Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 26 - 26/5.

Překlad.

Interpelace

senátorů dr. W. Medingera, dr. Hellera a soudr.

na slavnou vládu

stran řešení menšinových problémů paritními komisemi.

Vnitřní podstata rozporu mezi národnostní většinou a menšinou ve státech s obyvatelstvem národnostně smíšeným vzbudila zvýšenou měrou zájem velkých mezinárodních sdružení. Poněvadž jest žádoucno, aby tyto obtížné a spletité problémy pokud možno řešeny byly přímou dohodou mezi většinou a menšinou, uchopila se Meziparlamentární Unie popudu, který v této příčině dal bývalý švýcarský stavovský rada dr. Pavel Usteri a usnesla se na své XXI. konferenci, která se konala dne 15. a 17. srpna 1923 v Kodani, takto:

>V zájmu míru a dobré shody mezi většinou a menšinami ve státech se smíšeným obyvatelstvem obrací XXI. meziparlamentární konference pozornost skupin států při tom zúčastněných na služby, které za účelem uklidnění vášní a za účelem spolupráce při vyhledávání spravedlivého řešení pro sporné otázky poskytnouti by mohly paritní komise, složené ze zástupců většiny a té neb oné menšiny, a přizpůsobené podmínkám a potřebám různých států.

Zřízení takovýchto komisí mělo by mezi jiným tu výhodu, že by značně zmenšilo počet stížností, jež příslušníci menšin dle platných šimlův vznášejí ke Svazu Národů.

Konference se usnáší zaslati všem skupinám Unie návrhy, jež vypracoval pan Usteri, bývalý švýcarský stavovský rada, aby mohly sloužiti jako základ pro práce skupin v oboru těchto myšlének.<

Ve svém zasedání dne 13. října 1925 v Ottawě zabývala se Meziparlamentární Unie při své XXIII. konferenci opětovně touto otázkou a usnesla se na této resoluci:

>Poněvadž resoluce XXI. konference, která doporučuje zřízení paritních komisí, neměla žádoucího úspěchu, obrací XXIII. meziparlamentární konference v zájmu evropského míru a dobré shody mezi většinou a menšinou ve státech se smíšeným obyvatelstvem opětovně pozornost skupin na služby, které v daném případě uvnitř takových států, v nichž dlužno se zabývati problémem menšin, poskytnouti by mohly paritní komise, jež by se skládaly ze stejného počtu zástupců většin na jedné a menšin na druhé straně, jež by byly přizpůsobeny poměrům a potřebám států a jež by měly úkolem v případě růzností názorů nalézti vhodně řešení k odstranění vznikajících konfliktů.

Podle názoru konference mohlo by takovýchto paritních komisí s výhodou býti používáno podle povahy projednávaných otázek jak uvnitř tak také u ústředních státních zařízení.<

Podepsaní senátoři se domnívají, že snaha Meziparlamentární Unie a oficielní účast jednotlivých parlamentů na její poradách má účel jen tehdy, zabývají-li se jednotlivé státy alespoň resolucemi tam přijatými a uváží-li a prostudují-li možnost uskutečnění myšlenek v nich vyjádřených cestou zákonodárnou. Poněvadž myšlenka paritních komisí v Československé republice má jen tehdy naději na uskutečnění, bude-li se jí zabývati vláda, opírající se o parlamentní většinu, táží se podepsaní senátoři slavné vlády:

1. Jsou slavně vládě známa usnesení XXI. a XXIII. konference Meziparlamentární Unie o zřízení paritních komisí ve státech národnostně smíšených?

2. Zabývá se slavná vláda myšlénkami, jež obsaženy jsou v těchto pro náš stát důležitých re-solucích, a věnuje bližší pozornost studiu tohoto problému?

3. Zamýšlí slavná vláda v dohledně době předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, jenž by uskutečňoval pro oblast naší republiky myšlenky, v uvedených resolucích obsažené?

V Praze, dne 19. prosince 1925.

Dr. W. Medinger, dr. Heller,
A. Jarolim, D. Löw, F. Stolberg, dr. Hilgenreiner, J. Richter, Jesser, Spies, A. Lippert, Teschner.

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Dr. W. Medinger, Dr. Heller und Genossen

an die Hohe Regierug,

betreffend die Lösung der Minderheitenprobleme durch paritätische Kommissionen.

Das innere Wesen des Gegensatzes zwischen nationaler Mehrheit und Minderheit in Staaten mit national gemischter Bevölkerung hat in steigendem Ausmasse das Interesse der grossen internationalen Vereinigungen erweckt. Da es wünschenswert ist, dass diese schwierigen und verwickelten Probleme so weit als möglich durch das Mittel der direkten Verständigung zwischen Mehrheit und Minderheit gelöst werden, hat die Interparlamentarische Union eine diesbezügliche Anregung des schweizerischen Alt- Ständerats Dr. Paul Usteri aufgegriffen und bei ihrer am 15. und 17. August 1923 in Kopenhagen stattgefundenen XXI. Konferenz nachstehenden Beschluß gefasst :

>Im Interesse des Friedens und des guten Einvernehmens zwischen der Mehrheit und den Minderheiten in den Staaten mit gemischter Bevölkerung lenkt die XXI. Interparlamentarische Konferenz die Aufmerksamkeit der Gruppen der dabei interessierten Staaten auf die Dienste, die, zwecks Beruhigung der Leidenschaften und zwecks Mitarbeit beim Auffinden billiger Losungen für umstrittene Fragen, paritätische Kommissionen leisten könnten, zusammengesetzt aus Vertretern der Mehrheit und der einen oder anderen Minderheit, und angepasst den Bedingungen und Bedürfnissen der verschiedenen Staaten.

Die Errichtung derartiger Kommissionen würde u. a. den Vorteil haben, die Zahl der von Angehörigen der Minderheiten gemäss den in Kraft befindlichen Verträgen an den Völkerbund gerichteten Berufungen beträchtlich zu vermindern.

Die Konferenz beschliesst, allen Gruppen der Union die von Herrn Usteri, ehem. schweizerischen Ständerat, entworfenen Vorschläge zu übermitteln, damit sie als Grundlage für die Arbeiten der Gruppen im Bereich dieser Ideen dienen können.<

Auf ihrer am 13. Oktober 1925 in Ottawa stattgefundenen Sitzung hat sich die Interparlamentarische Union anlässlich ihrer XXIII. Konferenz neuerlich mit dieser Frage beschäftigt und folgende Resolution gefasst:

>Da die Resolution der XXI. Konferenz, die die Einsetzung paritätischer Kommissionen empfiehlt, nicht die gewünschten Erfolge gezeitigt hat lenkt die XXIII. Interparlamentarische Konferenz im Interesse des europäischen Friedens und des guten Einverständnisses zwischen Mehrheit und Minderheit in den Staaten mit gemischter Bevölkerung, - neuerdings die Aufmerksamkeit der Gruppen auf die Dienste, die gegebenenfalls im Innern solcher Staaten, welche Minderheitenprobleme aufweisen, durch paritätische Kommissionen geleistet werden könnten, die aus einer gleichen Zahl von Vertretern der Mehrheiten einerseits, der Minderheiten andererseits zusammengesetzt und den Veihältnissen und Bedürfnissen der Staaten angepassl wurden und die die Aufgabe hätten, im Falle von Meinungsverschiedenheiten brauchbare Losungen zu finden, um entstehende Konflikte beizulegen.

Nach Ansicht der Konferenz könnten solche paritätische Kommissionen, je nach der Natur der zu behandelnden Fragen, sowohl innerhalb als auch bei den zentralen staatlichen Einrichtungen mit Vorteil angewendet werden.<

Die gefertigten Senatoren sind der Meinung, dass das Bestreben der interparlamentarischen Union und die offizielle Teilnahme der einzelnen Parlamente an ihren Beratungen nur dann einen Zweck hat, wenn sich die einzelnen Staaten zum mindesten mit den dort angenommenen Resolutionen befassen und die Möglichkeit der Verwirklichung der in ihnen zum Ausdruck gelangten Ideen im Wege der Gesetzgebung erwägen und studieren. Da die Idee der paritätischen Kommissionen in der čechoslovakischen Republik nur dann Aussicht auf Verwirklichung hat, wenn sich die auf die parlamentarische Mehrheit gestützte Regierung mit ihr beschäftigt, stellen die unterzeichneten Senatoren an die Hohe Regierung folgende

Anfrage:

1. Sind der Hohen Regierung die Beschlüsse der XXI. und der XXIII. Konferenz der Interparlamentarischen Union über de Einsetzung von paritätischen Kommissionen in national gemischten Staaten bekannt?


2
. Beschäftigt sich die Hohe Regierung mit den in diesen für unseren Staat wichtigen Resolutionen enthaltenen Gedanken und ist sie dem Studium dieses Problems näher getreten?

3. Beabsichtigt die Hohe Regierung in absehbarere Zeit der Nationalversammlung einen Gesetzesentwurf vorzulegen, der die in den genannten Resolutionen enthaltenen Gedanken für den Bereich unserer Republik verwirklichen würde?

Prag, am 19. Dezember 1925.

Dr. W. Medinger, Dr. Heller,
A. Jarolim, D. Löw, F. Stolberg, Dr. Hilgenreiner, Richter, Jesser, Spies, A. Lippert, Teschner.

 

Tisk 26./1

Překlad.

Interpelace

senátora J. Böhra a soudruhů

na pana ministra věcí zahraničních a na pana ministra financi

o tom, že hasičům bylo zabráněno překročeni hranic za účelem poskytnutí pomoci

při požárech.

V první polovině prosince i. r. vypukl v bavorské pohraniční obci Mitterteich ve velké továrně na porcelán Rieber & Comp, osudný požár, který prý podle novinářských zpráv tento závod z valné části zničil; 600 dělníků prý tím přišlo o výdělek. Noviny sdělují dále, že doma i v cizině vzbudilo trapný rozruch, že telefonicky o pomoc požádaní hasiči v Chebu se sice ihned na pomoc vypravili, že jim však k jejich údivu na hranících ve Wiesu českoslovenští celní úředníci zabránili přestoupiti hranice, poněvadž prý nejsou ohroženy žádné lidské životy a žádná celá obec.

Poněvadž takovéto jednání alespoň v době míru odporuje všemu lidskému očekávání jakož i všem ohledům starého přátelského sousedství, táží se podepsaní jmenovaných ministrů:

1. Jest pánům ministrům tato událost známa a zakládá se jednání oněch celních úředníků na určitých zvláštních pokynech?

2. Jsou páni ministři věcí zahraničních a financí ochotni postarati se o nařízení, pokud se týče o úmluvy, aby podél hranic Československé republiky při požárech v pohraničním území hasičům navzájem všeobecně bylo dovoleno přestupovati, pokud se týče vstupovati přes hranice?

V Praze, dne 19. prosince 1925.

J. Böhr,
Spíes, Fritscher, Tschapek, Fahrner, Dr. Medinger, Stolberg, Jesser, dr Hilgenreiner,
Zuleger, Teschner, Kahler, Prause.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators J. Böhr und Genossen

an den Herrn Äussernminister und den Herrn Finanzminister

wegen behinderten Grenzübertrittes von Feuerwehren zu Hilfsleistungen

bei Bränden.

In der ersten Hälfte des Dezember 1, J. brach im bayerischen Grenzorte Mitterteich in der grossen Porzellanfabrik Rieber & Co. ein verhängnisvolles Schadenfeuer aus, das nach Blattermeldungen jenes Etablissement grösstenteils vernichtet haben soll; 600 Arbeiter seien dadurch um ihren Erwerb gekommen. Die Blatter berichten weiter, es habe im In- und Auslande peinliches Aufsehen hervorgerufen, dass die telefonisch um Hilfe angegangene Feuerwehr in Eger zwar sofort zur Hilfeleistung ausrückte, jedoch zu ihrem Erstaunen an der Grenze in Wies von čechoslovakischen Zollbeamten an der Grenzuberschreitung gehindert wurde, weil angeblich keine Menschenleben und kein ganzer Ort gefährdet seien.

Da solch cín Vorgehens miudestens in Filedens zeiten allen humanen Erwartungen wie auch allen freundnachbärlichen Rücksichten widerspricht, stellen die Gefertigten an die genannten Minister die Anfrage:

1. Ist den: Herren Ministern dieser Vorgang bekannt und beruht die Handlungsweise jener Zollbeamten auf bestimmten besonderen Weisungen

2. Sind die Herren Minister des Aeussern und des Finanzwesens bereit Anordnungen bzw. Vereinbarungen zu veranlassen, dass entlang den Grenzen der čechoslovakischen Republik bei Bränden im Grenzgebiete den Feuerwehren gegenseitig der Übertritt bzw. der Eintritt über die Grenze allgemein gestattet werde?

Prag, am 19, Dezember 1925.

J. Böhr,
Spies, Fritscher, Tschapek, Fahrner, Dr. Medinger, Stolberg, Dr. Hilgenreiner, Zuleger, Jesser, Teschner, Kahler, Prause.

Tisk 26 /2.

Překlad.

Interpelace

senátora Roberta Hüttera a soudruhů

na pana ministra školství a národní osvěty

stran restrikce pomocných úředníků okresních školních inspektorů.

Denní a odborné listy přinesly předešlého měsíce zprávu, že od 1. ledna 1926 mají ve více školních okresech zbaveni býti svého úřadu pomocní úředníci, přidělení posud okresním školním inspektorům ze stavu učitelstva škol obecných a občanských. Tato zpráva ukázala se bohužel býti pravdivou i dlužno se obávati, že také ještě další pomocní úředníci budou služby zproštěni.

Ustanovení pomocných sil pro okresní školní inspektory stalo se svého času ministerským výnosem ze dne 28. února 1921, č. 6374 ve správném sledování snahy, aby se okresním školním inspektorům usnadněním a úlevou kancelářské agendy poskytla možnost častějšího styku se školami a s učitelstvem, aby se tím zabezpečilo zlepšení a zvelebení veškerého obecného školství. Od té doby kancelářská agenda okresních školních výborů značně stoupla a její zpracování obzvláště dvoujazyčným vyřizováním velmi značně bylo ztíženo.

Zůstane-li při zproštění pomocných sil okresních školních inspektorů, jež v jednotlivých okresech již bylo provedeno, pak bude muset okresní školní inspektor vyřizovali všechny došlé spisy okresního školního výboru sám a bude mu tím znemožněno plniti svůj vlastní úkol, totiž dozor nad školou za účelem zdokonalení školství. Inspekce bude nutno omeziti na míru nezbytně potřebnou, okresní školní inspektor nebude se již moci zabývati studiem osobnosti učitelů, dětské duše, novodobé pedagogické literatury, jeho největší starostí bude vyřizovati včas došlé spisy. A přes to budou nevyřízené úřední spisy, na velkou škodu netoliko učitelstva, nýbrž také na škodu školy a tím státu. Neboť stav školství má největší význam pro kulturní a sociální poměry státu.

Jsme povinni zabrániti každému kroku nazpět v oboru školství, musíme se naopak snažiti, abychom svoje školství nadále zvelebovali a vybudovali. Z té příčiny tážeme se pana ministra :

1. Jest pan ministr jakožto nejvyšší obhájce školství ochoten zrušiti zase opatření o nařízeném zproštění pomocných sil okresních školních inspektorů ?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby všem okresním školním inspektorům, také tam, kde tomu posud tak nebylo, přidělen byl pomocný úředník, aby vyhověno bylo resolucí zákonodárného sboru k §u 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., která praví : >Okresnímu školnímu inspektorovi přidělen budiž k vyřizování běžné agendy úředník ze stavu učitelstva, jmenovaný předsedou župní školní rady.<

V Praze, dne 15. ledna 1926.

R. Hütter,
dr. Brunar, Luksch, A. Lippert, K. Friedrich, A. Scholz, Spies, Hartl, Oberleithner,
Prause, Kahler.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators R. Hütter und Genossen

an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur

in der Angelegenheit des Abbaues der Hilfsbeamten der Bezirksschulinspektoren.

Die Tages- und Fachzeitungen brachten im vergangenen Monate die Nachricht, dass ab l. Jänner 1926 in mehreren Schulbezirken die bisher den Bezirksschulinspektoren zugeteilten Hilfsbeamten aus dem Stande der Volks- und Bürgerschullehrerschafí wieder ihres Amtes enthoben werden sollen. Diese Nachricht hat sich leider bewahrheitet und es steht zu befürchten, dass auch noch weitere Hilfsbeamten enthoben werden.

Die Bestellung der Hilfskräfte für Bezirksschulinspektoren geschah seinerzeit mit Ministerialer-lass vom 28. Feber 1921, Zahl 6374 in, der richtigen Verfolgung des Bestrebens, den Bezirksschulinspektoren durch Erleichterung und Entlastung in den Kanzleiagenden die Möglichkeit eines häufigeren Verkehres mit den Schulen und Lehrern 7U bieten, um damit eine Besserung und Hebung des gesamten Volksschulwesens zu gewährleisten. Seit dieser Zeit ist die Kanzleiagenda der Bezirksschulausschüsse bedeutend gestiegen und die Aufarbeitung derselben besonders durch die zweisprachigen Erledigungen ganz bedeutend erschwert worden.

Wenn es bei der in einzelnen Bezirken bereits durchgeführten Enthebung der Hilfskräfte der Bezirksschulinspektoren bleibt, so wird der Bezirksschulinspektor den ganzen Akteneinlauf des Bezirksschulausschusses selbst erledigen müssen und wird damit seiner eigentlichen Aufgabe, der Schulaufsicht zum Zwecke der Vervollkommnung des Schulwesens, entzogen. Die Inspektionen werden auf das unumgänglich notwendigste Mass eingeschränkt werden müssen, der Bezirksschulinspektor wird sich nicht mehr mit dem Studium der Lehrerpersönlichkeiten, der Kinderseele, der neuzeitlichen pädagogischen Literatur befassen können, seine grösste Sorge wird sein, den Einlauf rechtzeitig zu erledigen. Und trotzdem wird es unerledigte Aktenreste geben, sehr zum Schaden nicht nur der Lehrerschaft, sondern auch zum Schaden der Schule und damit des Staates. Denn der Zustand des Schulwesens ist von der grössten Bedeutung für die kulturellen und sozialen Verhältnisse eines Staates.

Wir sind verpflichtet, jeden Rückschritt auf dem Gebiete des Schulwesens zu verhindern, wir müssen vielmehr trachten, unser Schulwesen weiterhin zu fördern und auszubauen. Aus diesem Grunde fragen wir den Herrn Minister:

1. Ist der Herr Minister als der oberste Anwalt des Schulwesens bereit, die Verfügung über die angeordnete Enthebung der Hilfskräfte der Bezirksschulinspektoren wieder rückgängig zu machen?

2. Ist der Herr Minister bereit, zu verfügen, dass allen Bezirksschulinspektoren, auch dort, wo dies bisher nicht der Fall war, ein Hilfsbeamter zugewiesen werde, damit der Resolution der gesetztgeberischen Körperschaft zum § 34 des Gesetzes vom 9. April 1920, S. d. G; u. V. No. 292 entsprochen werde, welche besagt: >Dem Bezirksschulinspektor ist zur Erledigung der laufenden Agenden ein vom Vorsitzenden des Gauschulrates ernannter Beamter aus der Lehrerschaft zuzuteilen.<

Prag, am 15. Jänner 1926.

R. Hütter,
Dr. Brunar, A. Lippert K. Friedrich, Luksch, Prause, Kahler. Scholz, Spies,
Hartl, Oberleithner,

 

Tisk 26 /3.

Překlad.

Interpelace

senátora R. Hüttera a soudruhů

na pana ministra národní obrany

o tom, že vojenská velitelství v Jelšavě na Slovensku zakázala německým vojinům

čísti "Rumburger Zeitung".

Jak ze zpráv německých vojínů, kteří v Jelšavě vykonávají svoji vojenskou povinnost, najevo vychází, zakázalo jim tamnější vojenské velitelství odebírati >Rumburger Zeitung<, Mnohým vojínům jest četba domácích listů duševním pojítkem se vzdáleným domovem. Jsou jimi zpravování o tamních událostech a berou tak podíl na tom, co se doma děje, nehledě vůbec k tomu, že četba novin poskytuje vojínům v jejich volných chvílích popudy a rady, jichž později ve svém životě častěji mohou použíti a že tato četba tím působí na všeobecné vzdělání.

Tím nesrozumitelnější jest zpráva, že se vojenské velitelství v Jelšavě snaží tímto zákazem znemožniti vojínům německé národnosti toto duševní osvěžení a zabrániti jím nabýti vědomostí o tom, co se doma děje.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:

1. Jest panu ministru národní obrany známo, že takovýto zákaz byl vydán, a jak může takovéto opatření ospravedlniti?

2. Zamýšlí pan ministr zaříditi, aby tento zákaz vydaný německým vojínům, že nesmějí čísti své domácí noviny, byl zase zrušen a aby tím zabráněno bylo zbytečnému a nemoudrému šikanování německých vojínů?

V Praze, dne 4. února 1926.

R. Hütter,
Luksch, K. Friedrich, Oberleithner. Böhr, Hartl, dr. Medinger, A. Scholz, Fahrner,
Kahler, dr. Brunar.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators R. Mütter und Genossen

an den Herrn Minister für Landesverteidigung

betreffend das Verbot der militärischen Kommanden in Jelšava in der Slovakei an die deutschen Soldaten die "Rumburger Zeitung" zu lesen.

Wie aus Mitteilungen deutscher Soldaten, welche in Jelšava ihrer militärischen Dienstpflicht genügen, hervorgeht, wurde ihnen vom militärischen Kommando dortselbst verboten, die >Rumburger Zeitung< zu halten. Vielen Soldaten ist das Lesen der heimatlichen Blätter ein geistiges Verbindungsmittel mit der fernen Heimat. Sie werden durch sie über die Vorgänge dortselbst unterrichtet und nehmen so mit Anteil an den Geschehnissen der Heimat, ganz abgesehen davon, dass das Lesen der Zeitungen den Soldaten in seinen Mussestunden Anregungen und Ratschläge vermittelt, welche sie später in ihren Leben öfters verwerten können und somit allgemein bildend wirkt.

Desto unverständlicher ercheint die Nachricht, dass das militärische Kommando in Jelšava bemüht ist, durch das Verbot den Soldaten deutscher Nationalität diese geistige Erholung zu vereiteln und ihnen die Kenntnis der heimatlichen Vorgänge zu verhindern.

Die Gefertigten richten deshalb an den Herrn Minister die Anfrage:

1. Ist dem Herrn Minister für Landesverteidigung bekannt, dass ein solches Verbot erlassen wurde und wie kann er eine solche Massnahme rechtfertigen?

2. Gedenkt der Herr Minister zu veranlassen, dass dieses Verbot an die deutschen Soldaten, ihre heimatlichen Zeitungen zu lesen, wieder aufgehoben und damit eine unnötige und unkluge Schikane der deutschen Soldaten verhindert wird?

Prag, am 4. Feber 1926.

R. Hütter,
Luksch, K. Friedrich, Oberleithner, Bohr, Hartl, Dr. Medinger, A. Scholz, Fahrner,
Kahler, Dr. Brunar.

Tisk 26/4.

Překlad.

Interpelace

senátora K. Friedricha a soudruhů

na ministra pošt a telegrafů

stran protizákonného jednání poštovního orgánu.

Podle poštovního razítka ze dne 29. XI. 1925 byl u poštovního úřadu v Chebu podán dopis pod adresou >Herrn J ... H ... in Frauenreuth Egerland<, nebyl však poštovním zřízencem dále dopraven, nýbrž označení místa a dodatek >Egerland< byl modrou tužkou přeškrtnut, připojen otazník a doložka: >Kde pošta, nepřípustno<, a psaní posláno zpět podavateli v Chebu.

Poštovní úřady jsou státními nucenými doručovateli dopisů a poštovní úřad, i kdyby doložka >Egerland< skutečně byla něčím zakázaným, měl by morálně vzato povinnost dopis doručiti, poněvadž přece nedoručením způsobena býti může netušená škoda.

Označení >Egerland< jest však podle výslovného prohlášení pana ministra pošt v konferenci klubovních předsedů v senátě jakožto označení místa přípustno; tím méně jest omluvitelno, dopouštějí-li se podřízení orgánové poštovní správy z důvodů ryze šovinistických takovýchto hrubých svévolností proti zákonu a proti služebním předpisům, jimiž soukromé hospodářství státních občanů přímo zločinným způsobem může býti poškozeno.

Osada Frauenreuth zůstane v Chebsku, je-li to horkokrevnému šovinistovi vhod čili nic, a Chebsko zůstane německým, i když takovíto štvaví apoštolové budou seděti u našich poštovních úřadů. Ale stav, že si takovíto orgánové smí dovoliti takovéto přehmaty, jest nedůstojný spořádané státní správy a jest výsměchem rovnoprávnosti německých státních občanů, která ústavou jest zaručena.

Pan ministr se tudíž vybízí:

1. Aby vyhledal zaměstnance, který se dopustil tohoto přehmatu, ku kterémužto účelu se zadržený dopis přikládá,

2. aby ho s plnou přísností zákona vzal k zodpovědnosti a podepsané o tom vyrozuměl.

V Praze, dne 18. února 1926.

K. Friedrich,
Oberleithner, Hütter, Böhr, Jesser, Hartl, Luksch, Spies, A. Lippert,
Kahler, Teschner, dr. Brunar.

  

Původní znění.

Interpellation

des Senators Karl Friedrich und Genossen

an den Minister für Post- und Telegrafenwesen

betreffend gesetzwidrige Amtsgebahrung eines Postorganes.

Laut Poststempel vom 29. XI. 1925 wurde beim Postamte Eger ein Brief unter der Adresse Herrn J ... H ... in Frauenreuth Egerland aufgegeben, von dem Postbediensteten aber nicht weiter befördert, sondern es wurde die Ortsbezeichnung und der Beisatz >Egerland< mit Blaustift durchstrichen, mit einem Fragezeichen und der Bemerkung >Kde pošta, nepřipustilo< versehen, und der Brief an den Aufgeber in Eger zurückgesendet.

Die Postämter sind die staatlichen Zwangsspediteure für Briefe und es hätte das Postamt, selbst wenn der Beisatz >Egerland< wirklich etwas verbotenes wäre, moralisch genommen die Pflicht, den Brief zuzustellen, da ja durch die Unterlasung der Zustellung ungeahnter Schaden angerichtet werden kann.

Die Bezeichnung >Egerland< ist aber laut ausdrücklicher Erklärung des Herrn Postministers in einer Klubobmännerkonferenz des Senates als Ortsbezeichnung erlaubt; desto unverantwortlicher ist es, wenn untergeordnete Organe der Postverwaltung sich aus rein chauvinistischen Gründen, solche grobe gegen das Gesetz und die Dienstvorschriften verstossenden Eigenmächtigkeiten zuschulden kommen lassen, durch welche die Privatwirtschaft von Staatsbürgern in geradezu verbrecherischer Weise geschädigt werden kann.

Der Ort Frauenteuth bleibt im Egerlande, ob das dem chauvinistischen Heissporn recht ist oder nicht, und das Egerland wird deutsch bleiben, selbst wenn derartige Hetzapostel bei unseren Postämtern sitzen. Der Zustand aber, dass derartige Organe sich solche Uebergriffe erlauben dürfen, ist einer geregelten Staatsverwaltung unwürdig und ein Hohn auf die durch die Verfassung gewährleistete Gleichberechtigung der deutschen Staatsbürger.

Der Herr Minister wird daher eingeladen:

1. Dem Bediensteten, der sich dieses Uebertrittes schuldig gemacht hat ausfindig zu machen, zu welchem Zwecke der inhibierte Brief beigeschlossen wird,

2, denselben nach der vollen Strenge des Gesetzes zur Rechtfertigung zu ziehen und hievon die Gefertigten zu verständigen.

Prag, am-18. Feber 1926.

K. Friedrich,

Oberleithner, R. Hütter, Böhr, Jesser, Luksch, Spies, A. Lippert, Kahler, Teschner, Hartl, Dr. Brunar.

 

 Tisk 26 /5.

Překlad.

Interpelace

senátora dr. Ledebur-Wichelna a soudruhů

na pana ministerského předsedu

stran doplnění zákona o okresních zastupitelstvech.

Okresní zastupitelstva zvolená ve smyslu českého zákona o okresních zastupitelstvech ze dne 28. července 1864, č. 27 z. z., byla na základě §u 81 tohoto zákona roku 1922 státní správou rozpuštěna. Na jejích místo dosazeny byly zemskou správou politickou jmenované okresní správní komise, na které přenesen byl obor působnosti jak okresních zastupitelstev tak také okresních výborů. Okresní správní komise, jmenované roku 1922, úřadují dodnes.

Podle §u 81 platného ještě zákona o obecních zastupitelstvech mohou býti taková opatření učiněna jen >aby práce prozatím se spravovaly- a nutno nové volby provésti do 6 týdnů.

Resolucí, která v březnu 1921 byla v poslanecké sněmovně přijata, bylo vládě uloženo, aby sestavila okresní správní komise podle výsledku posledních všeobecných voleb v jednotlivých okresech.

Nynější stav odporuje tudíž netoliko platnému zákonu a usnesením parlamentu, nýbrž také zásadám demokratické státní ústavy.

Poněvadž změněné poměry nepřipouští jíž nová volby okresních zastupitelstev na základě starého zákona o okresních zastupitelstvech, táží se podepsaní senátoři pana ministerského předsedy:

1. Jest pan ministerský předseda ochoten předložiti oběma komorám parlamentu co nejdříve k doplnění zákona o okresních zastupitelstvech volební řád, odpovídající dnešním poměrům?

2. Jest ochoten učiniti pro dobu až do provedení nových voleb bezodkladně opatření, aby okresní správní komise v každém okrese podle stran znovu byly sestaveny dle výsledku posledních voleb do parlamentu, které se konaly v listopadu 1925?

V Praze, dne 18. února 1926,

Dr. Ledebur-Wicheln,

dr. Franciscy, Hütter, dr. Hilgenreiner, A. Scholz, Spies, Böhr, Hartl, Stolberg, dr. Medinger, Luksch, Jesser, Teschner, Fritscher, dr. Brunar.

Původní znění.

Interpellation

des Senators Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen

an den Herrn Ministerpräsidenten

betreffend die Ergänzung des Bezirksvertretungsgesetzes.

Die im Sinne des böhmischen Bezirksvertretungsgesetzes vom 28. Juli 1864, Landesgesetzblatt Nr. 27, gewählten Bezirksvertretungen wurden auf Grund des § 81 dieses Gesetzes im Jahre 1922 von der Staatsverwaltung aufgelöst. An deren Stelle wurden von der politischen Landesverwaltung ernannte Bezirksverwaltungskommissionen eingesetzt, denen sowohl der Wirkungskreis der Bezirksvertretungen als auch der der Bezirksausschüsse übertragen wurde. Die im Jahre 1922 ernannten Bezirksverwaltungskommissionen amtieren bis heute.

Nach § 81 des noch geltenden Bezirksvertretungsgesetzes können derartige Massnahmen nur zur >einstweiligen Besorgung der Geschäfte< getropfen werden und ist die Vornahme von Neuwahlen binnen 6 Wochen vorzunehmen.

Durch eine Resolution, die im März 1921 im Abgeordnetenhause angenommen wurde, ist die Regierung verpflichtet worden, die Bezirksverwaltungskommissionen nach dem Ergebnis der letzten allgemeinen Wahlen in den einzelnen Bezirken zusammenzusetzen.

Der gegenwärtige Zustand widerspricht somit nicht nur dem geltenden Gesetze und den Beschlüssen des Parlamentes, sondern auch den Grundsätzen einer demokratischen Staalsverfassung.

Da die geänderten Verhällnisse eine Neuwahl der Bezirksvertretungen auf Grund des alten Bezirks ertretungsgesetzes nicht mehr gestatten, stellen die unterzeichneten Senatoren an den Herrn Ministerpräsidenten die folgenden Fragen:

1. Ist der Herr Ministerpräsident bereit, zur Ergänzung des Bezirksvertretungsgesetzes eine den heutigen Verhältnissen Rechnung tragende Wahlordnung ehetunlichst den beiden Häusern des Parlamentes vorzulegen?

2. Ist er bereit.für die Zeit bis zur Durchführung von Neuwahlen unverzüglich zu veranlassen, dass die Bezirksverwaltungskommissionen in jedem Bezirk nach dem Ergebnis der letzten, im November 1925 abgehaltenen Parlamentswahlen parteimässig neu zusammengesetzt werden?

Prag, am 18. Feber 1926.

Dr. Ledebur-Wicheln,

Dr. Franciscy, R. Hütter, Dr. Hilgenreiner, A. Scholz, Spies, Böhr, Hartl, Stolberg, Dr. Medinger, Luksch, Jesser. Teschner, Fritscher, Dr. Brunar.