materiálu, který má býti vydán anebo jehož známost může býti druhé straně žádoucí, aby do dvanácti měsíců po odevzdání svrchu zmíněných výkazů, t. j. tedy nejdéle do doby jednoho a půl roku ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, pátráno bylo v dotyčných archivech, registraturách, kancelářích, jakož i jiných místech, určených k přechovávání spisového materiálu, o nějž jde, v úředních hodinách a za dohledu příslušných úředníků domácích úředníky určenými druhou stranou a že za tím účelem poskytne jim jak pomoc svých vlastních úředníků, tak i místnosti, vyhovující potřebám těchto prací. Zvláště zaručuje se těmto vyslaným úředníkům možnost těžiti z repertorií (nahlížeti v ně, činiti z nich výpisky, poznámky atd.), jakož i vkročiti do skladů těchto archivů, registratur, kanceláří atd. Závazek tento omezuje se na spisový materiál vzniklý v době od 1. ledna 1870 do 10. srpna 1920.

Z tohoto oprávnění vylučuje se materiál, vytčený v čl. 23 b) poslední věta.

c) Obě smluvní strany zavazují se vzájemně, že si vydají na požádání i takové spisy, o nichž je řeč v čl. 23 odst. a) a odst. b) a čl. 24 odst. a), které nebyly uvedeny ve výkazech svrchu zmíněných. Případná dotyčná požádání hromadná podá každá z obou stran nejdéle do šesti měsíců po skončení pátrání, o němž se zmiňuje odst. b) tohoto článku, t. j. tedy nejdéle do dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Jednotlivá požádání mohou býti podána nejdéle do deseti let od dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 27.

a) Obě smluvní strany se vzájemně zavazují, že do tří měsíců ode dne odeslání výkazů a hromadných požádání svrchu zmíněných budou míti připraven k odevzdání spisový materiál, o nějž jde, u úřadů, které jej mají v úschově. Nebyl-li v této době spisový materiál převzat druhou smluvní stranou, bude uložen a nese pak náklad nového vyřazení strana přejímací.

b) Odvoz spisového materiálu provede přejímající strana na vlastní útraty. Vývozu tohoto materiálu nebudou kladeny v cestu nižádné překážky povahy celně-finanční.

Článek 28.

Obě smluvní strany se vzájemně zavazují, že se postarají o to, aby veškeren spisový materiál míst přicházejících v úvahu až do konečného vyřízení všech otázek týkajících se rozdělení tohoto materiálu, byl zachován tou měrou neztenčený, že bez vědomí a svolení druhé smluvní strany nebude žádný díl tohoto materiálu jinde umístěn, skartován neb nějakým způsobem zcizen nebo zničen.

Článek 29.

a) Obě smluvní strany ustanoví do jednoho měsíce po ratifikaci této úmluvy po jednom generálním komisaři; úkolem těchto komisařů bude, aby, pokud jde o spisový materiál, který jest v úschově jedné neb druhé ze smluvních stran, zahájili akci vylučovací a přejímací a dbali toho, aby práce ty byly skončeny co nejdříve.

b) Tito generální komisaři mají svoje sídlo na území bývalého Těšínského Slezska neb v jeho nejbližším sousedství a stýkají se buď přímou korespondencí písemnou neb osobně v periodických schůzkách.

c) Generální komisaři budou oprávněni ku přímému styku s ministerstvem zahraničních věcí a se všemi úřady svého státu, které přechovávají spisový materiál, o nějž jde, a určí v dohodě s těmito úřady pro jednotlivé archivy, registratury, kanceláře a jiné sbírky spisů neb pro skupiny těchto komise odevzdávací a přejímací, sestávající po jednom komisaři z každé strany.

d) Komise odevzdávací a přejímací určují spisy, které mají býti odevzdány a pečují o řádné odevzdání a odvezení tohoto spisového materiálu.

Článek 30.

Pokud se týče elaborátů katastru daně pozemkové (triangulační, katastrální, evidenční operáty, originální mapy, čistotisky, přehledné mapy, indikační nástiny, odhadní operáty, parcelační protokoly a pod.), platí ještě další zvláštní ustanovení:

a) Materiál, který se vztahuje výlučně na území druhé smluvní strany, bude vydán co nejdříve, nejpozději však ve lhůtách pro vydání spisového materiálu všeobecně stanovených, a to bez časového omezení po podepsání této smlouvy, v originále s podrobnými seznamy, pokud se tak již nestalo na základě dohody sjednané dne 10. září 1920 mezi polským finančním ředitelstvím v Těšíně a československým finančním ředitelstvím v Opavě.

b) Z materiálu pohraničního území v Těšínském Slezsku a v bývalém království Uherském obdrží bez časového omezení originální elaboráty ta z obou smluvních stran, na jejíž území dotyčné elaboráty ve větší části se vztahují; druhá strana obdrží kopie dotyčných elaborátů.

Je-li rozdělení těchto elaborátů možné bez poškození celku, budou vydány takové dílčí operáty dle míry územní příslušnosti. Vydání materiálu pohraničního území v originálu nebo v kopii bude s podrobným seznamem provedeno co možná nejdříve po podpisu této smlouvy.

Výlohy spojené s pořízením kopií hradí strana, jež obdrží originál.

Článek 31.

Obě smluvní strany bezodkladně vydají nařízení, týkající se vzájemného vydání spisů soudních, rejstříků, knih a map pozemkových v soudních okresech rozdělených mezi republiku Československou a republiku Polskou a nacházejících se při jakýchkoli soudních instancích cestou dorozumění mezi ministerstvy spravedlnosti obou stran.

Článek 32.

Ohledně spisů, týkajících se komunikací všeho druhu, vyjímajíc dráhy železné, jest se říditi zásadami uvedenými v příčině spisů týkajících se jednotek správních i jednotek territoriálních, rozdělených novou hranicí polsko-československou [čl. 24. a), odst. 1.].

Společné spisy, týkající se silnic přetnutých hranicí, obdrží strana, v jejímž držení nalézá se větší část jednotlivé komunikace na území Slezska Těšínského a též bývalého plebiscitního území na Oravě a Spiši [čl. 24 a), odst. 2, 3, 4].

Článek 33.

Úprava otázek týkajících se rozluky spisů vojenských, železničních a spisů uschovaných dosud u úřadů rakouských zůstane vyhrazena s tím, že část o spisové rozluce (čl. 23 až 33) nenabude působnosti, pokud obě strany se nedohodnou také o těchto věcech.

ČÁST V.

Likvidace majetku země Slezské, bývalých

žup Oravské a Spišské, jakož i jiných

korporací.

Článek 34.

Majetek země Slezské, bývalých žup Oravské a Spišské, jakož i jiných samosprávných svazů a veřejnoprávních korporací, které existovaly dne 28. října 1918 a jejichž obvod nebo okruh působnosti byl rozdělen novou hranicí mezi republikou Polskou a Československou na základě rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920, podléhá likvidaci podle ustanovení této smlouvy.

Článek 35.

Majetkem veřejnoprávních korporací a ústavů, který má býti rozdělen, rozumějí se veškerá věcná práva, výsady, práva obligační, dluhy, břemena a závazky, jakož i všeliké právní poměry majetkové povahy. Mimo to stejně jako tyto majetky jest rozděliti všeliké fondy, na něž státní nebo samosprávné úřady měly dozor.

 

Článek 36.

Z likvidace jsou vyloučeny: statek veřejný, silnice a cesty, chrámy a kaple, církevní sbory, hřbitovy, jakož i pomníky všeho druhu a pod.

Článek 37.

Veškeré otázky týkající se udržování pohraničních mostů, společných silnic a cest, užívání vodovodu, elektrárny, plynárny, sítě tramvajové a kanalisační oběma částmi bývalé obce Těšína, dále právních poměrů na pohraničních tocích (vodách tekoucích), jakož i stanovení povahy hraniční čáry těmito toky probíhající, upraveny budou zvláštními dohodami mezi oběma státy na podkladě dat získaných u příležitosti administrativních pochůzek po hranici, provedených společně zúčastněnými delegacemi mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské.

Článek 38.

Směrodatným pro likvidaci (t. j. pro zjištění a ocenění majetku) jest zásadně stav majetku dne 28. října 1918.

Článek 39.

Svazy samosprávné a korporace veřejnoprávní mohou se dohodnouti o likvidaci samy, a to v rámci předpisů je zavazujících.

Pokud se samy nedohodly nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, předloží soupis veškerých aktiv a pasiv, podléhajících rozdělení (inventáře a případně bilance) podle stavu ze dne 28. října 1918 likvidační komisi.

Nestane-li se tak, vyhotoví tyto soupisy orgán, určený k tomu likvidační komisí, při čemž na její požádání poskytnou pomoc jak správy těchto majetků, tak i příslušné úřady.

Článek 40.

Súčtování nepodléhá majetek, o jehož rozdělení byly nebo mají býti sjednány zvláštní smlouvy.

To platí především o spořitelnách města Těšína, Jablunkova a Fryštátu, o sirotčích pokladnách a ústavech pro sociální pojišťování. Co do rozdělení spisů zavazují zvláštní předpisy této smlouvy.

Článek 41.

Hodnota majetku ocení se podle zásad slušnosti a spravedlnosti.

Článek 42.

Likvidační klíč stanoví se takto:

1. Pro majetek žup a obcí průměrem na základě poměru velikosti převzatého území, počtu obyvatelstva podle sčítání z roku 1910 jakož i přímých daní státních (průměrem z let 1911, 1912, 1913) připadajících na převzaté části území.

2. Pro jiné korporace a ústavy stanoví komise likvidační slušný a spravedlivý klíč buď podle vzniku majetku, či počtu členů, či počtu a velikosti podílů, nebo délky silnic a cest a podobně.

Článek 43.

O vlastnictví nemovitostí s inventářem a příslušenstvím, jakož i o vlastnictví movitostí rozhoduje zásada územní.

Práva majetková, vzniklá z pohledávek veřejného i soukromého práva za osobami fysickými i právnickými, připadnou té straně, na jejímž území nachází se v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, předmět zatížený těmito pohledávkami, pokud se týče bydliště nebo sídla dlužníka.

Pokud majetek, který připadl v podíl jedné ze stran, představuje hodnotu větší, než jaká té které straně náleží podle rozdělovacího klíče, započte se přebytek k dobru druhé strany.

Článek 44.

Břemeno dluhů zabezpečených hypotekárně převezme ona strana, která převzala vlastnictví nemovitosti zatížené dotyčnou hypotékou. V případě, že nemovitost zatížená hypotékou byla rozdělena novou hranicí, bude hypotekární dluh rozdělen mezi obě části hranicí přeťaté nemovitosti v poměru k jejich ploše a v poměru jejich výnosnosti zapsané do pozemkového katastru. Tím způsobem budou rozděleny hypotekární dluhy, váznoucí simultánně na několika nemovitostech, z nichž jedna leží na území republiky Polské a jiná na území republiky Československé.

Rozdělení dluhů hypotekárních, provedené podle předcházejících zásad mezi části nemovitosti přeťaté hranicí, resp. mezi jednotlivé nemovitosti zatížené dosud simultánní hypotékou, bude na žádost zúčastněné strany zapsáno do příslušných pozemkových knih.

Článek 45.

Dluhy nezabezpečené a jiné závazky, které nespadají pod ustanovení předchozího článku a tíží samosprávné svazy nebo veřejnoprávní korporace, budou rozděleny, v poměru k hodnotě převzatého majetku.

Článek 46.

Břemeno nezajištěných dluhů a jiných závazků země Slezské, které nespadají pod ustanovení čl. 44, přejímá strana československá. Břemeno nezajištěných dluhů a jiných závazků bývalé obce Těšína přejímá strana polská.

Aby se vyvarovalo obtížím a nákladům, jež by byly spojeny s podrobným súčtováním majetku země Slezské a bývalé obce Těšína, obě smluvní strany shodly se na tom, že na úplné vyrovnání vzájemných likvidačních nároků těchto svazů poukáže strana polská straně československé částku pět milionů šest set tisíc korun československých, splatnou ve dvou stejných lhůtách ročních dne 2. ledna 1926 a 2. ledna 1927.

Tím jest likvidace majetku země Slezské a bývalé obce Těšína definitivně vyřízena.

Článek 47.

Rozdělení nadací mezi oba státy bude provedeno likvidační komisí, o níž je řeč ve čl. 48 této smlouvy, na základě nadačních listin se zřetelem na účel a závazky nadací.

Článek 48.

Podrobné súčtování, pokud nebylo provedeno touto smlouvou nebo svazy nebo korporacemi samými, provede podle výše uvedených zásad smíšená likvidační komise československo-polská.

Komise ta bude sestavena do šesti týdnů ode dne ratifikace této smouvy a bude se skládati ze zástupců obou stran, a to po jednom zástupci a jednom náhradníku z každé strany a z potřebného počtu expertů. Bude zasedati střídavě v Opavě a Katovicích.

Zahájení prací komise bude stanoveno dohodou obou vlád.

Článek 49.

K platnému usnesení likvidační komise jest třeba shody delegací obou stran.

Případný nedostatek shody bude konstatován oběma delegacemi na společné schůzi.

Každé z delegací náleží právo konstatovati jednostranně nedostatek shody během jednoho měsíce od schůze zmíněné v předchozím odstavci a předložiti spornou otázku své vládě, která o tom zpraví vládu druhé strany.

V obou případech přechází rozřešení sporné otázky na vlády obou stran.

Článek 50.

Jestliže se vlády obou států neshodnou ve sporné otázce jim přikázané do šesti měsíců ode dne, kdy jim byla věc odkázána likvidační komisí nebo ode dne, kdy vláda jedné ze stran byla uvědomena, že delegace druhé ze stran předložila spornou věc své vládě, mohou obě vlády odevzdati spornou otázku arbitrovi jmenovanému dohodou obou stran a v případě, že nedojde mezi nimi k dohodě, presidentem Institutu mezinárodního práva v Brusselu.

Náklady spojené s řízením rozhodčím nesou obě strany stejným dílem.

Článek 51.

Společenstva, spolky a jich svazy i jiné korporace, které nemají povahy veřejnoprávní, a jejichž okruh působnosti byl rozdělen novou hranicí, mohou, pokud se jim nezdaří provésti súčtování vnitřní dohodou, odevzdati provedení tohoto súčtování likvidační komisi (čl. 48).

Komise provede súčtování na podkladě zásad této smlouvy.

Obě strany se zavazují, že svolí, aby hospodářská činnost společenstev, spolků a jejich svazů í jiných korporací, zmíněných v odst. l tohoto článku za dosavadních podmínek dále trvala až do doby, kdy likvidační komise skončí súčtování.

Výměna peněz těchto společenstev, spolků a jejich svazů i jiných korporací nebude brána v pochybnost, pokud byla provedena před 1. lednem 1921.

Jestliže taková společenstva, spolky, jejich svazy a jiné korporace uskutečnily již faktické rozdělení majetku, obě strany se zavazují, že vyměří pouze daně připadající na majetek, který leží na území dotčeného státu, a to ode dne skutečného rozdělení.

Článek 52.

Tato část smlouvy se netýká majetku vratislavského biskupství, který se nachází na části Slezska, která připadla československé republice. O majetku tom sjednají v případě potřeby obě strany zvláštní smlouvu.

ČÁST VI.

Úprava pensijních závazků co do samosprávných

zaměstnanců.

Článek 53.

Pensijní závazky země Slezské, bývalých žup Oravské a Spišské a novou státní hranicí rozdělených okresů a obcí upravují se tímto způsobem:

a) Právně nabyté pensijní a zaopatřovací nároky zaměstnanců uvedených samosprávných korporací včetně učitelů, kteří v čas rozdělení Těšínského Slezska, Oravy a Spiše byli v činné službě, a jich příslušníků, postihují ve všech případech, kdy nároky ty byly by postihly samosprávné korporace nahoře uvedené, onu část samosprávné korporace, v jejímž území jest ústav nebo úřad, kde zaměstnanec v čas rozdělení vykonával službu, z které vznikl nárok na pensijní neb zaopatřovací požitky.

V případech pochybných rozhodna jest doba, kdy dotyčný ústav neb úřad fakticky přešel ve správu polskou nebo československou.

b) Požitky pensijní a zaopatřovací, které v čas rozdělení dotčené korporace byly již vypláceny, zatěžují onu část samosprávné korporace, která přináleží k státu, v jehož obvodě osoba, z jejíhož služebního poměru vznikl nárok na pensijní nebo zaopatřovací požitky, měla domovské právo bezprostředně před vstupem do služby dotčené korporace. Osobám takovým jest vyhrazeno, aby podržely své dosavadní bydliště na území druhého státu, aniž by ztratily nároku na platy pensijní nebo zaopatřovací, pokud nedosáhly státní příslušnosti v onom státě, kde bydlí.

Nedá-li se domovská příslušnost osoby, z jejíhož služebního poměru vznikl nárok na pensijní nebo zaopatřovací požitky zjistiti, nebo spadá-li příslušnost ta mimo území obou smluvních států, platí pensijní nebo zaopatřovací požitky ona část samosprávné korporace, v jejímž obvodě jest ústav neb úřad, ke kterému osoba výše označená v čas svého pensionování nebo úmrtí byla stále službou přidělena.

ČÁST VII.

Slezské úvěrní ústavy.

Článek 54.

Vláda republiky Polské souhlasí s tím, že obligace vydané "Komunálním úvěrním ústavem země Slezské" (Kommunalkreditanstalt des Landes Schlesien), jakož i "Rakousko-slezským ústavem pro úvěr pozemkový" (Oesterreichischschlesische Bodenkreditanstalt) splatný jsou v korunách československých v poměru jedna koruna československá za jednu korunu rakousko-uherskou.

Obě smluvní strany shodují se v tom, že službu obligací zmíněných v předchozím odstavci budou konati "Slezský komunální úvěrní ústav" a "Slezský pozemkový úvěrní ústav" v Opavě a že likvidace vzájemných právních poměrů provede se podle ustanovení obsažených v článcích dalších.

Článek 55.

Pohledávky Komunálního úvěrního ústavu země Slezské za svazy samosprávnými na území republiky Polské, jakož i pohledávky Rakousko-Slezského ústavu pro úvěr pozemkový, které byly anebo jsou zajištěny hypotekou na nemovitostech ležících na území republiky Polské, přejímá republika Polská, po případě ústav k tomu cíli ustanovený vládou republiky Polské (nazývané dále stranou polskou). Slezský komunální úvěrní ústav a Slezský pozemkový úvěrní ústav v Opavě (nazývané dále stranou československou) jsou povinny do měsíce ode dne působnosti této smlouvy vydati straně polské smlouvy i dlužní úpisy, jakož i výpisy z knih účetních a všeliké jiné doklady o pohledávkách převzatých stranou polskou.

Svrchu zmíněné převzetí pohledávek bude na opatření vlády republiky Polské zapsáno do pozemkových knih a vyznačeno v dlužních úpisech. Republika Polská po případě vládou republiky Polské určený ústav vstupuje do všech práv z titulu smluv o zápůjčkách a bude oprávněn vymáhati je podle právních předpisů platných v republice Polské.

Článek 56.

Republika Polská, po případě ústav vládou republiky Polské určený přejímá z titulu likvidace vůči straně československé břímě výplaty příslušné částky obligačního dluhu ústavů jmenovaných v článku 54, odst. l podle umořovacích plánů těchto ústavů sumou, jež odpovídá pohledávkám převzatým stranou polskou, a to podle jich stavu z 1. ledna 1925. Platy se konají v korunách československých v poměru jedna koruna československá za jednu korunu rakousko-uherskou. Aby příslušná suma mohla býti zjištěna, strana československá předloží straně polské výkazy i s plány umořovacími a dovolí zástupci strany polské nahlížeti do všech knih, korespondencí, výkazů, kont, dokladů a všelikých jiných listin.

Článek 57.

Aby byla zjištěna pokaždé suma dluhovaná stranou polskou podle článku 56, předloží strana československá straně polské 3 měsíce přede dnem každé splatnosti potřebné výpočty obsahující úroky, úmorové splátky a jednu třetinu správního příspěvku připadajícího na převzaté pohledávky. Straně polské bude příslušeti právo verifikovati tyto výpočty způsobem obdobným způsobu zmíněnému v článku 56, jakož i právo navrhnouti opravy, o nichž musí se státi dohoda měsíc přede dnem splatnosti.

Suma, již má strana polská zaplatiti a která se stanoví podle předchozího odstavce tohoto článku, bude vyplacena straně československé tři dny přede dnem splatnosti salvo errore et ommissione, t. j. s výhradou pozdějšího vyrovnání zjištěných chyb ve výpočtu.

Platy připadající na stranu polskou podle článku 56 za dobu od 1. ledna 1925 a dospělé, než tato smlouva nabude působnosti, budou splaceny stranou polskou do šesti neděl potom, kdy strana československá předloží straně polské výpočty o těchto platech.

Strana polská bude moci provésti všechny svrchu zmíněné platy podle své volby buď v hotovosti nebo splatnými kupony i příslušnými obligacemi zmíněných ústavů úvěrních podle jejich nominální hodnoty, při čemž placení obligacemi jest přípustno jen pokud jde o splátky úmorové. Týmž způsobem nebo jiným způsobem, na němž se obě strany shodnou, bude moci strana polská každé doby zaplatiti část nebo celý dlužný kapitál. Strana československá na žádost strany polské poskytne všelikou pomoc při nakoupení cenných papírů potřebných ku zmíněným platbám.

Článek 58.

Z titulu vyrovnání úroků, úmorových splátek, úroků z prodlení i příspěvků správních za dobu do 31. prosince 1924 včetně, připadajících na pohledávky převzaté stranou polskou, splatí strana polská straně československé částku tři miliony korun československých v desíti splátkách půlročních po třech stech tisíc korun československých. První splátka bude splatná 2. ledna 1926.

Článek 59.

Republika Polská přejímá záruku za platby ustanovené v hořejších článcích. Naproti tomu jsou republika Polská, resp. polská část země Slezské prosty všelikých jiných záruk a zajištění, které by z titulu obligací a zástavních listů vydaných Komunálním úvěrním ústavem země Slezské a Rakousko-slezským ústavem pro úvěr pozemkový mohly zatěžovati stranu polskou a které tedy budou zatěžovati jedině československou část země Slezské, resp. republiku Československou.

Republika Polská zříká se všelikých, práv k majetku úvěrních ústavů zmíněných v článku 54 této smlouvy.

ČÁST VIII.

Otázky finanční.

Oddíl I.

Úprava starých pohledávek

a závazků peněžních.

Článek 60.

Ustanovení platná v republice Polské o valorisaci pohledávek peněžních, t. j. nařízení presidenta republiky ze dne 14. května 1924 o přepočtení pohledávek soukromoprávních ve znění určeném nařízením ministra financí v dohodě s ministrem spravedlnosti z 25. března 1925 (Dz. U. R. P. Nr. 30 póz. 213), dále nařízení presidenta republiky ze dne 27. prosince 1924 o přepočtení závazků svazků samosprávných (Dz. U. R. P. Nr. 115 póz 1026), z 28. prosince 1924 o přepočtení státem zaručených obligací a akcií soukromých drah (Dz.

U.R.P. Nr. 115 poz. 1027), z 27. prosince 1924 o přepočtení závazků starého fisku rakouského a uherského a závazků krajského fondu haličského (Dz..U. R.P. Nr. 115 poz. 1028) a konečně z 27. prosince 1924 o přepočtení pohledávek jinými předpisy neupravených: (dz. u.r.p. nr. 115poz.1030); jakož i všeliká příští nařízení valorisační budou platiti v plném rozsahu na pohledávky,jejichž věřiteli jsou osoby,které podle mírových smluv nebo dohod sjednaných k jejich provedení jsou státními příslušníky republiky Československé a to tak,že každý ze jmenovaných věřitelů bude na roveň postaven věřitelům polským s výhradou par. 43,odst. 2 nařízení presidenta republiky ze dne 14. května 1924.

Totéž platí o pohledávkách právnických osob, jejichž sídlo již dne 28.října 1918 bylo na území republiky Československé, jakož i právnických osob, jež po tomto dni na území republiky Československé vznikly, případně jejichž sídlo bylo přeneseno na území republiky Československé provedením čl. 270 mírové smlouvy St. Germainské nebo čl. 253 mírové smlouvy Trianonské.

Jestliže však přenesení sídla právnické osoby na území Československé republiky nespadá pod ustanovení zmíněných článků mírových smluv, budou pohledávky peněžní takových právnických osob vzniklé před přenesením sídla posuzovány tak, jako by byly posuzovány, kdyby přenesení sídla nebylo nastalo.

Pohledávky peněžní, které by snad při nostrifikaci, která se stala rozdělením podniku, přiděleny byly podniku v republice Československé, nespadají rovněž pod ustanovení této smlouvy a bude se s nimi nakládati stejně, jako s peněžními pohledávkami vyznačenými v předchozím odstavci.

Článek 61.

Při placení pohledávek hypotečních, při konversi i splácení obligací dráhy Albrechtovy, dráhy Karla Ludvíka, dráhy uhersko-haličské, severní dráhy Ferdinandovy i dráhy Lvov-Černovice, pokud podle mezinárodních smluv zatěžují stát Polský, dále při konversi i splácení obligací půjček uzavřených bývalou zemí Haliči, jakož i při konversi i splácení haličských komunálních obligací a zástavních listů Zemské banky ve Lvově, příslušníci republiky Československé budou v plném rozsahu postaveni na roven příslušníkům republiky Polské.

Ustanovení odstavce 2 až 4 čl. 60 platí obdobně.

Článek 62.

V republice Československé platná ustanovení zákona z 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n., jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě, jakož i jiné nynější i budoucí zákony a nařízení o placení pohledávek peněžních budou platiti o příslušnících republiky Polské v celém rozsahu beze zřetele na místo jejich bydliště, a to tak, že s příslušníky republiky Polské bude nakládáno stejně jako s příslušníky republiky Československé, kteří dne 26. února 1919 anebo později měli řádné bydliště na území republiky Československé. Zákaz placení v korunách československých, vyslovený vládním nařízením z 1. dubna 1919, čís. 167 Sb. z. a n., pozbývá naproti příslušníkům republiky Polské účinnosti.

Ustanovení předchozího odstavce vztahuje se stejně na pohledávky právnických osob, jichž sídlo bylo již dne 26. února 1919 na území republiky Polské, jakož i těch, které po tomto dni na území republiky Polské vznikly, případně oněch, jejichž sídlo bylo přeneseno na území republiky Polské provedením čl. 270 mírové smlouvy St. Germainské a obdobných ustanovení jiných mírových' smluv, jakož i úmluvy o Horním Slezsku ujednané v Ženevě dne 15. května 1922.

Ustanovení odstavce 3 a 4 čl. 60 platí obdobně.

Článek 63.

Ustanovení článků předchozích nevztahují se na ty pohledávky příslušníků republiky Polské, bydlících na území republiky Rakouské, jichž způsob splacení byl upraven úmluvou, kterou Československá republika ujednala dne 18. června 1924 s republikou Rakouskou. Ustanovení zmíněné smlouvy neplatí však o pohledávkách příslušníků republiky Polské, kteří kromě bydliště na území republiky Rakouské mají druhé bydliště mimo toto území.

Článek 64.

Pohledávky peněžní zabezpečené na nemovitostech budou upraveny podle předpisů toho státu, na jehož území jest tato nemovitost, pokud věřitel jest příslušníkem téhož státu.

Článek 65.

Ustanovení tohoto oddílu neplatí o závazcích, které byly upraveny bez výhrady vzájemnou dohodou zúčastněných stran.

Pokud jde o pohledávky příslušníků republiky Československé, platí v republice Polské

o složení do soudního deposita polské právní předpisy zmíněné v čl. 60 této smlouvy. Pokud jde o pohledávky příslušníků republiky Polské, platí v republice Československé složení do soudního deposita toliko v případě, když bylo po právu opodstatněno a stalo se v korunách československých ve výši odpovídající předpisům zákonů zmíněných v čl. 62 této smlouvy.