(Překlad.)

ÚMLUVA

mezi

Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem

o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922;

hodlajíce sjednati o tom úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci:

-

Spolkový President republiky

Rakouské:

p. Dra Viktora Kienböcka,

spolkového ministra financí;

Jeho Veličenstvo král italský:

President republiky Polské:

p. Dra Zbigniewa Šmolku,

soudce nejvyššího správního dvora, přednostu likvidačního oddělení polského vyslanectví ve Vídni;

Jeho Veličenstvo král rumunský:

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů

a Slovinců:

p. Ivana Rupnika,

doktora práv a vrchního finančního radu, a

p. Milana Cvetnice,

vrchního revidenta státních drah;

President republiky

Československé:

p. Dra Bohumila Vlasáka,

vedoucího odborového přednostu ministerstva financí,

kteří, předloživše své plné moci, shledané

v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

ČÁST I.

úprava poměrů bývalých státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, nepřevzatých do služeb některé Vysoké Smluvní Strany.

Článek 1.

Činná služba bývalých civilních státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, dne 3. listopadu 1918 ještě nedaných na odpočinek a nepřevzatých do služeb žádné z Vysokých Smluvních Stran, považuje se za ukončenu dnem 3. listopadu 1918 anebo dnem pozdějším, kterého byli dáni na odpočinek státem nebo se souhlasem státu, na jehož vrub podle těchto ustanovení připadají.

Článek 2.

Osoby v článku 1. uvedené obdrží odpočivné požitky počínajíc 1. prosincem 1923 od Vysoké Smluvní Strany, jejímiž státními příslušníky se staly podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací, pokud měly nárok na odpočivné požitky nebo na odbytné podle ustanovení bývalého císařství Rakouského, platných v den 3. listopadu 1918 a důsledkem svých započitatelných služebních let, bez ohledu na svoji služební způsobilost v době skončení činné služby.

Rozhodně jsou vyloučeny osoby,

1. které odmítly službu ve státě, jehož příslušníky se staly, anebo které nesložily slibu (přísahy) úředně od nich požadovaného, anebo

2. které opustily svoji službu, anebo

3. které vlastní vinou nevyhověly všeobecné nebo zvláštní výzvě, aby nastoupily službu, nebo aby podaly přihlášku za tím účelem, anebo

4. jejichž převzetí do služeb bylo v zájmu veřejném odmítnuto.

Výši odpočivných požitků stanoví stát, který břímě příslušného odpočivného požitku přebírá.

Článek 3.

Odpočivné nebo zaopatřovací požitky pozůstalých po osobách zmíněných v článku l., a pozůstalých, kterým odpočivné nebo zaopatřovací požitky v den 3. listopadu 1918 ještě povoleny nebyly, připadají počínajíc 1. prosincem 1923 na vrub oné Vysoké Smluvní Strany, které by podle předcházejících ustanovení připadlo břímě odpočivných požitků příslušných zaměstnanců, vyjma případ, kdy vdova (sirotek) nabyla státní příslušnosti jiné Smluvní Strany podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací. Tu připadne břímě odpočivných nebo zaopatřovacích požitků Smluvní Straně posléze zmíněné.

Pokud jde o určení výše odpočivných nebo zaopatřovacích požitků, bude platiti ustanovení článku 2. odstavce 3.

Článek 4.

Placení odpočivných požitků osobám bydlícím v cizině může býti učiněno závislým na podmínce, že příslušná strana přeloží své bydliště do státu, jehož státní příslušnosti nabyla. Příslušný stát může však výjimečně a Je-li prokázáno, že návrat pensistův do vlasti působí z jiných obzvláště důležitých důvodů nesnáze, povoliti, aby odpočivné požitky byly vypláceny v cizině. Pro placení odpočivných požitků lze stanoviti přesně vytčené podmínky. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že učiní opatření, aby návrat pensistů do vlasti byl usnadněn.

Článek 5.

Ustanovení článku 1. až 4. budou platiti pro zaměstnance společných správ bývalé monarchie Rakousko-uherské i zemské správy Bosny a Hercegoviny, kteří nebyli převzati do služeb některé Vysoké Smluvní Strany a dne 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek, jakož i pro odpočivné požitky těchto zaměstnanců a jich pozůstalých za podmínky, že tito zaměstnanci (pozůstalí) byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského.

Článek 6.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou platiti odpočivné požitky náležející podletéto úmluvy osobám, jichž se tato úmluva týče, na žádost, kterou třeba podati do roka po účinnosti této úmluvy; při placení započtou se zálohy, podpory a jiné platby, od 1. prosince 1923 kteroukoli Smluvní Stranou vyplacené.

Výplaty provedené do dne, kdy mírová smlouva St. Germainská stala se účinnou, považovati jest za vzájemně vyrovnané, i když byly provedeny na základě dohod mezi některými z Vysokých Smluvních Stran.

Pokud by se některé z Vysokých Smluvních Stran nevzdaly náhrady vzájemnými dohodami, které by sjednaly, jest dlužnický stát povinen státu, který platbu provedl, nahraditi platby (zálohy, podpory) provedené snad po účinnosti mírové smlouvy St. Germainské (16. července 1920) jiným státem nežli tím, který podle předcházejících ustanovení jest od 1. prosince 1923 ku placení zakázán. Platbu dlužno snížiti nebo zastaviti na žádost, včasně doručenou, toho státu, na jehož vrub se provádí. Měna, ve které se provede vzájemné vyrovnání a náhrada uvedených plateb, jakož i směnný kurs, budou stanoveny dohodami, které ujednati náleží příslušným státům.

Ustanovení předchozího odstavce nejsou na újmu zvláštním úmluvám o tomto předmětu již sjednaným.

Článek 7.

Vzejdou-li mezi Vysokými Smluvními Stranami spory o státní příslušnost osob, jichž se týče tato úmluva, zavazují se Vysoké Smluvní Strany, že budou běžné platby prozatím poskytovati i nadále, dokud nebude zjištěna státní příslušnost osoby, o kterou jde, s výhradou náhrady státem, jehož státní příslušnosti oprávněná osoba nabude.

Na žádost oprávněné osoby nebo příslušného státu, bude spor předložen do roka rozhodčímu soudu příslušnému pro otázky státního občanství.

Článek 8.

Předchozí ustanovení článku 1. až 7. nedotýkají se vnitřních zákonů a předpisů, pokud jde o poměr mezi každou z Vysokých Smluvních Stran a jejími vlastními příslušníky.

ČÁST II.

Úprava poměrů zaměstnanců dvorských a zaměstnanců bývalé kabinetní kanceláře.

Článek 9.

Pro civilní zaměstnance správ bývalého dvora, jakož i pro zaměstnance bývalé kabinetní kanceláře, kterým byly odpočivné požitky již přiznány nebo jim náležely, jakož i pro jejich pozůstalé, náleží užíti podle jejích smyslu ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou rakouskou.

Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, náleží užíti podle jejich smyslu ustanovení první části této úmluvy.

První a druhý odstavec tohoto článku týká se jen osob, které byly dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského.

úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých skutečných (pragmatikálních) zaměstnanců správy svěřenských statků bývalého panovnického rodu rakousko-uherské-ho anebo některé z jeho větví vyhrazuje se zvláštním dohodám, jež by zúčastněné státy sjednaly.

ČÁST III.

A. úprava právních poměrů zaměstnanců bývalých c. k. státních drah.

Článek 10.

Pro odpočivné požitky (včetně "provisí"), platy z milosti, odbytné a drahotní přídavky, které dne 3. listopadu 1918 byly již přiznány nebo již náležely, budou podle svého smyslu platiti ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou Rakouskou.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou na účet příslušného státu prozatím nadále vypláceti odpočivné požitky zaměstnancům a jich pozůstalým v prvním odstavci zmíněným až do dne, kdy příslušný stát převezme definitivně placení těchto odpočivných požitků, což dlužno podle možnosti uspíšiti.

Ustanovení obsažená v odstavci 2., 3. a 4., článku 6., části I. budou platiti také pro platby (odpočivné požitky, zálohy, podpory), o nichž se mluví v prvním odstavci tohoto článku.

Článek 11.

Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 nebyli ještě dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, budou podle svého "smyslu platiti ustanovení první části této úmluvy.

Článek 12.

Ustanovení článků 10. a 11. budou rovněž platiti pro zaměstnance (pozůstalé) bývalých zemských drah v Bosně a Hercegovině a bývalé c. a k. vojenské dráhy Banjaluka-Doberlin, pokud tito zaměstnanci byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského, úprava rozdělení fondů těchto drah zůstavuje se dohodě, kterou bude sjednati mezi všemi súčastněnými státy.

B. Rozdělení fondů starobního zaopatření bývalé správy c. k. státních drah.

Článek 13.

Podle přiloženého seznamu, který jest podstatnou součástí této úmluvy, bude rozdělen majetek těchto fondů:

 

1. pensijního ústavu pro úředníky a podúředníky c.k. rakouských státních drah, 2. provisního ústavu pro sluhy a výpomocné zřízence c.k. rakouských státních drah,

3. pensijního fondu bývalé c.k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení A),

4. pensijního fondu bývalé c.k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení B),

5. pensijního ústavu bývalé c.k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond A),

6. pensijního ústavu bývalé c.k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond B),

7. pensijního fondu pro úředníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c.k. rakouských státních drah,

8. provisního fondu pro podúředníky, sluhy, manipulantky a dělníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah.

9. pensijního ústavu bývalé c.k. priv. Rakouské Severozápadní dráhy,

10. pensijního ústavu bývalé c.k. priv. Jihoseveroněmecké spojovací dráhy.

Článek 14.

Vysoké Smluvní Strany zjistivše, že hodnota fondů uvedených v předchozím článku nestačí k úhradě pensijního břemene, se dohodly, že rozdělí tyto fondy v poměru pensijního břemene, podle této úmluvy na každý stát připadajícího, které však lze stanoviti jen přibližně.

Článek 15.

Za účelem tohoto rozdělení budou nemovitosti všech těchto fondů i s právy a závazky knihovně na nich zajištěnými přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území jsou.

Pohledávky fondů budou přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území je bydliště nebo sídlo dlužníkovo.

Pohledávky a dluhy mezi různými fondy k rozdělení určenými, a pohledávky a dluhy mezi některým fondem k rozdělení určeným a bývalým c.k. erárem považují se za zrušené.

Článek 16.

Podle tohoto přídělu je podíl království Italského na dělbě fondů úplně uhrazen, podíly ostatních Vysokých Smluvních Stran jsou uhrazeny částečně, až na království Srbů, Chorvatů a Slovinců, na jehož území takových nemovitostí není.

Proto budou mezi příslušné státy rozděleny titry in nátura, a to každá skupina zvlášť, počítaje v to i titry slosované, ale do 15. října 1923 ještě neproplacené, podle tohoto klíče:

Rakousko.................................... 2,5 %,

Polsko....................................... 13,0 %,

Rumunsko................................... 4,0 %,

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců........................................ 13,0 %,

Československo............................ 67,5 %.

 

Zůstanou-li podle tohoto rozdělovacího klíče ještě titry nedělitelné, rozdělí se tyto nedělitelné hodnoty - pokud jejich vyrovnání se neprovede vzájemnou výměnou - mezi jmenované státy podle skutečného výtěžku prodeje těchto nedělitelných zbytků.

Rozdělení provede komise, která bude svolána do Vídně ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou; v komisi budou zastoupeny všechny státy mající podíl na rozdělení titrů.

Titry slosované po 15. říjnu 1923 anebo případný výtěžek jejich proplacení v původní měně rozdělí se podle výše uvedeného rozdělovacího klíče. Kupony splatné po 15. říjnu 1923 anebo výtěžek jich proplacení v původní měně připadnou státu, který obdrží příslušný titr.

Článek 17.

Výtěžek z titrů slosovaných a do 15. října 1923 proplacených, jakož i hotové peníze budou přiděleny republice Rakouské. Rovněž výtěžek z kuponů všech titrů - pokud tyto kupony byly proplaceny do 15. října 1923 - a titry válečných půjček budou přiděleny Rakousku.

Naproti tomu přejímá republika Rakouská závazek, že sama vyrovná půjčku na běžném účtu ve výši 12 milionů korun, která byla uzavřena u Pokladny válečných půjček při upisování válečných půjček a úplně uvolní titry za tuto půjčku zastavené a dá je bez jakéhokoli zatížení k disposici pro rozdělení.

Článek 18.

Republika Československá postoupí renty papírové, renty stříbrné a renty investiční bývalého císařství Rakouského, jež by jí podle rozdělovacího klíče výše uvedeného příslušely, z poloviny království Srbů, Chorvatů a Slovinců a z poloviny republice Rakouské, výměnou za jiné titry, kterých se oběma těmto státům dostane a které budou voleny společnou dohodou. Za stejných podmínek postoupí republika Polská republice Rakouské renty papírové a renty investiční příslušející Polsku, rovněž výměnou za jiné titry příslušející Rakousku.

Článek 19.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že vydají státům, kterým nemovitosti nebo pohledávky jsou přiděleny, všechny příslušné doklady a písemnosti, které mají.

Spolková vláda rakouská dá bezplatné povolení k vývozu titrů, které se mají vydati ostatním Vysokým Smluvním Stranám a postará se, bude-li nutno, o zrušení rakouského okolkování.

Článek 20.

Fondy, které se mají rozděliti, považují se touto úmluvou za likvidované.

ČÁST IV.

Závěrečná ustanovení.

Článek 21.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že při převzetí pensijního břemene vydají si navzájem příslušné potřebné spisy a doklady a že po třicet let ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, uschovají příslušné hlavní knihy a písemnosti.

Kromě toho se dohodly, že při provádění této úmluvy budou si vzájemně pomáhati, že budou si v této věci dopisovati přímo s příslušnými ústředními úřady bez prostřednictví diplomatických zastupitelstev, že dovolí orgánům zúčastněnými státy k tomu ustanoveným používání a zkoumání, případně opisování spisů a že si poskytnou nejkratší cestou potřebných vysvětlení.

Článek 22.

Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována.

 

Každý stát zašle svoji ratifikaci vládě rakouské, která o tom zpraví všechny ostatní podpisující státy.

Ratifikace zůstanou uloženy v archivech vlády rakouské.

Tato úmluva stane se účinnou po ratifikaci všemi Vysokými Smluvními Stranami v den složení poslední ratifikace.

Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.

Dáno ve Vídni, dne třicátého listopadu roku tisíc devět set dvacátého třetího v jediném exempláři francouzském, který zůstane uložen v archivech vlády rakouské a jehož ověřené opisy budou vydány všem podpisujícím státům.

Za

Rakousko:

Dr. Kienbock v. r.

Itálii:

Polsko:

Dr. Zbigniew Smolka v. r.

Rumunsko:

Království Srbu, Chorvatů a Slovinců:

Dr Ivan Rupnik v. r.

M. Cvetnic v. r.

Československo:

Dr. Bohumil Vlasák v. r.

Dodatečná prohlášení Vysokých

Smluvních Stran.

1. Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny zkoumati s největší blahovůlí žádosti o placení odpočivných požitků v cizině a že budou přihlížeti ku zvláštním poměrům žadatelů i tehdy, byla-li dřívější žádost odmítnuta.

2. a) Italská delegace prohlašuje, že vláda italská prozkoumá s veškerou blahovůlí otázky nabytí italského státního občanství zaměstnanců v předcházející úmluvě zmíněných, jichž opční přihlášky anebo reklamace nebyly ještě vyřízeny.

b) Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny sjednati dvoustranné dohody o úpravě požitků zaměstnanců, kteří byli propuštěni, ježto nenabyli státního občanství státu, jemuž sloužili po dobu několika let po 3. listopadu 1918.

 

Za

Rakousko:

Dr Kienbock v. r.

Itálii:

Polsko:

Dr. Zbigniew Šmolka v. r.

Rumunsko:

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Dr. Ivan Rupnik v. r.

M. Cvetnic v. r.

Československo:

Dr. Bohumil Vlasák v. r.

 

Groupe Ier.

Titres de valeur a l'exclusion des titres lotis et réalisés a la date du 15 octobre 1923, en outre a l'exclusion des emprunts de guerre.

No

Noms des titres

Nombre Valeur nominale Couronnes Avec coupon du Evaluation

resp.cours

du 15 X

1923

Valeur selon évaluation resp. cours Couronnes autrichiennes
fl. or p.50fl.or
1. 4 % öst. Goldrente strfr. 453.300 1./10.19 18.000 163.080.000

Obligations de la dette publique

 

 

fl. or.  

 

p.50fl.or
2. 4% K. E.-Bahn in Gold, strfr. 196.800 1./1. 24 50.000 196.800.000
3. 4% K/R.-Bahn, strfr. 605.200 1./1. 24 3.300 19.971.600
4. 4% Pilsen-Priesener Bahn. 6.000 1./7. 19 143.000 8.580.000
5. 4% Nordwest-Bahn, öst. und Südnordd. Verb.-Bahn. 3.320.400 1./7. 19 118.000 3.918.072.000
6. 4% G. L.-Bahn galiz. 1.024.800 1./7. 19 1.500 15.372.000
7. 514% K. Fr. J.-Bahn in fl. 5.324.000 1./7. 19 106.000 5.643.440.000

Lettres hypothécaires

8. 4% der Pester ung. Commercial-

Bank, 50jähr. in fl.

 

222.000

1./2. 24 400 888.000
9. 41/3% der galiz. Aktien-Hyp.-Bank,

50jähr., in fl.

 

2.000

l./11. 23 1.000 20.000
10. 4% der öst.-ung. Bank, 50j., in fl. 330.000 - 100 330.000
11. 4% der oberöst. Landes-Hyp.-Anst.

in fl.

 

4.000

l./11. 23 90 3.600
12. 4% der allg. öst. Bod.-Cred.-Anst.,

50j., in fl. und K.

 

1.269.000

1./4. 24 150 1.903 500
13. 4% d. Böhm. Hyp.-Bank, 57 j.  

 

610.000 1./2. 24 175.000 1.067.500.000
14. 4% ........ 421/2J....  

 

274 000 1./11.23 180.000 493.200.000
15. 4% d. galiz. Landesbank 57%  

 

619.000 31./12.23 1.000 6.190000
16. 4% d. galiz. Bod.-Cred.-Ver., 56jähr.  

 

20.000 31./12.23 1.000 200.000
17. 5% Akt. abgest. d. K. E.-Bahn.  

 

 

 

 

 

titre  

 

 

 

III. Em. (Salzburg-Tirol)........ 2 800 1/1. 24 6.000 12.000
18. Gewinnstscheine der 4% Präm.-

Schuldver. der Ung. Hyp.-Bank.

26 - - 700 18.200
19.

 

Gewinnstscheine der 3% Präm.-

Schuldver. der Allg. öst. Boden-

Credit-Anstalt, Em. 1880.

 

83

 

-

 

-

 

650

 

53.950